MEXIKO - 2. až 20. 12.2015

2-3. čt

Autobus jel přesně a byl tak z poloviny plný. Dal jsem si kakao a pět dní starou Mladou Frontu. Záchod byl uvnitř a tak bus nikde nestavěl. U poslední benzínové pumpy v ČR to vypadalo jako na terminálu světa. Praha – Frankfurt – Amsterodam, Praha – Mnichov – Ženeva, Praha – Štrasburk – Paříž. No prostě svět nám ležel u nohou. Za hranicema nás kontrolovali němečtí policajti. Na letišti jsme byli na čas ještě za tmy. Letadlo úplně plné. Čekalo nás 11 hodin nonstop letu do Cancunu. Dali nám slušně najíst a napít. Bylo to ale dlouhé. Jako čekání na bagáž. Před letištěm jsme šli daleko doprava a tam jezdili autobusy ADO do centra. První poučka je měnit na letišti co nejmíň peněz a jízdenku na bus kupovat až v kiosku na nástupišti. Nádraží v centru je dost velké. Náš „hotel“ byl v docházkové vzdálenosti a byl zcela neoznačený. Věděli o nás a vpustili nás do naší kobky. Už tam byli dva Chilani. Za rohem byla sprcha a WC a to stačilo. Ráno jedem hned dál.

4. pá

Ráno kafe, dva tousty a marmeláda. Před naším pokojem v noci vyrostl stan se dvěma lidmi. Vracíme se na terminál. Lístky máme už od včera na první třídu v 11.00 hod. Klimatizace v busu jede a vesta se hodí. Dálnice vede mimo jakoukoliv civilizaci až do Meridy a výhled je jen do džungle. Hotel byl zase v docházkové vzdálenosti. Naproti terminálu 1. třídy byl hned terminál 2. třídy, bude se hodit. Ubytování skromné, ale s vlastní sprchou a WC a větrák. Snídaně byly dobré a obsluha přátelská. Obešli jsme zogalo a kostel. Všude okolo zuřily vánoce. Ulice s nízkými domky jako v Guatemale.

5.so

Dnes výlet do Dzibilchaltunu. Z lokálního terminálu až tam. Objevili jsme časový problém. V Cancunu je o hodinu víc než v Meridě, musíme na odjezd čekat. Bus zastavil u neoznačené brány na silnici. Odtud asi kilometr k památkám. Obešli jsme muzeum a památky a cenotu s koupajícími se turisty. Místní hlídač nám u chrámu zabavil nedojedenou housku, abychom neposkvrnili památky a taky se nepřátelsky díval na limonádu. Zpátky nic nejelo a tak jsme stopovali a podařilo se. Dvě nóbl ženský v drahým SUV nás odvezli na kraj Meridy na městský žlutý autobus. Pořád vyzvídali kde bydlíme. V autobusu na zadním sedadle jsme dostali sprchu z klimatizace. Nejdůležitější ulicí v Meridě je 65tá a tam bydlíme mezi 72 a 74. Způsob označení ulic je pro blbý jedním směrem jdou sudé a kolmo na ně liché.

6. ne

Koupili jsme si výlet na jih. Ráno nás vyzvedli v hotelu a dovezli do Uxmalu a Kabahu. Mikrobus byl plný. Uxmal velký a Kabah malý s deštěm. V Kabahu jsme pochopili, že invalidi mají vstupné zdarma a od té doby jsme to využívali. Cestou jsme dostali bohatý oběd. První mexické pivo. Pak nás dovezli až domů.

7. po

Dnes výlet do Izamalu. Kolektivo jelo každých 15 minut. Za hodinu jsme byli na zogalu v Izamalu. Turistický policajt nám dal mapu a informace. Za chvíli šlo kolem procesí do kostela, tak jsme šli za nimi. V době výstavby to byl největší konvent na světě. Okrojovaní Mayové si zahráli po cestě a před kostelem a v kostele a odevzdali dary, svíce a květiny. Byli takoví hezcí a čistí. Pak jsme se prošli na pyramidu a dali si pomfrity s buřtem. Kolektivo domů jelo skoro hned. Jana šla na nákup a já se zastavil pro lístky na zítra do Chichen Itzá.

8. út

Šli jsme včas a to bylo dobře. Autobus jel o půl hodiny dřív. K hotelu Dolores Alba, asi 3 km za Chichen Itza, jsme dojeli asi v půl druhé. Dali jsme si teplou sprchu a relax. Odpočinutí jsme šli přes silnici do cenoty. U nás v recepci byla vstupenka o 5 pesos levnější než přímo u vchodu. Koupání dost dobrý.

9. st

Ráno snídáme už v 7.15 abychom stihli odvoz na památky. Odvoz je v ceně noclehu. Invalida šel zadarmo, Jana za plnou. Poslali jsme pohled Evě. A pak jsme chodili a chodili a seděli a dojmovali a pili vodu a drahou Coca Colu. Příbývalo teplo a přibývali turisté z pobřežních hotelů. Viděli jsme vše a rozhodli se využít k ústupu starý východ v džungli, blíž našemu hotelu. Museli jsme hlídače chvíli přesvědčovat, ale povedlo se. Za 40 minut jsme došli po dálnici zpátky do hotelu. Vlezli jsme do bazénu obklopeném leguány. Ti ostatně byli zatím na všech památkách. Druhé mexické pivo, zase dobré.

10. čt

Ráno jsem nepřešel ani silnici a zastavilo kolektivo do Valadolidu na přestup na autobus do Cobá. Terminál druhé třídy byl hned vedle stanice kolektiva. Jak jinak, autobus jel hned. V Cobá ani nezajel do centra, otočil to v zatáčce a jel dál do Tulumu. Zatímco Jana hledala hotel, já jsem fotil krokodýla v jezeře. Hotel byl kousek zpět, ale blízko. Vzali jsme depandance. Tady to máme bez snídaně. Na procházku jsme šli ke vchodu do památek a pak do vsi za jezero. Okolo bažiny, brodiví ptáci a krokodýli. Takové líné hnízdo s domorodci. Koukli jsme se jak se vyrábějí tortily a jak jezdí turisté na laně přes jezero. Cestou zpět jsme se stavěli na enčiladas a kafe. Jsou to vlastně plněné tortily. Jana si dala řízek. Večer všude pálili odpadky. Koupili jsme tortily na váhu. Za 8 pesos bylo 32 tortil.

11. pá

Ráno jsme vyrazili na památky. Jana za plné, já za invalidní vstupné. Hezky jsme to očůrali. Posunuli jsme zase hodinky o hodinu dopředu na cankůnský čas. V džungli jsou nadělané široké cesty pro rikši, které vozí bohaté turisky. Ti, co šetří, to mají z jedné památky na druhou několik kilometrů. Prohlédli jsme všechno, i to kam rikši nejzdí. Jana vylezla na pyramidu, jednu z mála přístupných. Odpoledne jsme šli zase do té vesnice za jezerem a stopovali k nějaké jeskyni. Trvalo to, ale podařilo se. Je to asi 6 km a taxikáři za to chtějí 250. Tůdle, nůdle. Jeden mikrobus nás dovezl tam, počkal na své turisty a na nás a odvezl nás zpátky až k hotelu. Dali jsme mu stovku a byl překvapený. Jeskyně byla celá zastřešená a byl do ní vstup po dřevěném schodišti až do vody. Před tím povinná sprcha a převlékárna. Voda byla čistá a příjemná. Dole jsme museli přebrodit k lavici na věci a pak hurá do jezera. Doma zase pálili smetí a odpadky. Z Cobá jsme měli dobrý pocit.

12. so

V klidu balíme a jdeme do té zatáčky, co nás vyhodil včera autobus. Nevíme kdy co pojede, ale ono to nějak dopadne. Autobus nás vzal na několik km vzdálenou křižovatku hlavní silnice na stop. Odmítli jsme několik taxíků a pak najednou přijelo kolektivo i autobus najednou. Kolektivo nás vysadilo v Tulumu kousek od hotelu. Sprcha, odpočinek a pak výlet do města. Jen tak na jedno kafe a aby všichni věděli, že my už jsme tady. K večeři bude hojnost, přinesli jsme si čerstvé koláčky, mlíko a kanystr balené vody. Našli jsme terminál ADO a před kostelem v boční ulici jsme zhlédli zcela neturistický tanec Aztéků. Vypadalo to jako trénink nějaké folklorní skupiny. Hned naproti večeřel kolibřík a tak si Jana řekla, že se nají taky. Dala si ensaldu. To byl plný talíř nasekané nějaké trávy a jiných zelených haluzí. Snad se neposere. Večer jsme poseděli na terase hotelu.

13. ne

Vstávali jsme až po 9 hodině. Tousty, džem, vejce, kafe. Kolektiven jsme popojeli k památkám za městem. Indiáni se chystali na své představení kdy zavěšení hlavou dolů odmotávají lano zavěšené na vysokém stožáru. 4x13 otáček je 52 a to je magické číslo. Památka menší a upravené jako parková botanická zahrada. Zase všude leguáni a později i nosál. Hrdě si nás vůbec nevšímal. Moře mělo velké vlny a nedalo se koupat. Prošli jsme památky a poleželi na blízké veřejné pláži. Pak jsme šli pěšky domů. A to bylo sakra daleko. Mapám se nedá věřit.Ve městě jsme si dali Colu jakmile to bylo možné. Chtěli jsme jít přímo do hotelu přez náměstí za rohem, ale ouha. Náměstí nemělo východ. Po chvíli nás domorodec na jedné z dalších slepých ulic provedl krámem zpátky na ulici. Domů jsme došli za tmy. A pak jsme pili a pili a jedli fazole s masem a dpočívali.

14. po

Dnes máme na programu totální relax. Zjistili jsme jak jede zítra bus do Cancúnu. Vyměnili jsme 100 USD za á 16.30, v Meridě to bylo 400 á 16.0 a na letišti po příletu 400 á 13,50!!! Na křižovatce silnice do Meridy je velký supermarket a Jana se do něj ponořila. Bude zase blaho a dobrůtky.

15. ne

V klidu snídaně s vejci, všechno zabalit a pápá. No všechno jsme nezabalili, zapomněli jsme v šuplíku ponorný vařič. Pomalu do ADO a čekání na bus. Prý jede až za dvě hodiny. No co se dá dělat. A jak tak sedíme, přijel MAYAB a jel do Cancunu. To nám cíleně zatajili. Koupili jsme lístky, nastoupili a okamžitě odjeli. Ostatní s předkoupenými lístky na ADO tam zůstali sedět. Za 2,5 hod. jsme byli v Cancúnu na terminálu a tam už to známe. Doptali jsme se odkud jezdí kolektivo do přístavu Puberto Chuarez a tam na ulici nám ho někdo zastavil. Jsou to zloději, krátký trajekt je poměrně drahý. Na ostrově Isla Mujeres to bylo do hotelu zase jen kousek. Okolo nás byl jiný svět s turisty a krámky. Ubytování s lednicí a větrákem. Bylo totiž vedro a obojí se jistě hodí. Sprcha, relax a pak povinná procházka na pláž, prý nejkrásnější na světe a pak na zogalo a do supermarketu. Budou asi dobrůtky do ledničky. Západ slunce byl přesně v šest a v půl sedmý byla tma. Na zogalu jesličky a neonový jelen. Večer jsme si užili živou kubánskou hudbu.

16. po

Zase relax, tentokrát od počátku plánovaný. Snídaně na balkoně. Dobré místo ve stínu palem a malá mořská zátoka chráněná před vlnami skálami. I rybičky tu byly. Málo lidí a čistá a teplá voda. Večer procházka do přístavu a k námořním kasárnám a pak na zogalo. Tam měli děti program o Santa Klausovi. Nóbl večeře s pivem a pozdě večer zase živá hudba z blízké restaurace. Dneska byla ale hrozná.

17. út

Zase relax, jako včera plánovaný. Po cestě na pláž kafe. Jana šla pak na nákup a fotit pobřežní promenádu a já pomalu na pláž. Koupačka a rybičky. Voda, pití, voda, pití …. Večer bohatá večeře s polévkou a pivem. Jana je jako růže květ nebo možná rajče.

18. st

Snídáme a balíme a v půl 11 jsme hotoví. Tak jdeme, uklízečka již obchází. Jana jde na rozloučenou pro tuňáka. Přívoz jezdí každou půlhodinu. Místní mají jiné ceny a taky jiný pruh na nástup. Kousek vedle jezdí levnější trajekt, ale nevím odkud. Kolektivo na pevnině zpět na terminál ado jede skoro hned. Už jsme tu starý mazáci. Měním zpátky pesa na dolary a zbytek jde Jana utratit. Kupujeme lístky na bus až na termín za hodinu, je dost času. Prší. Na letiště to jede asi 40 minut. Vystupujeme na tom samém terminálu, jak jsme přiletěli. Čekáme, čekáme, náš let je již na obrazovce, ale pořád žádné číslo přepážky na odbavení. A tak čekáme. Až asi 90 minut před odletem se mi to už sakra nezdálo a šel jsem se zeptat. Dozvěděl jsem se, že jsme na blbým terminálu a že nám to letí odjinud. Honem na místní bus a ten nás dovezl na terminál 3. A tam už bylo odbavení v plném proudu. Prostě se musí pořád na všechno dávat pozor a prověřovat. Měním poslední pesa za dolary. Odlet bude mít zpoždění a tak v klidu čekáme. Letadlo bylo plné. Dali nám zase slušně najíst a napít.

POZOR

Vždycky jsem si myslel že MĚ SE TO NEMUŽE STÁT. A stalo. Den po příletu jsem dostal tu blbou chorobu, o které jsem slyšel a četl. Jedná se o zánět povrchových žil z dlouhého sezení. Naběhly mi obě nohy, zapálili se a nepříjemně to bolelo. Doktoři si s tím poradili (snad).

A kolik co stálo za dvě osoby:

z letiště do Cancunu 132** bus do Meridy (1.třída) 756** vstup Dzibilchaltun 144** bus v Meridě (městský) 24** vstup Uxmal 392** vstup Kabah 46 + 0** bus do Chichen Itza (2.třída) 160** vstup Chichen Itza 224 + 0** ctnota Ik Kil 140** 32 tortil na váhu 8** enčilada, řízek a kafe 160** vstup v Cobá 64 + 0** vstup do jeskyně 110** bus na křižovatku v Cobá 20** kolektivo z Coba do Tulumu 100** káva 40** 4 housky 12** koláče 13** mléko 13** ensalada 54** kolektivo v Tulumu 40** vstup v Tulumu 46 + 0** velká Cola 20** kolektivo do přístavu 17** trajekt na ostrov a zpět 270

Celkem jsme utratili za busy, vstupy, jídlo, nákup a nepředplacené noclehy 819 USD. K tomu je třeba přičíst letenky, bus na letiště a předplacené noclehy (cca 400 Kč za osobu a noc).