Vitráž

...
Návrh okna byl nakreslený v životní velikosti a vybarvený na veliké dřevěné desce ležící na stole. Desku předem umyli pivem, aby se barvy nerozpíjely. Kresba zachycovala Kristův rodokmen v podobě rodového stromu. Sally nejdřív vzala do ruky kousek tlustého, rubínově zbarveného skla a položila je na postavu jednoho z izraelských panovníků – Jack si nebyl jist, o kterého krále jde: nikdy si nedokázal zapamatovat spletitou symboliku náboženských obrázků. Potom Sally namočila do misky s křídou rozpuštěnou ve vodě jemný štěteček a obkreslila tvar postavy na sklo: ramena, paže a obrys pláště.
Vedle stolu na zemi hořel oheň, v němž měla dívka položené železné rydlo s dřevěnou rukojetí. Vytáhla rydlo z ohně a pak jeho do ruda rozžhaveným hrotem rychle, ale opatrně přejela po obrysech, které si předtím nakreslila. Sklo v naznačených liniích úhledně prasklo. Sallyin pomocník vytvarovaný kus skla vzal a začal jeho okraje uhlazovat železným pilníkem.
Jack moc rád pozoroval dceru při práci. Šlo jí to rychle od ruky, dělala úsporné pohyby a přitom byla velice přesná. Už jako malé holčičce jí učarovala práce sklářů, které Jack přivezl z Paříže, a vždycky říkala, že přesně tohle by chtěla dělat, až bude velká. A svoje předsevzetí skutečně dodržela. Když lidé poprvé přijdou do kingsbridgeské katedrály, zaujmou je víc Sallyiny výjevy v oknech než architektura jejího otce, pomyslel si Jack lítostivě.

Ken Follett: Pilíře země