Roháče 2002

Po stopách pana Jindřicha Hýzrleho z Chodů

Tak týmž způsobem chtíce, abych i já něco ku paměti hodného potomkům svejm zanechal, aby oni věděti mohli, k čemu mě má mysl táhla, a oni o to aby se snažili, něco hodnějšího, platnějšího, podstatnějšího a znamenitějšího po sobě zanechati, a vzáctné mysli následovati mohli, jim sem ku příkladu této memorialní knihy po sobě, všelikého předsevzetí mého, kde a při čem sem byl, co sem viděl; co se v přítomnosti mé stalo a čeho sem v jakým věku nebo způsobu pokusil, jakžkoli mi Pán Bůh čeho dojíti dáti ráčil, zanechal. Léta Páně patnáctistého osmdesátého sedmého.

Táto, jednou prostě musím někam vysoko, na Aljašku nebo do Himálaje, kde si dám aspoň jeden takovej sjezd, pak můžu umřít, nebo si dát další:)

29.3. "Ten" který se "hledá" balí do velkého kletru miniaturní MP3 i-PAQ, v té době absolutní bomba. Tři sady akumulátorů Ni-MH, velká sluchátka PHILIPS, snowboardové prkno VISION, sen o prkně na vlně, Jima Morrisona: No One Here Gets Out Alive, Kiplinga a latinu; za stálého remcání, abychom ho nechali v Praze s jeho Luckou. Terka jen prkno, čelovku Petzl, se stejným přáním v srdci. Nezaměstnaná slibuje potomstvu, že je to už naposled a přibaluje k rossignolkám školený salám za 49.- a nejlehčí zlatý cepín charlet moser SNOWALKER, který právě dostala k výročí Velikonočního pondělí před 46 lety. Já nepohodlné skelety Dachstein, ledovcový nůž, lopatu, tenké lano, žďárák, teleskopické hůlky, vařič, mačky a tisíc dalších speciálně odlehčených nesmyslů, které se jen provezou do Zuberce a zpět. Noční rychlík do Kralovan. Lehátko u stropu - pomsta komisní pokladní na hlaváku, které Kytka ještě koupila čokoládu za snahu.

30.3. Na Velikonoční bílou sobotu jdeme s Kytkou a Tomášem pěšky po silnici do sedla pod Bílou skálou. Razíce si cestu vzhůru v holeních s mačkami, s horolezeckými kopáči v rukou a s tlumoky na bedrech s vším potřebným k odvážnému možnému přenocování na hřebeni. K Radovanským skalám si necháme šlapat stopu třemi tragédy s narvanými kletry a černými slunečními kolektory na přeměnu sněhu ve vodu a sněhu je všude po prdel. Ještě, že byly vyprodány místenky na přepředchozí noc, museli bychom šlapat a péci se na slunci sami. Západo-východní hřebenovka a prudké jižní slunce bez mráčku nám připéká pravé ucho. Liptovská Mara na pravoboku, Oravská přehrada za zády. Pod Sivým vrchem předávám velení stále remcajícímu Tomášovi, který si zpestřuje hřeben adrenalinovými skoky z převějí. Až sem znějí zvony umíráčku z kostela u naší dřevěnky, e-mail: bohuncak@trix.sk a ta pamatuje už nějaký pohřeb, jak hlásá řezba v nosném trámu kuchyňského stropu "Moc opus curavit anno 1841 die 25 juny Georgius Janesco". Od těch časů propadl jihozápadní roh o pěkných pár centimetrů. Tom nás instinktivně vede klondaikem k Suchému potoku a na okraji lesa naráží na starou žlutou stezku ze sedla Pálenice. Cestu křižuje čerstvá medvědí stopa. Po temeni vršku Ivanov, posetého jarními šafrány, se spouštíme k Zubereckému kostelíku, kam ještě téhož večera zajde Kytka s Terkou na nekonečnou mši. Biřmovaly Petru Annu.

31.3. Na Velkou Velikonoční neděli vyrážím jen s Terkou stejnou ale už prošláplou cestou a traverzem pod Sivým vrchem až na Brestovou, kde uděláme vrcholové foto mladšímu panu faráři za Zuberce. Aby se neřeklo, za jedno jablko a táfli čokolády. Naštěstí cestuje s dámou která má internetovou adresu - mirkaecon@yahoo.com Sjezdovkou na Zverovku, kde nám ujíždí poslední autobus. Volíme stop a pizzerii UNO. Večer barvení vajíček. "Ten který se hledá" ztvárňuje symbolický list marihuany provedený v barvách Jamajky, technikou ztraceného vosku nanášeného hlavičkou špendlíku zabodnutého do gumy na tužce Koh-I-Noor (hora světla - poznámka překladatele). Nezaměstnaná se nemůže dočkat jak ve čtvrtek oslní bledou úřednici na pracáku svojí černou tváří.

1.4. Na apríla a současně Velikonoční pondělí, koledníci s kýbly vody nepřišli. Tom se nechá vyhecovat holkama, vydrapou těžká prkna do sedla mezi Brestovou a Salatínem, 1856 m/nm. Sjezd málem nebyl zdokumentován díky nectnosti většiny dnešních digiťáků. Tom ze záběru stačil ujet. Jana si za letu prořízla skluznici kurvyngových Solomonů o skalisko. My s malou Káťou se pokoušíme vše sledovat z protějšího sedla Zábrať, 1656 m/nm. Slušný to výkon na pětiletého prcka, vyhazovaného Mírou ze stopy do stopy velkým lavinovým polem od bývalé Tatliakovy chaty. Krásným dlouhým splazem pod Šindlovem jede Káťa hlavou napřed na kombinéze s kapucou, kolem se válí sněhoví šneci velký jak máma Katka.

2.4. Muráry se vracejí s námi do práce do Prahy z Velikonoc. Sdílejí s námi skromné kupé z Kralovan proslavených modrým kuželníkem a žluklými buryzóny. Kytka ráno dvakrát nadzdvihne spící, hledaje Terce modrou kšiltovku Uncle Sam. Východ slunce, vrakoviště aut a smetiště při trati nás vítají v Praze. Celkem povedená expedice.

Další naše cesty

Tibet 87
Alatau
Rumunsko
Turecká rapsodie
Trojmezí 1995


Magura Radúze a Mahuleny



Monte Rosa 2003







Odesilatel: 

Přijemce: 

Vzkazy - (160 zn bez diakr.)

URL navratu: 


Doporučená literatura:

Josef Knap: Muži a hory

Max Eiselin: Úspěch na Dhaulagiri, 1962