Plzeň, 29.2.2008

Milá Jano,
děkuji Ti, že jsi se ujala mé vnučky Terezky, je to moje ze všech vnuček ta nejlepší. Když jsem začal psát tento děkovný dopis, tak jsem se nějak zčista jasna zamyslel nad těmi našimi životy. Možná, že si už ani nevzpomínáš, jak ten náš život rozdílně probíhal, přitom jsme od sebe vzdáleni věkem pouhých 3 let. Prvně jsem Tě viděl u Vás v bytě na Roudné za války, když jsem Tvé mamince přinášel někdy v r. 1942 maso od mého strýce Viléma Karla. To jsme oba ještě chodili do školy. Měli jsme více společných známých, Vladimíra Svidenských.Už si dobře nepamatuji, zda jsem chodil do gymplu s Pepíčkem nebo Vladimírem. S jedním a s Tebou jsem byl dokonce v jejich domku u Boleveckého rybníka. Moje paměť už je dnes děravá, ale od Tvého otce jsem se po válce dověděl, že jsi s tím chlapcem Svidenských odjela do Anglie a dokonce do Jižní Ameriky. Těch vzpomínek by bylo mnohem více, kdyby mi s chatou na Hrádecké hospodě neshořel celý můj archiv, v němž byly i vzpomínky na to, že jsem se nějakou dobu staral o urny Tvých rodičů na ústředním hřbitově v Plzni. Mám dokonce i fotku z toho kolumbaria, které bylo jen několik metrů od hrobu mých rodičů. Pak jsi se u nás najednou objevila v našem bytě v Plzni s takovým malým autem, to jsi přijela z Anglie. Pak jsem s Tebou řešil ten Tvůj plzeňský dům. Nejen v Plzni, ale i v Brně na tom dost vysokém soudě. Ono by těch vzpomínek bylo mnohem více, kdyby mi už neselhávala paměť. Hodně jsem postrádal z toho požáru několik stovek stránek mých memoárů z mého pobytu u Vás v Valnut Creek a v San Francisku. Zbyly mi alespoň desítky stránek textu v mém počítači, třeba když jsi mne vezla do uzavřeného národního parku pro deště. Zbyly mi naštěstí i desítky obrázků v počítači o Tobě i o Zdenkovi. Lituji jen, že ten počítač nepřišel do mého života mnohem dříve. Mohl jsem mít o Vás obou ještě mnohem více doložených záznamů z přenosného počítače během Vašich pobytů i v Praze, třeba z Norské ulice 14. nebo z toho bytu na Vinohradech Končím ještě znovu opakováním díků, že hodně pomáháš Tomášovi a Terce na tom zahraničním startu do života. Kdybych Ti mohl pomoci nejen díky, ale i jinak, neváhej a hned telefonuj nebo piš.

Pac a pusu
Přemysl

SF, 18.3.2008

Mily Premysle,
radeji nevzpominam na to co byvalo. Ani si nechci predstavit jak ted vypada ten dum, ktery byval nasim gymplem (divky se prochazely o hlavnich prestavkach na 2. patre, Hanyzka Drabkova byvala ma nejlepsi kamaradka). Potom co Ti muj otec trochu pomohl ve Skodovce jsi k nam pravidelne chodil a pomahal mi s matematikou, Spelda byl matykar. Je mi moc lito ze jsi ztratil cast svych memorabilii. Ja uz toho moc nedelam s vyjimkou francoustiny a spanelstiny. Francoustinou bych se mohla zabyvat cely den i kdyz ma vyslovnost by rodileho Francouze nijak nepotesila. Terezku mam moc rada, obdivovala jsem se ji od jejiho prvniho zajezdu za hranice. Mej se, mily Premysle, fajn a prosim, pekne pozdravuj Nadu. Srdecne,
Jana