Ohňová země (špan. Tierra del Fuego, angl. Fuegia), souostroví jihoamerické při jižním cípu pevniny, od níž odděleno jest úžinou Magelha?sovou, rozkládá se mezi 52° 25' – 55° 59' již. šíř. a 63° 42'-74° 48' záp. dél. a zaujímá 73.746 km2. Největší díl této rozlohy připadá na vlastní O-vou zemi (48.114 km2), jež zabírá sev.-vých. a sev. celého souostroví, kdežto na záp., jihu a jihových. cípu jest lemována velikým počtem ostrovův a bradel; na krajním jihových. vynořuje se z vln Státní ostrov (Staten I., 1100 km2), již. od hlavního ostrova odděleny průlivem Beagleským rozkládají se Navarin (2480 km2), Hoste (6600 km2), Lennox, Wollastonovy ostrovy a Hermiteovy ostrovy, jež dohromady obklopují záliv Nassavský, dále k západu následují Gordonův ostrov, Londonderry a Stevartovy ostrovy; na západní straně při východu z úžiny Magelha?sovy kupí se Dawsonův ostrov (1320 km2), Clarence (2750 km2), Santa Ines a Desolación, kolem nich pak sdruženo jest ještě veliké množství malých ostrovů. Členitost pobřeží je celkem značná, ale právě u hlavního ostrova poměrně nejmenší; máť O. z. vých. pobřeží většinou jednotvárné, do něhož jen při sev. straně vniká něco hlouběji záliv sv. Šebestiána, naproti tomu již sev. břeh má zálivy Lomasský a zál. sv. Filipa, na záp. pak hluboko vrývají se do země zálivy Uselesský a Admiralitní. Pobřeží na vých. je z velikého dílu ploché a písčité, na záp. však a na jihu, kde vysočiny k moři přistupují, bývá srázné, ba mnohdy spadá k moři stěnou až 60 m vysokou; vhodných přístavů není vůbec a jen některé zátoky hodí se za kotviště malých lodí. Tvářností půdy i geologickým složením O. z. jest zjevným pokračováním Již. Ameriky. Na vých. straně rozkládají se planiny, rozervané působením vod, takže hluboká údolí se stěnami skoro kolmými a kopce se sraznými úbočími jsou tam zjevem dosti obyčejným. Záp. díl naproti tomu jest hornatina; tam na sev. od Broad Reach (části to úžiny Magelha?sovy) táhne se Sierra Balmaceda, mezi zál. Uselesským a zál. sv. Šebestiána zdvihá se Sierra Carmen Sylva, kdežto na jihozáp. a již. přímoří strmí mohutné pásmo horské, pokračování to chilských And, a dosahuje svými temeny M. Sarmiento 2070 m a M. Darwin 2100 m výšky (dle O. Nordenskjölda však jest Sarmiento nejvyšší horou O-vé z.); vyšší části tohoto pohoří pokryty jsou mohutnými ledovci, jež někde dosahují skoro až k moři. Po stránce geologické převládají v Kordillerách na záp. prahory, jmenovitě žula, k níž na vých. přiléhá pásmo krystalIických břidlic a břidlic hlinitých, avšak horninami těmito prostupují na četných místech vyvřeliny, jež vytvořily také nejvyšší hory. Na svahu sev. a sev.vých. objevují se křidové usazeniny mocně zborcené a zprohýbané, kdežto vých. planiny skládají se z usazenin třetihornich, v jejichž uložení také mnohé poruchy se objevují a jež na povrchu namnoze jsou pokryty spoustami štěrku a písku naneseného od ledovců. Řeky jsou malé a zmínky zasluhují toliko Rio Grande, Rio Carmen Sylva a Rio d'Oro. Podnebí jest přímořské a chladné, tak že zemědělství nelze s úspěchem provozovati. Průměrná roční teplota v Ušuii jest 5,4°C (v nejstudenějšim měsíci – 0,6°C, v nejteplejším 11,3°C), největší teplota vůbec vykazuje 25,6°, nejnižší – 9,3°. Pršky nejsou na zemi mezi okeány posunuté hojny (v Ušuii 520 mm), ale za to rovnoměrně rozděleny na celý rok, takže zavlažování země jest vždy dostatečné. Přicházejí nejvíce s větry záp. a jihozáp., jež skoro po celý rok převládají a často nabývají povahy prudkých bouří. Nerostné bohatství, pokud je známo, nemá velikého významu. Zlato vyskytuje se na četných místech nejvíce v písku říčním, ale ve množství jen skrovném; bohatší ložiska, jež r. 1882 – 92 sem přivábila veliké množství kovkopů, jsou vyčerpána. Větší zisk slibuje těžení železa a uhlí, jež zjištěno na několika místech, ale jenom ložisko již. od zál. Uselesského hodí prý se k vytěžování. Z drahokamů vyskytuje se granát a olivin. Rostlinstvo má ráz antarktický; některé druhy shodují se se severoevropskými, ale převážná většina je stejnou s rostlinstvem na záp. úboči patagonských And. Vnitrozemí dle novějších výzkumů není tak neúrodno, jak se původně soudilo; jenom východ má půdu chudou, jež obsahuje málo ornice, za to však lesní půda na záp. a na již. ostrovech jest pokryta mocnou vrstvou rostlinné mrti, jež by byla způsobilá ku pěstování nejrozmanitějších rostlin, kdyby tomu drsné podnebí nebylo na závadu. Na vyšších horách, jmenovitě na záp. a jihu (čára vedená od vých. pobřeží asi 20 km již. od ústí Ria Grande k záp.-sev.-záp. značí hranici mezi krajinami lesnatými a bezlesými) rozkládaji se husté pralesy, v nichž převládají buky (Fagus betuloides do 300 m n. m., Fagus antarctica do 400 m a Fagus obliqua; ve vyšších polohách vyskytuje se F. antarctica zakrslý na 0,1 m), k nim pak druží se z konifer Libocedrus tetragonus. Na úpatích hor a na jižních pahorcích objevují se porostliny hustých křovisek, ve kterých zastoupeny jsou hlavně Berberidy (Ribes magellanica, Berberis ilicifolia), Myrtacee (Myrtus numeralia), Ericacee i Escallonia; křoviny tyto nezřídka i v lesích na záp. tvoři hustý podrost; Berb. ilicifolia objevuje se hojně též na pobřeží atlantském. Na pastvinách bují hlavně Poa a Festuca, v roklinách Dactylis glomerula, Arrhenaterum avenaceum a j. Mokřiny a blatné půdy při vých. pobřezí pokrývají Fuchsia coccinea, křovitá Veronica elliptica, na rašeliništích zastoupeny jsou Donatia Fascicularis i Astelia pumila, k nimž druží se Empetrum, Myrtus nummularia, Caltha, Roskovitia. Užitečného dříví poskytují buky i Berberis. Zvířena O-vé z. shoduje se s patagonskou. Ze ssavců pozoruhodni jsou divoká kočka (Felis Geofroyi), pes (Canis magellanicus), liška, vydra (Lutra chilensis), dále netopýr, několik hlodavců, tuko-tuko (Ctenomys) a guanako (Auchenia), jež jest největším ssavcem v zemi vůbec. Z vodních ssavců jsou hojni tuleni v okolních vodách a dosti zhusta i velryba se vyskytuje. Ptactvo zastoupeno jest hojně a O. z. vykazuje 75 endemických druhů z ptactva antarktického; veliký díl připadá ovšem na ptactvo vodní (kachny, rackové, pinguini atd.), kdežto suchozemští ptáci jsou většinou přistěhovalí (mezi nimi i kolibřík), domácí pak jest toliko jeden (Anthus corrindera). Plazi a obojživelníci jsou velmi vzácní, na jíhu jich vůbec není. Ryby jsou spíše spřízněny s rybami chilskými než argentinskými nebo brazilskými. Hmyz jest vzácný, jen někteří brouci zasluhují pozornosti. – Obyvatelstvo, jež jest velmi řídké, odhaduje se úhrnem na 2800 – 3000 duší a skládá se ze dvou živlů: indiánského a bělošského. Indiáni na O-vé zemi náležejí ke dvěma různým národům. Na vých. obývají Onové (nom. Ona), kteří jsou patrně přistěhovalí Patagonci, jak zjevně ukazují shody s patagonskými Tehuelči v jazyce i zvycích; jsou lid krásného vzrůstu (průměrně (180 cm), brachykefální, s podlouhlým obličejem a malým nosem, avšak žijí v nepřátelstvi s bilými osadniky, před nimiž ustoupili do neschůdných krajin. Vlastními domorodci O-vé z. jest druhý národ indiánský zvaný dřive úhrnem »Pešeré«, ačkoli toto jméno není názvem kmenovým, nýbrž dáno bylo domorodcům od plavců podle jakýchsi výkřiků jejich. Pokládáni jsou nyní za zbytek národa, dříve daleko po Již. Americe rozšířeného, jehož druhým zbytkem zdají se býti Botokudové brazilští. Na O-vé zemi dělí se tito Indiáni ve dva kmeny; jeden zvaný Jahganové přebývá na již. pobřeží hlavního ostrova a na ostrovech jižních, druhý jménem Alakalufové vede život rybářský a lovecký v záp. končinách ostrova. Indiáni tito liší se nápadně od Onů. Jsou malí (prům. 157 cm), pleti žlutavé nebo žlutohnědé, s hrubými rysy a černými hrubými vlasy (vousy velmi pečlivě vytrhávají). Obývají v bídných chýších, jež pokrývají kožemi nebo klestím, proti mrazu a nepohodám chrání tělo kožemi. Nářadí a zbraně (luk a šípy, oštěp, prak, palice dřevěná, kamenná nebo z velrybích kostí) mají stejné jako Onové a zdá se, že tito byli v té příčině jejich učiteli. Potravu opatřují si lovem zvěře a ryb, berouce za vděk vším, co uloví, a vedle toho bobulemi lesních rostlin. Jsou odvážní plavci a na člunech zrobených z kůry nebo vyhloubených kmenův odvažují se i po bouřlivém moři ke vzdálenějším ostrovům. Náčelníků nemají, žijíce v tlupách v úplné volnosti; láska k rodině a jmenovitě k dítkám je velmi skrovná, neboť zhusta nabízejí děti své na prodej. Náboženstvi zastoupeno jest nejasnou vírou v duchy; v Ušuii má anglická missijní společnost stanici a na ní žije na 300 domorodých křesťanů, většinou Jahganů. Jazyk domorodců děli se v několik nářečí a vyniká zvláště po stránce hláskoslovné a tvaroslovné bohatým vývojem; má na př. čtveré číslo jména podstatného, tři tvary konjunktivní, způsob tázací, rozkazovací, negativní, způsob nemožnosti aj. Obyvatelstvo indiánské zvolna vymírá, takže nyní odhadují počet Onů na 300 – 500, Alakalufů na 150 – 200, Jahganů na 250 – 300. Na jejich místo nastupují hojněji a hojněji bílí osadnici, jichž počítá se na 2000 (1500 na území chilském, 500 na argentinském). Živí se většinou chovem ovec, kterým se tu výborně daří, a dobytka hovězího, vedle toho skládají veliké naděje ve vytěžování lesův a nerostův. Orbě valně se nedaří; pěstují se sice s prospěchem pícní rostliny, zemčata, řípa, zelenina, ale pokusy s pěstováním obilí selhaly. O. z. jest politicky rozdělena mezi jiho-americké republiky Chile a Argentinu a to dle úmluvy z 23. čce 1881 tak, že vých. díl hlavního ostrova po 68° 84' z. d. se Státním ostrovem připadl Argentině (21.048 km2), ostatek pak Chilsku (52.698 km2). Chilskě území počítá se administrativně k territoriu Magallanes, argentinské pak tvoří zvláštní »gubernacio? a 3 departementy; sídlem vlády jest Buen Suceso, dříve byla západnější Ušuia. O-vou zemi objevil r. 1520 špan. plavec Magalha?sa dal jí nynější jméno, podle četných ohňů, jež napobřeží pozoroval. Ale Evropané nestarali se hrubě o tento odlehlý kraj a zprávy Cordovovy, Kingovy, Stokesovy, Fitzroyovy a Darwinovy byly jediným zdrojem vědomostí o tomto ostrově. Teprve po rozdělení země nastal v té příčině obrat. R. 1881 Bossi prozkoumal přístavy na jihu hlavního ostrova, Bove r. 1882 průliv Beagleský, ostrov Clarence i Státní, Ramon Lista a Popper věnovali pozornost svou vnitru země. Scheltze objevil v chilské části ložiska drahých kovů. R. 1890 – 92 Rousson a Willems vykonali rozsáhlá studia o nerostném bohatstvi země a sebrali také mnoho národopisného materiálu, argentinští i chilští badatelé, kteří provázeli kommisse pro stanovení hranic, vykonali velmi mnoho po stránce topografické, missionář Bridges r. 1880 – 92 vykonal mnoho cest po celém souostroví a r. 1895-96 Otto Nordenskjöld prozkoumal celé souostroví, jmenovitě geologicky, a mnoho nového vybadal i četné staré názory opravil. – Srv. Platzmann, Glossar der feuerländischen Sprache (Lip., 1882); Lucy-Fossarieu, Ethnographie de l'Amérique antartique (Pař., 1884); Bove, Patagonia, Terra del fuoco etc. (Janov, 1883); Ramon Lista, Viaje al Pais de los Onas (Buenos Ayres, 1887); Serrano, Derrotero de Estrecho de Magallanes, Tierra del Fuego etc. (Santiago, 1891); Mission scientifique du Cap Horn. T. VII: Anthropologie et Ethnographie; Nordenskjöld O., Das Feuerland und seine Bewohner »Geogr. Zeitschrift«, 1896, Lipsko.)
Ottův slovník naučný, vydaný v letech 1888 - 1909 ve 28 svazcích
domů <<<<<<