Josef Kořenský: AMERIKA, Praha 1925

Humboldtovy cesty po Americe.

Fregata, na které se připlavili Humboldt a Bonpland do Venezuely, byla zachvácena na moři krutou zimnicí. Chorobě podlehlo mnoho ná­mořníků. Kapitánu nezbývalo než přistáti co nejdříve k pevnině. Stalo se tak v přístavě, jenž slove Cumana (Kumána). Osada sama je z nej­starších měst v celé španělské Americe jižní a pověstná častými země­třeseními. Následky hrozných výjevů poznal Humboldt na vlastní oči, když tam po 4 měsíce prodléval, chtěje se napřed v tropech aklimatovati.
První čas věnoval badatel výzkumu pobřežnímu. Později zaměřil k území rozsáhlých travnatých rovin známých jakožto llanos (ljános), poznal v bažinách podivuhodného úhoře elektrického, přebrodil se svým přítelem několik řek znepokojovaných krokodily, prožil mnoho útrap, pře­konal všecky překážky a dorazil ke kapucínské misii při řece Apure. Do opuštěné té krajiny moc španělské vlády sice již nesáhala, ale tím ochot­něji měli se k badatelům mnichové a pomáhali oběma vědcům vydatně.
Kam učenci pohlédli, spatřovali divy přírodní a nestačili sbírati naturalie a činiti o nich v zápisnících poznámky. Tok řeky Apure byl tehdy téměř neznám a měl do sebe tu zajímavost, že proměňoval krajinu za doby dešťů v obrovské jezero. V ten čas žila tam četná stáda koní a skotu život obojživelníků.
Plavbu proti proudu nastoupili oba muži s četným služebnictvem indián­ským. Za plavidla jim sloužily pružné kocábky a propluly šťastně i proudy řeky Orinoka a pověstnými peřeji (r a u d a l e s). Naši cestovatelé se pře­svědčili, jak daleko zaléhá burácení orinockých kataraktů. Na cestě zkou­šela výprava mnoho muk od moskytů a pospíchala pro tyto útrapy k místům příjemnějším. Postup byl velmi zdlouhavý, řeka tekla prudce, a peřejů přibývalo.
Za hovoru zvěděli badatelé od mnichů, že se lze dostati z Orinoka do úvodí obrovské řeky Amazony přirozeným průplavem, který slove Casiquiare. Třeba prý jen přenésti čluny kus cesty po suché zemi. O zají­mavém tom zjevu vodopisném zvěděla geografie teprve, když Humboldt uveřejnil svá pozorování.
Poříční výprava Humboldtova trvala déle než čtvrt roku a poskytla badatelům mnoho nové látky vědecké. Na cestě poznal Humboldt také, jak rudoši připravují prudký jed kurare, a jak mají Indiáni zálibu v po­jídání hlíny.
Když dospěla výprava Angostury, nynějšího města Bolivaru, cítili její účastníci únavu a byli nuceni zdržeti se v něm pro různé nemoci několik neděl, aby se zotavili. Ale neúnavný Humboldt nezahálel ani tehdy a při­pravoval zeměvědný nástin venezuelské krajiny.
Na další cestě poznal Humboldt rudochy kmene karibského, kdysi moc­ných a bojovných Indiánů. Karibové byli pověstní lidojedi. Jméno jejich se ozývá ve zkomoleném názvu kanibálové. Humboldt všímal si blíže řeči Karibů a přesvědčil se, že mluví muži jiným jazykem než jejich ženy.
Dne 23. července dorazila výprava k severnímu pobřeží venezuel­skému, prodlela v kraji téměř čtyři měsíce a plavila se na ostrov Kubu. Dne 19. prosince spatřujeme oba učence již v přístavu města Habany (Havany). Ostrovní perla Antil připoutala k sobě Humboldta mocnou silou. Ký div, že se nadšený vědec zdržel v souostroví několik neděl.
Na počátku března 1801 opustili učenci Kubu a plavili se do Cartageny (Kartagény), ke břehům země, jež slove Kolumbia. Po vykonaných stu­diích nastoupili badatelé cestu po mohutné řece Magdaleně. Na té vý­pravě poznali malebné hory a průsmyky a přeplavili se do města Santa Fé de Bogotá. Francouz Bonpland trpěl pořád ještě zimnicí.
Z Bogoty putovali oba zpytatelé do sousední země, jejíž jméno Ecuador (Ekuador) a přišli po čtyřměsíční cestě dne 6. ledna 1802 do hor­ského města Quita (Kita), památného častým zemětřesením. Osada leží vysoko nad mořem; do 3000 metru neschází mnoho. V lahodném ovzduší města prodlel Humboldt půl roku a zkoumal okolní hory, které ho k sobě lákaly. Kdo vyhlíží za jasného dne do nebetyčných And, může spa­třiti osm velehor v úžasné kráse a velebnosti. Té doby vystoupil Hum­boldt s Bonplandem také na vyhaslou sopku Chimborazo (Čimboraso), pokládanou kdysi za nejvyšší horu světa, a octl se ve výši až 5810 metrů. Až k samému vrcholku měl pouze 500 metrů.
V červenci opustili naši přírodozpytci Ecuador a ubírali se do Limy, hlavního města perújského. V té zemi poutaly pozornost badatelů zvláště starobylé památky po vzdělaném národě Inků, kteří byli přemoženi hrstkou španělských dobrodruhů.
Koncem prosince se rozloučili oba zeměvědci s břehy jihoamerickými a vydali se do Mexika, té doby nejpokročilejší osady ve španělské Ame­rice. Tropická příroda zaujala Humboldta i Bonplanda tou měrou, že se oba učenci zdrželi v zemi celý rok. Z pozorování vzešlo mistrné Humboldtovo dílo, nadepsané »Nové Španělsko«.
V Mexiku studoval Humboldt podrobně všecky jevy sopečné na dříma­jícím vulkánu Jorullo (Choruljo) a popsal vznik sopky podle udání očitých svědků. Hora se zrodila za strašné noci koncem měsíce září 1759 a ustá­vala v sopečné činnosti více a více, až vyhasla. Také Popócatépetl a Iztaccihuatl (Iztakcigvatl), dvě vysoké sopky středomexické, byly Humboldtem prozkoumány a změřeny.
Botanické sbírky v Mexiku získané byly veliké. Na zpracování nového materiálu nestačil rostlinozpytec jeden. Proto je zaslal Humboldt vynika­jícím botanikům do Berlína, Madridu, Paříže a Londýna.
Z Mexika nastoupili oba soudruzi cestu na Kubu, doplnili své vědomosti o ostrově a odjeli do Spojených států severoamerických, aby se dne 9. července 1804 rozloučili s Novým Světem navždy. Výlohy spojené s velkou výpravou činily 40.000 dolarů a byly hrazeny Humboldtem.
Za trvalý pobyt zvolil si Humboldt po svém návratu Paříž a pomýšlel na vydání studií tiskem. Paříži dával věhlasný badatel přednost proto, poněvadž ji pokládal za nejvhodnější středisko osvěty. Tam se ohlížel po nejlepších pracovnících a chystal s nimi společné dílo.
Neváhal ani na okamžik, aby jmění, které mu ještě zbývalo, obětoval na písemný památník vědecké své cesty. V krátké době se seskupili kolem Humboldta odborníci nejpovolanější a jali se prováděti plán jím vypracovaný. Leč uplynulo téměř třicet let, než bylo dílo provedeno. Vyšlo o 30 nádherných svazcích vyzdobených bohatě obrazy a mapami. Jediný výtisk stál 10.000 franků.
Z Paříže podnikal Humboldt mnohé cesty po Evropě a usadil se ku přání pruského krále v Berlíně. Ale při nejbližší příležitosti vrátil se zase do lesklé Paříže a pobyl v ní až do roku 1826. Světové město nad Sekvanou opustil Humboldt jen třikrále, když si toho přál pruský dvůr. Král věděl, že věhlas Humboldtův proniká celý svět, a proto se snažil, aby upoutal osvíceného muže ke dvoru a říši. Byl si vědom, že má-li se po­vznésti vědecký život v Německu a Berlín na ohnisko vědeckých snah, může se tak státi toliko polyhistorem Humboldtem. A skutečně, Hum­boldt se vystěhoval z Paříže a usídlil se v Berlíně r. 1827.
Dvě léta později vypravil se Humboldt na novou cestu do krajin ruských, uralských a sibiřských pod záštitou carské vlády a prohloubil své zkušenosti. Výprava trvala 9 měsíců a byla naproti obtížné cestě americké pouhým výletem.
Humboldt napsal několik sel spisů a pojednání. V českém rouše vyšly pouze jeho »Obrazy z přírody«. První vydání uspořádal zvěčnělý prof. Šafařík pod názvem »Pohledy na přírodu«. Vydání novější (1906) pochází od zemězpytce Vlád. Procházky a vyšlo ve »Světové knihovně« o dvou svazcích.

Humboldt

Mylodon

kaučuk

koně

pštros

Chilské Švýcarsko

rejnok