Mali
|
|
|
|
1 240 000 km²
(23. na světě) |
|
|
Hombori Tondo (1155 m n. m.) |
|
|
12 291 529 (67. na světě, 2004) |
|
|
9 ob. / km² (204. na světě) |
|
|
francouzština (úřední), bambarština |
|
|
19. března 1962 (nezávislost na Francii) |
|
|
Měna: |
CFA frank (XOF) |
|
1,154 USD (166. na světě, [[2005]]) |
|
Když jsme se vrátili na konci roku 2007 z Číny, nemohl jsem se nějak dostat do pracovní formy, prostě jsme měl nějakou depku. Hned v lednu jsem usilovně přemýšlel, kam zase jet. Kdysi dost dávno jsem viděl film někde ze Sahary a tam ukazovali obrovské hliněné stavby protkané vyčuhujícími klacky.
Na internetu jsem koupil na „Fraportu“ letenky, pak jsem číhal až začnou ve Studentagency prodávat jízdenky do Frankfurtu na letiště. Sehnal jsem víza v Berlíně a nechal se povinně naočkovat proti žluté zimnici. Pak už jsem jen čekal.
Pátek 7.listopadu 2008 jsem namísto lampiónového průvodu vzal bágl a jel v noci na Florenc. Bus přijel na čas a taky odjel na čas. Záchod fungoval, dali mi čokoládu a časopis a tak jsme to nějak prospali až do Frankfurtu. Byla tam ještě tma, zalezli jsme do vzdáleného konce složité letištní haly a tam to odseděli až do odletu. Nic moc zábava. Elektrická autíčka s bohatými cestujícími a vybírači košů bylo jediné zpestření. Odbavení bagáže bylo až do Bamaka, to jsem zvědav, zda tam bágly budou. Na osobní prohlídky byla děsná ale fakt děsná fronta a tak to odletělo s půlhodinovým zpožděním.
V Casablance jsme to zase odseděli v zapadlém koutě. Nikde se nadalo lehnout, všude byla sedadla s opěrkami rukou. Dočkali jsme se. Dostali jsme najíst a napít, pak nám dali deky, ponožky a černé brýle. V Bamaku jsme byli načas. Je tam o hodinu méně. Vyměnili jsme peníze 1 E = 640 CFA (za 500 = 320000), Pasové odbavení bylo více než formální. A přesně podle průvodce nás čekali naháněči na dopravu do města. Ten první začal na 20E. Dostal kopačky i když zlevnil. Ti venku začali na 7000 a odvolávali se na nějakou vývěsku, že nám ji ukáží, ale netrvalo to dlouho a za 4000 nás odvezli na autobusový terminál BANI TRANSPORT. Asi by to šlo i levněji.
Byl to takový prašný dvůr uprostřed noci s jednou ušmudlanou zářivkou, spícími černochy, kozami a kohoutkem s vodou na záchodě. Byla tam i jakási čekárna. Tak jsme to zase odseděli a čekali až otevřou pokladnu v 6:00. Vstřebávali jsme tu Afriku dokola, tma, záchody, kočky, kozy, špínu a černochy. Ani nebyla zima, jen komáři. Když se rozednilo vypukl život. Pomocí papíru a tužky jsme koupili dva lístky do Mopti za 2 x 8000 s tím, že nás vysadí na křižovatce do Djéné. Nakládání bagáže je fakt procedura. Těch pytlů, krabic a různých vaků. Motorky a kozy. Vše se povedlo. Pak přišel chlap s megafonem, zařval madmazel Pítr a mesijé Pítr a už jsme seděli. Odjeli jsme krátce po osmé a vydrželi jsme až na křižovatku. Tam jsme byli asi v 17:30, ale nebylo to tak hladké. Cestou to moc nestavělo, jen v poledne na oběd. Nevím kam všichni cestou močili. Za okny se střídala rovina s rovinou a pak zase rovina s křovinatým porostem.
Opustili jsme Bamako, dojeli jsme na jeho okraj a zastavili u nějaké trhu. Dovnitř se nahrnuli různí prodavači, ozvala se rána a začalo se spravovat. Prasknul gumový měch na kole. Oprava trvala do 9:00 a pak už se nic až do večera nestalo. Po cestě jsme míjeli řadu rozbitých autobus konkurenčních společností. Holt nikdo není bez chyby. Bylo to daleko a už jsem nevěděl jak si sednout.
Na křižovatce do Djéné už čekali naháneči na taxi za 2000, ale to jsem nechtěl platit. Přijel minibus a ten nás byl ochoten vzít za 1500, ale naháněči mu začali vyhrožovat a že k tomu musí ještě připočítat 500 za bagáž. Bohužel jsme z toho minibusu vystoupili, když taxikář zlevnil taky na 1500. Pak přišel nějakej chlap a vnutil nám za 1000 místní turistickou taxu. Pak jsme čekali a čekali ještě hodinu, než šofér koupil benzín, vymontoval baterii a nechal se roztlačit. Za svitu měsíce jsme dojeli k přívozu a přendali si bagáž do jiného busu s kozama. Přívoz nesvítil, na řece nebylo vidět vůbec nic, ale trefil se a tak jsme dojeli na náměstí. Tam se o nás postaral naháněč a dovedl nás do hotelu Baba Chez hned za rohem. Měli volné dormitory. Byla postel, byla moskytiéra, byla sprcha, záchod, bylo dobře.
Taxi z letiště 4000
Bus do Mopti 2x8000
Taxík 2x1500
Taxa 2x1000
Čaj 300
Pondělí 10.11. Spali jsme až do 8:00. Trh byl hned před hotelem a fakt barevný. Na okraji trhu ta mešita, největší stavba z bahna na světě. Djéné je docela hezké i v okolních uličkách. Klasická Afrika jak jsem ji čekal. Špína, prach, splašky, barevné černošky s dětmi na zádech, říkali jsme jim opičky. Všude jeden permanentní smeťák. Procházka uličkami s povrchovou kanalizací, dětmi u studny, žebrajícími dětmi, dětmi s pneumatikou, dětmi prostě všude. Bombóny fungovaly dobře. Odpoledne jsem usmlouval cestu po vodě do Mopti a třídenní treking u Dogonů. Znovu jsme prošli jinou část města se smeťáky u řeky. Jana málem chytla splašky na hlavu. Dali jsme si mátový čaj. Je silný a sladký. Jana večer podlehla zvuku afrických bubnů. Tržiště bylo uklizené za půl hodiny, byl to fofr. Bohatí a čistí černoši šli do mešity a vyhnali nás ze schodiště. Přijelo několik skupin „čistých turistů“. Jedli, tleskali a pili pivo. Pak jsme si dali sprchu a vařili a vařili. Ráno jedem v 9:00.
Čaj 2x300
Loď do Mopti 70400 ??
Treking u Dogonů 125000
Spalo se hůř, bylo větší teplo a v noci na nás štěkala v pokoji ještěrka. Uvařili jsme hromadu čaje.
Úterý 11.11. Ráno jsme ještě vařili vstali před budíkem už v 6:45. Vyfotili jsme hezky mešitu, dobalili, zaplatili hotel. V 9:00 přijely dvě motorky a odvezly nás k řece Mopti až skoro k přívozu. Tam už kotvily dvě velké pinase se střechou a vysadily dvě skupiny čistých turistů s matracemi, nádobím a nás naložily. Polstrované sedačky a velký stůl uprostřed a dva kormidelníci. Vyjeli jsme v 9:45 do Mopti. Celou loď jsme měli jen pro sebe jako ti nejbohatší Američani. Cesta byl a pomalá a jednotvárná. Samá rovina a sem tam vesnička, chýše, stádo skotu, ptáci a rybáři. Jana to na chvíli zalomila, šlo to asi dobře. Asi ve 13:00 jsme zastavili u rybářské vesnice kmene Bozo. Obdarovali jsme stařešinu dvěma hrstmi bombonů a on je rozdělil dětem. Hezká vesnice, hezcí lidé. Spousta dětí. Nebyli ale vůbec dotěrní a všude nás pustili. Venkovní pece na chleba, ohniště na uzení ryb a kotel na výrobu rybího oleje. Další vesnice byla úplně jiná s malou mešitou. A pak už hurá do Mopti. Dovezli nás na nábřeží odkud byla ulice přímo až k hotelu Y A PAS DE PROBLEME HOTEL. Dost daleko od centra města. Slušné dormitory se slušnou sprchou a záchodem. Uvnitř hezká zahrada s bazénem a špinavou vodou. V bazénu žila žába. Internet nefungoval a zatím doma nikdo neví jak si vedeme a kde jsme. Nepovedlo se ani telefonování z místního mobilu a SMS. Škoda, že tu budeme jenom spát. Zase jsme vařili.
Hotel Djéné 4x3500
Pohledy 500
Středa 12.11. Ráno šel internet a tak jsem poslal krátký e-mail. Nasnídali jsme se u bazénu, voda už byla čistá. V 8:00 jsme nasedli do přistaveného 4x4 a odjeli do Sevaré pro další dva lidi, co s námi měli jít k Dogonům. Přidali jsme ještě další den na treking (30000), bude to tedy 4 dny a 3 noci se snídaní a lahví vody na osobu a den. Přibrali jsme dva mladé Holanďany. V hotelu na okraji Sevaré jsme přebalili a dál pokračujeme jen s jedním batohem. Náš dogonský průvodce se jmenuje Ažé a má modrou čepičku a korálky. V poledne jsme dojeli do první dogonské vesnice Dourou. Po cestě bylo moc a moc cibulových políček. Krajina jako v Austrálii, samý kámen, sem tam potůček. A pak to vezmu v heslech (středa,čtvrtek,pátek,sobota).
· výměna peněz v bance byla tragédie, velká srážka
· přebalení baťohu
· občerstvení se sprchou, té da la maté
· vedro až do 15:00
· trh na kamenech
· pětidenní týden podle prstů, každý den podle vesnice kde je trh
· přístřešek na řešení problému jen pro chlapy
· látky indigo, na co je tam potaš
· mnohoženství, dědeček jich měl šest
· zakázané části vesnice
· malé domečky pro každou ženu (grenar) a na úrodu (milet)
· ještě před 100 lety bydleli ve skále
· po prvních 20 minutách chůze Ažé zabloudil
· cesta přes průrvy a kamenné plató
· vesnice s baobaby a školou
· cesta po plošině a sestup do vesnice se sfingou
· po příchodu hned kýbl s vodou a potom erární čaj
· spaní na střeše
· vesnice pro tři náboženství, návštěva lovce, loví pro krev na léčení a maso pro děti, Jana pije pivo
· tma přijde rychle, v noci je zima
· „sprcha“ a záchod na okraji srázu
· zvuky noci – ovce, osli, kohouti
hotel Mopti 2x5000
den trekingu navíc 30000
4 pomeranče 100
čtvrtek 13.11. K snídani jsme měli čaj nebo kávu, chléb, marmeládu, taveňák, pomeranč. Vyrazili jsme v 8:00. Zase jsme šli po plató do další vesnice. Tam končila jedna ze sjízdných cest, tak tam byli turisté. Jenom krátká zastávka s kýblem s vodou na ruce a přes poledne sestup z plató do roviny dole.
· nedovolil jsem si fotit poradní místo s chlapama
· výhled z okraje plató, žebříky v průrvě
· turistická vesnice v údolí
· čekání ve stínu, majonéza
· jízda s krávou „donky card“
· strašná postel v kamenné kobce a velká sprcha
· Jana si poranila zadek – operace
Pátek 14.11. Šli jsme rovinou v údolí podle skalní stěny. Vesnice se podobaly. Poledne jsme strávili ve stínu dvora s obchodem pro turisty, masky, sošky apod. Čistí Holanďani tam utráceli o sto šest a pak odjeli svými teréňáky dál. Odpoledne jsme šli dál. Spali jsme na střeše pod střechou.
· vesnice s mešitou u rybníka
· kamenná vesnice pod převisem
· děti s usoplenejma rukama
Kokrhali tam kohouti, řezali tam prkna kaprem, krkali tam Holanďani, dorážely vagóny, muezín už v 5 ráno a v noci nám kradli vyžraný konzervy.
Cola a Fanta několikrát 500
Velká voda 1000
Sošky a maska 2x2500 + 3500
Sobota 15.11. V 10.00 pro nás přijel teréňák a odvezl nás do přes Bandiagaru do civilizace v Sevaré. Cestou jsme navštívili ještě Songo, vesnici v blízkosti skály se starými kresbami. Kluky a holky tu cpou pod kámen, kde žijí tři dny a učí je tím úctě ke starším lidem. Jednou za tři roky se shromáždí všichni chlapci a nějaký místní znalec jim udělá všem obřízku. Pak také soutěží v běhu a první tři dostanou nějakou odměnu. První dostane něco, druhý kozy a třetí ženu. To také vyjadřuje důležitost těchto cen. V hotelu jsme vyzvedli druhý bágl, dali si colu a přesunuli se na autobusovou stanici. Koupili lístky do Hombori a čekali. Čekání je tady takový zvyk, který nikomu nevadí. Kdo si počká, ten se dočká. Autobus jel v 16:00 a dojeli jsme za tmy asi ve 22:00. Vystoupili jsme v „midle of the nowhere“. Podle průvodce lze město přirovnat k místnímu Las Vegas. Snad tu je podobnost v tom, že to „nic“ je taky na okraji pouště. Čtyřikrát jsem se zeptal někoho ve tmě, jestli je to skutečně Hombori. A bylo. Autobus odjel a okolo zůstala tma. Z té nám někdo řekl, ať jdeme s ním, že nám ukáže hotel.
Vzbudil někoho, otevřeli bránu a dovedli nás na střechu. A byli jsme doma. Matrace s moskytiérou a barel s kohoutkem, který se pyšnil názvem sprcha. Po několika dnech u Dogonů a mnoha hodinách v autobusu jsme netoužili po ničem jiném. Spali jsme dobře.
Vstup do Songo 2x2000
Bus 2x6000
Bagáž 2x500
Neděle 16.11. Ráno jsme si přispali do 7:00, dali si u stolu snídani. Pak jsme šli do vesnice na blízkém hřebeni. Byla celá kamenná na protilehlém kopečku. Minuli jsme skupinu supů, podarovali žebrající děti a vstoupili do vsi. Prašné uličky s lidmi, kteří si nás moc nevšímali. Po ulicích se táhli hadi s vodovodními trubkami, všechny mířily k vodojemu na nejvyšším bodě vesnice. Mnohé z nich tam ale nedorazily. Celý projekt byl evidentně nedodělaný nebo už měl svou slávu za sebou. Seshora byl hezký rozhled na okolní mohutné kamenné hory včetně nejvyšší malijské 1155m. Pod vesnicí bylo velmi živo a barevno. Byl tam mumraj okolo pěti širokých studen. Děti tahaly vodu v zahnutých gumových vacích a pak ji lily do kanystrů a kýblů a nosily ji do vsi. Na okolních křoviskách se sušilo vyprané prádlo. Kolem tržiště jsme došli k pumpě a tam jsme hodili colu. Doma přišel hoteliér a daroval nám guláš s rýží, docela dobrý. Pak přišlo vedro a my lenošili na matraci a taky jsme si schrupli. Přijeli čistí turisté s džípem a zabydleli se na vedlejší střeše. Vycamrali všechnu vodu a bylo po „sprše“. Navečer jsme udělali procházku na druhou stranu směrem k dunám v dáli. Tam byla architektura úplně jiná. Chýše jurtovitého tvaru postavené z rákosí nebo snad ze zbytků úrody a svázané provazem. Některé z toho měly i jakési dvorečky pro kozy. Občas byly i ohrádky z trní. Africké kozy stály na zadních a ožírali nejspodnější větve stromů, jako ve filmu. Domácí na chvíli nahodil agregát a rozsvítil čistým turistům zářivku. Pak přišel i k nám a pochlubil se, že zajistil na zítra lístky na autobus do Bamaka. Spát jsme šli se slepicema.
Cola 2x300
Voda 2x500
Ponděli 17.11. Už v 7:00 jsme byli nachystaný a čekali až přijedou motorky. Domluvili jsme si výlet ke skalnímu masívu Fatimas´ hand. Ale nebyla druhá motorka a tak jsme čekali a dali si snídani. Čaj a chleba s plesnivou marmeládou. Cesta k Fatimě trvala 20 minut a tam jsme se dvě hodiny potloukali a seděli ve stínu a koukali na tu skálu. Blázniví turisté šplhali nahoru kamsi okolo Fatimy. Trochu nám to tu připadalo jako někde v Utahu, i když jsme tam nebyli, ale podle filmů to tak musí být. Kamenné homole, klobouky, vysoké hladké stěny, jehly a něco jako ten velkej šutr v Austrálii. Jeli jsme domů. Stavěli jsme se na trhu. Čerstvé maso z kozy, ovoce, brambory, cibule a různé cetky. Pekárna na čerstvý chleba. Zbalili jsme a čekali na autobus. Měl přijet v 15:00, byl tu v 16:00 jako na koni a byl skoro prázdný. Vyrazili jsme rázně tou krajinou z Utahu vstříc zapadajícímu slunci. Když řeknu, že dovnitř hodně prášilo, tak je to slabý. Pak to začalo všude smrdět až hořet a dým všude. Zastavili jsme a opravili a pak znovu a zase jsme to opravili.
Motorky 2x10000
Nocleh v hangáru 4x3000
Daň 4x500
Čaj a chleba 1000
Limonáda a voda 2x200 + 750
Bus do Bamaka 2x13000
Pomeranče 6 ks 200
Úterý 18.11. A tak jsme jeli tou černou nocí. Ve větších městech jsme stavěli na autobusových nádražích, které žilo i v noci. Šoupli jsme tam dvě ananasové a hurá dál. Večer a ráno jsme zastavili a všichni se na silnici pomodlili. A když to vypadalo, že už je všechno opravené, tak prdnul zase gumový měch, asi je to tu běžné. Možná taky tím, že jsme na střeše vezli tunu rýže z Alžírska. Tak jsme to zase opravili. Do Bamaka jsme dojeli ve 12:00. Taxíky chtěly moc a tak jsme popošli a na ulici jsme to usmlouvali na 1500 (původně 2000) a hledali hotel někde blízko katedrály. Podle průvodce jich tu mělo být nejvíc a levných. Nějaký hoch se nás ujal a vysvětlil, že všechny ty „naše“ hotely jsou už zavřené a dovedl nás do nějaké náboženské misie. Ale bylo plno a tak nás táhnul zpátky až našel nějakou restauraci s ubytováním. Dostal za to bombóny. Pokoj měl postel, moskytiéru, vlastní sprchu a záchod. Na ulici to nebylo nijak označené, asi bychom to sami nenašli. Bylo vedro a sprcha byl po té cestě zázrak. Hned za rohem byla regulérní samoška s pitím. Míchali jsme colu s vodou z lednice. Ani to moc nebolelo to vypít. Jana prala hnědou vodu z písku sahelu. Večer jsme zašli do katedrály na mši. Asi 50 lidí a velmi chudá výzdoba. Brzy byla tma a krámy zavíraly. Žádný internet v okolí. Vařili jsme a vařili. Všeho k pití bylo málo.
Limonáda 2x300
Banány 4 ks 100
Velká cola 1500
Velká voda 400
Nocleh 10000
Středa 19.11. Ráno jsme vyrazili do muzea, bylo zavřené. Ale to nebylo to pravé, to bylo městské. Jana se chvíli opalovala a já odpočíval ve stínu. Nebylo kam spěchat, vždyť už jen čekáme na letadlo. Zašli jsme na nádraží kde končí zase jedny důležité koleje, vedou sem až od Atlantického oceánu z Dakaru. Na ulicích to je permanentní trh a chaos. Okolo americké ambasády jsme došli na poštu, ale zase jsme si nezavolali, nebyl tu vůbec telefon. Pak jsme našli, trochu složitě, ale přece, internetovou kavárnu a poslali jsme nejdůležitější e-maily.
Internet 200 za ½ hodiny
Nocleh 10000
Čtvrtek 20.11. Bamako nemá moc co nabídnout k vidění a tak jsme viděli snad všechno co je možné. Nejnoblesnější budovu na nábřeží Nigeru, která patří cedulové bance pro západoafrický frank. Otvírání mostu přes Niger, ten je vždy ráno otevřený jen směrem do města. Malé centrum sdružení umělců s látkami, dřevem, obrazy, keramikou, kůží. Sušili tu čerstvě stažené kožky, ale jsou tu slušný záchody. Pouliční trhy, moderní mešitu, co tu postavili Saudi a hned u ní trh z věcma pro šamany a okultisty. Mají tu snad všechno. Opičí sušené hlavy, krokodýli, žáby, hady, kosti a spoustu dalších věcí. Pak jsme zase odpočívali v zahradě městského muzea, nějak jsme si to tu oblíbili. Taky jsme zjistili odkud jede místní doprava do té vesnice u letiště.
Nocleh 10000
Pátek 21.11. Navštívili jsme národní muzeum. Není velké, ale docela dobré. Slušné záchody a kavárna. Už končíme, tak jsme si dopřáli kafíčko a colu. Pod stromy tu byly modely různých důležitých staveb v Mali. Jana se zase trochu přismažila. Pomalu jsme zbalili a odpoledne šli na ten autobus směrem na letiště. Když nás bylo 17, tak jsme vyjeli. Městem, přes řeku, průvodčí stále vyvolával název té vesnice a lákal další pasažéry. Pak nás vysadil daleko za posledními domy na křižovatce. Na letiště totiž žádná veřejná doprava nejezdí. Chvíli jsme stopovali a vzal nás nějaký černoch a vysadil nás až na letišti. Zbytek dne až do odletu jsme strávili v místní restauraci.
Muzeum 2x500
Cola a káva 1000
Bus 2x 200
Stop 1000
Večeře 2x ?
Pivo ?
Sobota 22.11. Odbavení bylo hladké a pak se o nás zase postaral marocký král. Dal nám najíst a napít. Počkal na nás v Casablance až nastoupíme, byli jsme totiž poslední a už se na nikoho jiného nečekalo. Tady totiž nevyvolávají nástupy do letadla. Ve Frankfurtu jsme to zase odseděli až do večera, kdy přijel autobus a odvezl nás zpátky na Florenc.
Celková útrata:
Letenky 2x712 EUR
Autobus na letiště a zpět 2x950 Kč
Vízum 2x34EUR + 50 EUR za zprostředkování
Jídlo sebou 350 Kč
Pojištění léčebných výloh (jeho využití je velký ??) 2x 375 Kč
Očkování 850 Kč
Mali 700 EUR za oba
Při kurzu 1 EUR = 25 Kč byly náklady na osobu 29975 Kč
*****************************************************************************************
!!! FUNGUJÍ JEN NĚKTERÉ ODKAZY!!!
Mali má na rozdíl od mnoha jiných moderních afrických států dlouhou a především dobře popsanou historii jako tradiční státní útvar. Do doby 2000 – 1300 př. n. l. je datováno archeologicky doložené polokočovné osídlení u města Gao.
Kolem 4. století n. l. říše Ghana zahrnovala i oblasti západního Mali. Doba vzniku říše je nejistá. První písemné (arabské) zmínky o říši Ghana jsou z konce 8. století. V roce 990 si Ghana podmanila sousední berberskou říši Awdaghust, roku 1076 bylo centrum říše Ghana dobyto muslimskými Almorávidy. O několik let později (1087) se almorávidská říše rozpadla. Ghana přežívala jako nevýznamný státeček, později začleněný do říše Mali.
Říše Mali a Songhajská říše Říše Mali.
Legendární počátky muslimské říše Mali pod vládou dynastie Keïta sahají do 10. – 11. století. Roku 1224 Mali válčilo s královstvím Sósů v oblasti dnešního Bamaka. V roce 1235 došlo k bitvě u Kiriny, Sósové byli poraženi maliským panovníkem Sundžátou, říše Mali ovládla oblast dnešního Mali, Senegalu, Gambie, část Mauritánie a Guiney. Největší rozmach říše nastal ve 14. století pod vládou mansy (krále králů) Músy. V následujícím století však přišel pomalý úpadek Mali, v polovině 15. století se osamostatnila do té doby vazalská Songhajská říše, která posléze ovládla značnou část území bývalé říše Mali. Songhajské říše zažila největší rozkvět za vlády Askíji Muhammada v letech 1493 – 1528, na konci 16. století však marocký vpád přinesl její úpadek. Songhajská říše přetrvala v částečné závislosti na Maroku do počátku 19. století. Roku 1670 říše Mali zanikla jako státní útvar.
Francouzská expanze podél řeky Senegal se zastavila roku 1688 u peřejí na západní hranici dnešního Mali. V 18. století území dnešního Mali zažívalo hospodářský úpadek a existovalo zde několik menších států. V první polovině 19. století se první Evropané (Mungo Park, Alexander Laing, René Caillé) dostali do bájného islámského města Timbuktu. Během 70. let 19. století si Francouzi začali podmaňovat území dnešního Mali. Hlavní překážkou byla tukulérská říše, v jejímž čele stál Ahmadu Seku a mandinská říše Samori Turého. Roku 1892 byla po správní linii vytvořena kolonie Súdán (neplést s anglo-egyptským Súdánem), roku 1895 se Francouzský Súdán stal součástí Francouzské západní Afriky. Francouzská expanze vrcholila roku 1898 zajetím Turého a obsazením celého území dnešního Mali Francouzi. Od roku 1907 bylo správním centrem kolonie Bamako, které v tomto postavení vystřídalo předchozí správní středisko Kayes. Roku 1958 vznikla v přípravách na získání nezávislosti Federace Mali zahrnující dnešní Mali a Senegal, jejím prezidentem se stal Modibo Keïta[1].
Mali získalo samostatnost v červnu 1960 v rámci Federace Mali, která však přežila pouze čtvrt roku. Další vývoj byl podobný jako v řadě jiných mladých afrických států. Nejprve to byla cesta k africkému socialismu pod vedením Modibo Keïty. Jeho politika přivedla zemi do hospodářské krize. Následoval vojenský převrat (1968), který byl bezprostřední reakcí armády na snahy Keïty vybudovat prezidentskou gardu jako protiváhu vůči armádě[2]. Armáda deklarovala, že moc si ponechá pouze dočasně, avšak přes více než 20 let zůstal u moci režim jedné strany ovládané vojenskou juntou pod vedením Moussy Traorého, byť se později režim převlékl z uniforem do civilu[3]. Traorého režim padl až v březnu roku 1991 po dalším vojenském převratu, který však tentokrát, na první pohled překvapivě, nasměroval zemi demokratickým směrem
.
.
.
Petříku, přikládám s dovolením několik tamních okenic. Inspirováno nálezem na blešáku u nás ze za kopce. A taktéž zakázkou na fotodokumentaci jedné expozice téhož ale až z Celebesu. 5. června 2021 Ahoj do Prahy, právě dokončena renovace okenice z Tvého Mali. Vlevo nahoře nad polámanou petlicí má náčelnice ulomenou levou nohou, uprostřed křepčí řada šesti tanečníků a dole na střídačku čtyři ženy a šest mužů v řadě pózuje. Chybějící končetiny nahrazuji protézami ze švestky, důstojné to náhrady mahagonu. Opravy jsou vždy přiznané. Navíc vše napajcováno propolisem. Vše toto počínání směřuje k toaletní skřínce s otevíratelným zrcadlem na petlici v dubovém rámu, z padesát let starých latí z Turnovského mostu, pro naši Emičku. Jednou, třeba k patnáctinám, do dětského pokojíku. To by šlo stihnout. Už to ze mě tahá a láme i Kytka ale nedám se. Zítra ráno blešák v Tuháni. Jsi opět zván. Kytka mi tu nechala boží bábovku ku kávě Nepálské.
J.