Ahoj Jíro,
povídali jsme si také o malíři Alexu Sádlovi z Londýna, jak daroval obrázek (suchou jehlu s vyobrazením Leonarda da Vinciho) od Salvatora Dalího naší Západočeské galerii - ředitelce PhDr. Potužákové (namísto praštěnýmu Knížákovi do Národní galerie v Praze), a jak mu bylo líto, že radši ten obrázek nedal mě. Příště Ti budu vyprávět jak k tomu obrazu přisel ( v Paříži ), to je taky hororové vyprávění.
A na tu druhou historku bych potřeboval (alespon - tááákhle maličkou) nápovědu ... Snad jak si pan Alex koupil byt 2+1 v Plzni na Lochotíne za balík a o dva roky později jsem jej prodal za balík a kus? A on mě měl za geniálního realitního makléře, nebo jak tento byt koupila mladičká MUDr., která se sblížila s ortodoxním muslimem z pásma Gazy, a která chodila po muslimském zvyku zahalená do toho jejich sátku a kdyz ten její blbec zjistil, ze byla se mnou v tom byte sama ( to, kdyz byla prvne na prohlídce ), tak jsem myslel, ze me oddelá, jaké na me vrhal nenávistné pohledy " student medicíny". Bráchu mu rok pred tím v Gaze zastrelili a tahle drobounká ceská MUDr. byla rozhodnuta, ze tam s ním pujde naporád. Její rodice me poslali za ten byt peníze, aniz bych se s nimi nekdy videl, aniz by videli ten byt, jen me do telefonu plakali, ze je to jedinná dcera a tak jsem jim poradil, at byt napísou na sebe. Nevím jak pozdeji dopadla, byl jsem rád, ze me ten zárlivec nechal na pokoji ( fakt je, ze po Alexovi zustala v byte velká sedací souprava a 1,5 luzka na spaní.) "Ale měl by jsi chuť na muslimku" ? Byt mluví cesky ? Já ne. Celý zivot jsem byl prísne monogamní....: "vzdy jen jedna zena a jedna milenka" ! ( co víc stacís? ), takze klientky ,ale hlavne muslimky nechávám na pokoji. Jednou jsem byl sám v saune v hotelu Thermal v Karlových Varech, vrzly dvere a vesla prekrásná cernovlasá malá cizinka se sikmýma ocima - neco jako z Azerbajzánu ci podobné mimoevropské civilizace, tak jsem necekal a hned zmizel do pryc. Drív nez prisel její muzícek mafián. Tihle blbci tezko vydejchávají, ze jim okukujes panicku, notabene nahatou a jeste k tomu bez jeho prítomnosti. Myslím si, ze to nebylo ode mne zbabelé, ale jiste zivota zachovávající instinkt. Uz jsem pár tech blbu z bývalého SSSR v téhle saune zazil. Jeden tam vlezl do sauny v plavkách i se svojí Marfusou ( ta byla zahalená v osusce - pres ty plavky ) a zacal na nás rvát ( byli jsme tam 3 "urostlý" ), jak to, ze jsme nahatý, tak jsme ho poslali ( do pr...) a pred dvere, aby si precetl, ze do sauny je vstup v plavkách zakázán - bylo to tam psáno i v rustine. A já si myslím, ze hlavne v rustine, kvuli nim, negramotným mafiánum co sebou tahaj pekný rostenky, aby se predvedli. Ten druhý příbeh asi byl, jak mě zatelefonovala ze Švédska Hanička Matheziová (Svobodová), ze shání byt pro svoji 92 letou maminku a protoze mám na S-realitách u svých nemovitostí i svoji fotografii (né moc povedenou - jsem tam jak po flámu ), tak se mne ptala, zda jsem chodil na stavárnu a zda jsem bydlel v Presovské ulici. Hezky si to vybavovala. Jenze málo chodí na Net, a tak uz jsme si nepsali skoro rok. Hezký povídání by bylo o tom,jak jem byl prvne v lázních v KV. To me bylo 42, jeste jsem si nepripadal "zas az tak starý" a tak jsem koukal po mladých holkách. Byla tam, se mnou v tom 15-tým patre jedna 19-ti letá ( na co tak jezdej 19-ti letý holky do lázní? Kvuli zlucníku. ). A tak jsem si ríkal, ze k té mojí monogamní náture by slusela. Jenze se na mne porád tvárila, jako, ze se staríkama, né ! Tak jsem jí hned první den oslovil ve výtahu, jedouc dolu, zda me sebou vezme na procházku, ze to tam neznám ( 2 roky jsem tam jiz správcoval jednu banku, ale malá lez, snad ani není lez, ze? ). Dost znechucena pravila, ze tedy s ní jít muzu a asi si myslela, ze s prvním "mladým" princem me zdrhne. Vlácela me po muzeích ( K.Var a rodiny Becheru ) a nic moc neríkala, já taky ne. Prece na sobe nedám znát jak me to nezajímá, ze ! V kavárne si dala cokoládu, já 2 dc bílého ( to kdybych se náhodou polil, jinak piji mléko starcu - cervené ). Odbocím: hrozná doba ta recese - piju stará vína a jím plesnivé sýry, ach jo. Tak zpet k té holcine, nenápadne jsem ji odvedl k lanovce, podivoval se nad její prítomností u hotelu Pupp ( jako kdybych s toutéz lanovkou nejel jiz pred léty o svatební ceste na rozhlednu ). Moc prosila, ze jeste lanovkou nejela a tak jsem koupil lístky a vyvazl jí nahoru a ejhle rozhledna ... Po pár schodech úchvatný výhled na celé secesní údolí. To uz maloucko roztávala, asi si myslela, ze má se mnou stestí. Pri zpátecní ceste jsem jí lícil, jak me kolegové ríkali o tanecní kavárne a zda by se vecer nechtela do té kavárny projít jeste jednou. Chtela. Tancím jak drevo - u mne tanec není neco jako predehra, ale spís slapaná na míste samém. Tancila jeste hur, tak se to dalo snést. Stezí jsem skrýval své vzrusení a ona stezí skrývala, ze jako o nem neví. Kdyz jsme vysli z kavárny do noci, nikde nikdo a chodníky i silnici pokryl první sníh. Neco úzasného. Genius loci Karlových Varu ! Dotapkali jsme k nasemu hotelu, vyjeli zdvizí do 15-tého patra, doprovodil jsem jí ke dverím jejího jednoluzkového pokoje, podekoval za krásný vecer, poprál dobrou noc, a mazal jsem do svého jednoluzkového pokoje na opacném konci chodby. Ráno u snídane se uz zdaleka na mne usmívala a ptala se zda pujdeme odpoledne na procházku. Ano, sli jsme. Vzhledem ke snehu jsem to vzal jen na druhou stranu reky do vyhlásené vinárny ( o které jsem pochopitelne nic nevedel ), jen kdyz me personál vítal co by stálého hosta, tak jsem se vymlouval, ze si me asi s nekým podobným spletli. Samozrejme se slo vecer tancovat. Pretahovali jsme se na parketu ze vsech sil co nám ten den po vsech tech lázenských procedurách zbývaly. Tyhle tancovacky koncí kole 21,00 hod. a tak honem "domu" na hotel. Ve výtahu úsmevy, odvedu ji k jejímu pokoji, podekuji za krásný vecer, popreji dobrou noc ( krev se ve me varí - predpokoládám, ze i v jejím tele dochází k uvolnování endorfinu ! ), a odkrácím do svého jednoluzkového pokoje. Sám. Jak jinak, prece to byl teprve druhý spolecný vecer, prece si tak hezky vykáme a snad si to nejakými "nízkými pudy" nebudeme kazit, nás tak hezký vztah - on po me nic nechce, ó já se mám. Druhý den snídane - tak uz né tak zárivý úsmev, spís trosku chmury na lícku ( je ten chlap vubec normální ?), ale zas ta otázka: pujdeme odpoledne na procházku ? Ano, jiste pujdeme po procedurách ( ale kam? ), aha do odsveceného kostela v kopci proti kolonáde. Náhodou po jeho odsvecení z nej udelali vinárnu. No uz jste nekdy popíjeli v kostele? - bozské ! A zas tanec ? Dnes ne, uz me trosínku bolí nohy, ríká má mladická diva ( nejradsi bych jí políbil - já totiz nohy uz skoro necítím ), tak z vinárny domu na hotýlek - výtah - 15 - té patro a zmena. Dnes, tretího dne, kdybych onu mladou dámu doprovodil k jejím dverím a porál dobrou noc, tak me uz zítra ani nepozdraví ! Ceho je moc, toho je príliz. Tak zmena: "nechcete okusit ten caj jiogulan co jsme si o nem odpoledne povídali ? Chce, a uvarit se dá jen a jen pouze v mém jednoluzkovém pokoji, ze kterého jsem predem peclive odstranil obe zidle ( na balkon ), takze slecna si muze sednout, pokud si chce sednout pouze na vzorne ustlanou postel. Nez jsem uvaril caj slecna jemne zruzovela na líckách. Na co tak asi myslí ? Na to na co já? Tak to by bylo dobrý. Nez ten caj vychladne prisedám na postel ( kam jinam nemaje zidle ), nezne slecnu letmo pohladím a naznacím políbení na tvár. K tomu vsak jiz nedoslo. Slecna se do me nedockave zakousla a mezi horkými polibky pronásela neco na téma, uz jsem si myslela, ze se neosmelís ! Jak by to asi dopadlo první den, kdybych se tehdy osmělil? Asi špatně, osmělovat se musíme pozvolna. Jak se říká u nás na vsi: "Hup na krávu a hned je tele", to můžou jen hlupáci, my pomalejší si to umíme užít. Ale o tom užívání až príště. (Slečna byla panna, ách jó....).