The day afterPlyšák,
jen tak pro radost, útočí na černé šosy dlouhého mantlu od klokanů a v mžiku šíbuje zutou botu do svého kutlochu.
Malá očka září rošťárnou a vlevo od tlamy mu sveřepě trčí jeden bílý vous na srsti jak uhel,
která, jen tak mimoděk, bude předmětem řádné reklamačky, neb měla být hnědá.
Den druhý, letní.
Teploměr ve stínu, na omítce s vyškrábanými ornamenty, ukazuje jednadvacet stupňů starého Celsia.
Pozdě rozkvetlý jasmín u vrátek pronikavě, ba nesnesitelně otravuje.
Několik květů skončí mezi listy zeleného čaje ve staré čínské pixle s dvojitým víkem a buxusovým knoflíkem.
Tonda evidentně nudící se, marně se snaží chytit masařku na vyhřáté podezdívce, tam kde se včera schovala první letošní světlucha.
Podezřele rychlá inkarnace. Když se Kraken vyblbne a unaví poznáváním světa.
Ten, kdo proháněl faldy strakatým Otakárkům z fenyklu na fenykl se schoulí do klubíčka za mými zády opřenými o dveře.
Jeho plyšová srst je mokrá rosou. Za zavřenými víky zelené ohníčky psího moudra a neplechy. Ve snu pozoruje šneka, jak si to peláší kolem schodů.
Silné packy s černými drápy, všetečná vše testující tlama plná ještě nepřezubených mléčných jehel vpředu velké hlavy na vyčouhlém krku
čtyřměsíčního štěněte. Vyzáblé vysvalované tělo stále pletoucí se pod nohy. Postrach každého kolemjdoucího mravence i nerezové lžičky.
Nejprofláknutější hrou je úschova ohlodaných, dokonale oválných polének na temných schodech do sklepa a do transu ho přivádí každá tkanice
neb fangle v doskokové výši. Po probuzení započne rozebírat schody. Rachot nerezové misky po dlaždicích signalizuje,
že dojedl a snaží se prolízat skrze plech.
