Jednou večer si dědeček s vnučkou povídali o současném životě.
Najednou se vnučka zeptala svého dědečka: „Dědečku, kolik je ti vlastně let?"
Dědeček po chvilce přemýšlení ze sebe vysype:
"Narodil jsem se, ještě než byla televize, kopírka a antikoncepční pilulky. Nebyly policejní radary a lidé také neměli auta, ale jezdili na motorkách. Nebyly kreditní karty, počítače, laserové paprsky, klimatizace, automatické pračky, myčky ani sušičky, oblečení se prostě vypralo, pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo."
Člověk nebyl na Měsíci, a neměl soukromá letadla.
Oženil jsem se s tvojí babičkou a žili jsme spolu, v každé rodině byla matka a otec, který se o rodinu staral.
O lesbičkách a gejích jsme neslyšeli, muži nenosili náušnice.
Kérovaní byli vesměs zločinci na okraji společnosti.
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže "Pane" a ženu "Paní" nebo "Slečno".
Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo autobusu, děti a mladí lidé spěchali uvolnit jí místo. Pokud byla těhotná, doprovázeli jí k sedadlu, a pokud bylo třeba, šli jí koupit jízdenku, kterou jí přinesli.
Ženy nastupovali do výtahu první a muži jim vždy přisunuli židli, když si sedaly. Muži ženám otevírali dveře a pomáhali při odkládání kabátu. Ženy na ulicích nekouřili a v hostincích byli pouze muži.
Nikdo nebyl bohatý, ale ani extrémně chudý.
Život se řídil úctou ke starším lidem, dodržováním zákonů. Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neměli jsme kazetové přehrávače, CD, DVD, MP3, počítače, notebooky, barevné televize a videa. Hodinky jsme natahovali každý den. Neexistovali digitální ani barevné fotografie, jen černobílé.
Na dovolenou jsme jezdili do Maďarska či NDR, která dnes již neexistuje. Na západ od našich hranic mohli jezdit jen vyvolení komančové či kolaboranti s tehdejším komunistickým vedením vlády jedné strany.
Trávu jsme kosili, a ne kouřili.
Nikdy jsme neslyšeli o Macdonaldu či obezitě z přemíry jídla.
Jedli jsme, když jsme měli hlad a ve čtvrtek byly v družině a jídelnách bezmasé obědy. V pondělí byly řeznictké obchody uzavřeny. Nebyly k dostání banány ani pomeranče, mléko se rozlévalo do přinesených nádob, jogurtu byly dva druhy: se zavařeninou a bez ní.
Obchody byly uzavřeny od soboty 12-ti hodin přes celý víkend. O nedělích a svátcích bylo zavřeno všude včetně benzínových pump. Chodili jsme se koupat k rybníkům a řekám, které v té době byly čisté.
Jako dítě cestou na houby jsme v potoce do ruky chytali raky. Na chalupě u babičky jsme pro vodu chodili do studánky v polích.
"A teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let?"
"Ach dědo ... víc než 200!" odpověděla vnučka.
"Ne Bobeš, jen šedesát!"
