X.X.MMXV.

Toho roku dostala paní historie do své pazoury od naší dcerky Terky fixku a tou udělala tlustou dělicí čáru. Toto se přihodilo před, a to až po příchodu našich dvojčat vnoučat. Latiníky gemini zvaných. (B.G. - A.G.)


Aby se tohle datum v číslicích římských jednou dobře vyjímalo a tesalo mistrům kamenickým do šutráků pod to, co ta stvořeníčka jednou vytvoří. Řemeslníci ani moc majzlíky svoje v ohni kalené otupit nemusí, což zanechá i kratší uhlíkovou stopu při kování těchto. A vůbec aby číslice vypadaly takhle skromně i pěkně, tak to asi stálo tu naši Terkulku karkulku hodně sebezapření, potu i bolesti, která prý je však záhy vytěsněna jen vzpomínkami krásnými. Musela vydržet do dne nového, než je propustí oba dva na světlo do světa na zkušenou. Určitě též proto, by se jim i celému světu to kulaťoučké jubileum lépe pamatovalo.
Taky jste si ráčili všimnout, jak ty majzlíky poslední dobou nějak zahálejí. Není prý proč ťukat. Nebýt funebráků nemají do čeho píchnout ani klepnout. A to ty římské číslice k tomu přímo svádějí, tedy krom toho zakulaceného C, to jako stovky, a ta se hnedka ke slovu nedostane. To Vám potáhne děti již na čtyřiadevadesátku. Vyšly všechny nějak z módy, ty nápisy vůbec. Onehdy jsme s Vaší mámou, kousek odsud na jihovýchod, stály u takové desky v Thermopylách, ač letopočtu neměla, byl to panečku pocit. To trnuly zuby i kosti v těle celičkém, když vám to Váš pradědek Přemýk z řečtiny překládal.

10.10.2015 Den prvý - štěstí v té strhané, krásné mámino tváři.

Jj, myslím, že už je fpoho. Asi to bude ta Emička s Tomáškem. Není to vůbec jednoduché vybrat jména! ?

Oh! Huge congratulations to Tereza! And to all of you on the arrival of Ema! Best wishes and mountains of Love, from Dougie, Fiona, Matthew and Andrew! XXXXX Oooops! I have just woken up, it's Twins! Welcome Tomasz!!!

Jsou krásní, prosím spi, co to dá. Já Tě opravdu budu pomáhat. Snídani, až mi dovolíš, vše po špičkách. Takže Emička se blíží k 2 kilům. S tátou obdivujeme foteny, ty ponožky jsou opravdu sexy. Líbá máma

Dobrý den, japa jste se vyspaly děti a Ty Teroušku? Doufám, že trochu více. ?

Dobré ranko, dnes to bylo lepší. Dařilo se mi spát v každém mezi-intervalu. Teď mám hrozný hlad, tak jdu snídat.

Jak to, že nemají čapky, doufám, že mají fusky. Včera jsem se trochu lekla, že brečíš. Jsi velmi statečná. Dourou chuť.

15.10.2015 Dobré dopoledne, maminko. Už jsem dnes dvakrát brečela, ale jen trochu. Spala jsem asi 2 hodiny. Ráno mě ještě spící začala buzerovat paní se snídaní, jestli jsem vzala skleničku z vedlejšího stolku. Myslela jsem, že jí dám do držky! Ale samozřejmě, jsem ji to vysvětlila jinak ? Teď jsme po vizitě a paní doktorka říkala, že jsme úplně užasní, jak jsme se pustili do toho kojení. Ale že o tom nepochybovala, když viděla jak jsem zvládla ten porod. Tak jsem se málem rozbrecela zas? Emulka v noci nechtěla ani dokrm od sestřiček, ale ted v 9 předvedla mistrovsky výkon 50ml a po tak vydatné snídani měla 1980g ? Vyřídíš to i tátovi a babičce, prosím? Pěkný den. Jdu spat**

Všichni tři jste skvělí. Takže byste mohli jít v úterý domů. Otec a dědeček se chystá na misi. S láhví portského a třemi pidiskleničkami bude zvěstovat narození vznešené Emy a udatného Tomáše, ten, který přišel na svět první. Uvidíme, jak se náš otec versus dědeček vrátí. Já drobné zahradní práce. Prosím pohladit.? Je poněkud chladno, chybí váš skvělý ovladač kotle, ale co by ovládal. Líbám máma.

Tomášek ještě coby batole již při týdenním výročí návratu z Podolské porodnice zabodoval coby nový Houdini, vyprostivše se z dobře zašněrované zavinovačky.

___________________________________________________________________________________________________________________________________________

emailová korespondence: ___________________________________________________________________________________________________________________________________________

6.říjen 2015 Terka si už chudák nemůže sama ani tkaničky zavázat, neb má to už za pár. Na rozsypání je každým dnem.

9.říjen 2015 Spěcháme do Prahy. Terkule právě odjela sockou doprovázena Honzíkem do Podolské porodnice.

Jdeme se raději projít do večerní Prahy. To čekání je nekonečný.

Ne úplně náhodou zabrousíme až ku Svatému Kříži Na příkopech. Nejprv prosba před turínským plátnem. Je to na mě, neboť Kytka svoje přáníčko letos už vycamrala. „Není to náhodou řád Piaristů?“ Ptám se Kytky, které jsme kdysi špendlírovali školení PIS z rodinného rozpočtu a tudíž je díky nám všem dnes nejchytřejší. Nikdy jsem si tohohle kostelíku vlastně nevšiml a je téměř jisté, ani nikdá dovnitř nenakoukl. Skleróza je ale skleróza. Začnu být pro sichr raději pověrčivý. Jsme totiž úplně čirou náhodou u Českomoravské provenience Řádu chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol Piaristů!!!
Po čtvrté ranní, po čtrnáctihodinovém maratonu, konečně MMS šťastné mámy se dvěma uzlíčky. „Tak už jsme tady!!!“. Jsme tedy babka a dědek. Možná krapet pomohla i ta restaurovaná pička dřevěné černé madony z Toga, co se houpe na metrovém kyvadle našich domácích věžních hodin na kredenci v kuchyni, té co jí pohoršená Kytka, hnedka jak ji dostala, udělala neodbornou obřízku. A ke všemu má dnes narozky i náš, tedy brachusovo Bertík. Budou to slavit příště dohromady. On coby důležitý strýc a jeho synovec a neteřinka. Dostal je vlastně k dvanáctým narozeninám. Krapátko v ksichtíku pomuchlanej Kryštůfek-Tom ségře Robince-Emičce prošlapával cestu ven celých patnáct hodin a ta s vyleštěným liftem vyběhla za ním hnedka po čtyřech minutách.

10.říjen 2015, 06:14 Tak jsme tady

Všem na ctěnou vědomost se dává, dva včelaři se hlásí do rachoty, Robinka, Krištof a dědek.


The Day After TWINS ON BOARD

Strýc a kmotr Tom to šel hnedka okouknout a řádně zvizitýrovat

Hallo Sidney,
tady dedek Jirka. Skypovat jsme jiz nekolikrat zkouseli. Klidne to dnes zkuste prokopat z Vasi strany.

Tercino dvojcata se jmenuji Ema a Tom a maji se uz druhy den k svetu. Terka je hrdina. Neprijala zadne uklidnujici prostredky a to u dvojcat s prirozenym porodem ustoji jedna ze sta rodicek. Cela Podolska porodnice se na ni chodi divat.

Hrda babka Kvetka a dedek Jirka

 

Ahoj Jirko,

to je Terezka a má dvojčata? Ježíši, Ti
jsou krásní.

Zdenek&Sidney

 

A wonderfull day today! The beautiful baby in this photograph, the daughter of very good friends of mine, had a a baby girl! Congratulations the the parents and Grandparents!

Douglas Cann ... Oooops! My Big mistake! She had Twins! Congratulations, TWICE! XXXXX

Drahá babko a dědo,

všichni vypadají zdravě a optimisticky. Přejeme všem zúčastněným i přihlížejícím to zdraví a optimismus až do konce světa.

Jana a P3k

Den šestý

Dobre rano, cinkilinky uz nam uklizeckam zvoni budik. Jen zkontrolovat zakladni vybaveni a utahnout uzel na šátku. Mamusa

Ahoj berusko, strasne chachacha Ti to slusi. Jsem fpoho. Prosim nesil. Uz at jste doma. Libam a prosim oba pomuchlovat. Mamusa

Do Nedvajzu zitra rano. V sobotu prijde Danuska od koni a taky vezmu Dendu ven. Tata ma trochu strach, ze ma pry blechy, ale ty prece na cloveka neskaci. Tomik uz hezky kouka po te rachote a Emicka se holt musi vyspat. Libam. Mamuska

Doufám, že se zase sjednotí v kojení, pišišvoři.

Vypadám jako zombie, vid? No holt se nedá nic dělat. Ale Honzík je moc hodný a vždy mi řekne, že mi to moc sluší ??

Vypadáš a jsi úžasná a Honzík je taktéž úplně úžasný. Ale abych ho moc nepřechválila, aby nebyl moc pyšný. Hezky se vyspi. Mamuška


19. říjen. 2015, den devátý, nazpět v Nedvajzu.
Sedíme ve světnici u souseda Karlíka Krupků jako pět loupežníků. Oheň praská v čerstvě poděděných kamnech po nebožtíkovi sousedovi Láďovi. Kreslí plameny na protější zeď skrze prosklená dvířka. Kolem dubového stolu krom pana domácího, dva pozůstalí bratři nebožtíkovi, druhý Karel zálesák, psovod a tesař v jedné osobě, coby potenciální majitel sousední chalupy a já druhý svědek transakce a skrutátor. Na stole se vrší štočky bankocetlí s momentkou Franty Palackého. Pečlivě podvakrát přepočítávané. Potřesení ploutvemi. Tři kované klíče tří bratří se stěhují z ruky do ruky vyjma toho jednoho, kde to jde už jen in memoriam. Pak už jen s Karlíkem a čelovkou prohlídka jeho nového království, chatrče schoulené pod cestou u potoka. Od půdy po sklep, co uteklo pozornosti zbylých dvou bráchů a jejich paniček. Je toho požehnaně. Od ponku přes svazky klíčů, portrétu T.G.M. ještě před útěkem do exilu a novinová příloha Rudého práva se srpem a kladivem, Naše socialistická ekonomika, svědčící o širokém záběru bývalého majitele, po litinový lustr na petrolej a broušený frťánek. Ten se jistě šikne při zalévání Terčino dvojčat. A jako třešnička na dortu samospádová studna, co nepotřebuje strejdu z ČEZu.

Ahoj do Žabokřiku, dlužíš mi severní Etiopii. Jezdím do Nedvajzu vlakem a ten u Vás nestaví, tak to na osobní převzetí nevypadá.
Tomáš se Soničkou mají na leden letenky na Srí Lanku. Všichni se po Tobě opičí.
Doufám, že vedeš řádně dcerku – cestovatelku k tomu aby si vedla deníky. Hlavně by mě zajímal ten z Mongolska a od Issyk Kulu.
Kytka je na Žižkově na full time u mončičáků. Mě nechali zatím dvakrát šoférovat dvojkočár a tak se jim tam nepletu a topím v Nedvajzu. Snažím se Edu, svého mončičáka, co se rozhodl, že se k nám nastěhuje, naučit protáhnout břicho nově vydlabaným otvorem ve dveřích s dekovým deklem. Aby venku nezmrzl. Na dnešek už byly mínus tři. Drezúra probíhá za pomocí kočičí konzervy. Malé pokroky jsou už tady. Konzervy ale došly a on má strašně nacpaný břuch. Včera kolem oběda, když jsem nosil prkna do včelína, apropos, který má už prkennou střechu, dočasně, jako pobyt spřátelených sovětských vojsk, asi až do jara zakrytou modrým vixlajvantem, nejprve pomáhal a pak mi zdrhnul a v jednu v noci jsem ho načapal už vevnitř a to mu je teprve pět měsíců, podle tvrzení souseda Nedvěda, co jej postrádá, ale už se smířil s tím, že bude bydlet u nás. Ne soused ale Eda. Otevřel si sám závěs. Uvažujeme spolu o angažmá u Kluckých nebo u Humberů. Na jaro si špendlíruj týden tady potřeboval bych pomocníka při obíjení stěn včelína prkny. Neboj se, samozřejmě budeš i vyvařovat.
Parťáci se přestěhovali z Tymákova opět sem. Karel koupil chalupu nad námi, tu po nebožtíkovi Láďovi. Občas jim, než přijdou z práce zatopím a vyvenčím psiska.
Teď jsem se vrátil z nucené pauzy při psaní a on si to dřepí na vyhřáté klávesnici IBM-Lenova a to co bylo už napsáno, lovím v rozepsaných emailech a v paměti a ta už stojí za prd. Navrch drápky spuštěna stovka dalších aplikací. Brachus se dycinky divil, že doma mluvíme s domácím zvířectvem, ale to nešlo mu nevyčinit do blbounů nejapných. Ten noťas, nebo-li nojbuk, jak říkal prdlavej Franta při pozdějším interviváriu Kytky na post obchodní ředitelky v Kongresáku, je památeční, ještě ze zametání po MMF.
Jinak v tomto roce, co přišla na svět naše nemluvňata je i nebývale bohatá úroda ořechů vlašských, borůvek kanadských i švestek, o jablkách ani nemluvě. Přijeďte si.
Váš Ján Amos

9.1.2016

Ti dva Terčino mončičáci, co se ode dne prvého šibalsky culí na svět, do kterého přišli, přišli právě včas, aby se nám s Kytkou svaly a šlachy nezkrátily. Oba oni vysmátí do sytosti, majíce na rozdíl od o málo staršího kocoura Edíka svalů mimických. Takové dopolední, odpolední ale i podvečerní kodrcání s kočárem dvojčatovým, co se na milimetr přesně vtěsná do liftu našeho i toho ku kavárně na střeše hrobky neznámého vojáka, za chvostem kobyly Žižkovy, obnáší každé kolem desítky kilásků. Řádně Terkulkou kontrolovaných na jejím nakousnutém bílém jablku. V mrazu, za plískanic i za dnů slunečných. Těch ale doposud mnoho nebylo. Drncání to vyžaduje značného fištrónu. Započne-li se jeden ze sourozenců pro prdíky svoje předčasně probouzet, nutno oběma koly na straně jeho na drnový obrubník vyjeti, nepřevrhnout kočár celý a zvýšeným kodrcáním, jeho nebo jí udrncat.

Tuto vzdělávací bichli „Lumír včelaří“ věnují Tomášovi k jeho prvému svátku naše fčelky. A jako bonus vyfasuje stejně jako i jeho ségra Ema navrch cenu útěchy. Mají oba u nich uschováno po jednom bígu pro nastartování svých imunitních systémů a to hnedka jak po té letošní dlouhé zimě vylétnou ven na svůj prvý průzkumný a čistící let. Važte si oba toho. Zaplatí to dvě svým žitím.
7.3.2016 dědek Jirka

Od té doby co se vyklubala a prohlédla, jak se žije venku, je každý den, ba možná každou hodinu něco zbrusu nového a poprvé. Prvé převalení z krovek na břicho pro lepší výhodnější pozorovací ásanu, lžička mrkvového pyré na jazyku, prvé vytáčení medu a medový vítr. Prvé přičuchnutí k šeříku i k pěsti sourozencově... Vůni benzínu. První zub. Prvá jarní bouřka, koupel pod širým nebem a hnedka na to se jim v kebuli vylíhnou prvé otazníky. Babi, kdo ukousnul ten měsíc?

Kmotr Tom koupil sobě za nekřesťanský peníz downhillový bicykl, sexy gatiska s peškem a na pumpičku nezbylo.

Po vzoru kmotra svého, návrh a realizace automobilu švestkového obroušením právě prořezávaným zubem prvním, včetně finální povrchové úpravy ožužláním a cumláním kmotřence Tomíka za vydatné pomoci ségry jeho. Technologie tyto řádně patentově chráněny ve všech světa koutech, krom Koreje Severní, kde uctívání cumláním vlajky státní povýšeno příkazem bratra velikého na standard a tudíž patentově neochranitelné.
Všimli jste si taky, že staroši si hrají více než děti. Ty druzí tvoří a vymýšlejí, času na hraní nemajíce.

20.7.2016 Padl první výškový rekord dvojčat v kočáru, 1363 m n.m na Fuchsbergu.

25.7.2016 Dnes se nám s Edou na zápraží ke všemu ještě nakvartýrovala dvojčata. A zabrala si ho pro změnu zasejc pro ta svoje pikle batolící.

Krapátko genderová inkarnace do indiánské babičky byla víceméně bezbolestná. Spíše jsem si jí užíval. Simča mě naučila jak vázat do pětimetrového šátku jedno nebo druhé z dvojčat. Ani v nosítkách s ručně vyšitým balónem s barvami duhy se neměla špatenka. Vyprávěl jsem jim, jak v zemi musulmanské nás jeden takový balón probudil mezi bílými homolemi Kapadocie.

Prvé namleté kafe.

První podzimní den. Ema snědla velkého mravence, co se neomaleně špacíroval po malovaných čerstvě opravených dlažkách v kuchyni u kamen čínských. Podle ksichtíku jejího by málokterý zabulal šichtu svojí. Při průzkumu světa kolem šírého, do kterého se vylíhla, snědla brabence Ferďáska, protože prvé rekognoskace jdou za pomoci pohárků chuťových, skrze břuch, načež toho hnedka želela, neb bude dědičně zatížena posláním etoložky, po své mámě. Brácha to vše bedlivě pozoroval skryt za podolkem.

Dědek i babka musí mít vždy o slupku na těle méně nežli svěřenci jejich malí. Terkou přísně kontrolováno.

10.10.2016 Týden započal úplně nenápadně tou šunkou pro pana doktora, co nestihl oběd kvůlivá soplíku Tomíkovu. Pokračovalo to výběrem náušnic z oceli chirurgické pro mámu za zásluhy při hlídání jejích a Honzíkovo dvojčat, co na fous přesně před rokem pustili do světa. A důstojně zakončeno včera v neděli opulentní hostinou se dvěma dorty, každý s jednou svíčkou, ve fungl novém superbejváku strejdy Toma. Úplně největší zájem sklidila poklice odpakové popelnice, coby hudebního nástroje právě rodícího se bendu Stomps a kmitačky kalotových membrán těch nejdražších repráků co naše famílie kdy měla v portfoliu.

V Nedvajzu dvojčata dostala od kocoura Edy na hraní živou čerstvě ulovenou malou myšku a od strejdy Toma červeného houpacího losa až z Norska.

Tom na tácu

Ema

Terka s Tomem pod břízou

Honza s dvojčaty

na kchangu, pro sichr s přikrytými šutráky, Emík

pod stolem, s průsvitnými ušisky, Tomík

u fčelek

skupinové foto Terky, Emy a dvou Tomášů

Tom utekl roku jako první již o měsíc.

15.10.2016 Hustone, Hustone, máme problém. Noční lumpajzníci nechtějí vstávat. Start rakety do Nedvajzu bude krapet opožděn.

16.10.2016 druhý výškový rekord. Proslýchá se, že to byl prvovýstup na Dvoračky s tak velkým dvojčatovským kočárem severní exponovanou direttissimou od houpačky v Rezku kolem Kozelského vodopádu.

24.10.2016 výprava za sestřenkou Štěpou na Velkou Moravu.

14.11.2016 Tom s hloubavým výrazem ve tváři, všemi obdivován, špekuluje právě jak skrze žrťky ohrádky otevřít kličku dvířek kamnových. Ema s výrazem až apatické neúčasti ohrádku obloukem obejde a bráchovi kličku lehce otevře. Ona většinou čeká v povzdálí bez známky žárlivosti na dění kolem bráchy, kolem kterého se vše točí, jako kolem císaře Říše Středu, aniž by chtěla na sebe strhnout byť jen ždibec pozornosti okolí a přispěchá na pomoc až když je brachus se svým fištrónem v koncích. Vsadím botky, že nás všechny v budoucnu nejedenkrát překvapí.

4.12.2016 první sníh

20.12.2016 přípravy na pokojík pro panenky, ale spíše pro Tebe Terko jsou v plném běhu, ale letošní Jezus to myslím nestíhá.

24.12.2016 letošní Ježíškova narozeninová party se myslím dost vydařila. Nejprve jsme i s bábrlinkou a kočárem naskočili na šalinu No.1 směr Letná, ke kmotříčkovi Tomovi na čočku, co pro nás uklohnil. Rodinná zvyklost zajišťující všem strávníkům finanční soběstačnost na následný rok a krapet zmírňující dovečerní půst, za účelem zlatého prasátka vidění. Následoval kurz, vedený opět pánem domu, a to ve skateboardingu, ve kteréžto disciplíně strýc dycinky byl a stále je fakt dobrej. Odtud opět tlačíce dvojkočár kolem řádně, pánem hradu zašpérovaného, až k Černému Volovi, jako každoročně přecpanému vánočními štamgasty. Až u Zavěšeného Kafete se podařilo utrhnou jeden stůl na tuplovaný cappuccino, abychom to vydrželi alespoň do půlnoci. Na stěnách rozvěšeny fotografie, na kterých nesměl chybět brachus ani Albert s Monikou.
Nazpět domů k Míšeňskému porcelánu opět obchvatem kolem letohrádku královny Anny, přes lávku k Hanavskému pavilonu, nazývaného též Belvedér, nejčistší renesanční stavby v Čechách, a dál ke kyvadlu u Stalina, ráji skejťáků.
Ještě před dosmažením kapra se stihli oba malí protagonisté zdejchnout, jak pára nad hrncem. Po večeři vyšlo najevo, že pod stromečkem svorně rozbalovali dárek po dárku, což strýci Tomášovi při rozdělování, kterého se dobrovolně ujal, způsobilo nejednu vrásku. Další přehmaty při rozdělování zavinily nejednoznačné popisky. Jako například, „pro maminku“, když bylo přítomno několik generací maminek. Nejvíce asi zabodovala čtyřkolka ovečka i Baghera a starý evergreen, fotokalendáře od pana Škody. Cestovatelskou tématiku odstrčila na vedlejší kolej dvojčata a to určitě potrvá až do doby, kdy začnou sama rajzovat napříč poledníky. Z parapetu na to hemžení rozvážně shlížel jeden bílý sob z proutí, teplými ledkami protkaný, takový co má v popisu práce navigovat pocestné do pohostinného tepla za pec namísto hvězdy Betlémské, co máme v Nedvajzu.
A ještě jeden nečekaný dovětek měly tyhle navýsost povedené Vánoce. Nastartovaly závratnou karieru krmiče divoké zvěře a baristy, nejmenovaného člena našeho klanu, zanedlouho i SCAE (Speciality Coffee Association Of Europe). Kráčejícího ve šlépějích své prabábrlinky Kateřiny. Takového baristu poznáte snadno podle toho, že se vyskytuje převážně v baru a hraje si krom kávových zrnek hlavně s bary, kterými presuje skrz napěchovanou namletou kávu vodu horkou do těch svých vyhlášených espress. Nutno jen ještě zajet na kopec k Rudovi Bouzků, zda by nevytočil z nějakého velkého motorového ventilu nezbytný profi tamper, který bude následně opatřen nejlépe ořechovým heftem, z blešáku z Tuháně ze zakopce protějšího. Správně utemovaný lógr pro žížalky, při vyškrabávání do kompostu při čištění, známkou jest dobře napěchované misky páky.
A víte vy vůbec, co je na tomhle komickém kávomilství neboli kofeinové závislosti asi vůbec nejlepší. Paradoxně jeho dobrovolný konec. Osvícení. Po nějakém čase takové abstinence kofeinové, kdy si jej zakážete a zjistíte, že jste po celý boží den čilejší, lépe spíte a vůbec Vám neschází a není to vůbec žádné okaté sebemrskačství. Ale ten skvostný kávovar a nerezový tamper jsou na cestě k tomuto prozření nezbytné propriety a nakonec, pro radost párkrát do roka zhřešit a oprášit baristické umění, není také úplně k zahození. Nemusíte ji ale ani ochutnat, postačí jen usrkávat tu její vůni.

13.1.2017 prvé špagety a těstoviny

14.1.2017 Brácho, s pomocí normální bedny od našich plen uvidíme co se děje nahoře na stole u dospěláků. Uznej, nejsem dobrá?

Po nějakém čase jsme si asi všichni začali uvědomovat, že mít jen jedno vnouče myslím tím jednouče, ne dva stejně staré kousky, by byl stav nějak nepatřičný, nepřirozený. Takové jedno nemůže po své kopii druhé lézti, schovávat se jí do skříně a prostě je o mnohé ochuzeno. Už si nepamatuji, zda u postupně na svět přicházejících sourozenců je to podobné. Nebo to vyváží pocit zodpovědnosti za toho mladšího, třeba i o více let později narozeného sourozence. Určitě ne. Každý boží den mají asi půlhodinovou řehtací relaci z očí do očí. Spíš z ksichtíku do ksichtíku. Pak si dávají hubany s otevřenou pusou.

V neděli 5. března se dvojčata i rodičové jejich, poprvé probudili v novém bejváku na Vackově, v ulici Olgy Havlové. Probudilo je slunko, ač na stranu západní okna jejich směřují. Slunce od auslágu okna protější terasy odražené a jako budíček architektem prozíravým pro tento předjarní čas vyšpekulovaným. Auto setrvačníkové poprvé profičelo po hlaďounké vinylové bezbariérové podlaze obýváko-kuchyně, kolem mámou navrženého jasanového ostrůvku pro krmení zvěře divoké v barevných haprťačkách s plachetnicemi od autorky stejné, kvůli kterým děd jejich téměř o kejhák přišel. Zatím vše ještě bez jistících horolezeckých kruhů a prsních sedáků od Hudyho ve stropu zakotvených. Cílová rovinka byla až u parapetu okna francouzského na balkón vedoucího, s podlahou akátovou, slibným horolezcům prozatím zapovězeného.
Vůbec diviti se nelze mistrovi interiérů a solitérních židlí, taktéž rodákovi plzeňskému, nějakému Dolfíkovi Loosů, že se mu zachtělo cestou z kuchyně Vackovské i té Terčino rezidence v Jesenijce s navlečenými fochy javorovými na trám ze starého P3k včelína, taktéž plné šuplíků tajných, vrhnout se do vln Vltavských z mostu Karlova, neb to byl prý ješita velký a ponížení takové jen stěží unést mohl.

15.3.2017 Tomík, po vzoru svého velkého strýce Toma a k nemalé radosti tátově stihl ve chvilce vytvořit svoje prvé grafity na panensky bílé zdi.

30.3.2017 Sedlák Honza Vedralů přivezl navečer z jatek ještě teplou flákotu z mladé jalovice na bifťoury. Jeden balík i pro Petra střechaře. Náš příděl stihla Kytka řádně naporcovat a zavakuovat do mrazáku. K ránu mě probudil Edův zoufalý řev. Na Pedrovo morkové kosti v umyvadle dostali zálusk dva sousedovic mourci, oba vzrůstem podstatně svalnatější než to naše tintítko. Eda srdnatě bránil naše, myslel tedy spíš svoje, kosti ale pro sichr si mě povolal na pomoc. Ráno byla do dveří konečně namontována uzamykatelná jednosměrná kočičí dvířka.

10.4.2017 Jeden a půl rok slavíme v kuchyni, venku leje. Brácho, na startu Rallye Nedvajz je moje maličkost ve válečném vehiklu z bedny od ztuženého tuku ceres. Načež učiněn záznam o naší výšce na futra fčelína.

xx.5.2017 Zdařilo se poprvé zdolat učící věž a též dohmátnout na mosaznou kliku dveří, co vedou ven na placákové schody ku svobodě. Neb průlezem Edy to už nejde, hlava neprojde.

15.5.2017 Zdolán první boulder, ten na Pecáčích na kterém i jejich máma Terka onehdá trénovala.

19.5.2017 Čtvrtky a pátky, co Kytka pravidelně zdrhá do té své literární kavárny, obyčejně o pairuju na zápraží sám. Eda na nás kouká z mlází, dvojčata mne cestou kolem fungl nového pískoviště až do včelína doprovází. Emčin lumpajzník rarach jakýsi, z očí jí čučící, lumpárny vymejšlí. Čím větší, tím více ta její velká černá kukadla doširoka rozzáří. Ne nepodobna ona kukadlům máminým, když jí táhlo na druhý rok. Nemlich tak černé a velké jsou.

aktuální dvojčatový SLOVNÍK:
bami... banán
bavi... brouk-mravenec
bibi... boty
bindy... pindík
budeme dělat dělání ... 30.3.2018
didi... dudlík
eba... chleba
Emi... Tom
pavi... pavouk
pišku má Tomáš ... 30.3.2018
viva... voda

1.6.2017 Ausgerechnet na Den všech robat stříhaly dohola malého chlapečka, kadeře padaly ... na zápraží Nedvězské. A železná židle se neotáčela, neb vše se odehrávalo na čtvrtém schodu toho zápraží a to by chudák zbuchl dolů a vůbec veškerá podobnost s francouzským snem Josífka Kainarů tady dostává krapátko dost na frak. Jedním strojkem holena, jak kebule Tomova, tak na oplátku dědova, včetně vousisek šedivých, zatím jen toho druhého. To vše za bedlivého dohledu ségry s medovými loknami, co zůstaly zatím ušetřeny.

17.6.2017 Třetího svého bramborového muže už letos oba absolvují částečně po svých. Počítaje v to toho předloňského, co je Terka nosila ještě v bříšku.
Dnes pravě ve věku tak nebezpečně chytlavém. Nasákliví oba jak mořské houby. Ani podrbat za uchem nebo pod sádrou se jeden nemůže, aby to hnedka taky nezkusili. Neopičili se, jak opice na Srí Lance. Tam se děti musíte jednou určitě podívat. Vaše máma i táta by Vám mohli také o té krásné zemi povyprávět.

25.6.2017 Tom: "Býci ne. Pryč!!!"

1.7.2017 Droga dudlíková vhozena do kamen. Stejně důležitý historický zlom, jako když nedávno hodili Islanďané do vody svého vodopádu Godafoss sochu svého pohanského boha a přijali křesťanství. A je tam od té doby asi největší hustota kostelů na jednoho ostrovana.

4.7.2017 Hustý gangsteři s konývkama se přesunuli i s bábrlinkou Kytkou na skálu Hracholuskou.

17.7.2017 Stavba houpačkového centra.

25.7.2017 Dnes se nám s Edou na zápraží opět usalašila dvojčata včetně jednoho kulturisty. Moje máma by řekla rampál, míněno tím ramenáč, svalovec, silák, prostě udělanej chlap. Ale Wikipedie, pan Google ani Tom o tom mlčí, nemají ani ánung. Což je taktéž germanismus jako vyšitej.

1.8.2017 čtyřčata a noc druhá ve včelíně. Po celou noc se blýská na časy a ráno si nás tam přijde vyzvednout hlasitě mňoukající Edík, celou noc předl u bábrlinky v kanafasu. Vyškrábe se po jednom z hladkých sloupů od Krupajzníka. Že už prý je nejvyšší čas na snídani, myšleno tím samozřejmě tu jeho. Uznejte, takové pozvání se neodmítá. A to na vysvětlení pro jeho druhou, jednu už určitě vyfasoval, jinak by se nedostal z chalupy. Takhle nás obalamutí každý den a je přitom tak záviděníhodně šlank. Jestli si to kočky taky závidí? Hlavně ty vychrtlé anorektičky od Zástěrů z poslední zatáčky.
Na naši snídani pro změnu opět vločky utopené v kilovce řeckého jogurtu s rozmatlanou směskou nejlépe třech druhů černých bobulí. Tedy přesněji dvou úplně černých, Aronie, černého rybízu a jedné tmavomodré, kanadských borůvek, kterých se letos urodilo jako ještě nikdy, velkých jak třešně. Vůbec všech darů matky přírody je v tom našem údolí letos nějak více. Apokalypsa globálního oteplování je tady nějak obrácena na ruby. Proto se sem asi tak hrnou Holanďané.
Na návštěvu dorazila stejně stará dvojčata z toho domu na kuří noze ze za údolí dutých hlav. Otestovali jsme si na vlastní kůži, jak taková čtyřčata umí zaplnit jednu hektarovou zahrádku.

12.8.2017 Čekám a z dlouhé chvíle šůruju sednici, lednici i dřevěné schody, kde si nejraději hrajou. Žitavky na štrúdl dávno natrhány a nastrouhány. Měl jsem celý týden dovolenou a nestihl jsem ani fochy ani pokojík pro panenky. Na polední spaní mají přejezd ze své Hracholuské haciendy. Budeme je tu mít s bábrlinkou poprvé na celý weekend sami na starosti. To je jeden z těch kupónů co dostali rodičové jejich od Jezuse. Ještě tam mají krom několika jednonočních, jeden celotýdenní. No pámbů nám s bárlinkou pomoz.

Á děti pampelišek. Tomášek s těmi oděrkami a boulemi vypadá jako týrané dítě. Asi na Vás pošlu krkonošskou sociálku. Tetka Helča

15.8.2017 Spustil se slejvák a bylo nutno vyšpekulovat nějakou indoorovou zábavu, třeba ve včelíně. Los padl na spásnou výuku nočníkovou a právě zrodivší se fusklové pexeso, součastně i k úklidu ponožkového dědova šuplíku sloužící. I když obecně platí: „Čurbes v bytě = spokojené dítě.“ Iniciátorem této gamesy je jeden skromný fúskožrout, právě v naší pračce dlící.

17.8.2017 Dnes jsme byli na výletě v Rokytnici. Sjezdovka plná ovcí. Pak drink na Skácelce a naučnou stezkou borůvčím zpátky dolů.

18.8.2017 Mladí pěstitelé zdraví cestovatele.

9. 9. 2017 Spunktovala to zase všechno, a do Nedvajzu svolala, moje Kytka. To vnitřní špaletové okno musela chudák Emča řádně vysklít aby vznikl takový ten hradní edémek ze kterého by bylo vše dění kuchyňské jako na dlani skouknutelné. Tak za téhle prvé velké sešlosti ku příležitosti babího léta a i jiných příbuzných výročí, na kterou dorazila i Simča se Štěpou s velkými kukadly až z Velké Moravy a Kubík s Nikčou, mámou Helčou a prabábrlinkou Květkou až z druhého konce našeho království, z daleké Plzně. Tak v ten velký den k tomu konečně došlo a je to tady. A cesty zpět už není. Dlouho očekávaný a krapet i obávaný zlomový okamžik, v anglosaské literatuře označovaný jako „breakpoint“ přišel. Tomík se za aplausu celé sešlosti vyšponoval a vystoupl na samé špičky špiček a bříšky prstíků dohmátl na mosaznou kliku. Kuchyňské dveře povolily a rozlétly se dokořán. Cesta ku svobodě tam venku, s těmi strmými kluzkými schody z placáků sroubených, psisky a mnoha dalšími lákadly je definitivně prolomena. Kdyby tolik odvahy, rozhodnosti a důmyslu projevil i ten národ, generace oblbovaných mužíků, kousek od nás na stranu východní sídlící, bylo by na světě lépe. Měl by dříve soudruh, dnes pan báťuška Putin po žížalkách. Bojím se ale, že než dvojčata vyrostou, tak k tomu nedojde. Ve vodce, kterou jim báťuška štědře dolévat vždy rád bude, své sny utopí. Nebezpečí zhoubné demokracie a liberalismu, co na ně číhá tam za dveřmi, venku za hranicemi, v těch nejčernějších barvách jim vykreslí. Zlé nepřátele všude tam venku číhající plasticky z plastelíny své představivosti uhněte. Dobře vědíc, že když za ohradníkem číhá slintající vlk, i když jen na obrázku, ovce se do houfu tlačí a mačkají sami. Osvědčené finty všech diktátorů, co svět světem stojí, by ukojili svoji chorobnou touhu po moci.
Ségra, ta s těma medovejma loknama, to zmákla již o týden dříve. Tiše, jako vždy bez velké pompy a publicity. Skromě, jen jakoby „by the way“.
Spalo nás i na podlaze a samozřejmě ve včelíně celkem jedenáct. Nepočítaje v to sousedy, kteří si jako přišli půjčit muškátový oříšek nebo vymysleli jinou průhlednou úsměvnou záminku. A u nás nespali. Čerstvá nevěsta Mirka Janatů si přišla, jako nakopat erteplí k roštěné a Filípek Krupků přinesl ochutnat štrúdl od babičky. Prostě to tu žilo.
Dne následného jsme dorazili v husté mlze s Kubíkovo dronem, kterému toto sychravé póčo vůbec nevadilo, až na rozhlednu, jmenovkyni malé Štěpy. Vejšlap tento na zpáteční cestě řádně oslazen ve vyhlášené knajpě „Na Prdku“, jedním velkým kynutým knedlem s borůvkami a se třemi příbory, samotným kuchtíkem servírovaným.
Hnedka na to dozrávají poslední ostružiny nad vrátky, zamknou se samy od sebe bez klíče, až do jara i jediné dveře do včelína. Nikoho dovnitř ani ven nepustí. Paní vlhkost sama se postará, aby fčelky klid měly a nikdo je nerušil.

13. 9. konečně došlo na období maňáskové. Na IKEA komódu s barevnými šuplaty na hračky, sroubena v dřevníku nástavba 3 in 1 s volavkou za komínem, z fošen dubových po kterých si to po padesát let štrádovalo asi milion botek měšťanů Turnovských. Střecha ze dřeva třešňového řádně vyleštěného voskem včelím, přichycena šroubením jabloňovým ze starého hoblíku - římsováku. Tento počin měl spláchnout hned tři nezbytné teařské stavby v pokojíku dvojčatovském. Coby zmíněného divadla loutkového, krámku zelinářského a kuchyňky se sporákem s plotýnkou z plátu exotické dřeviny až z Vietnamu Bogem vezené. Na velikosti a pohyblivosti kloubů maňásků panovaly a panují dosud v naší famílii diametrálně odlišné názory. Inspirace proto čerpána na Aukru a pro sichr ještě navštíven P3k, o kterém šla šuškanda, že kdysi v mládí, před více než čtyřiceti lety, přivydělával si řezbou ve dřevě lipovém. Ksichtíků pro marionety divadla Spejbla a Hurvínka. Jednu hrůzostrašnou, černokněžníka, vyštrachal a zapůjčena bez mučení coby mustr. Ta nejprve k smrti vystrašila otloukánka Tomíka, kukučem svým hrůzostrašným a už v ruksaku se hnedka při následném převozu do Nedvajzu rozpadla. Přesněji její kožené klouby časem tak zpuchřely, že bylo nutno nejprve tyto restaurovat matrošem z Marocké koželužny, velkým strejdou Tomem, už v minulém tisíciletí dovezeným. Klouby té další, na Aukru okouknuté a následně obšlehnuté, jsou o poznání jednoduší. Takové loutkové je tak troch alchymistická laboratoř, ve které se dá uhníst, uplácat nebo jinak uklohnit charakter bytosti, nejen pohádkové. Nejprve sekyrou, nožem nebo dlátem pak mluvou, kterou jí vložíte do úst, co ji duši vdechne. A to je teprve ten kumšt. To raději nechám na mojí Kytku. Prabábrlinku ještě čeká spíchnout nějaký ten kostým včetně kokrhelů. Zatím vzdoruje. Asi nejtěžším prubířským kamenem, který dal nejvíce zabrat byl titěrný košík Karkulčin z pediga upletený, z rozmotané Terčino koule z vánočního stromečku, potom, co si na něm vylámal zuby i největší z košíkářů v okolí, nějaký P3k.
Do Jezuse musí mít naivní řezbář pajduláky alespoň na jednu pohádku. Nemáš do čeho píchnout, vyřež alespoň dvě hlavy, srabe. Zatím hotovy: Červená Karkulka, hloupý Honza, jednoruký pan král křižák, černá princezna a čarodějnice na koštěti. Potřeboval bych myslivce a vlka. Výška jedné stopy Vikingů.

Skloubení závěsu atlantoaxiálního, hlavy buxusové, ze kteréhožto dřeva je lebka krále křižáckého neuměle vyřezána. Tvořeno atlasem, prvým obratlem krčním, z mosazného drátu svářecího, zasazeného do čepovce (axis), druhého obratle krčního, vyvrtaného přímo do jasanového těla, vyzrálého dřeva zlomené násady krumpáče. V pořadí již druhého, tudíž štíhlejšího nežli bylo předchozí tělo Honzovo, neb se násada od želízka krumpáče pomalu zužuje. Další bude moci být snad už jen Twiggy. Ale ta v pohádkách moc nefiguruje.
Principál takového normálního pimprlového ansámblu vybírá herce pro daný kus, který hodlá uvést. Udělá konkurz. U nás Terkulka a Kytka šijí ad hoc, pro nedostatek herců text na portfolio maňásků a kulis, co leží v kufru v malé šatně, u dětského pokojíku dvojčat. Jeli ale premiéra ještě dostatečně daleko za dveřmi, je čas spíchnout alespoň kostým a kebuli vyžádaného protagonisty vyřezat, nebo se poohlédnou na Aukru. Třeba onehdy piráta s jizvou přes oko, s tělem alternujícím s ET.

14. 9. 2017 Oba naši špunti nahodili sobě na hrb po baťůžku, právě dovezených bábrlinkou z Chamonix. Ema fialkový, Tom v barvě trávy jarní a jelo se na letiště. Tam čekačka předodletová při houfování, krácena u fungl nového letiště z Lega. A jako stěhovaví ptáci odletěli před blížící se zimou do teplých krajů.

24. 9. 2017 Tomíkovo dílko je jak okno Chagallovo, co jsme onehdy obdivovali v Nice a další poblíž Jeruzalému na Hebrew University Hadassah. Hodně malého Chagalla. Nebo spíš jako malý, velmi raný Vaserely, vaše hodně nekritická babuša.

Raději mu to nebudeme říkat, aby nebyl pyšný jak princezna.

7. 10 2017 Nedvajzské tohoroční trhání jablek...Váš pradědeček hříbeček Přemýk se, se svým spolužákem ze základky, co to později dotáhl až na portýra u Pražské památkové péče, a onehdá nás protáhnul, při té velké rekonstrukci Týnského chrámu až k jeho zvonům. A jednou dokonce do čerstvě odhaleného podzemí pod orlojem. A na památku Vám nechal v Biskupcovce, na psaní domácích úkolů psací stůl s jedním chybějícím šupletem. Tak tihle dva kujóni-výtečníci se na čas odstěhovali na naši čerstvě zakoupenou chaloupku do Nedvajzu, že tu budou spolu jako hospodařit. Asi naočkováni zářným vzorem pana Horníčka a Jiřího Sováka, z kultovního seriálu „Byli jednou dva písaři“, co šel zrovna v telce. První počin co spolu svorně vyšpekulovali, bylo, že přefikli vejpůl náš nejdelší žebřík, co jediný dosáhl až k okapům, že byl prý pro dva staroušky moc těžký a v téhle roli a v podobném duchu škodičů pokračovali při své zdejší anabázi. Pak pro změnu jeli ještě škodit na spolužákovic chajdu. Na zbytek toho slavného žebříku se snaží právě vydrápat horolezkyně Ema a natrhat taky nějaká jablka na sušené křížaly pro bráchu.

10. 10. 2017 Ahoj rodinko, blíží se naše společné setkání, tak Vám posílám předběžný harmonogram, který určitě úplně neklapne, ale to nevadí, hlavně, že se sejdeme.

10-11 palačinky&čaj/kafe/karo jako pozdní snídaně
11-12:30 (13. to jistí) vycházka s dětmi do parku (já s babičkou zůstáváme na základně a finišujeme oběd)
12:30 (13-podle ospalosti hlavě děti) návrat z vycházky a společný oběd
14:00 všechny děti vzorně usnou (i Štěpánka)
14-16 Hurá, máme klídek!!! Pro zájemce montáž dětské kuchyňky, nacvičovaní loutkového představení nebo si taky můžeme zdřímnout
16-17 (podle toho, jak dlouho nám klídek vydrží ??) Děti sfouknou svíčky a budou nám servírovat dortíky
V neděli nás absolventka PIS (Pražská informační služba) alias maminka provede po nějakých zahradách, jejichž jméno mi vypadlo, ale jsou unikátní!
Všechny části akce jsou dobrovolné, takže, Kubiku, nemusíš jet po dálnici 200, palačinky počkají! Odesláno z nakousnutého jablka

Ke dvěma svíčkám na dortu, pečlivě a s láskou spíchnuto dvé loutek ze zlomené násady od krumpáče s příhodným oválným profilem. Ani tlustým ani hubeným, jaký má i trup těla hloupého Honzy Božky Němcovic, který ale není vůbec hloupý. Pro Tomíka tohle pimprle dostane santalovou hlavičku mladého Buddhy, co překrásně voní a ještě se uklání. Může být lehce obměněna i za ebenovou hlavu Sněhurky Africké alias Ajši. Nesmí ale hrát oba ve stejném kusu, neb přestrojení pánům hercům přeci jenom chvilku trvá. Emička dostane hodnou čarodějnici na koštěti, s velkou bradavicí na bradě a s plátěnou suknicí opásanou provazem lněným. Dírky po červotoči ošetřeny včelím voskem a olejem olivovým. Do patentovaných ladicích šteftů, co štelujou délku provázků nasypán grafit nastrouhaný ze špičky tužky, by se lehce protáčely jako kolíčky u houslí. Točit jimi nutno tak dlouho, dokud nekloužou naprosto hladce, bez pištění, vrzání, váhání či odporu jakéhokoli druhu. Pro sichr ještě přichystán nápovědní pultík ze dřeva švestkového, opatřený mosazným kováním až ze Srí Lanky vezeným, ale stejně se většina dávaných kusů řádně improvizuje a žádných not nepotřebuje.
Strejda Jejda dotáhnul balónky héliem plněné, jež na fistuli dobré je. Ke kávě a štrúdlu naservírováno krapet muzicírování. Živá tátova hudba. Dne následného po unisono sfouknuté svíčce s arabskou číslovkou 2, se oba hlavní aktéři téhle povedené trachtace vypravili skouknout zahrady svého budoucího působiště. Do zahrad Černínského paláce, toho s obřími yagiho anténami pro svoje tajné depeše na střeše. Na východ a na západ měřující. Pod těmi kde byl nad ránem před téměř sedmdesáti lety nalezen v trávě chudák Honza Masaryků - humanista a diplomat. Pod římsou okna koupelny svého bytu směřujícím právě do těchle krásných zahrad. Snad. Nutno ověřit.

A za rok Jasan, že Joshua bude taky členem gangu!

Pardón, do toho ale snad mají co mluvit hlavně naháči. Jasňačka !!!

21. 10. 2017 hlídací bábuška Kytka poprvé a k tomu bez peřiny, zabalena jen do kacabajky, kteroužto jsme s Vaší mámou před lety devíti dovézt sobě ráčili z Nepálu, přespí nedobrovolně ve včelíně. V hacafraku se žmolky vlny ovcí dlouhorohých, deroucími se ze sukna dávno zteřelého. Usínala zrovínka když měsíc doputoval za Krupkovic, k pláči voštěchtanou břízu se sádrovým čápem v koruně a promítal je teď oba na zeď. To nedočkavé třepetání padajícího listí a toho dosud neodlítnuvšího čápa. Jedince to pro jeho pokročilý věk již silně oprýskaného a krapet již i sklerotického. Kdyby tam byly rolety ze sukna voskového a v nich malá dírka, byl by obraz nohama vzhůru, ale takhle byla projekce ještě ostřejší, díky těm světlometům aut, co jeli z párty od Bogů. Ono se to vlastně u listů těžko pozná, co je nahoře a co dole.

6. 11. 2017 V předvečer výročí sta let od Velké říjnové tragedie se scházíme na podzimní merendu, hlavně ale ku příležitosti kácení na otop, na zimu dlouhou. Sušené křížaly z tohoroční nebývale štědré úrody jablek zachutnaly nejvíce Tomíkovi. Pixlu plnou spocíval na posezení, tedy spíše na jedno poběhání, neb jen zřídka posedí chvíli.

26. 11. 2017 Po našem odchodu musela četa bludišťových uklízečů a uklízeček vypulérovat panoráma Maroldovo a hlavně všechna zrcadla. Vyzbrojit dvojčata, těsně před vizitací, kedry máslem čerstvě namazanými, nebyl asi úplně ten nejšťastnější nápad. V tramvaji domů jsme si říkali, jak asi mají těžký úděl chudáci zloději takových mrňat, přinatrefivše zrovínka na takovou hladovou, zážitky vyždímanou skvadru, kterou jsme vezli domů. Každé takové řemeslo i to loupežnické je o dvou kůrkách.

5. 12. 2017 perníčky na Vackově

11. 12 2017 Emička přiskřípnuta za prstík svůj, mezi futro a nastevřené dveře Vackovské, se slzami a srdcervoucím řevem se loučí s babičkou, domýšlivou, že to kvůlivá ní vše.

24. 12. 2017 Nejlepší letošní prezent od Jesuse.

P.F.2018 aneb volné pokračování „Ballad of Easy Rider“.

2. 1. 2018 Konkurenční kočovné divadlo od babiky doplněno mobiliářem

10. 2. 2018 Fašank neboli masopust v Břasech na velkostatku Vranůvek u Evičky Roučků. Tedy přesněji ve vedlejší vsi u báby Radnické. 40 dní půstu před Velikonocemi začalo den poté.

19.2.2018 A hnedka po Masopustu přišla do módy móda krabicová.

27. 2. 2018 Nedvajz. Jak jde život. Tuhé mrazy. Sýkorky a ostatní zpěvní ptáci, včetně strakapouda létají o sto šest ke krmítku. Pátek byl poslední den, kdy bylo možno řezat stromy. Naše stromy jsou staré a vysoké, pně již notně vydoutnalé. Jirka se podvakráte sekl do ukazováčku na pravé ruce a jako správný chlap se léčí sám či homeopatiky. To odpoledne jsme se poněkud poškorpili a já poněkud pyšná na první ostříhaný strom jsem opřela žebřík cca čtyři metry o dalšího staříka u silnice. Jirka seděl doma v sednici, nohy v elektrické botě a léčil ukazovák hypnózou. Větve odlétaly na vše strany. Musela jsem si však odskočit, sjela jsem po žebříku a seskočila z páté příčky do rigolu. Zlomený kotník, sádra ke koleni. Dost nepříjemná byla snaha sanitáře ohnout nohu v kotníku do pravého úhle. Jedinou výhodou je, že Jirka, ač má bolavý ukazováček, (zvaný mukl), mě obsluhuje, včetně doprovodu na náš vzdálený, v mrazech velmi vzdálený záchod s několika překážkami v cestě. Pokračování příště...
Mukl je muž určený k likvidaci, tedy spíše uukl
Mamuška, Bábika, Kytka a Květa, rozeberte si...

1.3.2018 necelý týden před svátkem všech nevěřících Tomášů a hlavně toho našeho nejmenšího, vyřezal můj spolužák Petr Malého prince a pilota, jeho literárního fotříka, Saint Exupéryho. Dopižlal je oba, tedy přesněji všechny tři, včetně zvídavé lišky, toho mrazivého předjaří, co se ta mrcha rtuť v teploměru za oknem v podkroví v Nedvajzu srabácky k ránu schovala do své dolní skleněné baňky a odmítla vylézt a měřit.

8.3.2018 MDŽ. Dobré ránko, pašerák vnuček přes kopec Žižkovský - Pecáčovský je připraven vyrazit pro svoji blonďatou oběť. Moje malá Emička, jediná uniknuvší jarní viróze, ta, které nelze nic odepřít, balancuje na jedné nožce ve vytahaných punčocháčích nad babiččino ušákem, v ruce třímajíce těžké kladívko a nad hlavou zavěšeno sedmero Mozerů pro Vánoční tabuli. “Dědečku můžu?“

19.3.2018 Jak to tam Terko zvládáš? Děti vezeš do školky, bábrlince s polámanou haxnou? Ta mrcha zima se nechce vzdát, předat žezlo, jako ti naši politici. K ránu minus osm stupňů. Popel na kompostu a zatopeno, tedy trochu. Dnes v plánu vynesení alespoň 12 kýblů močůvky, též na kompost dokud je sníh, už je na hraně rovnou u rantlu senkrovny. Krásná prácička, už se docela těším. Být tu děti určitě by pomáhaly se svými barevnými kyblíky na bábovičky nosit to černé zlato.

29. 3. 2018 Jednou to muselo přijít. Prvé celodenní hlídání dědy.

12. 4. 2018 Toho letošního osmičkového roku stého výročí naší státnosti přikvačilo jaro nějak nezvykle fofrem, řekl bych až příliš chvatně. Mrazy vydržely až do počátku aprílu a potom se přes noc natěšená příroda zbláznila. Pupeny započaly pukat rašícími listy, vykvetla magnólka u posledního menhiru. Ťuhýk, (nebo to byl možná spíš pan Hejl) si rychle rezervoval a zabral budku v závětří nad zápražím, kousek od krmítka, kam létal po ty přešlé mrazy na slunečnicová semínka, za které Kytka od Vánoc utratila majlant. Měl ji asi v merku už od zimy. Vyfoukl ji dalším adeptům na tohle sociální bydlení. Ale moc mu závidět nemusí. Soukromí, nad frekventovaným sitzem si zrovna neužil a v roďáku nebo v hustém jasmínu u vrátek by užil klídku pro vyvedení mláďat víc.

16. 4. 2018 Neodkladně bylo nutno dovalit špalek, nebo spíše rouru z té koblížkovic vyvrácené duté jabloně, co ji takhle zrakvil ten poslední fukéř, Krupajzníkovi pod nosem vyfouknutému, na křesílko divadelní, před kterým zbledne i Váňa Skálů až jej na Vackově zmerčí. Řezba druhého sitzu se nedala už odkládat neb o to prvé proutěné z blešáku ze zakopce, sváděn byl denně boj lítý, rámovaný velkým řevem hašteřících se dvou diváků. Zbylo ještě kus matroše i na vývěsní štít nad divadlo loutkové. Do vynuceně odložené instalace použitý jako hlava koňská na smeták navlečená, pro celoroční masopust dobrá. Pro jezdce dva dosti místa skýtající. A to až do doby, kdy přestane forbína jeviště loutkového jako prolézačka diváky ty dva přitahovat. A vzrůst jejich, zálibu tuto brzy na to jim ji již utne. Zábavu to jarní vedle bikeření, okoukanou od táty i strejdy Jejdy, jejich největší.

19. 4. 2018 Na zápraží, pro změnu tom Hracholuském, se zasejc kujou ňáký pikle.

22. 4. 2018 Provazolezkyně s brachusem provazolezcem, zvídavým kanonýrem, na zámku Zbirožském s chromajzlíkem Kytkou a jezevčíkem Ferdou.

_________________________________________________________________________________________________________________________