BAŤA a PATAGONIE

Přemysl 2007

Baťové sice šili boty asi více než devět generací, ale Jižní Amerika zlákala jejich rod teprve o jednu generaci dříve než tam dorazili Paichlové. Důvod objevování tohoto světadílu nebyl u obou rodů stejný, i když v něm někdy převládalo nad ekonomikou i světoběžnictví. Paichly přivedla do jižní Ameriky darovaná režijní letenka ČSA a Baťovce hlavně podmínky pro podnikání v oblasti získávání kůží pro výrobu bot. Oběma to cestování po Chile vyšlo tak na půl Baťovské území bylo i pro oba rody moc velké, aby šlo zvládnout. Paichlové z Prahy si moc práce nedali se studijní přípravou Chile, neb na to neměli dost času. Nepřečetli si ani cestopis svého krajana Josefa Ladislava Erbena ze Žižkova, který na svém devitiletém putování po jižní Americe popsal Chile v r. 1937 dost podrobně v cestopise „Po stopách dobyvatelů, osvoboditelů a diktátorů“.
Mne Přemysla připadla jižní Amerika na mysl skoro až těsně kolem vypuknutí druhé světové války, kdy se v Chile začaly objevovat úvahy o přestěhování části Baťových mladých mužů nebo dokonce celého národa z Čech na tento kontinent, aby tam snad vytvořili svou materiální základnu pro výrobu obuvi ve vzdálené zemi jako předtím v mnohých státech světa. Nebyl jsem z Plzeňáků jediný, který se zajímal o Chile. Přibližně ve stejné době kolem r. 1940 se tam přestěhoval i František Otta, narozený v r. 1908 v Plzni. Byl to malíř, grafik, historik umění,spisovatel, pedagog, který dokonce si udělal v Plzni na krátkou dobu výstavu. Do Chile se utekl skoro náhodou z Plzně v době, když se v našem městě usadili nacisté. Škoda, že Paichlové se s ním nesetkali v Santiago de Chile, kde dokonce je po něm pojmenována jedna ulice- Avenido Francisco Otta. (cit. dle J.Burian: Chilský deník, Nakl. Primus, Praha, 1988). Možná, že to ještě doženete na internetovýc stránkách www.primus.cz.
Když jsem písemně zpracovával zápisky mého syna Jiřího a snachy Květy z cestování po jižní Americe, zaujaly mne v tom hlavně vztahy k českých cestovatelů k Patagonii. Nešlo jen o přírodní a etnické poznatky pražských Paichlů k Peru, ale hlavně stále jižnějšímu Chile a k Argentině. Vztahy mezi a českými baťovci a americkým kontinentem procházely dlouho a složitou historií USA, Kanady, Brazilie, Argentiny, Chile, Peru, Bolivie a Mexika. Ani jsem si tenkrát neuvědomil kde leží Patagonie, jako o ní skoro nic nevěděli dvě skupiny Baťovců, kteří ji prozkoumávali. O problémech Baťů v Patagonii jsem se nemohl nic dovědět před začátkem druhé světové války z našich novin, tím méně z knih v době, když jsem dva dny procházel Zlínem a Baťovými závod, kam nás zavedl v r. 1938 na výlet můj otec. Spíše mne zaujaly novinové zprávy o česko-jihoamerických počátcích v období přípravy komunistického převratu, kdy se přestěhování Čechů do Chile. projednávalo jako argument pro znárodňování baťovského podniku.v r. 1945 - 1948. Teprve po své osmdesátce jsem se pokusil udělat si jasno o Baťovcích podle literatury, která se vyrojila v Čechách na konci minulého století, např. v literatuře

Chile,Obzor, Bratislava, 1976
Alan Samagalski: Chile and Easter Islan, Lonely Planet 1994
Vladimír Landovský“ Chile, Praha,1975
A.Quezada Vergara: Duiccionario de Historia y Geografica de Chile, Maval, Santiago, 1994
Richard.Hough: Do ohňové země, Orbis, Praha,1976
Martin Kukučin: Prechádzka po Patagónii, Tatran, Bratislava 1980
Miroslav Rozehnal:Ledovce pod jižním křížem, Praha, 1997
Paveh Galík: Tomáš Baťa a jeho fascinace prací. MF Dnes 25.9.2003. B8
Až budete někdy mít čas rozhodně se podívejte v Praze i do Náprstkova muzea, kde jistě najdete spisy Václava Šolce, zejména : Sága jihu, Praha, 1980 a K Alakalufům na konec světa, Praha, 1974.
Ani tato literatura mi však nedala na vše odpovědi, protože nevysvětluje nejasné vztahy zejména mezi Janem a Tomášem Baťů. Abych si utřídil své názory na jejich práci v Jižní Americe pokouším se o krátkou rekapitulaci života jejich rodu, které Tomáš J. Baťa a Soňa Sinclairová předznamenali nadpisem o „ ševci pro celý svět“.
Ševci byli Baťové odedávna od dob, kam až matriky sahají. Jejich sláva však zde rozkvetla až od minulého století. Vyznat se v jejich rodě bylo i podle literatury těžké. Dědeček Baťa dvakrát ovdověl a třikrát se oženil a živil 12 dětí, některé dokonce z dřívějších manželství svých manželek. To je i pro spisovatel nepřekonatelný seznam, v kterém se často topí. . Začněme tedy od Tomáše Bati, i když s Jižní Amerikou ještě neměl žádné dočinění.Byl však nejen ševcem, ale zakladatelem zlínského výrobního imperia.
Tomáš Baťa
(*1876 +1932 ) byl šestým dítětem matky, která byla o 3 roky starší než její druhý manžel Antonín (1844- 1905) Vztahy dětí z prvního manželství se ševcem Bartošem jsou podle jednotlivých písemných pramenů nejasné.Z toho druhého manželství byl jeho syn Tomáš dítětem nejstarším Tomáš Baťa se zprvu se svými sourozenci Antonínem a Annou se společnou pílí se pokoušeli vypracovat od 1894 na zakladatele obuvnického závodu ve Zlíně. Ten ale zprvu zkrachoval, i proto později z vedení závodu vystoupil i bratr Antonín a po svatbě i sestra Anna. Baťa Tomáš nakonec v létech 1897 - 1932 vybudoval z papučářské dílny ve své době největší závody na výrobu obuvi, mimo jiné aplikací racionálního řízení (batismu, co byla prý jakási zlínská podoba taylorismu) s různou výrobou textilní obuvi, chemických tovarů, papíru aj.. Nešlo u něj jen o odbornou, ekonomickou, řemeslnickou a organizátorskou jeho práci, ale i o řídící práci pro společnost. Tomáš Baťa byl v letech 1923 do 1931 zlínským starostou Jím založený obuvnický závod se později přeměnil na akciovou společnost a postupně rozrostl na společnost se 100 závody v 90 zemích, kdoví s kolika desítkami tisíc zaměstnanců a několika tisíci luxusních prodejen po celém světě. Zakladatel bohužel zahynul při leteckém neštěstí nedaleko Otrokovic dne 12.července 1932, .
Po jeho smrti při letecké havárii v r. 1932 se za mnohým lidem nejasných, snad i nějak zákonu odporujícího daňového a právnického chytračení se stal jeho nástupcem ve vedení celé společnosti Jan Baťa, v mnoha pramenech udávaný jako jeho.mladší nevlastní bratr z druhého manželství. Budete-li číst pozorně historii Baťů, pak se dozvíte, že původně byl pokřtěn jako Jan Karel Baťa a teprve později byl v r. 1938 zemským úřadem v Brně byla povolena změna na Jan Antonína Karla Baťu. Aby tomu všemu nebyl konec, tak se od té doby setkáváme pouze se jménem Jana Antonína, tedy J.A.Baťa . Proč k tomu přejmenování došlo nevysvětlil spolehlivě snad nikdo. Nevysvětlil to ve svých vzpomínkách ani sám J.A.Baťa.
Po smrti bylo v jeho trezoru objeveno prohlášení, že Tomáš Baťa senior Janovi Baťovi prodal veškerý svůj průmyslový a obchodní majetek za 50 milionů korun . Tato částka vyvolalo oprávněně mnoho pochybností, protože neodpovídala tehdejší ceně tohoto ohromného majetku. Tento osmatřicetiletý Tomášův příbuzný se tak stal hlavním z nejvýše postavených manažerů firmy.Na vedení celé firmy se Jan v r. 1937 navíc velmi připravoval na své cestě kolem světa přes Itálii, Tunis, Egypt, Indii, Čínu, Japonsko, USA a Kanadu.
Jako nástupce Tomáše Bati v té době ani ne osmnáctiletý Tomáš J.Baťa nepřicházel jako nedospělý z hlediska zákona tehdy jako vedoucí podniku v úvahu.
Jan však v této funkci měl bezesporu znalosti a zkušenosti, poslední 4 roky pracoval ve Zlíně od převratu pracoval úspěšně. Někteří mu snad mohli vytýkat však i jeho nevhodné povahové rysy, které lze nazvat i slávychtivostí, obřadní pompézností, nevhodnou kritičnost vůči československé vládě, snahu dělat místo při řízení podniku vysokou politiku, mimo bohužel snad i jiné nepřijatelné vztahy s nacistickým Německem. Ve Zlíně se začalo šířit i názory, že řídí i americký podnik špatně až k bankrotu. Kdy začal Jan mrhat peníze na výstavbu amerického hotelu a chtěl odčerpával prostředky z kanadské společnosti na sídlo své rodiny, rozešli se Jan a Tomáš junior ve zlém. Proti majetnictví celé společnosti mluvilo mnoho povahových rysů Jana Bati i jeho někdy neprozíravé vedení amerických i jiných podniků i jeho vztahy ke G“oringovi. Buď jak buď, zařadily spojenci Jana i všechny Baťovy filiálky v neutrálních zemích na černou listinu V této době to jistě ovlivnilo i prosperitu baťovských podniků i jinde.
Teprve nyní se dostáváme k problému vztahu k Chile, resp tehdy z neznalosti zeměpisu k Patagonii. Byl to snad i podvržený Janův plán přestěhovat po vítězství Třetí říše české obyvatelstvo do nového německého Lebensraumu. Bůh ví co na tom bylo pravdy. Nezdá se to ani mně vůbec pravděpodobné. Šlo téměř jistě o jinak nedoložená tvrzení v pozdějším průběhu procesu ospravedlňujícího v Čechách znárodnění gigantického baťovského majetku. Komunisté si prý vzali pro tuto krádež za záminku i některé myšlenky Jana Bati o osídlování a zakládání Baťových továren v jižní Americe i na jiných místech. Ty Jan přednášel i na různých odborných fórech a publikoval i v tisku. Pro názornost sem zařazuji i novinový fejeton z časopisu Zlín z 4.dubna 1938 ( viz část článku „Osídlování“ na str. 173 i mnohé jiné, uveřejněné v knize Ivanov, M.: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. Nakl. Lípa, Vizovice., 1998 ) Článek je nadepsán jménem J.A.Bati, ale aby nedošlo k omylu připomínám, že v textu je výslovně uvedeno jméno Jana a článek je motivován jím předpokládaným německým příznivým přijetím, že to bude základem trvalého míru a rozšíření vlastního obchodního vlivu. Tomu měla pomoci i podivná obchodní dohoda mezi německou obchodní společností Sloman Brothers a Baťovým podnikem. Zlínská společnost koupila a zaplatila v bezcenných markách půdu pro baťovské podnikání Brazilii a dala právo s ní disponovat právě Janovi S politickými výhradami proti Janovu podnikání se setkáme i jinde, např. v knize Tomáš J,Baťa, S, Sinclairová: Baťa, švec pro celý svět, Nakl Melantrich, viz i knihu F. Valacha: Fenomen Baťa. Nakl.Práce, Praha 1990 na str. 114. ).
Nenajdeme je pochopitelně ještě třeba v knize Tomáše Bati Úvahy a projevy, 3 vyd. Nakl Institut řízení, Praha 1990, která je převzata z knihy Tomáše Bati, vydané ve Zlíně v r. 1932, kde vznikaly ve 20 letech filozofické a ekonomické úvahy Tomáše Bati. Mnoho konkrétního nenajdeme v encyklopedii Osobnosti Evropy. Nakl dům OP, Praha 1993. Na závěr tohoto přehledu se sluší připomenout, že J.A. Baťa (1898 - 1965) vedl pak světově proslulou firmu až do znárodnění r. 1945 resp až do znárodnění velkoobchodu a průmyslových podniků s více než 50 zaměstnanci dne 10.3.1948. Znárodněním průmyslu v Čechách se vlastně i firma Baťa ve světě definitivně rozštěpila . Ztratila většinu zahraničních továren i prodejny s tisíci odborníky. Nejpodrobnější počáteční studií plánu vystěhování českého národa do prostoru mezi Chile a Argentinou je asi kniha Ivana Brože : Chlapi od Baťů, vydaná nakl. Epocha Praha,2002.

Vraťme se ale zpět k údajné Patagonii, i když nešlo jen o Janovo jihoamerické podnikání kromě Chile, ale i v Brazilii, v Peru i jinde. I ta Patagonie jako první sídlo baťovského jihoamerického podniku je sporná resp. je to různě definovaný geografický název, někdy jen na tichomořské straně jako povodí řek Rio Palena, Rio Negro, Puelo a dalších 15 řek, kde plánoval Jan Baťa jednotkové továrny obuvnické v lokalitě Rio Negro, v Chubutu, v St.Cruz, kromě toho i surovinovou základnu, strojírnu, pneumatikárnu, papírny, celulózku, loděnice, stavby železnice, cementárny, leteckou továrnu, elektrotechnickou jednotku a jiné.´Sám J.A. Baťa o ní píše jako o jižní části Argentiny. Už na konci předmnichovské republiky založil J A.Baťa v r. 1939 těsně před vypuknutím války asi 40 km resp na předměstí Santiaga de Chile obuvnickou výrobní společnost. Původně asi plánoval vybudování své fabriky Jan Baťa až na jihu Chile, protože založení podniku předcházel dvouletý všestranný průzkum nejrůznějších podmínek zjištěných od dvou dvojic baťovců Divina/Rajnoch (pro jižní část Patagonie od Cabo de lost Tempanos a chilskou část Ohňové země ) a od dvojice Novotnýho/Foltýnka (na jih od Puerto Montt a severně od Cabo de los Tempanos). Jistě čerpal i z díla Ferdinanda Klindery: Český rolník napříč Argentinou z roku 1912. Na podkladě těchto informací zamýšlel Jan Baťa vybudovat materielní základnu pro své podniky v celém světě. Není však jasné, zda k tomu skutečně došlo na jihu Chile. Spíše se zdá, že jediná „zlínská“ továrna vznikla ne v Patagonii ale v oblasti rychle rostoucí hlavní chilské metropole. Zlín ji prý zabezpečil vyškolenými pracovníky, surovinami, stavebninami, zařízením včetně strojů a součástek, takže mohla brzo vyrábět a prodávat své výrobky .Kromě výrobních a obchodních zařízení koupil na 400 hektarů pro plánované průmyslové malé město. Bohužel se podnik v Chile z nedostatku finančních prostředků dostal na pokraj úpadku. Do vedením tohoto Baťova podniku se proto dostal matčin mladší bratr Ota Menšík, který tam přešel z podniku v Torontu v Kanadě a s ním i z Peru přešel do vedení podniku Václav Kacal z Brazilie, z Ameriky z Belcampu Jan Hoza. Během 15 let vyrostla tato firma na podnik s 2000 zaměstnanci. Jiné prameny píší o jméně sídla továrny na okraji města Melipilla, nebo jako součást města Peňaflora. Tato různá jména dokumentují jen různá centra spojující indiánskými názvy velké chilské metropole Zde tento podnik jako velkou továrnu firmy Bata s 1600 zaměstnanci dokonce popsal ve své knize Čilský deník Jan Burian (nakl. Primus, Praha1998). Podle jiných informací byly u něho postaveny i domy pro zaměstnance, středisko pro děti i zařízení proti znečišťování prostředí.
Jan Baťa plánoval, někde dokonce už začal budovat budoval své závody i jinde v jižní Americe, např.v Bolivii poblíž města Cochabamby asi 200 km od La Pazu, V Brazilii vyrostly tři jeho závody v oblasti Pertnanbucco. i u měst Bataypora a Bataguassu., Janův brazilský podnik zprvu však rychle nerozkvétal protože mezi oběma „majiteli“ neexistoval ekonomický smír . J.A Baťa byl fantasta, který ekonomicky dokonce zdůvodnil náklady na přestěhování českého národa do jižní Ameriky na 20 miliard dolarů.
Ke smíření Jana a Tomáše Baťových po dlouhých sporech došlo až v Americe, když Jan Antonín Baťa jako šéf závodů Baťa a.s.zemřel 1965.
Oba Baťové Jan i Tomáš byli jmenováni doktory honoris causa, Jan v Brně a Tomáš Jan v Praze.
V Kanadě pokračoval v baťovském podnikání syn Tomáše Bati seniora - Tomáš John Baťa, často uváděný jako Tomáš Baťa junior, nebo Tom nebo prý i jako Tomík. Uzlové body jeho života určovaly světové války. Narodil se měsíc po první světové válce dne * 17.září 1914 v Praze. Své mládí strávil ve Zlíně. Studoval pak v Londýně a ve Švýcarsku. Do svého nového působiště se utekl po vypuknutí druhé světové války v r. 1937 -1938. Do Kanady se dostal útěkem přes Rakousko, Švýcarsko a přes USA. Vybudoval v Kanadě v provincii Ontario v oblasti Frankofordu se 170 baťovci 1937 skoro na zelené louce s rozpadající se papírnou nový podnik. Materiál, stroje, nástroje byly ještě přivezeny sem ze staré vlasti. Místo svého budování pojmenovali Batawa. Jméno má své kořeny podle mnoha jiných míst s koncovkou -wa. Nově založenou společnost pojmenovali Bata Shoes Corporation Canada a Bata Industries Ltd, která zprvu měla své sídlo v Torontu. Brzo si zakoupili 2000 akrů půd se starou papírnou, kterou nadšenci přebudovali za 14 dní. Mnoho jim pomohlo, že zde baťovci nejen vyráběli boty, ale i zbraně pro kanadskou armádu. Tomáš John Baťa vstoupil do armády v Kanadě a bojoval pak s ní v Evropě, v Asii i v Africe. Ani on nebyl jen filantropem ale hlavně podnikatelem dokonce jedním z největších podnikatelů a ředitelů prodeje obuvi na světě, byť to byl člověk, jehož otec ještě v obecné škole chodil bos. Nebyl však jediným ředitelem, protože Baťův podnik nebyl centralizovaným podnikem, ale společenstvím více méně autonomních podniků. V česku byl zlínský závod v r. 1945 znárodněn. Od r. 1946 působil v Evropě jako prezident obuvnického průmyslu. Stal se však tím nejvyšším až z rozhodnutí soudu dne 6.prosince 1966 byl prohlášen legitimním hlavou zahraniční části společnosti Baťa. Do té doby byl pouze generálním ředitelem „na zkoušku.“ Do Zlína se jen na skok z Toronta vrátil v r. 2003. V té době jeho společnost zaměstnávala na 70.000 lidí. Za svůj život zvládl angličtinu, němčinu, částečně i francouzštinu, věnoval se joggingu, letectví, tenisu, potápěčství i lyžaření.
Berte tento skoro fejeton jako doplněk fantastické krásné turistiky původně plzeňských Paichlů po jižní Americe, kam se stěží jako J.A. Baťa nejen neemigrujeme, ale i už podruhé nepodíváme.Odtud se po té době vrátili domů, jen málokteří. Po nich z Čechů se v Chile usadilo natrvalo do nedávna jen asi deset posledních, kteří podle Čilského deníku dožívají v Chile svůj život.
Bylo by toho ještě mnoho dodatků o chilských zajímavostech pro pražské Paichly. Škoda, že jsem nic nemohl opsat o baťovském budování fabriky v Peru, kudy cestovala naše Terezka s Honzíkem.

Jan Baťa: dílo

Přemysl 2007