Moře Středozemní, Indický oceán a Atlantik hostí v sobě rejnoka elektrického, posvátný Nil sumce elektrického a sladké vody jihoamerické v Brasilii, Guayaně (Gvajaně) a Venezuele úhoře elektrického.
O prvých dvou rybách se vědělo již dávno. Jihoslované říkali elektrické rybě luzné Adrie t r ň á k, protože člověk zasažený pověstnou tou rybou bolestí až trne.
O elektrickém úhoři se zvěděly mnohé podrobnosti teprve z pozorování proslulého Humboldta. Na jihoamerické cestě octl se řečený badatel jednou u močálů, a všecky byly plny elektrických ryb. Pocestným bylo se ubírati mnohdy i mělčinami a brody, aby se dostali dále. Ale jednoho brodu se Indiáni lekali, protože úhoři napadali jejich koně a zasazovali jim takové rány elektrické, až zvířata padala ochrnutím. Leckdys zasáhne úhoř i jinou rybu a rovněž ji ochromuje. Proto se má každý živočich před elektrickým úhořem na pozoru. Elektrického výboje se lekají také rybáři a obávají se házeti udici do vod, kde by se úhoři zdržovali. Nejeden lovec již zkusil, jak se elektrická síla šířila i mokrou šňůrou jeho udice a zasáhla potom i rybáka.
Občas si dávají Indiáni zasazovati elektrické rány zúmyslně. Pokusu odvažují se rudoši, kteří trpí bolestmi svalovými. Zkušenost je poučila, že se zbavili nemoci elektrisováním.
Jindy pořádají rudoši na úhoře lov, aby měli chutný pokrm. V tom případě vhánějí Indiáni koně a mezky do mělčin a nutí elektrické úhoře k útoku. Podrážděné ryby opouštějí hned bahnité lože, vrhají se na koně a rozdávají ránu za ranou. Mnohý soumar podléhá prudkému výboji elektrickému a tone v řece. Jiní svíjejí se bolestí, ježí hřívu, frkají ustrašeně a snaží se vyprostit z místa záhuby. Ale rudoši je zahánějí do řeky bambusovými tyčemi. Častějším výbojem pozbývají úhoři galvanické
síly, slábnou a hledají u břehu klid a odpočinek. Leč tam čeká na ně již rudochova harpuna a učiní konec jejich životu.
V těle elektrického úhoře poznali anatomové ústroje, které upomínají na galvanické aparáty. Slavný Volta pokládal svůj památný sloup za pouhé napodobení elektrického orgánu, jakým je obdařen od přírody rej nok elektrický. Voltův sloup čítá cinkových a měděných desk pouze ně kolik, ale baterie elektrického úhoře skládá se z blan tisícerých. Proto je výbuch prudký a účinný.
O skladbě elektrického aparátu úhořího poučují nás zajímavé preparáty, pořízené obchodní firmou Václava Frice v Praze.
Elektrický úhoř je mezi elektrickými rybami největší. Odrostlý měří asi 2 metry a vážívá až 20 kg.
V září 1924 oznamovaly londýnské listy, že tam byl právě přivezen elektrický úhoř, aby obohatil zvířenu Akvária.
Liebigův extrakt.
Justus Liebig žije u vděčné paměti všech lučebníků a národohospodářů doposud. Proslulý ten chemik německý vnikl hlouběji do přírodních věd v Paříži a yrátil se do vlasti s novými ideami badatelskými Teprve za jeho doby počala se bráti lučba cestou plnou praktických cílů a šťastných výsledků. Tvrdí se, že pravou chemii šířil v Německu teprve Liebig a učinil ji majetkem národním. Jeden jeho žák napsal o něm: Žádný učenec minulého století nezůstavil po sobě blahodárnějšího odkazu nad Liebiga. Jeho rady, jak zvyšovati úrodnost půdy umělým mrvením, vynesly hospodářům užitek neočekávaný.
Zabývaje se studiemi a pokusy, z nichž vyšlo najevo podrobné složení masa, vynašel Liebig způsob, jak by se mohl připravovati masitý výtažek a vyvážeti z těch amerických krajů, jež oplývají bohatstvím dobytka. První extrakt byl vyroben ve dvorní lékárně mnichovské a obstál před odborníky tak, že vynález Liebigův koupila anglická společnost a založila r. 1865 první továrnu toho druhu v Uruguayi. Od té doby nabyla osada Fray. Bentos zvučného jména. Později vznikaly takové závody i jinde. Továrna zřízená dle návodu Liebigova má zkrácený název L e m-c o. Slovo to je složeno ze začátečních písmen firmy: L i e b i g's Extrát of M e a ť Company, t. j. Společnost masitého výtažku Liebigova.
Řečená společnost prospívala hned na počátku tak, že jí náleželo brzy celé okolí. Nyní má závod rozsáhlé pozemky na obou březích řeky Ura-guaye a vykrmuje na nich dobytek vlastní i přikupovaný. Ale pastviska nepostačovala a proto ohlížela se společnost po územích v jiných světech a koupila také širá pastviště v africké Rhodesii. Na travnatých pláních Liebigovy společnosti chová se asi 270.000 kusů dobytka. Závod ve Fray Bentos vyrábí nejenom výtažek masitý, nýbrž připravuje též konservované maso nasolené (známé v angličtině jako cornedbeef) a jazyky. Poslední dva výrobky putují hlavně do Anglie.
Mnoho peněz vynakládá společnost na reklamu, doporučujíc své zboží na všech rozích. Jednou čteme návěští O x o, podruhé P e p t o n e, jindy zase L e m c o. Větší hostince dostávají od řečené firmy darem vkusně ilustrované lístky jídelní, jen aby zvědělo o závodě čtenářstvo všech zemí a národů.
Liebigova výtažku masitého nabývá se vyvářením masa, tuku a kostí za vysoké teploty a po náležitém filtrování. Výrobek je hmota hustá^ a kašovitá a voní po připáleném mase. V horké vodě se snadno rozpouští. Přidá-li se extraktu do slabé polévky, přibude jí na výživnosti.
Závod vyváží výtažek jenom v krabicích velikých a dává plniti jím obvyklé malé kelímky teprve v Evropě.
Hosté, kteří navštívili Fray Bentos, žasli nad rozsáhlostí masných závodů a nad podivuhodnou prací všelikých strojů, ale zároveň si naříkali, jak odporně páchne ovzduší v okolí.