Vlastně je jedno kdy to bylo. Někdy na konci října a na začátku listopadu 2018. Letěli jsme čtyři. Já, moje žena a dva Kamarádi. Předem jsme měli zajištěný letenky, půjčení auta a nocleh uprostřed Portugalska. Ale hezky popořádku a jen to podstatné. Pamětihodností a přírodních zajímavostí je tam dost a dost a jsou jich plné průvodce.
Tak jsem si připravil taky rozvrh toho, co všechno chci vidět. A tady je první a podstatný zádrhel. Na každý den jsem měl několik míst na návštěvu. Ale ouha, podařilo se toho fakt málo, protože:
ZA CELOU DOBU POBYTU V PORTUGALSKU JSME DOKÁZALI JEZDIT RYCHLOSTI CCA 50 KM ZA HODINU.
Další věcí je, že bez podrobné silniční mapy a aktuálního plánu měst to nejde.
V PORTUGALSKU JE TO NEJMIZERNĚJŠÍ ZNAČENÍ SILNIC JAKÉ JSEM KDY KDE ZAŽIL.
Občas jsme zvolili cestu tak nějak podle slunce a snažili se na cestu zeptat. A zase ouha.
NIKDO NEMLUVÍ JINAK NEŽ PORTUGALSKY A KDYŽ MLUVÍ, TAK NIC NEVÍ.
***
sobota
Letěli jsme s Lufthansou s přestupem ve Frankfurtu. Už v Praze jsme měli sekeru, protože jsme museli čekat až přijde policajt se psem, pak pyrotechnik a oba souhlasně řeknou, že ta igelitka, co tam leží není bomba. To bylo špatný, protože jsme měli ve Frankfurtu jen 45 minut na přestup. Ale přeci jen nám trochu pomohl „Velký bratr“. Zatímco jsme letěli, někde mimo nás putovaly naše osobní údaje vzduchem z jednoho stolu na jiný stůl a od jednoho úředníka ke druhému úředníkovi. A tak když jsme přistávali, tak nám v letadle řekli, že ti co letí dále do Porta, tak mají hned jít na bránu 42. To znamenalo, že o nás dost dobře vědí a asi na nás počkají. A počkali. V Portu jsme kousek popošli do půjčovny aut a vyzvedli si auto asi za 20 minut celkem. Zaplatili, zablokovali na kartě kauci a vydali se do prvního místa ubytování. Bylo časné odpoledne. Žádné značení, spousta uzavřených ulic pro práci na silnici a spousta jednosměrných ulic, které tam neměly co dělat. Vždycky nás to vyhnalo někam, kam jsme vůbec nechtěli. Některé bloky jsme objeli vícekrát a na místo noclehu jsme dorazili za hluboké tmy a dlouho po termínu. Cesta z letiště nám trvala 3 hodiny. Absolutně opuštěné uličky u nádraží Campanha a nikde nikdo, všude tma. Nakonec se zjevila nějaká paní a loučila se před domem s nějakým známým. Ukázali jsme jí rezervaci a byla to ona. Hurá, bydlíme, máme kuchyni, sprchu a postele a nikdo nás odsud nedostane.
neděle
Výlet údolím řeky Douro, místem posvěceném Unescem jako kolébka portského vína. Však jsme těch vinic a vinařství míjeli hodně až moc. Silnice byla samá zatáčka a kopec a skopec a zase zatáčka. Pomalu, pomalu vpřed, ale výhledy do údolí a na vinice byly dobrý. V Lamengu jsme obdivovali schody ke kostelu a viděli první „azulejos“. To jsou modré dlaždice, které jsou pro tuto oblast naprosto charakteristické a skládají se z nich velké obrazy. Další azulejos jsme viděli na nádraží v Pinhao, dále proti proudu. Zrovna tu měli nějaký svůj masopust nebo co. Hráli a zpívali a dobře se bavili. Domů jsme dojeli za tmy. Kromě toho, že jsem musel couvat po dálnici, to docela šlo.
pondělí
Výlet do Guimáres, Citania de Briteros a Bragy. Výjed z Porta a cesta sama šla tak pomalu, že jsme ten den několik cílů museli vynechat. Pro Portugalce samá významná historická místa kde pokřtili svého prvního krále, kde mají velkou katedrálu, pro nás jen památky s hrady, starými domy, kostely a kaplemi. Tomu se vymykalo keltské sídliště z doby, kdy jsme u nás ještě ani nemalovali na skály. Hezká procházka po kopci. Na příjezdu do města byla pomalu se posunující kolona aut. Vraceli jsme se za tmy a měli zase trochu problém s tím se trefit do naší uličky.
úterý
Dnešní den je přejezd do jedné díry u národního parku Serra de Estrela. Ta vesnice s jmenovala Lavakolhos a měli jsme tam zamluvený celý domek s ložnicemi, obývákem kuchyní a příslušenstvím. Museli jsme využít placených dálnic. Někdy jsme museli hodit peníze do automatu, většinou tam ale byly jen mýtné brány bez obsluhy. V autě to píplo a někde nám „Velký bratr“ napočítal pár centů nebo eur. V naší vesnici mi nefungoval telefon, měli jsme se totiž po příjezdu ohlásit. Tak jsme zašli do místní kavárny a tam nám pomohli, zavolali paní domácí a ta nám dala klíče. Uvnitř bylo překvapení, bylo zatopeno v kamnech. V ložnici kosa, ale elektrický radiátor to vylepšil.
středa
Máme v plánu přejet přes hory do oblasti starých kemenných vesnic. Zvolil jsme dobrodružství a pustili se do krajiny bez jakéhokoliv značení. Po nějaké době jsme se chytli na silnici, kterou máme na mapě. V horském sedle nás obklopily větrné elektrárny a byly všude okolo nás. Nijak mi to ani v té krajině nevadilo. V dálce byl sníh. Jinak jsme potkali za celou dobu průjezdu přes hory asi tři auta a cyklistu. Sjeli jsme do údolí a odbočili na silničku, která ani neměla svoje číslo. Míjeli jsme horské rozptýlené osídlení a obrovské plochy strání s ohořelými stromy. Vesnice Piodao je opravdu zvláštní. Kamenné domy rozeseté po příkré strani pospojované schody a dole kostel. I když pršelo, procházka byla úspěšná a hezká. Na zpáteční cestě jsme odbočili v horském sedle na silnici bez označení a jeli tak nějak po čuchu až jsme dojeli domů. Bylo časně a tak jsme se prošli úzkými křivolakými uličkami naší vesnice. Dost hezký.
čtvrtek
Původně jsem měl v plánu spoustu míst dál od bydlení, ale po zkušenostech s rychlostí pohybu jsme to přehodnotili na návštěvu univerzitního města Coimbra. Silnička vedla zase přes spoustu kopců s dalekými výhledy do krajiny. Nikdy jsem si nemyslel, že v Portugalsku je tolik lesů a divočiny bez civilizace. Rozsáhlé borovicové lesy se střídaly s vypálenými stráněmi s pozůstatky stromů. V Coimbře jsme zaparkovali v klidu hned u řeky na parkametru. Městský svah je strmý a nahoru vedou úzké uličky a strmé schody. V centru je soustředěno hodně památek, kostelů, katedrál, knihovna, palác atd. Zrovna byly „dušičky“ a po městě chodilo hodně lidí. K sestupu jsme zvolili asi ty nejstrmější schody ve městě. Domů jsme jeli zase po jiné silnici a zase přes hory a zase tou neznačenou silnicí přes Sv. Miguel okolo větrníků. A večer jsme vařili a kecali a vařili a kecali. Teplo z kamen bylo dost příjemné.
pátek
Nic jsme neriskovali a jeli jsme stejnou cestou zátky do Porta. Auto nám zase občas píplo a to znamenalo, že nám někde na účet naskočila částka za použití dálnice. Zastavili jsme na poslední nákup v samošce a před Portem jsme zvolili jiný příjezd na letiště. Povedlo se. Odevzdání auta trvalo asi 10 minut. Hned mi zrušili blokaci na kartě a bylo vyřízeno. Na letišti jsme dali dost komplikovaně a draze bagáž do úschovny a metrem odjeli do města. Všude hodně lidí a zase památky a výhledy a nádraží s azulejos. Padla tma. Poseděli jsme u katedrály, na náměstí a metrem se vrátili na letiště. Přespali jsme na lavičce v hale, byl klid a nebyla ani moc zima.
sobota
Leťelo to brzo ráno. Odbavení bylo už v 5 hodin, proto to spaní na letišti. Ve Frankfurtu bylo dost času na přestup. A bylo ještě víc, protože se rozbilo letadlo a čekali jsme na nové. Odvezli nás k němu až někam na kraj letiště. Kousek od nás už byl les. V Praze v pohodě a doma kávička.
Mapy, historii a popis památek si najděte na internetu.
PORTUGALSKO
27.10.2018 – 3.11.2018
Průběh
27 – odlet, přestup ve Frankfurtu, přílet do Porta, ubytování
28 – výlet údolím řeky Douro, Peso da Rébus, Lamego, Pinhao
29 – výlet do Guimaraes, Citania de Briteiros, Braga
30 – přejezd přes Viseu, Guarda do Lavakolhos, ubytování
31 – výlet do hor Serra de Estrela, vesnice Piodao
1 – výlet do Coimbra
2 – přejezd do Porta, prohlídka města
3 – odlet, přestup ve Frankfurtu, přílet do Prahy
Co to stálo na osobu
4400,- Kč letenka tam a zpět
4000,- Kč ubytování 1, auto, dálnice
77,- EUR ubytování 2, benzín, parkování, vstupné