Děda radí stáž na univerzitě v Kalifornii. Vítězí Peru. Radí podruhé, zařadit Machu Picchu. Neprošlo, zvolen Huascarán. Tak jsem už neradil a místo toho píši, spíše opisuji.


(0. den) 15.9.2006 pátek Příprava

(1. den ) 16.9. sobota PRG-AMS

PRAHA V Praze to začalo dobře, mamka nás odvezla do Ruzyně, v letadle 11 míst, dokonce jsme seděli vedle sebe

AMSTERODAM Letiště Shiphol (?) AMS-LIM

Frnklo nám letadlo do Limy pro 50 minutové zpoždění letadla z Prahy.

Tohle jsou tedy kostely Amsterodamské. Batohy jsme nechali na letišti, do centra jsme dojeli zelenkavým autobusem za zpáteční jízdenku. Je krásný slunný den kolem 30 st.C. První dojem z Amstru je rozporuplný. Náměstí u centrálního stadionu celé opravují, všude je moc lidí. Viděli jsme moc krásnou katedrálu hned u nádraží. Teď ležíme u kanálu Herrengracht, jsou teprve dvě hodiny, máme jen šunkovou bagetu, ještě, že nám dala babička Delisu. Povaluje se tu dost lidí, snad nás neokradou. Měli jsme strach o boty s brašnou. Malé jídlo v automatu Alwest. Měníme si peníze.
Dodatečný zápis: Po probuzení v parku jsme šli podle mapky dál a vytýčila jsem si za cíl tulipány a dobrou vodu. Hned za mostem jsme narazili na bleší trh a Mazel konečně něco identifikoval, kupoval sup ?? skunk a kolem jezdily lodě strašně pomalu a všichni na něj koukali. Tenhle trh by byl dobrý na dárky ale nevíme kudy pojedeme. Mají tam i vlněné barevné svetry, co si chceme přivézt z Peru. Kousek za trhem probíhá výstava fotografií, která je momentálně i na Kampě. Tulipány na mapě znamenaly veliké stohy plné květin a cibulek a na protější straně byly coffee shopy a magic mushroom shopy. Sedáme si na lavičku nad mostem a před sebou samé přepěkné botáčky a kroužící loďky, nu paráda. Amsterodam je najednou krásné město. Je pravda, že obyvatelé jsou různobarevní a čiší z nich svoboda. Chodí pěkně oblíkaní a potkáváme spoustu extravagantních kreací a nebojí se obléci jak chtějí. Většina děvčat je na rozdíl od západní Evropy hubených, možná proto, že všichni jezdí na kole. Také byty tu mají krásné, často jsme zahlédli někoho, jak sedí v okně a relaxuje. Ale byli jsme v centru, tak zbytek města asi nebude tak pohádkový, ale jinak je Amster moc sympatický. Jen kostel to chce zařídit dopředu. Všechny byly obsazené nebo za nehorázné ceny. Dál to nepřečtu „ No ale ulička se . .“ Vše na mapce zakresleno a doufám, že se na cestě zpět stihneme zastavit.

(2.den) 17.9. neděle

AMSTERODAM Na letišti spánek uprostřed letiště za informačním stánkem ještě s dvěma mladíky a děvčaty. Já jsem si ustlala na vozíku se zavazadly aby nás nikdo neokradl. Po půlnoci jsem podlehla spánku. Nic moc extra spánek, alespoň na pár minut. Ve čtyři jsme si šli vyčistit zuby a začal kol nás pořádný šrumec. Příště bych navrhovala ulehnout si do příletové haly. Tam se to probouzí později. Kolem půl šesté nás přišel vzbudit nějaký letištní strážník, asi jsme dělali ostudu ČSA. Až do budíčku v 5,15.
O půl deváté se probouzíme kompletně a jdeme se odbavit. Na check-inn je fronta snad nekonečná, ale jde to rychle. Slečna nás odbavuje, ale bez míst, zatím. Ujišťuje nás, že to nevypadá zle. Economy je 4 over, ale v Bussines je 5 volných míst. Oba jsme nervózní. Honza tvrdí, že dnes odletíme, ale to už říkal včera. Boarding začíná už za chvíli a tak jdeme se navonět, Honzík do parfumerie Davidoff , já Ultra nolet.Dnešní let by měl být přebukovaný o 4 místa takže plánujeme, kde strávíme příští noc. Honzovi je už lépe a tak se asi pokusíme sehnat hostel. Je zajímavé, že když někam spolu cestujeme, tak první dny promarodí ( na Krétě a v Italii)
Do 12 h. jsem luštila Sudoku a Honzík vedle mne zmíral horečkou 38,2 st C na karimatce ve spacáku. Nastaly nerváky, už nechcem trávit v Amsterodamu ani den a propadáme náladě vrátit se doPrahy a jít do školy. Ale pak jsme ON BOARD a letíme letadlem Mc Donald Douglas, special, 880 km/h, dolet 11.400 km

AMS - LIM
BONAITE Mezipřistání (?)- na severním pobřeží Jižní Ameriky, nevím ale stát.Výměna posádky Je tam 34 st.C.
Po vzletu jsme dostali oříšky a skleničku pití a sluchátka, bude se pouštět film. Letušky jsou usměvavé. K jídlu bylo ... Honza mi vytýká, že se zajímám jen o jídlo. Já na to, že to je poselství dalším generacím. Viz menu. A likér.
Po 5 hodinách letu dostáváme zmrzlinu, vodu, juice a další jídlo viz menu. Dál to nepřečtu . “ Z obyvatel ... “ 45 % jsou tu indiáni, ale to slovo je hanlivé - lepší je Indigenas, 37% mestici, 15% běloši, 3ˇzbytek.

LIMA Náš plán dostat se po menší projížďce do centra byl splněn. Pak jsme se vrátili ještě dnes na letiště a zpět autobusem do centra, nádraží směr čtvrt San Marin na Terminal Fiori. Měníme peníze a nasedáme do busu směr z Limy do Huarazu či ??? Catazu . Autobus konečně vyráží ve 22 hod, čekalo se snad ?? až podle řidiče ?? . .nepřečtu. Mapa, šála, oběd,internet ,voda, benzin, hostel, jídlo , jedeme luxusním autobusem dvoupatrovým, sedačky jsou sklopné, dobrou noc, buena noche
(3. den ) 18.9. pondělí Noční přejezd z Limy do Huarazu

HUARAZ Přijíždíme do Huarazu v 7 hodin ráno, vystupujeme jako poslední. Padne první otázka Donde estui mercado central ?.
Honza
Pak do 10 minut stojíme před ?? hotelem ?? la Carona, kde za 25 solů máme pokoj bez oken, zato se sprchou a záchodem a velkým dvorem, krásným patrem s ibišky. Okamžitě jdeme spát, ještě jsem /honzík) zesláblý po simulaci horečky na amsterodamském letišti a hodlám jít do sprchy, ale čuňě Terka mne přemlouvá, ať usneme smradlaví. Tak dobrou noc.
Terka: Probouzíme se kolem jedenácté, sprchujeme se, a já prasátko
vyrážím do města. Do deníčku si poznamenávám 6 bodů, které musím splnit.Prvně vyrážíme do shopu pro mapu do pony expedice. Mladý peruánec mluvící anglicky nám prodává okopírovanou mapu a doporučuje nám 4-denní trasu. Ptám se ho, zda to trvá zdatnému horalovi jako jsem já a on, že jemu to trvá 2 dny, takže bych to za 4 dny mohla dojít.
Na Internetu píši maily rodičům a Klárce (?), aby se o mně nebáli
Pak procházíme trhem a Honzík má chuť na čajdu.Jedeme tedy do jakési jídelny, kde nám místo čaje přinesou bez ptaní dvě polední meníčka (polévka, kuře, chili omáčka, pražená kukuřice, limonáda- vše za tři sol). Spadlo pár kapek a tak jdeme do kostela a hned zase na trh. Máme tak trošku zálusk na barevný šál, který tady všichni nosí. Kupujeme ho za 20 sol. Honzík mi to vůbec nevyčítá. Trhy jsou roztáhlé přes 2 ulice i uvnitř bloků. Prodávají tu téměř všechno, je tu mnoho mini bárků s všemožnými pochoutkami. Zatím si je necháme ujít. Ve městě je spousta psů všech možných ras i pouliční směs, všichni jsou uprášení, ale nekoušou.
V půl sedmé vyrážíme do Cafe de ?Rat nad Pony expedition. Místo, abychom zjistili počasí na trek, tak si dáváme sýrovou palačinku a dva čaje. Mají tu opravdu krásnou terásku s výhledem na Plaza ? Arms. Není to tedy žádný mustruňk, ale moc se mi tu líbí. Mají otevřeno ráno od 8 do 10 a večer od 18. Dělají tu i snídaně. Tak se jdeme projít městem.

Readers Digest Výběr, Všechno o zemi, Praha, 1996, str 248
Huaráz (? Vanraz) Správní středisko departementu Ancash na řece Santa v nadmořské výšce 3.060 m. V roce 1970 bylo město těžce poškozeno zemětřesením , při němž zahynulo 20.000 lidí. Dnes je znovu vybudováno. V archeologickém muzeu je skvělá sbírka starých předmětů chavínské kultury, která vzkvétala v letech 900 až 200 př.n.l. Obyvatelstvo 65.000

Celkem je po ulicích živo. Honzík pořád mele něco o restauračce, kde dělají morčata. Tak jdem skoro až ven z města, ale bez úspěchu. Navštěvujeme ale koste a svůj hlad zahání na Plaza de Armas kuřetem s hranolkami, salátem, dresinkem za pouhých 2,5 sol. A to jsem nakrmili ještě dva psíky. Dnes jsme tady ochutnali Inka Colu, je to žlutá limonáda s chutí žvýkaček Pedro

(4. den ) 19.9. úterý hurá HUARÁZ ?? 18,00
Utábořili jsme se u řeky, v níž se teď právě zrcadlí červánky. Je to krásná louka spasená od kraviček, oslíků a koníků. Ale nebylo vše tak růžové. Ráno ještě spalo v naší kupce sena. Probudili jsme se před šestou, chtěli jsme se ještě povalovat ale museli jsme se projít do města a nafotit pár nástěnných graffiti, které jsme si včera vyhlédli. Kupujeme dvě ?? placky a jde se balit. Pak menší hádka, že máme moc jídla, ale kdo to mohl tušit, že tu budou tak dobře vařit. A navíc, v Černé Hoře jsem poslouchala na 100%. Pak jsme furt slintali, jak mají ostatní tolik dobrot. Tak jsme na nočním stolku nechali pár polévek, rýži a džus.

Trek pod Huascarán

Nevado de Huascarán (vaskaran) je nejvyšší hora v pohoří Cordillera Blanca v Peru (6.768 m) Nečinná zaledněná sopka nad údolím řeky Santa. Je to jeden z 20 vrcholů přesahujících 6.000 m v pohoří Bílé Kordillery. Už v letech 1962 a 1970 zavalily laviny z Huascaránu města Yungay a Huaráz a usmrtily asi 23.000 lidí , mezi nimi i československoui horolezeckou výpravu na Huascarán
Národní park Huascarán, je součástí světového přírodního dědictví, založený v r. 1975, Centrální oblast s nejdivočejší scenerií, rozříznutá hlubokým údolím řeky Maraňon, jedné ze zdrojnic Amazonky, zahrnuje všechny vrcholy nad 3.000 m .

TREK 1. den
?? CASCAPAMPA

Prostřednictvím Colectivo jsme se nechali odvézt do ??? Cascapampy 2.900 m.n.m.,
odkud začíná trek Santa Cruz, který nám Honzík vybral. Vezla nás 35-letá emancipovaná Peruánka svou Toyotou, občas jsme vzali podvozkem, ale ?? guta draiva. Jelo nás průměrně 8 cestujících, občas v kufru. Colektivo 10 sol.
Vstup na trek 10 sol vybírá mužík v budce v ?? Cascapampě. Napsal si i naše jména a čísla pasu. A teď to už přijde. . Zhruba prvních 50 výškových metrů bylo pro mne opravdové utrpení. Zastavovala jsem každých 10 kroků s tím, že , že teď už opravdu hodím šavli a k breku jsem neměla moc daleko. Pohánělo mne jen vědomí, že pokud to vzdám, tak mi Honza bude to připomínat do konce života a nebudu už nikdy chtít jít do hospody, neb by všichni se na mne dívali skrz prsty. Pak už to bylo o trošku lepší, což znamená stále šílené. . Dali jsme si fazole s trenčianským párkom a pareničku se zbytkem placky od rána. Nadávala jsem jako špaček chvílemi pro sebe a chvílemi nahlas. Honza však byl na mne hodný a podporoval mne, říkal také, že by mi něco jako vzal polovinu věcí z batohu a já si pak mohla vykračovat jako pírko. Tak mu nemožno věřit. Jakmile jsme měli něco vystoupáno, začala být tůra pěkná. Říčka kolem nás hučela a ze skály padal krásný vodopád. Tu oslík, tu koník, tu početný výlet Němců, dva dokonce jeli na oslíku, ostatní s odlehčenými baťůžky To píši proto, abych obhájil, že mně všichni předběhli. Stoupán se zmírnil a vše bylo veselejší, vykračovalo se i nějak bez ? hole . Ta výška je znát.
Dnešní cíl byl 10 km + 3 900 m.n.m., nevíme zda jsme to dokázali, ale nejspíše ne, ale usoudili jsme, že už si zasloužíme odpočinek a utábořili jsme si na této překrásné planince. Teď už jsme po večeři. Je totální tma a ani není 7 hodin. Honzíka jsem přikryla spacáčkem, aby nenastydl a koukáme na hvězdy. Honza ... pod spacáčkem a já mám, napsat, že je to zkrátka romantyčka.

(5. den ) 20.9. středa

TREK 2. den 6,55 hod. první paprsky slunce, za řekou nás sleduje strakatá kráva.
Vyrážíme po půl deváté, ne tedy moc brzo, když jsme vstávali kolem půl sedmé, ale udělali jsme pěkné raňajky a nechali vše proslunit.
Je čtvrt na 11 a my si dáváme první pauzičku - Tesco tyčinku a krásný výhled na jezero ??? ICHICOCHA. Kolem se pasou koníci a nad skalami porostlými červenými kaktusy se objevují zasněžené vrcholy. Na konci údolí se sále přibližuje neznámá hora. Možná, že to je PUČANA, říká Honzík. Náhorní plošina je to vskutku nádherná.
Camp jsme minuli asi půl hodiny poté, co jsme vyrazili. Byl tam dokonce stánek s pivem.Jinak dost nepořádek.Je půl jedné a vydáváme se na další pauzu, tentokrát obědovou na vzdálenější straně druhého jezera. Podle mapy jsme tak v půli cesty do dalšího campu. Jezero je větší a o hodně hlubší a proto má ještě krásnější smaragdovou barvu. Dneska nás ještě nikdo nepředběhl, což je divné. Ale jde se lépe. Zasněžený vrcholek ještě více vykukuje a my si jdeme dát gulášovou polévku se sojovým masem a s rozpuštěnou paštikou. To vše servírujeme na peruánském obrusu. Dobrou chuť.
Dodatečný zápis z 20.9. Včera večer jsem již bohužel neměla čas ani špetku síly. Stěží jsem se doškrábala k tábořišti, které Honza vybral. Lehla jsem si na deku, následně do stanu do spacáčku, oblečená do všeho, co sebou mám a ani jsem se nehnula. Bylo mi špatně od žaludku, tak Honzík uvařil jen čaj. Noc byla pro mne opravdovým utrpením. Nevím na kolik minut se mi podařilo usnout. Nešlo mi vůbec dýchat. Furt jsem otravovala Honzu, ať mi něco vypráví. Přemýšlela jsem co když na nás spadne lavina nebo velikánský kámen, mimochodem pevně stojící za tím místem , kde jsme stanovali. Stále jsem koukala , jestli už není ráno. Štípance mne svědily jako nikdy.
Zkrátka vše , co jsem si mohla přát: Příště asi nutně vystoupit pár výškových metrů nad tábor a na noc se aklimatizovat.
16,55 je bouřka, déšť se střídá s kroupami a kousky (ledu) sviští kolem. Snad se dočkáme slunečného rána, snad se dočkám rána.

(6. den ) 21. 9 čtvrtek

TREK 3.den
Hromy už nejsou tak neustávající a déšť už také mírnější a snad bude dobře.
Ráno jsme se probudili brzy, oba nevyspalí a já stále lapající po dechu. Zato ten úžasný výhled na ??? Alea Mayo. Tři vrcholy proti modrému nebi, na kterých pomalu postupuje slunce. Šli jsme se projít kousek dál na náhorní plošinu - zas nádhera, pasoucí se koně, lesík na úpatí. Problém však byl, že slunce se sem dostane přes okolní skály až později. My jsme však na ně počkali u potoka, který vypadal jako z pohádky. Naaranžované červené kameny na zemi různé druhy kvítků a květů, kvetl sice jeden, ale v tuhle dobu a tak vysoko?
Balíme a vyrážíme před desátou. Traverzujeme do campu 2. Jde se mi stále špatně, není se čemu divit po takové noci. Po hodině přicházíme do tábořiště. Za sebou máme jak na dlani dvě jezera a část cesty údolím. Před sebou dost blízko horu, která byla stále před námi. Tentokrát v plné majestátnosti, s obrovským ledovcem a morénou po něm. Tady je vidět, že nás čeká značné stoupání. Mapka ukazuje + 500 m do ??? PUNTA MUDU ???. Mně se to zdá více. Dáváme si tang a 3 místní tyčky.
Hned na začátku nás míjejí 3 Češi. Mají celkem našláplo a tak trochu kecám. Odpočívám jen po každém 20 kroku. Cikcak klesání je za námi a já myslím, že tím to skončilo. Ale ouvej. Ještě tak půl cesty před sebou. Pod horou se objevuje to nejmodřejší jezero, co jsem kdy viděla. Občas slyším mohutný praskot ledu. Cesta nahoru utíká tím pomaleji, čím se blíží cíl, ale po 3 a čtvrt hodinách jsme na 4.752 m.n.m. Nějaký Američan nám gratuluje, asi jak vidí, jak jsem zničená. Dělá nám společnou fotku, jako Japoncům.
Chtěla bych si odpočinout, ale vpravo se začíná blýskat a evidentně se zase něco žene. Dáváme na vrcholu jen tyčinku, oblékáme se a vyrážíme dolů na opačnou stranu. Začíná trochu poprchávat. A tak sbíháme celkem rychle. Hlava třeští. Deštík a kroupy i černý mrak se blíží a tak zastavujeme na první plošince nad jezírkem vedle červeného stanu. V místě je vystlaná kupka a krávy na nás dost divně koukají, že jim zalehneme místo. Chuděrky, kam se v tomhle počasí podějí?

(7. den ) 22.9. pátek

TREK 4. den Probouzíme se velmi brzo. Honza nadává, že má mokro ve spacáku a je to prý moje vina, navíc se vůbec nevyspal, neboť poprvé zakusil, jaké je to spát dál od východu v rohu a s kopce. To, že já tak spím furt a také mi to není příjemné. Moc to ale neposlouchá. Všechno máme trochu od hnoje a stan namrzlý, že z něj opadávají kusy ledu.
Stan vedle nás patří Čechům kolem padesátky, utábořili se zde po cestě opačným směrem před bouřkou a na doporučení těch 3 Čechů, co jsme je potkali. Prý je v hostelu okradli, i foťák se všemi objektivy, ve spánku hned první noc. Pán má svetr s nášivkou himalájské expedice.
Dáváme se na cestu dolů do zamlženého údolí. Cestou potkáváme něco jako sviště, jinak je všude mlha jak mléko. Setkáváme se s těmi Čechy, teď už víme, že je to Petr (26), Jirka (26) a Tomáš (28) Připojují své cestování a zaměstnání - viz deníček adresy.
Sestup je daleko příjemnější než šplhání do kopce. V sedle nám totál došly baterky a tak nemůžeme fotit krásné výjevy. Třeba brodící se lamy a vodopády. kopce topící se v mlze. Neustále se míjíme s těmi třemi, až pak jdeme společně. Mám ale trochu jazyk na vestě z toho tempa. Dorážíme do vesničky ??? CHASPAMPA, vidíme stany s vybavením do hor k pronajmutí a stavbu nějakého luxusního hotelu. Klesání však nebere konce. Jdeme horskou vesničkou a už to není jen klesání ale i nahoru a dolů.
Pak je tam cedule Vogeira vpravo nahoru do krpálů nebo rovně dolů ve vesnici ??? COCACUMBA. Jasně volíme cestu dolů, že se někam dostat přece musíme. Jenže se dostáváme tak leda do pr... Nic odtud nejede a morče Bobina ??? se . . tak těší???
Naše dvojka nasedá na korbu náklaďáku a nechává se odvézt kamsi. Ti zbylí šlapou zpět k odbočce a do kopce. Cesta na korbě je úžasná, takové výhledy, serpentiny trochu dobrodružné, ale pěkný zážitek. Ve vsi, kam nás odvezli, též nic, ale prý pojede za 20 minut autobus. Projeli jen 2 kompletně plná kolektiva. Ztrácíme trpělivost a ač jsou místńáci hodní, vydáváme se na cestu. Do ??? VOGENINY je to prý 1 km, my víme, že to je 5 km. Jdeme celkem po vrstevnici , ale nožky už nás bolí.

Jsme ve ??? VOGEIŘE . .Jsou to 2 domky a nic. , Ale je tam otevřený krámek a u něj naši Češi. Dáváme so Colu a pivo a banány. Čekáme teď společně. Zas plné Colektivo,prázdná však pohřební toyota a pak konečně bus.- celkem prázdný. Hurááá. Jenže profrčel a nic. Budeme snad nocovat tu? Autobus pak sice zastavil na stojáka, ale jedem.!
Cestou se Terka skamarádila s Petrou natolik, že spolu naplánovali trip do Albánie.
Autobus se vyšplhal po nekonečných serpentinách do sedla cca 4.252 m.n.m a na druhé straně byly serpentýny 3x delší a nebezpečnější. Jejich konec byl u jezera ??? LANGEBUSCO, kde 31. června 1970 spadla boční lavina z HUASCARÁNU na Československou horolezeckou expedici. Po nekonečně cestě, kdy Terka už spala na podlaze a já spal ve stoje, nás autobus vysadil v novém městě
??? YUNGAY. Cestou po hlavní ulici míjíme stánky s občerstvením, kam ještě zajdeme později. Utrácíme, nákup.bus, pokoj 25 sol, 2x celkem 65 sol
Ubytovali jsme se v hotelu YUNGAY, dvoják s učitelkou. Ne že bychom se chtěli odmočit ???, ale má-li být sprcha teplá, musí téct čůrkem. Vyrážíme jíst, pít menu je uvedeno v deníčku??? Vnímáme atmosféru 36 let starého města. Yungay prý také bylo poškozeno při katastrofě Huascaránu 1970.

(8. den ) 23.9. sobota
YUNGAY ( ? Yuangay)
Vstáváme v 7 hodin, nakupujeme, Prohlížíme Yungay Antico, jdeme do sauny, na oběd, kupujeme náušnice. Celkem výdaje 42 sol Byly jsme se podívat do starého Yungay, kde je před školou pomník o oné tragedii čs horolezců. Odtud je pěkný pohled na Huascarán.Pak balíme batohy a necháváme je v hostelu u oné Češky, která cestuje a neumí ani slovo anglicky. Vyrážíme do vysněných lázní (chancos)a představujme si, jak se pára line z čisťounkých bazénků v krápníkové jeskyni. Skutečnost však byla jiná oproti tomu vypůjčenému průvodci Bazén byl totálně špinavý V sauně byla sice hodná paní, ale uměla jen španělsky, přesto se hádala za nás s lidmi ve dlouhé frontě, kteří nás předbíhali. Honza pak vybojoval vstup do sauny, která nás překvapila, že to byla malá místnůstka, která smrděla více než záchody veřejné. Tam jsme si nechtěli ani sednou a ani se nadechnout. Ozdravný pobyt tedy vyústil v ještě větší ??? rýmu. Ani Honzíkův vytoužený ??? Cuy Picante nebyl dle našich představ, protože tam bylo málo masa, moc chlupů a tlustá kůže. Jedině pozitivní objev byl čistě vymačkaný pomeranč juice se lžičkou medu . Koupili jsme červené náušnice.
Vrátili jsme se zpět do vesnice ??? MARCAO nebo tak nějak, která leží na hlavním tahu Huaraz-Caras ‚ možná Huancaras. VšechnyColektivy však jedou jen do ??? CARI. Jedeme tedy tam. Je tam fiesta. Jsme svědky vynášení okvětinované Panenky Marie z kostela, . Tanae zmalovaných Peruánek a mnoho dělbuchů. Náměstí je plné návštěvníků a květin. Vracím se pak z rohu náměstí do Yongay. Měníme 50 dolarů u naší hoteliérky a jdeme shánět bus. . Dříve se ale necháváme ošálit chlápkem, že je za bus 45 s, Pak jsme ale ujeli jen do ??? do CARHUAZU a odtud měl jet teprve expres do ??? Yungay za 9 US dolarů. Ujel nám však před 6 minutami, kde jede ale jiná společnost za 35 s. bez přestupu. Tak vyrážíme.Mimochodem je pěkné se vracet do městečka,kde jsme už byli. Víme už, odkud jezdí autobusy, kde mají kuře s hranolkama, kam zajít na internet. Škoda, že nemáme dost času na lenošení v jednom městě.

(9. den ) 24.9. neděle
TRUJILLO Cesta busem (z Yungay do Trujillo) je šílená, ale jen proto, že mi úplně zaléhají uši rýmou a nepříjemně v nich praská . Jinak autobus je v pohodě, dokonce s filmy v angličtině s peruánskými titulky o sexuální komedii o opici. Do Trujillaa dorážíme kolem 7 hodiny. Podle našeho knižního průvodce Lonely Planet si uvědomujeme, že jeho údaje jsou zastaralé. Nacházíme v něm až čtvrtý hostel, který hledáme Ovšem stojí zato. Hostel Americano, kousek od náměstí, je to palác z koloniálních dob se vším všudy. Velký pokoj s dřevěnou podlahou, s balkonkem a dřenými žaluziemi, koupelna, záchodové prkénko je také koloniální> Dáváme si spršku teplou, nejlepší, co jsme zatím našli. Lonely planet zklamal. Pak vyrážíme na snídani do Vegetariano el Sol. a tam si dáváme hrnek horkého mléka s bábovkou, Honzík toustík spíše sandvič plněný kusem čehos zeleninového a ovocnou šťávu.
Pak následoval pouť za památkami. Chceme šetřit a ta místo všudypřítomných taxíků volíme krkolomější cestu hledáním autobusů či Colektivů. Jedem tedy kolektivem ke chrámu ??? a slunce.

Trujillo) (truchiljo)
Průmyslové středisko a správní středisko departementu La Libertad, asi 500 km severozápadně od Limy. Železnice, Panamerická dálnice,, letiště. Muzeum, , divadlo, dvě univerzity / 1824,1965). Bylo založeno španělskými kolonisty r. 1534 poblíž předinckého města Chan-Chan rodiště. Rušné moderní město s mnoha památkami na koloniální éru, např. má velkou katedrálu ( dvakrát opravovanou po zemětřesení v 17. a 18. stol). Je zde klášter San Carmen a kostely La Compania a San Francisco. V blízkosti jsou pozůstatky předinckého města kmene Čimů, Chan - Chan. Obyvatel 532.000.

Jsou tu opěr gringos. Dostáváme privátního průvodce, jehož žold je zahrnut do ceny vstupenky. Musela jsem stále kývat, že rozumím ale bylo to únavné. Chrámy Luny a slunce patří ke kultuře Moche, jeden sloužil rituálům a druhý administrativě. Nejvyšší bůh kultury Moche byl dekapitován a tak mu museli obětovat lidé bez hlavy. Kupujeme dvě sošky za 7 s. Myslíme však, že v Cham-Chamu bude větší výběr. To ještě nevíme, že jsou vkusné suvenýry v Truchillu.
CHAM-CHAM Kolektivem tedy jedeme zpět do centra a rovnou přesedáme na bus. Od hlavní silnice je to ještě pěkný kousek pouští. My se ale nedáme a odmítáme lákání taxikářů. Zde ( asi ) je Tsuchi palác, ( ??? není to Čimu???) je rozsáhlý a prohlídka v horku s nedostatkem tekutin je nekonečná. Přifařujeme se na chvíli k anglicky hovořícímu průvodci, ten ale nic zajímavého neříká. Je to významná památka, ale je zde liduprázdno.
Vracíme se tedy na silnici k ??? Trujilla a kousek dál je muzeum, na které máme také vstup. Celkem muzeum ujde, má i anglické popisky. Všude se válí psi vypadající jako stažení s kůže. Dále popojíždíme k paláci Esmeralda, který už je zcela zakomponován do města. Není moc chráněn před turisty a můžeme se procházet i po všech zdech. Tahle čtvrť je asi dost nebezpečná, protože všechny domy mají ploty s bodáky a s cedulemi, že, že jsou stráženy někým s pistolí. Máváme tedy na kolektiv a jedeme pryč. Kolektivo je dost starodávné a odváží nás někam do neznáma.
Vystupujeme uprostřed divokého tržiště plného všeho - trochu se bojím. Chvilku bloudíme a pak Honzíkův bystrý smysl pro orientaci vyhrává nad velkoměstem. A my se dostáváme domů do Americano. Se smutkem v očích zjišťujeme, že vegetariánská restaurace el Sol je zavřená.
Honzík popisuje černý bod našeho výletu. Okradli nás o Eurodolary.?? Nejen na kurzu, ale že nám dali i falešné peníze. Nabrečeli jsme se hodně. Dokonce jsem uvažovali o dřívějším odjezdu. Nechtělo se nám ani jíst, ale pak jsme vyrazili na toustíky, jugos a horké mléko.
Trochu je ten popis popletený. Jsou v deníčku seznamy nákupů (Mercado, Colectivo, oběd, snídaně Archeo muzeum, kapesníčky, internet, dort večeře, sošky, vody. ) Usnuli jsem pak jako medvědi.

(10.den) 25.9. pondělí
Ráno jsme vyrazili z Trijilla do rybářské vesničky ??? HUANACO. Cestou jsme si zařídili cestu do Limy za pouhých 35 sol, vše se společností Civa, avšak přitom jsme zjistili, že 20 US dolarů je falešných, to nás opět rozlobilo. Lístky nakonec stály 30 sol.
Konečně jsme byli u moře, jenže mlžný opar nepustil ani paprsek slunka. Nasbírali jsme si alespoň černobíle perleťové mušličky na náhrdelník. Jsem zvědavá, zda je někdy provrtám a navléknu. Pak jsme šli na molo za pouhých 50 centimos, alespoň tam nebylo moc lidí. Přetahovali se o nás ale měniči peněz. Obídek byl podle Honzíkova gusta - chobotnice, Cola, kuřátko s rýží a hranolkama za 8 sol. Pak vyšlo sluníčko a vyrazili jsme na rákosových lodích. Surfaři jeli ale do dáli a my museli už domů, neb ve 2 p.m. je out time z hotelu.
Vystoupili jsme tentokrát správně a tak jsme dorazili včas. Sbalili jsme si opět bágly u uložili je u hoteliéra v úschovně. Co teď? Do odjezdu zbývá hodina času.
Honzík píše, ale škrabe k nepřečtení. Terka byla nervní, zda ji nenapsali rodiče. Ještě jsme volali do Čech a do KLM, ale nikdo to nebral. Psali se pohledy . Na náměstí nás oblažovali 4 čističi bot, kteří se chtěli pošpásovat s Terčinými opotřebovanými botami. Nečitelná škrabanice, dříve Honzík psal lépe.
Už je večer a my čekáme na autobus do Limy ve 22,30 h. Zřejmě noční přejezd z Trujilla do Limy. Vybíráme nejlevnějšího přepravce dle Lonely Planeta - CIVA. Máme nejlepší místa na výhled, hned první v druhém patře, jsou ale nejhorší na televizi, stejně žádný pěkný film nedávají. A na konec jsme ani nebourali. Na cestu dokonce dostáváme v krabičce svačinku (houstičku se salámem, croissant, bombónek).
(11. den ) 26.9 úterý LIM - MAD

LIMA Do Limy jsme dorazili kolem půl osmé. Ukecáváme taxikáře, který chce za cestu do Mirqflores 15 s. a nakonec jsme za cestu dali 9 s. Ráno jsme na letišti Lima Aeropuerto a Terce zase padají vlasy - Flight je totiž completelly full a stejně tak na 3 následujcí dny. Tak snad alespoň budeme držet palce a snad to vyjde, vždyť jsme si k vůli tomu koupili deodorant Fačko a Honzík si vypral tričko. Já mám ještě v zásobě 1
Lima je neskutečně velké město, má asi 7 milionu obyvatel a je to vidět první pohled. Všude zácpy aut až vám jde z toho hlava kolem.

Lima (dříve Rimku)
Hlavní město země Peru jako hospodářské, politické a kulturní středisko i stejnojmenného departementu na řece Rimac. Město 417.900 obyvatel (1988). Celá aglomerace spolu s Callaem 6,58.000 obyvatel ‚(1990. Poloha 120 m.n.m. Mezin.letiště, Panamerická dálnice
Muzea, archivy, observatoř divadla, knihovny . V r. 1551 zde byla založena univerzita San Marcos která je nejstarší na kontinentu., univerzita 1951,1963 a jiné vysoké školy
Původně založena 1529-1530 v údolích Jauja, na dnešní místo přenesena 1535, založil ho tam r.1535 F.Pizarro -Ciudad de los Reyes). Nejvýznamnější americké město koloniálního období - už 1563 divadlo, 1585 tiskárna.
1542 - 1821 hlavní město místokrálovství , od 1821 Republika Peru
Ačkoliv Limu zasáhlo množství zemětřesení, stojí dodnes ve starém městě několik španělských koloniálních budov. Většina z nich je na náměstí de Armas, kterému dnes dominují moderní výškové budovy. Mezi historické budovy patří Klášter San Francisco je součástí svět.kulturního dědictví Katedrála, palác Torre Tagle a dům inkvizice. Stál tam rovněž Pizarrův dům, ale na jeho místě je nyní vládní palác (Palacio di Gobierno).

Lima se dnes rozšířila až k přístavu Callao a společně s ním tvoří rozsáhlou aglomeraci, ve které je soustředěno asi 70 procent zpracovatelského průmyslu země- hlavně textilní, oděvní, framaceutický a potravinářský
V Miraflores jsme si vybrali hostel, je to ve čtvrti na pobřeží a dost luxusní. V hostelu nám ale řekli, že mají pokoj až od 12 hodin, tak jsme šli se projít k moři. Stojí tu mrakodrapy, vše je čisté, na každém rohu stojí strážník, který nás zdraví. Psi tu nepobíhají a nežebrají o kousek chleba. Paničky je pěkně venčí ve svetříkách aby nenastydly. Procházíme se kolem malého ??? „ enčáku. Je tu spousta rozkvetlých květin a zelená travička, zkrátka jako Lima. Dáváme si snídani z busu. Napadá nás, že bychom zkusili odjet už dnes, ušetřili bychom za ubytování a mohli bychom snížit vykradený rozpočet nebo nakoupit více dárků.
Jdem teda volat do KLM.Jenže v Čechách už je zase večer a na španělské peruánské lince nám nerozumí, co zmáčknout, aby mne přepojili na operátora. Pojedem tedy na letiště na blind a zeptáme se až tam, pokud mají zastoupení. Tak tedy ještě nakoupit dárečky na trhu, co nám doporučuje Lonely. Bezhlavé bohy s obětovanou hlavou v jedné a rejnokem v druhé ruce. Jenže narážíme místo tržiště pro low cost na trh pro zazobané turisty, co chtějí kupovat svetry za 150 US dolary. Vše je totálně předražené a navíc nevkusné. Po dlouhém smlouvání něco vybírám. Zapomněla jsem se zmínit, že se stravujeme u Mac Donalda a dáváme si zmrzlinu za 3,5 s a menu za 6,5 s. Po nákupech máme zase hlad, možná jen z nudy.
Miraflores je bezpečná, ale krom moře trochu nudná čtvrť. Jsou tu supermarkety, ale i to je tu zážitkem. Tenhle sice není tak narvaný jako v Trujillu, ale je zase moc luxusní.Ochutnávky na každém rohu, prodavačky v uniformách a s drdůlky, jedna jako druhá, eskalátory, bar, kde všemožné věci . Věci které splácáváme dohromady jak jinde na supermarketových barových židličkách.
Tak ještě na letiště. Řekli jsme si, že místo taxi zkusíme kolektivo pro případ, že bychom na letiště jezdili neúspěšně den co den. Radí nám to několik lidí a my vítězíme za 2 c pro osoby. na předním skle,. Na letišti ale přichází zklamání a beznaděj.
Nějak to muselo se obrátit k lepšímu tím že našli let do Madridu. Reportáž z deníčku z Peru končí. Není ani zpráva o letu LIM - MAD ani o letu MAD - PRG

(12. den ) 27.9. středa
Poslední z deníčku víme, že se naši cestovatelé dostali do Madridu, ne do Asterodamu.
Z několika řádech je zřejmé, že asi letěli pomocí Iberia, která však byla oproti KLM dost chudinka, nejspíše asi co do jídla. Honzík bohužel měl zase nějaké zdravotní potíže. Terka si alespoň četla o památkách a muzeích v Limě z průvodce Dokonce si podle něj vybrala i jiný hostel v centru. Ještě, že si nevyměnili ty soláče a měli na zaplacení výstupní letištní taxy, která není zahrnuta v letence a činila 30,25 US dolarů dvakrát. Zbyla jim jen ta falešná dvacka v peněžence. Měli tedy nakonec velké štěstí. Zeleným busem transito se dostali za l dolar na cestu do centra.

Dál už to chybí. Poslední údaj byl o tom, že ve ľ na 10 nocovali na madridském letišti. Ten závěr si už Terka dopíše sama.





Suchl,J.: Cesta končí pod Huascaránem,Olympia, Praha,1972

Je to země přírodních protikladů, tropické vegetace a vyprahlých pouští, země sucha a země vláhy, sprašové měsíční krajiny a vlhkých zelených pralesů, hýřivé krajiny a pustých skal, chudých políček a žírných sadů, chladných horský jezer a slunných pláží, mírného klimatu na pobřeží a věčného ledu na vrcholcích And, ráj rybářů a horolezců. .
Peru, to je moře,pobřeží, hory a prales. Moje vnučka Terezka věděla, že je to země nevypočítatelná. Přesto šla s horkou krví za dobrodružstvím, Věděla, že tam v Peru silné zemětřesení dne 31.května 1970 vstoupilo do historie jako nejničivější katastrofa na západní polokouli. Epicentrum zemětřesení leželo v moři západně od přístavu Chimbote, síla jeho byla v rozmezí 7 až 9 stupňů Richtrovy stupnice. Sérií lavin a zemětřesením byl pohřben Huaraz,zpustošilo oblast v rozloze 83.500 km2, způsobilo škody za 500 milionů dolarů, 250 měst a obcí bylo částečně nebo úplně zničeno, zahynulo asi 50.000 lidí, bez přístřeší zůstalo přes 200 tisíc lidí.Všechny cesty do Callejonu de Huaylas byly blokovány, blokádu do pohřbeného Huarazu prolomil seskok 30 parašutistů, nad zničenými městy a obcemi létala jen hejna supů. Zmizela i hora Thilcop, vysoká 2.000 m. V údolí řeky Rio Santa ojediněle trčely kamenné a ledové balvany velké jako domy z pohybujícího se bahna.Otřesy trvaly v průměru jen 45 vteřin. Na smrt to stačilo.
Na úpatí hory Huascarán zahynula také čtrnáctičlenná výprava čs.horolezců. Jejich smrt zavinil pád ledovce ze západní stěny Huascaránu na jejich základní tábor. V tomto místě Bílých Kordiller bylo několik horolezeckých výprav, Novozélanďané, Japonci, Němci, Francouzi. Zemřela jen celá horolezecká výprava Čechů
Terezka měla jen velký kus štěstí. Blízko místa zkázy pravých horolezců ji nezastihla smrt, ale vyhrožující bouře, déšť se sněhem, se strachem pod tenoučkým stanem. I já jsem za života měl strach , když jsem třeba visel na skále u zavřeného vchodu do krytu pod Křimicemi a kolem mne mně padaly bomby , když jsem zakrýval svou ženu na skále Kriváně a kolem nás práskaly za bouře hromy blesky. Byl jsem ale doma se skoro vypočítatelným rizikem. A ne v tramtárii s historií mnoha těžkých katastrof jen v jednom roce 1970
A co zdravotní rizika ? Pochybuji, že jste se připravili cíleně na Peru po stránce zdravotní. Něco jsi u nás naznačila jste měli nějaké potíže z výškové nemoci, nějaké potíže z hmyzího poštípání , nějaké potíže z chladu. V této knize je několik odkazů na nemoci Inků.Nenakoupili jste nějaké onemocnění jako oni? Možná, že by Vám pomohly místní léčivé byliny, např. peruánský balzám z místního balzámovníku, který obsahuje na 30 různých alkaloidů, mezi nimiž je nejcennější lék proti malarii- chinin.Ten měl pravlast v Peru a odtud ho do Evropy přinesla manželka peruánského místokrále. Je jisté, že malárií stonali už Inkové, stonali i průjmovými onemocněními, očními choroba, měli i dnu, padoucnicí. Další z inckých nemocí i dnes je verruga - Choroba hor, při níž se vytvářejí vředy, které neustále krvácejí a člověk může přitom následkem velké ztráty krve i zemřít v kombinaci z celkového vyčerpání
Kolektiv: Všechno o Zemi, Readers Digest Výběr, Praha, 1998, Knihovna m. Plzně- Slovany
V.W. von Hagen: Říše Inků. Praha , 1963, str. 13 Knihovna m. Plzně- Slovany IZ 407 h

Kdo tam byl před Inky?

Kultury doby předincké byly : Čavín, Močika, Tíwanaco , Parakas, Nazka, Tiahuanako Čimú Píše se o nich, ale moc tomu věřit nemůžeme.
Život a stopy předinckých kultur, které zde kdysi kvetly, potkáváme jen tam, kde se pouští prodírají ze svahů And sestupující řeky a říčky Všechno nebo téměř všechno peruánské pochází z doby před Inky. Vrstvu po vrstvě odhalovali archeologové peruánskou prehistorii, dokud jejich rýče nenarazili na sterilní, kulturou nedotčenou půdu. Nálezy jim pověděly, že po tisíce let existovaly a mnohdy i zanikaly řady kultur ještě před Inky.
Čavínská kultura-(období I.) Člověk už dlouho obývá pobřežní poušť na severu Peru, podle uhlíkových testů už kolem 3000př.n.l. Znají už hrnčířství a umí stavět. Opona jejich času se zvedá mezi lety 1200 a 400 př.n.l.
(Období II.) , které trvalo od r. 400 př.n.l. do r. 400 n.l. nazýváme jako období pokusů pro výrazné experimentování v tkaní a hrnčířství.
Močikové (Období III), mezi lety 400 př.n.l. až 1000 n.l Ovládli pobřežní poušť a Andy. Vytvářejí říši s kastovním zřízením Její hlavní těžiště se nacházelo v údolí Chicama.I , v průběhu svého vývoje se změnila z teokratické kultury spíše na vojenskou, přesto nedokázala odolat expanzi z Tíwanaka, a proto také v poměrně krátké době zanikla Dobyvačnými válkami byla postihnuta také močická kultura situovaná severněji.
Možná, že ji vystřídala ? kultura parakaská. Je proslulá tkaninami na 400 mumijích.
Vedoucí civilizací (období IV).přišli v období 500 - 900 od jezera Titicaca na pobřeží obyvatelé horské říše zvané Tiahuanako, měli už svou astronomii, sluneční kalendář a jakési sluneční hodiny, možná i techniku podivných čar.Peru 5. století Tíwanaco zdůrazňuje čtverec a obdélník U jezera Titicaca, na náhorní plošině v Andách, vznikla tíwanacká kultura, která se rozšířila dále na sever. Její sídelní centrum Tíwanaco mělo rozlohu 2,5 km, z toho jedna třetina byla vyhrazena sakrálnímu obvodu. V Tíwanaku se vyvinuly typické stylové znaky nové kultury. Patřilo k nim zaměření na přímé linie geometrických tvarů: Tvůrci se důsledně vyhýbali vlnovkám a obloukům, do čtverců a obdélníků stylizovali i jemné přírodní tvary. Kultura Tíwanaco přinesla změny také v politické sféře. Dochází k mocenské expanzi, jsou zřizována nová správní centra, posiluje se plánovitost výstavby měst.
Peru okolo 1200 Kronika lidstva CD ROM Vlastní CD 33
Říše Čimú ( 1000 - 1476 n.l.) byla také nazývána královstvím Čimu přesahovala až do doby Inků. Asi to byl první významný stát v Andách V pobřežní oblasti severozápadního Peru byl jejich stát, Čimor, který se z původního centra Moche rychle rozpínal severním a jižním směrem. Jejich hlavním městem bylo město CHAN - CHAN v údolí řeky Chicama.
Rozprostíralo se na ploše mnoha čtverečných kilometrů a tvořilo je deset pravoúhlých komplexů ohrazených silnými zdmi. Uvnitř se pak nacházely kultovní pyramidy, pohřebiště a rezervoáry vody. Andská náhorní plošina je velmi suchá, a proto bylo hospodaření s vodou jedním z nejdůležitějších problémů, s nímž se každé organizované společenství muselo potýkat. Všechny stavby byly budovány pomocí hlíny, dílem z cihel, dílem z materiálu podobného betonu, který se skládal z hlíny, písku, malých kamenů a z kukuřičné řezanky a který zalévali do bednění.
Uctívali Měsíc, ovládalo přes tisíc km pobřeží až do tropické oblasti Ecuadoru. Všechno se tu vyrábělo ve velkém měřítku ( tkaniny, keramika zhotovovaná ve formách, tkalci vyráběli peřové tuniky, ve velkém se zpracovávalo i zlato
Asi od r. 1000 vznikala v pobřežní oblasti četná města, jež byla částečně zakládána plánovitě. Obchodní město ?? Cajamarquilla např. disponovalo centrálními, v kamenitém podloží vysekanými skladištními prostory, které umožňovaly přechovávat v chladnu i zboží snadno podléhající zkáze.
Popis obrázků:
Krátká košile z bavlněné látky ozdobená obarveným peřím z jižního pobřeží Peru (kultura Ica-Činča, okolo r. 1000; Dumbarton Oaks Collection, Washington)
Ceremoniální nůž z říše Čimú (zlato, 1000-1440; soukromá sbírka, Lima)

Inkové Kolektiv: Příruční slovník naučný. ČSAV, Praha, 1963, II. str. 266-267
Stingl,M: Synové slunce,sláva a pád největší indiánské říše. „Práce, Praha 1985

Před více než 500 léty vzkvétaly v Jižní Americe největší indiánské civilizace. Chybějí nejstarší legendy Peru Zatímco legendy odjinud byly zaznamenány ve španělštině už kolem r. 1300, tedy brzy po příchodu prvních Evropanů do Jižní Ameriky., zatímco aztéckou kulturu v Mexiku detailně zobrazil veliký Bernardino de Sahagún v monumentálním díle používajícím vlastní jazyk Aztéků (nahuatl), předkolumbovské Peru je nemá. Buď vůbec nemělo vlastní písmo, nebo si je vytvořila úzká skupina vyvolených. Kroniky pořízené později v Peru většinou jen zlomkovitým obrazem incké kultury a života obyvatel vyvrácené říše. Nejrozsáhlejší pokus o vytvoření portrétu dějin a kultury Inků podnikl Carcilaso de la Vega, rodák z Cusca, v jehož žilách kolovala dokonce krev vládců této říše, jehož matka byla indiánská princezna Chimbu Ocllo v 16. století. Pramenem pro toto dílo bylo dílo jiného Peruánce- Blase Valery
Stingl,M: Synové slunce,sláva a pád největší indiánské říše. „Práce, Praha 1985
Knihovna m. Plzně- Slovany

Začátky historie říše Inků
Inkové, ať už přišli sami odkudkoli ( o jejich skutečném původu, o pravlasti vládnoucí dynastie budoucí říše, nebyl dosud vyřčen definitivní soud).Co kniha, to nesouhlasy.Moje názory jsou kompromisem těchto nesouhlasů. , že Inkové byli nejdříve na jihu kolem dnešního Cuzka. Odtud se asi přesunuli severněji pod vedením legendárního Inky Manko Kopak (prý 1021 -1062 n.l. ), který se svou manželkou a několika sluhy přišel odkudsi z jihu do území kmene . Tam asi žili i jeho potomci do míst Kmne Kečuů, smísili se s nimi jako jejich věrní stoupenci. Proto se už dále mají jméno od 15. století jako kečuánští Inkové. Prvních pět panovníků z rodu Inků je pravděpodobně legendárních. Který kmen ( Inkové, Kečuové) se více podíleli na růst společné říše , to už se zřejmě nedozvíme V době svého největšího rozkvětu panovali nad jedním milionem čtverečních kilometrů jihoamerického území. Nad částí dnešního území Kolumbie, nad většinou Ekvádoru, takřka i nad celou Bolivií, nad severní polovinou dnešní Chilské republiky a severozápadem Argentiny. Z jejích území a kultur tedy vyrostl nakonec Peru i kultury a všech předinckých civilizací Zdá se, že dlouho centrem nebo dokonce hlavním městem bylo Cuzco
Peru okolo 1200 Kronika lidstva CD ROM Vlastní CD 33
Není vyloučeno , že syn Pačakuti Inka Jupanki-ho sesadil svého otce, knížete jednoho kečuánského kmene sídlícího v horském údolí Huatanaj, sám se pak korunoval a založil tak dynastii Inků.
Panství převzaté po otci a původně bylo omezené jen na město Cuzco . Pačakuti ho rychle rozšířil. Nejprve si podrobil sousední kmen Chanků, zvítězil nad Collami a dalšími úspěšnými dobyvačnými válkami si Inkové posléze zajistili mocenskou převahu v prostoru středních And. Zdá se, tehdy centrum říše Inků se nazývalo Tahuantinsuyu- země čtyř světových stran ve 14. století až do začátku 16. století
Síla incké říše spočívala ve výkonné správě, jež usilovala o co největší unifikaci všech společenských záležitostí. Kečuánština se stala státním jazykem, kult slunce státním náboženstvím. Dobře vybudovaná silniční síť usnadňovala kontrolu nad nejvzdálenějšími oblastmi. Z výnosu úrody náležela třetina státu a další třetina bohům.
Popis obrázků: také se točí kolem Zříceniny inckého města Machu Picchu nedaleko Cuzca (okolo 1450), Řemeslnická čtvrť v Machu Picchu, inckém městě postaveném na horském výběžku nad levým břehem řeky Rio Urubama v Peru (okolo 1450) , Četné ruiny ukazují bývalou velikost Machu Picchu , Inkové stavěli zdi bez malty pouze z pečlivě osekaných kamenů
Incká říše byla státem despotickým, byla to raná třídní společnost s poměrně vyspělým hospodářstvím, rod kečuánských Inkůí se považovi za potomky boha slunce ( Iinti). Proto byl tento kult státním náboženstvím a ostatní náboženství byla potírána. Jejich bohu byly přinášeny časté oběti v chrámech, ale byli i jiní bohové, perzonifikované přírodní jevy a úkazy, jako měsíc, některé hvězdy, blesk, déšť kukuřice apod. všem byl vnucen kult boha slunce
Privilegia vládnoucího rodu Inků byla velká , z něho pocházeli guvernéři čtyř provincií, velekněží chrámů slunce a vojevůdci. Jen Inkové rodem nebo podle privilegia směli nosit v uších těžké zlaté roubíky a vlasy splétat do copů. Jen Inkové rodem směli nosit stuhu kolem čela, zdobenou dvěma péry a šat z vlny vikuní. Všichni poddaní bez rozdílu hodnosti museli předstoupit před panujícího Inku bosi, s odkrytou hlavou , na důkaz naprosté oddanosti a poslušnosti. Neuposlechnutí jakéhokoli příkazu Inků se trestalo smrtí. Nižší funkce zastávali kurakové, obyčejní místní náčelníci. Inkové rozšiřovali svou říši z původně malého území kolem msta Cuzka svými výboji na všechny strany , nepronikli však nikdy do území amazonských pralesů.Kmeny, které se jim podrobily dobrovolně, měly různá drobná privilegia, ale a desetinná soustava. V zemi byla města z kamene a nepálených cihel, velké pevnosti z kamenných bloků kladených na sebe bez malty, honosné chrámy bohů a paláce vládnoucí třídy. Pevné silnice, dlážděné kamennými deskami, dlouhé několik tisíc kilometrů spojovaly města a byl na nich zaveden poštovní systém se stálými stanicemi. V území s nedostatkem vody byla hustá síť zavlažovacích kanálů.
Práce Na polích se pěstovalo několik druhů plodin( kukuřice (sara), oka (jedlé škrobovité hlízy), kvinoa, brambory (papas), paprika (achi), dýně, ovocné stromy, bavlník, tabák, koka, a rostliny, dávající barviva. Všichni obyvatelé Říše Inků měli pracovní povinnost. Polnosti se dělily na majetek boha slunce, dále na půdu Inkovu, z jejíchž výnosu se vydržovaly chrámy, kláštery a kněží, dále na půdu Inkovu, jejíž výnos sloužil k vydržování dvora a šlecht y a jehož část se ukládala do stát ních sýpek pro případ neúrody a konečně na půdu obecní, kterou přidělovali kurakové, jednotlivým rodinám k jejich obživě. Stáda lam které někdy nosily též menší břemena, patřily Inkovi a obcím, vikuně ( druh lamy) pouze Inkovi. Peruánci tkali z bavlny i vlny lam a vikuní látky, které zdobili tkanými vzory a barvili, vyráběli překrásnou keramiku, tepali zlato a stříbro a měď a začali již vyrábět bronz. Zlaté a stříbrné nádoby a šperky vykládali drahými kameny, hlavně smaragdy, Pozoruhodné bylo i sochařství a architektura.
Úředním jazykem v Říši Inků byla kečuánštin, kterou Inkové násilím zaváděli i u jinojazyčních kmenů. Do příchodu Španělů se však udrželo i několik desítek jiných jazyků, které mezitím, až na tři, vymřely. Všude je nahradil kečuánský dialekt.
Kromě povinné práce na polích měly všechny kmeny ještě v Říši Inků další pracovní povinnosti zvané miťa a yanakona. Míťa byl způsob práce, který museli vykonávat příslušníci jen některých kmenů. Tak např. Čumpivilka dodával dvoru tanečníky, kmen Číča připravoval vonná dřeva obětem, kmen Rukana dodával nosiče nosítek, Yanakona byla všeobecná pracovní povinnost dodávat společnosti sluhy, tkalce, hrnčíře, zlatníky atd. Směli vždy vykonávat jen práci svého otce, odpor se trestal smrtí. Poněvadž se mnohé porobené kmeny bouřili proti takovému despotismu, přesazovali Inkové celé kmeny do dalekých končin a na jejich místa usazovali své věrné Kečuánce. . Tomu se říkalo mítoma- kona a kolonisté byli zváni mítima. Peruánské kmeny nedospěly k vynálezu písma. Místo toho měly pouhé mnemotechnické pomůcky, jako šňůry s uzly ( zvané kipu) a piktogramy. Kipu byly většinou statistiky a kalendářní údaje a měli je na starosti kněží, zvaní kipukamayok
Svátků a s nimi spojených veřejných obřadů bylo v incké říši mnoho, souvisely s pořádáním trhů a s rozvržením obřadů, a o zase vyplývalo z ročního sledu zemědělských prací. Viz měsíce :

Měs gregor.kalendář Měs.pruán. kalendáře Překlad
Prosinec kapak raimi velkolepá slavnost
Leden hučuj pokoi malé zrání
Únor hatun pokoi velké zrání
Březen paukar huarai odívání květů
Duben ariwai tanec mladé kukuřice
Květen aimarai píseň sklizně
Červen inti raimi slavnost Slunce
Červenec kana varkis očištění země
Srpen uiapakis velké očištění-oběť
Září koia raimi slavnost královny
Říjen auma raimi slavnost vody
Listopad aiamarka průvod mrtvých

Moc Inků dosáhla svého vrcholu v 15. století za panování Huayany Kapaka ((1475 - 1525), kdy zabírala téměř celé dnešní Peru, Ecuador a Bolivii, velkou část Chile a Argentiny a možná i některé části Kolumbie. . Za jeho nástupce Atahualpy byla Říše po těžkých bojích v letech 1531 - 35 dobyta španělským dobrodruhem F. Pizarrem .
. Stingl,M: Synové slunce,sláva a pád největší indiánské říše. „Práce, Praha 1985

Španělé.
Kdysi vyspělou říši Inků dobyl v letech 1531-33 španělský conquistador F. Pizarro Pomáhali mu v tom jeho 4 nevlastní bratři a D. Almagro. V listopadu 1532 přistáli s 200 muži u nynějšího Tumbezu Rozsáhlá Říše Inků byla v té době oslabena občanskou válkou. Její vládce Atahualpa dovolil Pizarrovi projít pohořím And až do města Cajamarka. Tam beze zbraní uvítal ozbrojené Španěly. Po náboženské provokaci španělského kněze Valverde byly tisíce přítomných indiánů pobity a panovník sám zajat. Prudký útok demoralizoval Indiány. Toho využily porobené indiánské kmeny a odepřely Inkům poslušnost. Nabídnuté výkupné ve zlatě a stříbře, největší, jaké kdy bylo zaznamenáno v dějinách ( přibližně 20 milionů nynějších amerických dolarů) Pizarro přijal, Atahualpu však nepropustil a brzy nato jej dal popravit ušrkcením v r.1533. Následovalo plenění bohaté říše.
Po zkáze Říše Inků následovalo v Peru na 300 let panství Španělů, za něhož byli domorodci zotročeni a donuceni pracovat pro své bílé pány. Na nucených pracích, zejména ve stříbrných dolech v Potosí v dnešní Bolívii, zahynulo několik set tisíc Indiánů.
Peru 1545 Stříbro z Potosí do Španělska
Španělští conquistadoři objevili v jižním Peru, v Andách na vrchu Cerro Rico de Potosí, bohatá naleziště stříbra a založili tam osadu Potosí. V r. 1547 povýšil císař Karel V. osadu ležící ve více než čtyřtisícové nadmořské výšce na město Villa Imperial de Potosí.
Díky stříbru a z něho plynoucímu bohatství se španělská osada rychle vyvinula na středisko hornictví a stalo se z ní jedno z nejbohatších měst španělské koloniální říše. Španělské flotily převážely cenný kov, po němž byla velká poptávka, z kolonií do Evropy.
Plavby s nákladem stříbra byly nelehké a trvaly celé měsíce. Cenný náklad často ukořistili piráti. Španělský stát, který pro své marnotratné a nákladné výdaje trpěl nedostatkem peněz, byl na těžbu stříbra v Potosí odkázán.
Lacinou pracovní silou v stříbrných dolech byli Indiáni z okolních And. Španělští kolonizátoři je nutili těžce pracovat, prodávali je podnikatelům v dolech, neboť je pokládali za svůj vlastní kapitál, který investovali do těžby stříbra. Výsledkem byla vysoká úmrtnost Indiánů, kteří trpěli nedostatkem potravy a špatnými podmínkami v dolech.
Pro Španělsko ovšem stříbro z Potosí nebylo jen vítaným ziskem, příliv zlata a stříbra rozvrátil španělské hospodářství a ve výsledku Španělsku více uškodil než prospěl.
Přesto však si peruánští Kečuánci zachovali svůj národní ráz až po dnešní dobu.

Místokrálovství Peru Po vítězství nad Inky bylo v r. 1542 zřízeno ? 1544, zahrnující i území dnešního Chile. Místokrál Francisco de Toledo upevnil 1569-81 španělské panství. 1780-1781 povstali zotročení indiáni pod vedením Tupaka Amarua (MRTA)

Nezávislost 1810 vypukla válka španělských kolonií o nezávislost. 28. července 1810 vyhlášena., . Např. v r. 1821 Peru osvobodil jako protektor argentinský generál José de San Martin. Definitivně však byli Španělé poraženi v r. 1824 u Ayacucha. .
Názory se na další vývoj u jednotlivých autorů liší Podle některých vládli jako prezidenti jiní jako generálové v různém státním seskupení , např. krátkodobě fungující konfederaci s Bolivií , která se rozpadla v r. 1839. 1864 -66 odražena španělská invaze.
O liberální vládě prezidenta generála Ramóna Castilla ( 1797 - 1867) nejsou už dostupné žádné informace, Vojenské chunty se střídaly s diktátory nebo s civilními vládami, jimž se však také nedařily pokusy stabilizovat hospodářství
Podle Všeobecné encyklopedie Diderot, Praha 1999, sv. 6, str 103
byli v Peru jako představitelé státu

José de la Riva Agiero

1823-1826 Simón Bolivar ( diktátor)
1826 - 1827 Andrés de Santa Cruz
1827 - 1829 José de la Mar
1829 --1933 Augustin Gamara (prozatímní)
1833 - Pedro de Bermudez
1833 - 1835 Luis José Orbegozo
1835 - 1836 Felipe Santiago de Solavery ( diktátor)
1836 - 1839 Andres de Santa Cruz
1839 - 1841 Fallecido Augustin de Gamara
1841 - 1842 Manuel Ménendez (úřadující)
1842 Juan C. Torrico
V tichomořské válce 1879-84 se ekonomické problémy ještě znásobily a v ní
ztratilo Peru s Bolivií ve prospěch Chile některá území. Předmětem sporu asi byla ložiska ledku
Beneš,V. a kol.:Andská skupina, ČTK- Pressfoto, Praha, 1983

Jen pro zajímavost uvádím z několika pramenů , jak se vyvíjela Republika Peru Pravděpodobně se první ústava peruánské republiky vytvořila až v r. 1933 v době, kdy stál v čele Oscar Reimundo Benavides. I nadále včak ústva nebyla zrušena, i když se řízení v Peru ujaly prozatímní nebo vojenské vlády, které vládly spíše jen vyhlašováním svých dekretů
I po druhé světové válce ovlivňovala vnitropolitický život armáda. Žádná civilní vláda zvolená po r. 1945 neukončila své volební období.
1945 byl zvolen prezidentem J.L.Bustamante y Rivera
1948 se převratem ujala moci chunta , která jmenovala prezidentem generála M. Odriu
1956- 62 byla svržena vláda vojenským převratem.generálem N. Pérez Giodoyem, později generálem N.Lidleyem

fungovala civilní vláda prezidenta F.Belaunda Teryho

1968 vyhlásil generální štáb změnu zahraničně politické orientace a vojenská vláda generála J. Velasca Alvaray provedla rozsáhlé znárodnění, byl vydán zákon o dělnických radách. Prezident byl v r. 1975 sesazen a moci se ujal generál Fr. Morales Bermúdes Cerutti.1978 ve volbách bylo vytvořeno Ústavodárné shromáždění, které svoje návrhy nové ústavy předložilo1979 vojenské vládě k posouzení a nová vláda na základě nových voleb se ujala řízení 18.5.1980 a po ní se ujal se vlády prezident F. Belaude Terry , který vydržel až do 1985. Po něm vedl vládu 1985 - 1990 Alán Gracia Pérez a nakonec jsem vystopoval jako prezidenta od r. 1995 Alberta Keinia Fujimoriho. Kdo tam vládl během nynějšího cestování v r. 2006 si ani Terka ani Honzík nezapamatovali.
Nejde jen o zmatky ve vládnutí, horčí bylo , že realizace potřebných reforem byla narušována hospodářskými potížemi, katastrofami El Niněm a zejména sílící aktivitou guerilových skupin. Dvě nejvýznamnější přestavují pak Revoluční hnutí Tupac Amarua (MRTA) a marxistická resp. maoistická „Světlá stezka “ , která se prosazovala šířením teroru a obchodem s drogami.Vůdce maoistů , bývalý univerzitní profesor Abimael Guzmán založil povstaleckou organizaci„Světlá stezka “ už v r. 1962, do ilegality přešel v r. 1975 a podnikal atentáty a teroristické akce, při nichž údajně zahynulo do r. 2000 na 70.000 lidí. Byl zajat v r. 1992 a 13.10.2006 byl odsouzen k doživotnímu trestu. Zároveň se Peru v té době stalo dějištěm teroristických akcí, proto něž byl často vyhlašován výjimečný stav . Společnost Peru trpěla následky nerovné společenské struktury a boje o přežití v chudinských čtvrtích velkých měst či získává skrovnou obživu vzděláváním půdy.
1985 byl zvolen prezidentem Alan Garcia, ale ten si také nevedl při řešení hospodářských problémů lépe., měnil svoje plány a v r. 1990 byl ve volbách poražen.
1992 provedl nový prezident Alberto Fujimori převrat proti vlastní vládě, vymohl si diktátorské pravomoci i výjimeční stav, aby mohl uskutečnit hospodářské reformy a potlačit partyzánské hnutí. V září 1992 byl zatčen vůdce Světlé stezky Abimael Guzmán a v listopadu 1995 byl Fujimori znovu zvolen prezidentem , posléze pak ukončil krátké období diktatury
17. 12. 1996 Drama rukojmích v Limě proběhla, když do rezidence japonského velvyslance, kde se konala recepce u příležitosti narozenin japonského císaře, vniklo asi 20 ozbrojených mužů, kteří zajali přítomné diplomaty jako rukojmí. Muži byli příslušníky levicového Revolučního hnutí Tupaca Amarua (MRTA). Za propuštění diplomatů požadovali osvobození čtyř set uvězněných příslušníků hnutí. Peruánský prezident Alberto Fujimori však tento požadavek rezolutně odmítl. Zajato bylo asi 490 diplomatů a politiků včetně peruánského ministra zahraničních věcí Franciska Tudela (ženy a několik starších mužů ozbrojenci zakrátko propustili). Mezi rukojmími byl i český diplomat Lubomír Hladík a slovenský diplomat Július Grančák. Rukojmí byli zadržováni ve stísněných prostorách japonské rezidence a byli vystaveni silnému stresu pod dohledem ozbrojenců, odhodlaných kdykoliv zahájit palbu. Dlouhá jednání s únosci zprvu nevedla k cíli, až 21. prosince se podařilo dosáhnout propuštění první skupiny rukojmích a poté i několika dalších, takže na přelomu roku zadržovali povstalci ještě 74 lidí. Peruánské úřady únoscům nabídly možnost odejít do exilu, ale ti tuto nabídku odmítli. Stejně tak odmítli nabídku Fidela Castra, že jim umožní odchod na Kubu
Závěr dramatu rukojmích se po sto dvaceti šesti dnech neobešel bez krveprolití: 22. dubna 1997 proniklo 140 příslušníků elitní jednotky peruánské armády střechou i vyhloubeným tunelem do budovy a osvobodilo 73 rukojmích. V bojích zahynuli všichni příslušníci MRTA a o život přišel i jeden z rukojmích.
Kolektiv: Příruční slovník naučný. ČSAV, Praha, 1966,III. str . 562-563

República del Perú, 2006
Název pochází z jazyka Kečua v době Inků a znamená „dostatek“
Peruánská republika.
Časové pásmo GMT - 5 07: 00
Státní zřízení Pluralitní prezidentská republika. Prezident, který je současně předsedou vlády Alberto Kenya Fujimori, nar. 28.7. 1938, zvolen 9.4.1995
Dvoukomorový Kongres, , senát 60 členů, poslanecká sněmovna 180 členů,
Ústava schválená referendem 31.10.1993
Administrativní rozdělení 25 departementů, 1 ústavní provincie
Státní hymna Sámos libre,seámoslo stempre (Jsme svobodní a navždy zůstanem)
Rozloha 1,285.216 km
. Hlavní město Lima v r. 1962 1,262.107 obyvatel
vzdálenost od Prahy 11.133 km
Obyvatelé Peruánci (Indiáni 47,1 procent(hlavně Kečuové, Aymarové,) mesticové
32 procent kreolové, Běloši 12 procent (evropští přistěhovalci).
Hustota osídlení na km2 18 osob
Etnické složení Indiáni Kečua 48 %,Aymará 5%,, mesticové 33 %, běloši 11 %, ostatní indiáni 1,5 %, ostatní 1,5 %. Rozvrstvení se rychle mění.
Obyvatelé v městech 68,8 procent , střední délka života mužů 60,8 let, žen 64,7 let
1 lékař na 1.026 obyvatelů
Náboženství římkat. 92,4 procent
Úřední řečí je španělština, vedle ní se hovoří domorodými jazyky kečua a symará.
Negramotnost 13 procent

Výslovnost španělštiny
C vyslovujeme jako k před souhláskami i samohláskami, kromě před e , i
G před e , i čteme jako ch ( např. general čti cheneral)
H nevyslovujeme ( huaca čti uaka
CH vyslovujeme jako č (mochica čti močika)
I vyslovujeme jako y ( Titicaca čti Tytykaka
X vyslovujeme jako ch (Caxamalca čti Kachamalka)
Ll vyslovujeme jako j ( Callejon čti Kajechon)
Z vyslovujeme jako s (Cuzko čti Kusko)
Qu vyslovujeme jako k ( Quito čti Kito)
Y vyslovujeme jako j ve spojenísem samohláskou ( Huayna čti Uajna)

Měna 1 nový sol = 100 centimů
Náboženství Římští katolíci92,5 %, , ostatní 7,5 %
Ozbrojené síly celkem 115.000
Pozemní vojsko 75.000
Námořnictvo 25.000
Letectvo 15.000

Hrubý domácí produkt HDP,1933:29,5 mld US dolarů
Hrubý domácí produkt na osobu: 1315 US dolarů
Struktura HDP: Zemědělci a rybolov 13 %
Těžba 10,5 %
Průmysl 21,5 %
Stavebnictví 6,5 %
Služby 48,5 %
(obchod 12,5 %
finančnictví 12 %
veřejná správa 13,5 %)
ČR navázalo diplomatické styky s Peru 11.7.1922
ČS zastupitel.úřady v Limě (vyslanectví) 2.7.1937

Peruánská hudba se zachovala od Inků jako pentatonická, živé jsou sále i indiánské tance (huaiňo), z hudebních nástrojů Indiánů se stále užívají flétny,píšťaly a okariny. Národní konzervatoř byla založena až 1946.
Peruánská literatura se z doby Inků dochovala v kečuánské poezii. Nejvýznamnějším současným představitelem modernismu byl Jose Santis Chocano (1875 -1934), V románové tvprbě jsou nejznámější představitelé tzv. indigenismu = kulturního a politického hnutí v Latinské Americe usilující o zlepšení podmínek původních obyvatekl Ameriky a uznání indiánů jako jako plnoprávných občanů.

Peru celkově

Průměrné teploty
Leden Lima 22,5 st.C Červenec Lima 15,2 st.C
Cuzco 13,6 st.C Cuzco 10,3 st.C
Iquitos 25,9 st. C Iquitos 25,0 st. C
Příroda
Od západu na východ se táhnou zcela odlišné přírodní oblasti:
--- Costa -neširoký pás asi 100-200 km polopouštního pobřeží dlouhého přes 2000 km , tu ze všeho nejvíce sužuje sucho. Převážnou většinu její plochy vyplňuje mrtvá poušť a polopoušť vyplňuj Pobřežní oblasti jsou ovlivňovány studeným Peruánským proudem a mají suché klima s častými mlhami, které v aglomeraci Limy způsobují těžké smogové situace. Střídání teplých a studených vzdušných hmot vyvolává nebezpečný fenomén zvaný El Niňo, který přináší intenzivní srážky a často zhoubné záplavy a plaveniny snižují objem planktonu a způsobují úbyutek ryb i mořského ptactva.
--- Sierra vysokohorský pás And ( východní hranice peruánské Costy tvoří svahy jihoamerických Kordiller, přesněji řečeno jednoho z jejích hřebenů, takzvané Západní Kordillery, k níž náležejí i nejvyšší věčně bílé štíty Huascará 6878 m Yerupaya 6632 m. K hřebeni Západních Kordiller náleží řada převážně vysokých sopek- mezi nimiž i snad nejkrásnější hora Peru- šestitisícový, věčně zasněžený, dávno vyhaslý vulkán Misti, zdvíhající se ve společnosti další bývalé sopky Chanchani nad peruánským městem Arequipou.)
Souběžně se Západní Kordillerou procházejí od severozápadu k jihovýchodu Peru hřebeny Centrální ( Střední) a Východní (Bílé) Kordillery. Hlavní část území mezi vyplňuje takzvaná puna ( Antiplano)- náhorní rovina, skoro bezlesá, pokrytá jen horskou travou ichu. Peruánská puna je dnes královstvím indiánských pastevců lam. Říká se jí tu Puna Brava.Zde už neroste takřka nic. Tady potkat horská stáda lze jen velmi zřídka . Mnohý návštěvník puny snáší velice těžce veliké střídání teplot, což je pro klina Sierry snad nejtypičtější jev. A proto v tomto zvláštním světě takřka nerostou stromy, na cizince padá smutek a stesk a na této střeše Jižní Ameriky formovali Inkové své říše.
Naproti tomu v údolích Sierry, vytvořených četnými zdejšími toky, které většinou odvádějí vody do Amazonky a potom do vzdáleného Atlantiku, je každý kousíček země indiánskými rolníky pečlivě obděláván. Půda dodává v těchto dolinách poměrně bohatou úrodu
--- Montaňa Andy do této oblasti přecházejí přes pohoří Montaňa do východní roviny porostlé tropickým deštným lesem, který zaujímá v Peru 50 procent území, je to téměř liduprázdné území

Doprava je v Peru komplikována členitým horským terénem, na východě neprostupnými pralesy. Vnitrozemské cesty jsou často nesjízdné, existuje jen málo výkonných železničních tratí šplhajících do největších nadmořských výšek na světě ( ? 4.850 , 4.829 m.n.m. ). Lepší dopravní síť má pouze pobřežní oblast a Panamerickou „ dálnicí“
Upozorňuji na u nás nezvyklou dopravu nějakými vícesedadlovými nájemnými auty , které zde nazývají Colectivo. V textu je uvádíme jako Kolektivo.
1994 uzavřeli prezidenti Peru, Bolivie a Paraguaje dohodu o stavbě tranzitního koridoru mezi Tichým a Atlantickým oceánem jako konkurenci Panamského průplavu. Trasa měla spojovat vnitrozemské vodní cesty u řek Paraná a Paraguay s cestami k jihoperuánskému přístavu Ilo
Peruánské Andy jsou částí And na severozápadě Jižní Ameriky.Nejvyšší horou jich je Nevado de Huascarán (6768 m.n.m. ) Délůka těchto And je 1.700 km, šířka 150 - 450 km. Dělí se na
Cordillera Oriental ( C. de CaraBaya, C. de Vilcabamba)
Cordillera Occidental ( C. Blanca, C. de Huánzo, C. de Huayhuash, C. de Chilca, C. Negra)
Ve střední a jižní řásti Peruánských And je náhorní plošina Untiplano /3.700 -4.500 m-n-m-, na jihu je bezodtoková pánev s jezerem Titicaca.

Peruánsko-chilská předhlubeň (Atakamská předhlubeň, protáhlá sníženina na dně Tichého oceánu, dlouhá 5.900 km, max.hloubka 8.066 m.
Nejdelší řeka Acayali-Apurimac 1980 km
Odvodnění Peru :Hlavními zdrojnice Amazonky jsou Ucayali, Apurimac, Maraňon, Napo.
Ochrana přírody 55.178 km2, 7 národních parků 23.810 km2, Největší národní park je Manu ( 15.230 km2), který chrání deštný les v Amazonii.od 1973, národní park Huascarán., který naše cestovatele nejvíce zajímal, je velký 3.400 km2 až od r. 1975. Dalších 11 chráněných území. Rezervace Pampas Galeras 65 k2 v Kordillerách je světově významná oblasti ochrany vikuní.
Zvířena Jaguáři, tapíři, v horách pumy, činčily, vikuně a největší draví ptáci kondoři
Rybolov s 8,5 miliony tun v r. 1994 je na druhém méstě na světě.
V.W. von Hagen: Říše Inků. Praha , 1963, str. 13
Pěstování z Peru dostalo se do Evropě.
Na polích se v Peru pěstovalo několik druhů plodin( kukuřice (sara), oka (jedlé škrobovité hlízy), kvinoa, brambory (papas), paprika (achi), dýně, ovocné stromy, bavlník, tabák, koka, a rostliny, dávající barviva
Zelenina palma sabal,chayote ( plody sechium edule
Kořenová zelenina,hlízy 362 odrůd brambor cit Národní parky str. 26, maniok, batáty, jamy, oka, uluka, anu
Ovoce chirimoia, papája, avokádo, rajče, kakao, ananas, tykerv, okurka, jahoda, malina, ostružina
Ořechy akažu, ořechy para, americká líska, hikora, kaštan
Luštěniny mole, fazole
Obilniny kukuřice , kinna
Koření paprika
Průmyslové rostliny tykve
Vláknodárné rostliny agáve, bavlna
Na březích jezera Titicaca si stavějí Uruové plovoucí vesnice postavené ze stvolů rákosu totara
Barviva achiote, genipa
Velké zisky přináší ilegální pěstování a zpracovávání koky.
Jako peruánská vločka se uvádí v Peru vysoce kvalitní čistý kokain
Sociální a zdravotní péče je dostupná ve městech, ale prakticky neexistuje na venkově a v horských oblastech.
Nízká úroveň bydlení a hygieny je charakteristická pro chudinské čtvrtě na periferii velkých měst, zejména Limy
Základní vzdělání je povinné a bezplatné, vyšší vzdělání je pro chudé venkovskí obyvatelstvo vesměs nedostupné. Gramotnost obyvatel je však vysoká 90 %.

Města Větší města jsou Lima 6,850.000, Arequipa 705.000, Callao 630.000, Trujillio 560.000, Chiclao 465.000, Iquitos, Cerro de Pasco, Mollendo
Lima (dříve Rimku)
Hlavní město země Peru jako hospodářské, politické a kulturní středisko i stejnojmenného departementu na řece Rimac.
Město 417.900 obyvatel (1988).
Poloha 120 m.n.m.
Mezin.letiště, Panamerická dálnice
Muzea, archivy, observatoř divadla, knihovny , V r. 1551 zde byla založena univerzita San Marcos která je nejstarší na kontinentu., univerzita 1951,1963 a jiné vysoké školy
Původně založena 1529-1530 v údolích Jauja, na dnešní místo přenesena 1535, založil ho tam r.1535 F.Pizarro -Ciudad de los Reyes). Nejvýznamnější americké město koloniálního období - už 1563 divadlo, 1585 tiskárna.
1542 - 1821 hlavní město místokrálovství , od 1821 Republika Peru
Ačkoliv Limu zasáhlo množství zemětřesení, stojí dodnes ve starém městě několik španělských koloniálních budov. Většina z nich je na náměstí de Armas, kterému dnes dominují moderní výškové budovy. Mezi historické budovy patří Klášter San Francisco je součástí svět.kulturního dědictví. Katedrála, palác Torre Tagle a dům inkvizice. Stál tam rovněž Pizarrův dům, ale na jeho místě je nyní vládní palác (Palacio di Gobierno).
Lima se dnes rozšířila až k přístavu Callao a společně s ním tvoří rozsáhlou aglomeraci, ve které je soustředěno asi 70 procent zpracovatelského průmyslu země- hlavně textilní, oděvní, framaceutický a potravinářský
Celá aglomerace spolu s Callaem 6,58.000 obyvatel ‚(1990
Ancash
Pobřežní departement mezi La Libertad a Limou. Protéká jí řeka Santa, která se řítí od svého pramene v Horách ve výšce 4000 m do zátoky s přístavem Chimbote. Slavné archeologické místo Chavín de Huantar leží 64 km od provinčního střediska Huarázu. V horském departementu jsou ledovcová jezera Llaca a Llanganuco a na dolním toku řeky Santy stojí velké zbytky Velké peruánské zdi, která pochází z doby čimuánské kultury, jež byla na vrcholu rozkvětu ve 13. až na začátku 15. století. Obyvatelstva 983.200
Arequipa (arekipa)
Oblast na jihu Peru na úrodné pláni lemované sopečními kužely. Propvinční středisko, rovněž zvané Erequipa, se nachází na úpatí dřímající sopky Misti (5.821 m). Kdysi město Inků, bylo r. 1540 Španěly přestavěno. Je také jako Ciudad Bianca ( Bílé město), protože většina budov je postavena z bílého vulkanického materiálu- tufu. Velmi pěknou stavbou je např.klášter Santa Catalina z r, 1580. Arequopa je druhé největší město Peru, sídlo univerzity, průmyslové a obchodní centrum. 634. 500 obyvatel.
Cerro de Pasco ( sero de pasko)
Město v Andách, 160 km severovýchodně od Limy. S nadmořskou výškou 4.360 m oatří mezi nejvýše položená města na světě. Město bylo založeno u místních stříbrných dolů. Díky současné těžbě rud mědi, zinku, vizmutu a wolframu se stalo největším hornickým městem v Peru. Vzhledem k neúnosnému prudkému rozvoji bylo v r. 1965 založeno o 2 km dále nové město San Juan de Pampa. Obyvatelstva 71.500.
Cuzco ( kusko)
Město v Andách, 3.400 m.n.m. , 225.700 obyvatel, . Obchodní středisko zemědělské oblasti. Průmysl textil, potravin., umělecká řemesla, cestovní ruch.
Muzea, knihovna , univerzita 1692,. Historické jádro je součástí svět.kult. dědictví, . město založeno koncem 12. stol. Inky. , 1533 dobyto Španěly, 1535 vypáleno. V 16. a 17. stol. znovu vybudováno
Huancayo ( vankajo)
Město ve středních Andách 3270 m.n.m., 186.700 obyvatel (1985) Středisko zemědělské oblasti (pšenice). Průmysl potravinářský, textilní, strojní, dřevo zpracující. Dopravní křižovatka, Univerzita 1962, Archeologické muzeum
Huánuco
Departement ve středním Peru produkující cukrovou třtinu a čaj. Hlavní město oblasti San León de Huánuco je atraktivní španělské koloniální město v nadmořské výšce 1.812 m . Nedaleko se nacházejí významné archeologické lokality - město Inků Huánuco Viejo a Templos de Kotosh, vybudované za chavínské kultury před více než 3.000 lety. Město má 118.300 obyvatel.
Huancavelica
Departement v jižní části centrálních And. V 16. století zde byla objevena rtuť, která byla používaná k výrobě sloučenin stříbra v Potosí. Stejnojmenné správní středisko departementu leží 240 km jihovýchodně od Limy. Město založil v r. 1570 Francisco de Toledo, španělský místokrál v Peru a nazval ho Villa Rica de Oropezza. Připomínkou španělského koloniálního dědictví je místní katedrála a kostely ze 16. a 17. století.Město má 27.400 obyvatel.
Huaráz (? Vanraz)
Správní středisko departementu Ancash na řece Santa v nadmořské výšce 3.060 m . V roce 1970 bylo město těžce poškozeno zemětřesením , při němž zahynulo 20.000 lidí. Dnes je znovu vybudováno. V archeologickém muzeu je skvělá sbírka starých předmětů chavínské kultury, která vzkvétala v letech 900 až 200 př.n.l. Obyvatelstvo 65.000
Chiclayo (čiklajo)
Správní středisko departementu Lambayeque, 640 km severozápadně od Limy.Původně zde stávala indiánská pevnost, později vystřídaná františkánským klášterem V současnosti je to živé, moderní město, jádro aglomerace, k níž patří i města Lambayeque a Ferreňafe . 394.800 obyvatel. Zemědělská oblast (rýže, cukrová třtina, bavlník)- Průmysl, dřevozpracující, textilní, potravinářský , kožedělný. Univerzita 1962
Iquitos (ikitos)
Přístavní město v severovýchodním Peru, na horním toku Amazonkye a správní středisko departementu Loreto, 1.024 km severovýchodně od Limy. Poloha 117m.n.m. Bylo založeno v r. 1864 na místě staré jezuitské misie a hlavním přístavem oblasti se stalo během kaučukového boomu na konci 19. století pak i koření. Když zájem o produkci kaučuku v r. 1912 poklesl, město upadlo. Znovu ožilo r. 1952 v souvislosti s ekonomickým vývojem ve východním Peru, který souvisel s objevením ložisek ropy a nerostných surovin v okolním deštném lese a s jejich těžbou. . Dnes je Iquitos kulturní, náboženské a turistické centrum východního Peru. Není přístupné pozemními komunikacemi, ale pouze letecky nebo lodí. Ve městě stojí zajímavý železný dům, který navrhl francouzský inženýr Alexander Eiffel pro pařížskou výstavu v r. 1889. Poté ho místní „ kaučukový“ baron nechal přenést do Iquiosu. Obyvatelstvo 269.500.Univerzita od 1961.
Madre de Dios
Departement na jihovýchodě Peru, jímž protéká několik řek. Jeho správním střediskem je Puerto Maldonado na soutoku řek Tambopata a Madre de Dios. Hospodářství regionu je různorodé. Těží se tam zlatyo a ačkoliv tamní lesy stále poskytují dostatek dřeva a para ořechů, je nejprogresivnější chov skotu. Obyvatelstvo 31.000.
Nazca (naska)
Koloniální městečko v departementu Ica, při panamerické dálnici. Je cílem těch, kteří chtějí navštívit pláň Nazca, na níž byly vytvořeny obrazce zvířat, rostlin, geometrických vzorů a síť přímých linií, dlouhých i více než 8 km. Vznikly obnažením skalního podloží po odstranění načervenalé vrstvy písku a půdy a jsou dobře patrné pouze z ptačí perspektivy. Vědci se domnívají, že mohou být astronomickým kalendářem, jak je v období 500 př.Kr až 500 n.l. vytvořili lidé kultur paracas , nazca a ayacucho.

Trujillo (truchiljo)
Průmyslové středisko a správní středisko departementu La Libertad, asi 500 km severozápadně od Limy. Železnice, Panamerická dálnice,, letiště. Muzeum, , divadlo, dvě univerzity / 1824,1965). Bylo založeno španělskými kolonisty r. 1534 poblíž předinckého města Chan-Chan rodiště. Rušné moderní město s mnoha památkami na koloniální éru, např. má velkou katedrálu ( dvakrát opravovanou po zemětřesení v 17. a 18. stol). Je zde klášter San Carmen a kostely La Compania a San Francisco. V blízkosti jsou pozůstatky předinckého města kmene Čimů, Chan - Chan. Obyvatel 532.000.

Cajamarca (kachamarka)
Město a správní středisko departementu v severozápadní části země, jehož osu tvoří široké údolí levého přítoku řeky Maraňon. Farmáři žijící na okolních kopcích zásobují obyvatele dostatečným množstvím mléka a mléčných výrobků.Obchodní středisko (cukr, bavlna, tabák). Umělecká řemesla, Technika. Z historie Osídlena v 9.století. V r.1532 Pizarro nechal uškrtit inckého vládce Atahualpu. Z období říše Inků se dochovaly pouze pozůstatky paláce Los Baňos del Inca u termálních pramenů a budova Ransom Chamber. Město má 92.000 obyvatel


Úlovky

veselé božstvo
letadlo
mince

Literatura

Suchl, J.: Cesta končí pod Huascaránem,Olympia, Praha,1972. Knihovna m. Plzně- Slovany
V.W. von Hagen: Říše Inků. Praha , 1963, str. 13. Knihovna m. Plzně- Slovany

Stingl,M: Synové slunce,sláva a pád největší indiánské říše. „Práce, Praha 1985. Knihovna m. Plzně- Slovany, D 973 n
W.H.Prescott: Dějiny dobytí Peru. Panorama, Praha, 1980 Knihovna m. Plzně- Slovany
Hvížďala,V., Prokopová, V., Zděncová,V.: Habla usted espaňol. Práce, Praha, 1962.Roč. I.
Škňouřil,E.: Světoběžník. 96-97. Publ. Forma,Praha1996. Knihovna m. Plzně- Slovany J 1956 III
Beneš.V. a kol.: Andská skupina. ČTK Pressfoto, Praha , 1983

Dobré odkazy

Počasí doma