Dnes z hotelu rovnou na letiště. Francouzským dvouvrtulákem za kilo.
Přesně o půlnoci, plné kapsy slaných mandlí ČSA od kámošky poletuchy a taxi do Matliarů k vojenské ubytovně, kde kdys startovala modrá zkratka k Bielovodskému potoku.
Na Brnčálce zas v kobce č.14, jako o Velikonocich roku dvadesátého osmého.
Po večeři kafe bez spodku. Ráno sněhem a v lijavci na Baranie rohy.
Pod sedlem si šerpa počítá do padesáti, odpočívá a o železo staré motyčky Stubaj si chladí ustarané čelo.
Šiknul by se kite a stúpavé prúdy.
Sami na chajdě, toho starého maďara Edmunda Teryho z roku 1899. "Dnes nekuríme." Znovuobjev Ladové priehyby.
Dál Priečnym sedlem na Nadínoplacáky.
Opuštená chatárka na Zbojničke čekajicí na střídání.
Svišti a korpulentní kamzíci převleční za medvědy,
kterých se letos urodilo, nás rozverně ostřelují šutrama.
Pěšmo kolem rozvodněného vodopádu na Bielikovo chatu s božíma haluškama a podél električky a čerstvých polomů do smutného Smokovce.
Poslední bivak v Popradské letištní hale. Snídaně na Ruzyňském starém terminálu a odvoz stříbrným šípem rovnou do Holidáče.
----------------------------------------
6.6.2007 Ahoj Petre,
do vcera jsme se, po ctyri dny, s nasi Terkou potulovali po Tvých Tatranskych hrebenech, povetsinou v desti. Casto jsem marne hledal bivak.
Kdys jsem u Tebe videl stareho Tatranskeho pruvodce s bivaky.
Jirko, myslím, že spíš jsem o tom jen mluvil, že ještě starší vydání, které jsem kdysi viděl u stařešinů, mělo tu část s popisem tatranských tzv. "ohnisk" a jak je najít. Podívám se, ale myslím, že ty klasické bivaky byly jednak dílem odstřeleney HS dynamitem, dílem jsou kontrolovány. Mimo to jsou ovšem nové, např. před 3 lety jsme našli pod Zlomiskovou věží a také pod Ošarpanci 2, které jistě nebyly v těch starých místech.
Zatím ...
Petr
Pintlich rok na to, Terka ověřuje, zda na Jet-leg po
Kalifornii je nejlepší mlha na vrcholcích tatranských velehor.
Jeden takovej člověk, když se vrátí ze za tý Velký louže, to nemá vůbec lehký. Hnedka, jen co povyprávěla babičkám a dědovi, rychle chvatně vzala kramle a prchla do Tater Vysokých. Dobrej nápad jak překonat ten Jetleg a utéci davům somráků. Ten zájem i všetečné dotazy zprvu lichotí, ale u nechlubivých nátur záhy otravují. Je to jak podrbání za ušima, když dostanete obojek proti blechám.
Ty se Vás sic nevšimnou, ale kožich svědí. Honza to nestačil profláknout kamzíkům, medvědům ani chatárovi na útulně pod Rysy.
