Josef Kořenský: Z dalekých krajin, str. 138

Z vulkanických divů havajských.

Co nevidět bude tomu půl druhého sta let, kdy za výzkumné plavby přirazil ke břehům čarokrásných ostrovů tichomořských anglický koráb a objevil v tropických vodách při obratníku Raka nové země s líbeznými domorodci.
Kdo by se byl v Anglii nadál, že za obohacování zeměvědy bude jednou oslavován muž, který se za chlapeckých let naučil sotva čísti a počítati. Jméno tohoto školáka znělo James Cook (Džems Kuk) a vyslovuje se v dějinách námořské plavby s největším obdivem doposud. Z někdejšího učedníka, jenž prodával v tkalounkářském krámě knoflíky, tka-nice a nitě, stal se plavčík a obsluhoval místní lod uhelnou, vzdělávaje se v prázdných chvílích čtením a kresbou map tak, že obstarával službu kor ¦ midelnickou, potom důstojnickou a brzy nato velitelskou, když mu bylo svěřeno říditi výzkumnou loď v širých a neznámých mořích, I vykonal tak James Cook cestu kolem světa po prvé a po druhé a odplul do vod oceánu po třetí.
Divukrásné ostrovy, které Cook za třetí cesty v Tichém moři objevil, obdržely jméno jeho příznivce lorda Sandwiche (Sendviče), Nejprve byl poznán ostrov M a u i a 16. ledna 1779 také H a v a i i. Odtud slově řečený archipel také Havajsko.
Ostrované uvítali bělochy s ponížeností a kořili se bělochům jako bůžkům a bytostem nadpřirozeným. Ještě okázaleji měli se k cizincům domorodci na samotném Havaii. Když přistál Cook v zátoce, jejíž jméno Kea-íakakua, domnívali se ostrované, že to sám někdejší král a bůh Rono, který opustiv národ, zase se k němu vrací. A proto se před Cookem plazili a řídili jeho kroky k božišti, aby mu tam obětovali vepře a přioděli vznešeného pána nádherným rouchem.
Svatyně byla ohrazena dřevěným plotem, a dříví se Cookově lodí právě nedostávalo. Pročež chtěl Cook, aby mu ostrované dřevěný plot přenechali. Ale modloslužebníci pokládali žádost za zneuctění božiště a odmítali s rozhořčením nabízené sekery jako výměnu za chrámové dříví.
Nešetrné počínání popudilo ostrovany ještě více, když viděli, že někteří námořníci kácejí modly a odnášejí dřevěné bůžky na loď, aby si jimi zatopili a uvařili pokrmy. Od té chvíle zanevřeli ostrované na bělochy a dřívější oddanost proměnili v nenávist.
Za těchto okolností opouštěla Cookova loď havajskou zátoku a plavila se širými vodami. Ale námořská bouře poškodila stěžeň, a velitel byl nucen vrátiti se do zálivu. Po přátelské pomoci ohlížel se tentokráte Cook marně. Ostrované' se posádce vyhýbali a vyměňovali nabízené dýky La potraviny se zlým úmyslem. Jeden domorodec vrhal se útočně i na samotného Cooka, ale napadený velitel učinil ho neškodným a ostrovana zastřelil. Tou událostí pobouřili se všichni obyvatelé, kamenovali námořníky a zasadili smrtelnou ránu také jejich veliteli, zohavivše mrtvolu ještě dýkami. Minulo ještě několik dní, nežli posádka poloopálenou mrtvolu svého velitele zase obdržela, do rakve vložila a dne 21. února r. 1779 na mořském dně pochovala. Tak skončil pozemskou pouť objevitel tíchomoíských souší a nejmladšího zemědílu australského.
Havajské souostroví bylo zase prosto cizinců a podléhalo vládě domácích králů pohanských. V bohyni Pele spatřovali jejích poddaní nejhroznější bytost. Domýšleli se, že se zdržuje ve žhavém jícnu ohromné sopky havajské a že tančí po ohnivé hladině jezerní za rachotu hromů a oslňujících blesků. Ký div, že obyvatelé obětovali rozezlené bohyni lidí i vepře a usmiřovali ji modlitbami v božíštích, budovaných zhusta z balvanů lávových a korálových.
Vznik četných ostrovů připisovali domorodci obrovskému ptáku, jenž se občas nad širým mořem objevuje a do oceánu vejce snáší. Příchodem opeřené obludy zatmívalo se až slunce, a ze sneseného vejce vyrůstala z hladiny opět mladá pevnina.
Jako znamenití plavci věděli domorodci brzy, jaké ostrovy se nablízku i v dálí rozkládají a že největšími jsou: H a v a i i, severnější M a u i, blízko něho Lanaí a Kahoolave, potom M o 1 o k a i, O a h u, Kauaí, Nihau a j. Jakožto příslušníci téhož plemene mluvili ostrované jazykem havajským, pokládajíce se ze K a n a k y, t. j. lidí.
Jakkoli spojovala ostrovany jedna řeč, přece králové jednotlivých ostrovů mezí sebou válčili a podmaňovali si poražené. Z vítězných náčelníků stal se v dějinách významným panovníkem zvláště Kamehameha I. K úspěchům mu pomáhali námořnicí angličtí. Rokem 1817 vidíme ho pánem celého souostroví. V jeho říší zkvetl brzy obchod a šířila se vzdělanost. Střediskem obchodu se stala osada Honolulu na ostrově Oahu a zachovala sí primát jako přístavní město doposud. Americkým misionářům přísluší zásluha, že vznikaly v souostroví také školy, a že .vyšla rokem 1822 první kniha tištěná v řeči havajské. Dnes jsou Kanakové již vesměs vyznavači křesťanství.
Pokrokům přáli i nástupci Kamehamehoví a obmyslili k radě svých evropských hodnostářů ostrovní říší roku 1852 ústavou. Ale království Havajských ostrovů netrvalo dlouho. Když se ujala roku 1891 vlády královna Lílíuokalani, která měla za muže Američana a omezovala vliv cizinců, zosnoval Němec Spreckel, nazývaný cukrovým králem, vzpouru, a počátkem ledna 1895 bylo souostroví prohlášeno formálně za republiku. Poslední panovnice království havajského zemřela v listopadu 1917.
Od roku 1900 je celé Havajsko územím Spojených států severoamerických a blaženým cílem tisícerých výletníků z rozpínavé Unie.
O povznesení takových návštěv stará se havajský úřad turistický (Ha waíi Tourist Bureau) jakožto odbočka Obchodní komory hono-lulské, zodpovídává všecky dotazy nadšených turistů s vytrvalou ochotou a zasypává zájemníky ilustrovanými letáky vábně vypravenými.
Od několika let vydává řečený úřad také zvláštní časopis (Ha-waiian Tourfax), vypisuje v něm výlety po jednotlivých ostrovech, uveřejňuje programy společenských cest, líčí vábným perem rozkoše a zábavy pod havajským nebem a zasvěcuje nás do výhod vzorných hotelů