U kalabas je nejdůležitější schopnost uchovat nápoj co nejdéle teplý, přitom však držet nádobu v dlaních a cítit, jak nás hřeje, ale nepálí. Proto jsou kalabasy vyrobeny z přírodního materiálu, vydlabané tykve. Tykev může být různě zdobena barvením nebo rytým ornamentem. Pro udržení teplého nápoje se někdy potahuje silnou kůží, ale také se setkáte i s kalabasami, které jsou celé vyložené stříbrem. Ať už jsou kalabasy holé bez dekorů, nebo ty nejdražší postříbřené, zasazené v nejrůznějších podstavcích s praktickou i dekorativní funkcí, mají svou velmi zajímavou minulost. Nejen v Jižní Americe, ale i na starém kontinentě, naši zemi nevyjímaje. V prehistorických dobách se kalabasa používala v Andském regionu jako nádoba na lipové a jasanové esence. Velké kalabasy se používaly jako nádoby na vodu. A s vodou je spojeno i další využití plodu – bójky pro lodní navigaci. Španělští objevitelé zapsali do svých deníků, že kalabasa byla nezbytnou součástí při různých rituálních obřadech v životě domorodého obyvatelstva. Své místo si našly i při válečných konfliktech, jako projektily naplněné na prach rozemletou moučkou s čili papriček. Dochoval se i kus vyrobený roku 1684, který má známku jako identifi kaci autora i místa původu. V Evropě jsou kalabasy spojeny s výrobou porcelánu a při pohledu na dochované kusy se může zdát, že jde o zajímavě zdobené vázičky. Někdy bychom v nich jen těžko hledali nádobu na pití mate. Evropa zareagovala na vývoz Argentiny, Chile a explozi komerčního vývozu mate a kalabas z Paraguaje, datujícího se od 17. století až do první poloviny 18. století. Odpovědí byla výroba kalabas podle jihoamerických vzorů, ale v lepší kvalitě. Do té doby bylo mate sociální nápoj, který celodenně popíjela široká vrstva obyvatelstva. Původně byly kalabasy vypalované, pak malované a jako odezva na poptávku se začaly vyrábět stříbrné a porcelánové. Z porcelánových kalabas se tak začalo pít i v Jižní Americe. Ale téměř u většiny dochovaných exemplářů se prokázala jako země výroby Německo. Mezi mnoha kusy vyrobenými v Německu, jež bylo v produkci tohoto zboží na prvním místě, jsou i ty, které mají místo výroby v Československu. Některé dochované exempláře mají anglickou značku. I kalabasy podléhaly a podléhají módě. Módu v Evropě určuje většinou Francie, konkrétně Paříž. V Paříži vznikaly manufaktury na jejich výrobu a výsledkem byly jak samotné kalabasy, tak kalabasy jako součást jídelního servisu. Paříž uvedla na trh v letech 1819 – 1838 stříbrné kalabasy představující nezávislost na tradiční produkci. Dekorace kovem byly poptávány Evropou jako součást barokní módy. O pár let později se zdobení přizpůsobilo francouzské rokokové módě. Díky originálním rukopisům a dekorům, jmen malířů i míst výroby dochovaným na mnoha kusech a prostřednictvím značek na kalabasách, se můžeme z tradičního zdobení a zpracování kalabas těšit až do dnešních dnů.

Příprava nové kalabasy

1. postup:

potřebujeme mate a 0,75l vody, asi z 1/3 zasypat kalabasu cesmínou
zalít vodou (horkou nebo kolem 90° C), po chvíli ještě dolijeme (tekutina se vsakuje)
nechat stát alespoň 24h, vylít a vydlabat zbytky vnitřku, nechat vyschnout
Vnitřní část zůstala ještě nejméně týden nepříjemně načichlá, vyškrábání šlo ztěžka a i tak tam zůstal povlak po zeleném nálevu.
2. postup:

potřebujeme mate 0,75l vody a 100g cukru, cukr zahřát a vytvořit karamel
poté opatrně zalít horkou vodou a rozmíchat do úplného rozpuštění, vytvoří se „karamelová tekutina“, kterou nalijeme do kalabasy
po chvíli ještě dolijeme (tekutina se vsakuje), nechat stát alespoň 24h, vylít a vydlabat zbytky vnitřku, nechat vyschnout
Vnitřní část je rovnoměrně zahnědlá a voní po karamelu.

Kalabasy barevné se vaří před otevřením a dekorováním více než hodinu v barvící lázni. To znamená, že barva drží na kalabase velmi dobře, doporučujeme ovšem kalabasu před prvním použitím několikrát omýt teplou nebo vlažnou vodou – smyje se přebytečný pigment, který by jinak mohl při několika počátečních použitích ušpinit. Ovšem nic dramatického.
Dóza Hauca: každá dóza má svoji na míru přizpůsobenou zátku, která k ní patří, zátky se tudíž nedají snadno vyměňovat jedna z druhou – z jiné dózy. Dózy jsou určeny na uchovávání mate nebo cukru, ne na tekutiny. Pro naplnění dózy použijeme velmi snadno trychtýř. Zátku nikdy netlačíme do otvoru plnou silou, aby nedošlo k prasknutí dózy. Vždy s citem. Při šetrném zacházení vydrží tyto dózy klidně 100 let.
Kalabasa Hauca: tyto vyřezávané kalabasy bez kovového hrdla jsou tenčí a křehčí než klasické kalabasy, takže vyžadují také citlivější zacházení. Je třeba si uvědomit, že všechny kalabasy jsou přírodní produkty a jako k takovým k nim přistupovat.
Kalabasa je přírodní materiál různých tvarů a různých vzorů. Každá je jedinečná, ručně vyráběná. Co kus, to originál, proto nelze zaručit, že budou všechny stejné. Během používá mění svoji původní barvu díky působení čaje mate. Kalabasa je už po dlouhou dobu považována za symbol tradičného pití čaje mate.