U kalabas je nejdůležitější schopnost uchovat nápoj co nejdéle teplý, přitom však držet nádobu v dlaních a cítit, jak nás hřeje, ale nepálí. Proto jsou kalabasy vyrobeny z přírodního materiálu, vydlabané tykve. Tykev může být různě zdobena barvením nebo rytým ornamentem. Pro udržení teplého nápoje se někdy potahuje silnou kůží, ale také se setkáte i s kalabasami, které jsou celé vyložené stříbrem. Ať už jsou kalabasy holé bez dekorů, nebo ty nejdražší postříbřené, zasazené v nejrůznějších podstavcích s praktickou i dekorativní funkcí, mají svou velmi zajímavou minulost. Nejen v Jižní Americe, ale i na starém kontinentě, naši zemi nevyjímaje. V prehistorických dobách se kalabasa používala v Andském regionu jako nádoba na lipové a jasanové esence. Velké kalabasy se používaly jako nádoby na vodu. A s vodou je spojeno i další využití plodu – bójky pro lodní navigaci. Španělští objevitelé zapsali do svých deníků, že kalabasa byla nezbytnou součástí při různých rituálních obřadech v životě domorodého obyvatelstva. Své místo si našly i při válečných konfliktech, jako projektily naplněné na prach rozemletou moučkou s čili papriček. Dochoval se i kus vyrobený roku 1684, který má známku jako identifi kaci autora i místa původu. V Evropě jsou kalabasy spojeny s výrobou porcelánu a při pohledu na dochované kusy se může zdát, že jde o zajímavě zdobené vázičky. Někdy bychom v nich jen těžko hledali nádobu na pití mate. Evropa zareagovala na vývoz Argentiny, Chile a explozi komerčního vývozu mate a kalabas z Paraguaje, datujícího se od 17. století až do první poloviny 18. století. Odpovědí byla výroba kalabas podle jihoamerických vzorů, ale v lepší kvalitě. Do té doby bylo mate sociální nápoj, který celodenně popíjela široká vrstva obyvatelstva. Původně byly kalabasy vypalované, pak malované a jako odezva na poptávku se začaly vyrábět stříbrné a porcelánové. Z porcelánových kalabas se tak začalo pít i v Jižní Americe. Ale téměř u většiny dochovaných exemplářů se prokázala jako země výroby Německo. Mezi mnoha kusy vyrobenými v Německu, jež bylo v produkci tohoto zboží na prvním místě, jsou i ty, které mají místo výroby v Československu. Některé dochované exempláře mají anglickou značku. I kalabasy podléhaly a podléhají módě. Módu v Evropě určuje většinou Francie, konkrétně Paříž. V Paříži vznikaly manufaktury na jejich výrobu a výsledkem byly jak samotné kalabasy, tak kalabasy jako součást jídelního servisu. Paříž uvedla na trh v letech 1819 – 1838 stříbrné kalabasy představující nezávislost na tradiční produkci. Dekorace kovem byly poptávány Evropou jako součást barokní módy. O pár let později se zdobení přizpůsobilo francouzské rokokové módě. Díky originálním rukopisům a dekorům, jmen malířů i míst výroby dochovaným na mnoha kusech a prostřednictvím značek na kalabasách, se můžeme z tradičního zdobení a zpracování kalabas těšit až do dnešních dnů.