CHILE – cesta do pouště Atacama
13.5.2016 – 29.5.2016
Chile je spíše známé horskými velikány a ledovcovými jezery v Patagonii. Na to já už ale nemám, neuchodil bych to. Atacama je nejsušší poušť na světě. Když je období dešťů, tak tu prší asi dva týdny a nejdéle hodinu. Nedá se říci, že to tu bylo překrásné. Dá se ale říci, že to bylo zajímavé. Zase jsme viděli, co jinde na světě není a o to asi tak trochu šlo. Několik dnů obklopeni největší koncentrací sopek na světě. Úžasné barevné scenérie s horskými jezery. V noci mráz a ve dne vedro. A ty dálky v jasném horském vzduchu. Člověk musí mít pro poušť pochopení
Pátek 13.5.
Rozdali jsme sousedům pokyny a jeli na letiště (70 minut). Slečna z Easy Jet nám zadarmo odbavila bagáž a vysvětlila, že druhé zavazadlo mohou mít jen ti od VIP. Odbavení na bráně bylo spíše formální. Při odletu asi 40 minut sekerka a letadlo zcela plné. V Miláně Malpensa jsme se ztratili při hledání východu a na pásu už jezdili jenom naše kufry. Po chvíli ležení na lavici nás vyhodili do hlavní haly. Lepší lavičky byly už obsazené nějakými houmlesáky. Zařadili jsme se mezi ně jako za mlada. K ránu bylo chladno a houmlesáci v tichosti zmizeli.
Sobota 14.5.
Vstávali jsme v 7.00 a hledali jak do města, na přestup jsme měli celý den. Zkusili jsme T1 a vlak, ale byl dražší (12 EUR). Vrátili jsme se zdarma pendlem na T2 a jeli za 8 EUR na hlavní nádraží. Odtud jede další bus za 5 EUR na Linate. Za úschovnu chtěli 6 EUR za hodinu, šli jsme tedy pomalu městem pešky na autobus 73, který jezdí blízko dómu za 1,50 EUR. Poseděli jsme v parku, obešli největší pamětihodnost „dóm“ a odjeli na letiště.
Malpenza – nádraží – 50 min.
Bus 73 – Linate – 25 min.
Poslali jsme kufry z Milána až do Chile. Dali nám večeři a později i snídani. Po 15 hodinách jsme přiletěli na čas. Ale bylo to dlouhý.
Neděle 15.5.
Do města se musí busem za 1600 a pak metrem za 650 – 730. Na letišti je jen jedna firma na výměnu peněz.
1 USD za 650 pesos a poplatek 1,5 USD bez ohledu na množství. Bylo hezky a jasno.
Napravo i nalevo už byly Andy. Hostel jsme našli dobře.
Takový pomalovaný dům ze 60. let. Společné WC a sprcha. Celé prostředí bylo takové hodně bohémské. Odpoledne po krátkém spánku jsme prošli kousek města a nakoupili v samošce. Při čekání na Janu jsem si hned udělal kámoše co hlídal auta. Na náměstí u kostela bylo živo, kejklíři, policajti na koních a hudba s tancem. Domů jsme došli za tmy a po sprše hupsli do postele. První dojem za Santiaga byl, že je to naprosto moderní rušné velkoměsto zarámované vysokými zasněženými horami.
Pondělí 16.5.
Ráno bylo dost času na snídaní s ostatními členy podivné komuny mladých a starých. Karo, čaj, housky s margarínem a marmeládou a banán. Zase na metro a pak bus, to máme zmáknutý. Domácí odlety jsou ve 2. patře. Předběhli jsme frontu a bez problémů prošli kontrolou i s hůlkami. Bylo plno a přitom to létá do Calamy á 1 hod. Pití, buchtička a celou dobu za okny panoráma And a později pouště. Z letiště nic nejezdí, jen taxíky. Až do hotelu za 7000. Dobrý spaní s vlastní koupelnou za 26000. Ve městě nic není. Náměstí s kostelem zatlučený deskami, samoška daleko, ale jinak pulzující život na ulici. Večer nám nějaký domorodec vysvětlil jak se dostat do kanceláře měděných dolů. Public taxi 17 jezdilo u nás hned za rohem za 700. Nemohl jsem dospat.
Úterý 17.5.
Vstali jsme brzy ráno, sbalili, setřeli housky ze zdi a odevzdali kufry do recepce. Na ulici v 7.00 nikdo. Taxík 17 jel skoro hned. Chvíli jsme hledali kancelářaž jsme ji našli. Ale bylo plno, prý mají rozsáhlý waiting list. Ráno již prohlídky nedělají, až ve 13.00. Našli pro nás místo, ale přehodili jsme to až na den při návratu. Musíme to ještě potvrdit e-mailem. Vrátili jsme se do hotelu a za dvěma rohy koupili lístky do San Pedro de Atacama á 3000 ve 13.30 hod. Všude okolo nás upozorňovali, že nám ukradnou kufry. Odseděli jsme to v dětském parku. Bus byl poloprázdný a pohodlný. Cesta trvala asi 80 min. a za okny se objevila poušť. Ta nás neopustila až do konce pobytu v San Pedru. Starý průvodce Lonely Planet neplatil už hned po příjezdu a neplatil ani tady. Bus jel úplně jinam na nové nádraží. Do hostelu jsme to měli fakt jen kousek. Zaplatil jsem za 6 nocí pro dva se snídaní 240 USD. Jsme tu skoro sami. Čisté, příjemné, společné WC a teplá sprcha. A na konci naší ulice byla po celou dobu sopka Licancabur. Dokonalý kužel s trochu useknutou čepičkou.
Středa 18.5.
Šli jsme koupit výlety. Město plné turistů a cestovních kanceláří, fakt průmysl. Za 172000 pro dva 4 výlety. Na západ slunce. Až na jih do pouště. Skalní malby. Gejzíry. Uprostřed pobytu jeden den nicnedělání. V INFO jsme sebrali nějaké prospekty. Muzeum je už tři roky zavřené. To je zklamání, měli tam mít nejstarší, přirozeně mumifikované indiány. Prý jsou starší něž egyptské, protože ty byly uměle balzamované. Najali jsme na ulici auto a nechali se dovézt k pevnosti asi 3 km za městem. Vstupné 3000. Vystup na vysoký kopec plný ruin 200 starých domů z období kolonizace. Pěkný výhled do okolí a údolí řeky San Pedro a na obzoru pořád siluety vysokých sopek zleva až doprava, fakt impozantní.Většina má výšku okolo 6000 m. Zpátky jsme šli pěšky. Doma jsme si udělali dobře. Odpoledně jsme šli do města na sraz na výlet do Moon Valey. Zavezli nás nejprve do pouště s pěším výletem na výhled na velkou dunu. Před 9 lety při zemětřesení se prý propadla, ale teď je tu znovu a roste. Potom jsme zase jeli do pouště podívat se na sousoší třech Marií a potom zase do pouště na výhled na západ slunce. Skoro jsme to nestihli. Tapeta se sopkami byla po celém horizontu.
Čtvrtek19.5.
Ráno nás vyzvedl bus u hostelu v 7.45 a celý den jsme byli na výletě až na jih na místo se jménem Piedras Rojas (Červené skály). Překročili jsme nejširší místo Chile (470 km) a potom obratník Kozoroha. Zastavili jsme v Toconao podívat se na kostel s konstrukcí a dveřmi z kaktusového dřeva. Konstrukce byla vázaná z pruhů lamí kůže. Z krku, tam je prý nejlepší. Za chvíli byla společná snídaně ve vsi Socairé, kde chcípnul pes. Tady byl i společný oběd. Výtečná polévka a kuře.Jeli jsme dál okolo sopek 5600 až 5900 m. Viděli jsme vikuně, černý ptáky, zamrzlý jezero, nezamrzlý jezera, solnou poušť, plameňáky a měsíc v úplňku. U zamrzlého jezera bylo asi mínus 9C a vítr. Fakt počasí pro trestance. Je to v Atacamě největší důl na lithium se zásobami asi na 80 let. Při těžbě spotřebují spoustu vody, takže za 20 let nebude pro San Pedro žádná. Voda je tu všude obrovský problém. Večer přistávali daleko od nás marťani. Viseli na nebi jako z nějakého blbého filmu. Domů jsme přijeli za tmy a šli spát.
Pátek 20.5.
Dnes je den nicnedělání. Navštívili jsem kostel, INFO, poštu a vstřebávali město.
Sobota 21.5.
Ráno vstáváme již v 6.40, protože volala doktorka (kamarádka Jany). U nás doma je totiž o 6 hodin víc. Neberem. Sprcha, snídaně a čekání na bus do Rainbow valey. Do 9.00 se ale nikdo neobjevil. Voláme cestovku a ti nám neporadili. Asi to bylo zrušený nebo na nás zapomněli. Je sobota a nikdo tak brzo nedělá. Ve městě čekáme až otevře kancelář. Na náměstí hrají ženský divnou hru, něco jako nohybský KPK, trefují se kusem železa do desky s bahnem. V agentuře se nám omluvili a máme přijít odpoledne. Přesunou výlet na jiný den a dají nám zpátky nějaké peníze. Je to už druhý den po sobě co nemáme program. Projdeme si odlehlou část města, koupíme si velkou láhev chilského vína a doma pijeme a odpočíváme.V podvečer jdeme znovu do města. Vrátili nám 40000 a přesunuli výlet na pozítří.
2 l vína 2800
8 housek 590
džus 1000
Neděle 22.5.
Vstáváme v 4.00, abychom byli ve 4.30 před barákem. Všichni ostatní výletníci jsou už pryč před námi je vidina dalšího neúspěchu. Náš bus přijíždí v 5.15. Sbíráme další klienty na periferii města. Všude tma, měsíc a zima. Pomalu stoupáme až do výšky 4360 m. Společná prohlídka gejzírů. Rozdílem teplot se tvoří vysoké vývěry páry. Samotné výbuchy horké vody nejsou až tak velké. Pomalu vychází sluníčko a vývěry páry opadají. Společná snídaně a přejíždíme ke koupacímu jezírku s teplou vodou. Je tu zase mínus 9 stupňů a tak to ani nezkoušíme. Nejedná se sopečné sopouchy, ale o horkou vodu z podzemní řeky, která teče po kamenném podloží zespodu vyhřívaným magmatem asi v hloubce 1 – 5 km pod povrchem. Jedná se prý o třetí největší (rozlohou) gejzírové pole na světě po Yeloustonu a Kamčatce. Na sluníčku je teď o poznání lépe.
Vstup 5000 s pojištěním.
Na zpáteční cestě krátká zastávka v horské vesnici a pak dolů, domů. Ve 12.15 si Jana dává teplou sprchu. Nakoupili jsme těstoviny, papriku a rajče a uvařili si teplé jídlo. Zapíjeli jsme vínem a lenošili. Dopsal jsem si v klidu deník.
Pondělí 23.5.
Ráno jsme stihli snídaní. Standardně čaj, čerstvé houstičky s máslem a džemem, sýr a šunka. Dnes by měl být výlet za ten zrušený. Přijeli pro nás v 8.50, no to teda ale hurá. Nejdřív návštěva skály se skalními malbami. Prý bývalá stanice na cestě kočovníků se stády domestikových lam a oslů. Kresby jsou staré asi 3500 let. Tenkrát to tu vypadalo jinak, bylo zeleno a taky dost vody. Na skalách jsou i kresby opice. Má se zato, že ten obrázek přitáhli až z Peru, protože opice tu nikdy nežily. Jeli jsme dál a viděli lamy, vikuně a osly. Procházka „duhovým údolím“ byla pěkná. Tak barevné skály a horniny pohromadě nikde jinde nemají. Na konci vycházky byla svačina. Domů jsme přijeli ve 13.00, vzali jsme kufry a šli na autobusák na bus v 16.00. Frontera del Norte. Jelo to na čas a byl skoro prázdný. Naposled se koukáme oknem na neuvěřitelné vrásy pouště Atacama. V Calamě se už vyznáme. V hotelu byl trochu problém s rezervací, ale měli místo a tak jsme to vyřešili. Ve směnárně nechtěli naše dolary, prý mají už dost, ať jdeme do Western Union. Sprcha, jídlo a televize.
Nocleh 2x 24000
Směna USD á 685
Úterý 24.5.
Po snídani jdeme pěšky až na jižní okraj města do parku El Loa kde je muzeum. Měli by tu mít taky mumie. Jedná se o opravdové vyschlé lidičky. Na rozdíl od těchto ty v Egyptě balzamovali. Cesta z hotelu trvala 45 minut. Hned za vchodem je kopie kostela v Chiu Chiu a říční koupaliště. Muzeum za řekou je zavřené, jak jinak. Dobrá dívka před muzeem promluvila s hlídačem muzea a ten nám ho otevřel a všude rozsvítil. Máme ho jen pro sebe. Kromě jiného i jedna mumie nebo alespoň její náhražka. Po prohlídce jsme hned před vchodem zastavili taxi 17 a dojeli až do kanceláře CODELCO. Počkali jsme do 13.15 a odjeli vybaveni vestou a helmou do staré vesnice dolů. Dost dobrý.Těžní jáme je prý vidět z kosmu a je tak velká, že se nedá vyfotit. Všecho je tu prostě obrovský. Zpátky v oficíně jsme byli v 16.30, přispěli na dobročinnou sbírku a k cestě do hotelu jsme zvolili MHD autobus. Vymetl s námi kde jaké okolí centra.
Rozměr těžní díry je 3x1 km s hloubkou 850 m
Zaměstnanců je 24000, pracují na 3 směny 365 dnů v roce
Prodej 40% do Číny, 30% do Evropy a 15% do USA
Fakturace 8 mil. USD za den, 2,40 USD za unci mědi a 8 USD za unci molybdenu
Náklaďáky Komatsu a SRN na 340 a 390tun se spotřebou 4500 litrů za den
Dolů jedou 45 min, nahoru 75 min.
Bývala vesnice dělníků je už vystěhovaná a jednou ji důl taky asi pohltí, protože plánují jít ještě 800 m dolů a dále do šířky. Dřív tu měli všechno. Školky, školy, obchody, hospody, nemocnici, divadlo, park a další vymoženosti.
Středa 25.5.
Ráno chvíli lovíme taxi za 8000 na letiště, nic jiného tam totiž nejezdí. Na letišti to bylo bez vady. Letadlo úplně plné a letí jich do Santiága asi 12 denně. V Santiágu jsme jako starý mazáci. Autobus a metro a kus pěšky. Už se těšíme na ten svůj pomalovaný hotýlek s podivnou směskou lidí a malovanými domy všude okolo.
Čtvrtek 26.5.
Spěcháme na bus do Valparaisa, největšího přístavu Chile asi 100 km na SZ od Santiága. Za promocenu 2000 jsme počkali na bus a celou cestu koukali do mraků a mlhy. Ve městě se však vyčasilo a celý den nekáplo. Prošli jsme celé město. Na okolních svazích jsou rozházené slamy. Sem tam na ty kopce jede předpotopní lanovka ovládanaá takovou klikou jakou měla naše staré tramvaje. Viděli jsme starý kongres diktátora Pinocheta, lanovku, staré město na kopci, přístav a večer jsme se trolejbusem vrátili zase na autobusák. Zpáteční spoj jel hned za 2900. Z celého města jsme měli hezký dojem. Staré koloniální budovy. Slamy na okolních kopcích a budovy z vlnitého plechu ve starém městě. A taky demonstrace s akční policejní jednotkou a vodními děly. V Santiágu jsme se stavěli v hospodě na rybu, hranolky, salát a litr piva. To šlo.
Pátek 27.5.
Dneska máme na prohlídku města. Byl jsem z toho pěkně ušlej. Tržnice s rybama a jídelnama. Parlament, burza, kopec sv. Lucie s výhledem na zapadající slunce. Jen ty hory okolo města byly někde schovaný. Naše umělecká čtvrť hučela životem. Dali jsme si zase rybu a litr piva. Šli jsme spát, ale čtvrť hučela až do rána.
Sobota 28.5.
Odcházíme před snídaní. Všude mrtvo a nablito. Akorát to stíháme s prestupem na Heros. Všude okolo samá mlha. Jaký rozdíl ode dne příletu, kdy nás vítaly zasněžené vrcholky And. Měníme zpět zbylé peníze na USD a za zbytek si kupujeme kafe a croisandy. Pár desetníků se nám nedostává, ale obsluze to nevadí. Letadlo je úplně plné a cesta dlouhá.
Neděle 29.5.
V Římě na čas (Alitalia), v Miláně na čas Alitalia) a prší a v Praze s dvouhodinovým zpožděním (Easy Jet). Z posledního normálního městského autobusu jsem viděl mizející brzdová světla. Cesta nočními spoji byla dlouhá, zato však vedla domů do mojí vany, do mojí postele a do mojí ledničky. UF.
A kolik to všechno stálo pro dva lidičky
Letenka Praha – Miláno 3001,- Kč
Letenka Miláno – Santiago (přestup v Římě) 22509,- Kč
Letenka Santiago – Calama 10074,- Kč
noclehy, místní doprava, jídlo, pití,výlety, vstupy 882,- USD
místní doprava Miláno 40,- EUR
Úspora – myslím, že už nemusíme na Island.
Předjezdci ale spíše krapet od Santiaga na jih.
Další cesty autorovy.