My dva s Terkou, jediní cizáci, obdrželi jsme nože a vidličky aby nebyl překročen rámec protokolu, kdežto domorodci velmi obratně si posloužili prsty a ubrousekem jim byla chlebová placka.
I když k účelu tomuto nejpříhodnější prý je arménský „lavaš“.
Podáván byl i Boží nektar z bodláčí co rostlo při cestě, zvaného rakytník.
Chlebové placky z hliněné pece „tandoor" připomínající velkou vázu, spadnou z rozžhavené vnitřní převislé stěny do azbestové ruky kuchařovy vsunuté v ten pravý okamžik, právě když odpadávají.
Byl jsem přese všecky námitky nucen usednouti s podloženýma nohama na vyvýšené místo, zatím co ostatní hodovníci posadili se kolem mne v půlkruh.
Jídal jsem dle domácího jejich mravu prsty, kterouž zdvořilost zvláště vysoce cenili, a ač zprva zdál jsem se jim asi býti neohrabaným, nabyl jsem přece brzy dosti obratnosti, abych bráti mohl horké pokrmy do rukou.
Umění to není ani tak obtížné, ale žádá cviku.
Třeba vložiti vztažené a stisknuté prsty do misky, uchopiti sousto, obklíčiti je rychlým kruhovitým pohybem omáčkou,
a pohybem ještě rychlejším spustiti je shora do úst, dříve ještě než i jen jediná kapka unikne prstům.
Při těchto nenucených hodech, jež bývaly kořeněny pálenkou a vínem z pšenice vyráběným,
sebral jsem mnoho lidopisně i národopisně vzácné látky o tomto pomezním obyvatelstvu tibetském.
Strádání z nejcitelnějších, kterým trpívají výpravy do vysokých poloh, jest naprostý nedostatek rostlinného paliva.
Kolem ležení našeho nebylo daleko široko ani stromů, ani křovin. Tam příroda halila se ve svůj nejnuznější, nejpustší háv.
Ježto tedy nebylo dříví, rozešli se lidé hledat suchého trusu i ovčího, koňského a yačího, dobrého topiva z nouze.
Ale nebylo ho lze zažehnout. Dvě krabičky sirek byly vyškrtány, a plíce naše pracovaly spojenou silou,
aby doutnání rozníceno bylo v plamen, byt i jen nějakou píď vysoký.
Na plamínku tom pokoušeli jsme se ohřáti vodu do varu a upraviti večeři; byla to perná práce.
Stůl toho dne nebyl tak výborný jako obyčejně a nezískal kuchaři valné chvály.
Pojídali jsme, vše nedovařené, či lépe řečeno polosyrové.
Henry S. Landor: Na cestách zakázaných, London 1897
více u gurmánů
Ippolito Desideri, Roma 1728Otec Gabet a Huc, Paris 1850Enrique Stanko Vráz: Čína. Cestopisné črty, 1904Franta Jeřábek: Dobrodružná cesta kolem světa, V. Kotrba Praha II. 1942
Vladimír Sís, Dana Kalvodová: Počítání nudliček v jarní polévce, MF 1976
Vladimír Sís, Jiří Žáček: Testament pana Tena, ČS 1987
Jaromír Štětina: Studna pro Mandon, 1984
Josef Vaniš & Vladimír Sís: Vzpomínky na Tibet 1954-1955, Velká synagoga v Plzni 2007
campa
o kopřivách
o hostincích
o hospodských
o kumysu
o samovaru
o stolování v Japónii
o GOJI - Kustovnici čínské
Obřad pečení chleba ve Starém Delhi.
Cejlonské curry.
tandoori a pakoraYamashitazelňačka babky Kateřiny
Pro úplnost nutno ještě zmínit jídelníček výpravy Fernanda Magallanese.