PEKU,Syrie,Sýrie

Syrie 23.10.2009 – 4.11.2009

MAPA CESTY

Základní údaje

Běžný název........................................Sýrie
Oficiální název (=rozšířený název).......Syrská arabská republika
Název v národním jazyce....................Al-Jumhuriya al-`Arabiya
......................................................as-Suriya/Suriyah
Hlavní město.......................................Damašek
Státní zřízení.....................................republika
Rozloha............................................185 180 km2
Délka hranic.......................................2 253 km
Obyvatelstvo.......................................19 747 000 (2008)
Přírůstek obyvatel.................................2,189 % (2008)
Jazyky.............................................arabština (oficiální)
Měna...............................................syrská libra (SYP)*(1 EUR = 68,6 SYP v roce 2009)
HDP................................................24,12 mld. USD (2007)
HDP na hlavu.......................................4 300 USD (2007)
Růst HDP...........................................2,8 % (2007)
Dluh...............................................37,8 % HDP (2007)
Etnické menšiny....................................Arméni (4 %)
Hlava státu........................................Bašár al-Asad
Předseda vlády.....................................Muhammad Nádží al-Utrí

pátek

Sešli jsme se v pohodě na letišti, odstáli jsme frontu a prošli pasovkou. Pak jsme to odseděli v čekárně. Mělo to hodinu zpoždění, prý pozdní přílet ze Stuttgartu. Psali, že bude teplý snack, ale dali nám normální teplou večeři.

sobota

V Damašku jsme vyměnili 400 EUR u banky, kde normálně prodávají víza. Asi by nám je dali, ale podle informací by nám je dát neměli, Slovákům ano. Dostali jsme asi 27000 a s penězy od Vláda jsme měli asi 31000. Musí se vyplnit zelená vstupní karta i se jménem hotelu, uvedli jsme rovnou hotel v Palmáre. Chtěli jsme to odsedět do rána v hale na bagáž, ale vyhodili nás. Vpravo od budovy stáli autobuse někam do města, poplatek za bagáž nám odpustili. Autobus odjel přesně v 6.00 ráno. V centru se nám hned vnucovali taxikáři, ale my jsme se doptali kudy na minibus, říká se jim tu servis. Přestoupili jsme na další servis na terminál velkých autobusů – pulmanů. Na nádraží v Harastě nám všichni pomáhali. Prošli jsme rámem a koupili lístky do Palmýry. Jelo to v 9.00 a tak jsme zase vyšli na ulici a dali svůj první arabský čaj. A taky jo, byl jiný než ten náš. Slušné WC. Počasí super, teplo. Cesta pulmanem byla o.k., nikde nestavil. Hoch roznášel vodu a pak pustil nějaký strašný video. Autobus Palmýru objel a zastavil u Sahara kafé na křižovatce. Tam nás odchytnul Ahmed a po smlouvání jsme se nechali ulovit. Hotel se snídaní a odvoz tam a zpátky za 700. Hotel byl na dohled od památek. Dali jsme si sprchu,silný sladký čaj a vyrazili. Ahmed asi číhal za bukem, protože nás dojel a popovezl až k Palmýrské bráně. Památky velké, hezké a staré. Do Belova chrámu jsme nakoukli otevřenými vraty. Prošli jsme pomalu celé město až dozadu k údolí hrobek a pak kolem hipodromu až domů. Večer a ráno přišel muezín a hned za oknem nás zval k nějakému Aláhovi a Akbarovi.

V textech nalezených v Mari je zmiňována již v 2.tisíciletí př.n.l. Potom tu byli Asyřani a Peršani, Alexandr Veliký a od roku 212 Římani. Potom se tu střídali různí vládci, z nich nejvýznamnější Zenobia. V roce 634 tu už byli muslimové.

neděle

Ráno jsme si dali čaj a snídani s olivami. Pak nás hoteliér zase dal odvézt na křižovatku. Jako náhodou tam stál autobus do De Zóru a jen co jsme nastoupili, tak odjel. Zase nikde nestavil. Okolo byla furt jen poušť. Dovezl nás až na terminál mikrobusů, jinak je autobusák daleko. Vzali jsme taxi na hlavní náměstí a došli pár desítek metrů k řece. Začali jsme hledat hotel podle průvodce. Po cestě byl jiný, ale zdál se drahý. Ten náš byl hned vedel. Standardní ušmudlaná kobka s čistým povlečením a příslušenstvím za rohem. Zase hned sprcha a pak vycházka k řece a do čajovny u Eufratu. Klídek, pohoda, teplo. Muezínů bylo tentokrát víc a zpívali v kánonu.

pondělí

Ráno jsme trochu přivstali, abychom se vyhnuli vedru. Krámy zavřený, ale lidí dost. Na terminál jsme došli pěšky. Tam jsme někomu ukázali lístek od hoteliéra a ten nás poslal hned do správného minibusu. Ale ouha, objevil se ostražitý strážníček , vzal si naše pasy a odvedl nás na policii. Vylustrovali nás a jméno maminky a tatínka a čím se živí a pak nám řekli welcome. Za 1,5 hod.jsme vystoupil zase na křižovatce v poušti. Hradby Dura Europia už byly vidět. Zdálky se to zdálo velký a uvnitř to bylo ještě větší. V příjemném stínu jsme posnídali s výhledem na Eufrat. Zase klídek a pohoda. Co noha nohu mine jsme obešli skoro celý areál. Turisté odjeli a zůstali jsme sami. Chtěl bych vidět ten život tenkrát, když to bylo na vrcholu a funkční. Brouci, ještěrky, vykopávky a ruiny. Zpátky na bráně jsme byli v 12.30 hod. Tři hodinky bylo akorát. Ani jsme nedošli na křižovatku a zastavil nám servis a počkal až dojdeme. V De Zóru jsme našli kasu na lístky na vlak, byla ještě zavřená, otvírala až večer v 6 hod. Tak jsme tam šoupli pár čajů, koupili banány, čerstvý chleba a colu a šli si lehnout. Dnes byla teplá vody. Večer jsme koupili lístky na vlak a jako správný boháči jsme si dopřáli 1.třídu, byla za směšný peníze. Kam ten prodavač na ulici dává ale ty grilovaný kuřata, to je otázka.

Založeno Seldžuky 280 př.n.l.. Římani to zahrnuli do své obranné sítě 165 n.l.. V roce 256 n.l. převzali kontrolu Peršani. Místo, karavní stanice, kde spolu fungovaly všechny víry. Nejvýchodnější město Východořímské říše.

úterý

Jsme vstávali už za tmy, protože autobus na nádraží jel už v 6.00 od kasy. A zase jen jsme nastoupili, zavřel dveře a odjel. Ulice byly prázdné a uklizené. Jednoduché čisté nádraží s jedním vlakem a ten byl náš. V první třídě byly v řadě jen 3 sedadla v letadlovém uspořádání. Klimatizace, dost místa na nohy a permanentně řvoucí dítě hned za hlavou. Odjelo to na čas v 6.46 a v Alepu do bylo načas ve 12.00 hod. Před nádražím jsme odmítli předražený taxík a došli na terminál pěšky docela hezkým parkem s klecí na jednoho paviána. Chudák, ani tam neměl větev. Servis do Máaratu jel skoro hned. Jenom jsme museli zase vyplnit všechny kolonky. V Máaratu jsme se arabsky doptali na muzeum a jeden místní s námi kus šel, abychom nezabloudili. Muzeum bylo zavřené. Pak jsme pochopili, že v tom městě prostě není žádný hotel. V opravně aut jsme musili vypít kafe. Prošli jsme se pár kilometru do hotelu u dálnice a tam si nás ochotně nechali. Večer jsme zase zašli na čaj. Na zpáteční cestě nám zase vnutili na ulici kafe a pak už jsme chtěli jen usnout. Ale zase ouha, celou noc nám hned za okny hráli, bubnovali a zpívali až do 4 do rána.

Mrtvá města opuštěna v 7 století našeho letopočtu. Roku 1098 dobyt Máarat křižáky a o 25 let později navrácen pod muslimskou kontrolu.

středa

Hotelová snídaně byla slušná. Pěšky jsme se vrátili na kraj města a popojeli taxíkem k muzeu. Muzeum je malé ale plné hezkých mozajek. Ještě na tom pracují, ale i tak pěkné. Nechali jsme si tu bagáž a šli kousek na křižovatku, kde jsem tušil stojánku servisů. A byla tam. Ten náš jel samozřejmě hned a když dojel na konečnou, tak vyhodil lidi a nás dovezl za úplatu k mrtvému městu Serjila. Po cestě jsme míjeli další a další opuštěná města. Pár turistů a my. Území vesnice je poměrně velké a většina domů je v rozvalinách, ale několik jich ještě stojí. Pomalu jsme to prošli, pojedli, popili a pofilozofovali proč to tu je a tak dlouho opuštěné. Na opačné straně od vchodu jsme přelezli zeď a na silnici, která tu vlastně neměla být, jsme stopovali. Jaké pak stopování, zastavilo nám první auto a odvezlo nás zpátky do Máaratu. Veselí starší pár se s námi vyfotil a pozval na jídlo a pak alespoň na čaj. Nějak jsme se z toho vysmekli, vzali si v muzeu bagáž a šli na autobus. Poprvé se stalo, že to nejelo hned. Tak jsme šoupli jeden čaj. Autobus do Hamá město objížděl po dálnici a vyhodil nás mimo město. Dole pod mostem již čekaly taxíky a jeden z nich nás dovezl do hotelu Cairo. Hoteliér chtěl hodně, ale usmlouvali jsme to na přijatelnou sumu a zůstali. Večer jsme obešli blízké norie, velká vodní kola a staré město. Uspával nás jak jinak kánon všech mešit v okolí.

První zprávy o 20m vysokých vodních kolech jsou z 5. století n.l. Nynější podoba kol je z 13. století. Staré město bylo zničeno intervencí 2.2.1982 syrských vojsk při potlačování hnutí za svobodnou Hama, kterou tu vyhlásilo Hnutí Muslimského Bratrství v lednu 1982. 10-2000 lidi zabito, mešity a kostely rozstříleny.

čtvrtek

Ráno jsme posnídali ze svého a pak jeli taxíkem na terminál servisů. Zeptal jsem se jestli jedou do Al Mará a oni, že jo, tak jsme si sedli. Za chvilku jsme vystoupili, protože jsme chtěli jet vlastně do Al Hamrá a né do Al Mará. Náhodou tam jel servis hned vedle. A tam se opakovalo to samé. Vyhodil všechny lidi a nám nabídl, že nás odveze kam chceme a zase zpátky. Zastavil nám ve dvou vesnicích se včelími úly a sympatickými lidmi a dětmi. I dům bych si našel, dokonce vícepokojový. Pak u hradu Wardan čekal, až si všechno prohlídneme a v klidu prolezem. Na zpáteční cestě nás pozval na čaj. Zajel s námi domů a dal nám najíst, napít a ukázal nám svoji rodinu. Ze svých 11 dětí nám ukázal 8, které ještě neprovdal a neoženil. V Al Hamrá nás přesadil do jiného servisu. V Hamá jsme byli už ve 14.00 hod. Na trhu nám darovali rajčata. Koupili jsme sláďury a šli fotit norie. Dali jsme si kafe a když se smrklo, tak jsme pochodili po trhu. Večer byla bouřka.

Qasr ibn Wardan byl dokončen 564 n.l. byzanckým vládcen Justiniánem. Kombinace paláce, vojenské pevnosti a kostel.

pátek

Na terminál pulmanů jsme jeli taxíkem, bylo to daleko. Našli jsme příslušnou kancelář, která jezdí do Tartusu a koupili lístky. Ale zase ouha, včera v noci měnili čas o hodinu a tak jsme měli času nazbyt. Posnídali jsme čaj a sládˇury. Autobus byl naprosto pohodlný. V Tartusu jsme došli pěšky k moři a začali hledat nějaký hotel u katedrály. Nikdo to slovo neznal až jedna holčina. Proti katedrále měl být levný hotel. Šli jsme okolo jiného (Republica) a zůstali v něm. Pršelo až chcalo. Když přestalo, vyrazili jsme hned ke katedrále a do starého města. Malé, ale hezké a obydlené. Chcalo až lilo a tak jsme zašli do nóbl restaurace Cave a nechali se obsluhovat. Za tmy jsme pak chodili uličkami kde nic nebylo a Jana chtěla ještě do větší tmy kde bylo ještě míň než nic.

Tartus byl založen Féničany jako zázemí pro ostrov Arados (nyní Arwad). S pádem Byzancké říše se dostalo město pod kontrolu Arabů až do obsazení Křižáky 1099. Do roku 1188 ho spravoval Řád Temlářu. 1188 ho obsadil Saladin. Katedrála naší paní z Tortosy založena ve12. století křižáky. Staré město je pozůstatek křižácké pevnosti.

sobota

Jako normálně jsme jeli ráno servisem na nádraží. Koupili jsme chleba a někdo nám ukázal kam jít. Koupili jsme lístky do velkého malého autobusu. Nechali jsme se vylustrovat a pak odjeli na odbočku ke hradu. Na křižovatce se o nás málem poprali šoféři taxíků. V 11.00 hod. jsme byli u hradu Krak de Chevaliers. Vydrželi jsme v něm až do 12.45, Bylo zamračeno, ale nepršelo.Některé vnitří komnaty byly skutečně mohutné. Fakt zajímavý a i hezký.Z kaple nakonec udělali mešitu. Když jsme jedli před hradem pomeranč, šel okolo chlap a přesvědčil nás, že jeho hotel je to,co chceme. Odložili jsme jen bagáž a vyrazili do kláštera sv. Georgie dole v údolí. Oáza křesťanství v muslimské zemi. Drahý naháněče jsme vyměnili ve městě za taxík jen pro nás. Klášter nic moc, ale ikonostas dost dobrý. A pro změnu prší, honem zpátky do hotelu. Jana mizí pod dekou a nahlas myslí. Večer vyšlo na chvíli sluníčko a tak spěcháme na výhled na hrad a pak do hospody. Příjemná paní se 7 dětmi a plný stůl jídla. Mamka mizí pod dvěma dekama a je zticha.

První obraný objekt postavil Emír z Homsu 1031. Obsazen Křižáky 1099. 1271 obsadil hrad Mameluk sultán Beybar.

neděle

Ráno je zataženo a prší. Šli jsem do města ulovit nějakou dopravu zpátky na křižovatku z dálnicí. Trochu jsme smlouvali a odjeli se servisem až do Homsu. Vyrazil, když byl plný. Vysadil nás na nějaké křižovatce ulic. Hned za rohem jsme chytli servis na terminál. Museli jsme o místo trochu bojovat, stálo nás na křižovatce hodně a stále chodili další. Servis nás vysadil přímo u terminálu a jak jinak, do Nebeku to jelo hned. Nebek byl dlouhý, ale každý nám ukázal směr do Mar Músá. Na okraji města nám zastavilo zase první auto. Podle hesla štěstí přeje připraveným nás odvezlo až na kopec nad klášter. Řidič se synem totiž pracovali v blízké obalovně živice, ze které dělali silnici. Silnice byla z větší části prašná pista a makadam totální pustinou. Hrdě odmítl peníze za svezení. Prohlédli jsme klášter, kostel, kapli odmítli jídlo a šli dolů do údolí, abychom se dostali zpátky do civilizace. Skoro jsme neprošel nízkými vstupními dveřmi. Klášter byl v absolutně totální pustině. Připojil se k nám klášterní pes. Počkal až se dole najíme a doprovodil nás až na křižovatku silnic. Už z dálky jsme viděli, že tu jezdí tak 2 auta za půl hodiny. První náklaďák nás naložil a odvezl zpátky do Nebeku. Museli jsme změnit plán. Protože do Maluly odtud nic nejede, museli jsme jet do Damašku. Za tmy je orientace těžká a v centru ještě víc. Po delším chození jsme našli hotel ve 4.patře zašlého domu. Poprvé komáři.

Podle pověsti byl klášter sv. Mojžíše založen synem krále Abysinie (dnes Etiopie) v 6. století n.l., kostel v 11. století.. činnost obnovena 1980 za pomoci vrchního jezuity z Itálie.

pondělí

Prší. Byla dlouho tma, protože pokoj nemá okna. Nespěcháme. Před muzeem kupujeme dvě buchtičky a v muzejní zahradě si k tomu dáváme čaj. Jeden sál za druhým, synagoga z Dura Europos ve sklepě a moderní umění v patře, až mě bolí nohy. Prší. Míříme domů. Po cestě poprvé nakupujeme. Konečně vím kde jsme na mapě a všechno je daleko jednodušší. Stále prší. Přesto jdeme na bazar a do mešity. Tma je již v 17.00 hod. a k tomu docela zima. Již několik dní bojuje Jana se svýma botama, jsou krátce před rozpadem. Jana dělá druhý nákup, třetí nákup, čtvrtý nákup a pátý nákup. Večer byla zkouška kostýmů.

úterý

Neprší. Jedeme na terminál a servisem do Maluly. Zase oáza křesťanství v muslimské zemi. Rozsáhlá s mnoha kostely a lidmi co se oblékají úplně nemuslimsky. Za klášterem sv.Tekly jsme prošli hezkým kaňonem a nahoře si dali čaj. V klášteře mají jeskyni se svatým pramenem a kostel s pěkným ikonostasem. Zpátky jel servis zase skoro hned. Jako staří mazáci jsme na křižovatce chytli servis do centra k bazaru. Dali jsme si jídlo v pouliční jídelně a zašli ještě na bazar. Ve směnárně na rohu jsme vyměnili zbylé SYP za eura a nechali si jen peníze na letištní taxu. V hotelu jsme vyzvedli bagáž a šli hledat kudy na autobus na letiště. Byla už tma, ale podařilo se. Na letišti jsme to odseděli a podařilo se vyměnit zpátky i SYP, které jsme ušetřili za letištní poplatek. Odletěli jsme s hodinovým zpoždění.

Klášter sv. Sergiuse . (jeden z nejstarších kostelů na světě) a konvent sv. Tekly založen 325 n.l. Sergius byl římský legionář, který konvertoval ke křesťanství. V okolních jeskyních byly nálezy z obydlení prehistorické doby cca 50-6000 př.n.l. Dodnes tu někteří lidé mluví aramajsky. Aramejština je považována za jazyk Ježíše Krista a byla v něm napsána první bible.