X.X.MMXV.

Toho roku dostala paní historie do své pazoury od naší dcerky Terky fixku a tou udělala tlustou dělicí čáru. Toto se přihodilo před, a to až po příchodu našich dvojčat vnoučat. Latiníky gemini zvaných. (B.G. - A.G.)


Aby se tohle datum v číslicích římských jednou dobře vyjímalo a tesalo mistrům kamenickým do šutráků pod to, co ta naše stvořeníčka jednou vytvoří. Protože a poněvadž kámen je matroš, jež prý má podle těchhle fachmanů nejblíže k věčnosti. Řemeslníci ani moc majzlíky svoje v ohni kalené otupit nemusí, což zanechá i kratší uhlíkovou stopu při kování těchto, kámošům od řemesla černého. A vůbec aby číslice vypadaly takhle skromně i pěkně, tak to asi stálo tu naši Terkulku karkulku hodně sebezapření, potu i bolesti, která prý je však záhy vytěsněna jen vzpomínkami krásnými. Musela vydržet do dne nového, než je propustí oba dva na světlo do světa na zkušenou. Určitě též proto, by se jim i celému světu to kulaťoučké jubileum lépe pamatovalo.
Taky jste si ráčili všimnout, jak ty majzlíky poslední dobou nějak zahálejí. Není prý proč ťukat. Nebýt funebráků nemají do čeho píchnout ani klepnout. A to ty římské číslice k tomu přímo svádějí, tedy krom toho zakulaceného C, to jako stovky, a ta se hnedka ke slovu nedostane. To Vám potáhne děti již na čtyřiaosmdesátku. Vyšly všechny nějak z módy, ty nápisy vůbec. Onehdy jsme s Vaší mámou, kousek odsud na jihovýchod, stáli u takové desky v Thermopylách, ač letopočtu neměla, byl to panečku pocit. To trnuly zuby i kosti v těle celičkém, když nám to Váš pradědek Přemýk z řečtiny překládal.
A ještě Vám musí vnoučata moje prozradit něco. Kdyby se té Vaší mámě omylem zachtělo vytvářet a hromadit i statky hmotné, byla by v této disciplině jistojistě veleúspěšná a omylem to párkrát okolnímu světu dokázala. Zavčasu ale přišla na to, že tudy zkratka ke štěstí nevede. K poznání tomuto se jiní nesporně úspěšní jedinci povětšinou propracují až na sklonku své životní dráhy a mnozí to už ani nestihnou.
A příhodný to okamžik i pro nějaké to vlastní zásadně přelomové předsevzetí. Napřesrok musí být zasazeny za včelínem dvě roční třešně, co porostou pěkně s nimi ale určitě rychleji, by dvojčata mohla zanedlouho vylézt na ně a zmatlat se prvými červenými plody co vydají. A ještě umanuto sobě dovést z plantáží srílanských bonsai, třeba tu Zelkovu z čeledi jilmovitých (Ulmaceae) sazenou taktéž roku MMXV. Ta bude na kuchyňském stole stále všem hodujícím stolovníkům na očích připomínat tuto nesmírně důležitou událost.

10.10.2015 Den prvý - štěstí v té strhané, krásné mámino tváři.

Jj, myslím, že už je fpoho. Asi to bude ta Emička s Tomáškem. Není to vůbec jednoduché vybrat jména! ?

Oh! Huge congratulations to Tereza! And to all of you on the arrival of Ema! Best wishes and mountains of Love, from Dougie, Fiona, Matthew and Andrew! XXXXX Oooops! I have just woken up, it's Twins! Welcome Tomasz!!!

Jsou krásní, prosím spi, co to dá. Já Tě opravdu budu pomáhat. Snídani, až mi dovolíš, vše po špičkách. Takže Emička se blíží k 2 kilům. S tátou obdivujeme foteny, ty ponožky jsou opravdu sexy. Líbá máma

Dobrý den, japa jste se vyspaly děti a Ty Teroušku? Doufám, že trochu více. ?

Dobré ranko, dnes to bylo lepší. Dařilo se mi spát v každém mezi-intervalu. Teď mám hrozný hlad, tak jdu snídat.

Jak to, že nemají čapky, doufám, že mají fusky. Včera jsem se trochu lekla, že brečíš. Jsi velmi statečná. Dourou chuť.

15.10.2015 Dobré dopoledne, maminko. Už jsem dnes dvakrát brečela, ale jen trochu. Spala jsem asi 2 hodiny. Ráno mě ještě spící začala buzerovat paní se snídaní, jestli jsem vzala skleničku z vedlejšího stolku. Myslela jsem, že jí dám do držky! Ale samozřejmě, jsem ji to vysvětlila jinak ? Teď jsme po vizitě a paní doktorka říkala, že jsme úplně užasní, jak jsme se pustili do toho kojení. Ale že o tom nepochybovala, když viděla jak jsem zvládla ten porod. Tak jsem se málem rozbrecela zas? Emulka v noci nechtěla ani dokrm od sestřiček, ale ted v 9 předvedla mistrovsky výkon 50ml a po tak vydatné snídani měla 1980g ? Vyřídíš to i tátovi a babičce, prosím? Pěkný den. Jdu spat**

Všichni tři jste skvělí. Takže byste mohli jít v úterý domů. Otec a dědeček se chystá na misi. S láhví portského a třemi pidiskleničkami bude zvěstovat narození vznešené Emy a udatného Tomáše, ten, který přišel na svět první. Uvidíme, jak se náš otec versus dědeček vrátí. Já drobné zahradní práce. Prosím pohladit.? Je poněkud chladno, chybí váš skvělý ovladač kotle, ale co by ovládal. Líbám máma.

Tomášek ještě coby batole již při týdenním výročí návratu z Podolské porodnice zabodoval coby nový Houdini, vyprostivše se z dobře zašněrované zavinovačky.

___________________________________________________________________________________________________________________________________________

emailová korespondence: ___________________________________________________________________________________________________________________________________________

6.říjen 2015 Terka si už chudák nemůže sama ani tkaničky zavázat, neb má to už za pár. Na rozsypání je každým dnem.

9.říjen 2015 Spěcháme do Prahy. Terkule právě odjela sockou doprovázena Honzíkem do Podolské porodnice.

Jdeme se raději projít do večerní Prahy. To čekání je nekonečný.

Ne úplně náhodou zabrousíme až ku Svatému Kříži Na příkopech. Nejprv prosba před turínským plátnem. Je to na mě, neboť Kytka si to svoje přáníčko letos už vycamrala. „Není to náhodou řád Piaristů?“ Ptám se Kytky, které jsme kdysi špendlírovali školení PIS z rodinného rozpočtu a tudíž je díky nám všem dnes nejchytřejší. Nikdy jsem si tohohle kostelíku vlastně nestihl všimnout a je téměř jisté, ani nikdá dovnitř nenakoukl. Skleróza je ale skleróza. Začnu být pro sichr raději pověrčivý. Jsme totiž úplně čirou náhodou u Českomoravské provenience Řádu chudobných řeholních kleriků Matky Boží, zbožných škol Piaristů!!!
Po čtvrté ranní, po čtrnáctihodinovém maratonu, konečně MMS šťastné mámy se dvěma uzlíčky. „Tak už jsme tady!!!“. Jsme tedy babka a dědek. Dost jsme si o to koledovali. Možná krapet pomohla i ta restaurovaná pička dřevěné černé madony z Toga, co se houpe na metrovém kyvadle našich domácích věžních hodin na kredenci v kuchyni, té co jí pohoršená Kytka, hnedka jak ji dostala, udělala neodbornou obřízku. A ke všemu má dnes narozky i náš, tedy brachusovo Bertík. Budou to slavit příště dohromady. On coby důležitý strýc a jeho synovec a neteřinka. Dostal je vlastně k dvanáctým narozeninám. Krapátko v ksichtíku pomuchlanej Kryštůfek-Tom ségře Robince-Emičce prošlapával cestu ven celých patnáct hodin a ta s vyleštěným liftem vyběhla za ním hnedka po čtyřech minutách.

10.říjen 2015, 06:14 Tak jsme tady

Všem na ctěnou vědomost se dává, dva včelaři se hlásí do rachoty, Robinka, Krištof a dědek.


The Day After TWINS ON BOARD

Strýc a kmotr Tom to šel hnedka okouknout a řádně zvizitýrovat

Hallo Sidney,
tady dedek Jirka. Skypovat jsme jiz nekolikrat zkouseli. Klidne to dnes zkuste prokopat z Vasi strany.

Tercino dvojcata se jmenuji Ema a Tom a maji se uz druhy den k svetu. Terka je hrdina. Neprijala zadne uklidnujici prostredky a to u dvojcat s prirozenym porodem ustoji jedna ze sta rodicek. Cela Podolska porodnice se na ni chodi divat.

Hrdá babka Květka a dědek Jirka

Ahoj Jirko,
to je Terezka a má dvojčata? Ježíši, Ti jsou krásní.
Zdenek &Sidney

A wonderfull day today! The beautiful baby in this photograph, the daughter of very good friends of mine, had a a baby girl! Congratulations the the parents and Grandparents!

Douglas Cann ... Oooops! My Big mistake! She had Twins! Congratulations, TWICE! XXXXX

Drahá babko a dědo,

všichni vypadají zdravě a optimisticky. Přejeme všem zúčastněným i přihlížejícím to zdraví a optimismus až do konce světa.

Jana a P3k

Den šestý

Dobré ránko, cinkilinky, už nám uklízečkám zvoní budik. Jen zkontrolovat základni vybavení a utáhnout uzel na šátku. Mamuša

Ahoj beruško, strašne, chachacha Ti to sluší. Jsem fpoho. Prosím nešil. Už ať jste doma. Líbam a prosím oba pomuchlovat. Mamuša

Do Nedvajzu zítra ráno. V sobotu přijde Danuška od koní a taky vezmu Dendu ven. Táta má trochu strach, že má prý blechy, ale ty přece na člověka neskáčí. Tomík už hezky kouká po té rachotě a Emička se holt musí vyspat. Libám. Mamuška

Doufám, že se zase sjednotí v kojení, pišišvoři.

Vypadám jako zombie, vid? No holt se nedá nic dělat. Ale Honzík je moc hodný a vždy mi řekne, že mi to moc sluší ??

Vypadáš a jsi úžasná a Honzík je taktéž úplně úžasný. Ale abych ho moc nepřechválila, aby nebyl moc pyšný. Hezky se vyspi. Mamuška


19. říjen. 2015, den devátý, nazpět v Nedvajzu.
Nedá mi to, než abych se s vámi nepodělil o dnešní události. Sedíme ve světnici u souseda Karlíka Krupků jako pět loupežníků. Oheň praská v čerstvě poděděných kamnech po nebožtíkovi sousedovi Láďovi. Kreslí plameny na protější zeď skrze prosklená dvířka. Kolem dubového stolu krom pana domácího, dva pozůstalí bratři nebožtíkovi, druhý Karel zálesák, psovod a tesař v jedné osobě, coby potenciální majitel sousední chalupy a já druhý svědek transakce a skrutátor. Na stole se vrší štočky bankocetlí s momentkou Franty Palackého. Pečlivě podvakrát přepočítávané. Potřesení ploutvemi. Tři kované klíče tří bratří se stěhují z ruky do ruky vyjma toho jednoho, kde to jde už jen in memoriam. Pak už jen s Karlíkem a čelovkou prohlídka jeho nového království, chatrče schoulené pod cestou u potoka. Od půdy po sklep, co uteklo pozornosti zbylých dvou bráchů a jejich paniček. Je toho požehnaně. Od ponku přes svazky klíčů, portrétu T.G.M. ještě před útěkem do exilu a novinová příloha Rudého práva se srpem a kladivem, Naše socialistická ekonomika, svědčící o širokém záběru bývalého majitele, po litinový lustr na petrolej a broušený frťánek. Ten se jistě šikne při zalévání Terčino dvojčat. A jako třešnička na dortu samospádová studna, co nepotřebuje strejdu z ČEZu.

Den následný hlídáme Karlovo tři robata. „Strejdo, půjč nám krumpáč a lopatu! Prosím, prosím.“ Žadoní malej Karlík a jeho jen o něco starší brácha Jindřich. Nic netuše zapůjčím a večer už všichni tři nakukujeme do čerstvě odhalené štoly, kterou avizovala jen hromada jaloviny nad chalupou. Třiatřicet metrů k prvému závalu, kamenný strop bez bednění a celoročně stejná teplota. Nahoře zřejmě pokračuje až pod grunt docentíka Koblížka.

Ahoj do Žabokřiku, dlužíš mi severní Etiopii. Jezdím do Nedvajzu vlakem a ten u Vás nestaví, tak to na osobní převzetí nevypadá.
Tomáš se Soničkou mají na leden letenky na Srí Lanku. Všichni se po Tobě opičí.
Doufám, že vedeš řádně dcerku – cestovatelku k tomu aby si vedla deníky. Hlavně by mě zajímal ten z Mongolska a od Issyk Kulu.
Kytka je na Žižkově na full time u mončičáků. Mě nechali zatím dvakrát šoférovat dvojkočár a tak se jim tam nepletu a topím v Nedvajzu. Snažím se Edu, svého mončičáka, co se rozhodl, že se k nám nastěhuje, naučit protáhnout břicho nově vydlabaným otvorem ve dveřích s dekovým deklem. Aby venku nezmrzl. Na dnešek už byly mínus tři. Drezúra probíhá za pomocí kočičí konzervy. Malé pokroky jsou už tady. Konzervy ale došly a on má strašně nacpaný břuch. Včera kolem oběda, když jsem nosil prkna do včelína, apropos, který má už prkennou střechu, dočasně, jako pobyt spřátelených sovětských vojsk, asi až do jara zakrytou modrým vixlajvantem, nejprve pomáhal a pak mi zdrhnul a v jednu v noci jsem ho načapal už vevnitř a to mu je teprve pět měsíců, podle tvrzení souseda Nedvěda, co jej postrádá, ale už se smířil s tím, že bude bydlet u nás. Ne soused ale Eda. Otevřel si sám závěs. Uvažujeme spolu o angažmá u Kluckých nebo u Humbertů. Na jaro si špendlíruj týden tady potřeboval bych pomocníka při obíjení stěn včelína prkny. Neboj se, samozřejmě budeš i vyvařovat.
Parťáci se přestěhovali z Tymákova opět sem. Karel koupil chalupu nad námi, tu po nebožtíkovi Láďovi. Občas jim, než přijdou z práce zatopím a vyvenčím psiska.
Teď jsem se vrátil z nucené pauzy při psaní a on si to dřepí na vyhřáté klávesnici IBM-Lenova a to co bylo už napsáno, lovím v rozepsaných emailech a v paměti a ta už stojí za prd. Navrch drápky spuštěna stovka dalších aplikací. Brachus se dycinky divil, že doma mluvíme s domácím zvířectvem, ale to nešlo mu nevyčinit do blbounů nejapných. Ten noťas, nebo-li nojbuk, jak říkal prdlavej Franta při pozdějším interviváriu Kytky na post obchodní ředitelky v Kongresáku, je památeční, ještě ze zametání po MMF.
Jinak v tomto roce, co přišla na svět naše nemluvňata je i nebývale bohatá úroda ořechů vlašských, borůvek kanadských i švestek, o jablkách ani nemluvě. Přijeďte si.
Váš Ján Amos

9.1.2016

Ti dva Terčino mončičáci, co se ode dne prvého šibalsky culí na svět, do kterého přišli, přišli právě včas, aby se nám s Kytkou svaly a šlachy nezkrátily. Oba oni vysmátí do sytosti, majíce na rozdíl od o málo staršího kocoura Edíka svalů mimických. Takové dopolední, odpolední ale i podvečerní kodrcání s kočárem dvojčatovým, co se na milimetr přesně vtěsná do liftu našeho i toho ku kavárně na střeše hrobky neznámého vojáka, za chvostem kobyly Žižkovy, obnáší každé kolem desítky kilásků. Řádně Terkulkou kontrolovaných na jejím nakousnutém bílém jablku. V mrazu, za plískanic i za dnů slunečných. Těch ale doposud mnoho nebylo. Drncání to vyžaduje značného fištrónu. Započne-li se jeden ze sourozenců pro prdíky svoje předčasně probouzet, nutno oběma koly na straně jeho na drnový obrubník vyjeti, nepřevrhnout kočár celý a zvýšeným kodrcáním, jeho nebo jí udrncat.

Tuto vzdělávací bichli „Lumír včelaří“ věnují Tomášovi k jeho prvému svátku naše fčelky. A jako bonus vyfasuje stejně jako i jeho ségra Ema navrch cenu útěchy. Mají oba u nich uschováno po jednom bígu pro nastartování svých imunitních systémů a to hnedka jak po té letošní dlouhé zimě vylétnou ven na svůj prvý průzkumný a čistící let. Važte si oba toho. Zaplatí to dvě svým žitím.

7.3.2016 dědek Jirka

Od té doby co se vyklubala a prohlédla, jak to funguje venku, je každý den, ba možná každou hodinu něco zbrusu nového a poprvé. Prvé převalení z krovek na břicho pro lepší výhodnější pozorovací ásanu, lžička mrkvového pyré na jazyku, prvé vytáčení medu a medový vítr. Prvé přičuchnutí k šeříku i k pěsti sourozencově... Vůni benzínu. První zub. Prvá jarní bouřka, koupel pod širým nebem a hnedka na to se jim v kebuli vylíhnou prvé otazníky. Babi, kdo ukousnul ten měsíc?

Kmotr Tom koupil sobě za nekřesťanský peníz downhillový bicykl, sexy gatiska s peškem a na pumpičku nezbylo.

Po vzoru kmotra svého, návrh a realizace automobilu švestkového obroušením právě prořezávaným zubem prvním, včetně finální povrchové úpravy ožužláním a cumláním kmotřence Tomíka za vydatné pomoci ségry jeho. Technologie tyto řádně patentově chráněny ve všech světa koutech, krom Koreje Severní, kde uctívání cumláním vlajky státní povýšeno příkazem bratra velikého na standard a tudíž patentově neochranitelné.
Všimli jste si taky, že staroši si hrají více než děti. Ty druzí tvoří a vymýšlejí, času na hraní nemajíce.

20.7.2016 Padl první výškový rekord dvojčat v kočáru, 1363 m n.m na Fuchsbergu.

25.7.2016 Dnes se nám s Edou na zápraží ke všemu ještě nakvartýrovala dvojčata. A zabrala si ho pro změnu zasejc pro ta svoje pikle batolící. Ze zápraží nezřídka vyhnáni jsou až poledním stínem, jak se ta mrcha slunečný pusgéř schová za roh porostlý břečťanem.

Krapátko genderová inkarnace do indiánské babičky byla víceméně bezbolestná. Spíše jsem si jí užíval. Simča mě naučila jak vázat do pětimetrového šátku jedno nebo druhé z dvojčat. Ani v nosítkách s ručně vyšitým balónem s barvami duhy se neměla špatenka. Vyprávěl jsem jim, jak v zemi musulmanské nás jeden takový balón probudil mezi bílými homolemi Kapadocie.

Prvé namleté kafe.

První podzimní den. Ema snědla velkého mravence, co se neomaleně špacíroval po malovaných čerstvě opravených dlažkách v kuchyni u kamen čínských. Podle ksichtíku jejího by málokterý zabulal šichtu svojí. Při průzkumu světa kolem šírého, do kterého se vylíhla, snědla brabence Ferďáska, protože prvé rekognoskace jdou za pomoci pohárků chuťových, skrze břuch, načež toho hnedka želela, neb bude dědičně zatížena posláním etoložky, po své mámě. Brácha to vše bedlivě pozoroval skryt za podolkem.

Dědek i babka musí mít vždy o slupku na těle méně nežli svěřenci jejich malí. Terkou přísně kontrolováno.

10.10.2016 Týden započal úplně nenápadně tou šunkou pro pana doktora, co nestihl oběd kvůlivá soplíku Tomíkovu. Pokračovalo to výběrem náušnic z oceli chirurgické pro mámu za zásluhy při hlídání jejích a Honzíkovo dvojčat, co na fous přesně před rokem pustili do světa. A důstojně zakončeno včera v neděli opulentní hostinou se dvěma dorty, každý s jednou svíčkou, ve fungl novém superbejváku strejdy Toma. Úplně největší zájem sklidila poklice odpakové popelnice, coby hudebního nástroje právě rodícího se bendu Stomps a kmitačky kalotových membrán těch nejdražších repráků co naše famílie kdy měla v portfoliu, s hlavou z kulečníkové koule, notně obouchané.

V Nedvajzu dvojčata dostala od kocoura Edy na hraní živou čerstvě ulovenou malou myšku a od strejdy Toma červeného houpacího losa až z Norska.

Tom na tácu

Ema

Terka s Tomem pod břízou

Honza s dvojčaty

na kchangu, pro sichr s přikrytými šutráky, Emík

pod stolem, s průsvitnými ušisky, Tomík

u fčelek

skupinové foto Terky, Emy a dvou Tomášů

Tom utekl roku jako první již o měsíc.

15.10.2016 Hustone, Hustone, máme problém. Noční lumpajzníci nechtějí vstávat. Řešení po srsti se přímo nabízí. Start rakety do Nedvajzu bude ale krapet opožděn.

16.10.2016 druhý výškový rekord. Proslýchá se, že to byl prvovýstup na Dvoračky s tak velkým dvojčatovským kočárem severní exponovanou direttissimou od houpačky v Rezku kolem Kozelského vodopádu.

24.10.2016 výprava za sestřenkou Štěpou na Velkou Moravu.

14.11.2016 Tom s hloubavým výrazem ve tváři, všemi obdivován, špekuluje právě jak skrze žrťky ohrádky otevřít kličku dvířek kamnových. Ema s výrazem až apatické neúčasti ohrádku obloukem obejde a bráchovi kličku lehce otevře. Ona většinou čeká v povzdálí bez známky žárlivosti na dění kolem bráchy, kolem kterého se vše točí, jako kolem císaře Říše Středu, aniž by chtěla na sebe strhnout byť jen ždibec pozornosti okolí a přispěchá na pomoc až když je brachus se svým fištrónem v koncích. Vsadím botky, že nás všechny v budoucnu nejedenkrát překvapí.

4.12.2016 první sníh

20.12.2016 přípravy na pokojík pro panenky, ale spíše pro Tebe Terko jsou v plném běhu, ale letošní Jezus to myslím nestíhá.

24.12.2016 letošní Ježíškova narozeninová party se myslím dost vydařila. Nejprve jsme i s bábrlinkou a kočárem naskočili na šalinu No.1 směr Letná, ke kmotříčkovi Tomovi na čočku, co pro nás uklohnil. Rodinná zvyklost zajišťující všem strávníkům finanční soběstačnost na následný rok a krapet zmírňující dovečerní půst, za účelem zlatého prasátka vidění. Následoval kurz, vedený opět pánem domu, a to ve skateboardingu, ve kteréžto disciplíně strýc dycinky byl a stále je fakt dobrej. Odtud opět tlačíce dvojkočár kolem řádně, pánem hradu zašpérovaného, až k Černému Volovi, jako každoročně přecpanému vánočními štamgasty. Až u Zavěšeného Kafete se podařilo utrhnou jeden stůl na tuplovaný cappuccino, abychom to vydrželi alespoň do půlnoci. Na stěnách rozvěšeny fotografie, na kterých nesměl chybět brachus ani Albert s Monikou.
Nazpět domů k Míšeňskému porcelánu opět obchvatem kolem letohrádku královny Anny, přes lávku k Hanavskému pavilonu, nazývaného též Belvedér, nejčistší renesanční stavby v Čechách, a dál ke kyvadlu u Stalina, ráji skejťáků.
Ještě před dosmažením kapra se stihli oba malí protagonisté zdejchnout, jak pára nad hrncem. Po večeři vyšlo najevo, že pod stromečkem svorně rozbalovali dárek po dárku, což strýci Tomášovi při rozdělování, kterého se dobrovolně ujal, způsobilo nejednu vrásku. Další přehmaty při rozdělování zavinily nejednoznačné popisky. Jako například, „pro maminku“, když bylo přítomno několik generací maminek. Nejvíce asi zabodovala čtyřkolka ovečka i Baghera a starý evergreen, fotokalendáře od pana Škody. Cestovatelskou tématiku odstrčila na vedlejší kolej dvojčata a to určitě potrvá až do doby, kdy začnou sama rajzovat napříč poledníky. Z parapetu na to hemžení rozvážně shlížel jeden bílý sob z proutí, teplými ledkami protkaný, takový co má v popisu práce navigovat pocestné do pohostinného tepla za pec namísto hvězdy Betlémské, co máme v Nedvajzu.
A ještě jeden nečekaný dovětek měly tyhle navýsost povedené Vánoce. Nastartovaly závratnou karieru krmiče divoké zvěře a baristy nejmenovaného člena našeho klanu, zanedlouho i SCAE (Speciality Coffee Association Of Europe). Kráčejícího ve šlépějích své prabábrlinky Kateřiny. Takového baristu poznáte snadno podle toho, že se vyskytuje převážně v baru a hraje si krom kávových zrnek hlavně s bary, kterými presuje skrz napěchovanou namletou kávu vodu horkou do těch svých vyhlášených espressíček. Nutno jen ještě zajet na kopec k Rudovi Bouzků, zda by nevytočil z nějakého velkého motorového ventilu nezbytný profi tamper, který bude následně opatřen nejlépe ořechovým heftem z blešáku z Tuháně ze zakopce protějšího. Správně utemovaný lógr pro žížalky, při vyškrabávání do kompostu při čištění, známkou jest dobře napěchované misky páky na samodomo podložce. Dostatečný takový press si ale mohou dovolit jen baristé co nemají zaděláno na kýlu. Ti by mohli najít záhyb svého tenkého střeva, třeba někde kdovíkde v podolku.
A to vše ne aby byly holky žížalky silnější v pase, ale aby po tom zbytku kofeinu v lógru čilejší a čipernější byly, více se mrskaly a kroutily v bocích, což prý přitahuje zrak okounů i kapříků.
Abychom jednoduše odhadli sílu potřebnou k napěchování namleté kávy tamperem do páky kávovaru, bylo nezbytno vybrousit podélnou štěrbinu do vyleštěného dříku ventilu, toho trochu již upáleného, co se už pár let vozil s Rudolfem v jeho Zetoru. Tou štěrbinou byl protažen Horníčkův šteft z mosazného hřebíčku jako zarážka. Na dřík klouzající v otvoru vyvrtaném v ořešákovém madlu pěchovadla broků do papírové nábojnice brokovnice, nasazena pružina definující přesným zakalením tlak mezi 8 až 17 kg, podle vyrytých rysek, potřebný pro optimální extrakci kávy. Samozřejmě s přihlédnutím k aktuálnímu atmosférickému tlaku, který podle majitele malé pražírny a světaznalého baristy z Vysokého nad Jizerou hraje vedle hrubosti namletí a vlhkosti namletých zrnek po pražení, zásadní roli pro krémovost pěny. Věřte, nevěřte ale i tenhle obřad, stejně jako ten čajový, má rád pohádky. Takový příběh nejenom působí na chuťové, zrakové i čichové senzory naše ale i dobře prodává.
A víte vy vůbec vašnostové, co je na tomhle komickém kávomilství neboli kofeinové závislosti asi vůbec nejlepší. Paradoxně jeho dobrovolný konec. To věčné přestávání. Osvícení. Po nějakém čase takové abstinence kofeinové, kdy si jej zakážete a zjistíte, že jste po celý boží den čilejší, lépe spíte a vůbec Vám neschází a není to vůbec žádné okaté sebemrskačství. Ale ten skvostný kávovar a nerezový tamper jsou na cestě k tomuto prozření nezbytné propriety a nakonec, pro radost párkrát do roka zhřešit a oprášit baristické umění, není také úplně k zahození. Nemusíte ji ale ani ochutnat, postačí jen usrkávat tu její vůni, co se line z hrnku, co se line z hrnku toho stolovníka, co ještě neprozřel. A nakonec to věčné podléhání té vůni, když někde zavoní, právě namletá a servírovaná na látech nad auslágem našich litináčů. Pod stahovacím širmem lampy, na dosah z teakového trůnu s beraní kožešinou z naší Bobiny, ze sitzu jeho privilegovaného.
A pořád tak dokola.
Takový porculánový mini koflík pressíčka se dal za totáče ochutnat snad jen v levobřežní Pešti nebo pravobřežní Budě, míněno tím břehy Dunaje. Mohu Vám to osobně dosvědčit, neb jsem tam tou dobou několikrát pobýval v tamní Akademii běd při přímo špionážní faše na okopírování palubního počítače PDP ze sestřelené Izraelské stíhačky. Komouši prostě pořád kradli a jsem jim v tom ještě pomáhal.

13.1.2017 prvé špagety a těstoviny

14.1.2017 Brácho, s pomocí normální bedny od našich plen uvidíme co se děje nahoře na stole u dospěláků. Uznej, nejsem dobrá?

Po nějakém čase jsme si asi všichni začali uvědomovat, že mít jen jedno vnouče myslím tím jednouče, ne dva stejně staré kousky, by byl stav nějak nepatřičný, nepřirozený. Takové jedno nemůže po své kopii druhé lézti, schovávat se jí do skříně a prostě je o mnohé ochuzeno. Už si nepamatuji, zda u postupně na svět přicházejících sourozenců je to podobné. Nebo to vyváží pocit zodpovědnosti za toho mladšího, třeba i o více let později narozeného sourozence. Určitě ne. Každý boží den mají asi půlhodinovou řehtací relaci z očí do očí. Spíš z ksichtíku do ksichtíku. Pak si dávají hubany s otevřenou pusou.

V neděli 5. března se dvojčata i rodičové jejich, poprvé probudili v novém bejváku na Vackově, v ulici Olgy Havlové. Probudilo je slunko, ač na stranu západní okna jejich směřují. Slunce od auslágu okna protější terasy odražené a jako budíček architektem prozíravým pro tento předjarní čas vyšpekulovaným. Auto setrvačníkové poprvé profičelo po hlaďounké vinylové bezbariérové podlaze obýváko-kuchyně, kolem mámou navrženého jasanového ostrůvku pro krmení zvěře divoké v barevných haprťačkách s plachetnicemi od autorky stejné, kvůli kterým děd jejich téměř o kejhák přišel. Zatím vše ještě bez jistících horolezeckých kruhů a prsních sedáků od Hudyho ve stropu zakotvených. Cílová rovinka byla až u parapetu okna francouzského na balkón vedoucího, s podlahou akátovou, slibným horolezcům prozatím zapovězeného.
Vůbec diviti se nelze mistrovi interiérů a solitérních židlí, taktéž rodákovi plzeňskému, nějakému Dolfíkovi Loosů, že se mu zachtělo cestou z kuchyně Vackovské i té Terčino rezidence v Jesenijce s navlečenými fochy javorovými na trám ze starého P3k včelína, taktéž plné šuplíků tajných, vrhnout se do vln Vltavských z mostu Karlova, neb to byl prý ješita velký a ponížení takové jen stěží unést mohl.

15.3.2017 Tomík, po vzoru svého velkého strýce Toma a k nemalé radosti tátově stihl ve chvilce vytvořit svoje prvé grafity na panensky bílé zdi.

30.3.2017 Sedlák Honza Vedralů přivezl navečer z jatek ještě teplou flákotu z mladé jalovice na bifťoury. Jeden balík i pro Petra střechaře. Náš příděl stihla Kytka řádně naporcovat a zavakuovat do mrazáku. K ránu mě probudil Edův zoufalý řev. Na Pedrovo morkové kosti v umyvadle dostali zálusk dva sousedovic mourci, oba vzrůstem podstatně svalnatější než to naše tintítko. Eda srdnatě bránil naše, myslel tedy spíš svoje, kosti ale pro sichr si mě povolal na pomoc. Ráno byla do dveří konečně namontována uzamykatelná jednosměrná kočičí dvířka.

10.4.2017 Jeden a půl rok slavíme v kuchyni, venku leje. Brácho, na startu Rallye Nedvajz je moje maličkost ve válečném vehiklu z bedny od ztuženého tuku ceres. Načež učiněn záznam o naší výšce na futra fčelína.

xx.5.2017 Zdařilo se poprvé zdolat učící věž a též dohmátnout na mosaznou kliku dveří, co vedou ven na placákové schody ku svobodě. Neb průlezem Edy to už nejde, hlava neprojde.

15.5.2017 Zdolán první boulder, ten na Pecáčích na kterém i jejich máma Terka onehdá trénovala.

19.5.2017 Čtvrtky a pátky, co Kytka pravidelně zdrhá do té své literární kavárny, obyčejně o pairuju na zápraží sám. Eda na nás kouká z mlází, dvojčata mne cestou kolem fungl nového pískoviště až do včelína doprovází. Emčin lumpajzník rarach jakýsi, z očí jí čučící, lumpárny vymejšlí. Čím větší, tím více ta její velká černá kukadla doširoka rozzáří. Ne nepodobna ona kukadlům máminým, když jí táhlo na druhý rok. Nemlich tak černá a velká ona jsou.

aktuální dvojčatový E&T SLOVNÍK:

bami... banán
bavi... brouk-mravenec
bibi... boty
bindy... pindík
budeme dělat dělání ... 30.3.2018
didi... dudlík
eba... chleba
Emi... Tom
pavi... pavouk
pišku má Tomáš ... 30.3.2018
rajsková ... míněna Tomajdou omáčka rajská... 3.8.2018
viva... voda
vokovat... mnout si oči

Tomíku, nechce se ti spát? Ne já jen vokuju... 3.7.2018
Asi tím nejtěžším kalibrem byla ale šifra, jejíž prolomení si v ničem nezadá se slavnou ENIGMOU. Při rekognoskaci E&T na kuchyňském stole, s nasazenými nejsilnějšími brýlemi, po večerním koupání, hlášky. „To je jen piška, ne klíšťák.“ Součastně tento hlavolam asi nejvíce polechtal, nejenom mozkové závity ale i bránici naší... 21.5.2019
U jídla se nešermuje... 16.11.2019
Další slavné výroky:
Trochu ti smrdí nohy, ale přesto jsi maminko nejkrásnější na světě. Tomík na svatbě 2020
„Je to dost mušpiliózní.“ Ema při pálení čarodějnic 2021.

1.6.2017 Ausgerechnet na Den všech robat stříhaly dohola malého chlapečka, kadeře padaly ... na zápraží Nedvězské. A železná židle se neotáčela, neb vše se odehrávalo na čtvrtém schodu toho zápraží a to by chudák zbuchl dolů a vůbec veškerá podobnost s francouzským snem Josífka Kainarů tady dostává krapátko dost na frak. Jedním strojkem holena, jak kebule Tomova, tak na oplátku dědova, včetně vousisek šedivých, zatím jen toho druhého. To vše za bedlivého dohledu ségry s medovými loknami, co zůstaly zatím ušetřeny.

17.6.2017 Třetího svého bramborového muže už letos oba absolvují částečně po svých. Počítaje v to toho předloňského, co je Terka nosila ještě v bříšku.
Dnes pravě ve věku tak nebezpečně chytlavém. Nasákliví oba jak mořské houby. Ani podrbat za uchem nebo pod sádrou se jeden nemůže, aby to hnedka taky nezkusili. Neopičili se, jak opice na Srí Lance. Tam se děti musíte jednou určitě podívat. Vaše máma i táta by Vám mohli také o té krásné zemi povyprávět.

25.6.2017 Tom: „Býci ne. Pryč!!!"

1.7.2017 Droga dudlíková vhozena do kamen. Stejně důležitý historický zlom, jako když nedávno hodili Islanďané do vody svého vodopádu Godafoss sochu svého pohanského boha a přijali křesťanství. A je tam od té doby asi největší hustota kostelů na jednoho ostrovana.

4.7.2017 Hustý gangsteři s konývkama se přesunuli i s bábrlinkou Kytkou na skálu Hracholuskou.

17.7.2017 Stavba houpačkového centra.

25.7.2017 Dnes se nám s Edou na zápraží opět usalašila dvojčata včetně jednoho kulturisty. Moje máma by řekla rampál, míněno tím ramenáč, svalovec, silák, prostě udělanej chlap. Ale Wikipedie, pan Google ani Tom o tom mlčí, nemají ani ánung. Což je taktéž germanismus jako vyšitej.

1.8.2017 čtyřčata a noc druhá ve včelíně. Po celou noc se blýská na časy a ráno si nás tam přijde vyzvednout hlasitě mňoukající Edík, celou noc předl u bábrlinky v kanafasu. Vyškrábe se po jednom z hladkých sloupů od Krupajzníka. Že už prý je nejvyšší čas na snídani, myšleno tím samozřejmě tu jeho. Uznejte, takové pozvání se neodmítá. A to na vysvětlení pro jeho druhou, jednu už určitě vyfasoval, jinak by se nedostal z chalupy. Takhle nás obalamutí každý den a je přitom tak záviděníhodně šlank. Jestli si to kočky taky závidí? Hlavně ty vychrtlé anorektičky od Zástěrů z poslední zatáčky.
Na naši snídani pro změnu opět vločky utopené v kilovce řeckého jogurtu s rozmatlanou směskou nejlépe třech druhů černých bobulí. Tedy přesněji dvou úplně černých, aronie, černého rybízu a jedné tmavomodré, kanadských borůvek, kterých se letos urodilo jako ještě nikdy, velkých jak třešně. Vůbec všech darů matky přírody je v tom našem údolí letos nějak více. Apokalypsa globálního oteplování je tady nějak obrácena na ruby. Proto se sem asi tak hrnou Holanďané.
Na návštěvu dorazila stejně stará dvojčata z toho domu na kuří noze ze za údolí dutých hlav. Otestovali jsme si na vlastní kůži, jak taková čtyřčata umí zaplnit jednu hektarovou zahrádku.

12.8.2017 Čekám a z dlouhé chvíle šůruju sednici, lednici i dřevěné schody, kde si nejraději hrajou. Žitavky na štrúdl dávno natrhány a nastrouhány. Měl jsem celý týden dovolenou a nestihl jsem ani fochy ani pokojík pro panenky. Na polední spaní mají přejezd ze své Hracholuské haciendy. Budeme je tu mít s bábrlinkou poprvé na celý weekend sami na starosti. To je jeden z těch kupónů co dostali rodičové jejich od Jezuse. Ještě tam mají krom několika jednonočních, jeden celotýdenní. No pámbů nám s bárlinkou pomoz.

Á děti pampelišek. Tomášek s těmi oděrkami a boulemi vypadá jako týrané dítě. Asi na Vás pošlu krkonošskou sociálku. Tetka Helča

15.8.2017 Spustil se slejvák a bylo nutno vyšpekulovat nějakou indoorovou zábavu, třeba ve včelíně. Los padl na spásnou výuku nočníkovou a právě zrodivší se fusklové pexeso, součastně i k úklidu ponožkového dědova šuplíku sloužící. I když obecně platí: „Čurbes v bytě = spokojené dítě.“ Iniciátorem této gamesy je jeden skromný fúskožrout, právě v naší pračce dlící.
Koukáme z okna na pětici kuřích, nebo spíš, jak Mapučové rádi říkají, nohou pštrosích, poněkud nakloněných, jako ta věhlasná věž v Pise, po tom velkým slejváku, co hnal zkalenou vodu, barvy kakaa po cestě nad včelínem, až z Kobrlíkovy kukuřice. Krapet podemlety, ujely po svahu, ale vlastní skelet zůstal ztepile vzpřímen.

17.8.2017 Dnes jsme byli na výletě v Rokytnici. Sjezdovka plná ovcí. Pak drink na Skácelce a naučnou stezkou borůvčím zpátky dolů.

18.8.2017 Mladí pěstitelé zdraví cestovatele.

9. 9. 2017 Spunktovala to zase všechno, a do Nedvajzu svolala, moje Kytka. To vnitřní špaletové okno musela chudák Emča řádně vysklít aby vznikl takový ten hradní edémek ze kterého by bylo vše dění kuchyňské jako na dlani skouknutelné. Tak za téhle prvé velké sešlosti ku příležitosti babího léta a i jiných příbuzných výročí, na kterou dorazila i Simča se Štěpou s velkými kukadly až z Velké Moravy a Kubík s Nikčou, mámou Helčou a prabábrlinkou Květkou až z druhého konce našeho království, z daleké Plzně. Tak v ten velký den k tomu konečně došlo a je to tady. A cesty zpět už není. Dlouho očekávaný a krapet i obávaný zlomový okamžik, v anglosaské literatuře označovaný jako „breakpoint“ přišel. Tomík se za aplausu celé sešlosti vyšponoval a vystoupl na samé špičky špiček a bříšky prstíků dohmátl na mosaznou kliku. Kuchyňské dveře povolily a rozlétly se dokořán. Cesta ku svobodě tam venku, s těmi strmými kluzkými schody z placáků sroubených, psisky a mnoha dalšími lákadly je definitivně prolomena. Kdyby tolik odvahy, rozhodnosti a důmyslu projevil i ten národ, generace oblbovaných mužíků, kousek od nás na stranu východní sídlící, bylo by na světě lépe. Měl by dříve soudruh, dnes pan báťuška Putin po žížalkách. Ten co prý chřadne na imperiální nostalgii. Ta se projevuje takovou fantomovou bolestí, kterou pociťují jedinci po amputaci, bolí je ta končetina, o kterou přišli. A tenhle syndrom, říkala to aspoň jedna paní ráno ve frontě na maso, je nebezpečně nakažlivej. A pro některé národy prý obzvláště, ale to bychom sklouzávali ke kolektivní vině, tak raději prrr. Jsou vyšší hodnoty nežli zaprděné teplo, export z despotické Rusi. Výše zmiňovaný báťuška se naštěstí na našem mentálním radaru dosud neobjevil ani jako tečka – muší hovínko na stínítku obrazovky.
Bojím se ale, že než dvojčata vyrostou, tak k tomu nedojde. Ve vodce, kterou jim báťuška štědře dolévat vždy rád bude, své sny utopí. Nebezpečí zhoubné demokracie a liberalismu, co na ně číhá tam za dveřmi, venku za hranicemi, v těch nejčernějších barvách jim vykreslí. Zlé nepřátele všude tam venku číhající plasticky z plastelíny své představivosti uhněte. Dobře vědíc, že když za ohradníkem číhá slintající vlk, i když jen na obrázku, ovce se do houfu tlačí a mačkají sami. Osvědčené finty všech diktátorů, co svět světem stojí, by ukojili svoji chorobnou touhu po moci.
Ségra, ta s těma medovejma loknama, to zmákla již o týden dříve. Tiše, jako vždy bez velké pompy a publicity. Skromě, jen jakoby „by the way“.
Spalo nás i na podlaze a samozřejmě ve včelíně celkem jedenáct. Nepočítaje v to sousedy, kteří si jako přišli půjčit muškátový oříšek nebo vymysleli jinou průhlednou úsměvnou záminku. A u nás nespali. Čerstvá nevěsta Mirka Janatů si přišla, jako nakopat erteplí k roštěné a Filípek Krupků přinesl ochutnat štrúdl od babičky. Prostě to tu žilo.
Dne následného jsme dorazili v husté mlze s Kubíkovo dronem, kterému toto sychravé póčo vůbec nevadilo, až na rozhlednu, jmenovkyni malé Štěpy. Vejšlap tento na zpáteční cestě řádně oslazen ve vyhlášené knajpě „Na Prdku“, jedním velkým kynutým knedlem s borůvkami a se třemi příbory, samotným kuchtíkem servírovaným.
Hnedka na to dozrávají poslední ostružiny nad vrátky, zamknou se samy od sebe bez klíče, až do jara i jediné dveře do včelína. Nikoho dovnitř ani ven nepustí. Paní vlhkost sama se postará, aby fčelky klid měly a nikdo je nerušil.

13. 9. konečně došlo na období maňáskové. Na IKEA komódu s barevnými šuplaty na hračky, sroubena v dřevníku nástavba 3 in 1 s volavkou za komínem, z fošen dubových po kterých si to po padesát let štrádovalo asi milion botek měšťanů Turnovských. Střecha ze dřeva třešňového řádně vyleštěného voskem včelím, přichycena šroubením jabloňovým ze starého hoblíku - římsováku. Tento počin měl spláchnout hned tři nezbytné teařské stavby v pokojíku dvojčatovském. Coby zmíněného divadla loutkového, krámku zelinářského a kuchyňky se sporákem s plotýnkou z plátu exotické dřeviny až z Vietnamu Bogem vezené. Na velikosti a pohyblivosti kloubů maňásků panovaly a panují dosud v naší famílii diametrálně odlišné názory. Inspirace proto čerpána na Aukru a pro sichr ještě navštíven P3k, o kterém šla šuškanda, že kdysi v mládí, před více než čtyřiceti lety, přivydělával si řezbou ve dřevě lipovém. Ksichtíků pro marionety divadla Spejbla a Hurvínka. Jednu hrůzostrašnou, černokněžníka, vyštrachal a zapůjčena bez mučení coby mustr. Ta nejprve k smrti vystrašila otloukánka Tomíka, kukučem svým hrůzostrašným a už v ruksaku se hnedka při následném převozu do Nedvajzu rozpadla. Přesněji její kožené klouby časem tak zpuchřely, že bylo nutno nejprve tyto restaurovat matrošem z Marocké koželužny, velkým strejdou Tomem, už v minulém tisíciletí dovezeným. Klouby té další, na Aukru okouknuté a následně obšlehnuté, jsou o poznání jednoduší. Takové loutkové je tak troch alchymistická laboratoř, ve které se dá uhníst, uplácat nebo jinak uklohnit charakter bytosti, nejen pohádkové. Nejprve sekyrou, nožem nebo dlátem pak mluvou, kterou jí vložíte do úst, co ji duši vdechne. A to je teprve ten kumšt. To raději nechám na mojí Kytku. Prabábrlinku ještě čeká spíchnout nějaký ten kostým včetně kokrhelů. Zatím vzdoruje. Asi nejtěžším prubířským kamenem, který dal nejvíce zabrat byl titěrný košík Karkulčin z pediga upletený, z rozmotané Terčino koule z vánočního stromečku, potom, co si na něm vylámal zuby i největší z košíkářů v okolí, nějaký P3k.
Do Jezuse musí mít naivní řezbář pajduláky alespoň na jednu pohádku. Výtvory, povyšující amatérský naivismus na devizu. Nemáš do čeho píchnout, vyřež alespoň dvě hlavy, srabe. Zatím hotovy: Červená Karkulka, hloupý Honza, jednoruký pan král křižák, černá princezna a čarodějnice na koštěti. Potřeboval bych myslivce a vlka. Výška jedné stopy Vikingů.

Skloubení závěsu atlantoaxiálního, hlavy buxusové, ze kteréhožto dřeva je lebka krále křižáckého neuměle vyřezána. Tvořeno atlasem, prvým obratlem krčním, z mosazného drátu svářecího, zasazeného do čepovce (axis), druhého obratle krčního, vyvrtaného přímo do jasanového těla, vyzrálého dřeva zlomené násady krumpáče. V pořadí již druhého, tudíž štíhlejšího nežli bylo předchozí tělo Honzovo, neb se násada od želízka krumpáče pomalu zužuje. Další bude moci být snad už jen Twiggy. Ale ta v pohádkách moc nefiguruje.
Principál takového normálního pimprlového ansámblu vybírá herce pro daný kus, který hodlá uvést. Udělá konkurz. U nás Terkulka a Kytka šijí ad hoc, pro nedostatek herců text na portfolio maňásků a kulis, co leží v kufru v malé šatně, u dětského pokojíku dvojčat. Jeli ale premiéra ještě dostatečně daleko za dveřmi, je čas spíchnout alespoň kostým a kebuli vyžádaného protagonisty vyřezat, nebo se poohlédnou na Aukru. Třeba onehdy piráta s jizvou přes oko, s tělem alternujícím s ET. POZOR nezaměňovat s E&T !!!
Aby měl Jesus ještě něco do zásoby, zaúkolován jsem byl tímto. Spuštěn načež projekt loutky Sulejmana, toho od Dr.Voštěpa z Čech, ze dřeva sapanového, původně jen v zemi Vycházejícího slunce rostoucího, žlutému santalu podobného. Pod bedlivým dohledem mistra nejpovolanějšího. Všechny výtvory po fungicidní povrchové ale řádně hloubkové úpravě nějaký čas na pozorování v Nedweisu, zda nějaký otužilý brouk neudělá ještě hromádku. Prostě každý nový výrobek musí jít do karantény.
Ale abych nepřeskakoval a vzal to pěkně popořádku. Nejprve bylo nutno půlden bloudit černo-černým lesem, u nás za potokem a hledat dostatečně křivou dubovou větev. Výsledek = dubové topůrko pro řezbářskou sekyru na ty maňásky. Ostří žaluje, že by potřebovalo Petře tvoji ruku, ještě neholí.
Až přijedeš příště do Plzně, vezmi ji s sebou. Hezká osobní zbraň samurajova.
Chyba lávky, Vikinga - řezbáře.

13. 9. 2017 Oba naši špunti nahodili sobě na hrb po baťůžku, právě dovezených bábrlinkou z Chamonix. Ema fialkový, Tom v barvě trávy jarní a jelo se na letiště. Tam čekačka předodletová při houfování, krácena u fungl nového letiště z Lega. A jako stěhovaví ptáci odletěli před blížící se zimou do teplých krajů.

24. 9. 2017 Tomíkovo dílko je jak okno Chagallovo, co jsme onehdy obdivovali v Nice a další poblíž Jeruzalému na Hebrew University Hadassah. Hodně malého Chagalla. Nebo spíš jako malý, velmi raný Vaserely, vaše hodně nekritická babuša.

Raději mu to nebudeme říkat, aby nebyl pyšný jak princezna.

7. 10 2017 Nedvajzské tohoroční trhání jablek...Váš pradědeček hříbeček Přemýk se, se svým spolužákem ze základky, co to později dotáhl až na portýra u Pražské památkové péče, a onehdá nás protáhnul, při té velké rekonstrukci Týnského chrámu až k jeho zvonům. A jednou dokonce do čerstvě odhaleného podzemí pod orlojem. A na památku Vám nechal v Biskupcovce, na psaní domácích úkolů psací stůl s jedním chybějícím šupletem. Tak tihle dva kujóni-výtečníci se na čas odstěhovali na naši čerstvě zakoupenou chaloupku do Nedvajzu, že tu budou spolu jako hospodařit. Asi naočkováni zářným vzorem pana Horníčka a Jiřího Sováka, z kultovního seriálu „Byli jednou dva písaři“, co šel zrovna v telce. První počin co spolu svorně vyšpekulovali, bylo, že přefikli vejpůl náš nejdelší žebřík, co jediný dosáhl až k okapům, že byl prý pro dva staroušky moc těžký a v téhle roli a v podobném duchu škodičů pokračovali při své zdejší anabázi. Pak pro změnu jeli ještě škodit na spolužákovic chajdu. Na zbytek toho slavného žebříku se snaží právě vydrápat horolezkyně Ema a natrhat taky nějaká jablka na sušené křížaly pro bráchu.

10. 10. 2017 Ahoj rodinko, blíží se naše společné setkání, tak Vám posílám předběžný harmonogram, který určitě úplně neklapne, ale to nevadí, hlavně, že se sejdeme.

10-11 palačinky&čaj/kafe/karo jako pozdní snídaně
11-12:30 (13. to jistí) vycházka s dětmi do parku (já s babičkou zůstáváme na základně a finišujeme oběd)
12:30 (13-podle ospalosti hlavě děti) návrat z vycházky a společný oběd
14:00 všechny děti vzorně usnou (i Štěpánka)
14-16 Hurá, máme klídek!!! Pro zájemce montáž dětské kuchyňky, nacvičovaní loutkového představení nebo si taky můžeme zdřímnout
16-17 (podle toho, jak dlouho nám klídek vydrží ??) Děti sfouknou svíčky a budou nám servírovat dortíky
V neděli nás absolventka PIS (Pražská informační služba) alias maminka provede po nějakých zahradách, jejichž jméno mi vypadlo, ale jsou unikátní!
Všechny části akce jsou dobrovolné, takže, Kubiku, nemusíš jet po dálnici 200, palačinky počkají! Odesláno z nakousnutého jablka

Ke dvěma svíčkám na dortu, pečlivě a s láskou spíchnuto dvé loutek ze zlomené násady od krumpáče s příhodným oválným profilem. Ani tlustým ani hubeným, jaký má i trup těla hloupého Honzy Božky Němcovic, který ale není vůbec hloupý. Pro Tomíka tohle pimprle dostane santalovou hlavičku mladého Buddhy, co překrásně voní a ještě se uklání. Může být lehce obměněna i za ebenovou hlavu Sněhurky Africké alias Ajši. Nesmí ale hrát oba ve stejném kusu, neb přestrojení pánům hercům přeci jenom chvilku trvá. Emička dostane hodnou čarodějnici na koštěti, s velkou bradavicí na bradě a s plátěnou suknicí opásanou provazem lněným. Dírky po červotoči ošetřeny včelím voskem a olejem olivovým. Do patentovaných ladicích šteftů, co štelujou délku provázků nasypán grafit nastrouhaný ze špičky tužky, by se lehce protáčely jako kolíčky u houslí. Točit jimi nutno tak dlouho, dokud nekloužou naprosto hladce, bez pištění, vrzání, váhání či odporu jakéhokoli druhu. Pro sichr ještě přichystán nápovědní pultík ze dřeva švestkového, důstojné to alternace mahagonu. Opatřený navrch mosazným kováním až ze Srí Lanky vezeným, ale stejně se většina dávaných kusů řádně improvizuje a žádných not nepotřebuje.
Strejda Jejda dotáhnul balónky héliem plněné, jež na fistuli dobré je. Ke kávě a štrúdlu naservírováno krapet muzicírování. Živá tátova hudba. Dne následného po unisono sfouknuté svíčce s arabskou číslovkou 2, se oba hlavní aktéři téhle povedené trachtace vypravili skouknout zahrady svého budoucího působiště. Do zahrad Černínského paláce, toho s obřími yagiho anténami pro svoje tajné depeše na střeše. Na východ a na západ směřující. Pod těmi kde byl nad ránem před téměř sedmdesáti lety nalezen v trávě chudák Honza Masaryků - humanista a diplomat. Pod římsou okna koupelny svého bytu směřujícím právě do těchle krásných zahrad. Snad. Nutno ověřit.

A za rok Jasan, že Joshua bude taky členem gangu!

Pardón, do toho ale snad mají co mluvit hlavně naháči. Jasňačka !!!

21. 10. 2017 hlídací bábuška Kytka poprvé a k tomu bez peřiny, zabalena jen do kacabajky, kteroužto jsme s Vaší mámou před lety devíti dovézt sobě ráčili z Nepálu, přespí nedobrovolně ve včelíně. V hacafraku se žmolky vlny ovcí dlouhorohých, deroucími se ze sukna dávno zteřelého. Usínala zrovínka když měsíc doputoval za Krupkovic, k pláči voštěchtanou břízu se sádrovým čápem v koruně a promítal je teď oba na zeď. To nedočkavé třepetání padajícího listí a toho dosud neodlítnuvšího čápa. Jedince to pro jeho pokročilý věk již silně oprýskaného a krapet již i sklerotického. Kdyby tam byly rolety ze sukna voskového a v nich malá dírka, byl by obraz nohama vzhůru, ale takhle byla projekce ještě ostřejší, díky těm světlometům aut, co jeli z párty od Bogů. Ono se to vlastně u listů těžko pozná, co je nahoře a co dole.

6. 11. 2017 V předvečer výročí sta let od Velké říjnové tragedie se scházíme na podzimní merendu, hlavně ale ku příležitosti kácení na otop, na zimu dlouhou. Sušené křížaly z tohoroční nebývale štědré úrody jablek zachutnaly nejvíce Tomíkovi. Pixlu plnou spocíval na posezení, tedy spíše na jedno poběhání, neb jen zřídka posedí chvíli.

26. 11. 2017 Po našem odchodu musela četa bludišťových uklízečů a uklízeček vypulérovat panoráma Maroldovo a hlavně všechna zrcadla. Vyzbrojit dvojčata, těsně před vizitací, kedry máslem čerstvě namazanými, nebyl asi úplně ten nejšťastnější nápad. V tramvaji domů jsme si říkali, jak asi mají těžký úděl chudáci zloději takových mrňat, přinatrefivše zrovínka na takovou hladovou, zážitky vyždímanou skvadru, kterou jsme vezli domů. Každé takové řemeslo i to loupežnické je o dvou kůrkách.

5. 12. 2017 perníčky na Vackově

11. 12 2017 Emička přiskřípnuta za prstík svůj, mezi futro a nastevřené dveře Vackovské, se slzami a srdcervoucím řevem se loučí s babičkou, domýšlivou, že to kvůlivá ní vše.

24. 12. 2017 Nejlepší letošní prezent od Jesuse.

P.F.2018 aneb volné pokračování „Ballad of Easy Rider“.

2. 1. 2018 Konkurenční kočovné divadlo od babiky doplněno mobiliářem

10. 2. 2018 Fašank neboli masopust, od masa půst, v Břasech na velkostatku Vranůvek u Evičky Roučků. Tedy přesněji ve vedlejší vsi u báby Radnické. 40 dní půstu před Velikonocemi začalo den poté.

19.2.2018 A hnedka po Masopustu přišla do módy móda krabicová.

27. 2. 2018 Nedvajz. Jak jde život. Tuhé mrazy. Sýkorky a ostatní zpěvní ptáci, včetně strakapouda létají o sto šest ke krmítku. Pátek byl poslední den, kdy bylo možno řezat stromy. Naše stromy jsou staré a vysoké, pně již notně vydoutnalé. Jirka se podvakráte sekl do ukazováčku na pravé ruce a jako správný chlap se léčí sám či homeopatiky. To odpoledne jsme se poněkud poškorpili a já poněkud pyšná na první ostříhaný strom jsem opřela žebřík cca čtyři metry o dalšího staříka u silnice. Jirka seděl doma v sednici, nohy v elektrické botě a léčil ukazovák hypnózou. Větve odlétaly na vše strany. Musela jsem si však odskočit, sjela jsem po žebříku a seskočila z páté příčky do rigolu. Zlomený kotník, sádra ke koleni. Dost nepříjemná byla snaha sanitáře ohnout nohu v kotníku do pravého úhle. Jedinou výhodou je, že Jirka, ač má bolavý ukazováček, (zvaný mukl), mě obsluhuje, včetně doprovodu na náš vzdálený, v mrazech velmi vzdálený záchod s několika překážkami v cestě. Pokračování příště...
Mukl je muž určený k likvidaci, tedy spíše uukl
Mamuška, Bábika, Kytka a Květa, rozeberte si...

1.3.2018 necelý týden před svátkem všech nevěřících Tomášů a hlavně toho našeho nejmenšího, vyřezal můj spolužák Petr Malého prince a pilota, jeho literárního fotříka, Saint Exupéryho. Dopižlal je oba, tedy přesněji všechny tři, včetně zvídavé lišky, toho mrazivého předjaří, co se ta mrcha rtuť v teploměru za oknem v podkroví v Nedvajzu srabácky k ránu schovala do své dolní skleněné baňky a odmítla vylézt a měřit.

8.3.2018 MDŽ. Dobré ránko, pašerák vnuček přes kopec Žižkovský - Pecáčovský je připraven vyrazit pro svoji blonďatou oběť. Moje malá Emička, jediná uniknuvší jarní viróze, ta, které nelze nic odepřít, balancuje na jedné nožce ve vytahaných punčocháčích nad babiččino ušákem, v ruce třímajíce těžké kladívko a nad hlavou zavěšeno sedmero Mozerů pro Vánoční tabuli. “Dědečku můžu?“

19.3.2018 Jak to tam Terko zvládáš? Děti vezeš do školky, bábrlince s polámanou haxnou? Ta mrcha zima se nechce vzdát, předat žezlo, jako ti naši politici. K ránu minus osm stupňů. Popel na kompostu a zatopeno, tedy trochu. Dnes v plánu vynesení alespoň tuctu kýblů močůvky, též na kompost, dokud je sníh, už je na hraně, rovnou u rantlu senkrovny. Dobré tři šoufky na kýbl. Chcete-li Boha rozesmát, svěřte se mu se svými plány.
Krásná prácička, už se docela těším. Být tu děti určitě by pomáhaly se svými barevnými kyblíky na bábovičky nosit to hnědé zlato.

29. 3. 2018 Jednou to muselo přijít. Prvé celodenní hlídání dědy.

12. 4. 2018 Toho letošního osmičkového roku stého výročí naší státnosti přikvačilo jaro nějak nezvykle fofrem, řekl bych až příliš chvatně. Mrazy vydržely až do počátku aprílu a potom se přes noc natěšená příroda zbláznila. Pupeny započaly pukat rašícími listy, vykvetla magnólka u posledního menhiru. Ťuhýk, (nebo to byl možná spíš pan Hejl) si rychle rezervoval a zabral budku v závětří nad zápražím, kousek od krmítka, kam létal po ty přešlé mrazy na slunečnicová semínka, za které Kytka od Vánoc utratila majlant. Měl ji asi v merku už od zimy. Vyfoukl ji dalším adeptům na tohle sociální bydlení. Ale moc mu závidět nemusí. Soukromí, nad frekventovaným sitzem si zrovna neužil a v roďáku nebo v hustém jasmínu u vrátek by užil klídku pro vyvedení mláďat víc.

16. 4. 2018 Neodkladně bylo nutno dovalit špalek, nebo spíše rouru z té koblížkovic vyvrácené duté jabloně, co ji takhle zrakvil ten poslední fukéř, Krupajzníkovi pod nosem vyfouknutému, na křesílko divadelní, před kterým zbledne i Váňa Skálů až jej na Vackově zmerčí. Řezba druhého sitzu se nedala už odkládat neb o to prvé proutěné z blešáku ze zakopce, sváděn byl denně boj lítý, rámovaný velkým řevem hašteřících se dvou diváků. Zbylo ještě kus matroše i na vývěsní štít nad divadlo loutkové. Do vynuceně odložené instalace použitý jako hlava koňská na smeták navlečená, pro celoroční masopust dobrá. Pro jezdce dva dosti místa skýtající. A to až do doby, kdy přestane forbína jeviště loutkového jako prolézačka diváky ty dva přitahovat. A vzrůst jejich, zálibu tuto brzy na to jim ji již utne. Zábavu to jarní vedle bikeření, okoukanou od táty i strejdy Jejdy, jejich největší.

19. 4. 2018 Na zápraží, pro změnu tom Hracholuském, už zasejc kujou ňáký pikle.

22. 4. 2018 Upejpavá provazolezkyně s brachusem provazolezcem, zvídavým to kanonýrem, na zámku Zbirožském s chromajzlíkem Kytkou a jezevčíkem Ferdou, oslavují téměř kulaté výročí prabábrlinky Květky.

Ani Kubíkova těhule Nikča si to nemohla nechat ujít a zdrhla z porodnice.

12. měsíce máje roku osmnáctého se k nám přistěhoval Eda II. Tedy přesněji, jeli jsme si pro něj do Roztok. Vesnic nesoucích toto přízvisko je v okolí ale povícero. Pro štěstí jsme nejprve zavítali do těch nepravých, kousek od sídla bratrance Tomáše. Po kafi u zmíněné přízně a po několika hodinách bloudění, to už hned na druhý pokus vyšlo. Táhlo mu právě na 4. týden a byl ještě na mléku, mámino. Tu nám sebou ale nedali tak musel přejít na to naše kravské. Pochází z dost kosmopolitní rodiny. Jeden brácha je úplně bílý, ségra strakatá. Sám Eduard je ryšavý jako brachus Karlíka IV. s kožichem malého medvěda grizzlyho. Hnedka po příjezdu jsme to oslavili u Krupajzníků v altánu, medovníkem přesně stejné barvy jako má Edův kožich. A‘propo, je dost těžké ho nezašlápnout. Musíte dávat velkého majzla. Ta pod dekou pohybující se boule je Eda, drápky jej vynesou po prostěradle co je pod potahem. Začíná být nějak nebezpečně rychlej. Po posečení celé zahrady, aby se v té vysoké májové trávě mezi pampeliškami neztratil, vyrážíme s Kytkou do Prahy, protože je vlastně dvojčat. Celou cestu kňourá, žádný velký cestovatel to asi nebude a bude se snad držet zápraží. To Eda I. autem nikdy nejel a v tahu byl pořád.

28.5.2018 Vavříny ověnčený strejda Jejda se navrátil z Irska.

31.5.2018 sršeň

1. června 2018 Na den dětí první noc ve vrcholovém mámino a tátovo stanu z Dhaulagiri.

10. června se konečně sešla parta na stavbu megalomanského lanového centra, podle čerstvě dovezených Květíno nápadů. Zúročeny byly i Reezeesovy zkušenosti z playgrandu z Leicesteru, i ty naše z Vackovských hřišť. V kuloárech nejprve plány její řádně podrobeny kritice a prokonzultovány jak s Emičkou, tak Tomíkem. Tátou navozen na kortouči potřebný matroš až z dubového remízku na svahu protějším. A nakonec všechny atrakce i řádně otestovány byly. Zbývá už jen dohotovit lanovou dráhu ze včelína.

16. červen 2018 Tohoročně Železný muž na odrážedlech FirsBike na Hráchách se Štěpou.

1. červenec 2018 Veverky fandily o stošest, bylo z toho ale zase jen vyčůrání.

15. červenec 2018 Edovi se dnes poprvé zdařilo obelstít a vyzrát nad bílými kocouřími padacími dvířky v těžkých domovních dveřích. Těmi již pro Edu I. vyříznutými, a ty jej pustily ven za vidinou misky k vylízání zbytků ranních vloček s jogurtem. Nejprve na sebe upoutával pozornost žalostným mňoukáním, trochu až vzteklým a pak bílá zábrana k cestě ku svobodě a žrasu povolila, tedy přesněji dala si říci. Na té teorii o barevných kroužcích na oháňce jeho, značících nezdegenerování přílišným šlechtěním čisté rasy, zřejmě něco bude.
A to je definitivní konec rozjímání u ovesných vloček na zápraží. Rozjímání o dni nadcházejícím, o údělu nebo spíše poslání kocouřím, spolustolovníka na schodu čtvrtém, rušit meditace nebo i jiné formy špekulování, neomaleně dožadujících se ranního fresh fištrónu.

3. srpen 2018 Dříve to bylo pořád dokola, „já jsem požárník Sam“ a dnes ráno u palačinek, „já jsem děda“, umíte si Vy vůbec představit metál vyšší. Pocta jako minimanikúra Tomíkovými miniprstíky v polospánku právě uspávající chůvě ve službě, prováděná.

20. srpna, den před tím neslavným, už padesátým výročím, co nás zatlačily na jedenadvacet let do marastu až po hlavu pásy bratrských tanků, měl k nám zavítat, jako každoročně na kus prázdnin ale spíše jako vyhlášený stavitel strejda Bertík. Máma jeho ho ale na poslední chvíli odvelela na kičiky na pobřeží turecké riviéry a tak z dostavby lezeckého hradu nic nebylo. Takové lezecké hradiště bude muset připomínat jeden altán v Norbulince, letním to sídle Dalajlámů, coby kamenem dohodil za Lhasou. Bude mít taktéž výhled na nedaleký majestátný hřeben hor i když to nejsou zrovínka štíty Himálajské ale o fous nižší hora Lysá. A bude možno s pohupujícíma nohama přes rantl cimbuří, za jasného počasí, dokonalým sklem pozorovat zda bábrlinka Kytka dobře vykružuje obloučky na tamní červené sjezdovce.
Zklamaná dvojčata tedy alespoň adoptovala a vzala na milost nového člena famílie, dědovu elektrokolobrndu Xiaomi, „proso“. Po čínsku, Xiao – „malý“, mi – „rýže“. „Xiao“ lze ale vztahovat i k buddhistickému rčení, že i jedno zrnko rýže může představovat celé pohoří. A E&T mi ještě ráčila tolerovat i ten zelený sloup elektrického vedení od pana Eiffela, co byl vyhandlován s jednatelem spolku místních nimrodů, panem Nedvědem a je složen u cesty k prameni. Ten stožár snad jednou vztyčí Ema a na vrchol připevní větrnou Bogo elektrárnu z půdy, tu od Číňanů, neb je myslím technicky velmi zdatná.

26. srpen 2018; výprava na pravé, nefalšované safari do Dvorce Králového, na které přijíždějí i fotonimrodi z Afriky. E&T byli nadšeni a my dospěláci taktéž. A safari se dokonce promítlo i do podzimních oslav III. roku dvojčat, mapou Afriky a lvíky na dort oslavenců. Na zpáteční cestě „domů“ do Nedvajzu nechtěli zabrat ale nakonec se vše v dobré obrátilo a spící jsme je přenesli do postele.

3. září; inspirováni večerníčkem „Pane pojďte si hrát“, o dvou plyšových medvědech, přibyl do portfolia nekonečných smyčkových seriálů jeden s pracovním názvem „Budík“. Přísně, stále dokola střídaný hlavní protagonista „budík“, je dalším hercem pomocí ucha nařízen na čas vstávání a druhým uchem, za vyluzování patřičných zvuků natažen jako klíčkem pero jeho. Načež natahovač rychle jako usne, budík se okamžitě rozdrnčí, je zaklapnut lehkým pohlavkem, spíše pohlazením na šešulku hlavy, za řádného řehotu ostatních přihlížejících. Role se prohodí a tak znovu pořád dokola...

15. září; Crna_Gora

21. září; nevím Terko, jestli to bude úplně podle tvých představ, ale v nejhorším tam zbude po tom klapcvrku jedna malá dírka, po červeném háku pro sluchátko neustřižené nakrátko. Před ostatními dětmi budou mít E&T náskok, až objeví večerníček Mach a Šebestová.

23. září; podzim je tady

2. říjen; nasušeny další dva tucty plných sít v sušičce křížal, neb padají ony do E&T jako Němci do krytu, vánočního stolu chuděry nedočkajíce se.

10. říjen; strejda Jejda se svojí Terkou si vzali na starost hamburgery s hranolky z afrických brambor batáty zvaných. Máma Terka malé řízečky, dort medový se třemi svíčkami a s mapou Afriky, s lvicí a lvem, inspirována zřejmě nedávnou návštěvou safari. Táta Honza dojel pro deset balónků plněných heliem, kterýžto plyn bezpečně změní každé vaše pronesené slovo k nepoznání, o dvě oktávy výše, k nemalé radosti E&T. Největší úspěch ale měla mluvící pera, čtoucí z knih poučných, v těsném závěsu za nimi přilby hasičské, jaké nosí i požárník Sam a dvé trůnů, též afrických, ze dřeva jabloňového řezaných. Afrika byla roku toho nějak v kurzu.

11. říjen; skoro celý týden máme E&T na starosti ale spíše radosti v Nedvajzu. Každý den výlet do neznáma. Někdy dvojčata ukočírovat je fakt úkol nadlidský, ale ty dny to šlo nějak samo.

14. říjen; první draci v Nedvajzu, pod vedením zkušené mámy. Hnedka po ránu přiběhlo až pod horostěnu růžové selátko, jistojistě uteklo z pod košeráku zabijačkového a dvojčata jej hnedka lákala na mrkvičku neloupanou, řádně sama ochutnávajíce před ním tuto laskominu, jak je šťavnatá. Načež chudák Tomík předvedl takový „Šavlový taneček“, za jaký by se nemusel stydět ani Aram Iljič Chačaturjan, ten Armén.

16. říjen; musím se s vámi podělit o jedno vtipné setkání z dneška. Tomajda brečí před pekárnou, protože neměli tvarohový koláček, na který jsem ho motivovala celou cestu. Bábovku prostě nechce! (Pak si ji samozřejmě dal) Takže scéna před pekárnou. Paní stojí vedle a povídá: “Já vás obdivuji, ze mate takové nervy” Nic netušíc se pousměji. Paní pokračuje: “Já bych ho už dávno třískala. To jste vy ta mladá generace. Pak v 15-ti podříznou babičku kvůli důchodu, aby měli na drogy.” “Děkuji za radu. Já to, myslím, zvládnu i bez třískání.” Povídám a otáčím se. Ale paní pokračuje: “Vy si možná myslíte, ze to zvládnete, ale co učitelky ve školce, ve škole?! Co naše společnost?!! Přerostou vám přes hlavu! To je ta vaše generace matek, které ty děti nezvládají!” To už prcháme pryč a Tomajda už nebrečí...

18. říjen; díky fungl starému Finger boardu, horolezecké desce z hrušně Votrubky, zachráněné ještě z Hrádecké, po tom velém požáru, před kusadly červotoče, neb dřevo toto jim obzvláště šmakuje, zavěšené nad futry dveří dětské komnaty, mohou pomalu startovat přípravy na Himálajskou expedici.

1. listopad; téměř po dva roky koukají v koupelně na Vackově ze zdi elektrické dráty pro osvětlení nad zrcadlem. Jako hlavní architekt to Terka musela opět vzít do svých rukou. Oslovený truhlář ze šumavských hvozdů pospíšil s návrhem podobným tomu co vytvořil u Evičky Roučků na velkostatku v Břasích.

3. listopad 2018; kácení soušek, v těsné blízkosti elektrického vedení, při předchozím fukéři naštěstí na zem spadlého, pro zásobu dřeva na zimu. Strejda Jejda přivezl konečně nového pomocníka, svoji Terku.

9. listopad; v přilbách, na First Bike v barvě podzimního listí napříč Pecáčema. Začátek ve školce se povedl, jediný kdo měl slzy na krajíčku jsme byli my dva s Terkou.

17. listopad; busy mum

23. listopad; Emička: „Tatínku nezlob, nebo tě hodím do koše!"

Ahoj do všech koutů světa, tam kde se právě čirou náhodou nalézáte, i Tobě Tome na Paragliding na černou pláž Tenerife. E&T ať si vytáhnou ze šatny a opráší sedáky a přilby od First Biků, natrénováno mají na lezecké stěně i desce nad futrem dost.
Vážení letošní jmelíbraní je opětovně pod Slávčino taktovkou: Tam, kde prý jmelí ještě je. V sobotu 15.prosince v 10:00 u jezera-koupaliště Lhota u Staré Boleslavi. Lana nejsou nutná. Vývěsný štít nad následnou knajpou, jako útočišti pro politickou agitku se jmenuje „V pivovaře“ a nachází se ve Staré Boleslavi. Podpisové archy i propisovačky pro projevení občanské neposlušnosti zajistí Kytka.

30. listopad; strejda Jejda se svojí Terkou právě přijel z Tenerife, ostrova pirátů a bukanýrů, kde slétnul na paraglidu ze sopky na černou tufovou pláž. Ostrova podle legendy hlídaného obrovskými psy. Odtud název celého souostroví, Canary.

2. prosinec - prvý Advent - adventus - příchod Spasitele zvěstující, doba postu.
To jsou Vám děti moje zakázky, které jeden postrkuje před sebou, odstrkuje, nevěda jak a kde začít. A jiné, po hříchu vzácnější, co vyloženě jednomu sednou, potěší, pohladí po duši. Jako ta ruka dřevorubce Bezprsťáka, co si poručila vaše maminka Terka. Držet on prý má v té Vaší menší kadibudce Na Vackově PANAPR na tyčce, co pokračuje jako zábradlí příruční knihovničky Vašeho Puntíku a tátova komiksu. Nevím, zdali se to občas přihodilo i kolegům Michelangelovi di Lodovico Buonarroti Simoni, nebo Pablo Ruiz Picassovi. Mě Vám se občas smekne motorová pila a jako na potvoru je z toho zrovna Bezprsťák, jindy trůn africký o třech nohou. Sedák na šešulích třech potvor, chránícími pána svého, Tomíka, před nástrahami světa vůkol. A tak náhoda nechá vzniknout těm nejoriginálnějším výtvorům, pravda občas zahřejí i v našich litiňáčích.

Dopisy Ježíškovi odešly přes schránku na balkóně pro sichr již 5. prosince. I já jsem se konečně osmělil napsat Jezusovi, zda by nemohl špendýrovat sousedovi Kamaritovi sluchátka k jeho jistě obří telce, obří podle decibelů, co umí vyloudit, té co má za naší zdí, by se dalo usnout před půlnocí i u nás v ložnici.

12. prosinec; dvojčata se uložila k tohoročnímu spánku zimnímu rovnou na dlažkách předsíně v Biskupcovce, bdíti nad nimi zůstal už jen Dryl černolící. Hnedka dne následného bylo je ale nutno probuditi, neb se peklo cukroví a lepil se vystříhaný betlém.

20. prosinec; jen pár dnů před dnem Štědrým jsme s E&T a s bábrlinkou, za čilou prabábrlinkou do rodné Plzně uháněli po kolejnicích, by rodičové jejich v tom shonu předvánočním času sobě trochu utrhli. Mohl za to fungl nový traficon toho mastodonta, drah Českých, který sliboval urazit cestu vodáků, kolem řeky Berounky rychlostí nebývalou o čtvrt hodinky rychleji, díky fungl novému tunelu někde pod Zábělou nebo Chrástem. Ženský, tj. Emča a bábrlinka posilněny řádně bramborákem, v kraji tamním vošouchem zvaným, vymakaly tři sta a jeden schod, až na ochoz trubačů, jediné věže toho upovídaného sv. Bartoloměje. My dva s Tomajdou jsme to zapíchli a po řádné vizitaci otočili na dvěstěsedmdesátém devátém u šestitunové stejnojmenné, novotou zářící funglovky. Holedbal se on, stejně jako svatostánek hostitele, přízviskem patrona jeho užvaněného. Naštěstí zrovínka nezvonil, neb by kariéra muzikuse budoucího prý dostala natuti zabrat, bez sluchátek táty Honzi.
V žargonu skálolezců jsme tam prostě nechaly pytel, ale mohu to chudákovi Tomíkovi vyčítat, když mu koluje v žilách krev toho, kdo jich má po celé zeměkouli jako naseto? Třeba ten na Fitz Roy, ten mi mrzí asi nejvíc. Vedle toho na Matterhornu, Mont Blancu, Annapurně, Araratu a to bych mohl pokračovat hodně, hodně dlouho. Ale i těch ztečených bylo hafo. Jako namátkou mohu vybrat Sněžku, ale i další, kdyby vašnostové chtěli.
Největší atrakcí vedle řízků prabábrlinky bylo ale muzeum kašpárků, táty Špejba a Hurvínka, taktéž na rynku hnedka oproti městským veřejným záchodkům nalézající se v měšťanském domě s glejtem právovárečným, hnedka vedle domu Martina Hory. Paní kustodce dělalo hluboké vrásky, zda čertíci tamní nezanechají na dospívajícím psyché E&T šrámy nevratné. Ale obavy tyto ukázaly se posléze lichými, co nechala je povodit ještě hrůzostrašnější lapky, báby i ostatní chásku Skupovu. Vyhnanou v letech šedesátých, tehdy ještě mladou ale již vše nebezpečně válcující telkou z divadla Alfa do tohoto krásně ponurého útočiště. Zasněžený tajemný hrad Karlštejn se nám na okamžik ráčil zjevit v mlze jako v pohádce až při cestě zpáteční.

23. prosince; na tu poslední, čtvrtou neděli Adventní, v čase kdy půst předštědrovečerní finišuje do cílové rovinky, láteří a umravňuje Tomajda, toho času Mandril rýholící, křesťan pravověrný, svoji o pět minut mladší ségru rodnou: „Prosím, prosím nesežer mi to!“

24. prosince; a pila nakonec byla. Hnedka se musel podříznout vánoční stromek. "Ale jen jako dědo."

3. leden 2019; Ahoj tati, jak je v závěji? Přijeli bychom příští sobotu po plavání, tj. po o a nechali v Nedvajzu děti až do středy, je to ok? Pak bychom si pro ně přijeli a přesunuli se na Smržovku, jo?

7. ledena táta Honza přinesl od svého zenového mistra něco moudra.

19. ledena vyrostla u Klárčino kámošky na Smržovce nekalá konkurence našemu fungl novému iglú, i tomu mámino. Nutno bylo ale dohlédnout na to, by stavba iglú pravidelně prokládána edukací byla. Za tímto účelem přibyla na litináčích OLYMBERYL i další fyzikální edukační pomůcka, Peltierův vrtichvost. Od té doby už navždy neodmyslitelně patřící k naší atomové výtopně, hnedka vedle trilobitů a litinového hrnce Papinova a sušících se skořápek pro Aničky slípky.

20. ledena nám dámy knihovnice ze Semil ukázaly frekventovanou stopu na Orle za čárou u Pšonků, krásné žlutě lemovanou. Jakoby ukápla a tekla z palety Vincenta Willema van Gogha. Tomajda by řekl sluníčkovou. Ta toho roku frčela a jen bzučela. Dělám si na šnuptychlu uzel. Nutno zavčasu poučit E&T o eskymáckém pravidle číslo jedna pro tažné psi s modrýma očima a robata všechna, nikdy nejezte ani nelízejte žlutý sníh!

21. ledena; obraceč nehtů nehtem, předspánkový, v polospánku i při soustředění, svým naprosto unikátním hmatem, dnes u oběda ukousl kus skleničky, té nové od Lidlu, takže jsme se právě vrátili z Motola. Vypadá to naštěstí O.K. Ve čtvrtek jdeme ještě na kontrolu.

27. ledena; děda se poslušně hlásí již z dálnice od kafe U pěti šutráků, směr baby car, cesta dolů k žlutému Trabantíku byla neschůdná i pro opěšalé motoristy, soused Nedvěd mi půjčil sáňky, když viděl, jak jsem sebou sekl rovnou před jeho zápražím.

29. leden; „Dej mi babi klid, já si tady budu zpívat." ... Depa ty ftáááčku hnízdo máš?

9. února se nám do sednice nakvartýrovala čtveřice kibiců s roubíky v ústech. Nese, k nemalé své radosti na vlasatých šešulích svých, fungl nový sitz šamanů afrických, toho času Nedvajzských, pro naší titánskou šachovnici z Holidáče. Ústa řádně utemována mají, by nemluvili do hry. Nepatřičných to praktik převážně mezi karbaníky praktikujících se. Propolisem řádně leštěné rozcuchané makovice pajduláků se symbolikou čtyř stran světových a souhvězdím jižního kříže v partii podprdelní o původu inspirace řezby této leccos napovídající. Produkt to času předjarního, kdy práce na latifundiích mráz, plískanice, cahot a fujavec neustálý jednomu vystrčit frňák před zápraží krapet dost zatvrzele rozmlouvá. Konečně tedy dohotovena tato haprťačka ku hře královské šachové.

V polovině měsíce února jsme pomalu ale jistě vpluli do období chování a morálky rytířské, nejenom potyčkami a kláním v brnění později obhrouble profláknutými. A dnes dne následného jsou na pořadu dne dva štíty rytířské k těm dvěma mečům, co už jsou již dohotoveny. A hlavně recitace písní o činech, hrdinských eposů, třeba toho o Rolandovi. Prostě si tak hezky dědkovsky hrajeme.

14. únor; Svatovalentýnská valentinka ze sednice v Nedvajzu.

19. únor a pravidelný ranní spam z Olgy 13. Pěkný den!

2. březen; Masopust na vekostatku u Evičky Roučků v Břasích. V čertovské památeční kukle po Evině babičce a roztrhaném kožíšku téže provenience.

3. březen; Jaro přikvačilo do Nedvajzu opět nejdříve pod náš modřín, k prameni, kde jednou musí stát napajedlo pro poutníky, putující po modré značce turistů Českých. A vykvést tam nechalo prvosenkám, následně pak česneku medvědímu, který nám poutnice po té modré každoročně oškubají, takže užitku žádného z něho nemáme.

23. březena z daleké Normandie konečně dovezen svěrák od pana J.Metshe z Rue de la Forge-Royale, pro řezání hlav maňásků nezbytný. Dřevěná závitová tyč z třešňového, ližiny z břízy a celý korpus asi z jabloňového. Svěrák tento i pro torturu neboli středověké právo útrpné posloužit Vám může. Připomínajíce tak trochu palečnice, při nešikovné manipulaci s hlavičkou maňáskovou často k nechtěnému mučení vlastní pazoury se šikne.
Ta skleněná věštící koule přivezená z posledního sklářského symposia způsobila v chaloupce naší pod horami skoro hasičů volání. Stála mezi okny špaletovými a propálila jako zvětšovací sklo valacha tam na zimu uplacírovaného, by profuky krapet eliminoval.

7. dubna 2019 „Až neprolezu Emčinu velrybu s okem, tak už budu velkej.“ Tomík tím mínil, jako že už bude dospělák. A já dodávám: „A dokud se zase mě ještě daří nakopnout Stilku, je vše OK.“

24. dubna 2019, na svatého Jiří, v den, kdy vylézají hadi a štíři, hnedka po návratu z Jordánska, u včelek vizita. V zemích koruny České musel on udělat místo v kalendáři protěžovanému sv. Vojtěchovi.

14. května 2019 Ta růžová je nějak smutná, nechá se slyšet Tomík.

19. května 2019 prabárlinka Květka slaví na zámku Zbirožském devadesátku. Samozřejmě nesměla chybět ani Štěpa z Velké Moravy. A k nemalému překvapení, svoji kytaru přivezl i Král Rock 'n' Rollu až z Tennessee.

20. května 2019 již druhým týdnem, babičkujeme v Nedvajzu. Fáro s plnou nádrží, dětskými sedačkami a přesnídávkami v kufru, přistaveno a vzorně přichystáno tátou Honzou v podzemních garážích, jen nasednout. Tohle babičkování nám ty naše ratolesti nějak až moc a nezaslouženě usnadňují.

26. května 2019 rajstajblíci objevili babiččino schovávačku kešu a slunečnicových semínek. Nezbylo ani jedno.

1. června 2019 mi Honza zabral na noc kavalec ve včelíně a to je pro mě i pro včelín velká pocta. Na kliku od dveří chalupy, pro sichr pověsil ceduli.

3. června 2019 jeden krapet ještě ochmýřený, smutnící sršáň s fuskami na rukou se vyhřívá na bambu křesílku pod kuchyňským oknem. Stýská se mu po mámě.

4. června 2019 dostala Ema, ovečky i černý beran s tím krásným basbarytonem, ty od Mirky a Karla, právě dnes nový zástřih. Tom cestou k bazénu, míjejíce zrovna třetí menhir, špekuluje pod čerstvými vousisky po čokoládě... Tak my máme tři babičky, kdyby nám dvě umřeli, tak přeci pořád ještě jedna zbude. To je dobrý, ne? S hodně malým otazníkem na konci. Na tři a půl roku dost slušný výkon. Jako matematik, by to jistě ještě mohl někam dotáhnout.

7. června 2019 na skok do Olgy Havlové a pořádný slejvák. Ale jen tak na otočku, a hnedka zasejc do Nedvajzu.

11. června 2019 od toho hubeňoura, mámy Terky, které to mámování, musím říci, nesmírně sluší, zaúkolováni přihoblováním jasanového posezu pro E&T, zároveň jako servírovací letní fošna sloužícímu, do okna kuchyňského, beztak pro luft zdravý, stejně furt dokořán otevřenému. To vše za přislíbený pondělní odpušťák na kafe do Obecňáku k panu Dr. V., tam právě ředitelujícímu, čerstvému to dědečkovi. Pro předání know-how, pro funkci nebo spíše poslání toto, nezbytného.

12. června 2019 Emčin první skok do bazénu z dubových fošen co znamenají svět, za druhou příšerou Lochness.

13. června 2019 obrazovky všech našich tabletů a iphonů vyfasovaly nové pozadí a screensaver.

15. června 2019 Wilhelm Tell samouk a další first-bikeři, na startu letošního Bramborového muže v Třeboni mezi duby pana Jakuba Krčína. Kontrolní punkt u Turka s italskou točenou zmrzlinou. Vše okořeněno Viktorovými zážitky z Nového Zélandu.

23. června 2019 za babičku s dědou na manifestaci na Letenskou pláň, kam za nedlouho přesídlil Tom ke svojí Terce. Přesněji do záprdelí, myšlena tím orientace sousoší toho gruzínského lappky nedlouho tam dlejícího v čele fronty na maso v žule tesané. Luzou po zásluze takto hanlivě přezdívané.

25. června 2019 Ema nácvik levitace ...Chce to trochu soustředění, ale dává to. A pak i s bráchou skoky z dubového rantlu do průzračné vody.

28. června 2019 započne strýc Jejda se svojí Terkou budovat pro dvojčata terasu nad vodou.

7.července 2019 lodí severním mořem až na druhý břeh k bábrlince pro cukety.

12.července 2019 poté co jsme pro expedici do Bogovo Chorvatska, v Decathlonu vybrali (poněkud monstrózní) stan, který byl na prodejně postaven k vyzkoušení, Tomajda se k němu neustále vracel a pakoval ven další zájemce se slovy, že tento stan je náš a oni tam nemůžou být! Máme i stolecek a 4 malá štokrdlátka. Snad mě nevydědíte! A lucerničku! Tu jsem si vždycky přála!

15.července 2019, první den on the road. Tisíckrát “Kdy už tam budééém”, ale žádné blinkání nebo skutečně důrazný protest, takže vlastně pohodová první půlka cesty... Nocujeme v kempu kousek od dálnice v takové rakouské verzi Města Touškov. Večerní procházka na náměstí s kostelem, kašnou a živými hospůdkami. Asi to přeci jen nebude Touškov ... Krásné zahrady se sochami a hřiště, kde se všichni protahujeme po delší cestě. Tomajda trénuje na surfing. Emička visí hlavou dolů jako pejsek Nezbedník. Úplně sama! Kempík u koupáku je obydlen především Francouzi, původem z Turecka a rakouskými důchodci vyhrávajícími své oblíbené šlágry. Máme nejmenší stan v kempu! Menší než osamocený mladý rakouský cyklista vedle nás! Polovina řízků a lusků sněděna, druhá půlka je na zítra.
A ještě dnešní výlet do městečka Umag, kde se trochu zastavil čas a nejvíce času jsme zde strávili pozorováním místní mládeže.

E: Já jsem řídila s kamarádkou.
Já jsem řídila sama.
Já: A máš řidičák?
E: Mám.
Já: A kdypak jsi chodila do autoškoly?
E: Zítra. V pondělí.
T: Dávno. Dávno. To jsi se ještě nenarodila.

18.července 2019, hlásí se zpravodaj z Chorvatska. Dnes jsme se vydali na dalekou cestu na druhou stranu zálivu s příslibem zmrzliny cestou zpátky. Nasbírali jsme hodně mušliček a zachránili jsme obrovskou medůzu. Když připlula podruhé, tak jsme tedy zjistili, ze bude asi mrtvá, tak jsme ji udělali hrobku. Házení létajícího talíře (na strom) při západu slunce a k večeři fazole s párkem. No ty fazolky zas takový úspěch neměly, ale párky z nich zmizely, a my s Honzíkem jsme si pochutnali na zbytku. Ale dětem moc chutná paštika “krůtí s vejci”. Jak říká Emička “Z toho se můžu utlouct!”

Se slzou v oku vzpomínám na moje “on the road”, směr stejné dálavy, na fous před roky šedesáti. Ten negativ je ale vybledlý a taky notně poškrábaný. Takže po vyvolání v mé nebohé paměti to jsou vzpomínky hodně tmavé až krapet nostalgické.
V Nedvajzu byli na návštěvě poutníci Populíci.

19.červenec 2019, děti už nebaví plážička pro mimina, tak jsme zas museli až na (více méně) opuštěný mys s mušličkami. Tentokrát jsme našli ještě dva raky. Večer se s Honzíkem střídáme, kdo se jde podívat na západ slunce a poslechnout si kapelku do baru v přístavu. Dneska byl na radě Honzík, a tak vám vyfotil západ slunce.

20.červenec 2019, závěrečná koupačka&modelkovské fotky na balvanech a už jsme zase “on the road”. Zkusíme dojet domů na jeden zátah, Emička bulí, že má „hlad na peřinu“ a další noc ve stanu už nedá.

23.červenece 2019, se E&T definitivně odstěhovali do včelína. Jen zápraží a parapet kuchyňského okna s výhledem do toho našeho biblického údolí, zůstaly v milosti.

24.července 2019, zprovoznění lanovky z hrany včelína, na kladce a lanu z blešáku v Tuháňce a zátěžový test obří houpačky na javoru nad bogo cestou.

25.července 2019 Tom plave něco mezi čubičkou a královským lvím kraulem okoukaným ale nedokoukaným včera v kině Jitřenka. Postupně připouštěný bazén a svažité dno jeho, se společně, rukou nerozdílnou, zasloužily o nezávislost našich skoroplavců na přitažlivosti dna, nutíce je přemístit se, třeba několika svéráznými tempy pod hladinou na mělčinu, měřenou baletním krokem na špičkách, až po zvednuté nosíky jejich. Sázka babičky o palačinku, že vydrží až do konce Lvího krále. Zdrhla sotva přišel Scar, ani pakoně už dvojčata neviděla.

29. červencec 2019, „Omylem jsem se potřetí vyčůral z okna“, prohlásil Tom stojící rozšafně rozkročen na parapetu.

30. července 2019, chvilku po rozbřesku, si Emík vybojoval privilegium, chodit s klukama na žlábek za dřevníkem. Emancipačně zlomový krok, přinejmenším stejně genderově vyvážený, jako volební právo žen.
Sjezd po zábradlí spojen s očistou zubů. Ještě kdybyste to mohli propojit s vykakáním a je to na Nobelovku.

Počátkem měsíce srpna roku 2019 se uskutečnil na Hráchách summit G4, pravnoučat prabábrlinky Květky, tam taktéž se toho času nacházející. Štěpy, Emy, Toma a Lukyho. Nerušte mi mé kruhy. Malý skok pro Tomíka, velký pro lidstvo. Simča si vzala na starost kreativní dílnu pod širým nebem. Její spoludvojče Kubík, zase vylévání nočníků.

9. dne měsíce Augusta, jmenovce císaře Julia Caesara L.P. 2019, pokračují práce na terase u Jejdovo polovice chajdy. Myslivec nalezenec, ten z kumbálu s otevřeným ohništěm pod terasou, řádně prošpikovaný červotočem, bez hnátů i kamizolky, jen v modrých gatiskách až po černé vyblejskané botky, s koženými údy, tedy spíše šlachami přiheftovanými k trupu do čtverhrana kovanýma hřebíčky, s vousisky do špice zastřihnutými, taktéž děrovanými jak ementál, neb těm malým potvůrkám asi vedle frňáku nejvíce šmakovaly, prostě krasavec s uhrančivými černými kukadly. Vše jistojistě made in Skupa. Na kamizolku zelenou a na tralaláček mu má jako obvykle střihnout prabábrlinka Květka. Výmluva, že má na hrbu již devět křížků, se nepřijímá. Vyspraven on je propolisem smíchaným s včelím voskem. Nos zcela vymodelován z tohoto matroše nedovoluje hrát Karkulku u kamen, ani na prosluněném pódiu, neb by mu ukápl. Maňásek je to tak děravý, že je vlastně dutý, neb ta červotočí pakáž si obzvláště libuje na interiéru dřeva, asi lipového a povrchové partie si nechává až nakonec. Možná jsou naopak tyto nejchutnější a ony ty potvory jsou z rodu asketů, jako děd Václav, co si maso nechával dycinky až nakonec nedělního gáblíku.

11. srpna 2019. Dobrý večer Terinko, asi Tě nepřekvapí, že mám vybitý mobil. Tvůj otec zde všelijak kouzlil s kablíky, až jeden vypojil z nabíječky. Já použila ten u jídelního stolu a dál se věnovala různým docela příjemným věcem. Mám rybízovou marmošku, čtyři a půl skleničky, ale bude určitě výborná na vánoční pečení. Přidala jsem několik jablek ptaček, angrešt a trochu arónie. Uklidila jsem skříňku s potravinami v kuchyni. Zjistila jsem, že druhý konec kablíku není v ničem zastrčen. Nabíječku mě půjčili Krupajzníci. Zítra si půjdu nabít mobil k nim. Kromě toho chci ještě udělat marmeládu z angreštu a ze špendlíků, cuketové chipsy a pracovat na zahradě. Uklidila jsem knihy do knihovny a objevila krásně ilustrované pohádky od Erbena a pohádky od Andersena. Do knihovny v Praze bych Tě ráda nabídla moderní klasiku a je tady spousta knih o horolezectví. Tak si určitě vybereš.

30.srpna 2019 dozrává v Nedvajzu prvá broskev nedaleko pískoviště. Rozpůlena ku snídani pro E&T.

3. září 2019. Tom se sklání nad nočníkem. „Nic tam není, jen jsem si prdnul.“ Načež čmárá křídou na asfaltku. „To je náš děda." Kácí strom. Potom z něho vyleze další novotvar. „Musím to odzamknout.“
„Rybízkovou marmeládku prosím.“ Dožaduje se Nedvajzská Mona Lisa s tajemným úsměvem. Na oběd si poroučí erteple na loupačku s čerstvým máslem od Mirky. A dožaduje se k tomu, světe div se, příboru: „To mám snad jíst, jako rukama?

6. září 2019, první drdol.

7. - 9. září 2019, se koná prvá toho roční brigáda na dřevo. Šaman od sousedů Šošonů věští z kosti ovčí obzvláště tuhou zimu. Vlakem od Paky přijely helfnout dřevařky až z Velké Moravy a Tomík se svojí fungl novou Štílkou na baterky, té od Jesuse. Časně vstát aby se toho co nejvíce stihlo. Namíchat olej do benzínu pro dvoutaktní řetězové pily, vytipovat dubiska, suché břízy a staré třešně na kácení. Jinak celkem fádně nevzrušenou akci zpestří až Jarkův pád do senkrovny. Jejíž dekl je řádně prorezlý, umě skryt pod odštěpky, pod nohama štípajícího, těsně před dubovým špalkem v dřevníku.

17. září 2019, pintlich na Nadin svátek vykvete její zamilovaná červená růže, co kdysi rámovala okno její verandy, zachráněná ještě z Hrádecké hospody po tom velkém požáru.

21. září 2019, máma Terka posílá Honzíka a děti na "fotr kempu". Zbytek famílie na Brigádě u prabábrlinky Květky na Hráchách. Přehazoval se kompost, vylévaly sudy před zimou a zryto dvé záhonů.
Nechala se slyšet: “Moje maminka je svatá.” A já tam přímo slyším ty uvozovky.
Dvojčata přijedou pomáhat až za týden.

27. září 2019, pintlich na dnešní devadesáté čtvrté výročí narozenin prabábrlinky Nadi, Svobodný Nedweis volá hola hola: Voda pro riderku drsoňku a horolezce drsoně na večerní koupačku ohřátá dřevem březovým, nepůjdou-li ale oba, jak je znám, raději ven do bazénu, který ještě nezamrzl.

10. říjen 2019, narozeniny počtvrté. Úspěch sklidila hlavně, ještě po mámě na půdě vyhrabaná, oprášená, jen krapátko repasovaná a vytuněná toaletka na pikeťéření ksichtíku i kuše. Následovala krátká porada i s prabárlinkou. Co s tím vším. Štěpa prý bude hnedka při pondělku ve školce, tam u nich na Moravě referovat, jak bylo u dvojčat. Na přetřes jistě přijde, jak líčení, tak střelba ze samostřílu. Nové kamizolky na zimu dostaly i třešně dvojčat, neb jsou jim taktéž právě čtyři roky.

20. říjen 2019; Babí léto pavučinaté je tu, babička Kytka odfrčela s prababičkou Květkou křepčit do lázní Františkových a hlásí se odtamtud: „Dnes ráno není bohužel dramatická mlha na focení, snad zítra. Musím si ale postěžovat, prababička vyluštila všechny křížovky, ještě se tomu smála. Za trest nemohla usnout neb jí pořád mozek šrotoval. Luštila do dvou a svítila si. Krásný den.” ... Babičkování tedy zbylo na dědu.
„Přijď poo, jak to stihneš, učitelky nechají E&T kreslit u stolečku a nebudou je ukládat ku spaní."
„Dědo, to nám vyšel Buddha Semtamzub a ne kočka, co jsme chtěli!"
Táta je v práci a maminka se stará o miminko."
„Na rohlíku.cz objednáme sušená jablíčka "...

29. říjen 2019; Odlet směr Sicílie.

16. listopadu 2019; Ahoj, ještě jednou děkuji za krásnou sobotní oslavu!
Maminko, nápad s inscenací příběhů ze života sv. Martina byl výborný! Husa vynikající!
Jak dlouho jsi ji pekl, Tome? Knedlíky i zelí jako od babičky. Dortík lahodný!!!
A děkuji, že jste vyrazili na demonstraci!
Tati, fotky úžasné! Mějte krásný den.

Jinak husu jsem pekl asi 5 hodin. A potom jsem ji nechal ještě přes noc tak 8 hodin v teple dojít. Příští svatomartinskou zase upeču.

Přepočítávám to po těch novinářích již potřetí a nezapočítali moji panenku Květušku. Nemůžu si pomoct, pořád mi vychází 250 001.
... děkujeme vaší rodině, že jsme se společně setkali na Letné a též za fotky z tohoto setkání. S pozdravem za Milion chvilek Mikuláš Minář

7. prosinec 2019; E&T v Redutě.

Druhá Adventní neděle; Květíno nearanžovaná momentka E&T před lipovým betlémem a starým kolotočem na Plzeňském rynku byla vybrána čestnou porotou jako námět na Pfku pro rok následný. Přihodilo se při té výpravě jen ve třech Pendolinem za prabábrlinkou. Za okny se prý dvakrát mihl i Karlštejn.

21. prosinec 2019; jmelí.

24. prosinec 2019; Jesus dovalil dvě vytuňená šlapací kola a hrazdu z 60 let starého václavova kosiště, střepem skla a dědovými mozoly vyhlazeného, tu nesou v mordách svých dvě psiska, řádně do dřeva jasanového zahryznuti. Vánoční ořechové řezy napečeny podle Nadino čerstvě vyštrachaného, krapátko vlhkého recepisu. Ta by měla radost. Emča ale odmítá okoštovat ... „Já jsem dědo na cukroví tak trochu alergická.
Ořechové řezy to byly plné skořápkových šrapnerů z vlašáků od Evky Roučků. Ty dodaly při konzumaci dost adrenalinu, hormonu vyměšovaného dření nadledvinek, že často už už uhasínající disputace klimbajících stolovníků kolem štědrovečerního stolu nabrala rychle na otáčkách, když se smažení kapřích řízečků na másle, strýcem Jejdou, v mléce macerovaných, krapátko dost letos opozdilo. Konkurovat jim může, těm řezům, snad jen krmě, legenda japonské gastronomie zdárně soupeřící i s ruskou ruletou. Připravená z jedovatého čtverzubce fugu, ryby s jedem tisíckrát silnějším než kyanid. A největší radost by z nich měl můj brachus, neb ony vždy po Vánocích naplnily chudou kasu jeho ordinace za nové plomby, korunky a mostíky. Pár let potom, co jako druhý zakládající člen Stomatologické komory, těsně po Sametové revoluci, dostal do členského průkazu pořadovou dvojku. Stejně jako se skvěla dvojka na rybářském průkazu, kterou mu špendýroval, jako druhorozenému jeho děda Jaroslav, šéfík plzeňských rybářů. Tehdá nám bylo asi tak 8 a 10. Chtěl z nás mít prostě velké rybáře, aby po něm něco zbylo. To se mu úplně zas tak nepovedlo a zbylo jen označení malých rybek “pajchlíci”.

Dva dny na to jeden lev a dvě kočky v kreativním studiu u Helenky v Plzni pod vedením, koho jiného, nežli Simči. Před opulentní večeří již tradiční výprava, výjimečně bez Honzíka, který dostal odpušťák, na plzeňský rynek k řádně ošahanému blbečkovi nad přiskřípnutým Bartolomějem a na kolotoč.

2. ledna 2020 na Hráchách to vypadalo, že vyměkneme, ale nakonec to zkusíme. Snad nezmrznem. Nemáme tu teploměr, ale na 7. schodu je krásně teploučko. Ta kamna perfektně táhnou, ale bohužel nevydrží moc dlouho. Takže nad ránem to vidím na jinovatku pod nosem. Nakonec to bylo v fpoho. Honzík nám pěkně naštípal až třísky létaly a těmi hned zatopil. Pravda, strejda kůrovec mu to pěkně nachystal. Jen děti se stále soukaly ze spacáků a my je celou noc sypali zpátky.

Ten náš malej rozumbrada to po ránu lakonicky okomentoval: „Takhle to v životě chodí.“

18. ledna 2020; jste prostě drsoni!

28. ledna 2020; babička Kytka odjela trénovat na instruktora lyžování do Dolomit.

1. února 2020; dobré ranko P3Ku, ta tvoje kebule babky s drdólem pro maňáskové E&T, dobrá práce jest. Pro inspiraci si nešel koukám moc daleko. To jako pro začátek trocha toho medu kolem vousu řezbářova. Údělem těch úspěšnějších a šikovnějších jedinců mezi námi je, že musí chca-nechca pokračovat až do roztrhání těla a prasknutí posledního mozolu. Když ale takový výtvor jejich najdou v popelnici za sto let, co už penze nebudou, protože si dnes žijeme na dluh jako prasata v žitě, úplně čirou náhodou magneti, tak s ním třeba ani nezatopí, ač mrzne, ale vezmou to pěkně na Kolbenku a po několika prostřednících pošlou výtvor takový štandopéde pod kladívko licitátorovo, třeba toho u Sothebyho v Yorku Novém. Zkrátka těš se, vykoledoval sis další zakázku. Draka tříhlavého zelného. Asi tak 30 cm od ohnivých plamenů z tlamy po špičku toho nejdelšího ocasu jeho. Ale nemysli si, že to odflákneš jen 3 hlavami, pěkně vyšpekuluješ i mechanizmus závěsných křídel, ocasů a kloubů. Zanedlouho budeš vytěžován vlastním prapotomstvem, tak sebou hoď. Svět dycinky hnala vpřed touha vytvořit cosi, co když vyhrabáno bude třeba z popela, poslouží ještě dalším generacím lidu popelnicového. Ty si to dají třeba na kredenc. Nebo si na to dřepnou ku hře šachové. Nebo si s tím ukrojí chleba krajíc. Nebo se v nejhorším krapet vohřejou, vo co de.

4. února 2020; druhá letošní lyžovačka, pro změnu na Bedřichově.

8. února 2020; Emíkovský doskok dne, brzděný jen ušisky od králíka řádně zapůjčenými. Tyhle první skokanské odvážné počiny, delší nežli lyže obou protagonistů se dostaly až do mámina kalendáře a to byla a je ohromná pocta. Dryl to bezpochyby nezbytný pro budoucí „ó ty skoky o tyči, co nezřídka jinak končí v Botiči“, z hitu našeho mládí, od pánů Vodňanského a Skoumala.

12. února 2020 studijní příprava na, Tomíkem dědovi svatosvatě přislíbenou výpravu do Himaláje, za tiché podpory jeho ségry. Návštěvou výstavy Petra Síse „O létání a jiných snech“ v galerii DOX.

16-20. února 2020 ... jarňáky... Já chci taky papuče a ke kamnům. ...
Došla nám bodovka ale hodný pan vlekař nás pustil bez placení a tak jsme ujeli té polízanici o fous starého Číňana, teď už jsme fpoho v teple pod střechou našeho Lidlu.
Honzo, musíš nás prosím naučit tu písničku: “Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím...” Protože jsme ji na rychlém pomě nedali celou dohromady. A taky tu o tom blizardu protože ho mají ti moji parťáci prťáci na špičkách lyží. Předem dík. Třetí den je odpočinkový, na vrcholech je naštěstí sněhová chumelenice.
To je nááádhera!!! Emička dělá krásné obloučky a Tomajda je spíš na prašánek. Díky! Užívejte!

22. únor 2020 zastihl E&T na Šerlišském mlýnu.

7. března 2020 k svátku všech nevěřících Tomášů "Vítr z hor".

10. března 2020 hnedka po bouřlivých oslavách obou Tomášů vezu E&T do "mlh" wádí Nedweiského, kde nám už klohní babka Kytka něco na zub. Nemoha tam nechat chudáka Edíka samotného a tak zdrhla tetkou Arrivou již napřed. Útěk z Prahy, na paty nám začíná šlapat pandemka koronaviru Covid-19. Na chaloupce zatím celkem klid, zásoby brambor ve sklepení a zelňáky plné ještě od loňska. Tom si hraje na gentlemana a balí Betynku Bogů, zatím bez roušek. Covid je zákeřná nemoc, která mistrně balancuje na hraně mezi banalitou a katastrofou.

15. března 2020 naše parta hicpic si odskočila k viklanu a závěrečná sáňkovačka. Teď už zdravíme jen na otočku z Prahy. Paní bytná se s námi musela předčasně rozloučit. Někdo od koronáče ji napráskal, že nám vaří. Bylo to krátké, ale bájo!
Další týden v dobrovolné karanténě v Nedweisu i s Terkou, která pracuje v podkroví a uvázána k notebooku na wifině nás špehuje oknem. Pintlich v době sklizně medvědího česneku.
Ve středu bojovka s pokladem. Ve čtvrtek lezecká stěna a pro změnu show - šoulovačka na posedu s s půlkou památečního dalekohledu od strýce Xšandy co ukořistil Wermachtu a děd Přemysl jej všude vozil při svých výpravách za hranice všedních dnů.
„To je dobrý nápad maminko. Ty budeš v noci pracovat a ve dne si s námi hrát!“ Emík.
Navrch již druhý den zvládá i hrabání zahrady. Celé wadí šije roušky a masky. Po zimě opět zavěšen pirátský lanový žebřík na horní palubu horolezecké stěny. Jinak celé dny v sedle nových bicyklů. Vlastně spíš vestoje na šlapkách. Tomuto vše devastujícímu koronaviru vděčíme za tuto milou návštěvu do naší poustevny prošpikované nejmodernějšími technologiemi až po střechu. Přikvačila tahle pandemie až z Říše středu a opět se holedbá zvládnutým experimentem, zvaným, „konec vlády demokracie“, a proslýchá se, že byl uklohněn v tamních přísně tajných varnách biologických zbraní.

21. března 2020 hned po půlnoci odváží rychlá Tomíka v doprovodu mámy, již podruhé štandopede do Jilemnice ...
“Tati, možná si nás tu nenechají, tak si prosím nech zapnutý telefon. Dík.“ ... Naštěstí nenechali.

23. března 2020 první krapet zdařilý, možná i povedený pecen chleba z namletého zrní. Šerifovo značka před houpačku.
Terinko, držíme pěsti Tomáškovi a Emičce, přeji klidnou bezbolestnou noc. Jsi skvělá, máma.
Čekáme, kdy už konečně uslyšíme dupot těch dvou rarachů. Cupity dupity na schodech z podkroví, a pořád nic. Trochu dost smutenka, jinak tady slunečno. Vypadá to, že dnes neutečeme rachotě na latifundijích. Ke všemu máme povolený Lidl jen jednou týdně a to navrch bez prohrabávání přihrádky se slevama.

25. březena 2020 si místo zpráv o koronaviru čtu deník z Nepálu, který jsi mi přeťukal. To je pro uzdravení daleko vhodnější čtení. Díky moc, že jsi mi ho přepsal!

2. dubnana 2020 první nalakované nehtíky, nefalšovaná radost.

5. dubnana 2020 dobré ráno všem, Tarantino nezklamal, všechno je jinak. Ale Di Caprio si Oscara určitě zasloužil. Sluníčko nás vytáhlo z postelí, doufám, že i mé neduživé rostlinky. Všichni již piketírují, kdybyste nevěděli, co to znamená, jako botanik babička-pra, je to přesazování silnějších rostlinek do dalších kelímků. "Jo, to je piketírování, to jsem tedy nevěděla." Tak teď už ví, ale nemyslím, že by to pro její každoroční bohatou sklizeň měla tato znalost nějaký význam. Pra-babička prostě jen přesazuje. Krásné nedělní í ráno a nezapomeňte, že je IV. postní neděle - květná.

7. dubnana 2020 pozdravení z dobrovolné karantény, neb italsky je quarante čtyřicet. Tolik dní musely čekat lodě při epidemii moru černého v přístavu Janovském. Prvé příznaky ponorkové nemoci jsou tady. Když se chce, tak na té pandemii lze najít i cosi pozitivního. Třeba to, že tu Terka i s mrňaty uvízla na několik týdnů v téhle dobrovolné izolaci celého údolí. Vedle rachoty od compu a videokonferencí v podkroví si vyšetřila čas i na vypulérování oken v kuchyni, zaneřáděných břečťanem. Dvě musela odvézt ke sklenáři, neb to vzala příliš zhurta a sklenářský kyt od loňska už ztvrdnul. Pěkná ostuda v chaloupce se sklenářskou dílnou. Tolik světla tu nebylo ani nepamatuju. A po večerech se dalo vyšetřit i pár chvilek na stavbu elektro-traktoru pro E&T ze zbytku několika invalidních vozíků.
Nejprve si bábrlinka dovolila sáhnout na mé odvěké privilegium ranního zatápěče a pěkně jí to čadilo a čmoudilo, až jsem byl nucen otevřít dokořán dveře i okna. To bylo hnedka lamentování a křiku, že jí nastydnou sazenice rajčat, co má uplacírovány mezi špaletová okna. A to nemluvím o tom obřím placáku u ohniště, krásně porostlém mechem, co mi rejžákem onehdy vydrhla, až se blyštěl. A ke všemu mi vydrbala čajovou usazeninu z toho cibulákového nakřápnutého hrnku po babičce. To byl vrchol. Dnes musíme ještě naposled do stopy na hřeben. Svojí návštěvou nás poctil Dlask tlustozobý, co si trůní na titulní straně Ottova průvodce přírodou, spíše vrže, nežli švitoří, jak píše Otta a ta naše slunečnicová semínka mu ohromně šmakujou. Voda neteče, k prameni to je ale nedaleko, jinak slunečno.

10. dubnana 2020; Dnes bude slunečno i za chalupou, kde budu shrabávat stráň. Jiří i přes nouzový stav šel k Bogovi do kvelbu, kde vyhrabal součástky na elektrotraktůrek pro děti, případně pro prababičku, když nebude moci na nohy. Ostříhala jsem si ofinu podle internetu. Chantal má lepší. Říkám si spolu s Fionou ze Šreka, „but I should be beautiful“. Vrátil se Eda, bez blech a klíšťat neb jsem ho postříkala. Asi s ním ostatní nechtějí kamarádit. Sazeničky jsou neustále zakrslé. Prababička říkala, že je mám ignorovat, ale příliš to nepomáhá. Jste moji milovaní. Ty krásné hnědé oči. Raklety máme také rádi. Ve skleníku 40 sazenic salátu a 20 kedluben. Zítra hadr v ruce a s veselou písní budu gruntovat. Ještě mě bude zbývat natřít trávu na zeleno.

11. dubnana 2020; Honzo, pořád si ve sklepení hraju s vodárnou a vzdoruje mrcha. Asi počká na Tebe. Nové čerpadlo řádně zavěšeno ve vrtu na fungl nové kšandě a nic. ...
Ta radost nesmírná, to když voda teče ausgerechnet ve stavení, považte vašnostové, rovnou z kohoutku. Městskej člobrďon, a natož Pražák zbla nechápe, je úplně ochuzen o takovou dětinskou radost, z prostého faktu, že se není nutno trmácet a plahočit až k prameni se dvěma džbery na vahadle.

17. dubna 2020; To jsme vás s tátou hoooodně zaspamovali, co? Byl to moc pěkný výlet pod Trosky! A babička měla konečně čas rýpat se v záhonech. Dne předešlého děti ujely 15 km, přesně 14,6 z Turnova do Malé skály. Kromě počátečního karambolu, Tomík prudce zabrzdil a já parakotoul. Bolí Tě to. Je dobré mít sebou dost jídla a pití. Ještě, že bylo otevřené okénko bývalé Vechtrovny. Děti jako správní vrcholoví sportovci, po příjezdu prováděli další aktivity, lezení po stromech, honění se, hlučení, atd.

19. dubna 2020; Moji milení, chcete mít také takový pekáč buchet jako naši chlapci na břiše? Máte jedinečnou příležitost. V pátek 24. dubna, nejen, že Svatý Jiří odemyká zem, ale náš Jirka sirka bublinka má svátek. Jak jistě všichni víte, nešla nám voda. Přiskřípli jsme omylem kablík nejdražším placatým šutrákem, co tu leží pod slunečníkovým stolem. Je třeba ho zakopat hlouběji. A při té příležitosti rozvést elektřinu po celé zahradě i do mého skleníku, a abychom měli večerní osvětlení na i taneční parket, cháchá. Menu bude skvostné, o zábavu bude postaráno. Při kopání kabelu vám trio T+E+T zazpívá „Pole s bavlnou“ či „Lopatou zlatou kopej hrob můj“. Výlety do okolí povoleny. Eda se vrátil, ale jen se najedl a zase zmizel za holkama. Hubený jako lunt. Inu jaro. Tak vás tady všechny čekáme. Kromě trávníku na zeleno bude i slavobrána. RSVP neplatí, protože prostě přijedete. Emička se musela optat Siri, té z mámino nakousnutého jablka, jak se jí a krájí lžičkou buchty. Podle pana Cimrmana přelomový vynález přijde na svět dycinky náhodou. Na ranní palačinky došlo mléko, tak jsme čirým omylem sáhli po podmáslí. Mlaskání kolem stolu u snídaně prozradilo, že se právě zrodil pokrm, co manu hravě předčí.
Takovým téměř dokonalým vynálezem, neb v reálném světě termín absolutní neexistuje, aspirujícím skromně na Nobelovku je i pohon a regulace naší pískové filtrace venkovního bazénu s citlivým dávkováním chloru. Napájena je jedním 24 voltovým fotovoltaickým panelem a poháněna stejnosměrným motorem pro stejné napětí a mezní příkon, namontovaným na ose původního střídavého motoru, který se přesně na konci záruční doby vždy ráčí odebrat do věcných lovišť. Svítí slunce, sinice se radují, ale ouha něco je ženě přes tabletu chloru a skrz písek filtrace. Čím více svítí, tím více jich tento systém zničí. Rozpustí a uvolní přesně tolik chóru kolik je nezbytno, protože dávkování je závislé na délce a intenzitě slunečního svitu. Vlastně to nemá žádný viditelný řídící prvek, počítač, regulátor a taková automatika je nejlepší. Finanční návratnost maximálně dva roky. To já takhle jdu a takových podobných startupů vidím kolem sebe hafo ale uvést je do sériové výroby na to už sílu ani elán nemám. Nejvýše tak zbastlit jeden prototyp.

22. dubna 2020; kolmo mezi skalami, od Vidláku až na most u mlýna pod Podsemickým rybníkem, kolem studánky Jordánka.

23. dubna 2020; opět kolmo hřebenovkou od Hrubé Skály na Valdštejn s osmi svědci v pískovci zvěčněných.

27. dubna 2020; Dear Douggie, do you remember this castle. We were there together in the Middle Ages. Tradition is continuing. Take care.

Kosher? Yes, I remember the the taxi journey and Cesky Raj! We are all well here, hope you are all well too! Take good care of yourselves, and stay safe.
AAAARGH! KOST!

Neb tam toho času průvodcoval a kastelána zaskakoval, na tom hradu Kosti, Váňův spolužák, později loutkař Tomáš Dvořák. Přenocovali s Kytkou, Slávčou a Járou Řezáčů v hradních komnatách a byla i šavlička pana taxikáře přes haubnu toho jeho vehiklu, který si stopli někde na Malé straně ale u Hlaváku prý ani nepřibrzdili. Domů, do matičky Prahy je vezl až dne následného a za tohle ryto nechtěl ani pětník. Toho roku se Slávča proslavila ještě jinou storkou, jak spadla rovnou pře hlavní vrata pod nohy paní ředitelce. Po odvážném výstupu po rantlu Opletalovo bronzové desky do okna Hlávkových kolejí, kde pánové z FAMU tehdy přebývali, a to rovnou nad hlavním vchodem. U toho jsem byl a mohu to potvrdit. Tohle všechno a mnoho dalšího se bude probírat o rok později v Krchlebech na tom krásně smutném karu za Slávinku.

28. dubna 2020 se Tomajda pasoval na provianťáka a Emička na samozvaného guida naší dnešní expedice na rašeliniště kolem Jizerky a na zmije a narcisky kolem chalupy Misthaus č.p.8, cestovatele Gustava Ginzela. Dál nás nechtěla pustit ta mrcha, průzračně čirá, jen krapet tónovaná do hněda z palety svých rašelinišť u pramene.
Jizerka pramení na rozvodí mezi Baltským a Severním mořem v sedle mezi Vlašským a Středním Jizerským hřebenem. Oba prameny jsou od sebe vzdáleny asi 50 metrů v mělkém údolí s několika vrchovišti - Malá jizerská louka. Zleva přitéká Pařezový potok a Příčná voda, zprava Hlinitý, Safírový a Sklářský potok. Toto hlavní evropské rozvodí tedy odděluje úmoří Baltu (povodí Odry) a moře Severního (povodí Labe).
Po prvém nezdařeném přeskoku, stavba mostu z klády, co pamatuje krále klacka. Nikde ani noha, protože pořád ještě řádí koronavirus. Nechtěl bych se rouhat ale ten koronavirus je pro naše vrstevníky hotové požehnání. Pro ty, právě tak akorát na hniličku uzrálých. Ne už kyselých a natvrdlých jablek babek i dědků. Ale takových, co padají vnoučatům sami do klína. A proto rychle k Rudovi, svařit volant a vytočit futra na velká zadní kola pro teréní buginu. S navijákem bude mít stoupavost 90st. Více ve filmu „Bohové jsou šílení“. Prostého produktu to strachu, jak to má v genech asi každý jeden smrtelník, z rychlého nezadržitelného pádu v zapomnění. Na okamžik jej pozdržet.
I na Květíno turistické špacírce je patrné jak jí covidová pandemie svědčí, jak se holka zaplnila. Jen se blyští novými štítky chodeckých trofejí. Takové malé štrapácké posvícení to je.

5. května 2020, v tento sváteční den, odněkud vyštrachány na světlo boží vzpomínky Vašeho pradědy Přemysla na „Předchorobí osvobozování“ naší rodné Plzně Amíky. Vaše máma zachytila jeho vyprávění v nějaké své školní práci a později vyšly na serveru www.narodnikronika.cz.
Na první zkušební jízdě až na samý konec asfaltky k Bogům jsme novopečený Bugino-Traktor mohli hned několikrát prodat. Jako první projevil zájem soused Krupajzník obdivovatel všech samohybů, pak panský kočí Zástěra, který úplně ožil, co ovdověl a do třetice panímáma u doktorů odnaproti, pro svoje dvojčata. E&T ale protestovali, že ani náhodou. Na sklápěcím mini valníku pro trávu, listí a další dvě pasažérky se už taktéž začalo makat. Jako v dřevních dobách automobilismu běžel jeden sloužící před vozem s červeným praporkem, tento úkol padl na mě.
Na den Osvobození stihl ještě pan Hitchcock natočit po delší odmlce horor “Návrat ztracenců”. Kameraman vyfasoval 8 žihadel. Filmovat se dá jen bez rukavic, tak si nevzal raději nic. Když se páni herci rojí, tak prý mají úplně jiné starosti. Zvuková kulisa, než se uvelebí a dřepnou si, myslím dost přehání. Nebe se zatmí jako před bouřkou. Nějak podobně to muselo vypadat při tom hrozným náletu na Drážďany.

Díky za krásný víkend!
Po vašem odjezdu jsme si chtěli (já a rodiče) pustit pohádku, ale neklaplo to. Emička potřebovala uspat Jiříka a Tomajda se chtěl projet na kole. Pak jsme taky skákali přes gumu a hráli Smolíčka a Člověče. Pak už naštěstí svolili na alespoň krátkou pohádku a spát.

14. května 2020 do Prachovských skal, opět slušně vymetených koronavirem. E&T vyfasujou ražený oválný štítek na hůl. Prý tradiční suvenýr Klubu českých turistů již od poloviny XIX. století. Dostane se mu čestného fleku na vycházkové ohýbané bambusové holi Zdeňka Lhotky. Myslím, že by ho to potěšilo.

15. května, jen tak na otočku si dvojčata odskočila zkontrolovat hračky a tátu do Olgy Havlové 13. A "by the way" stihli ještě s mámou naplánovat svatbu na září.

21. května 2020 Naši milení a zlatí, asi jste si ani nevšimnuli, jak mě a Jirkovi ubývají síly. Jací jsme už sešlí stařečkové, téměř nemohoucí, kteří se sotva strefí polévkovou lžící do úst. Nechci vás nikterak vydírat. V pátek 29. května vás přivítám chlebem a solí v Nedvajzu ve svých vrásčitých rukou. Vyklidíme velkou obytnou místnost a v sobotu vymalujeme. To je dobrý nápad, jako bych vás všechny slyšela. Po celý den drobná občerstvení a gulášový kotlík. Večer zpěv, fondy, šachy, Česko, co je libo. V neděli blešák v Držkově a přes Navarov ke Spálovu. Děkuji, děkuji, ještě že vás máme.

20. května soused Krupajzník utržil hrdinský šrám, v Nápojce u fotbalového hřiště srazil komín basičkového. Zrakvil se tak, že bude jezdit příštích čtrnáct dní na převazy s bércovým vředem do špitálu.
Ten Krupajzník, co když zrovínka neseká nebo neštípá dřevo na zimu, umí se on tak krásně zaposlouchat do bublavého zvuku motoru svého amerického Dodge, nastartovaného jen pro tento účel. V té vzácné chvíli po obědě, rozvalen v hopacím fotelu, toho barvy zelenkavé. Elektromobilita mu prý přes práh nesmí, neboť tak krásně nebrblá. Ten veterán opouští Nedweiské údolí jen jedenkráte do roka na sraz ostatních starochů. Jinak je leštěn, pulírovány jeho ohromné chromované nárazníky v garáži, na míru pro něj sroubené. Do normální, pro škodovky by se nevtěsnal. Před tou garáží mokne a strádá malé autíčko, vyrvané vrakáči ze spárů vždy na dva roky, mezi návštěvami STK, převážně na týdenní nákupy sloužící. Ale onehdy i na převoz našeho Emíka, když si haxničku svoji malou za nějaký čas řádně zrakví a sdrátována bude muset být.

25. května. Hezký večer všem, jaký je prosím tedy plán na víkend? Budete mít už vše vyklizené, krom těžkých věcí, a oblepené? Ať můžeme v sobotu rovnou začít malovat? Přijedeme v sobotu ráno a v neděli brzo budeme muset jet, tak jen aby bylo všechno ready. Já mám bohužel jeden projekt, který musím do neděle dodělat a v týdnu to bohužel nedám. Tak jen abych stihl oboji. Díky moc. Pěkný den, úspěšný týden a těším se na malovací akci! ... šéfíku

:))) nejsem šéfík, moc se na vás těším, v pátek si zavoláme, že bych vám něco nakoupil.

Myšleno se vším všudy. Bude jistě rvačka, ale hlavně objímačka.

Děti s Honzikem a tabulí právě opustili základnu a míří do “do školky” do Biskupcovky.

28. května. Sálá z toho pohoda až ke mě do Olgy Havlové, Díky! Těším se na víkend a kotlíkový guláš! táta Honza

30. května velké malování je pohroma, jako velká voda. Nic po něm k nalezení není. A to nepočítám tu ruplou mramorovou desku pod umyvadlem v kuchyni.

2. června mě Emík u snídaně taktně ale urgentně zaúkoluje. "Dědo, ta naše nová bugina musí při couvání tůtat, jako ten Bogův bagr."

3. června mezi vzlyky Tomík hlesne. Děda může to klíště vytáhnout. Pocta to poct. Emík mi zasejc prozradí, že mi bábrlinka schovala tu mojí nejzamilovanější delikatesu, domácí havajskou pizzu do trouby, jako fórek.
Přemyslovu - pradědovu pixlu v kredenci pod věžními hodinami, s flastry a jodem, nestojí zato ani zavírat, neb jediným tolerovatelným šperkem našich potomků i prapotomků jsou letecké hodinky a jizvy. Pročež zakoupeno na Jičínském farmářském tržišti tlusté a mnohem delší lano na lanovku ze včelína. Do budky ve včelíně, té vydlabané ze špalku třešňového, se nastěhovala sýkorka. Pozorujeme, jak co minutu přinese táta sýkorák, máma sýkorka po jedné housence těm svým nenasytným Budulínkům. Paní sojka zatím hnízdo neprozradila, ale pravidelně létá na trase líska, šeřík, jasmín. Do kuchyně pod kačírek za kamny, zase létající obří brabenci.

10. června; Dilema kudy z nudy bravůrně vyřešeno výpravou do Klokočských skal a na zříceninu hradu Rotštejn s milou paní kastelánkou, která nás nejprve chce angažovat jako předzpěváky kramářské písně o lapkovi Valdštejnovi a pak nám uschová bicykly ve své hradní kuchyni pod svou bylinkovou zahrádkou ve věži. Zakoupen další ražený štítek na poutnickou toulavou hůl od Zdeňka. Na oběd byly borůvky.

13. června; Letošní ročník Bramborového muže měli na povel a pod svou taktovkou Populíci. Petr nařezal z březového špalku metály a opatřil je vkusným logem. Co kus to originál, jako když Ludvík Vaculík koloroval mapky všech exemplářů samizdatového vydání cestovatelského Cejlonského deníku toho povedeného tandemu Hanzelka&Zikmund.
Dětská trasa po cyklo-chodnících kolem lázní pana knížete Konstantina Josefa z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu zakončena byla v pizzerii pod hrušněmi. Nežli jsme stihli ochutnat místní capuccino, nastudovala drobotina na prknech, co znamenají svět, hnedka vedle dvou týpí, povedený kus z pera bratří Grimmů, O Šípkové Růžence. Režie se ujal Tomáš Hrbáček.
Dospěláci šlapali do pedálů po panství pána Haranta Kryštofa. Na den druhý, hnedka po snídani minuta ticha za ty dva, za mýho brachuse a Dalibora juniora, co už s námi nemohli jet a ještě udílení medailí uspořádal Dalibor, jako už tradičně, luko-střelecké závody na terč zavěšený na statném dubisku.

18. června; Pořád leje. U bogů mají v kurníku novou podnájemnici. Je tam teplo pro její vajíčka. Dosud nezodpovězenou otázkou jen zůstává, kdo je pan domácí a kdo podnájemník? Užovka obojková, Natrix natrix, mamina přes metr v déli a tlustá na tři prsty. Hnedka se odstěhovali krtci, něco tuší. Staří Slované věřili, že tahle užovka je „had se zlatou korunkou“, „hadí král“ či „had hospodáříček“, který přináší štěstí do domu, pokud se usadí v jeho blízkosti. V Podkrkonoší se drží pověra, že pokud je had ve stavení usmrcen, do roka zemře i hospodář. Podobnou storku lze nalézt i v bajkách Indických. Bogo má z toho trochu vítr.

19. června přijel konečně Sajdík na vizitaci včelína, kde jsme jim ustlali. Hned po ranních palačinkách zmizel celý jeho doprovod na celý den do údolí rozvodněné Kamenice. Rozhlas odrána varuje, záplavy na Semilsku, stržené silnice!!!

24. června u snídaně Emík skvěle nastartuje dráhu portrétistky.
Ty se ale můžeš dědo utlouct po všem. Něco ti snad taky nechutná? To jsem nemyslel vůbec ironicky. A ke všemu talíře s Krtečkem jsou u nás vyprodány. ...Tomík u téže snídaně.
Za posledních čtrnácte dnů již podruhé kolmo Valdštejnovo lipovou alejí se dvěma tisícovkami skoro již kvetoucích, těchhle velkolistých listnáčů, na které si brousí svoje kartáče včelky z blízkého i dalekého okolí, na jičínskou tržnici za Mankou, Cipískem, Rumcajzem a Kytkou pro jahody na svatební mámino marmeládu. Pak stále ještě v dešti na rozhlednu Tábor a na Alainovu věž.

1. červenec nás opět zastihl v Jičíně.

3. červenec; Odpoledne houbařská výprava s Bogotajkama. Stopa ztracené pumy, později rozšifrované jako jezevčí.

6. července 2020 řve od časného rána ptactvo jako pominuté. K snídani se podává třezalkový a mátový čaj. Dnes na Jana z Husince zmodraly první dvě kanadské borůvky i angrešt nad novou studnou už skoro dozrál. Jedna z dvojčatovských třešní má taktéž první dvě skoro červené třešně. Borůvek bude letos hafo, jako ještě nikdy. I na předloni zasazených odnožích pod včelínem vedle Toníkova náhrobku, strakatého šutráku ze země Toskánské sousedovic Zdeničkou a Karlíkem dovezenou. Vše bude nutno přikrášlit do bílých záclonových říz jako panenky princezny, neb se rozneslo, že kosáci a špačci se nehodlají dělit o naši společnou úrodu. Včera pozdě večer přijel se svojí dodávkou přebastlenou na šlafenwagen-Méďák s fotovoltaikou na střeše Ríša, Honzíkův kamarád. Zaparkoval hned vedle závory včelína. U ranních palačinek se rozpovídal o svém posledním developerském projektu na padesáti hektarovém ostrůvku poblíž Sumatry, kilák zdély. Nejbližší soused je dvacet mil po slané vodě. Domorodci co tam čas od času zabrousí na rybolov, jej nechtějí prodat, tak si ho pronajal za šest mega na 50 zim. Už podruhé nás probudil ve včelíně hukot hořáků horkovzdušných balonů, co startují brzičko ráno a navečer na západ slunka z Českého ráje a přistávají až kus za námi. Úplně stejný řev jako onehdá v Capadocii. Tyhle české povětšinou vítr zanese na louku, až u Roztok odkud jsme si přivezli zrzka Edu. Začíná zase pršet. Hurá, bude čas na bastlení. Lanová dráha zrychlena, promazána kladka. Bugina vyfasovala větší a širší zadní kola, pročež i odvážně šípovitý profil. Jen ty pneumatiky se už nevtěsnají pod blatníky. Bude to chtít ještě doladit velkou rašplí a přidat madla ze dřeva ořechového pro čtvrtého, eventuelně pátého pasažéra sledující krajinu ubíhající vzad nebo pronásledovatele. Malý Andík si už zase vytahovat kšandy a krosil se svým elektrotraktorem v bahýnku na louce nad chalupou, až dokrosil. Zapekl všechny čtyři uhlíky a nikdo si s tím neví rady, ani strejda Bouzek. Zuby si na tom postupně vylámali největší machři v údolí.

7. července; Přestože nás praotec Čech nedovedl až k moři, nějaký ten maják, co ukazuje správný směr, by se čas od času šiknul každému národu. Vyrážíme tedy k jednomu suchozemskému, co nám tu zanechal prozíravý Jára Cimrman.

8. července už zase za oknem leje. Eda je jak zmoklá slepice. Na okně se rozrostla armáda rytířů. Emík se vrhnul do výuky hry na kytaru bez strun. Čas na kreslení. “To je krása nesmírná a vesmírná do jiné galaxie” nechá se slyšet obdarovaný oslavenec Honza.
Až se jednou páni novináři ráčí optat těch našich dvojčat, kde prožila rané dětství, budou muset chca nechca s pravdou ven. "Přeci na třešňovém parapetu kuchyňského okna u stařečků v Nedweisu." V té velevážené společnosti dinosaurů, sličných panen, statných rytířů řádu měchačkového, komoňstva a dubového mobiliáře. Nebo také na zápraží. Na tom parapetu jsem tuhle přistihl i pana Bartoše, toho od Pirátů, co mu fandím, aby, co nejdřív vymetl ten Augiášův chlívek, tam nahoře. Ať se tedy pěkně na to vyhřeje.

10. července, když se den po odlifrování těch dvou božích rajstajblíků k mámě do Prahy usadím ráno na zápraží, jen těžko se vyhecuju vstát, namlít si kávových zrnek, napresovat tu drť tamperem do páky kávovaru a z posledních sil zmáčknout stříbrný gombík. Zarachotí to a vydojí čúrek voňavé spásné tekutiny do pidi prťavého koflíku z toho nejtenčího až průsvitného porcelánu z Říše středu vezeného nebo naopak toho nejtlustějšího z kafeterie od Řeků. A je už zase smutno, že tu nebrebentí a ty svý neplechy nepášou, na moji holou leb nebubnujou. Na necelý týden tu po nich zbude v trávě jen tak pohozených pár panenek, samostříl na klice od dveří, křídy na zápraží pod starou tabulí a smutno. Nutno rychle něco vyrobit. Třeba podložku pro presování namleté kávy do páky tamperem, s monoklem z letokruhů na oku pravém a přemýšlivými hlubokými vráskami do písmene N na čele. Tamperem razítkujícím prapradědovu Václavovskou řezbářskou značku dvou ryb do každého presovaného kafe. Tu, co přeci nesmí na žádném vlastnoručním výtvoru chybět. Naivní odvěká sžíravá potřeba všech lidských červíčků, po sobě něco zanechat. Šlápotu, otisk v nicotě všehomíra.
Ale ještě nazpět k tomu zápražovému stolování, bez stolu. Nejprve se přichystá na horní schod to, co naše zvířectvo nechává v klidu, nešmakuje mu. Jako například brýle, Respekt, tablet a nějaká ta kniha, třeba Epsteinovu Zemi, kterážto nepokrytě a bez servítků přispívá k vyrovnání se národa Českého s hříchy a křivkami masové deportace Němců, a to nejenom ze Sudet, té v tom pětačtyřicátém. Kéž by měli Rusové takového svého Epsteina, který by jim pomohl s jejich svědomím. To by byla ale pořádná rachota, taková sisyfoská.
A až nakonec vločky, neb ty jsou na kulinářském žebříčku pro všechny naše strávníky nepochopitelně dost hodně vysoko.

12. července; V Praze toho s těmi lemury nadělají! V plzeňské zoo na nás skočil hned u vchodu. Emičce se nejvíce líbila ubytovna českých a moravských králíků. A nám s Honzikem se nejvíc líbí v Líšťanech u daňčí obory. Člověk si tam připadá jako na Safari. Obrovská obora. Čápi se promenádují pár metrů před námi na cestě. Nad hlavami létají volavky. Každou chvíli vidíme zajíce. Včera jsme jich viděli sedm. Tři u chaty. No a ještě kravín s telátky.

17. července dostala dvojčatovská bugina dvě fortelná dubová madla a cyklistický držák na lahev nebo termosku na delší výpravy až na kopec. Každou úpravou přibývá dřevěných prvků, jakými se mohou pochlubit jen ty nejluxusnější a nejstarší vehikly, včetně toho Bouzkova.

18. července; Doneslo se mi, že už bychom konečně měli oslavit ty babiččiny narozky. Co takhle v Café Christopher the bastard from after spoons and without satellites alias v Café Kryštof Harant kousek od Konstantinek?

2.srpna 2020 po nekonečně dlouhém absťáku první dědův letošní blešák v Tuháňce za kopcem, od nástupu koronáče. Úlovky: závitořez palcových dřevěných šroubovic. 1. krok to k vlastnoruční výrobě truhlářské hoblice nebo svěrky, zvané taktéž šponajzna nebo botek španělských nebo palečnice, mučicích to nástrojů. Neb jednoho ani druhého není nikdá dost, dále dvé koulí od kuželek z těžkého a houževnatého dřeva Pamírského na špagátu sisalovém, počitadlo od kulábru a dvě bohatě řezané teakové misky ze Sýrie, přímo z Damašku od jednoho dědečka hříbečka. Přivezl si je jako kořist v dvaaosmdesátém z montáže tamního pivovárku. Nad tím jeho lajntuchem jsme si svorně notovali, jací jsou Bašár s Putinem zločinci. Koupil jsem je bez smlouvání aby měl něco na přilepšenou. Nikdo jiný se u toho jeho prostěradla nezastavil. Na blešáku bylo hotové boží dopuštění. Neunesl jsem baťoh ani k Erbaníkovic pfiatu, musel jsem jít nadvakrát. Potkal jsem tam taktéž horolezce, co vylezl na K2 a přiveze mi kovadlinu jedna a půl centovou. Je stejný ročník jako já a kovařinu chce pověsit na hřebík. I když je prý jedno kovářské pravidlo. Kovadlina má vážit tolik, aby ji kovář sám unesl. Udělám výjimku. A vlastně je to pro Emíka. Na nás dva si nepřijdou. A jednou snad budeme mít dohromady i s kladivy těch 150 kg.

14.srpna 2020 Bertík v Nedweisu.

18.srpna 2020 na pouhou jednu noc vlastníme klíč od brány kláštera Broumovského. Tak to tedy bude pěkná honička.

Na mapě českých zemí připomíná Broumovsko ztracený ušní boltec, který je k zemské desce od roku 1706 přivrtán vývrtkou Brokoffova sloupu na náměstí v Broumově - Braunau. Nebo lalok, který visí u hrdla Náchoda a chvěje se. Nebo je to obrys paty, která se hluboce zabořila do hlíny, a kolem ní vystouply kopce. Věnec kopců, který území chrání i svírá. Existuje tu specifické podnebí. Když za kopci v Polici nad Metují prší, tady svítí slunce. A obráceně. Prastará kultivovaná krajina. Zabydlená. Statky do čtverce, síťoví cest, pole modrého lnu, aleje, řeka Stěnava, železnice, textilky, komíny, vilky, mlýny, gasthausy, výletní restaurace, barokní kostely, boží muka a benediktinský klášter, který z dálky připomíná Alcázar v Toledu, známý z El Grecova obrazu... Takhle ho ilustruje Miloš Doležal ve své povídce „Zkurvená katovská práce“, z knihy „1945: léto běsů“.

Vytápění jako v tom pod Araratem. Dva metry tlusté zdi naakumulují prý teplo na zimní disputace na příjemných 20st. Pět vchodů do zákristie, z toho tři tajné, jeden do zatopené krypty pod dlaždicí s otvorem pro prst, poslední do vlastní chrámové lodě s hlasitými hodinami nad varhany. Tak hlasitými, že budily i měšťany na rynku. Dubové schodiště dost široké i pro dva koně vedle sebe. Knihovna s tajnou přihrádkou knih zakázaných, kteréžto jim závistiví Švéďáci ukradli. Ne nepodobné té ve „Jménu Růže“ Umberta Eca. Čím víc schovávaček a tajemna, tím větší věhlas kláštera. To vše máme od jednoho Benediktýna z konventu. Byl docela příjemně dost ukecanej. Klacky nutno bylo hnedka u vchodu odevzdat neprodleně v klackárně. Zasloužená probiotika, hranolky v noclehárně Amerika, po návratu ze skalního města, kteréžto onehdy prozkoumala i s vedlejším labyrintem Hejda a Ostaš i máma Terka. Turínské plátno, druhá kopie, přes hlavu, tj. otisk i zátylku. Emík zazáří a dokonale nás územní odhalením Turínského plátna, lajntuchu do kterého byl Kristus pán zabalen po sejmutí z kříže, a to i na XIV. deskové malbě Kalvárie na ostění krytého ochozu druhého nejstaršího dřevěného kostelíka Evropy. Mistrovské to tesařské dílo sroubené bez jediného kovaného hřebu. Po ranní meditaci Tomík zas postřehem: “Je tu nuda jako v kostele.” Nutno bylo taktéž ošahat si pro štěstí i Katův Špalek. Noc v dormitáři byla poklidná, jen si bábrlinka nemusela před rozedněním lehnout na pískající kočičku, pak jsme ještě hledali králíka. Emička se sama vysprchovala a připravila sprchu pro další baletku, které tam měly zrovna taky slet. Ráno si musíme přivstat na ranní mši a pak na snídani do refektáře, s tou největší polévkou. Posezení krapet tvrdší. Blahodárné silencio hatí jen sraz nahluchlých dobře vytuněných trabantistů, které koronáč k našmu nemalému zármutku uvěznil v české kotlině. Po dost hlasité zpáteční cestě bylo nutno hned dne následného všechny zážitky řádně zvěčnit. Příprava to, na výzdobu interiéru Hobbití garáže, inspirovanou ale i nástěnnými škrábanicemi z pouště Wádí Rum, nebo těmi v jeskyni Lascaux, pečlivě probádaných Vaší mámou a strejdou Jejdou již v dvaadevadesátém. Bude to tedy pěkný kýč ale děti musíme naučit s kýčem žít. Jako třeba s těmi sádrovými trpaslíky, co jsou všude kolem nás. Aby to pro ně nebyla taková řacha do těch jejich malejch čenichů, až vyrazí sami do světa. Ještě je na tom spousta rachoty. Kromě dubových vrat hlavně solární dobíjení. Abychom tam pro bezpečnost nemuseli tahat šťávu o 220 voltech. Jeden dvou set vatový panel pověšený šikmo na sušák prádla asi 5 m od zatravněné garáže by měl její dvě trakční baterie dobít asi za 5 hod. slunečního svitu. Pak už elektro bugina nemusí vůbec zajíždět k domu. Petr Populík kvituje nedeklarovanou vlastnost petlice osvobodit se zevnitř - splňuje to prý předpis EU č.1345/XI/eu/cz/ne-2020. A pošťuchuje k zbrklému úprk na patentový úřad. Aby Tě tam neodbyli: „Pane, právě tu za sebou zacvakl kliku nějaký Váš kolega Mr.FAB, je nám líto.“ Otvírání zevnitř tedy povyšuji na záměr, dík. ... Předem zavrženo alternativní využití, coby dětského žaláře, navrhované, kým jiným nežli tím nelidou Rudou Bouzků.
Dohra...
Závodník z Mladých Buků. Vezl jsem děti po noci strávené v cele kláštera v Broumově, a milenka (policie ji taktně začmárala) mi asi zrovna něco vykládala. Populík to okomentoval: ”Ty holt umíš žít na plný plyn...”

21.srpna 2020; Fotostory včerejší bojovky. V zápalu hry Honza zapomněl nafotit průběh ve včelíně, kde přesvědčoval Emičku, ať se nebojí, že jeho spacák není mumie. Večer samozřejmě na demonstraci k připomenutí okupace v osmašedesátém. Od toho jara, kdy dvojčatům táhlo již na pátý rok a pan Koronáč je u nás uvěznil, přibyla na zápraží také jahoda dlouhoplodící, z daleké Holandie vezená, v květináči zavěšená přímo na kulatinu zábradlí, sloužícího coby opěradlo lopatky levé tam zrovna meditujícího a děti mohly trhat červené plody rovnou pusou, stejně jako ostružiny u vrátek.

5.září 2020; Už zasejc musel být datum vybrán, aby se to kameníkům dobře tesalo. Byla to ta nejhezčí svatba, jakou jsem kdy viděl. A to jsem byl již minimálně na dvou. Zítra stáhnu fotky. Hlavně se těším na ty v dešti. Doufám jen, že nebylo zamlžené i dlouhé sklo. Skrz hledáček bylo vše rozmáznuté. Emička ale dneska stejně říkala, že na svatbě se jí nejvíce líbila maminka nevěsta a nejméně focení. Grafická předloha svatebního oznámení Tomáš Hrbáček, grafické zpracování Tomáš Paichl. Ambaláž v červené obálce jako onehdy mámino promoční oznámení, samozřejmě od stejného designéra.
Vykročit ze zámeckých veřejí na trávu do parku jsme museli přesně na jeden takt. Terka srovnala bosý krok s tím mým. Když jsem jí předal u květinového oltáře Honzíkovi, tak už jim pršelo nebo spíše lilo shora prosté štěstí. Tak střízlivě stále ještě opravovaný interiér i exteriér včetně původních parket kombinujících ve čtvercích měkká i tvrdá dřeva, je málokde dnes ještě k vidění. Já jsem dostal na starost transport čtyřposchoďového dortu až odněkud ze Skelné Hutě. Naštěstí tam žije Slíprs s Káčou a paní cukrářka má chaloupku hnedka vedle nich. A naproti přes polňačku zas bydlí Bára Hrzánová. Jára se právě vrátil předešlé noci od žabožroutů, taktéž ze svatby, Kryštofova synátora. Logisticky to byl transport poměrně dost krkolomný, neb dolní patra, velká jak kola od žebřiňáku se nevtěsnala do naší lednice a musela být přepravena těsně před konzumací. A všechna nešla uklohnit tak rychle. Tak jsem musel jet nadvakrát. Navrch jsem dostal od paní cukrářky vyčerpávající instruktáž, jak to vše těsně před krájením a konzumací sešroubovat. Nakonec se vše, jen s jedním sesuvem největšího piškotového kola po krému, zdařilo. Simča a další dvě Terčiny spolužačky vyfasovaly přípravu dětských hrádek, neb děcek se sjelo skoro jako dospěláků. Za soumraku na podvečerním parketu s živými muzikanty dominovala Štěpa a vydržela z těch všech robat nejdéle, neb to má v genech po své mámě. Nejmenší bloňďatá Anička, Bogův klon, se batolila mezi, naštěstí už bosými, tanečníky. Stále pronásledována starším nápadníkem, taktéž ale ještě na čtyřech. Kytka mi zacinkání na sklenku i proslov jako vždy uzmula. A to jsem ho měl tak pěkně zesumírovaný. Něco o tom jak nejsladší odměnou pedagogů i rodičů-stařečků vždy bývalo, je a bude, když je jejich žáci nebo potomstvo zahanbí svým chováním či činy... a také o tom přenocování na hřebenu Belánek, co nás to tam tak pěkně spláchlo a Terka se ještě nahoru vracela pro bráchovo botky Etnies, co tam v tom spěchu nechal... schovám si to na příště.
Ráno jsem vytáhl z fotografického kletru Tomajdovo tepláky s krokodýly. Jsou už zase v Nedweisu a čekají tu na něho. Pak velká šlupka z kuchyně. To prabábrlinka oprubovala Váš ještě nesešroubovaný svatební dar. Vysvobodili jsme jí z té hromady třísek a ta Vaše Tonetka bude mít po řádné revitalizaci alespoň svůj příběh, svoji storku pro pravnoučata. Vedle té vzácné cedulky Thonet.
Posílám story s vrácením svatebních šatů. Půjčila jsem si je z půjčovny Šaty Go Home. Měli si je vyzvednout včera kolem druhé odpoledne u nás na chatě. Dle dohody jsem jim poslala souřadnice chaty. V 10 večer volá pán, že se omlouvá, ale teprve vyráží z Prahy, ať nechám šaty venku, ze si je vezme a podškrábne předání. Domluvili jsme se, že mu je nechám v pytli na autě. Vypínám telefon a jdu spát. V 6 ráno se jdu kochat mlhou nad přehradou (a čůrat) a čtu zprávu v 1:30 “Nemůžu najít auto” a ve 3:08 “Stále jsem tady a marně hledám”. Spal v lese v autě. Dali jsme si sraz v půl 7 u recepce kempu Keramika, kde se mi strašně omlouval a děkoval, že jsem mu je přivezla a odjel zpátky do Prahy. Neuvěřitelný člověk a pohodář!!!
Úkoly rozdány, program nalajnován, samozřejmě kým jiným nežli naší nevěstinkou Terkulkou. Itinerář finalizován s Klárkou týden předem na zasedání v Konstantinkách. Terka Šerka s Tomem vyfasovali stužkování hned u zámecké brány.

13.září 2020; Naši milení, čas oponou trhnul, jak říkají poetové a trochu i já. Přichází podzim a vítr začíná foukat ze strnišť i na blešácích. Babiččina zahrádka volá, kdepak jste. Jsme tady, hlásíte se všichni, potěšilo mě to. S Jirkou jedeme řezat s novou pilou třešni a žitavku a česat jablka, je jich opravdu hodně. Krásná, krásně se budou vyjímat na vánočním stole. K babičce odjíždím 24. září odpoledne, Jirka dorazí 26. září v sobotu, aby Eda nebyl dlouho sám v Nedvajzu. Vím, že je 28. září svátek sv. Václava a v pondělí je volno. Hráchy jsou krásně a kolem spousta zajímavých míst. Babička upeče řízky a přiveze bramborový salát. Dobrá nálada vítána. Kuba je omluven neb bude mít jinačí krásné starosti. R.P.S.V., Répondez s'll vous plait, rezpondéz sil vouz plajt, není třeba, ráda vás všechny přivítám, s otevřenou náručí.
P.S.
Uzamčené klíče v autě. La Putyka dohrála představení. Sedám do auta. V tom však úplně krásné anglické písně, někdo klepe na nebeskou bránu. Chci se podělit o zážitek. Volám Tomovi a pouštím nahlas. Pomalu jdu k blikajícímu Picantu, a klíče drze visí uvnitř. Ouha. Tom posílá mobila na otevírače. Nedává na fakturu ani na dluh, otvírač. Kuba přijíždí a zachraňuje. Otvírač ve voze asi tak za půl mega je hotov za 5 minut. Jak se vám odměním, špitnu. S úsměvem prozradí sumu. La putyka, která byla zadarmo se mě poněkud prodražila. Poté jsme do Picanta s Kubou narvali šicí stroj zn. Lada po Nadě.
Honza se přidá. Já si taky zabouchl klíče ve své dodávce na Zélandu. Naštěstí šla otevřít klíčky od Ríšovy dodávky, i když to byla jiná značka. Dodnes to nechápu.

16.září 2020 ze školky PO a rovnou na stěnu. Poslední slanění a nácvik na zimní sezonu.

22.září 2020; Douglas ... A mountaineer? Start them young! It's in her blood, just like you!

25.září 2020; Devět koleček kompostu na záhonu. A nezaprší a nezaprší. Babička přichází se svými radami. Mám na výběr, praštit jí rýčem či lopatou. Chachá (zlověstně).
Naši drazí, jelikož plánujeme být tento víkend peciválové, kteří se budou koukat na pohádky a hrát si doma v Olgy 13, máme na vás prosbu. Děti mají mít na příští týden do školky přírodní materiály na tvoření. Např. kaštany, žaludy, jeřabiny, podzimní květy či malé ovoce. Kdyby Vám něco takového cvrnklo do nosu, sebrali byste to, prosím?
Podívejte slunce, jásá babička, prodírám se kapkami deště a jdu přehodil kompost. Přírodní materiály přivezeme.
Společnou rukou zryto, přehozen kompost, sklizena jablka. Ještě chybí sčesat jeden strom a ostříhat třešni a žitavku. Což učiním 9. října. Užívejte si proto krásný prodloužený víkend. Jen mě tak natanulo na mysli, jak by bylo krásné se sejít 17. října v Nedvajzu.

26.září 2020 venku pěkně leje a to hnedka zítra ráno musíme s mámou do fachy na blešák až za kopec.
Krbovky - funglovky nám hoří parádně. ...Tom z Hrách.
Nám to tu v Nedweisu už taky plápolá.
My jsme plápolali už minulý víkend.Tady taktéž chčije a chčije...Budeme muset moštovat. Běda vašim jabkům, jestli to nepůjde hladce... Populík
Při poctivě hlubokém přehazovaní kompostu objevena espézetka z pradědovo Jawy. Stará, jako nádeník s rýčem, který ji právě vyhrabal.
SPZ byla na vrchu předního blatníku. U buggy nebude "hrát" rádius...
Bude na prdeli trochu do oblouku.
Podle typu tam byla kola 16",18" nebo 19". Na čí pozadí ji přiděláš?
Přece buggyninu. Ta jí má dostatečně monstrózní.
Bude podélně nebo kolmo k ose? Podél by mohla fungovat jako směrové kormidlo pro větší rychlosti.
Do oblouku nad brzdovým světlem jako spoiler.

27.září 2020; Craige byl dobrý, neviděla jsem žádného Bonda, přijel Filda a ostatní ke Krupkům a sosají. Na své si přijde tištěné slovo. Na mysli mě i vytanula oslava 17.10. tady u stařečků v Nedvajzu. I naše malá zahrádka volá, kdepa ste? I špalky dřeva. Špekáčky také volají, už chceme z mrazáku, už po třetí a nic. Jdu vzbudit Jirku, je blešák, budu jeho vzorný stín. Tome, doufám, že jsi nevyhodil uhlák. Eda nemá blechy... Neuhlídala. Uloveno konečně druhé telefoní sluchátko Mácha a Šebestevé, s klapcvrkem a kličkou magneta, dvě závaží k podlahovkám a špulka motouzu.
My jsme si celý den velmi intenzivně hráli. Proběhly tři svatby na zámku Luhov! Byli jsme několikrát kempovat u moře, kde na nás v moři útočili žraloci a v noci na souši vlci. Shodli jsme se s Honzíkem, že švestkový koláč je famózní! Díky maminko.
Roušku si nasadím o trochu níž, své banjo naladím a pak už nic... Česká, už lidová.

8.října 2020; Arónie a dva poslední keře kanadských borůvek do ranních vloček, co tak perfektně barví ruce i jazyk do fialova, letos vydržely, skryty pod babiččino záclonami ostřížímu zraku špačků, až do narozenin E&T. Letos kulatých pátých. Ve včelíně přibudou na futrech dvě rysky, doklad toho jak holky předhánějí, co se vzrůstu týče, kluky. Alespoň zprvu.
Dvojčata nosí na střídačku do horního štoku mámě pidi hrnek ranní kávy. Má tam home office. Den ona startuje ale už dávno před tím skokem do ledové vody bazénu. Pod vodou si počítá do dvaceti. Za týden si už asi bude muset prosekat led sekyrkou věhlasné marky Fiskars. Následně v prošlém týdnu s Kytkou a velkou svačinou na čtyři vejlety. K dobře skryté chajdě trempíků kolem mlýna, přes Podseminský most. Předevčírem s jednou nevalnou zelňačkou v hospodě Na Prdku přes kaluže kamenitou cestou na naši zamilovanou rozhlednu Štěpánka. Její špička se ztrácela v mraku. Včera na hrad Tosky, hlídaný v této době plískanic jen kozami. A dnes na ryzce s malou Betinkou Bogů do mlází k Nedweiskému potoku.

10.října 2020; Den „D“. Pár dní před tím velkým podzimním svátkem žumpobraní završujícím každoročně babí léto. Vlastně to je vynášení, ne smrtky, jako při jarní rovnodennosti ale vynášení septiku, toho profláknutého prastarého ekologického zázraku, zřídla hnědavého zlata pro naše latifundie. Přesně osmaosmdesát šoufků naplní po okraj past Jožina z bažin. Té vyhloubené v kompostu pod starou lípou, zakamuflované spadaným lipovým listím. Okouknul to u nás nějakej děda Mládek a byl z toho Jožin z bažin w Polsce a chvilku na to desková hra ruku v ruce s řetězcem Lidl, co nás zásobuje krmí, vrtačkami i potravou duševní. Po sfouknutí pětice svíček na dortu s princeznou a drakem si táta Honza, strýc Tomáš i děda stavěli z nového Lega, s laskavým svolení obdarovaných. Vše jako vždy v mámino pohodové režii.

15.října 2020 se k nám přijel na pár dní zašít P3k, dobře vařil a večer jsme pravidelně hráli šachy. Pro svoji mladší část famílii odletěl vyřizovat nějakou fiktivní smlouvu s nějakým Irem do Dublinu. Ten Petřík, co bydlel na malostranském konci Karlova mostu ve starém činžáku, hnedka vedle Orientálního ústavu, stejně jako manželský pár hrnčířů Jůzových, co prodávali na tom mostě, ale jen když jim docházejí menge. Do Číny se vypravili pro rozumy, jak vymodelovat hubičky svých čajových konvic. Prostě, jak je vymodelovat hubičku konviččinu aby neubryndávala. A vedle tohoto umění si přivezli i malou šikmookou holčičku, protože jim pánbůh nenadělil vlastní potomstvo. To vše proto, aby jednou ta jejich hrnčířská pec nevychladla. Po sametové revoluci v ní ještě uhnětli čajové konvice pro Daliborovu čajovnou v Ječné a pak se mě už nějak ztratili z dohledu.
Tu svou vymodlenou dcerušku prý jednou naučí, jak díky dokonale zabroušenému rantlu drží víčko konvičky i vzhůru nohama, jen je ji nutno nejprve celou polít horkou vodou. Uchopí se za ouško mezi palcem a prostředníkem a nalévá se pouhým přiložením ukazováčku na otvor v bambulce víčka. Vše je tak titěrné že to nutí ke zdrobnělinám, kterým je dobré se jindy raději vyhýbat. Šlo o Yixing Carving mud Teapot Tea. Pot filter Xi Shi Pot Purple Clay. Ta originální byla z černého pískového bahna její pravlasti, s ručně škrábanými linie hladkých konotací požehnání a ještě jí mám někde schovanou pro obřadné servírování bílého čaje ze SríLanky mezi růžovými hortenziemi na našem zápraží.

18.října ranní koupadlo ještě ne pod ledem mělo svých dobrých tři a půl stupně starého pana Celsia. Zúčastnili se jen máma a táta. Druhá letošní brigáda na topivo, pár pahejlů soušek bříz a třešní ptaček. Fatima opět přišla vymlasknout Edovi misku a odešla. Večer před nočním přesunem do matičky Prahy kvůlivá školce, ještě na látech nahřáté kaštany na záda pro naši Bubulínu.

20.říjen 2020; Emík usrkávajíce mléčnou pěnu z již dokonale vyluxovaného kelímku kávy z automatu Lídl: “Já už jsem úplně velká ženská. Na to brácha opáčí: ”To tedy nejsi, velký ženský mají velký prsa.” Po představení následuje šachová partie s tou velkou ženskou, jen ten její kůň si ještě skáče jak chce. A horolezci zdolávají sfingu.

24.říjen 2020; Šlapání zelí pro zelňák s fungl novými dubovými kameny. Druhý zapůjčen Anče, neb jí nedošel a my letos nenakládáme červené do druhého. Naše křimické už zabublalo v zelňáku pod fungl novými dubovými půlkulatými kameny z dubové fošny, navrch žulovým balvanem. Rychle přibrzdit na sedmý schod do sklepení, inspirováno tou překrásnou jazzovou odrhovačkou. „Seven steps to heaven“ od Milese Davise.

28.říjen 2020; Dnešní 102. narozeniny oslavíme vuřty a hymnou v Měsíčním údolí pod boulderem. Jen abychom v té prvobytně pospolné společnosti neskončili ...
Dohra... Chudák Tomík velký malíř, utrpěl kuriózní dost bolestivé zranění stříkačky při obětavém hašení žhavých oharků.

31.říjen 2020; Halloween. Výuka královské hry šachové a dámy s mandarínskými figurkami ze dřeva olivového, od žabožroutů z Normandie.

14.listopadu 2020; Tomovy narozeniny spojené se Svatomartinskou husou na medu, se třemi kily zelí a plackami lokše zvanými. Letos pro změnu v Biskupcovce konané. Kuchyňský stůl přesunout do pokoje abychom se vešli. Do fošny U2 vyřezána noci předešlé odspodu šachovnice pro nově repasované mandarínské z Normandie a oslava zakončena miniturnajem v šachu. Oslavenec vyhrál.

16.listopadu 2020; Mločí stezkou přes louže z vrchu Kozákovského až do Nedweisu cestou necestou.

18.listopadu 2020; Za snahu o znovuzprovoznění ohromného pletacího stroje BROTHER, od Japončíků v devětaosmdesátém dovezeného, nadosmrti vstup zdarma do soukromého technického muzea pana Ilji Šercla, na Bílém potoce, starousedlíky bratry Němčoury Weissbach zvaného, ve kterém, dáli Pánbů, plést se budou svetry pro kaštany jeho. Pak ukořistěna ještě jedna helma Amíků, dva vlezy do tanku pro dvojčata, jedna káva a pivko pro dědu při každé návštěvě, privilegium jaké má i moje Kytka v kavárně Křižovatka u paní Farské. Čůrat chodíme my muzejní štamgasti ven, k tomu tanku, co najel onehdá na minu. Proto asi tak reziví.

20.listopadu 2020; Přisypány tři kg soli s jodem do vany pro ranní mámino koupačku, aby led nemusela prosekávati sobě. Péťa Populíků to okomentoval nabídkou: „Nabízím adopci.“
Toho dne též umrznul nám pavouk Ferda a Edouš zamordoval krásnou malinkou modrou sýkorku. Nikdo s ním proto nemluví, ani futra od kadibudky naší.

26.listopadu 2020; Příprava vánočního cukroví. Sehraná dvojka anděl a čert hledá Mikuláše.

28.listopadu 2020; Růžičková kapusta v křenové omáčce a výprava k smírčím křížům u Roprachtic. Měli jsme nakonec kliku a jeden jsme čirou náhodou objevili až těsně u Šibeničního vrchu.

7.prosinec 2020; Na Mikuláše.
... Včera došel od Číňanů laser na gravírku. To znamená zase celý den programovat. Gravírování Jezusova loga na dárky ve skluzu. Naše Terka si objednala paličku z růžového dřeva na rozezvučení meditačního hrnce. Ta minulá asi skončila v kamnech. Povrch bude natřen kalafunou a propolisem. Přivezla si ho kdysi z Nepálu a nemá teď chudák u čeho meditovat. Tom zase potřebuje vyřezat dekl na nějakou bednu. Soustruh, brusky a hoblíky vrní celý den. Dvojčata E&T musí zas nezbytně mít dva, provizorní ústřednou propojené, klapcvrky, aby si mohla před spaním popovídat, co nestihla přes den. Zbývá mi naštudovat schéma starých telefonů s jedním kondenzátorem 1 micro Farad a beterkou 3V na dva buřty, tou z knihovna nad psacím stolem. Utlumit vlastní sluchátko. Škoda, že tu nejsi, pomocná ruka by se šikla.... vzkaz Populíkům.

8.prosinec 2020; Den po sv. Mikuláši si vyrážíme zaskákat na Sušky

13.prosince na svátek sv.Lucie, co noci upije a dne nepřidá, protože naše malá planetka je urychlována blížíce se ohnisku své oběžné dráhy. Tak té noci nás přišla sprdnout za nepořádek dvě strašidla, oděna v babiččino záclonách.

19.prosince jmelíbraní. Je to až nechutně snadné stromolezení oproti těm vysokým borovicím u Zvole. Buřty a hermelín na břehu pískáče u Staré Boleslavi.
... Pusť si na HBO Skyfall. Vzpomněl jsem si, jak jsme spolu byli na premiéře prvního Bonda. Mám tu výborný portský, dáme spolu aspoň skleničku přes vánoce. Dobrou, Tom.

20.prosince noční přesun E&T k prabábrlince do Plzně. Táta s mámou pokračují na chatu stěrkovat po vybourání cihlové zdi kolem kamen. ... Dobré ranko. Zaspali jsme! A Honzík má omrzliny.

21.prosince; Ten náš roztomilý poseroutka se ve školce chlubí spolužačce, obryni Štěpánce. „Dnes jdeme s babičkou do Národního muzea na Egypt.“ Blíží se k té nově zrekonstruované budově pýše národa českého, tam nahoře na Koňském trhu. „Na mumie ne !!!“ Ohlíží se kolemjdoucí za malým kňouralem. Po návratu se už zase chlubí. „Vůbec jsem se nebál.

22.prosince 2020; May Day! Cervotoč vykoukl!!! Volá Terka. Tyhle řezbářsky dokonalé dřeviny mají povětšinou jednu společnou nectnost, zalíbení v nich našla i všelijaká havěť dřevokazná. Nelze se jí ale vůbec divit. Prostě jim šmakuje.

24.prosince 2020; Lití olova asistovala lipová madona s jezulátkem napajcovaná kdysi béžovou kredencovkou, co dostala letos od Jezuse máma Terka. Tehdá asi vzali rozverně šmahem celou kuchyni na jeden zátah. Dostat jí dolů z té madony, to byla tedy nadlidská fuška. Vlastně je znovu vyřezána.
S paní Klasovou se naše prabábrlinka Květka loučila záhy po sametové revoluci, kdy pan restituent všechny partaje taktně vyhnal do paneláků. Tu madonu dostala od paní cukrářky na památku při loučení s tím jejich barákem na hraně Houškovky a Jiráskova náměstím na Petrohradě, kde spolu, odděleny jen podlahovými fošnamy, drahnou řádku let žily. Ona měla kdysi stánek s cukrářskými delikatesami na hlavním Plzeňskym nádraží ještě mezi válkami a postupně dva manžely bratry Klasy. S každým si pořídila po dvou dětech. Taková živnost prostě chlapa potřebuje a tak když ten starší natáhl brka, provdala se pragmaticky za mladšího. Po válce, té druhé, už tu zůstala úplně sama, i nejmladší synek ji zdrhnul před komouši do Švýcar. Ten barák měl strategickou polohu. Z vikýře jeho se dal mezi korunami jedlých kaštanů natáhnout špagát pro provazolezce ze světoznámé famílie Třísků, až na věž kostela těsně pod hodiny. A to bylo dycinky, když komedianti přijeli na plac k papírně, přes který jsme si to každodenně s brachusem a spolužákem Voříškem štrádovali do školy. Cestou jsme ještě přibrali Hochmana. Tam v šapitó byla naší největší atrakcí, vlastní jeho stavba a potom obrovitá ocelová koule, vydlážděná pletivem, ve které jezdil i hlavou dolů na kejvačce náš velký vzor neohrožený motorkář-akrobat. Ještě než započali stavět, dostali jsme ve třídě echo v podobě spolužáka Joži, který k nám po dobu hostování cirkusu docházel. Celý plac byl zabydlen barevnými maringotkami.

29. prosinec; Průzkumná expedice hledající odpověď na otázku, zda je to sjízdné na kolech pro E&T a Štěpu: Měsíční údolí - Prackov - párek na Kozakově - trkač (celoživotní majstrštyk těch dvou koumesů, bráchů Montgolfiérů, ten jejich balón byl jen malá epizoda) - Lebedárna - boulder v Měsíčním údolí. Odpověď zní NE, ten sešup k trkači je moc silný kafe i pro takové jezdce jako jsou oni tři.

31. prosinec 2020; Náš nový málomluvný soused Hynek se u předpůlnočního kotlíkového gáblíku, co ukuchtily holky pro celé údolí, nechá uprosit, aby odtajnil a pustil mezi prostý lid něco drobtů o svém tříletém putování za prací po zemi Norů: „Můj parťák tesař, to když na něho dolehly chmury polární dlouhé noci a padl hluboký splín, se zašpéroval do svého kumbálu a točil a točil ze špalků severské břízy na obrovitém soustruhu talíř za talířem, mísu za mísou. Nahrubo opracované obrobky létaly vzduchem do čerstvě navršené hromady hoblin a pilin v koutě. Na tu ještě čas od času nahrabal dřevěné smetí z celé dílny. To aby schly pěkně pomalu. Po nějaké době, když ho ta touha po samotě už přestala bavit tak ještě musel ty polotovary hlouběji vydlabat, orašplovat a brousit nad silnou žárovkou, která jediná odhalí tlustější partie. Takoví tlouštíci prý rádi praskají v pase.“

1. ledna; Právě jsem byl ve sklepení na inspekci, a 20 kg zelí v zelňáku na sedmém schodu je už skoro fuč. Na avizovanou soutěž o nejlepší v údolí Nedweisu asi už tuhle zimu nedojde. Brambor je už taktéž pomálu a Kytka musí zajet k sedlákovi Vedralovi. Novoroční pochod šel kolem křížové cesty z Bořkova na Vartu a nazpět kolem meandru Jizery s velkým golfovým hřištěm. Dále Klondike, nahoru, už jen s malým Andíkem, ostatní účastníci s kočárkem to vzdali a otočili.

6.ledna 2021, na den Tříkrálový, dvanáctého to dne po tom Štědrém, jak nám připomíná Wilda Shakespearů, snad už konečně dohotovena ta malá prkna, co svět znamenají, pro pimprdlata naše, ručně řezaná i ta nalezená.

10. ledna; Dnes se nám ztratila babička Kytka. Odmítl jsem jí doprovázet pro slušnou bolest zubů, konečně chápajíce motivy sebevražedníků. Stačilo by si vypůjčit Tomášovo dřevěnou kuši, co jsem mu onehdy vyřezal a použít jako anestetikum. Naštěstí poztrácel a zlomil všechny šípy. A tak jsem Kytku jen odvezl v 10:02 k vlaku směr Stará Paka a večer jak padla tma, začal organizovat záchrannou akci, protože její telefon se odmlčel, umrznuvše, již kolem poledního, kdy míjela ve stopě nečetných ostatních odvážných lyžníků trosky hradu Kumburk. Těsně nežli jsme stihli vyrazit s čelovkami a slivovicí, ve složení Bogo, Honza, Hynek, Karel Janata starší i jr. a samozřejmě záchranář Erbaník, volalo neznámé číslo, že se jako nemusíme strachovat, že je pěkně v teple na benzínce v Lomnici nad Popelkou a že si pro ni mám rychle přijet, že další cappuccino již prostě nedá. To jsme dne předešlého u večeře zrovna probírali jaké je to príma, v tichosti si umrznout vysíleni pěkně v závěji. Pěkně to od všech, včetně Emíka i Tomíka schytala a má zaracha až do jarního tání. Trochu to připomínalo tu slavnou záchranou výpravu z chajdy kpt. Morávku ve Zlomiskové dolině, kdy jsme hledali v té sněhové vánici Hadíkova fotříka. Den na to nově otevřena černá sjezdovka za potokem nad Karlovo chatrčí. Úlohy šlepru se obětavě ujala máma Terka a táta Honza. Na příští neděli slíbil Bogo opatřit motorovou verzi vleku, že tahle je moc pomalá.

13. ledna; Tak už je tu skorem metr v závějích a pořád musím prohazovat cestu, kdyby čirou náhodou přišla nějaká návštěva. Půjde-li to tak dál, tak k vaší otužovací vaně s mořskou vodou, bude za chvíli nutno prorazit tunel.

Moji milovaní, zima krásně udeřila, nebuďte v Praze, přijeďte za námi. To se týká Toma a Terezky Šerkovic. Terka, Honza & Co. Jsou ji téměř na cestě. V sobotu běžky, v neděli výstup se sněžnicemi na Sněžku. Pokud budou ještě síly, nabízím sobotní večerní fondue a různé hry.

Dobré ranko, ano, ano, naše grupa etth už se nemůže dočkat, zvlášť když se dnes koukám z okna a představuji si sluncem zalité závěje v Nedvajzu. Terezko, na neděli plánujeme freeride nikoli lesem, ale po sjezdovce.

14. ledna; Přes noc sv. Petr opět zasněžil, co jsme včera s Édouardem proházeli.

16. ledna 2021 výstup na Štěpánku ve složení bábrlinka Kytka, Terka Šerka, Tom, Terka, Honza. Úlovek, štítek na hůl Covidku. Tahle šábesová špacírka, kterou nám kdysi daroval Zdenda Lhotků, před svým posledním odletem do FRYSKA, v době, kdy ještě neměla zdání, že ji takhle překřtíme, dostala tedy novou placku ze Štěpánky. Jsou na ní přitlučeny plechové, lité i smaltované odznaky z pustých poutních míst, která vyčistila od poutníků ta pandémie.

17. ledna 2021 dostali rodiče jeden odpušťák a vyšlápli si se strejdou Jejdou a jeho Terkou Šerkou na Lysou horu ve sněžnicích z Lídlu a dolů v prašanu na snowboardech.

18. ledna 2021 Terka melduje. „Mrazivé zpravodajství. Max. -11,6. Momentálně -10,1. Mokré ruce se lepí ke klice. Moje vana naštěstí zamrzla, tak jsem se alespoň vyválela ve sněhu.“
Terka máma nelení a vykoupí v celých Semilech sůl do své ranní bíle smaltované vany pod stejně bílou břízou. V těch nejtužších toho ročních mrazech byla ale v té vaně stejně spíše jen ledová tříšť a kaše nežli voda. Kytka hned dá k tomu k dobru historku o choti jednoho ze zakladatelů koncernu Mercedes-Benz, která úspěšně zviditelnila samohybný vehikl svého chotě a při té prubířské dálkové štrece vykoupila benzín ve všech lékárnách při cestě. Benzínek ještě nebylo. Tom z Hrách posílá svou trošku do mlýna. Břemeno obav krapet odlehčilo. Fitness sice mlaďochům na delší dobu zašpérovali a tak teď v době coronavirové pandemie oprášilo bratrstvo husí kůže své pastelové kulichy, neb kůra mozková se otužuje nerada. Více ze šatníku k této bohulibé posedlosti vlastně jim ani netřeba.
Otisk stavitelovy selfie ruky na garáži „U dvou slunců E&T“ dostal pod příkrovem nevšedně štědré tohoroční sněhové nadílky i díky mrazíku hned na začátku nového roku ještě výraznější linie. Stejně jako čepice dědova jediného přeživšího roje. Toho co se vychloubá metálem největšího včelaře v našem údolí.
A Tomík se nechá slyšet... „Babi ty jsi, jako když se do tebe hodí pětikoruna.“ Myslel tím zřejmě, předávající informace nebo spíš ukecaná upovídaná. Jemná narážka na flašinet, který jsme onehdy spolu obdivovali v muzeu Járy Cimrmana pod tím jeho slavným suchozemským majákem.
Stůl kuchyňský v Nedweisu nám začíná být už krapet malý. Truhláři! Nutno zapracovat na novém delším. Třeba z těch dvou posledních plonkových fošen z ořechu od P3k, co nad nimi mlaďoši ohrnují své frňáky.
Nad naším tvůrčím zapražím přes noc sněhová nadílka uchystala nebezpečnou převěj.

21. ledna 2021 konečně dokončena stavba iglú dvojčat, již jejich druhého. Stavěno samozžejmě do spirály, podle starého osvědčeného recepisu Kanadských Eskymáků. Dlouhý vchodový tunel pod úrovní terénu, aby tělesné teplo neunikalo. Iglú Inuitů z Grónska má sofistikovaný terasovitý interiér a jeho teplotu lze zvýšit pomocí svíček nebo přizváním sousedů. Čím více sousedů, výše ke stropu, tím tepleji, velký tepelný gradient. Polárník, velký teoretik a praktik stavby iglú Vilhjalmur Stefansson tvrdí, že uvnitř může být až o šedesát stupňů více než venku. Díky tepelně izolačním vlastnostem utemovaného sněhu při teplotách pod -20 st.C je stavební matroš odlehčený vzduchem jako pórobeton. Nutno dovézt z jejich domoviny. Za tepelný komfort vděčí i Rudolfově teorii???? Nulové izotermy těsně pod vnitřním zledovatělým povrchem. Nutno ale, aby nám to ještě jednou vysvětlil. Hlava mi zrovna moc nebrala. Nulová izoterma prochází po povrchu vnitřního ledového krunýře. V prostoru pár centimetrů pod stropem může ale být i +15st. C. Přesto lepší ale bude, podávat zde spíše vína bílá nežli červená. To doporučil by i sommelier z našeho Holidáče. Okna je dobré zasklít ledem a zabránit tak průvanu, velkému nepříteli tepla i smrádku.
Tohle naše je iglú názvem, možná ale vizáží spíš termitiště nebo buddhistická stúpa. Může se tam pohodlně postavit i máma a zavzpomínat na to svoje první, na Šumavě na Rokytě, tam kde Vchynicko-Tetovský plavební kanál má největší švunk a kousek výš začíná Schätzův les. V roubence jednoho dědova kámoše. Ráno tam nešly často otevřít pro navanutou závěj ani dveře a lezli jsme oknem, abychom ji odhrabali, tolik tam bývalo sněhu.
Á propós, Vaše prabábrlinka Naďa tvrdila, že to je jediné místo na světě, kde voda teče do kopce. Viděla to na školním výletě s legionářem panem řídícím Salzmanem. Příležitostně si to děti ověřte.
se slzou v oku zase na to na hřebeni Roháčů, kde jsme nocovali s brachusem i na to naše asi největší pod Baraními rohy, kousek od Teryho chaty. A na nesčetně záhrabů a větrem rozervaných stanů na hřebenu Roháčů. Nejčastěji asi s Pepou Holejch. K povinné výbavě takových výprav patřila vedle péřovky spíchnuté prababičkou Květkou vždy i botky popradky, lehkou hliníkovou lopatu na obilí a hlavně podomácku vypilovaný ledovcový nůž.

23. ledna 2021; Ráda bych poděkovala Terce Šerce a bráchovi za perfektní hlídání!!! Děti si to jistě moc užily. My jsme mohli krásně vymrznout na Hráchách při práci (asi jsme nemakali dost, když nám byla taková zima). Navíc jsme po příjezdu dostali vynikající večeři. Doporučovat vás nikde nebudeme. Necháme si vás jen pro sebe. Díky, Ó, díky!

27. ledna 2021; Jak na chvilku odjedou, je tu dned pusto a smutenka. Nikdo se nevozí po zábradlí. Nikdo nerajtuje na kanapi. Nikdo se nehoupe na laně ze stropu zavěšeném.

15. února 2021 nás zaskočila obleva. Špatná to zpráva pro naše dva malé Eskymáky i pro iglú samotné. Ohlas na pedagogický tátovo i dědkovský, nesčetněkrát opakovaný pokus o výuku na téma, co je to demokracie. Např. v lese takto ve třech často hlasujeme, zda odbočit pěšinkou rechts oder links, kde jako bude víc praváků, nebo křemenáčů, ne těch podpapíráků.

17. února 2021 cestou necesto Rudovo Zetorem v rozbředlém sněhu vedle Stěhulovo sjezdovky. Ten nás požádal, zda bychom radlicí na předku neodstranili hromadu palet, kterou tam natahal jeden nepřející soused jeho. Radlice rozráží větve, které by nám rády utrhli kabinu. Na třetí pokus a po několika objížďkách loukami a mezemi se konečně vyškrabeme až před Rudolfův statek a Bogem darovaný nákladní elektrovozejk se sklápěčkou z invalidní polohovací postele může být zaparkován v kuchyni jeho velkostatku.

19. února 2021 poslušně hlásím hotovo. Dvě čtyřcentimetrové fošny ořechu vlašského až bude teplo nutno ještě jednou rozebrat a venku vybrousit. V kuchyni i se dvěma luxy to moc práší. A abych nezapomněl, ještě napustit emulzí včelího vosku a propolisu v přírodní horké fermeži, pěkně ještě za tepla. Ten odklad bude dobrý ještě z jednoho důvodu, čekní zda se neprobudí nějaká dřevomorka nebo červotoč. Zítra má totiž dorazit další tučňák z Velké Moravy, tak aby se vešel. Mají tu prý slet, i když doma v Antarktidě nelétají jen cupitají ve fraku.

20. února 2021; Tomajda, když Štěpánka běhala po sněhu a nechtěla jít dovnitř: “To se lehko řekne, když má kalhotky”.

22. února 2021 horská služba vyhlásila nejvyšší lavinové nebezpečí. Jdeme s Kytkou zkontrolovat Kotelní jámy, zda to tam řádně padá. Padalo.

24. února 2021; Tak jako pád Bastily předznamenal Francouzkou revoluci tak spontánní demolice iglú našimi Eskymáky, někteří přijeli až z Moravy, je opatrnou předzvěstí jara. Že už jako střechou nad hlavou pohrdají. Pak kreativní dílna a lepení památeční kytary z devětaosmdesátého.

28. února; Tak jsme tu definitivně odříznuti koronáčem i s dětmi a bonsají. Nemůžeme si ani jet nakoupit, protože tu nemáme trvalé bydliště a máme tu proklatou pražskou SPZ. Asi požádám starostku o nějaký certifikát usedlíka-domorodce. Máme ale ještě mouku na chleba, sůl ve vaně, jeden pytel brambor a na dně jednoho zelňáku bílé céčko. ...a dobré sousedy.
“No co, zastřelíš divočáka, uštveš srnce ....... :-)”; komentuje situaci Simči táta, Jarda Fenclík z Lažan u Plzně.

2. března; “Emička má zapovězeny kešu oříšky.” To hlásila máma Terka při marné prohlídce nočníku. Hledala právě první Emčin vypadlý a následně hnedka spolknutý zub. Ale ani po sedmi dnech usilovného pátrání tento nenalezen. Srabácky to vzdáváme. Tuto událost bylo nutno okamžitě a na věky věků zvěčnit alespoň do ořechového deklu na pixle pro palice česneku na kuchyňské desce pod Květíno anděly.

9. března; Eroze rohovky, za 5 dní snad ok. „To jsem tomu dala.“ Komentuje Emík tátovo vypíchnuté oko katanou Ninži Dorotela. „Ještě, že tatínek nevidí, to by nebylo žádné překvápko.“ Míněno překvapení s tím obrázkem, co mu namaloval než-li se stihli vrátili s maminkou z oční pohotovosti v Liberci.
Ale opravdové šermířské období, pro změnu, to Třech mušketýrů započalo tasením kordů na bílých šutrech severní tváře Bílé skály pod vrcholovým křížem za rozverně aprýlového počasí14. aprýla toho roku. Letošní paní zima, už asi po desáté, odmítla předat své žezlo na billboardech na zápraží avizovanému jaru.

28. března; Neradostná prohlídka včel po té dlouhé zimě. Tuláci zdrhly a nechaly v úlu asi deset kg zásob medu.

3. apríla při rituální novoroční výměně zámkové FAB vložky v Biskupcovce jsme s Kytkou zůstali každý na opačných stranách dveří a vysvobodil nás až keťas zámečník. Několik vteřin mu trvalo vložku zlomit. Čekal jsem na něj vně dveří skoro hodinu, bos na studených dlaždicích. Zachránila mě Kytka botkami hozenými z okna na chodník pod sakuru v jejíž větvích uvízly. Nejprve jsem chtěl úprkem pelášit, jak by to udělal jistě Wimhof, k Tomášovi a jeho Terce, toho času přebývajících kousek od nás v ségřino Jesenijce naboso.

5. dubna 2021, na pondělí Velikonoční, nejprve, jako při každém pondělku ranní brífink nad týdenním jídelníčkem postaveným převážně na našem medvědím česneku a kysaným zelí s jeřabinami od Karla Janatů, protože nám právě v zelňáku došlo. Načež Tomík předkládá mapu koledy v Nedveiském údolí. Koledníci a velikonoční nádivka s kopřivami a medvědím česnekem, k tomu hranolky batátové - sladké. Zítra už knedlíky z mrazáku. Byly to krásné Velikonoce. Zvlášť děti si je moc užily. Pro nás dospělé “trochu” psychicky náročné, ale věřím ve světlé zítřky.

8. dubna 2021 jahodový dort s pařížským krémem pro Emíka a sváteční pizza. Ta poslední není spálená. Ta s kozím sýrem, řeřichou a s medem a talíř slaných jidášů. Jako dezert vyvrtány řádně píšťalky mrkvové a servírována i poslední jablka z Hrách od prabábrlinky. Vše zakončeno pohádkovým výletem s dnes již tradiční bojovkou po svíčkách. Na dubisku nad včelínem nalezeny na ramínku pomněnkově modré princeznovské šaty.

13. aprýla jsme se vypravily počítat bledule jarní do údolí Vošmendy, k těm jejím meandrům. S neodmyslitelnou zastávkou v malé rodinné pražírně kávy ve Vysokém nad Jizerou na dvě malá pressa a samozřejmě i v tamní vyhlášené pekárně pro čtyři tvarohové buchty a dva pecny chleba, co neztvrdne ani za týden. Párky jsme spocívali studené, neb děd zapomněl vzít křesadlo ani malý luk a troud po vzoru zálesáka Douglase. Vše bylo dost mokré, ale my jsme si nesli v batozích, i suchou březovou kůru na podpal. Jen sirky ne.
Moji milovaní, nastal čas překročit hranice okresu a sejít se. Rádi bychom Vás všechny přivítali v Nedweisu od 30. dubna, což je pátek až do neděle 2. května. Kromě buřtů nabízíme konečně i fondue. Malé zamyšlení, společenské hry, výlety po okolí. Prosím neodmítejte. Už se s Terezkou (H) těšíme, jak předvedeme své nové červené kabelky. Takže prosím zapište si do svých kalendářů. Také je čas vytvořit nové čarodějnice a s těmi starými se úctyhodně rozloučit. Přeskakování ohně je dovoleno. A ještě jedna významná událost - svátek našeho Jirky sirky.

18. dubna L.P. 2021 Emičce vypadl druhý zub. Tentokrát už se odmítám tři dny vrtat v hovínkách, jako v případě prvního a hned jsme napsali čestné prohlášení.

20. dubna; Dnes jsme se byli podívat na naší porodnici, a odkud skákal Šemík s Horymírem v sedle.

22. dubna; Zdravím do všech koutů. Oslavná brigáda se blíží. Sejdeme se v sobotu v ranních, nikoli brzkých, hodinách u babičky na zahradě. Prosím, oblečte se teple, chata je ještě zazimovaná, a tak bude uvnitř ještě větší kosa než venku, a také je plná zahradního vybavení. Bereme to tedy jako venkovní akci. Babička chce dělat řízky. My se Simonkou sekanou. Simonka možná i borsc. Já bych upekla bábovku. Další občerstvení vítáno. Snad stihneme i pracovat. Musíme! “ Na výběr je hrabání listí, rytí záhonů s dohledem babičky z lehátka (předběžná rezervace pro silné, fyzicky i psychicky, kluky H+T+K), dokončení střihu žitavky, odzimování sudů na vodu a zasazení dvou angreštů včetně vykopání děr. Jelikož maminka již střihala stromy uplynuly víkend, je z akce omluvena, ba co víc, je ji to zakázáno. Navíc je v Nedvajzu tento víkend kontejner na velkoobjemný odpad, takže je omluven i táta. My ostatní se moc těšíme.

24. dubna; A je to tady! Prabábrlinka děkuje všem za parádní oslavu, za skvělý den:) A za to, že se všichni máme a můžeme na sebe při práci dohlížet. Bylo to super. Bylo to moc fajn!!! Díky! A zvládli jsme toho fakt hodně. Musíme se pochválit. A nesmíme zapomenout na všechny ty dobroty! Díky!

25. dubna; Na druhém konci české doliny se hnedka dne násedného bábrlinka Kytka rozplývá nad svými, ze semínek vypiplanými sazenicemi rajčátek, paprik a dýní hokajdo. „Těšte se holky, hned zítra Vás začnu piketěřit a zůstanou jen ty nejschopnější z Vás, jako ve staré Spartě!“ Otáčejí se snaživě za sluncem na parapetech všech kuchyňských oken, i těch podkrovních, kde se topí. Čekají jen na povel meteorologů, že utržený grónský ledovec už natolik roztál, že blahosklonně ukončí svátek všech třech zmrzlíků a půjdou štandopéde do skleníku a do hrnců pod jižními okny kuchyně.
Na fous a na den má dnes pětapadesáté výročí od upletení, bílý ovčí svetr od naší Bobiny. Uštrikovala mi ho k svátku moje bábrlinka Emma. Vlnu dodal náš výše zmíněný dopravní prostředek, na kterém jsme se s brachusem proháněli po latifundiích Hrádeckých. Jdu hledat příhodnou březovou větev na výrobu dvou knoflíků, které odvál čas. Včera večer mi Kytka zalátala několik nepodstatných ďuzen po molech a olemováním zmenšila knoflíkové dírky vlnou barvy zelenkavé. Zmíněné dva knoflíky nebudou nakonec z břízy ale z hrušně, která jako první dodala potřebný průměr. Tímto aktem bude restaurátorské dílo dohotoveno a dostatečně COOL aby jej další padesátku mohl nosit nějaký pubertální potomek. Náš dnešní odpolední program byl přímo nabyt adrenalinem. Karlovi utekla koza, co si včera přivezl ze Svojtku. Hned večer vzala čáru. Sám musel ráno odjet i malým Karlíkem makat do Krkonoš a kolem oběda nám volali ze statku, že se tam potuluje něco rohatého. Tak jsme se s Kytkou a lasem vydali na odchyt. Dílo se úplně nepodařilo, ale toho času už je v ohradě u jednoho sedláka nad nádražím asi kilometr od nás. Zajedu tam večer s ním a raději i s kozlem a pokusíme se jí zpacifikovat. Nezdařilo se, přeskočila ohradu a zdrhla.

27. dubna 2021; Cigoši vyrážejí na sever. Výprava na ufounskou Špičku nad Tanvaldem. Do kraje mačkačů skleněných a soustružníků korálků dřevěných, řezbářů hraček, o kterém píše ten plátek „Hvězda záhrobí“, inspirace bratrů Čapků k sepsání jejich „Loupežníka“. O podhoubí spiritualismu tamních špiritistů.

28 .dubna už zase chytáme karlíkovu kozu, tu napůl hnědou, napůl béžovou. Lovci odchytové grupy se sešli v nebývale hojném počtu. Tomík ale zblajznul skoro celé jablko, na které jsme měli Rézinku nalákat. Zbyl na ní jen ohryzek, tak se našňupla a předběhla nás do kopce a asi se skamarádila se stádem srnek za horizontem. Ani Terka s Emčou jí z posedu nezahlédly. Nakonec jsme ji ale zastihli už v ohradě doma u Karla.

29. dubna; Už tu zasejc mrzneme a cinkáme klíčema. Prostě to musíme dycinky vodřít za Vás pecivály. S E&T a Kytkou balíme spacáky na obranu veřejnoprávní TV. Tenhle krok zákonitě přijde jako následný. „Zásadně nevyznáváme apolitickou výchovu mrňat.“
It is not a good time in either of our country is! We are OK, we have both had 2 covid vaccinations, and we follow all precations. Hope you, Kveta and all the Family are well. Douglas

30. dubna pálíme čarodejnice. Pěnice černohlavá – Sylvia atricapilla, odstartovala ranní koncert, v tuto roční dobu už časně před pátou, pak se přidala Pěnkava obecná, Zvonek zelený, Brhlík lesní, Kos černý, Drozd zpěvný, Červenka obecná a Sýkorka uhelníček, koňadra i modřinka. To vše na ně napráskala apka BirdNET v nakousnutém jablku.

8. května; Se strejdou Jejdou a jeho Terkou na půlmetrový rohlík a borůvkový koláč pěkně svižně na Luční boudu, naštěstí i na potvoru první den otevřené po koronáči, po čáře plné Pšonků. “Deň dobrý panstvo.” Dvoumetrové závěje.

11. května; Dvojčata jdou po dlouhé době na kukačku do školky. Po týdnu na střídačku s bábrlinkou, která teď právě zahradničí v Nedvajzu, jim dělá společnost děda. Cestou do školky to vezme ještě kolem „Stodoly“ na Nákladovém nádraží a od tamního starožitníka, se kterým se dá smlouvat, jeho krevní skupina, vleče domů dvě vyřezávaná, řádně polámaná prkna z mahagonu, pravděpodobně z Afriky kdysi dovlečená. U takových hokynářů ho lákají převážně artefakty, které budou vyžadovat hodně moc restaurátorského snažení a umu. A ještě dříve než to stačí vyhodnotit, zda na takovou opravu stačí, už je na bíledni, kde ji uplácíruje. Kde bude trůnit. Komu bude sloužit. Protože uznává především umění užitné. Jen jsou poněkud dost těžká, z tvrdého dřeva teslicí přitesaná, jak je patrno na stranách odvrácených. Nejprve to chtěl svést na popelnice v Biskupcovce, kde se občas ledacos, i velké poklady objeví, ale po zralé úvaze šel s pravdou ven. Ač nerad přiznal tedy barvu a to neodolatelné lákadlo překonat svoji Kytku v umění lidu popelnicového. Na první pohled skládací sesle ze dvou fošínek robená. Čerstvě nebo kdysi patinována v kouři řádným prodehtováním v komíně nebo v udírně. K velké škodě ale napadena škůdcem zvaným kutil domácí. Srdce jeho stejně ale zaplesalo. Bude co zachraňovat pro pokolení příští. Nález srovnatelný snad jen s tím ebenovým stromem života - „levensboom“, co dovlekla Kytka před drahnou řádkou let, ale doopravdy od těch našich popelnic. Vláčela ho tam po kouscích, vlastně po jednotlivých, pěkně těžkých patrech naše sousedka z malinkého domovnického bytu v přízemí, kde bydlela se svým taktéž dost alternativním druhem, tím s drdůlkem na jinak plešaté lebce. Její fotřík tohle torzo dotáhl až z Dar es Salaamu a určitě cáloval v letadle nadváhu. Strávil tam prý půlku života, před smrtí už jako ambasador. “Do toho našeho krcálku se mi to už nevtěsná a u Vás bude alespoň v dobrých rukách.“
Stromy života vyjadřují unikátní výrazovou formu nazývanou UJAMAA (dříve „DIMOONGO“), která v domorodém jazyce znamená „moc síly“. Aspirují na zápis do UNESCO. Vyrábějí je řezbáři etnika Makonde z jižní Tanzanie a severního Mozambiku z ebenového dřeva jako sloupovité shluky vzájemně propojených figur. Tyto shluky jsou vyřezány po obvodu kmene nebo větve stromu. Na vrcholu často najdete hlavu či figuru ženy, kterou Makondové uctívají jako svou pramatku. Jednotlivá dutá patra z jednotlivých špalků, s často opakujícím se motivem jsou propojena kulatými štefty taktéž z ebenu. U Květíno nálezu motiv sklizně obilí, vázání snopů. Průzračně čirá esence krásna.

12. května L.P. 2021 konečně uskutečněna dlouho odkládaná slibovaná výprava E&T do muzea Náprstkova, neb muzeum tramvají bylo stále ještě zašpérováno kvůlivá koronáči, ač jinak bylo až na místě druhém, po tom velkém vizitačním absťáku. Pro tohle bohulibé dílko Vojty Náprstka nakupoval v Mexiku zaručeně pravé Aztéky z té nejtvrdší kameniny kdysi Hadík. Podobné těm, co Vaše maminka přitáhla nedávno z nedalekého Peru.
On to prásknul bez velkého mučení na sebe hned toho večera u Čertovky v knajpě na Kampě za řekou, u jeho prý prvého tupláku ležáku po koronáči. Tak dlouho jsme se neviděli. To už ale bylo pro jistoto bez E&T. Emík měl toho večera zasejc upovídanou a jistojistě by to před usnutím na dědu nechtěně prásknul mámě.
"Přímo před mýma očima aplikována byla močovina z přirozeného přírodního zdroje na ty mnou čerstvě objednané artefakty. Na to kamenina vypálena, a tak dokola několikráte, a vážený kustod s velkou lupou ji po návratu bez otálení suveréně šacuje-datuje na stáří minimálně 150 let a hned všechny koupí pro tohle své muzeum." Dá mu samozřejmě za tu přiznanou mystifikaci řádnou slevu a oba se tomu zasmějí.
Podobné zkušenosti jako Hadík, máme i my s naším Tomášem. Když nám jeden šaman v poušti marocké, na Sahaře názorně předváděl, kterak pro důvěřivé kaštany, jen pro potěchu jejich a trochu taktéž pro kapsu svoji, přidá nějakou tu stovku let třeba takové rádoby staré pasové masce, nebo šamanské sesli a i jiným rozličným dřevěným artefaktům. Ukázal nám je ve své udírně zavěšené na hácích vedle flákoty. Nechá je tam klidně i celý rok. Občas je natře velbloudí močí korábu pouště kolem se právě klátícího. Nejednou prý ošálí i ty nejlepší vědátory z vyhlášených newyorských galerii a muzeí. Zlí jazykové tvrdí, že takhle se nechal napálit i emigrant sběratel Rainer Kreissl, kámo Vaška Havla, co vystavoval těsně po Sametové revoluci v Letohrádku královny Anny. Zkuste ty jeho exponáty potřít navlhčeným hadříkem a přivonět. Vůně jako u kotlů v příbytku Luciferově. Nepotřebujete žádnou radiologickou zkoušku. Na revanš jsme mu práskli fintu starožitníků u nás doma. Drátěnku na nádobí, která taktéž zvládne z nového staré vyčarovat. Výrobcům takové drátěnky, Českému cechu drátenickému, přinese toto odhalení dozajista nejeden kšeftík.
Náprstkovo muzeum nám bylo toho dne oázou v tom největším slejváku. Paní pokladní se nezdařil scan našeho lupenu. Štíplístek nám šeptem při odchodu radí. Příští týden má bába dovolenou, přijďte ještě jednou. Vyšel za námi na cígo až na zápraží muzea a dlouho vyprávěl, co tady již zažil. Od pondělka tu bude jiná bába, tak určitě přijďte. Snad už otevřeme tu novou expozici „Krajem Sibiře“, co se nám do ní prokousal červotoč. Máme tady všichni dost nahnáno, aby mu nezachutnalo i dřevo dalších exponátů, skoro všechno máme ze dřeva. Bumerangy z Austrálie, šípy a luky z Japonska a z Číny, tomahavky a dýmky i tomahavkové dýmky míru od indiánů z Ameriky. Emík si všímá, jak si ten pán umí podrbat jednou rukou za hlavou, ucho na straně druhé. Natutti z ní bude spisovatelka, protože téměř ten samý postřeh si kdysi zaznamenal, tuším, Amos Oz a to byl nějakej spisovatel.

18. května, po výstavě Františka Skály, Květuška, Emička, d'Artagnan Tomášek a obryně Hela pózují před orlojem. Autorem momentky od dlažby, na radu Kytky, je ten Karel Steiner co nestihnul průvod apoštolů, protože se zaseknul u Frantových obrazů.

24. května, na půli cesty z Děčína se sešli E&T s Klárkou v Modlivém dolu připomínajícím Petru v Jordánsku.

30. května; Musím se s Vámi rychle, ještě za tepla podělit o zážitky dnešního dne. Pěkně i s jemnými filigránskými detaily. Rychle nežli stihnou vyblednout, vyprchají, nežli jim spadne pěna, prostě se vypaří, jako pára nad hrncem. Z té, již výše zmiňované africké dvou-fošínkové mahagonové haprťačky, na kteréžto sedávali generace Křováků na vyřezané dlani s prsty pro jistotu roztaženými, po dlouhém restaurátorském snažení konečně urobeno příhodné opěrátko, bočnice nebo chcele-li brlení u filmové Netflixové a HBO postele v kuchyni v Nedweisu. Později známé jako „fošna šamanská“. Pověšené za oči na věšáky ze švestkového. Usednuvši, rozlámal fošny té sesle nějaký korpulentnější Žižkovák, nevěda, že přitesány byly pro ratolest šamana u Křováků, vzrůstu poněkud menšího. Dále dva opičáci pod U2. A toho dne, abych nezapomněl, ještě nastartován jeden projekt pro mého Emíka. Chybějící hnáty křivé nahradí opět, v kurzu u mne právě, vedle stálice ořechu se nacházející dřevo švestkové, které je určitě v mnoha ohledech lepší než originální mahagon. Na rantlu zrcadla za okenicí bude stát bambusová miska na šminky, ta z Marocké pouště a ještě zimostrázová dóza na štětce z cesty do Tibetu. Takový projekt musí uzrát jako hruška máslovka. Než Vám vašnostové spadne do klína. Neuspěchat to. A na to jsem fakt machr.

1-2. června, o svátku dětí a dne následného zevrubná prohlídka starých hangárů Letňanské Avie. Praha, ty její uličky, jsou po tom nočním slejváku nějak voňavé, úplně vyglajchované. „Dědo, odcvrnknul jsi si?“ Huláká na mě malá Emička, když si musím decentně odskočit za mohutné dubisko hned za hangárem. Takto všestranně vyzbrojenější pro život jsou jen ségry přibližně stejně starých bráchů a úplně nejlépe ty z dvojčat.
Cestou nazpět domů ještě zastávka na Pecáčích a na zasloužené jahodové zmrzlině.

4. června konečně zmodraly prvé tohoroční Kamčatské borůvky pod bazénem. Jako konečně vše tady, nevkusně plné vitamínů. Cestou na boso v ranní rose k dubovému plató, na cviky vítající slunko nasbírány pro E&T, ještě dříve nežli se stihnou vyštrachat z duchen. A aby nebyl měsíc červen nic dlužen svému jménu, už pomalu červenají i první lesní jahody pod kuchyňským oknem a dvojčata si pro ně skáčou rovnou z parapetu.

9. června nový ořechový stůl konečně napajcován Osmem, přeleštěn propolisem a včelím voskem a už jím nehne ani pár volů. Teď už jen čeká na ohlazení mozolnatými hnáty stolovníků. To ale potrvá nejméně stovku zim. Nedávno znovuzrozená repasovaná Thonetka svým v páře ohýbaným obloukem opěradla úplně čirou náhodou přesně sedne pod tenhle fungl nový ořechový stůl jako prdel na hrnec. Lze jí zasunout pod tu na první pohled nesmyslně samoúčelnou ďuznu a nepřekáží zrovínka neobsazena, i když to se jí stává opravdu zřídka.
Jak byly fošny trochu prohnuté do vrtule, musel jsem poprosit souseda Krupajzníka aby si na ně stoupnul jako Gulliver Jonathana Swiftse s hlavou u stropu, a já odspodu šrouboval velkými tesařskými šrouby. Ten stůl má barvu i odstín Eduardovo kožichu, stejně jako většina koťat v našem údolí. Chystá se dokonce několik žalob na výživné. Topinka si to pro sichr vybírá již dávno před porodem.

12. června všichni přiložili ruku k dílu při přípravě dřeva na zimu.

14. června zkouška na Shakespearovské dny s heslem, „nečekej na múzu. Začni hrát !!!“ V našem novém amfiteátru.

15. června výprava na Čertovo horu a nazpět brod přes Mumlavské vodopády.

16. června na zmrzlinu do Jičína.

23. června; Dnes máme na programu na motorce museum LEGa, neb Emík se už nebezpečně blíží limitu výšky 120 cm pro volný vstup. Tomík by ještě chvilku vydržel. Takže motivace dědy skrblíka jako trám. To by napovídalo něco o kousku řetězce židovského DNA, ale tento fakt zcela zgajluje absence jiného příznaku potomků Davidových. Ti byli přeci mnohem pracovitější a měli krásně posekanou zahradu, jako pažit. Pročež byli od nepaměti solí i trnem v oku těm línějším a pohodlnějším. To vysvětluje všechny ty pogromy, snažící se vygumovat ten jejich genom. Doufáme, že se jim to nikdy nepovede. Byla by to nesmírná ztráta pro celé člověčenstvo.

28. června; Tomík se dojat svěřuje: "Dědo splnil se mi životní se, viděl jsem živou vězeňskou službu.“ Emík bráchu trumfne až při večeři nad staročeskou pochutinou: „Jenu bramboru?“ Ale nakonec si dvakrát přidává.

29. června; Dobré ráno. Děti si hrají na bouračku s dvěma sanitkama, policisty a vězeňskou službou. Budou mít ve školce co vyprávět.

1. července na jedné větvi naší kosodřeviny zavěšena Terčina Lenochodka, na druhé Lenochod taktéž s dvojčaty. Na té kosodřevině, co vás umí tak hezky pohladit ranní rosou, když bosi spěcháte na ostružiny k vrátkům.

3. července; Už dělají ty pražce “dumdaj, dumdaj, dumdaj”? Šťastnou cestu na Hráchy. Konečně tu expediční batožinu využijete. Dnes to vypadá na koupačku. Kdo poplave pro loď?
Díky, už jsme ve vlaku. Koutek s dětským kinem je poněkud přeplněn, ačkoli dětmi jsou tu jen naše děti. Pendolino to nejak nevychytalo s rezervacemi. Ale my sedíme a jsme spokojení. Pěkný den všem!
Teď se zatáhlo a byla bojovka. Jedna dopolední koupačka už proběhla.
strejda Jejda..."Musím jet taky někdy vlakem. Jezdili jsme tam se Špálou pořád:)"

3. - 12. července začátek prázdnin na Hráchách

14. července; Odpoledne jsem se konečně přinutil namontovat spínací skřínku Picanta. Hromada všelijakých šroubků a bazneků a forichtungů připomínající asi nejvíce kostku pana Rubica, pomalu ale utěšeně rostla na sedadle spolujezdcově. Zanedlouho jsem ale začal panikařit a propadat beznaději, že to už nemůžu dát nikdy dohromady. Rozpojeno ještě několik konektorů, jen sám pámbů ví od čeho. Vypilován specielní krátký imbus, který asi má každé malé dítě v Korey. Už se smráká a motor, zřejmě úplně čirou náhodou, naskočil a zbyly jen tři šrouby a to považuji za úspěch. Z hodin jich zbývá obvykle více. Natuti nebudou tak důležité, když to jede. Váš MacGyver!!!

17. července 2021 jsem objednala 20 pórků, 5 kapustiček a mléko do bandasky, vem ji prosím sebou do Jičína. Měla bych přijet v neděli večer. S tím skleníkem jsi mě příjemně překvapil. Nedá mi to, abych nepopsala včerejší den. Spíše odpoledne. Helenka slíbila, že odjede na chalupu, ale byla s námi celý dlouhý den, sedící u kompu. Babička se věnuje svému chrastítku, krabičce s léky. Jdeme na představení. Nemám brýle a nemohu najít vstupenky v mejlu. Nakonec alespoň číslo objednávky. Představení se hraje na místě domu U zvonu, kde měli kdysi Míra s Miluškou byt s hajzlíkem na pavlači. Dnes je to, po tom spektakulárním zásahu pyrotechniků plném zvířeného prachu, taková pěkná točna tramvají. Michal Dlouhý - Cyrano se snaží přehlušit veselý cinkot. Ivan Ř. je poněkud zádumčivý. Pojetí Cyrana je velmi odvážné až zajímavé. Jedna divačka zkolabuje uprostřed nejnapínavějšího děje, jak, ani nechtějte vědět. Standing ovations. Helenka sjíždí do tří hodin Seznam. Prší. O Loosovi jsem se Vám zatím ještě nezmínila? Tak snad někdy příště. A ještě připomínám, 15.8. v Krchlebech vzpomínání na Slávu.

23. července 2021 Valím to na Hráchy. Dostali jsme dovolenou.

25. července 2021 je voda průhledná, zahrada posekaná jako ve Wimbledonu, babička spokojeně chrupe pod třešní. Poslední koupačka ve 20:00. Oďobávají mě ryby jako na SríLance. Začínají kvést hortenzie. Není zde jediný plž španělák. Nálada pohodová, snad nám vydrží.

26. července 2021; Je to pech takhle se zrakvit uprostřed léta. Na druhou stranu, na takovou velkou sádru se vtěsná hafo omalovánek. Teď tu byla paní doktorka. Šlo to prý dobře. Ve středu udělají kontrolní snímky, a když to bude OK, tak by nás pustili domů pozítří. Emička mi popřála dobrou noc a prý to vůbec nebolelo. Pacientka navrch po večerní operaci a procitnutí z narkózy neférově poďobána od nemocničních komárů, neb se nemůže ještě té havěti bránit. Malou satisfakcí jí je výhled z okna na stádo mufloňat. Ten můj malý horolezec spadl z rantlu bazénu pozpátku na kačírek. V Semilech, kam hnedka odjeli vypůjčeným třídveřovým fárem od souseda Krupajzníka, ji odmítly operovat a poslali ji ještě ten večer štandopéde do Krče. Pár šroubů to prý spraví. A strejda Jejda hnedka rychle vyráží z Prahy se svojí SUV sanitkou se střešním oknem na pomoc. Tomík ráno prohlásí. “Já ji vůbec nemám rád, já ji prostě miluju.” Zítra ráno převaz. Uvidí, jak se hojí ranky, kudy vedou ty drátky ven. Pokud bude bez otoku, tak to finálně zaváží a zasádrují a pozvou nás za tři týdny na kontrolu. Při kontrole rentgen. Pokud vše v pořádku, tak drátky ambulantně vyndají. Není to příjemné, ale je to vteřinka, takže kvůli tomu neuspávají. Následující měsíc bez drátků a bez fixace, ale musí se na to dávat velký pozor. Nesmí na to spadnout. Dobrou zprávou je, že tenhle typ zlomeniny nemívá dlouhodobé následky. Stejně budeme po dobu růstu chodit každý půl rok na kontrolu.
„Tak co Ty to jsi za dědu, že jsi ji nenaučil parakotoul?“ Poznamenává Ruda Bouzků.
Náš soused Martínek, co s ním jsme na pokoji strčil nohu do sekačky a zítra jde na pátou operaci. „Prstíky létaly do čerstvě posekané trávy.“ Vyslechly jsme tu mnoho dalších šílených úrazů. Pokoj s výhledem na muflony ale od spousty komárů poďobán chudák nejeden pacient. Emička se cítí dobře, a tak doufáme v zítřejší odchod domů. Ale vaří tu celkem dobře. Jen jsme dostaly jen jeden příbor. Prý je do dvojice máma dítě. Bezkonkurenčními dodavateli pro tohle oddělení dětské chirurgie jsou Dvorní výrobci trampolín. Vedlejší chíru pro dospěláky zase plní španěláci. Bábrlinky a dědouškokové uklouznuvší při lovu po slimácích importovaných až ze Španěl na jejich zahrádky.
Ze svízelné logisticko dopravně prekérní situace nás vysvobodí Populík velkorysou nabídkou, že obě Květky Volfovic odveze svým fungl novým bílým SUV až do Nedweisu a Tomík bude hlídat dědu a navigovat ho do Thomayerky, podle hodin na tamní věži. Ze solidarity budeme od teď, na nějakou dobu všichni jíst i šachy hrát jen rukou levou a vlastně všechno dělat nalevačku. Při dlouhém čekání na návrat ségry, vyšpekulován Tomíkem u polévky ponorkový telefon z trubky okapové, povede hnedka z kokpitu od volantu na horním patře lezecké stěny, dolů do suterénu. Inspirován tím v Malešickém parku.

4. srpna 2021 venku stále leje, tak opraven Váš polámaný ťuk ťuk. Poslouží vedle Šemíka jako další dopravní prostředek do maňáskového, garážován vedle koštěte čarodějnice. Ďuzna v ořechovém stole se konečně našla.
Sv. Petr přiložil opět ruku k dílu a jeho automatické zavlažování nám dnes ušetřilo hodně práce s kropením okurek rajčat a všeho, co máme na latifundiích.

5. srpna 2021; Naši blízcí, rádi bychom vás přivítali v Nedvajzu 10.-12.září. Žádné dříví. Prostě pohodový víkend s výletem, dobrým jídle a zábavou. A ještě - druhý nebo třetí týden v říjnu - jablkobraní (upřesníme). Už se na vás těšíme. Program: čtvrtek - dobývání brambor, Semily nádraží - legionáři; pátek s Rudou Bouzkem do Klokočských skal (možný sběr borůvek); sobota: raččí stezkou. Sobota večer, odjezd Praha. Přeji dobrou noc.

6. srpna 2021 Klokočské skály s dobře utajenými plazivkami.

8. srpna 2021 Legio-vlak zastavil konečně v Semilech. Emík střílí jen levačkou. Její prapředek Standa by z ní měl určitě radost.

11. srpna 2021, kolem Lenonovy zdi do muzea tramvají za bezdomovcem Láďou, kousek cesty od Albertova domku.

16. srpna 2021 Jedeme s Bertíkem konečně, po roční absenci, vláčkem motoráčkem do Nedweisu. Letošní velké plány na vybudování kovárny nám zhatí lijavec. Tak hrajeme alespoň šachy. Je rok od roku lepší. Domů poveze mámě výslužku patisonů, cuket okurek a žitavek, že to stěží uveze.

17. srpna 2021 Drátky venku. Takovéhle dva dráty bez umrtvení a ani slza! Úžasně statečná!!! Ty drátky koukali 0,5 cm ven z ruky. Tak to je hustá!
“Někde jsem slyšela, že holky mají delší život. No, ale zase kluci umí líp pískat. Ale já stejně myslím, že lepší je ten život, no.” Toto mi teď sdělila Emička a já bych si s ní dovolila souhlasit.

18. srpna 2021 jede se mnou Albert obětavě pro druhé bígo na coronáč do Semilské nemocnice. Do čekárny vstupujeme jako dva exoti v cyklistických přilbách k pobavení i zděšení pana doktora i dvou sestřiček. Pro vakcinaci si sem ještě žádný pacoš na kole v doprovodu koloběžkaře nepřijel. Tenhle elektrovehikl si u mě hned zařízl jediný vroubek poučením v přiloženém manuálu, „jsem vhodná pro jezdce od 10 do 50 let“. Testnu to v 70. Jinak je totiž dokonalý. Elektronická brzda, tempomat, bezkartáčový motor, dojezd 35 km. Jen v kopcích je krapátko dýchavičný, ale to prý spraví ruský crack.

21. srpen

22. srpena 2021 Hvězdné války, Pán prstenů, Jesus a hlavně Ledové království v podání Plzeňské filharmonie nakonec bez deště. Na parkovišti převléct do pyžámka a už jsme v plechu.
Pijáci umění. Skvělé foteny. A neprší...
“Kdo je ten pán vpředu, co sebou tak mává?” “A proč je jich tam tolik?” “Co to hrají?” Star Wars. “A teď?” “A teď?” “A teď?” Stále Star Wars. Bylo to moc pěkné. I s těmi expedičními sedmnácti kilovými batohy na zádech, resp. za krkem. A batohům se to líbilo moc! Nebýt Emičky, tak bychom se vymluvili na déšť a zůstali čučet na nějakou pohádku za tím novým velkým oknem.

28. srpena 2021, při úklidu, odkudsi Kytce vypadl list s motýly, z gymnasijní práce pradědy Přemysla. Nelenila a hned zaskočila do svého sklenářského ateliéru, ten vzácný nález zasklít a zarámovat.

29. srpena 2021; Strejda Jejda se pravidelně se svojí Terkou Šerkou jezdí dívat do Berouna, jak pokračuje stavba jejich nového obydlí a přemýšlejí již i nad mobiliářem.

1. září 2021 zastihne ráno Tomíka opět na parapetu. Bábrlinka Kytka již čtrnáct dní dvakrát denně cvičí, neb chce být, ne jako lunt ale rovnou jako vypálený drámo. Meditace je, když zastavíš tok myšlenek. Po návratu z ostrova proprat čerstvě nakopané brambory u ještě rozvodněného potoka a procházka po vodě. Večer loutkové divadlo. Na blešáku v Tuháni uloven, o poslední prázdninové neděli, u jednoho Róma, se kterým si už pěkných pár zim tykáme, jeden postarší čaroděj. Stačí dodělat vodící mosazný drát. Stále se mi ale točí zády k publiku.

4. září 2021 v Děčíně u Klárky.

8. září 2021 Emulka pyšnější a důležitější nežli dveře od chlívku nad svým prvním velkým akvarelem.

11. září 2021, v den toho neslavného dvacetiletého výročí teroristického útoku na dvojčata v NY, na Berounské keramické trhy.
Ahoj Terezko, před chvílí mě T+T dovezli k vlaku v Berouně. Trhy jsou krásné. Domluvila jsem se s paní Hubenou alias Holečkovou, že budu moci mít stánek u nich u zastavárny. Od T+T bytu asi 2 min je pěkný starobinec. Eva R. byla i s Rourou. Hezké odpoledne. Teď už raportuji z kupé směr bábrlinka s chlapcem, zul se bohužel.
Štěpa chce do učení na ukulele u vašeho táty Honzíka.

16. září 2021; Volal Vašek, zda bychom mu jako nedělali balast při jeho letecké akrobacii. V 17:30 na letišti OKR Příbram. Jsou tam dvě letiště, tak prosím to s příjezdem přímo od Příbrami. Za snad zvednutou závorou až na konec, jak to půjde, kolem hangárů k runway. Až k zelenému Superbu. Padáky sebou. Cca hodina z Prahy. Bude ale ještě dopravní špička. Plánovaný dvouhodinový let byl přerušen bouřkou. Najednou jsme se ocitli v oku mezi dvěma černými mraky. Vašík si krapet vytahoval před Terkou-letuškou kšandy, až ho musel pan instruktor, třímající druhý knipl, umravňovat. Dole byla Amerika, Karlštejn a Orlická přehrada. Přistáli jsme po 67 minutách, na již opuštěném letišti. Naše rachatická čtyřmístná Cesna pamatovala už bratrskou pomoc Velkého bratra v šedesátém osmém. To nám následně prásknul mladý pilot Populík, i to, že jí kdysi upadlo za letu jedno křídlo.

17.-20. září 2021 zbudována terasa před novými francouzskými okny na Hráchách.
Pracanti:
Matroš všichni fasovali ve skladu na mechu u paní skladnice Emičky Hrbáčkové, Tomáš Hrbáček - polír, Terka Šerka, Tereza Hrbáčková, Honza Hrbáček, Tom alias strejda Jejda, Ondra Slíprs, okolní chalupáři zapůjčivší opomenutý matroš a nářadí a děda v párkrovce. Bábrlinka hlídala prabábrlinku a obě nás svorně reprezentovaly na oslavě u Kubíka.
Vypůjčeno obrovité bourací kladivo kango a nákaďák na čtyřmetrové trámy a terasová prkna ze sibiřského modřínu, hebkého na omak, jak samet. Vyvrtáno šestadvacet ďuzen do skály osazených třičtvrtě-palcovými instalatérskými trubkami až ze Semil z kovošrotu Picantem vezených, do kterých sedly, jak hrnec na prdel „U“ patky a nastojato trámy. V nestřežených okamžicích odhozeno panem Lorencem do lesa šestnáct ze šestadvaceti, již osazených patek a tím stavba, co se statiky týče nesmyslně panem stavbyvedoucím a projektantem v jedné osobě předimenzovaná, značně urychlena. Na zeď pod okny pověšena na závitové tyče v chemických kotvách pozednice. Na polštáře 8x8 cm položena zmiňovaná prkna s vlnkami masírujícími chodidla. Práce proložena karboši na roštu grilovanými a dalšími laskominami. Tomík pohrdl a debužíroval řízky u Slípků. Počasí se umoudřilo a zapršelo jen jednou v podvečer a v noci. Tímto veledílem je multifunkční meditační dvouschodová, na šířku skoro osmimetrová terasa. Dolní schod poslouží i jako lavice pro několik stolů uschovaných vedle serfů pod terasou, vlastně i pro takovou menší svatbu. Shora na všechno řádně dohlížel praděda Přemysl a byl dozajista hrdý na své potomstvo, jak jeho životní dílo - orlí hnízdo na skále, zvelebují. Jen těch zbylých pozinkovaných patek mu bylo trochu líto, ale ty se ještě šiknou na dřevník a pergolu.

25. září 2021 opožděné čerpání svatebního daru.
Ještě mají polír a polírka nudle?
No jo, mají ale už menší, tak jedeme. Pro žirafy snad nebezpeční nejsme a ke gorilám se nebudeme přibližovat.
Přejeme dobrou noc ze stanu kousek od výběhu žiraf.
Strejda jejda se jel opět kochat terasou.

26. září 2021 opět přejeme dobrou noc z afrického stanu s přímotopem. Safari den jsme zahájili snídani s výhledem do výběhu, pak jsme vyrazili hybridní Toyotou s prokousnutým kufrem, prý od lva, ke lvům a následně pěšky kolem žiraf, nosorožců, hrochů, až ke dvěma čerstvě narozeným lvíčatům. Po obědě u lemurů jsme šli krmit žirafy. Byl to zážitek! Žirafa má 50 cm dlouhý jazyk, kterým mi olízla půl tváře. Honzík dostal jen pusinku. Je to trochu nechutné, ale kdo by si nezkusil nakrmit žirafu granuli z pusy do pusy?!
Emička i ostatní holky protestují. „Prokousnutým autem od lva nepojedeme.“ A přesedly si do leopardí hybridní Toyoty. Den jsme zakončili noční komentovanou projížďkou Safari busem s hvězdným nebem nad hlavou.

28. září 2021 na svatého Václava nastal konečně den „M“ – moštování s fungl novým lisem a šrotovadlem na kliku. Sepsány nezbytné „Cider House Rules". Vytočeno dvacet litrovek od mléka, toho božího nektaru. No, také máme nakrouháno 20 kg zelí. Chybí nám E+T. Kdopa bude šlapat? Rok s rokem se sešel a Křimické ve dvou kameňácích u Buddhy v zatáčce schodiště už zase bublá. „Blum, blum, ...“ Letos poprvé na radu Vlasty Weberů, z posledního srazu v putyce u Švejka, mého spolužáka ze střední, dáváme kousek střídky kynutého chleba mezi dvěma zelnými listy na dno kameninového zelňáku vložené. Dobrého to prý startéru a urychlovače procesu kvasného.
Tak už jsme to rozklíčovali. Babička s Toníkem, babička s kabelkou, děda na rogalu, princezna s jezevčíkem. Promiňte, už musím končit, nutno rychle roznést a přinapínáčkovat plakáty Milionu chvilek. Volby se nezadržitelně blíží !!!

Dopoledne prvního říjnového dne padlo opět na politickou práci. Strhat na zastávkách autobusu předvolební plakáty fašistické SPD, bolševiků a ANO a připínáčkovat naše "Milion chvilek". Nutno bylo taktéž obejít sousedy, aby se nedejbože nevykvajzli na volby, s argumentací, že to je nesrovnatelně důležitější a větší výdobytek a vynález nežli třeba takový parní stroj nebo celá průmyslová revoluce. Argumentace musí být šita každému na tělo. Že jde jako při každých volbách vlastně o vše. Věděli to už za starého Říma nebo možná už i lovci mamutů, když rozhodovali, koho zvolí do rady, která rozhodne, co je na mamutovi nejlepší a kdo to dostane. Odpoledne opět moštování a večer jazz Laco Décziho s jeho NY božím bandem ve Fabrika 1861 v opuštěných halách Kolora Semily, textilní fenomén Pojizeří. Dne předchozího zachvácených velkým požárem. Úprk potmě jen za svitu iPhonu na poslední půlnoční vlak dětskou račí stezkou.

2. října 2021 jsme opět moštovali a večer hráli šachy. Obsadil jsem pěkné druhé místo a Kytka neuvěřitelné předposlední. Opakovala se devětatřicet let stará historie, kdy porazila suveréna mého brachuse. Přetěžko to tehdá rozdejchával. Bylo to jako hrom z čistého nebe. Já myslím, že jí tehdy radila Vaše máma Terka, protože se už pomalu chystala opustit mámino bříško.

3. října 2021; Dobré nedělní odpoledne, jelikož se nám přes léto nedařilo se sejít, popovídat si, pochválit děti, jak nezlobí, a do Vánoc je ještě daleko, rádi bychom Vás pozvali na oslavu narozek Emičky a Tomíka, a to v sobotu 16. října. Bude nás hodně. Teď jsem si to sepsala. Ale s heslem “dobrých lidi se vejde” se toho nestrachuji a zatím si sebou židli ani příbor připravovat nemusíte. Dáme případně ještě vědět. Mějte se fajn!

7. října 2021 odlétáme oslavit šesté narozeniny na Sicílii a večer už zdravíme ze San Vito Lo Capo. Přemýšlím, zda je těžší zabalit sám sebe na několikatýdenní trek v horách nebo zabalit do jednoho kufru čtyřčlennou rodinu na týden k moři. Ale už máme vybaleno, nakoupeno (viz foto Honzíka ala ztahaná matka s taškami), apartmán máme moc příjemný a kousek od vln. Stihli jsme sesbírat prvních par mušliček, povečeřet nejprve výbornou zmrzlinu a pak ještě pravé italské špagetle s pravou italskou boloňskou. A dokonce jsme oproti předpovědi vůbec nezmokli! Snad zítra.

9. října 2021 si Eva Roučka sype popel na hlavu: "Já vím, volit půjdu, abychom se jich konečně zbavili!!!" Kdy přijedete? Potřebuji sundat ten lustr, cos věšel před třemi roky. Nikdo jiný tam nedosáhne :-))) Pa Eva
Tým, co zůstal v kotlině české se přesouvá na Hráchy robotovat. Otrhat bábrlince jablka a zrýt záhony. Cestou nazpět za Edou do Nedweisu krátké zastavení u Roučky na statku v Břasech pro vlašáky a ještě na Žižkově stíhá, již za tmy, hodit do urny dva hlasy Pirátům v parlamentních volbách, co svou kapkou přispěly odluce komoušů, té rudé aristokracie, po rovné stovce let, od vlády. Ti nedosáhli na pěti procentní hranici. Jako ve špatném špagetovém filmu. Občas nutno vyvětrat aby byla zase pohoda. Rituál v jiných končinách chvalně známý jako čištění levandulovým olejem.
Už pradávno mě můj fotřík, Váš praděd pošeptal, protože tehdy i zdi měly nastražené uši, jedno velké tajemství. Svoboda nechodí v rudém šatu, ten nosí nesvoboda. Slavilo se všude, snad jen u P3ků a Erbaníků ne. Nevěřili byste, jak takový čerstvě vytočený mošt podpoří agitační úsilí. Zaklepete na dveře, strčíte napřed flašku toho boží ho moku, pozvou Vás dál a půlka přesvědčování je za vámi. I kafe a štrúdl dostanete.

10. října 2021; Dobré ráno z promrzlého blešáku. Zatím jen čtyři dláta. Zdrháme, Kytka má jen síťované balerínky a tudíž omrzliny. Prabábrlinka spíchla zatím nový mundůr babce se slušivými bazedovkami, té co přijela za vnoučaty, co jely napřed, až z Afriky. A bude hrát v novém kusu od Emičky. Posíláme zdravici, takovou applovskou čumkartu, dvojčatům tam někam až pod sopku Etnu.
U nás dnes výlet do přírodní rezervace Zingaro s boulderingem a dvěma hodně slušnými přeprškami. Ještě, že nás zachránil Spiderman! Pak pozdní oběd na terase s výhledem na Monte Monaco a závěr odpoledne ve vlnách a na pláži v San Vitu.

12. října 2021 zase moštujeme. Dalších dvacet litrů. Dovolil bych si vašnostové typovat, že obě ty pětilitrovky padnou za vlast hnedka o neděli následné, na oslavu šestých narozenin E&T. A stalo se. Zbytek už je ve sklepení a 3 L dostal Krupajzník za pomoc při točení klikou. Celkem 25,5 L. Zase mám ruce a nehty jako z Marily Rokycany, známého výrobce marmelád. Krupajzník se s tím nemazlil, bubák sem, bubák tam. Musela jsem ho kontrolovat, ale šlo mu to pěkně od rukou. My bychom se s tím prali ještě nyní.
Mošt je vynikající!!! Už se nám tak stýská po Nedvajzu, že děti jezdí po Google Maps Street View z chalupy do Semil do Lidlu a zase zpátky.

13. října 2021 je počasí naprosto nevyzpytatelné, a proto v batůžku nosíme deštníky, čepice, dvě mikiny pro každého a zároveň kraťasy, kšiltovky a plavky. Dopoledne jsme strávili u nás na pláži stavbou hradního komplexu, troufám si tvrdit, že největšího v San Vitu, a kreslením do písku. Po obědě jsme vyrazili do přírodní rezervace pod horou Monte Cofano. Na vrcholu jsme nechali pytel. A stejně tak to pravděpodobně dopadne i s Monte Monaco. Alespoň máme o důvod víc se sem vrátit. Myslím, že nebyl den bez deště. Ale na druhou stranu zas nikdy nepršelo celý den. Je třeba to vnímat pozitivně. Dnes neúspěšný pokus o zdolání hory Monte Monaco. Bouře nás zahnala zpět na pobřeží. Ale víc než polovinu výškových metrů jsme vyšlápli a mohli se tak pokochat pohledem na San Vito z ptačí perspektivy. Asi jsme to ale přepískli. Děti jsou KO. Naučila jsem se italsky “sciroppo per la tosse umida per bambinni 6 anni” a vyrazila do lékárny. Držte nám palce, ať nás zítra vezmou do letadla. Závěrem cesta po pláži do sámošky pro něco k véče. “Já klidně půjdu, Terezko. Odpočni si.” “Ale ne, Honzíku, já klidně půjdu. Klidně se s dětmi podívej na pohádku.” “Klidně se podívej ty” “Ne, ne, ty, díky!”… vyhrála jsem! Mějte se krásně a těšíme se brzy na viděnou!
Posílám pár fotek z naší dovolené ve stylu povídání o pejskovi a kočičce. “Svítí na nás sluníčko,“ povídá Tomášek, “to brzo uschneme.“ Jen to řekl a začalo pršet. „Prší!“… Honem skočili oba ze šňůry dolů a běželi domů schovat se pod střechu. „Prší ještě?“ povídala Emička. „Už přestalo,“… a libovali si, že zase svítí sluníčko a že jim pěkně uschne prádlo! A zase začalo pršet, tak utekli, a pak zas bylo sluníčko, tak se zas pověsili a tak to šlo až do konce dovolené. Ještě jednou děkujeme za krásné přivítání s moštem a italskou bábovkou! Ráno jsme se rozloučili s hodně rozbouřeným mořem, koupili poslední pistáciový croissant a vyrazili na letiště. Trochu nás zamrazilo letištní měření teploty, ale naštěstí neměřili děti, a taky jsme je na cestu řádně nadopovali Nurofenem a kapkami proti kašli. Tome, neboj, do soboty jsou jako rybičky.

17. října 2021 konečně oslava s dortem se šesti svíčkami, s chutným vodopádem a balónky plněnými héliem. Dámou s šestnácti kameny – hlavičkama ještě malého Buddhy z buxusu vyřezanými, a ti i jako pióni mohou posloužit. Nějakej pobuda – řimbaba, jak říká Tomajda, nám čornul pomalovanou dlažební kostku, co jsme vsadili do chodníku v Biskupcovce. Náš projekt StreetArt. Byl na ní zpodobněn jeden mimoň. A ještě foto na kalendář.

25. října 2021; Bábrlinky, navštívily a pozdravovaly jste už toho mého kustoda africké řezbařiny v jeho kvelbu? A kolik máte procedur v těch Vašich Františkových lázních? My s Edou již čtyři. Popel vynesen, dřevo naštípáno, zatopeno - tudíž v cimře oraženo. Led na bazénu prosekán pro tři řádná tempa a ponory. Zelí stále krásně bublá, za týden už ale pofrčí štandopéde, pro latiníky „stante pede“, neboli poklusem, na sedmý schod do sklepa a bude mít po hehe a po bublání. „Seven steps to heaven“… podle té podmanivé jazzové odrhovačky Milese Davise.

26. října 2021; Tak, babička tvrdí, že od půl třetí nespí. Je to slyšet. Usnula jsem u telky. Omlouvám se. Hotel Adler je méně přátelský, o to dražší. Máme balkon v druhém patře s výhledem do parku. Večer koncert v Císařských lázních a odpoledne bazén. Káva z vlastních zdrojů ve spacácích (prošívaných kabátech) na balkóně. Snad mě babička nechá proskočit bez dozoru, alespoň na chvilku. Právě mě prošly dveře mezi rukama. Příště si rozsvítím.
Prabábrlinka se vychloubá po návratu z lázní, koketa jedna. „Čapnul mi za pozadí a vyšvihl mě z perónu až nad schody do vagónu. Byl to pragmatik, ujel by mu jinak vlak, jak jsem ty schůdky zašpérovala.“

27. října 2021 kolmo na cyklovlny a převis naboso, neb zimní škorně moc kloužou.

28. října 2021, na den Československé státnosti, nám E&T direktivně naplánovali zlatou svatbu pro příští pětiletku. S mezipřistáním v Líšťanech na svíčkovou se hlásíme z Hrách. Na programu kachlíčkování kolem a pod novými kamny, které ještě nemáme, bude to krušná noc.

29. října 2021; Poraď Simčo, rozteč pyramid je cca 11mm, mám je ještě zaostřit? Už teď masíruje podle mne až příliš. Inspirována struhadlem, takovou valchou na škrabání kukuřičných klasů pracovní nástroj vesničanek z Tomíkova kultovního filmu „Sedm statečných“.

Konečně padla tma na hlubokou orbu latifundií, zachráněno posledních 6 brambor na loupačku. ... Nojo, řízky jste už snědli, tak nýčkonct bandory.))

30. října 2021 položeny dlaždičky. Děti měly pyžamko-medvědí den s, "Ať žijí duchové", ale také nám pomáhaly. Pirátská dýně stráží na terase.

31. října 2021 Halloween stále ještě na Hráchách.
A ještě trocha toho moudra z dnešní Spirituály. Až ke kořenům kořenů, až na samou dřeň... od Martina Luthera Kinga: “Osedlat se dá jen hřbet ohnutý ”. A prosím žádné lajky.

2. listopadu 2021; „Pojď Edíku dovnitř. Ty se chudáku neprotáhneš, co. Já zapomněla, že jsme včera porcovali toho macka krůtu od Krupajzníků, co měla tolik delikatesních kůžiček. Tak se běž raději proběhnout ven a taky třeba vykáknout, máš přeci otevřenou prolézačku.“

4. listopadu 2021 konečně vybrána mámou Terkou litinová kamna s velkým auslágem na Chajdu Hracholuskou. Jsou odlity z fragmentů potopených vraků, rozesetých kolem zrádného norského pobřeží. Záviděníhodný a chytlavý rodokmen. Terka pro jistotu přikládá zápis z dnešního jednání.
Historie norských kamen Jotul F 100 CB ECO LL SE: Litina, ze které jsou kamna vyráběna, pochází ze starých korábů, které ztroskotaly u norského pobřeží. Kusy korábů jsou vyloveny, očištěny, roztaveny a tato stará a vyzrálá litina je smíchána s ocelí ze starých kolejnic, a proto se jedná o tu nejkvalitnější a nevyzrálejší litinu pro výrobu těch nejkvalitnějších kamen na světě.
Téhož dne si Kytka odskočila od babičkování na Doors. „První část Riders on the Storm bez Jima po 40-50 letech. 50 let od vydání L. A. Woman. A pak koncert z roku 68. Neuvěřitelné, jak krásnou muziku dokáží vytvořit čtyři muzikanti. Bez velkých efektů, hudba a slam poetry. 25 letý Jim Morrison s tváří anděla jak od Botticelliho, ještě neodulý od drog a alkoholu. Za chvíli asi zlikviduju Kamarýta nebo oba dva.“

5. listopadu 2021 expedice E&T na Velkou Moravu nebo rovnou na severní pól? RegioJet je boží! Nedali jsme si suši, jak radila, častá cestovatelka na této trati, Helenka, ale rovnou tvarohový dortík, horkou čokoládu a dva jablečné džusy. Vše za 10 Kč! Zpět jedeme bez svačiny.

7. listopad, na který jsme vyráběli s Kytkou za totáče, jako školáci, mávátka na oslavu VŘSR. V době, kdy jedni straníci své stranické souvěrce neomaleně předjížděli, a to zásadně zleva, lokty nebezpečně strkajíce do řídítek jejich. Ale hlavně to je den výročí Platónské akademie, té co má již ve svém antickém popisu práce oddělovat zrno od plev. Oprášené v renesanci L.P. 1469, také v den tento, narozenin filosofa z největších. Takové symposium – spolupití a rétorického vzdělávání na bytových seminářích u nás v Biskupcovce v sedmdesátkách.
A z Moravy meldují E&T. Dnes nás holky vzaly do Valtic na zámek, na čokoládu a do zámeckého parku. Pak jsme se prošli přes vinice až ke kolonádě na Reisně, kde jsme si dali sváču, téměř při západu slunce. K narozkám Simči a Kubíka patří dort, a tak jsme si dali od každého druhu jeden a zázvorové latte s kurkumou. Do odjezdu vlaku zbývala ještě chvilka, a tak jsme se vrátili mrknout na zámek v podvečer. My totiž na vlak nikdy nečekáme. Naopak, vlak čekává na nás, 14 km v nohou. Byl to krásný den!!!

11. listopad 2021; Moji blízcí a milení, vánoční svátky se pomalu blíží. Loňské setkání naší již poněkud početnější rodiny bylo v režii Helenky. Ráda bych vás šestadvacátého prosince pozvala k nám do Biskupcovky. Nebojte se, nebudeme se tísnit u stolu v kuchyni, stůl bude celé svátky v obýváku. Dojíždějte dle libosti, ale prosím alespoň do druhé. Malí spáči mohou spočinout v tzn. dětském pokojíčku. Menu bude různorodé. Bio potraviny z Nedvajzu, saláty alá Františkovy lázně i opeřenci. Konverzace nevázaná. Hry. Procházky. Hudební doprovod. Moc se na vás těšíme.
Taktéž jmelobraní volá. Pískáč - Stará Boleslav, na obvyklém místě v sobotu 18. prosince v 10:00. Dejte prosím vědět, kdo chce zarezervovat místa v knajpě ve Staré Boleslavi, hnedka u kostela, kde byl zapíchnut sám Boleslav.
Květa a Jirka

16. listopadu Pyreneje a už jsme tu. Lanzarote. Dobré ráno tati, první pocity skvělé. Máme typickou domorodou vilku. Nic fancy, ale má to svoje kouzlo. Hned u oceanu a 6 km dlouhé pláže. Obklopené vysokými lávovými krátery. Ještě jsem nebyl na podobném místě. Krajina jak z Marsu. Na druhou stranu mi to tu přijde jak latinská Amerika, nebo Kuba. Dali jsme si na oslavu Terčina povýšení první paellu v životě. Tu jsme si okoštovali onehdy s maminkou v Chile. Černá pláž je nejlepší spot pro surfaře a kitery. Budeme surfovat do západu slunce:) Boží černé pláže byli na Havaji. Hlavně to místo se mi hrozně líbí, není tu nic luxusního. Malé vesničky. Všude zakopáváš o surfaře. Tady u nás nějaké kavárny a dvě skvělé restaurace. Na jihu jsou asi nějaké resorty, ale nic pro nás. Asi mrknem na celý ostrov. Je fakt malý.
Beroun pláče, kde prý se touláte.
Musíme se tam zajet podivat, jak přiletíme:))
Die Zeit právě přinesl velkou reportáž o studentech v Berlíně, kteří se zařekli, že si na sebe už nekoupí nikdy nic nového. Remarqueovo “nichts Neues”.
Oblečení proto jen dědí po příbuzných a kámoších, přešívají si ho nebo nakupují v místních stále oblíbenějších second handech. Nic nového pod sluncem. Určitě to okoukali Tome od tebe, jak pořádáš už po kolikátý rok malou rodinou aukci svých svršků.
To zní skvěle! Měli bychom to heknout! Tady je fakt úžasně. Těšíme se, až povyprávíme :) Teď fouká míň. Na kitech tu nejezdí. Spíš to je naparagliding. Za půl hod jdem s Vítkem na linu. Dnes mame lekce pro pokročilé. Jsou super vlny, tak snad chytnem nějaké velké:) Dnes jdeme na první surf season. Je tu nádherně. Vypadá to na ideální podmínky. Od čtvrtka bychom měli začít jezdit větší vlny.

17. listopadu na výročí Sametové revoluce... návštěva Logomar muzea, co stavěl Cesar Manrique a pak první surf. Z toho fotky nemáme, to si necháváme mobily doma. Ja jsem vymáchána jak z pracky, ale učím se. Tom i něco sjel. Těšíme se na příště. Kolik vln jste již dnes zdolali na černé pláži? Hezký večer. Holky jdou zítra brzo ráno. My půjdem nějak po nich:)

19. listopadu; Dobré ranko, po podvečerních 40,2 a zábalu Tomajdově, následovala krapátko klidnější noc. Emička měla jen lehce přes 38, takže jsme to zvládly bez větší párty a party.

21. listopadu mám už skoro dohotoveno, ještě ale stále neoděné tělo marionety prsaté ježibabky, alternující i v roli hodné bábrlinky karkulčiny, s takovejma těma vypiplanejma sexi asymetriema, vnadama, a navrch ještě se třemi patenty na klouby a závěsy. Ramenní klouby jsou navléknuty na dřevěných korálcích z tibetského růžence. Skrze tělo, od levého ramenního důlku, k pravému je protažen kožený řemen. Tam kde se zpravidla očkuje proti neštovicím je řádně zauzlován. A to pěkně za mokra aby se po vyschnutí našponoval. Krční páteř je z ohnutého koženého pásku od lyžařského vázání našeho mládí od věhlasné marky Kandahár. Zadlabaného hluboko do hrtanu, a dírkou protaženého vodicím svářecím mosazným drátem od vahadla, aby to mohla všechno odkývat pouhým sevřením loutkářovo dlaně. Finta okoukaná od našeho Malého princátka. Tremování závěsných nití je řešeno za pomoci korálkových bambusových šteftů. Hlavička v šátku je z blešáku v Le Mans, z kořenovice vřesu ze kteréžto dřeviny se řežou hlavičky čibuků. Tělo z jabloňového a hnáty křivé ze švestkového. Jen jsem ji moc utáhl ve svěráku a má proužkovanou prdýlku. Láptě č.45 s vibramem a turecké pumpky řádně, jako ementál protunelované červotočem. Zavěšena bude buďto na vahadlu s mosazným drátem, nebo standardně jen na nitích, zato ale se zdvojeným vahadlem pro lepší manipulaci palcem a ukazováčkem. Aby toho vytahování kšand nebylo dost, taktéž vlastním patentem. Nitě pro chůzi, vedoucí z vahadla, pro sichr ze čtyř dírek, musí být pro ruce a nohy překřížené, protože při každém kroku se vždy na střídačku zvedá levá noha, pravá ruka a naopak. Od vibramů láptí po šátek je jednu stopu vysoká.

30. listopad 2021; „Nevesely truchlivy jsou ty podkrkonošské kraje, kde si Karlík Janatů, s letňáky na kaskadéra hraje...“ První letošní větší sníh a Karlík zůstává viset opřen o okap u mladého Nedvěda ajznboňáka. Nezbylo než povolat na pomoc ten nejtěžší kalibr, Guriču s traktorem. Z té bílé adventní nadílky budou mít asi největší radost E&T.

6. prosince 2021; Říká se, že se bál něčeho jako čert kříže. Ten náš žižkovskej rohatej, se i se svým parťákem báli nemlich stejně koronáče a tak nechrastili řetězem a nechali dvě punčochy pro sichr jen za oknem ale jako každoročně duplikát i v Biskupcovce. A to jsem si ho chtěl zrovínka okouknout, to jako pro mustr na marionetku čertice do maňáskového. Jak koulí očima, jak vyplazuje jazyk a tak vůbec. Tomajda myslím bral tuto storku již trochu rezervovaně ale s dokonale hraným překvapením, aby nám dospělákům nekazil legraci. Eda i bonsajka ji slyšeli snad už také po desáté ale ani jeden taktně neprotestuje.

8. prosince 2021 trénink na sobotní turnaj. Nic neponechat náhodě. Příjezd v pátečních pozdních hodinách či v sobotních ranních. V sobotu začínáme obědem. Poté otevřený ateliér Tracy Ruize alias Libušky Pražákové. Odpolední až noční procházka. Večer bramborové placky se škvarkama, mošt a další pochutiny. Hra v karty, v šachy, v desítku. A také loutkové divadlo, ve fundusu je již dostatečné množství loutek. Každá dvojice či čtveřice může předvést svoje krátké skeče i křeče. Tanec i hudba, sfouknutí symbolických svíček. Pečení alespoň jednoho vánočního cukroví, prosím přivezte si krabičky. V neděli výlet s řízky, Kryštofovo údolí s betlémem malíře Jírů či Kuks. Rozloučení s odjíždějícími do Prahy a zimní radovánky s těmi, kteří zůstávají. Druhá varianta nedělní výlet s běžkami na Štěpánku. Těšíme se na vás.
Tome, vešly by se Vám do auta dvoje úplně kraťoučké bežtičky s úplně malilinkatými bežkařskými botičkami? Budou samozřejmě hermeticky uzavřeny, aby nezpůsobily žádný škrábaneček.
Jj, jestli budou v obalu a jsou malý, tak jo:) určitě np

13. prosince 2021 se konal lov na vydráky a kačeny usalašené toho zimního času v ještě nezamrzlé Jizeře pod mostem. Mlha se válela po ostrově.

18. prosince 2021 opět na k pískáči pro jmelí, s nezbytnou otužovací vložkou. Postačilo prolomit tenký let u břehu a na kalužích.

19. prosince 2021 špendýrovala famílie pro dědu k sedmi křížkům jeden let balónem nad Troskami. Odlet nejpozději do třech let. Dále ještě boží fungl novou, hříšně drahou školní břidlicovou tabulku s bílou křídou, vše od bílého nakousnutého jablka. Technologickou bombu. Komunikační okno do počátku jednadvacátého století s předplaceným Respektem, NETFLIXem, HBO-GO a Apple TV+. Obé sklidilo u doyena ohromný úspěch. Neb právě tyto dvě poslední věci prý mu chyběly ku spokojenosti dokonalé.

26. prosince 2021, Na Štěpána sezvala bábrlinka Kytka celou famílii na kachnu do Biskupcovky. Po rautu, na příště již tradiční dámský gambit.

9. ledna 2022; Horolezci, horolezkyně, horolezčata. Lezli jsme skoro 3 hodiny a děti se už cestou domů ptaly, kdy jdeme zas. Při simultánním lezení na rychlost, jsme s Honzíkem nestačili dobírat.
A tu partii šášků hrajeme už několikátý večer. Začali jsme vloni 25.prosince. Ale už se to chýlí. Vypadá to se mnou bledě. To ten Honzíkův šachový kroužek v prvním pololetí první třídy.

15. ledna 2022; Od rána, přesněji od té doby, co jsme vystoupil z pomalíku Arriva, slyšíme jen tu šišlavou řeč sousedů Pšonků. Orle je boží horská chajda. Jen tu klobásku s křenem si Kytka neměla dávat. Zjistila chudák, že totálně ztratila čich. To je tutový Omicron. A to má jet přesně za týden do Alp s Roučkou na lyžovačku. Protože já černé sjezdovku už dávno nedávám.
Nazpět přes hraniční Jizeru, co věrně kopíruje hraniční čáru, nebo spíše abych jí nekřivdil, naopak. Přes mostík, co bedlivě stráží sv. Jan Nepomucký, skrz osadu Jizerka a dolů k železničním kolejím, co lemují impozantní krápníky a ledopády. Totálně opět zdrcháni, konečně v teple posledního vlaku směr Semily, kde na nás trpělivě snad ještě čeká náš staroch Kia Picanto, těžko přehlédnutelné barvy hráškové.

16. ledna 2022, dokud nám ještě nestihla nová vláda zarazit seniorské privilegium na čtvrtinové jízdné vlakové, vyhecovala mě Kytka k výpravě do špitálu Kuks pana Šporka, přímo na naší trati Jaroměřské ležícího. Prý zkus Kuks pro eventuální cyklo-výpravu dvojčat.
Po svém návratu z kavalírské cesty své, kterou musel tehdy absolvovat každý lépe situovaný intelektuál, opakovaně hrabátko František Antonín Špork namíchl trochu dost Jezuity, neb se jich to dotklo. Třeba tím, jak ryl nešetrně do kůry svých čerstvě zakoupených buků, lemujících poutní štreku Pšonků ke svým lázním s vodotryskem, poustevníkem hlídaným a k betlému pana Matyáše Bernarda Brauna, v jeho oblíbeném pískovci tesaném. Hanlivé to poznámky o řádu tomto. Trochu dost se počínáním tímto pošťoural ve včelstvu Jezuitském. Načež ho na starost vyfasoval sám nechvalně známý Koniáš a poslal na něho kohortu nesmlouvavých, po zuby ozbrojených žoldáků. Zabavil mu několik povozů knih, z jeho pohledu kacířských, jak měl ostatně on chudák v popisu práce své inkviziční.
Inspiroval, tedy přesněji dal vzniknout, našemu dvojčatovskému Bethlému, neboli jesličkám z matroše krapet měkčímu, ze dřeva olivového. Velbloud přivezen kdysi prabábrlinkou Naďenkou z naší společné pouti do Bethléma. V průběhu let následných, postupně obohacován figurami gratulantů dalších, později přišedších a zvířectva domácího.
Při návratu mrazivého toho soumraku, nás mašinfíra přehlédl na liduprázdné zastávce pod betlémem, brzdil až jiskry létaly, nakonec velkoryse couval, abychom se mohli nahoru na stupačku, z kamení pešuňku vysoukat. Ted už jsme ale konečně s nohama v teple Arriva, vyřazených DB vagonů od bratrů skopčáků, s tlustou rourou na WiFi.

23.ledna 2022 Dobré skoropoledne. Medvědi trénují jištění doma ve své noře na Žižkově a zítra jedou usadit litiňáky na svoji daču na Hráchy. Ani štafličky nepotřebují..., spidermani. Stejně jsme lezli s brachusem Mírou po futrech na Hrádecké.

30. ledna 2022 na pomezí Krkonoš a Jizerek jen orkán Nadia a my. Šlo tak trochu o život. Nezbylo nežli se ukrýt do útulné knajpy Na Prdku k talíři kysela.

6. února 2022 opět na stěnu. „Vymysleli jsme boulderovou verzi “na babu”. Domeček je, když se ani jednou nohou nedotýkáte země. Zvlášť pod převisem si stačí počkat, až Vám oběť spadne… na hlavu.“

8. února 2022 konečně finalizováno čertisko strašné s jednou velkou žlutou botou, kopytem, hrůzostrašně cvakajícími čelistmi, rohama a vývrtkou v zádech. Pardon tedy přesněji Luciferka čekající právě potomstvo. Vše ze žlutého dřeva mahonu, toho od bazénu. Ta křiklavě žlutá vývrtka soustružená půlpalcovým závitořezem, slouží k napínání zádového koženého popruhu, na kterém drží oba hnáty křivé. Ta vládkyně pekla zavěšena na multifunkním vodicím dutém vodícím vahadle pro otáčení hlavy, s několika novými patenty, jak jinak. Marioneta ta mnohou řezbářovou krví zkropena, zbrocena, patinována, impregnována. Ta krev supluje tu nejdražší polituru, procedil mezi zuby šklebem zkřiveným od bolesti.
Úplně největšími učiteli mými v prastarém umění patinování a kamufláže staroby jsou Indové z jedné zapadlé uličky v New Delhi.
A ještě dva další pioni z třešňového, do těch našich nevětších šachů, aby se nepoučení náhodou přišedší hráči nevymlouvali, že se spletli. Pořád jich ale chybí ještě deset, a na Velikonoční ostrovy pro orig to je trochu moc velká štrapác. Ten špalík třešně jsem nejprve chtěl obětovat plamenům ale pak se mi ho zželelo.
Vědátorka Emulka nelenila a hnedka provedla test na pravost ebenu, ponořením do H2O. Pion pro ty poslední černouškovské šel řádně ke dnu, a tudíž přísnou zkouškou prošel. Eben ze Srí Lanky má jiný odstín, tmavší. Populíci, měli byste tam vyrazit a přivést mi více odstínů. Naviguji Vás, kde ho můžete nejlépe schrastit.

12. února 2022, těsně před startem Jizerské padesátky. Fotografie z trati budou prý až večer. Kategorie příchozích dvojčata do 7 let.
Další i následný den rychle páteřák hned u snídaně jako mají Ninja Želvy a pro změnu na sjezdovku. Pro rychlost na sjezdovce i na trati, na fotenách jen šmouha, až u cílových hranolek a malinovky. Muslimka cestou ze závodu. Večer muzicírování.

25. února 2022, cena komodity zvané demokracie v dlouhodobém horizontu stále roste, ale náklady na její těžbu letí závratně právě v těchto dnech nahoru, mnohem rychleji než bitcoin. Nezbytné odstřižení Putina od mezibankovního transferu SWIFT neznamená jen odvetu, uzavření kohoutku s plynem ale i odepsat ruské úvěry západních bank. Proto se tomu západ zprvu tak bránil.

10.března 2022 Terka ... Navzdory válce si dovolím popsat několik postřehů z běžkování s dětmi. Běžkovat jsme začali letos a vytyčili jsme si jediný cíl, a to abychom dětem běžky nezošklivili, jako se tak v dětství stalo nám. Nyní už vím, že jsme si dali ten nejtěžší úkol ze všech.
Začali jsme pár set metry po rovince za slunečného dne. Pohoda. Jen Tomík měl menší boty. Boty vyměněny. Spokojenost.
Pokračovali jsme s vichřicí Nadjou navázaní na laně. Ušli jsme zase jen pár set metrů. Byla to legrace, i když mrazivá, a pohoda.
Další výlet, rovinka na sluníčku s výhledy na panoramata Krkonoš. Tomík již mírně protestoval a panoramata neocenil. Honzíkovi upadla podrážka, a Tomík ho nadšeně doprovodil zpět k autu, a už tam zůstali.
Další víkend s kamarády v Jizerkách. Namotivovaní Fanynkou a Matesem jsme ušli 11 kilometrů na rozhlednu Královka, částečně na laně, částečně sami. Krásné sjezdy. Nálada výborná.
Dva týdny doma s rýmičkou, a pak hurá na Kvildu.
Sluncem zalité šumavské pláně. Většina trasy po rovince. Střídají to dva pěkné sjezdy a do kopce děti táhneme na laně. Svačinka každých 500 m.
Tomíkův pohled na věc: Počasí je naprosto irelevantní. Šílený kopec tam i zpět. Téměř žádné přestávky. Běžkujeme od úsvitu až do soumraku.
Ano, nálada není ideální. Emička se jí pokouší zlepšit svým protest songem o utrpení na běžkách: “Já už chci být doma v hotelu. Ou-jé. Ou-jé. Nechci už být na přírodě. Ou-jé. Ou-jé.”. Nepomáhá ani hra na hádání zvířátek nebo opakované vyzdvihování krásného počasí a přírodních krás. Poté, co desetkrát řeknu “Neolizuj tu hůlku, a zkus se od ní raději odrazit.”, už jsem to nevydržela a vybouchla. Nálada se paradoxně trošku zlepšila.
Tomík den uzavírá s tím, že to nebyl tak špatný výlet, ale rád bych si dal od běžek chvilku pauzu. Ujeli jsme přes 10 km.
Tento výlet nám také přinesl velké ponaučení, a to nejezdit s navázaným dítětem za sebou z kopce. Tušili jsme, že to není dobrý nápad, ale tenhle sjezd vypadal tak nevinně. Takže, mohou nastat dvě situace. Dítě upadne a rodič jede dál a brzdí dítětem. To byl případ Honzíka a Emičky. Emička to naštěstí zvládla v pohodě. V druhém případě dítě spadne natolik dobře, že způsobí 100% “zakotvení”, a rodič vpředu je mrštěn celou svou vahou zpět na kostrč. Ano to byl Tomáškův a můj případ, a doteď se nemohu pořádně ohnout/sednout/lehnout.
Můj raný vztah k běžkám nedávám za vinu svým rodičům, a doufám, že i naše děti nám odpustí.

11. březen 2022; Za odměnu se šlo dne následného opět hoblovat a skákat do Jablonečku. Tomajda skočil neuvěřitelných dvanáct a půl metru. Na pomě už jezdí suveréně sami.

13. březen 2022; „Poznání je slast“ prosáklo právě dnes od Chasidů na ten jejich dnešní svátek Purin. Den začal jako každý jiný. Hnedka jak seběhla dolů do kuchyně prvá nocležnice. “Emíku můžu Ti něco říct?”
Trochu stydlivě. “Můžeš.”
“Tobě to dneska strašně sluší.”
Celá se začervená. “Děkuji dědo.”

15. března 2022 chudák Tomík zbuchnul na zmrzlém sněhu. Kost zlomená není, asi je poškozená měkká tkáň okolo kosti nebo vaz. V pondělí jdeme na kontrolu v Praze. Dlaha uleví od bolesti. Tomíkův dobrovolník na Ukrajině to má težší. Tak trochu nutnost vystoupit z vlastní konfortní zóny. A vojáka na Ukrajině alespoň poslat do deníku.
Populík kontruje: “Já jsem v jeho věku kreslil sovětské tanky s rudou hvězdou jak vítězí nad fašisty. A kam jsem to dotáhnul...
Ruský režim je neokoloniální despocie. Havel a Zelenskyj jsou symboly naší dekolonizace od té říše věčného zla. Elita téhle východní říše znepokojená nejistotou vlastní budoucnosti, nezřídka dohnaná k emigraci za kopečky, do světa, který jí příliš nevítá s otevřenou náručí, protože má oprávněné obavy z infiltrace do bezpečnostních složek.

17. března ve čtvrtek, prvý probe-tag na post konzultanta FTV – fotovoltaických střešních systémů. Prostě ještě jednou zabojovat.
Hurónské uvítání mančaftu v Bogo-firmě.
Každý čtvrtek přijede někdo z velké dálavy, aby se poradil jak dostat fotovoltaiku na střechu svojí barabizny. Právě včera dva starouškové jeli až k nám z daleké Moravy. 7,5 hod. se trmáceli vlakem, hodinu jsme probírali jejich elektřinu a hned zase spěchali na vlak domů. To pohladí po duši. Jindy mi zase jedem Moravan, až od hranice se Slovenskem přemlouval, abychom přijeli s celou rodinou, že všechno pohoštění a ubytování jde za ním, jen abych mu již namontované panely zprovoznil a zapojil. Je to vlastně jen takový experiment, jak zpomalit vlastní stařeckou demenci při bádání nad energetickými problémy druhých, způsobených právě teď báťuškou Putinem. Imperiální choutky a apetit toho jejich Ivánka Hrozného, to byl je slabounký odvárek, takový čapčuráček, jak by řekla naše prabábrlinka Ema, toho dnešního, právě servírovaného eintopfu, ukuchtěného dnešním jejich šíleným báťuškou despotem i jeho vše odkývávajících dvorních nohsledů, dřepících s ním za zdánlivě bezpečnou Kremelskou zdí. Barbarský militantní a imperiální apetit zdivočelého medvěda. Jsme dnes už uznaní nepřátelé tohohle huňáče, to je sakra zavazující závazek.
Násilník rád prohlašuje, že si za to oběť může sama, mělať ona příliš vyzývavé šaty.
Těch stařenek a stařečků, možná spíše jen náhodou zabloudivších do našeho showroomu. Ale i cíleně přišedších až z opačného konce republiky. To potěší nejvíc.
FTV … Tak trochu si namlouvat, že to prospěje Ukrajině, potažmo naší nezávislosti na Ruském plynu a ropě. Jako takové mesiášské poslání. Přispět svojí trochou do mlýna. Velká role popularizátora zbudování si obnovitelného zdroje energie na vlastní střeše. Jen tak svépomocí, tisícem staroušků. Tenhle Putinův obrovitý průser jako je nynější energetická krize neuvěřitelně tříbí mysl, tak potřebnou pro green deal.
Bábrlinka Kytka nelenila, nechtíc zůstat pozadu a než se týden s týdnem sešel, hlásí: Jsem odborná kustodka. Pro začátek v Prašné bráně, vysloužilém skladišti střelného prachu a na Petřínské rozhledně od pana Eifela !!! Zanedlouho nato nás její nová kámoška provede pražskými synagogami a starým židovským hřbitovem. Vše prošpikováno originálním výkladem s přehršlí perliček. Od Golema po ztracený a zázrakem znovunalezený deník z Terezína.

21. březen 2022 - První jarní den. Servírování jednotlivých chodů každodenní slavnostní snídaně, tj. čaje zeleného a vloček s jogurtem bílým, je nezbytno provézt v největším utajení, nejlépe transportovat per partes. Nejdříve pronést třemi dveřmi čaj, který nechají, dříve Anču, Toníka, Eduarda I. stejně jako dnes Edíka II. chladnými, bez povšimnutí, úspěšně sklících tento boží žabinec. A až následně obezřetně propašovat vločky, které už nesklí. V opačném pořadí by bylo nutno se spokojit s tím čajem. Od nedávna praktikujeme takový malý nefalšovaný japonský čajový rituál s bambu nádobíčkem, na bambu mřížce a s hliněnou konvičkou, tak jak mi to předčasem naučil nějaký Tyčka.
Následná rutinní ranní Edova hygiena hodná lazebníka Sevillského. Ranní seanci na zápraží s železnou pravidelností ukončí až paní pošťačka, vezoucí svým terénním Rumunem nějakou technickou novinku z Říše středu, pro řemeslníky truhláře, tesaře, čalouníky, ...
Opravdové jaro ale přichází, až když se vyndají vnitřní okna a dá se fošna s tyranosaurem na parapet.

Tak třeba, 22. března nám do rodiny přibyla nová vyřezávací řezbářova sekyra, ručně ukovaná až někde v daleké Říši středu, po vzoru těch vikingskejch. Opatřena houževnatým krátkým topůrkem z růže šípkové seshora od docentíka, s logem dvou ryb a opletena motouzem lněným, řádně navoskovaným voskem včelím, jako vlastně vše z naší dílny. I pro holení dobrá. Už aby byla ta kovárna a nedali bychom Číňanovi zbytečně vydělat. Prý Axe High Carbon Steel.

A dne následného přibyl do rodiny daší nový žrout sluneční fotovoltaiky, elektrokortouč barvy hráškové až brčálové, nemlich stejné jako měl žabinec v jezírku u největšího ležícího Buddhy na Srí Lance. Jak jsme mohli dodnes bez něčeho takového stíhat obhospodařovat ty naše latifundie, zůstane už asi navěky záhadou.

24. března se hlásíme s prabábrlinkou z jejího Globusu.
Tak ještě šťastnou cestu domů. Děti už spinkají, tak jdu péct bezlepkový bannana bread, tak se těšte. Honza
Ahoj maminko a tati, tak my bychom o víkendu přijeli. Zmapujeme jeskyně, hlavně tu plazivku do „L“, dokud si pamatujeme, že se do ní musí nalézt břichem vzhůru? Máme tady od sousedů extra uleželý sýr od žabožroutů, tak se můžete těšit!

27. března prosvětlujeme s Honzou hranu louky nad chaloupkou.

Na 1. máje 2022, ještě za ranního kuropění, nad námi letěl horkovzdušný balon, tak nás děda vytáhnul ven ještě v pyžamu. Vlastně ho objevil Tomík, při ranním čůrání na žlábku za dřevníkem.Ohromný hukot nad hlavou, až se chudák polekal. Hučel nad naším byvakem, jako onehdy ty v Kapadocii, cestou na Ararat. Dva dny strávené s E+T byly krásné, a krátké.
... Bikepark Jahodnice. Trochu pršelo, tak jsme ho měli jen pro sebe. Honza přelétl přes řídítka, je trochu zasádrovaný.

3. květena 2022 máme on-line školení, tak jsem si to vzala do postele a zrakvený jednoruký Honzík cyklokrosař mi vaří čaj. Děti jsou ve školce a těší se, že je ve tři vyzvednete a unesete na chalupu.

Ahoj rodinko, přijdu nahoru, mám jen frmol, nestíhám, za hoďku jsem tam určitě. Zrovna si čtu o Meissnerovi, jak má na hradě potlach, je to super, co dokáže vůle a odhodlání.
Fakt jsem chtěl přijít pokecat ale cestou mne potkal pan Abstint a jdu raději spát. Anička říkala, že nesmím dělat ostudu, už jsem vodorovně, papapa [chteljsem]. Hezky den a pozdravení paní a vnoučátkům. Denis

4. května 2022 údolím Jizery opět kolmo, od zmrzliny na Malé skále, na zpáteční Arrivu do Turnova, na tradiční hranolky s kečupem. Emík vybalil mariášky pro ukrácení cestu hazardem. Štíplístek nám odpustil dětská kola. Bylo to takové rozloučení s lehounkými bicykly WOOM, protože doma už na ně čekaly nové, poprvé s přehazovačkami.
... Kdepak to jste? Jo Malá Skála! Už poznávám ty kornoutky. Zatraceně drahá, ale zatraceně dobrá zmrzka.
Obě jsou hodně lehká. Děti si vyzkoušely stejná o Velikonocích od kamarádů a vybraly si, které jim sedlo a líbilo se jim víc. Jen až dnes Emička zjistila, že Tomík má o jeden stupeň na přehazovačce více. To bylo breku.
Když se tak dnes s odstupem zamýšlím za tou poslední světovou pandemií, tak pro mnoho dětí zabodovala raketovým nárůstem obezity. U těch našich dvou právě naopak, s trochou nadsázky spíše požehnáním byla. Bez coronáče bychom toho určitě tolik nenaštrádovali. Parkoviště národních parků a památek všeho druhu by nebyly tak liduprázdné, svádějíce k rekognoskaci.

5. května 2022; Od včera máme na starosti oslici Cecilku, králíky, běžce indické, křečky a hlavně slepice. Jedna se s ostatními nesnáší a je v kleci vedle křečků. Zato si sebereme denně 10 vajíček. Jedno už právě voní z pánve. Vše pokryl poprašek pylu z jehličnanů. Ty kvetou jednou za uherskej rok, naposled pře sedmi lety a pak to stojí zato.

6. května 2022; Aktuální zpravodajství z Vinohradské: Už to mám za sebou, cítím se krásně v rauši po plynu rajském, Honza Posílám ještě jedno nemocniční foto s cyklotrickem. Terezka měla asi nějaký tušení, když mi ho kupovala.
... ale přesně, aspoň děti ve školce můžou říkat, že táta je fakt hustej.

8. května 2022 rozkvetla naplno Mírova sakura a světle růžový roďák. Jeho brácha, ten tmavší si dává každoročně krapet načas, ale oba přilákají hafo čmeldů, pěkně postupně vykvetou, aby jim ta lahůdka déle vydržela. Těm brundibárům, co mají dost dlouhé sosáky, aby vysály něco praktického z té krásy nesmírné. Oko mé hnedka uroní slzu při vzpomínce na podhimálajské rododendronové pralesy, kde můžete bloumat roky a nakrásně se i ztratit. ...odkaz ... i na bambusové háje, nemlich stejné jako ten, co je vyřezán na tom buxusuvém špalíku, co jsem tehdá furt vláčel na hrbu už z Beiginu.

Je tu půlka měsíce máje a už se v ranních vločkách, koupou první dary z našich latifundií. Vedle prvních Kamčatských borůvek i lesní jahody, předběhnuvší neférově svůj vegetační harmonogram pod soláry na jižní stěně štítové. Tedy přesněji máchají se v řeckém jogurtu a v mléce kravky paní zelinářky z Borovnice, dvorní to Květíno dodavatelky všeho zeleného, hlavně sazenic, i tohohle mléka na vyhlášené sýry s česnekem medvědím, co nám kradou turisté na modré značce, protože je z té jejich trapinky vidět. Kdyby ho jenom opatrně uždibovali ale oni v něm nešetrně hamtají svými pohorkami s vibramem.
Jsou ony v pelotonu, nejen bobulovin ale i všeho našeho ovoce jako každoročně na stupni vítězů na šprycly horním. Naopak na chvostu, až po prvních mrazících tradičně zůstává arónie. Všechny tyhle bobule, ať ty první i ty poslední, dávají snídaňovým hodům ten správný říz, odrážející se od banánů chuti mdlé, vezených naopak až z nějaké tramtárie z banánové republiky letadlem, co dělá pěkné ďuzny do ozónového kloše, co odjakživa kryl naši zeměguli a dnes je už jako řešeto. Jak lžička začne zvonit a cinkat o dno provensálského porcelánu, ta s tou komouškou hvězdou, co ji pro mě na objednávku čornul v kantýně Kongresáku nejvyšší cifršpión Zdenda, tak vedle mě sedící somrák Eduard zbystří, zašpičatí se mu rysí ušiska a ranní pohodička ja fuč. Nevybíravými způsoby se dožaduje svého denního přídělu cereálií máčených v tom Květíno mléce.

22.květen 2022; Posílám obrázky z dnešní vernissage. Nejzajímavější je podle mě ten komentář, který však na fotkách není moc čitelný. Podle mě nám ho dají pak společně s těmi obrázky.
Komentář špičkový, hlavně ta invence a logika...Asi to fakt bude tvůj vnuk. Je to třeba pečlivě zaarchivovat pro generace příští. Picasso tím končil, dvojčata na něj navazují ve vrcholné fázi... Populík.
A nakonec ještě jedna novinka. Na Vackov přibylo piáno. Děti mají také radost. Jen nevím, jestli sousedé.
Jedno piáno už máme v dřevníku. Stejně tesklivě jako tohle piano co zahraje po každém dobře odlétnutém špalíku od sekyry, tak při nočním zakašlání hrají i ty dvě kytary v kuchyni nad naší postelí. I chrchlot dokáže být tajemný muzikus. Prostě rezonanční dřevo. To, že obě kytary nad postelí v noci už zase hrály, snad proboha není znamením návratu, nebo další vlny koronáče. Ty kytary zahrají vždy unisimo, lepší by bylo asi jednu přeladit, a kdybych to uměl, vybrnkaly by rovnou akord.

23.květen 2022 si bábrlinka Kytka odskočila, prostě dědovi zdrhla do Verony.
„Hnedka po návratu, ve velmi vyrovnané šachové partii jsem včera večer obhájila krásné druhé místo a chudák děda, jako obvykle skončil až na špryclu předposledním.“

Ku dni děti vyfasovali E&T jednu velkou boží kolobrndu z blešáku v Tuháni, a Tomík navrch rovnou stovku svědivých pupínků, snad jen obyčejných neštovic planých. Říkám snad, protože Evropou se právě plíží přízrak neštovic opičích. Ty pupínky nutno pravidelně pudrovat a celou noc jemně od maminky drbat.
Tome, Apačové by ti dali jméno “100 pupínků”. A tátovi zase “Zlámaná haxna”, pohotově opáčí a vytáhne z rukávu malý Tom.

4. června, dvojjazyčná, česko-německá fotogenická svatba Reezzesovo Moni v kostelíku v Oboře, kousek od Manětína. Nějaké rácio, ty církevní obřady, jako třeba taková svatba, oproti civilním obřadům, stále v sobě ještě mají. Možná trochu více fixují samotný svazek, závazek a možná navíc i vzájemnou úctu. Přesto některé detaily jsou, alespoň pro mě krapet iritující. Poklonkování církevním autoritám povětšinou ne příliš útlým v pase, vtíravě evokuje zatuchlý závan pedofilie a postrádá upřímnou pokoru vychrtlých světců praotců. Nevím jak to lépe uchopit?

9. června, nebýt těch Tomajdových pupínků, mohla tu drandit dvojčata s námi. Krčkovský cyklovýlet odstartoval pochmurně. Buddhista Jiří nechal plže sežrat naše sazenice hokajdo. Mluvit jsme začali v Rovensku, spolu. Po cestě koupel. “To je prezence”, táži se. Jo, jo pivní. Farda udělá 5 čárek a jde spát. Předtím se ovšem družime. Elektrokola, kola, púl na půll. Nejsme nejmladší ani nejstarší. Dnes Šrámkova Sobotka. A večer přijede kapela, opravdu. Překvapíme písněmi jomských Vikingů. Mám zánět spojivek. Na ranním rautu jako ve Frantovejch první, víc elektro-kolistů než těch jen šlapacích a to jsme vedle knihovnic asi nejstarší. Klan Farských ubytoval šest Ukrajinců. Čtyři v truhlárně. Impérium si zahrává s dost nebezpečnou myšlenkou na připojení a tudíš přivlastnění staronové Stalinovo kolonie.

11.června pozdravení z almária ze Sobotky. Denně deset vizitací, tak si jich patřičně považují. Hrad Kost ve fungl novém kabátě, onehdy začátek přátelství se Slávou. Tomáš Dvořák loutkář tu dělal kastelána a hostil tu kdysi Kytku, Slávču, Douglase a Reezzese. Douglas to popsal velmi přesně. I’m sailing stormy waters. Potom Sobotka a klondike. Lížeme si rány. V kolektivu jsme oblíbeni.
Ah! Yes, it brings back many happy memories! I remember it as if it was yesterday! Eating McDonald's in Prague, missing the bus, then going by taxi! Eating 'tripe' soup in the local restarant/bar, lots of beer drinking. The Taxi driver drunk and asleep on the bonnet of his car. Playing on children's swings, singing "Sailing" by Rod Stewart. Happy times!

27. června jde dobrodruh Emulka odvážně na noc do školky. Tomík prohlásí rezolutně: “No way!”

2. července 2022; Plán pro dnešní den. Nanosit asi 50 tašek do auta. Jedeme na dva týdny na chatu. Vyzvednou maminku (Honzikovu tchýni) a její tašky. Vyzvednout babičku (Honzíkovu pratchýni) a její tašky. Vyložit maminku a babičku (a jejich tašky) na chatě a objet přehradu k nám na chatu. Vyložit 50 tašek. Honzík to uzavřel slovy “Please, shoot me.” Po hracholuské chatě se rozlila taková nějaká záře, možná od svatozáře.

3.července 2022; Dnes časně ráno přibyla do našeho kolobežkoparku druhá velká kolobrnda z blešáku v Tuháňce. Chce ještě tak dva tři dny tunit.

6. července 2022; Strejda Jejda: Bilbao je úžasné město. Objevila ho Terii. Stejně jako tu stavbu co je na prvních fotkách. Je to vinice od Santiaga calatravi. Viděl jsme od něj operu na tenerife. Ma úžasný styl. Jinak ve Španělsku jsou hrozně malebné hrady. Úplně jiný styl, než co jsem viděli jinde v Evropě. Dneska jsme úplně tuhoni. Máme za sebou další dvě sesdion na surfu. Dopo. a večer.

9. července 2022 výroba skříní na Hráchách, jako vždy podle dokonalých plánů Terky. Promyšleno a vyšpekulováno i Emíkem. U sousedů zbudován přechod lana mezi borovicemi.

18. července 2022 přiharcovala lektorka frézování i se svojí pomocnicí až z Velké Moravy. Na zápraží, na počest vzácných přišedších, čajový obřad s kouzelnou konvičkou z blešáku.

19. července 2022 hnedka za Bakovem strom na kolejích, cítíme ho pod koly. Přervané czduchové tlakové hadice. hodinu už stojíme. Těším se na Drážďany. Už jsou tu hasiči a budou nosit na hrbech svých nebohých korpulentní bábrlinky s berlemi, diretisimou spouštět je na lanech rovnou na silnici pod námi. Přítomná psiska pijí rovnou z kanistru pro horkem omdlévající pasažéry, Arriva zapomněla na kelímky. Jedno pije i z mé termosky. Škoda, že tu nejsou E&T. Velké vzrůšo.
Ty jsi teda zuřivý reportér.
Stále Bakov, přijel se poptat i pan drážní inspektor na drezíně.
Frčím metrem na bus. Co ty? Ten autobus jede až do Semil, tak kdybych nestačila v Turnově přestup, tak pojedu až do Semil. Tam by měl být ve 20:05.
Eda na mě čekal až dole u trabanta a už má v sobě jednu kapsičku a pytel granulí. Vše zalito a plži sesbíráni. Skleník je plný okurek. Jenom Ti nebudu moci nabídnout borůvkový koláč od Honzíka. A to se držím celý den, abych Ti ho nesnědla.

22. července 2022 k 45. výročí naši svatby mi Kytka špendlírovala ECéčko do Drážďan. Hnedka na perónu na Haupt banhofu neudržela oko suché při vzpomínce, jak si sem jela pro svatební boty a smaltované hrnce, plné květů. Ještě dnes slouží na indukci, oprášeny po tom, co jsme se odstřihli od Putinova plynu. Lidl na HaptBapnhof Dresden ... zmrzlinový absťák zažehnán XXL balením šesti kusového Tablerone maxi nanuků za necelé dva euráče. To nešlo odolat a menší balení stejně neměli. Vedle stařičkého pana Hoppera, kvůlivá kterému jsme do Zwingeru vážili vlastně tuhle dalekou cestu, byl asi největším zážitkem den otevřených dveří uměleckoprůmyslové školy na nábřeží, kousek od Mariakirchen. V každé učebně happening, i záchodky počmárané. Škola ta hodně připomínala tu v Turnově, Alma mater Drahušky Krupkovic. Z většiny pamětihodností tu po tom posledním spojeneckém náletu ve čtyřicátém pátém zbyla jen torza. I v téhle škole a ještě dva obrovité fíkusy s rozložitými větvemi až na zem, větší jsme viděli snad jen v Kandy na SríLance. Cestou nazpět opět zpožděný šnelzuk od Berlína ale perfekní a dojemné doják z padesátého “State secret” na Netflix’s

26. července 2022 první zatěžkávací jízda po zimě, s větrem o závod. Nácvik couvání z kukuřice a do garáže, nezbytný pro získání řidičského oprávnění.

30. července 2022 se konečně sjela parta montérů a reportérů na montáž fotovoltaiky na naší vlastní střechu. Holky vyvařovaly, seč jim síly stačily. Zdenda Pohlreichů by se schoulil zahanbeně do kouta, kdyby ochutnal.
Na večer rozlosován šachový turnaj na čtyřech šachovnicích.

Ahoj, ráda bych uspořádala letní rodinné setkání v neděli kolem oběda v zahradě Cafe Kryštof Harant v Konstantinkách. Někdo na pískovišti, někdo na houpačce a někdo u stolu, ale hlavně pospolu. Co vy na to?
Ajaj!
Paní pětiletka (vím, že mi tak říkáte) si jednou dovolí naplánovat něco jen s měsíčním předstihem, a je to v prčicích… Do kolika to máš, Kubiku? ...
My tě za tu pětiletku naopak obdivujeme!
Situace se nám maličkato krapet komplikuje. Volala jsem do Kryštofa, abych posunula termín na půl čtvrtou, a paní mi řekla, že zatím nemá na sobotu pizzaře. Bude to vědět v pondělí. Bez pizzy bych to odpískala, a zkusila vymyslet alternativní termín. Na těstovinách už jsme tam letos byli. Byly dobré, ale panzanni jsou taky dobré. Dám tedy vědět začátkem příštího týdne. Snad to klapne!
Držíme si všichni palce paní pětiletko.

8. srpna 2022; To si pak člověk čistí zuby klidně i deset minut ... tedy než přiběhnou děti, že už jim skončila pohádka. Vyrážíme domů. Bylo to tu boží! Za tři dny jsme zase zpátky.
Tomík s úsměvem ale pro sichr šeptem: “babička chtěla vzít dráhu”.

12. srpna 2022; Ranní zprávy z domova: maminka louská u snídaně mezi nehtíky blechy z Edíkova kožichu na bříšku. A už je po blechách, jsme sice oba řádně poškrábáni, Edík zdrhnul oknem s protibleší kapičkou, za uchem, ale byl to boj litý.
A nakonec úkolovník od Majdy Bogovic, odjeli všichni na Slovač.

14. srpna 2022; Blešák v Tuháňce. Samo nebe a tak trochu i štěstí při mě stálo, protože byl čutálista z Liverpoolu fakt dobrej. Hrálo se o jeho šachy, dost se zdráhal, prodat nechtěl, jen si jimi krátil čas u svého prostěradla. Dnes už ani nevím, jestli se mi to jen nezdálo. Hlavní ale je, že s nimi fest hrajeme. Intarzie z milimetrové ebenové dýhy. Chyběla jen jedna hlavička bílému střelci. Do vyšších figur dolit olověný balast a absentující kovové pantíky zaměněny za kožené závěsy, aby rozložená šachovnice lépe držela pohromadě, vlastní vynález, jak jinak.
A abych nezapomněl, ještě ukořistěna jedna boží kovaná kudla se stylizovanou hlavičkou na konci ořechového heftu od neznámé firmy Ernst Arligh na stahování kůží a krájení sádla na škvarky. Není mi úplně jasno, jak jsme bez ní mohly doposud přežít.

19. srpna 2022; hřejivý obraz pro maminku. Hladící hlavu Buddhy na Vackov jsem už zase nestihl vyřezat. A aby citlivému Tomajdovi neukápla slza, tak nutno zarámovat pro maminku alespoň nějakou jeho jinou kresbu. Na ty jeho originální výtvory, s tenkými čarami, se totiž tamponový tisk na korundový písek moc nehodí.
Pro sichr tedy zarámován i Tomajdův Ukrajinsky voják, neboť taková nespravedlnost, že hřejivý obraz pro mámu je podle ségřiných mráčků, by se mohl lehce zvrtnout v tichý vodopád slziček velkých jako hráchy z Hracholusek. Tomajda byl přeci autorem té slavné červené upoutávky na opožděnou svatbu mámino a tátovu. Tak to snad skousne a nebude proto bulet.
Ahoj, ještě jednou Vám všem děkuji, že jste dojeli přes všechny lesní i polní výmoly, natřískaným vlakem či hráškovým Ferrari za rozbřesku z Krkonoš, a oslavili to se mnou! Moc si to ho vážím! Omlouvám se, že jste možná odjížděli trošku hladoví v očekávání pizzy, a Lukymu, že parník vynechal poslední jízdu, ale já jsem moc ráda, že jsme se viděli.
Honzíkovo snové ráno, labuťák s labutí a opuštěný paddleboard v ranním oparu.
Přáníčko Všeho nejlepšího + GPS pozice chaty
- Koupit obálku + odměnu pro děti
- Vyrobit papírky a tajenku
Až to uhodne, musí na skále najít papírek
HADANKA 1 "Ukované z mořských vraků, plamínky v nich tancují, lepší nežli biják v kině a ještě k tomu zahřejí " -> uvnitř kamen obálka s tajenkou "Lavička" -> u lavičky papírek HÁDANKA 2
"Skřítkové tam mají domečky a my zase schovávačky" -> najít kartičku ÚKOL 1: postav domeček a zahrej si na schovku. Po splnění dostane DATUM a tajenku "molo" -> házení žabek a pak musí najit HADANKA 3
"Sousedé vzdálení, avšak milý, jednoho dne nelenili, vzali dřevo s provazem, lítáš na něm tam a sem" -> najít kartičku UKOL 2: musíš zhoupnout sebe i děti. Po splnění dostane MÍSTO a hádanku "Sluníčko nás krásné hřeje, děti ve vodě vískají, nejen my, ale i myšky, toto místo milují" navede do zátoky, kde musí najít ÚKOL 3 přeplavat přes -> V S J, W A PIDI PŘECHODEM K
Jasně, že jsem si to užila!!! Moc díky za super rodinný víkend a hlavně večerní parties S tím paddleboardem jste blázni! Moc díky!!! Už se těším, až ho nafoukneme a vyrazíme do zátoky Piraní
Dobré ranko, jste fakt husťáci s takovým nočním přesunem, vynášením děti, vykládání jídla a spol. Respekt také babičce a utečencům ze Sýrie.
Honza Tomajda Emík kytara jogín diplom Tom diplom Ema

25. srpna 2022; Zkus Kuks. V podhradí, tedy přesněji podšpitálí se nám jeden Matyjášův následovník chlubí svými marionetkami. Ve vedlejší chalupě zase narazíme na pařez neboli fichtl barvy krémové, nemlich takové splašené trubky to jsou, jako ty od pana řídícího - učitelského Slípky ze Soběšína, Járy děda, co nám špendlíroval. Dost dobrý pro pronásledování sovětských tanků v šedesátém osmém mým brachusem až do Lobez, kde je zastavil, pro jejich váhu nezpůsobilý most přes Úslavu.

26. srpna 2022; Dost hustej návrat z vejšlapu až od Bogů z konce údolí za hustého krupobití, co bubnovalo do cyklistických přileb, se vyrovnal i trhání máslovek z provizorní plošiny zvednuté nad Bouzkův traktor dne následného. Takhle se s Tomíkem trumfujeme. Zatím vyhrává o fous jen Maverick z Top Gun dvojky svým zdviženým prostředníčkem vzhůru nohama letící nad kokpitem Migu.

27. srpna 2022; Kočky Klokočky, bojovka prvá část a tak trochu po stopách Rudy Bouzků.

28. srpna 2022; Košťálov, lezecká stěna a lanovka

29. srpna zdravíme z cyklo-horo rande na Gutovce.
U nás rozloučení s prázdninami. Všichni už spali, včetně mě. Bogo přišel přesně. Menu: buřty, klobásky, chřupky, ovoce, koláč, zeleninový salát. Děti jedly, pošťuchovaly se, T+A pošťuchovali A+B+E, honily se, stavěly z lega. Jirka hovořil s Bogem. Hezký večer. Těsně před prvním školním dnem, letos taktéž poprvé, dozrálo na svačiny devět sladkých broskví v Nedweisu. Jakoby to máma broskvoň, ta u záhonku Hokkaidó, věděla, že se musí za každou cenu vycajchnovat.

31. srpna 2022, den před prvním školním dnem sroubeny Fardou palandy a pod nimi psací stoly pro E&T. Týden na to vyšperkovány madly, chodidly pana Mathisse, nezbytnými chyty a háčky ze dřeva švestkového.

1. září 2022 Emík svým čelem skoro porazil kandelábr, jen tak pro štěstí, když si to vykračovala poprvé do třídy 1.A. Bábrlinka, kráčející za ní jí něco veledůležitého vykládala a ona se chudák na moment otočila, jako v nějaké grotesce od Karlíka Chaplinů. Vyfasovala pěknou bouli pro štěstí, vzpomínku na ten veledůležitý den. Tomajda si prozřetelně již předem něco žehlil u paní učitelky. Babička bránila svými prsy židličky v první brázdě hnedka u dveří, bedlivě sledována nevraživými zraky ostatních rodičů. Usadila tam Tomajdu s jeho kámošem Matějem Hrudkou z Biskupcovky z přízemí, aby asi mohl snadněji zdrhnout, kdyby tenhle podnik nesplňoval tak úplně jeho očekávání. Emulka naopak zabrala sitz ve druhé brázdě s ušounem Klárkou až u okna. Ale dlouho jim to nevydrželo, za 3 dny je paní učitelka rozsadila, vždy kluk holka… Tomajda to okomentoval jako velkou nespravedlnost.
Pan řídící Šébl z Jarova si dobře pamatoval na babičkuku, mne a hlavně Terku, kterou učil před nedávnem.

2. září 2022 na otočku do Totes Gebirge s bábrlinkou, stanem a Jirkou Dudkou. Jezero Grundlsee, kolem Dinosauřího hřbetu k strašidelnému jezeru Toplitzsee s pokladem z 2. sv. války. Plavba v gondolách kolem 200 metrů vysokých vodopádů s návštěvou horského oka s Ďáblovou štěrbinou. Včerejší vandr, jak tady domorodci říkají, začal hezky - kávou v minimarketu. Uvidíte vodopády, říká vůdce baleťák Jirka. Koryto je vyschlé. První zastávka u jezera s průzračnou modrozelenou hladinou. Náš cíl je výš. Pürhingerhütte. 1637 m. Opírám se o hůl, ze které čerpám energii. Přivezu ji domů Tomajdovi. Odpovědi na můj dotaz všem protichodcům, "wie lange zur Hütte?" Po celou cestu dostávám stejnou optimistickou odpověď, gute Halbestunde. Tak dávám cestou nazpět všem stoupajícím bez ptaní stejné info: "Nur kleine gute Halbestunde." Do sedla dorážíme jediní dva z dvanácti. Dolů to je ještě pořádný flák, ale máme čelovky. Návrat v bouřce za tmy byl dost hustej, jak by řekl Tomajda, vše durch. Krapet malinko jsem zakufroval. Na zpáteční cestě scházíme ze značené cesty. V lese už přítmí. Dole je už vidět kostelík, kam jsme včera chtěli zajít na mši. Jen tak, co by kamenem dohodil, ale od nás ho dělí stometrová kolmá skála. Bouřka jak v Belánkách, stoupáme, klesáme, padáme, vstáváme. Po vápencových skaliskách to klouže. U špiček vibramů najednou vodopád který tu ráno ještě nebyl je plný vody. Musíme opět šplhat nahoru. Jsme dobrých 11 hodin na cestě. Když posléze úplně na kost promočení míjíme první chaloupku, vykoukne z osvětleného okna babička a starostlivě se ptá. ”Jste v pořádku?” Museli jsme oba vypadat dost uboze a zoufale. Ale to lehce napravila dlouhá horká sprcha v kempu. Náš stan je starý. Prší mi na obličej. Vyšly hvězdy. Nevím. Možná ještě naposledy Makedonie. Brokolicová v titanovém PRIMUSu a po koupačce rychle na mši. Mít kufr ve stanu není výhodou. Na nebi spousta hvězd. Mrtvé hory jsou takové lážo-plážo. Na druhé straně Alp je taktéž takové bílé vápencové předhůří Dolomity zvané. Ale tohle je o poznání od nás blíž.
Když sopečná horotvorná činnost zvedla ze dna moře Alpy, okrajové desky vystavěné z vápenatých schránek korýšů a jiných mořských potvor, se rozlámaly a my po nich teď lezeme, jsou mrtvolně bílé. Mrtvé se jim říká zřejmě i proto, že ve vápenci je málo povrchové vody, až na několik jezer. Za celou cestu jsme narazili je na dva prameny. A bez vody života není. To proč dostaly přízvisko “Totes” jsem se totiž nikde nedočetl, tak to jsou jen moje hypotézy.
Je nás dvanáct, jak apoštolů a družíme se. K ránu padne pěkná rosa. Zachrání nás lanolin, kterým si místňačky chundelaté impregnují kožichy své a my jej prozřetelně včas vetřeli do kůže pohorek. To nám kdysi poradil jeden světoznámý cestovatel po říši Zla, nějaký Crha. Sjížděl tamní severní řeky a vše musel mít dokonale naimpregnováno.
Simča kontruje. „No vidíš, o tom jsme se minulý rok bavily se sousedkou. Špekulovaly jsme nad tím, čím efektivně a bez chemikálií impregnovat a ona má doma lanolin. Říkala, že by i trochu dala, ale pak jsme to neprovedly. Nám včera umřel křeč. Koupíme ale nového. Na psa není dobré období. Ale jednou bych ho chtěla.“
Ještě zpravodajství z Hracholusek: „Večeře při západu slunce. Po těchto nudlích Emicka již dlouho touží.“
A z Nedweisu. Bábrlinka odjela za vámi do matičky Prahy a nechala mi tu jako vždy s Edou, velkým kastrolem zelňačky a prázdným džbánem.

Dne následného pro změnu, adrenalinu bylo tento weekend už dost, ne-li přespříliš, všeho moc škodí, rychle tedy raději do kostela v nedalekém lázeňském městečku Bad Aussee. Všude kolem i v kostele na mši ranní, ženské v krojích, mužští všech věkových kategorií krátká semišová kaťata s padacím mostem a zelené tyroláčky, pod nimi zpocené lebky. A podotýkám, to nejsme v Tyrolsku. Tak trochu sem s kšiltovkou nesedneme. A ten jalovcový špalek jsem si domů do Nedweisu odtáhnout nesměl.
Vloni mi tu pobavil čerstvě znovuzazobaný houmlesák. Po návratu z téhle naší túry se neměl k balení, měli jsme už odjezd a on pořad nic. V poslední chvíli vysvlékl všechno špinavé prádlo, promočené boty a hodil to vše i baťoh do popelnice, vytáhl čerstvé šortky, triko a sandály z igeliťačky, jak byl zviklej z předešlého působiště a vyjeli jsme nakonec načas.
Suvenýry a inspirace. Polévka s jedním obřím játrovým knedlíkem na rozdíl od těch našich malých mnohých. Kuře po Tyrolsku po několik hodin pečené v litinovém kastrolu vystlaném jen senem z horských lučin na látech OLYMBERYL. Na druhém konci planety cowboy podobně využíval termoskový efekt, uchovávaje butylky svoje taktéž v seně, aby mu nevychladly nebo naopak neohřáli obsah studený. Jak libo? A mužici a vojclové Napoleonovi termo-izolační vlastnosti rádi zneužívali ve svých láptích proti omrzlinám.

5. září už zase v Nedweisu a rajčat je stále ještě požehnaně a začíná slejvák. A to je jen zlomek naší letošní sklizně. Pro vyhladovění národa si Putin vybral špatný rok. Rozdávejte.
Pardon Tome, stále jsme pohlceni podepisováním aktovek, pastelek, pytlíků na bačkůrky, obalováním sešitů a rozstříháváním všeho možného. Prezident musí počkat. Ale souhlas, že politiku je rozhodne třeba sledovat! Abychom si mohli nadále v klidu obalovat sešity. A také plánovat oslavy. Aneb paní pětiletka se hlásí. Budeme rádi, když si uděláte čas a přijedete v neděli 2. října na časný oběd k nám domů, abychom oslavili narozky děti. Simonka se Štěpánkou tu budou již od pátku, ale rodiče (a možná i Terezka) mohou až v neděli, kdy se však zas S&Š vrací domů, a proto píši časný oběd, např. 11:30. Vyhovuje Vám to? A mohli bychom poprosit Kubíka nebo Helenku, zda byste přivezli také babičku? Moc děkuji a přeji pěkný den!

14. září 2022; Mám tu celý den jednoho hosta. Bogovic jeli do Prahy na promoci. Dobře hřeje na nohy pod stolem. Eda raději zdrhnul, aby se na to nemusel dívat. Dokončeno schodiště do pokojíčku pro panenky, dva věšáky pro školní brašny, madla ze švestkového na šuplata pro nové psací stoly od Fardy a vyfocen skleněný džbán.

22. září 2022; Renda, ten od Saši, přibyl do Nedweisu. “Popáté jsem už přelouskal Postřižiny a inspirován Pepinem, jsem tady a rozhodl jsem se, že u Vás budu bydlet.“
Cestou od vlaku jsme hnedka dole u trabanta potkali Denise. Ukazovali si délku svých vousů a ten se také nechal slyšet, že se zastaví. Rendík přivezl domácí vínko, ze všeho co jeho zahrádka u letohrádku Hvězda dala a Denis to určitě zavětřil. Pak se postupně představil všem staro i novo usedlíkům v údolí. Dále ještě dovalil modré slaďounké hrozno a ještě zavařovačku s vlašskými ořechy na jemno strouhanými na mlýnku na strouhanku, smíchanými se třemi lžícemi medu, prostě bomba, nejen kalorická. Celý týden mám k Edíkově nezměrné radosti vařil z hub nalezených v Guričově lesíku a večer vždy pravidelně sušil svoje fungl nové naftařské křusky z nějakého vídeňského blešáku, řádně impregnované našim lanolinem, stejně ale durch vždy promáčené. První dva večery jsem ho tak dokonale zasvěcoval do taktik hry šachové, že mi následné čtyři večery lehce porážel. Zřejmě okoukal ještě více, nežli jsem mu říkal. Geniální pozorovací talent. Pan učitelskej byl na výsost spokojen se svým žákem. Ta radost nesmírná, obrácením dušičky nové na víru svoji šachovou způsobená. Akvizicí další ovečky nebohé.
Když přijela na přepadovku moje Kytka tak nás oba lámal, abychom určitě přijeli na jaře alespoň na tři dny do Vídně, že tam jsou pravidelně každou prvou neděli v měsíci vstupy do muzeí gratis a celý víkend hafo blešáků, věděl, že na to já slyším. I Kytka skákala do výše nefalšovanou radostí.
Rendík mi také za těch dlouhých šachových večerů prozradil něco o svém odvážném snu. Až se vyhrabe z těch dluhů vůči státu a ten mu odplombuje byt s jeho vyleštěnými parketami, ten hnedka vedle Koh-i-noorky, prodá ho a koupí chalupu bez elektřiny, jen s vodou z pramene, někde pěkně v horách, nejlépe v Albánii, anebo severní Makedonii. Velké cíle velkých mužů. Už se těším, jak tam za ním vyrazíme a přivezeme mu nějaké hrnce, jako onehdá do Rumunska té stařence, aby měl taky na čem klohnit ty svoje vyhlášené dlabance.

On má táta svoji hlavu a v tom ho nikdo nepředělá. Má vždy svůj program docela nabytý, stále jezdí na zahrádku a na výlety. A když je tady tak se ho snažím kulturně zabavit. My jsme s tátou taky nějakou dobu nebyli v kontaktu a tak jsme myslím oba někdy opatrnější. A se mnou to není taky jednoduché. Jak jsem s Josefem sama a ještě si snažím dodělat poslední rok školy, tak mám občas nervy nadranc. A jsem moc ráda, že mi tak moc pomáhá s hlídáním a že má Josífek alespoň nejlepšího dědečka, protože už nikoho jiného nemáme. Táta přijel od vás s báječnou náladou a krásné odpočatý. Děkuji. Říkal mi, že si budete volat a také myslel že přijede už teď v říjnu. Musím běžet vyvenčit ty moje divochy! Přeji hezky víkend.
Karolína.

27. září, dnes by oslavila vaše prababička Naďa 97 let. Jako zázrakem ráno vykvetla její růže, kterou jsem po požáru Hradecké přivezl sem do Nedweisu, pnula se po zdi úplně spáleného domu, jako zázrakem přežila ten fajrák.

6. říjen 2022; Takové nějaké déjávu. Velkou i Malou Fatru jsem přecházeli před nějakou téměř půlkou století s Váňou a Reesseem a jeho třídou ze Stříbrského gymplu. Ivan se tehdá vyšvihl na divokého koníka a sletěl jako brambora. Do konce přechodu se s velkým sebezapřením jen belhal. Jen večer pod starým uschlým dubiskem do kterého jsme se trefovali svými vreckovými nožíky a sekyrkami, trochu pookřál. zapakovali jsme do telete celej svůj majetek, deku z velblouda, lahváče z Božkova a dva hřebíky. Protože doma je tam, kde si jeden může pověsit klobouk, proto ty hřeby.
Výprava na Malou Fatru. Pro mě ještě neobjevenou. Jirka Dutka, rockenrollový tanečník, náčelník a cestovatel, pozval jako už po několikáté i svoji maminku, baletku z ND, spadla do propadliště a měla po kariéře.
Vyjeli jsme v těsně po sedmé z Proseka a ve dvě odpoledne již v Terchové, kde se narodil, zbojničil a na hák za žebro pověšen byl Jura Jánošík, co bohatým bral a chudým dával. A též coby kamenem dohodil od rodiště Aničky Bogo, dnes léčitelky všech neduhů v údolí našem Nedweiském.
V kostele krásný pohyblivý betlém. Josef nevěřícně kroutí hlavou, co ... Dnes jen malé okruhy, ještě zbývá kalvárie. Jirka funí, má triko teplé, flanelku, svetřík a mikinu. Babí léto v plné nádheře i nálada příjemná. Lanovka na Velký Kriváň, kolik těch Kriváňů vlastně majů. Jirka chce platit on-line. „Všeci majů ikveerko (IQ) iba vy ně.“ Předběhla nás další skupina babek. Na to, že můj táta Přemysl byl vlažný katolík, tak tady má boží muka s vytesaným rokem jeho narozenin. Příští rok musíme řádně oslavit jeho stovku. Sestupujeme, cesta je blátivá, při pádu jsem ztratila brýle sluneční. Nejrychlejší podzimní sjezd na blátě po zadku. Na horské drevenici svatba. Nevypadáme ani trochu jako svatebčané. Na wecke si doplníme vodu. S velkým sebezapřením jsem neokoštovala svatební koláčky.
Dole pod třetí už sjezdovkou byla v chajdě velká svatba. V kiosku, v bufáči brali kreditku jen nad 5 €, tak Kytka zašla do sálu zasvěcenému svatebnímu obžerství načepovat skromně vodu do petlahve. Stoly kolem se prohýbaly různými laskominami, bohužel jsme nevypadali jako svatebčané, tak jsme si načepovali jen tu vodu na místní wecku. Gatiska po prdelióznim sjezdu po sjezdovce snědé. Krom svatebčanů na nás pod lanovkou čekala i brčálově zelenkavá kobylka luční. Díky dokonalým mimikrám se schovala v salátové sekci. A nežinýrovala se okoštovat, coby družba, něco z těch prohýbajících se stolů. Podařilo se jí splynout s davem. Na rozdíl od nás.
Večer bude přeci grilovačka, tak nebreč. Kocour Mikeš bude mít plné brucho.
Janošiekové diery. Je sobota a také více kaštanů. Nevystoupali jsme na Malý Rozsutec. Příště. Toliko na grúň a do sedla. V tom prosluněném sedle mezi Veľkým a Malým Rozsutcom, jako před chvilkou na Chlebu s velkým „Ch“, chléb s majkou a nožíkem řádně nastrouháno něco hoblin z lisovaného bobku uzeného černého čaje, ovoněného yačími lejny, vezeného onehdá s mámou Terkou až z Upper Mustangu, do titanového hrnku PRIMUS, který taháme všude sebou. „Terkulko, když jsme si minulý týden spolu vyrazili na jablkobraní a pak stěhovali u vás na Hráchách ty těžké surfy, tak jsem si říkal, že tu Annapurnu s dvojčaty už nedám, ale po dnešku to už vidím optimističtěji, možná jo.“
Večer vyhlášená Haluškáreň na rohu. Jirka si objednává halušky se zelím, což jsou střapačky. Přisedá k nám dvojice inteligentních mladých Slovaček a probíráme aktuální politickou mapu obou našich státečků. Názorové vnitřní rozdělení obou národů ale nakonec z toho čiší optimismus do budoucna, že Putin, zvaný zachvatnik samoubijca, půjde k ledu. Bojí se trochu o dost více, mají ho za humny, padla-li by Ukrajina.
Války, ač vždy strašné, často dokážou překrystalizovat napadený národ k lepšímu, přeházet priority jeho. Do pozadí uklidit oligarchy a korupci, která je podhoubím a bahýnkem ve kterém se rádi bahní. Prostě si získat úctu civilizovaného světa.
Přihodilo se mu to nejhorší, co se může vůdci státu stát. Uvěřil vlastní propagandě.
„Bolševik neskončil, bolševik trvá,“ křičí Otto von F. v ukrajinské Moskoviádě evokující naše vlastní hektické devadesátky. „Impérium si zahrávalo se svobodou, s myšlenkou na obrození a přetrvání. Jenže když se ta stará kurva vysvlékla ze své původní kůže, ukázalo se, že jinou nemá.”
Cestou domů, po tomhle oslím můstku, potkáváme několik Border Collií a seznamujeme se s jejich páníky. Slováci jsou příjemní, už nejsou “malí trpění Husákovy bratři” a my zase nejsme“ ty Cesi”. Dnes před spaním ještě kalvárii, asi jen já.
Náčelník cítil ve svých starých rokenrolových kostech, že přijde slejvák, a v noci opravdu přišel.
Je ráno. Konečně kalvárie. Terchovský místní muezzin z repráků, jako u nás na vsi za hlubokého socíku trochu dvojsmyslně vyřvává:“ Kdo chce čerstvé brambory, nechť se dostaví na pole, bude mu nakopáno přímo do pytlíku.“ Potkávám pána s huskym. Husky na mě skáče, pán odhání huskyho holí, husky odskočí, pán mě praští. Také pekný deň.
Dříve byl záchytným bodem všech cestovatelů McDonnald i pod pyramidami a dnes je to Lídl.
Stejně v Drážďanech jako v Jánošíkově Terchové. I já tam skočím Jirkovi pro jogurt a klobásku.
”Vloni tam boli s námi i naši starůškové a to jim táhlo už na pětašedesát. Nevzpomínejte na mě ve zlém.“ Hnedka jsem povyrostl se svými sedmi křížky o pěknej kus. „I náš kocůr je kotný. Je jako gula po tom vašem včerejším grilování,“ loučí se s nám paní bytná před dřevěnkou, naším dočasným domovem. Tak to je asi tak všetko z Fatry Malej. Jo abych nezapomněla. Z chrpta Velkého Kriváně to lze propojit s jednou nocí na hřebeni až do hradu Strečno, míněno té zříceniny staro hradu na pravém břehu Váhu. Stejně malebný jako ten v Tomajdově pohádce, režírované v pauze mezi úkoly. Po krátkém obléhání i námi konečně ztečeno.
Na hranicích nazpět jsme museli pohraničnicím zazpívat tu vodrhovačku: „Kde domov můj“, aby uvěřily, že nejsme Syřané. Už nás skoro propustily, ale jeden neznaboh, náš spolulezec ze zadního sitzu stihl zakřičet: „Kdo jste mi sežral ten salám“ a museli jsme všichni ven na pořádnej filcung. A to ani nestačil říct alejkum. Bratři Syřané vřele Vám doporučuji, vedle make-upu použít jako mimikry i pilování pořádné výslovnosti té hezké odrhovačky.
Na zimu plánujeme přechod na sněžnicích.

9. října 2022 vyšel článek v Respektu na hrůzostrašné to téma nespravedlivě přeškrtnutého razítka v sešitě Emíka od chvilkově pomýlené paní učitelky, pár dní po tom slavném dni prvém … Nevyvratitelný důkaz globalizace světa dnešního, dokreslující toto.
Díky Jirko! Kdo najde odvahu poslat to paní učitelce? :D

10. říjen 2022; Konečně babí léto. Moji milení, víte, že nosím mobil v podprsence jako správná Romka, teď jsem si ho dala pro změnu do kapsy zadní. Spadl mi do záchodu. Nemám drátek na vyjmutí karty. Tak až dojedu do Plzně, zajdu do Plazy. Máma, Květa.

15. říjen 2022; Posíláme pozdrav od mohyly Hanče a Vrbaty ze školky jógy, co jsem dostala od tatímka k narozkám. Máme tak zkřehlé prsty, že nám nejde otevřít batoh se svačinou. A ta panoramata! Máma
A na Vackově? Mírné shrnutí. Včera dost telky, té postarší od strejdy Jejdy, co ale už rozumí řeči lidské. Tomík smutněl, nemohl usnout. Počítali jsme ovečky, kterým jsme dali jména. Poslední byla Žanetka a Zikmundek. Tak já zkusím usnout, fňuky. Dnes s Emičkou v bazénu a odpoledne v Ajráku - Websterovi.
Čertice Luciferka s klapající čelistí ze zimostrázu a vývrtkou v zádech ze žlutého mahonu, co napíná její bicepsy a ZOE s broušenýma očima z Preciosy, tak ty obě se nechaly slyšet, že je jim v Nedweisu smutenka a že by se nejraději přestěhovali na Vackov k E&T do pokojíku nad jejich nové školní stoly od Fardy.

19. října 2022 dýňobraní na dvorečku v Biskupcovce.
A v Nedweisu dnes z tamních našich latifundií zmizela poslední nevěsta v závoji - záclona, konkrétně ta na arónii, neb neměla už co chránit před opeřenci, se kterým se poctivě dělím o úrodu. Do vloček utržena poslední kulička téhle boží bobuloviny, která naštěstí chutná jen mě a ptactvu. A na ošatce nad kameny dozrávají poslední letošní žlutá rajčata. Edíkovi nešmakují, proto tak dlouho vydržela.

20. říjen 2022; Už jsme v Lisabonu a pokračujeme až na nejzápadnější cíp Evropy. Zpožděni letu v Nantes hodinu a půl, potom problém s kreditkou při půjčeni auta a hledání parkoviště v noci v centru:) Ale máme vše. Auto, ubytko a jdeme na snídani, na pastel de nada:) po obědě ještě do peniche.
Strejda Jejda a Terka Šerka.

22. říjen 2022; Ode dneška už má pršet až do příštího čtvrtka:) vidím to na surfing v dešti:) Vezu dnes Terku na odlet do Porta. Užívejte moc v ČR!
Z domova: Sraz maturantů po dvaapadesáti letech v krčmě u Švejka na Borech v Plzni. Pendolinem profrčela jako vítr pohledná mladá Ukrajinka v šátku na babku, tipoval bych jí na vysokoškolačku, vysypávala odpadkové košíky u každého stolu a s nonšalantním úsměvem nám vesele oznamovala, “dnes uklízí Ukrajina”. Něco novinek, svíčková, jedna plzeň a schnellzugem rychle nazpět, směr Tanvald mi ujel o minutu před nosem, sedím už v dalším. Může za to pan Lídl se svým café latté. Ještě mi čeká noční pochod ze Semil přes kopec.

23. října 2022 se konečně koná už po několikáté odložená oslava sedmých narozenin E&T. Dort s motivem severní ledové krajiny s ledovcem, iglú a ledním medvědem, vytvořený maminkou za asistence návštěvy z Moravy. Jako každoročně mi Tomajda zapůjčil jednoho ze svých třech motýlků. Co se týče, a to nejenom garderoby, je už daleko, daleko přede mnou. O Emiččině šatníku ani nemluvě.
Návštěva čerstvě renovované mamutice v Národním muzeu. A direkt tam, na jeho schodišti jsme měli s Finčou, jeho Mončou a Hankou Knížkovou, dnes profesorkou tibetologie, přednášku, po našem návratu z Tibetu, před rovnými pětatřiceti lety.

24. října 2022 už zase v Nedweisu. Babí léto jak má být. Když to jeden s tím ranním škrabopisem cestopisných vzpomínek a tohohle deníku prošpikovaného SMSkami z často minula hodně dávného, za pozdního podzimu na zápražní fošně dřepíce, přežene a tou roční dobou už dost nízké slunce se mrcha začne schovávat za roh, zjistí on, že mu trochu dost kručí v břiše a je nejvyšší čas uklohnit si kus žvance k obědu. Rameno levé si pomalu tím pressem kliďánko odumírá. Ani posledních pár paprsků už nemá tu sílu protáhnout se břečťanovou clonou na tom rantlu chalupy, za sluncem pnoucímu se. Potom takový normální Nedweiský oběd ve třech. A abych nezapomněl, oslava dvojčat byla jako vždy excelentní. Dobro došli.

25. října 2022 Emička meets Emička. Aneb včerejší návštěva bubenice Zdíšy a jejich třech holčiček Emičky, Izi a Oli. Děti si procvičily What is your name?&How old are you? Holky naštěstí rozumí i trošku česky nebo mluví mezinárodní miminkovštinou.

26. října 2022; Babí léto, letos zaspalo, krapátko opožděné, zato ale obzvláště vydařené, si jedou dvojčata užít o svých prvních podzimních školních prázdninách, kam jinam, než na svoje Hráchy. Máma Terka se dycinky smluví s potomky Járy Slípky a tak to tam zase žije, jako když se chaty stavěly a my s brachusem byli ještě tak krásně malí. Děda Slípka, v pořadí již druhý Jaroslav, má chalupu jen kousek odtamtud ve Skelné huti.

29. října 2022 na Hráchách E&T na houbařské výpravě a pak brambory v popelu a bobřík odvahy ke studni a zpátky. Tohle babí léto padá jeden teplotní rekord za druhým. V podvečer asi letošní poslední koupačka ale přes přehradu to nedáme. Ráno opět božsky, ale už frčíme domů. Babičce jsme nechali půlku hub a dostali jsme sprďana, že jsme odmítli kapra. Příště ho tedy berem.
Moji milení, nefunguje mi mesík, proto píšu z fogyho. 12. 11. bychom rádi navštívili Terezku a Toma v Berouně. Prosím, aby si dotčení zapsali v kalendáři a nepředstírali, že nejsou doma. 26.11. a 27.11. vás všechny: T+T+E+velký T, H, malý T; zveme k návštěvě zapomenuté chalupy v Podkrkonoší v tzv. Nedvajzu. Program a výlet ještě sdělíme.

5. listopadu 2022 jako téměř každou sobotu výprava za Rumcajzem na farmářské trhy do Jičína. Tuto sobotu pro hlávky zelí do zelňáku z kameniny, ve které bude řádně napěchováno na zimu. A ejhle, do cesty se nám připletly vepřové hody. U stánku s uzenými klobáskami se zašprajcovala nějaká babka, úplně to zašpuntovala a nechtěla se hnout od těch božích ochutnávek. To chudáka Kytku dost namíchlo. Naštěstí vedle rozdávali krajíce chleba tlustě mazané sádlem se škvarky a navrch sypané čerstvou cibulí, a tucet dalších lákadel. Takže bufáč pro bezdomovce ostrouhá a můžeme ho dnes kliďánko vynechat. Škoda, schází se tam dobrá sebranka.
Ze srazu maminek a trochu odrostlejších miminek na Vysočině: Sláva, nazdar výletu. Nezmokli jsme, už jsme tu. 10 dospěláků, 9 pcků, 3 dogy a 2 fretky. Tomajda si pro sichr pořídil plánek schodiště pro noční průzkum chalupy. Bylo to moc fajn.

7. listopadu 2022 nám Krupajzníci jako každoročně přivezli od jednoho rybníku za Turnovem krůtu. Letos měla 23 a půl kg. Už je rozpracovaná a Eda břicho jako balón se tak tak dokáže odvalit pod prominentní křeslo před kamny, do košíku se dřevem. Já jedu vláčkem za Petrem Pithartem do DOXu na pokec.
“To že jste byl pomýlený komouš Vám nakonec odpouštím, ale jinak jste moje krevní skupina a rád bych Vás viděl na hradě, proto jsem přijel až z těch našich kotěhůlek. Můj fotřík u nich byl taky 4 roky, co sloužil pod generálem Čepičkou a celý život si to vyčítal.” Jako Faust se upsal ďáblu aby mohl dostudovat. Hlavně tohle téma rozebíral při křtu své nové knihy Podnik s nejistým koncem, knižního rozhovoru, který sepsala novinářka Respektu. Součástí křtu byla i debata o tom, co aktuálně hýbe, nejen českou politikou a společností. Diskutovali i šéfredaktor Respektu Erik Tabery a slovenský spisovatel László Szigeti. Moderovala to vše Lenka Kabrhelová. Tahle zpověď se točila hlavně okolo jeho role v Občanském Fóru, o tom jak vždy preferoval parlamentní demokracii oproti té přímé. Je mistr řemesla rétorického, jako staří Římané, jeho mezery jsou často středníky, takovými dlouhými odmlkami pro upoutání pozornosti, co nakonec z řečníka vypadne. Je to patrné i na jeho žácích. Dodnes přednáší. Vždyť i zpovědníkem byla bývalá jeho studentka Andrea Procházková. Dnes redaktorka Respektu. Jako diskrétní zpovědnice posloužil přeplněný velký sál DOXu. Vzpomínalo se na cesty do Izraele i na jiného Petra, Tigrida. Bylo narváno a rezervace na tuhle sešlost byla vyprodána hodinu po rozeslání pozvánek. Celé to bylo takové něžné pohlazení po duši.

9. listopadu 2022; Pendlování mezi chaloupkou v Nedweisu a školkou, pardon školou na Žižkově jsme s Kytkou vyhladili asi už k úplné dokonalosti. Zamáváme si z vlaku do vlaku v Mladé Boleslavi. Litinová kamna OLYMBERYL v kuchyni ani nestihnou vychladnout a nejvíce je spokojen Eda.

10. listopadu 2022; Tak mi Kytka, ta, které je zcela po právu a nezpochybnitelně připisován vynález gumičkovmíku, v pozadí žlutý rakytníkový extrakt - juice, zatáhla na dobročinnou aukci do Semilského muzea. Jen jsem se podrbal na nose, licitátor to vzal jako příhoz a tohle je výsledek. Původně jsme tam chtěli udat jednu vitráž pro hospic. Pojmenování si autorka zřejmě vypůjčila od afrických dřevořezeb.

13. listopadu; k obědu máme zbytky ze včerejšího svatomartinského kuřete. Dobrou chuť a pěkné nedělní odpoledne na věž, do Nedvajzu i do Berouna.

14. listopadu 2022; Přeposílám konverzaci s paní družinářkou. Možná jsem se na Tvůj vkus ptala až moc mírně, ale nechtěla jsem dětem znepříjemnit pobyt v družině. Každopádně jsem ráda, že jsem paní učitelce napsala, a její odpověď mi přijde rozumná a uklidnila mě. Nicméně i tak už se těším na další kontinent Až si to přečteš, tak to můžeme probrat . Pěkný den. Terka

Dobrý den, paní učitelko, již několikátý den přemýšlím, jak to formulovat, a zda Vám mám napsat, ale otevřená komunikace mi většinou přijde jako nejlepší způsob řešení, a tak to zkusím. Velmi si vážím projektu Zeměkoule, který jste pro děti v družině vymysleli a připravili. Myslím, že je to vysoký nadstandard toho, co v družině děti běžně dostávají. Díky Vám za to! Chápu, že v měsíci listopadu probíráte Asii, a proto si každá ze tříd vybrala jednu z asijských zemí. Podle seznamu vybraných států jsem pochopila, že nebylo nutné vybrat si deset nejvýznamnějších asijských států. Mohu se zeptat, proč jste pro naši třídu prvňáčků vybrala Rusko, prosím? Není to v současné době příliš složité téma? Určitě se jedná o významnou zemi s krásnou přírodou a velkým kulturním přínosem, ale v kontextu současných světových událostí mi nepřijde šťastné pouštět dětem v družině ruskou hymnu. Jistě však k tomu máte své důvody. Mohla bych je znát? Nepřišlo mi vhodné to řešit při vyzvedávání dětí, a tak jsem raději zvolila email. Ale moc ráda to s Vámi proberu i osobně. Děkuji a přeji Vám pěkný zbytek neděle.
Tereza Hrbáčková

Dobrý večer paní Hrbáčková, určitě se příště nebojte napsat i dříve. Děkuji (za celý tým školní družiny) za uznání naší snahy dětem poskytnout co nejlepší program. Snažíme se najít balanc mezi předáváním informací a hrou, která je obzvlášť v dnešní době plné kroužků, velice potřebná. Zvolila jsem tuto zemi, nejen proto, že mám ruské kořeny, ale i proto, že k ní mám dětem co říci, ruský jazyk ovládám a mohu zodpovědět případné dětské dotazy. Dle mého názoru dané téma právě složité vůbec není, když je ale člověk ochotný se na tuto situaci podívat z jiného úhlu pohledu a pojmout ji zábavnou a naučnou cestou. Snažím se dětem poukázat na rozmanitost této země, na to, jak lidé žijí, co naše kultury mají stejné a čím se naopak lišíme, ukázat písmo jiného státu, zajímavé pokrmy a zeměpisné zajímavosti. O válce jsem nemluvila a ani by mne to nenapadlo (i když je Vám asi zcela jasné, že každé dítě ví, co se děje, v jaké míře - to je vždy na rodičích), naopak jsem děti upozornila, že ve škole máme spolužáky z řad obou národností, ale hlavní je to, jací jsme lidé, ne odkud pocházíme. Krátkou ukázku hymny jsem dětem pustila pouze na porovnání s naší českou, kterou jsem pustila ihned poté. Vyhlásila jsem družinovou soutěž o malou odměnu, kterou se snažím dětem tento projekt zpříjemnit :)
Mým úmyslem nebylo nikoho vyburcovat či pohoršit, ale vzdělat. Snad jsem Vám tedy odpověděla na Vaše otázky a pokud ne, neváhejte mě kontaktovat.
S přáním hezkého zbytku víkendu, Semrádová Tereza

Terko, Ty jsi se minula povoláním a je to moje chyba, měl jsem tě dokopat na Diplomatickou školu. Velká škoda takového talentu pro celé lidstvo. Už jsi nás mohla zastupovat v EU nebo v OSN.

27. listopad 2022; A je tu už zase Advent, mráz definitivně zašpéroval, jako každoročně včelín, kam lze na návštěvu až do jara vyšplhat jen po tlustém laně, jako korzáři. Tomajda to má už zmáknutý od léta.

5. prosince 2022; Dnes cestovala Terka s dětmi do školy Vánoční tramvají. Já byl doprovodné vozidlo. Byly to trochu nervy. Museli jsme vstávat o 20 minut dříve, a stejně jsme ji málem nestihli. Nejezdí moc často.
Večer nás ještě čeká Mikulášská v družině a večer, už za tmy, v Biskupcovce na dvorku. Informace o chování hlavních protagonistů jsme pro sichr již práskli a řádně předáli na motáku čertovi s řetězem. Na jeho jasnovidectví prý není spoleh. Stejně to zkratkovitě popletl a trochu vyděsil Emulku. Tomajda to má jako vždy na háku. Ale přesto usnul úplně sám na své nové palandě. Pravda, museli jsme si s tatínkem ustlat na matracích dole na podlaze.
Terko, našla jsi už ten moták pro čerta, jak jsi v něm práskla svá robata?
Zveme všechny na sváteční guláš mezi svátky, i to psisko, co si máme od Vedrálka přivést den před jmelobraním v sobotu před Štědrým dnem. Tiše, zatím o tom drobotina nesmí vědět a reálné nebezpečí tu je, Emulík prolomí každé heslo na iPadu a už mnohé přelouská, tak pro sichr tenhle zápis ještě nevyvěsím.

7. prosince 2022; Květíno první klavírní koncert před vyprodaným hledištěm.

16. prosince 2022; Emička mě dnes poprosila, zda by si mohla ještě chvilku číst. Vzala si čelovku a přečetla tři řádky Psíka Nezbedníka. Úplně sama! Na čtvrtém řádku jí zabrzdilo “protože” Je to krásné, jak se jim rozšiřují možnosti a už si umí sami něco málo, zatím hodně málo, přečíst.
Právě jsme absolvovali děčínský kurz pečení vánočky. Těš se!
Pohladili jsme si králíky, morčata, telátka i kravičku Haničku, štěňátka, býka i koťátka. Prasátka jsme nehladili. Klovla mě slepice. A taky jsme byli venčit kozu na vodítku.
Honzík s tím pejskem docela souhlasí, takže si to vážně rozmyslete.

17. prosince 2022; Před dvěma týdny jsme si jeli pro brambory k Vedrálkovi, pak následovalo několik rodinných porad, a takhle to nakonec dopadlo. Je to Border kolie. I brácha je ještě volný.
Včerejší coming out se vydařil. Tomík omdlel, tedy přesněji přijal tuto zprávu se slovy: “já asi omdlím” a Emička se nepřestala usmívat i ve spaní. Mělo to být překvapení, ale speditér přivezl nerezové misky, dva pytle sušeného krmiva a profláklo se to moc brzo.
12:30 ze školky
13:00 odjezd směr Vedrálek pro Border kolii, tedy přesněji kluka
16:00 je všechny čekám, topím od rána i v pokojíku nahoře a chystám rizoto
Misky vypíglovány.
Ještě mě napadá jméno NED od místa pobytu Nedweis...To určitě žádný hafan v okolí nemá.
Právě se to teď řeší v autě cestou pro to psisko. Zatím vítězí Tonda II.
Když to vyjde, tak bych ho přivezl ukázat mezi svátky. Jaký máte program?
Už není cesty zpět!!!
Ráno Krupajzník vyjel na zpátečku, ale raději pro Vás přijedu se sáňkami. Půjčil jsem si je od Karla.
Vzal nám dráhu hned dole u trabanta, kličkoval mezi auty. Nescházelo moc a jeli jsme si pro bráchu. Nahoru jsme se museli vysoukat už se saněmi, vyjely jen čtyřkolky.
Čipování a očkování. Emička si to jistě jednou pověsí ve své mezinárodní veterinární praxi. V rodném listu má 1. září a narozeniny tak může slavit s dvojčaty abychom nedělali tolik dortů.
Šachová partička. Tomík už má fotografickou pubertu. Před spaním koupel s žahavkovým šamponem. První noc spal u mě na polštáři, čumák vedle čumáku. Ráno jedno hovínko u dveří. Eda žárlí, na to velké hovínko. Uteklo už víc než sedm zim, co sníh kolem zápraží měl takovýhle žlutý nádech, jako dnešního rána. Takový, před kterým varují Eskymácké mámy svoje robata, aby si z něj nedělali eskymo na špejli. Ten černý minulý toho jména, tehdy uvolnil velkoryse životní prostor pro naše dvojčata, aby nám na ně zbylo dost časoprostoru.
Hned po příjezdu poplach. Blechy!!! Poznání. Krapet rácia na rčení, že blechy psí i kočičí na jejich páníky dvouhnoháky nespěchají, zřejmě je. Ono se jim z těch huňatých kožichů naštěstí nechce. Eda dostal výjimečně povolení spát v nohách na peřině, protože jsme mu sem nasadili to strašné hyperaktivní zvíře, jemuž už stačil nasadit do kožichu pár těch blech od Kočů z křižovatky, kam pravidelně vyráží za svým kočičím harémem.
Ještě na vysvětlenou. Abyste si nemysleli, že jsme, jako rasa nějací otloukánci. Amíci nás používají na chytání Mexičanů strejdy Jejdy, kteří přelézají tu fungl novou Trumpovo zeď. Proto "border".
Díky Bartošově datové schránce je Toník už přihlášen u paní starostky jako hlídací pes tady v údolí. Velká chvála šéfovi pirátů. Sedmdesátníci to mají za celých 100 Kč ročně. V Praze to koštuje několik tisíc. Ještě mi schází zaregistrovat jeho čip co má pod kůži do všech databází, aby ho, až zdrhne policajti řádně vrátili domů. Nebo uvažují o nějakém GPS trackeru do obojku nebo pod kůži. V druhém případě je dobíjen bezkontaktně z obojku.
Před Toníkem přibyl naposledy, právě před rokem, do našeho údolí „Vestaj“ u Bogů (vesnické tajemství, jak říká Andík). Ten náš všerozkousal má pěkně růžové ťapky, protože toho ještě po světě moc nenachodily ani nenaběhaly. Vyhlášený botožrout, na rozdíl od jedničky, které nejvíc šmakovaly žluté tenisáky. Drahá to gastronomie se dvěma narkózami.
Eda trucuje.

18. prosince 2022; Sociální lepidlo každoroční jmelí. Za zúčastněná psiska děkuji všem dvounohákům, že nás vzali sebou na jmelobraní a ledobraní. Jinak tradiční sestava, kde nesměl chybět P3K, Váňa, Dalibor, Hrubián, Hadík, Venca a omladina, co pomalu ale jstě přebírá lezeckou štafetu od nás.
Každým rokem si říkám, když nemohu zvednout pohorku k bradě na pahejl uschlé borové haluze, že je to naposled. Letos byla obzvláště krutá kosa, ale malebná, jako od pana Lady. A ono ke všemu roste mrcha nějak pořad výš a výš.
V hospodě po, ve Staré Boleslavi, Vašek Havluj vyprávěl, jak omylem přistál sám s Cesnou na 330 metrovém letišti-neletišti a nemohl se odlepit. Prorazil plaňkový plot a to dělá zkoušky na akrobatické létání, nebo možná proto.
Byl to Jirko Český Dub - a jestli má někdo nějakou větší zahradu, tak to můžu příště trefit k nim domů... Změřil jsem to podle map, bylo to 330 m, to je fakt málo, ale kdo má tak 400, může se bát, že mu tam nějaký pitomec přistane. Měj se, pozdravuj všechny, a zvířata zvlášť!
Vášek

Odpoledne, ještě dne toho, cestou Sherwoodem do Státní opery na Jeníčka&Mařenku mi upadly podrážky na jediných černých křustkách, jinak opera jen v ponožkách perfektní, vřele dopoučuji. To víte, od maturity už uteklo hodně vody...

19. prosince 2022

20. prosince 2022 koledy na dvorku. Ano do Nedweisu, Zdenda před chvíli volal, že po něm Magda vyhlásila pátrání, když se ani po hodině nevrátil, a šel jen vyhodit plasty. Že by se potkali dva nejupovídanější lidé ze Žižkova. Honza.

24. prosince 2022; Štědrý den započal pohádkovým maratonem v Biskupcovce, kde dvojčata spala i s Toníkem. Budíček na 3:10 a 3:19 už byla loužička i bobík na světě.
Následovala babiččino čočka. Pak přesun k Zavěšenému kafeti na hrad a večer se poprvé Tom a jeho Terka trhli z domova a slavili Štědrý večer sami doma v Berounském sídle. Tedy abych nelhal, jednou slavil Tom vánoce-nevánoce v SF. My všichni zbylí i s prabábrlinkou na Vackově s dvojčaty. Den následný na Boží hod oběd v Berouně, protože ten je „IN“. Soutěž o nejchutnější vánočku skončila letos pro dědu hotovým fiaskem. Ráno při snídani objeven v mikrovlnce hrnek s podezřelým žlutým mazivem, což mělo být na vlažno ohřáté máslo do té vánočky. Nezachránily to ani inovativně spletené copánky ze sedmi vyválených nudlí.
Nový čupřino-hladící se Buddha alias Massa Bob s placatým nosem boxera pro mámu Terku. Tomajda nelenil představit svůj odvážný konstrukt, že tu Buddhovu hladící hlavu si jeho předskokan a kolega Jezus objednal u dědy, na jehož ponku ji už na podzim viděl a také se ještě prozradil děkovnou ódou mamince, při rozbalování černého koně, po kterém tak toužil. Už se těším, jak nám dvojčata třeba už za rok šeptem sdělí, jak toho tajemného rychlonohého špeditéra vlastně slaví jen kvůli nám, aby nám nekazila radost. Těch našich podřeknutí už prý bylo příliš, hlavně u prabábrlinky ale i u mě. Lití olova ale Jezus i když víceméně z pohádkové říše, opravdu zachránil. Dovalil ultralehký titanový vařič, o který jsme si s dvojčaty společně s kotlíkem, hrnkem a jednou společnou lžící napsali. Přesně taková skládací lžíce zůstala onehdy mamince a tátovi při tom dechberoucím obchvatu Dhaulagiri zamrzlá v ledovci. A abych nezapomněl ještě geniální titanovou destičku se třemi otvory, řetízkem a háčkem na trampskou trojnožku pro kotlík, ze třech klacků. Vše ze stejného matroše, z jakého ukovány jsou i Javeliny, střely země vzduch proti ruským helikoptérám a MiGům.
A teď to vše zapůjčíme rodičům, protože si naplánovali odvážný novoroční přechod Šumavského hřebenu s bivakem na Poledníku. Přestože tenhle skautský gastro-balíček adresoval Jezus pro E+T+děda. My ho ale ještě předtím otestujeme v Měsíčním údolí. Ruda Bouzků se už taky hlásí.
Večer při návratu z Jezuskovské trachtace jedno zakopnutí o bludný kořen sakury před vchodem do Biskupcovky a květíno fungl nové piáno mohlo být vejpůl. Naštěstí byl děda přehlasován a uložili jsme ho do origoš polystyrenových polštářů. To ho ušetřilo ukamenování. Klávesy dopadly tvrdě, ale vydržely. Přes ně vzpěr jako, jako skládací dvoumetr při ranních klicích, jen zrakveno zápěstí druhé aby mu to nebylo líto. To levé už je celé modré po té nečekané pondělní ledovce na zápraží v Nedweisu, když volala pošťačka, že přiváží RESPEKT.
Moje milované děti, moc vám děkuji za krásné Vánoce i vašim drahým polovičkám a také Emulce a Tomíkovi ml..

27. prosince 2022 přesun do Plzně k Helence. Děda byl na tuto akci vyreklamován Edíkem, který zůstal v Nedweisu.
Milá rodinko, počítám na velkorodinný oběd. Zvu Vás na 13. hodinu. S Lukym můžete přijít dřív a nechat ho tu zdřímnout. Rozhodla jsem se pro raklety, protože už dlouho nebyly a dá se při nich dobře povídat. V tom případě mám vizi, že bychom měli dvoje raklety. Jedny moje a jedny Kubovy a Niky na dva stoly. Nebo raklety a fondu. Obojí je možné. Ještě k tomu něco upeču a uvařím pro ty, kteří nemají trpělivost na vysedávání. Jsem teď jako u snědeného krámu, protože nemám pojízdné auto, ale zítra jedeme s Kubíkem na nákup. Tak to vše doplním a připravím. Vaše Helča.

31. prosince 2022; Na Silvestra celodenní vejšlap do Klokočských skal otestovat to titanové nádobíčko od Jesuse v našem tajném údolí, kde se dobře schová i oheň pod převisem.

5. ledna 2023; Tomíkovi dnes ve čtvrtek trhal pan zubař zub. Měl ho prasklý. To bylo drama. Napříště nutná lepší profylaxe.

7. ledna 2023; Dnes začíná Ptačí hodinka! Celé Česko bude sčítat ptáky na krmítkách. Divočáci a vysoká přijdou na řadu až koncem února. Ale ty si už počítají nimrodi sami.
Velevážená ornitologická společnosti u nás přítomny čtyři kousky sýkorek kominíčků, sýkorka uhelníček, kos černý, sýkorka modřinka třikrát, brhlík lesní, strakapoud střední se svojí drahou polovicí, jako na potvoru absentýroval. Natuti nám je odloudila sousedka Krupajznice, naservírovala jim nějaké fajnovější meníčko, nebo se pán někde na facebooku domáknul, že Eda účastníky sčítání nevybíravě redukuje. Ne a ne se dopočítat a těžko podepsat se pod ten výsledek. Od té doby dalekohled stále v pohotovosti vedle panenského olivového oleje na kuchyňském okně.
Tak a na jaře zase malujeme. Bouchla nám poslední lahvinka našeho moštu. Přesně když jsme zasedli ke slavnostnímu sobotnímu obědu. E&T hulákají: „Opakovat, opakovat,…!!!“ Velký sukces. Škoda, že tu flašku rodiče nevzali Tome k Vám na vánoční oběd. To jsou ale fóry. Ponaučení pro příště. Mošt otevíráme pouze před chalupou, na balkoně nebo na terase.

8. ledna 2023 v pohádkovém mechovém lese svorně spadli Tonda, Emulka a Tomajda do Vošmendy, svorně sušeni u ohně po vydrhnutí do Terčina trička. Vedle opékaných buřtů a titanového kotlíku od jesuse sušili se ponožky nad ohněm, nejprve bylo ale nutno vylít vysokačky.
Wonderful Family photographs! It brings back many happy memories! A very Happy New Year to you all. Maybe UK back in the EU? PLEASE!!

21. ledna 2023; Třikrát denně k ptačímu stromu.

26. ledna 2023 odjíždí strejda Jejda se svojí Terkou Šerkou k Mrtvému moři, do Petry a do pouště Wadí Rum.

28. ledna 2023; Doprovod našich dvou běžkařů s tuleními pásy pro skialpy.

29. ledna 2023; Prvních čtrnáct dní s Toníkem v Nedweisu.

30. ledna 2023; Jakpak jste se dnes měli s Toníčkem a Edíčkem? Volala jsem na veterinu, a stále jim nepřišly výsledky. Mám zavolat zítra po 15:00. Pak snad už finito s ATB. Myslíš, že vystačí granule?
Snad ano. Plynule přejdeme na šunku. Jedeme naproti pošťačce, veze nám RESPEKT. Nemůže vyjet nahoru a to má čtyřkolku. Pěkně chumelí. Granule doufám vystačí. Pak přejdeme na šunku. Osm ranních aportů, úspěšnost 82%, cca. Tolikrát dokončený aport, to Tonda I. nikdy nedal, ani na cvičáku. Uměl jen první půlku. O přinesenou trofej v zubech se nechtěl dělit.

2. února 2023 na Hromnice o hodinu více. Při půlnoční procházce s Toníkem nám spadla za krk ze střechy menší lavina, taková dost mokrá, co umí úspěšně probrat z polospánku. Dobré procitnutí. A při včerejší návštěvě strejdy Karla, Tonda vyhrabal v jeho kuchyňské podlaze kůži starého hada a jemně tím upozornil pana domácího na nutnost revitalizace podlahy této a venku zato na Toníka vystartoval Kozel jeho rohatý. Jinak úplně všední den. Pomalu ale jistě to psisko začínám kazit. Takhle jsem ho našel, když jsem se vrátil z koupelny. Ale tak trochu si to zaslouží, dnešní úspěšnost aportu 95% až do ruky. Dost utahaný růžový ťapky. Myslím, že choroba gaučák mu akutně nehrozí. Sněžení se změnilo v lijavec a Tonda tak promokl, že po vydrbání ručníkem s červenou výšivkou “Květuška” od pradědy Přemdy, jsem ho musel dát ke kamnům i s pelíškem. Nejlépe by bylo pověsit ho rovnou nad naše litináče na madlo za packy, jak to popsal Josef Čapek v jedné ze svých pohádek. O pejskovi a kočičce. Chytrolín to ale vyřešil sám a přelezl si na vyhřívanou trnož kuchyňského stolu, zvaného kchang.
Ahoj, volala jsem paní veterinářce, alias černé kronice. Toník má dle výsledku rozboru stolice intoleranci na bílkoviny, konkrétně svalová vlákna, špatně je tráví. Tuky jsou prý ok. Nedávat mu tedy maso, a minimálně další půl rok mu dávat ty dietní granule. Prý ať ji kolik chce. Myslím, že ho s tátou krmíte skvěle, tak v tom pokračovat. Já ty dietní granule objednám. V pondělí 6. února ho tam půjdu nechat zvážit. Tabletu na odčervení dát až na konci února, protože dle rozboru roztoče nemá. Ta intolerance může být vrozená, ale já myslím, že bude Toník ok, a za půl roku přejdeme zpátky na normální granule. Ještě s ní chci probrat, jaké pamlsky můžeme dávat.

A je to doma! Samý jedničky! Že je měly všechny děti? I tak to potěší.

3. února 2023, na dnešní plánovaný odvážný vejšlap lavinovým svahem pod Sněžkou zakoupeny lavinové pípáky a tulení pásy pro běžky i pro E&T. Do kletru přibalena i dvě podchlazená kuřata pro pekáč. Před deseti roky tu spadla třicetiletá lavina, tak tenhle pátek by si snad měla dát ještě pohov.
Bogům došly granule také, tak jsme šli na žebrotu k těm sousedům co mají Krakonoše namalovaného ve štítu. Paní sousedka nám přibalila i dvě psí taštičky ale s díky jsem musel odmítnout, že ten náš je trochu chabrus na pajšl. Ale stihli jsme ještě před deštěm proházet cestu až na silnici. A teď to stejně dešťovka rozpustí.

5. února 2023 poslední podvečerní aport se zasněným pohledem na Sněžku. Tlapky stále ještě růžové, moc toho po světě široširém nenachodily. Tak tenhle plyšák nám zdrhnul na celou jednu hodinu. Celé údolí ho hledalo nahoře až na louce. Dole až k silnici a u trabanta. Káceli strom, co padl na elektrické vedení. Pak na mě čekal už doma a celý se třásl. Teď už je zase na svém křesle Ludvík XIV. a píská, a to nejraději v noci na svoji kačenku, nezbeda jeden roztomilý. Emička my už tady Toníka další týden nenechá, že jí prý musí ráno doprovázet do školy. Chápu to. Ale je tu dost smuténka. Bačkory sice nemusím schovávat, aby mi je nerozkousal, ani se mnou nepere o smeták nebo o koště.
Venčení ve 23 a pak až v 6, takže co se týče Toníka, tak super. Jen nás bohužel probral noční přesun Tomíka z pokojíčku do ložnice, takže jsme trochu zombies.

7. února 2023; Včera se odebrala do věčných lovišť naše hydraulická štípačka, co jsem od Vás dostal k šesti křížkům na hrbu, a tak od rána sekám sekerou a je teplo. Nevrací se mrcha. A při -12 st. Celsia se mi jí nechce venku rozebírat, váží tunu. Doufám, že to je jen málo oleje ale takový štěstí mít nebudu. Už se to zhoršovalo nějaké dva týdny, vždycky jsem do ní kopl a vrátila se. Za chvíli nám přijede ČEZ pořezat přes pár kmenů na topení. Toník prý jim bude asistovat. Emíku doufám, že mi budeš taky posílat každý den jednu fotku Toníka. Ten Karlův kozel s dlouhejma rohama je jmenovec, taky Tonda. Vykoukněte ven, jak krásně svítí slunce. Štípu a je to radost i bez štípačky. Zásobuje mi ČEZ. Ale je to olše, ta je málo výhřevná a strašně houževnatá. Spíše jsou ale na vině volšový ruce. Ale když ČEZ momentálně jiné dřevo na skladě nemá. Dvě statné břízy se ale už optimistický naklánějí nad dráty a slibují lepší dřevo. Na opravu vedení budeme čekat nejméně 14 dní. Asi 80 000 domácností je bez elektřiny úplně. U nás vypadla jen jedna fáze. Ale i to je problém nejde žádný třífázový spotřebič ani ohřev vody. Snažím se to všelijak pospojovat a vodu budeme ohřívat na kamnech. Půjdeme vám naproti s Toníkem k Trabantu, asi nevyjedete. Zavolejte, až se budete blížit.

25. února 2023 nezmrzl bazén dost festovně. Nevěřící Tomáš to šel oprubovat, těsně před odjezdem na běžky. Nutno vyměnit oteplováky a vylít boty. Jediná babička ho pochválila, že není žádná bábovka a všechno musí prověřit. Maminka nebyla stejného názoru. Jarňáky povětšinou u nás dokumentují čumkarty z Jakarty, letos alepoň z Božího Daru. Dne následného perfektní lyžovačka v prašanu, celý den na sjezdovce. Nikdo jim už nestačí hlavně Tomíkovi.

7. března 2023 dostal Tomík k svátku chybějící vřetenní kost (radius) a loketní kost (ulnu) pro skládačku kostrouna Emílka. Řádně ze švestkového vyřezané. Na oplátku mi nakreslil Nautilus kapitána Nema pod pirátskou lodí. Na závěr dne rozbit o oslavencovu šišku hliněný buben až se mu v ní rozsvítilo. Kozinkou řádně potažený, tažený až odněkud ze země Marocké strejdou Jejdou. Ležel on až úplně na nejhořejším fochu té ratanové komódy. Malá boule, dosud nevybarvená, buben na kusy. Hrdina neuronil ani slzu. Po slepení má dnes ještě čistější zvuk a Tomajda po splasknutí boule ještě vytříbenější hudební sluch.

11. března 2023 pábení pod kyslíkovým stanem ve Vinohradské. Co jiného také můžete jeden v kyslíkovém stanu dělat. Neužírat se nudou.
Až nezdravě časně ráno jsme se probudili v nefalšovaných toskánských voňavých načechraných duchnách na jedné faře, kde dne předešlého vysomrován nocleh třemi krajánky, tolerantními bezvěrci. Pozor, to vlastně monsignore tamní v hábitu černém se k nám třem neznabohům choval nezaslouženě tolerantně. Takhle nějak nocoval při své grandiozní cestě Evropou praděda Přemysl. Jinak docela velkolepý grant od té profláknuté firmy UNESCO stačil jen na cestovné a střídmou stravu. Železná opona se nesměle a pomalu před osmašedesátým poodhrnula a paděda, poslouchající každý večer Hlas Ameriky, chytil hned příležitost za pačesy. Prvně si opatřil průvodce „Five dollars a day“. Oproti nám měl tu výhodu, že ho babička nechala pokřtít.
Bedny vědeckého materiálu, které se mu podařilo nasbírat na univerzitách, které poslat domů nikdy nedošly. Až o pěkných pár let později se v soukolí komoušském cosi polámalo, trochu písku nějaký záškodník a vtipálek úřednický v jedné osobě přisypal a všechny bedny přišli pradědovi domů na expertízu, jako jedinému vědátorovy na téma kybernetiky, dnes spíše AI v medicíně. Neměly po tolika letech už žádné hodnoty, protože vlak pokroku v té disciplině už dávno frnknul. Smutně tragikomické až úsměvné. Jediný použitelný dokument byl plakát na tehdy čerstvý trhák „Yellou Submarine" od Beatles, opatrně nehty odlepený z plakátovací stěny někde až úplně dole v té italské škorni, u samého nártu jejího. Až tam, kde nakopává mafiánskou Sicílii. Podědila ho Terka a visí řádně zarámován asi dodnes na čestném fleku, hnedka za dveřmi na Vackově.
Prozření to, do dne slunného, vnuklo nám všem třem naráz myšlenku odvážnou, takové osvícení, jak se nechal hnedka slyšet, pan farář. Státi se, ze dne na den spisovateli. Prostě spíchnou na první dobrou majstrštyk a to bez drahých kurzů psaní košatého, kreativního, i bez zkratek básnických. A vydat, kde jinde než u Franty Havluje v edici „Běží liška“ knihu o tomhle našem putování po kraji Toskánském. Dva zdatní ilustrátoři, Emulík a Tomajda a jeden škrabal děda. Tak trochu dost za to může i tetka Terka Šerka, že když svatbu, tak jedině v Toskánsku v pokročilé roční době, kdy hrozny vinné, datle a fíky jsou právě jako med. Skromný počet svatebčanů dostal jedinou instrukci, přibalit si škrabku na mango, tou dobu taktéž právě dozrávajícího. Toskánská vila tehdy hostila dvanácte svatebčanů. Dlouhatánský stůl v zahradě se prohýbal pod mísami s pršutem. Po obřadu se již svatebčanů nikdo nevšímal a ti se mohli dle libosti rozprchnout a potulovat, třeba po nemnohých místních kavárničkách. My tři jsme se odvážně vydali malovat do kopců a sbírat matroš na tu knihu. Ptali jsme se carabiniérů, husopasek s vlasy jako sláma, honaček strakatých krav, koz i ovcí. Jedna taková vyfasovala od Emulky duhu do vlasů, protože ona duhy prostě zbožňuje a jsou jí věčnou inspirací, co pamatuju už od mala. Náš Toník by jim pomohl nahánět, ale nebyl chudák pozván. V Plzni ho opatrují Populíci, milovníci psů. Oželen, spíše tedy jen odložen na jaro následné byl proto, pro podzim tento i let balonem nad Českým rájem.
Vyptávali jsme se taktéž v oficínách i v těch zakouřených kavárnách mezi dědky, co celý den dřepí u jednoho malého kafíčka v tlustém porcelánu servírovaném a několika štamprlí nějakého nazlátlého, nám neznámého moku. Největším inspirátorem byl ale pan farář, který někde vyštrachal na půdě notně zaprášený malířský stojan. Taktéž prý tak trochu kdysi maloval. Jeho zapšklou siluetu fary Emulík oživil dvěma slunci, mezi kterými se duha klenula. Ne nepodobná té na hřejivém obrazu na Hráchách v pokojíku dětském, taktéž výtvoru Emíkovském. Ten obraz dostala maminka Terka ke čtyřem křížkům. Panebože toto letí.
Vyškemrána ještě mokrá ta kresba, dnes snad asi ještě krášlí mezi zapšklými svatými jeden z oltářních výklenků, až tam u dveří do zákristie. Když jsme zavítali na jeho nedělní kázání, představil nás svým farníkům. Na schodech před kostelem jsem musel odmítat pozvání na sváteční oběd, od pan starosty, pana lékárníka i další honorace. To proto, abychom někoho neurazili. Velká škoda.
Vynahradil nám to bohatě vyprávěním o široko daleko uctívané svaté Fině - Serafině ze sousedního San Gimiana. O tom jak když její tělo po smrti odnášeli, našli její ztrouchnivělé prkno, na kterém proležela skoro celý svůj krátký život, zakryté bílými fialkami. Chudoba Vám dává nezřídka svobodu a svatost, ale to neznamená, že se o ni musíte děti, za každou cenu snažit a prát. Za poslední války, té druhé Světové, dělal Amíkům tlumočníka, jako můj táta a jeho anglina byla dodnes o poznání lepší než ta, nás všech tří dohromady. Trochu mi připomínal toho filosofa konfuciánského formátu z Mustangu, co jsme s ním po bouřlivé noční disputaci už až do samého ranního kuropění jen svorně mlčeli a nás čekala s Terkulkou, hnedka za rozbřesku ale až po vydatné snídani na vidličku, další celodenní štrapác.
Raději jsme se slaměnou ošatkou, na jejíž dno jsme uplacírovali celý jeden euráč vyrazili do vesnice a zabušili na vrátka v plotě, přes který se přímo nabízely ty nejlepší dary toskánského podzimu. Když nám panímáma vracela plnou ošatku, ten euráč tam dycinky zvostal. Nutno přiznat, byl to tak trochu somr.
Evka Roučka, ta co musí být u všeho, se to nějak domákla a přijela sem se svým otřískaným schlafenwagen zn. FORD, plným barviček, jako taky malovat, jako úplně čirou náhodou. Stejně jako ti otravní pisálkové z toho plátku Vatican News, pro kteréžto škrabaly je v téhle okurkové sezoně takovýto přírodní úkaz přímo solokapřík.
Jako doklad o kompetentnosti ilustrátorské a připravenosti nám pomoci, přivezla Roučka i svůj skicák z naší poslední společné výpravy na Cyprus.

4. dubna 2023, po sto osmdesáti letech, přišli přeměřit práci svých předchůdců - zeměměřičů, co pamatovali ještě Marušku Teresii, jejich tehdejší nepřesnosti, tři dnešní, ověšení forichtungy dajakými, jak vánoční stromečky a náladou dobrou. Pro tu fungl novou katastrální digitální mapu. Přesnost té nové bude 20 cm a ne 20 m jako u té předešlé a sousedé se už nebudou moci hádat, zda nejezdí jedním kolem traktoru po cizích latifundiích.
Každý kolík jsme si se sousedem Krupajzníkem odsouhlasili a ještě navrch upekli handl kouska jeho louky pro naše slípky. Kartografové Marie Terezie tu chodili naposledy kolem roku 1840. Přesně si to už nepamatuju. Nelítostný souboj tedy ukončen plichtou, ale vlastně vše je naše, i několik statných javorů a jasanů, na které si Krupajzník brousit klapačky. Poplatky snad žádné. Ukončení do tří let.

7. dubna 2023 na Velký pátek, o svátcích Velikonočních, s velkou partou do katakomb znojemských. Následná pondělní koleda dala babičce do její vyhlášen0 pomazánky s avokádem tři košíky malovaných vajíček.

11. dubna 2023 další opožděná oslava a trachtace, v jedné profláknuté karlínské cukrárně, svátku Emulky v nadčasovém interiéru jedné cukrárny v Karlíně. Nazpět, s malým zastavením v překrásném kostele Cyrila a Metoděje, pěšmo tunelem pod kobylou, neboť Žižkov byl zcela zašpérovaný.

14. dubna 2023 snědeno poslední trochu scvrklé jablko z loňské sklizně a Tomajda přitáhne ze školního výletu, od své o rok starší a o hlavu vyšší spolužačky, už druhačky Erbínky dobrou hlášku: ”bylo to jako sex se žralokem”. A je vymalováno. K objasnění bude prý nutno sáhnout k nejnovějšímu nástroji AI, ChatGPT. Děda Přemík, velký popularizátor věd kybernetických by z pravnuka měl určitě radost.

19. dubna 2023; Ahoj Tóňo, tak jak Ti dupou králici. Já se rozvaluji na bílé lavičce a nahřívám si cemr. Celý den jsem nevytáhl tlapky, až zase na noc. Blechy nemám, alespoň ty moje kámošky je nemají. Už nemám ani klíšťata. Dala mi kapku mezi lopatky. Jó, a taky byla s Deniskou, dala jí moje játra. Teda ne moje, ale vepřové. Stejně mě bylo po nich šoufl. Zítra přijede Jirka, tak to bude zase jedna kapsička na den. Dneska ráno odešla do psího nebe Dýna, tak už se prohání po nebeských loukách. Tak se měj, já si to tady ještě užiju, než přijedeš. Tvůj Eda
Moji milí a milovaní, počasí opravdu vypadá na pendrek. Prosím o odklad na příští víkend. Moc se těšíme, my stařečci. Pokus č. 2. Kam jedeš tuláku na NY nebo na Nashville. Ne do Nedvajzu. Včerejší lístek neplatí, ale je možné nahlásit změnu na info lince Arriva. Příští týden má vysvitnout slunce. Údolí Vošmendy bude plné sasanek a dalšího bejlí.

21. dubna 2023 Eda už zase přitáhne z noční avantýry kožich plný bodláčí. Kytka si ho vezme na bílé nízké lavičce do náručí a obezřetně stříhá ty jeho dredy. Střih krapet vedle a celé údolí přijde o koťata s různě velikými rezavými fleky.
Ahoj Tóňo, krátí se ti to. Dnes ještě pán domu a zítra skříň. Ráno ještě jedou na sedmou do Jičína pro sazenice salátů, 40 kousků a mléko. Výroba sýru s medvědím česnekem. Měj se hezky. Jó a ta moje paní zdvořile žádá Terezku Šerku, zda by jí nepůjčila „Ostrov“ od Bianky Bellové. Šlyšels to, prý přijedeš už dnes. No, to mám zkažený celý den.
Buďto se mi to jen zdá nebo Tóňa doopravdy rozvážně klepe ocasem do taktu při Tomajdově večerním koncertýrování.

24. dubna 2023; Děkujeme za krásný rodinný víkend! Božská kuchyně! Krásné vycházky. Milá společnost od rána až do večera. No a nějaké to dřevo. Díky! Svíčková, nádivka i výprava za medvědím česnekem byli super a desítka i štípání dřeva:))
U nás je jeden trs medvědího česneku v Květíno Krakonošské zahrádce s kořením pro každé vaření a ještě pár trsů pod bazénem. Teď po předjarních deštích je tam pěkný pramen. Hraju si s myšlenkou udělat tam pocestným na modré značce studánku, ale oni by nám ten medvědí česnek očesali nebo rozdupali, tak nevím. Soused Karlík, ten horní, má celé plantáže u spádové studně, za potokem, ty jsou dobře úkryty před všetečnými pohledy nenechavých poutníků.
Krmení ptactva slunečnicovými semínky. Co spadne dolů na zápraží, to sesbírá malá myška, s kožíškem rezavým steně jako ten Edíkův. Ta co vegetí ve škvíře mezi druhým a třetím schodem. Jak přijde jaro, bere na byt ještě žabku, tu ale slunečnicí neuctíte. A o ďuznu vedle je ještě taktéž na bytě jedna čmeláčí rodinka.
Tomajdovi dík za Edu skejťáka k dnešnímu svátku všech štírů a Jirků.

30. dubna 2023 Filippojakubská noc a pálení čarodějnic, ale spíše zůstalo u roboty na latifundiích prabábrlinky na Hráchách. Svoji tlapu přiložil i Toník. Dvojčata měla na starost dva malé bratrance, kubíkův dorost. A opožděně se slavily i prabábrlinčiny čtyřiadevadesátiny. Oslavenec neúnavně běhal s bičíkem mezi pracanty.
Už jsme doma. Dvě čarodky jsme spálili alespoň dnes a cestou z Hrách jsme v lese viděli stádo srnek o počtu minimálně stovku kusů. Honzík viděl stovky dvě. Fakt neuvěřitelné! Na videu to asi nebude vidět, ale stejně posílám.
Mám mísu řízků, ale žádnou fotodokumentaci. To je škoda, maminko. Dnešní svět je přeci hlavně o on-line prezentaci. Ale dáme si je rádi i bez fotodokumentace.
Ten koláč už je samozřejmě snědený, ale byl fotogenický, ne?
Z archivy vydolována fotena strejdy Jejdy. Asi si moc vyskakoval, že?
Ale byl jsem nějak svalnatej, to vypadá.

3. května 2023 odlétá Managerka Terka Šerka na business trip do Albánie.

8. května 2023 „Haló haló, pojďte ke mně na návštěvu.”
“Ráda, už běžím a můžu vzít i psisko?”
“Není problém.”
O takovém prodlouženém víkendu se dělají úkoly jedině za gumové medvídky. Jedna věta = jeden medvídek, jak u Vás? A Péťa Populíků zatažen do diskuse přidává.
Na čerstvě uhrabaných terasách nad vodou na Hráchách od časného rána E&T poslouchají z okna linoucí se zpravodajství o dnešním výročí konce války. Jak Bandera sjednotil značnou část roztříštěné ukrajinské opozice proti válečnému zločinci Stalinovi, což je scénář povětšinou úspěch mající. Jak předvedl ve dvaadvacátém roce nového milénia i Petr Fiala v souboji s oligarchou Andíkem. Ale tomu se to podařilo dotáhnout až do zdárného konce. Banderova armáda sice podstatně pomohla Pražskému povstání, ale byla po zásluze řádně rozmašírována pod pásy svých rodných bratří, kteří přijeli až s křížkem po funuse, přivlastnivše si jejich zásluhy. Kdyby Banderovcům sovětští nohsledi pátá kolona v Národní radě nezhatili jejich pragmatické plány na pomoc Pražskému povstání za volný průchod k americké armádě, nechavše chladnokrevně raději povstání vykrvácet, vypadal by nešťastný poválečný vývoj v naší kotlině určitě jinak a ta obří šoupací okna by už na dnešní jejich chajdě osadil děd Přemda a maminka s tatínkem by měli víc času na hraní.

14. května 2023 pro Květíno hvězdnou piano-karieru uloven sólokapr. Art Deco Round Black Piano Stool from Thonet, 1920s. Bronzové uložení trapézové šroubovice, chráněno masivním bukovým pístem. To kdyby se čirou náhodou do závitu připletly punčocháče sólistčiny. Cestou z blešáku v Držkově k autu na rozbahněné travnaté parkoviště jsem ji mohl dvakrát prodat. I Toník tu haprťačku pochválil. Babička při následné práci restaurátorské vypadá malinkato jako Mozart.
A ještě jeden geniální baznek. Já bych ho použil na odvíjejí přadénka vlny při namotávání - "výrobě" klubíčka. Nahradí to dvě ruce... Chápeš, co myslím? Mě také hrozně nebavilo držet a máchat přadénkem při odmotávání vlny na zdřevěnělých natažených rukách. A nějakého malého vnoučka – většího koumáka tahle ponižující služba - povinnost asistovat každý večer bábrlince, inspirovala k tomuto, dnes již bohužel zapadlému, přímo cimrmanovskému vynálezu a mohl si jít čutat mičudu na trávník. Taková mechanická osvobozující protéza dvou klučičích natažených polorozpažených rukou... Bingo, možná i součást kolovrátku Šípkové Růženky.
Tati, to Tvé parmazáno-olivové pesto z divokého česneku pro medvědy je prostě boží! Lepší než moje. A to je co říct. Takové jemnější.

15. května 2023 Toník poprvé ve škole, tedy přesněji na cvičáku. Celkem mu to šlo, i když byl trochu nervózní. Paní cvičitelka měla lepší granule, takže ji poslouchal více. Honza byl ještě nervóznější než Tonda. Prostě jako na začátku školního roku dětí.

18. - 21. května 2023; Dobré ráno všem milovaným. Jsme v ráji, tom Slovenském. Je nás devět. Jede s námi Kamil, už jsme ho zažili. Kamil skáče v kalužích, má radost, mluví hlasitě. Já vím, co je sprcha. Paní, ty nechybíš. Kamilův otec má šedivé vlasy, jmenuje se Dan. Kamilovi je pětatřicet. Šerif je nevrlý. Neskákej ve vodě, ušpiníš mi koberečky, hartusí naoko šofér a ataman v jedné osobě.
Rokle jsou pod vodou po včerejším lijavci. Pročež nikde, kudy jdeme, ani noha. Nezlobíme se. Ještě není slibovaných dvacet stupňů ani zdaleka, v noci jen tři ale naštěstí nad nulou. Výstup na Kláštorisko je zpoplatněný. Výhodou věku seniorského je vstupenka do ráje za pouhou pajcku euro-centíku. Jirka je nerudný, proč se pořád vyptávám, ale jen se zdokonaluji v cizím jazyce.
Ruiny Kláštoriska jsou malebné a lze tam i přenocovat. Ve XII. století je obývali mniši, kteří se živili přepisováním knih na vydělané kůže jehňátek, která chovali. Za knihu s iluminacemi a okovovými deskami si mohli pořídit dvouposchoďový kamenný dům, keby se jim zachcelo. Ale ono nezachcelo. A to dole pod skálou vedla obchodní stezka svádějící k byznysu. Žili si tam mniši v tichu a intelektuální práci a vzdělávali místňáky. Krásně nám o tom vyprávěl mladý architekt, který s několika Cigány rujny rekonstruuje. Rozhovor se dotkl i několika ožehavých otázek k nedávným i současným událostem, však mě znáte. Ještě jedna poznámka od pana architekta; Korupce, rasismus a antisemitismus je tuna v našej krajině krystalovo čistý, ako voda ve studánke a čím blíže k té mrazivé Říši zla je ještě průzračnější. Zavzpomínal také na svoji babičku, která zbožňovala Hlinkovo Slovenský štát a nenechala si to svým študovaným vnukem nikdy vymluvit. “S říší zla na věcné časy a nikdy jinak.” Kde vyrostla generace zločinců, kteří zestárnou v omylu, že jsou vlastenci.
Hospoda zavřená, jen samoobslužný výčap. Ostatní popíjeli samoobslužný Šariš a nám se načepovala kofola za 60 vočí, čosi se pokazilo. A tak přišly k duhu čínské nudle na PRIMUSU.
Nazpět přes Malý Kysel k Obrovskému vodopádu. Prý ještě měsíc uzavretému. Tolik vody tu dlouho nepamatujú, vravil chatár Emil. Zpočátku jsme se zbytečně pokoušeli mít suché topánky (pohorky). Marnost, nad marnost. Umyli jsme si nohy ke kolenům. Domů přes Suchou Bělou pěkně shora, stejně jsme byli mokří, ale má to svůj půvab brodit se několik kilometrů.
Nechci se chlubit, ale mohla jsem mít kovovou cedulku na Okénkovem vodopádu, když zmizel dřevěný žebřík pod nohama a já šátrala marně hůlkou ve vodopádu. Veganská večeře z pytlíku, několik hýkajících milých slov od Kamila.
Nemáš-li zubní kefku, použij rozžvýkanou haluzku z břízy. Jako v Turecku haluzku Miswaku. Vyzkoušeno na vlastních raťafácích. Polili jsme se ještě dvěma kyblíky vody, abychom nevyšli ze cviku a šli na kutě. Z přemíry adrenalinu jsme nemohli zabrat.
Kdo se bojí vodou jít, ten podle tónů faraónů musí žít, mává, mává nám všem svobodná zem. To jsem si zpívala celou cestu, zbytek zítra. Dobrou.

Další dobré ranko všem milovaným. Pospícháme na raňajky, aby nám Kamil nesnědl švédský stůl i s ubrusem. To nemyslím zle.
Ubytování značka retrosocík. Po bolševikovi a po potopě jsou tamní města z gruntu přebudována, to prvé těm zápaďákům chybí.
Tomáš rád a často vzpomíná, jak vyfasoval dědu Přemíka, když tu bloudil před nějakými třiceti lety a musel si skládat ponožky podle velikosti, jako na vojně.
Při delší zastávce vyždímáno z každé vlněné lamí ponožky téměř půllitr vody, následně řádně přefiltrované ke křišťálu do titanových, jak jinak, hrnků.
Nahoru cez koreny znovu na pláň Kláštoryska jsme stoupali s pětiletým Jurkou a šestiletý Mirkem. Utekli jsme jejich tátovy i babičce. Dozvěděl jsem se, jak jejich děda o fous unikl černému mraku, co ulétl z Černobilu, vypeskoval maminku, že věší plenky na balkón, když zrovínka celé rodině odprezentoval čerstvě utajovanou zprávu ze zakázaného Hlasu Ameriky. A ještě mnoho zajímavého o soužití našich národů.
Několik poznámek. Sobota. Azurová obloha. Jirka vyráží v plné polní, v sandálech. Pohory frajersky kolem krku, co kdyby. Asi tak 40 kg navíc. Na Tomášově vyhlídce jsme nechali pytel. Přefiltrovaná voda z Hornádu chutná po hlíně. Tam hluboko dole vtéká Velká Biela voda do tmavého, ještě rozvodněného Hornádu. Ty dva odstíny spolu nejprve nelítostně a zarputile zápasí, ale později oba už uondány tou zbytečnou hašteřivostí unaveně splynou, promíchavše se navzájem v odstín tak něco mezi. Divadelní kus nemlich stejnej jako ten, co jsme s Terkulkou onehdy shlédli u Kali Gandaki.
Po malebné hřebenovce zpět do kempu. Řeka Hornád zaříznutá do hlubokého údolí se klikatí hluboko dole pod našima nohama. V úrovni našich očí je přeťatá elektrickými dráty směrem ke Kláštorisku. Je na nich navlečeno hafo červených obrovských splávků. Až večer se čirou náhodou dozvídáme, že tu nejsou dlouho. Za to elektrické vedení se před měsícem zachytila zadní vrtule vrtulníku se 4 záchranáři. Všichni zahynuli, ač byl prý pilot nejzkušenější na celé Slovači.
Usínám nad knihou s tóny, tak jsem ti teda fouk ... Nevím, kde udělali soudruzi z Číny chybu, ale Jirka sirka má, jak bych řekla, žaludeční problémy. Filtr všechno nepřefiltruje. Při loučení s chatárom Emílkom dohodnuta na září jedna chatka pro dvojčata.

před XX. lety. Jó, tehdá jsme chytli dobrýho kuchtíka.

25. - 27. května 2023 si bábrlinka Kytka oskočila do Terstu a k branám Benátek.
Moji milení a milovaní. Expedice Benátky. Po 10 hodinách jsme v Terstu. Náčelník krouží po městě. Zastaví na nejošklivějším placu u přístavu. Zřejmě Náčelníkova pomsta. Hlídá mikrobus. Do centra je to bratru 2 km. Jdu sama. Centrum je velmi krásné. Pokračujeme na Lido di Jesolo. Ráno jsme sbírali mušličky. Dnešní plán. Blešák. V Benátkách jsem byla s Terezkou, nechci si zkazit vzpomínky. Jirku vezmu do Benátek stejně jako s Terezkou, s bydlením v Benátkách. Vypadá to dobře. Na kole na trh. Siesta u moře. Jen, aby se k nám nepřilojily Mončiny kámošky, prave Slovenky, s kafičkom, cukrikom a dalšími blbůstkami. Náčelník se trochu diví, jet do Benátek a nevidět Benátky, chm, chm. Vždyť to je z nějakého časopisu. Jsi vůbec v Itálii? Nebo nám fotíš katalog?

28. května 2023 netrpělivě od časného ranního kuropění čekáme s Toníkem na zápraží SMS od balónoletců upřesnění, odkud se vlastně odstartuje.
A je to konečně tady.
Ahoj vzduchoplavci, sraz na dnešní let balonem v Ráji bude ve čtvrt na sedm v obci Libuň. U hlavni cesty je možnost parkovat před Penzionem Bílý Dům, Libun 210. Přijede tam pro váš kolega, pilot Michal. Tam si můžete nechat auto a Michal vás odveze na jiné místo startu. Potvrďte mi prosím přijetí této zprávy!!! S sebou vezměte pohodlné sportovní oblečeni, pevnou kotníkovou obuv a dobrou náladu. Dekuji, Jan.
Příprava nebyla podceněna. Nejprve bylo nutno balon nafedrovat studeným vzduchem, pak horkým. Severák, tedy spíše výchoďák nás hnal od Mladějova kolem Trosek, které jsme tedy nechali po ruce pravé, dál směrem k fungl čerstvě opravené ke Kosti ku slunce západu. Každé přistání balónů je nouzové už z definice úřadu leteckého. Protože není nikdy jasné, kde dosednete. A ani termín „dosednete“ není úplně to pravé ořechové, přesně vystihující skutečnost, jak koš ve kterém prolétnete korunou jedné lípy přikrčení za ratanovým rantlem té gondoly a následně rozoráte jednu mez se šípkovými kteří. Čím více je gondola napěchovaná vzduchoplavci, tím lépe. Subtilnější lépe uplacírovat v horních vrstvách. Vzpomínám na obrovité balóny schovávající se mezi bílými homolemi Kapadocie cestou na Ararat. Vlastní řízení není úplně nemožné, jak se obecně traduje, neboť v různých výškách proudí vzduchová masa nejenom různou rychlostí ale nezřídka i jiným směrem. Klapkami vrchlíku lze nejenom upouštět horký vzduch ale je možno i balonem rotovat kolem osy jeho. Pro zpestření celého prožitku je nakonec, po přistání, každý nový vzduchoplavec pasován po řádné přísaze, na rytíře s lénem o rozloze půdorysu sloupu o základně třech metrů čtverečních. Takového nebeského žebříku od zemského povrchu až po stratosféru. Podobný obřad jako u mořeplavců překročivších poprvé rovník.

1. června 2023, zrovínka, mírnyx týrnyx na ten dnešní den dětí, hnedka při snídani, ještě za kuropění, vypadly tři sýkorky Modřinky z budky nad našimi hlavami na zápraží rovnou na rohožku těsně vedle hrnku zeleného čaje a misky ovesných vloček ochucených prvými kamčatskými borůvkami, obrborůvkami. Ty dozrávají jako tradičně na tenhle sváteční den. Asi se pošťuchávali, kdo poletí první. Snažím se chytit nějakou mouchu pro ty jejich hladové krky a věčně křičící zobáky. Žížaly pro ně budou asi ještě moc velké sousto. Brát do ruky a vracet do budky je nechci, aby na ně rodiče nezanevřeli. Zřejmě přecenili své letecké síly, chtěje si vyzkoušet vzduchoplavbu, jako já před dvěma dny. Konečně jsem našel nevyčerpatelný zdroj much pro ty křiklouny, a to v naší kadibudce, kde se líhnou přímo před očima. Prostě hafo. Jen tamní pavoučí kolonii to nějak nejde pod vousiska. Ještě, že Edík v noci vyklidil pole a zmizel někam za holkama, jinak by po nich bylo veta, velký masakr. Všude za mnou pořád chodí.
Chytejte mouchy do zásoby. Zítra je budete mít už na starosti Vy.
Žížaly si nakrájej jako salám a krm je pinzetou. Radí bábrlinka. Jako na potvoru dostala Emička zrovínka dnes sýkorkový náušnice. Rána následného už hladový pískot dožadující se krmě ustal. Buďto se vrátil v noci Eda ze svých avantýr, nebo už odplachtili za novým životem, opustivše svůji rodnou budku. Až v zimě přituhne, natuty se vrátí na Květíno slunečnicová semínka, co jim ona servíruje do krmítka o ptačí patro níže.

3. června 2023 nocování pod skalisky Klokočskými. Bivak pod převisem.

"Klokočky, Klokočky, ty jsou přeci hlavně pro kočky."

Byly také tak trochu v přesile. Jeden Tomajda a tři kočky. Spaní ve spacácích se trénovalo už celý předešlý týden Na Vackově, pěkně v teple. Proto nejprve jedna otužovací noc ve včelíně, kde to pěkně profukuje škvírami mezi prkny. Načež posilněni lukulskou snídaní konečně start.
Kolem profláknuté Postojné, přiléhavého to jména jeskyně, kde se už Homo erectus mohl postavit a pak prozkoumáno ještě několik utajených Rudolfovo plazivek, proplazených dvojčaty již léta minulého. Údolím pračlověka nahoru k dokonalému nocležišti chráněnému před otravnými zraky ochranářů i od nájezdníků soupeřících rodů, shora i zdola. Kousek od pramene ale zase dost daleko, aby tam neotravovali dotěrní komáři. Dnes tu tedy spali lidičkové nejenom ti s přívlastkem vzpřímení ale i sapiens, alespoň myslím. Poznalo se to už podle nádobíčka, co si vybalili. Titanové hrnky z matroše na protiletadlové střely Stinger i sousoší neznámých vojínů, titanové skládací lžíce, nemlich stejné jako ta, co zůstala mamince na Dhaulágiri.
Emulka měla můj péřák od sira Josífka Rakoncaje, od nás z kraje, takže spala jako nemluvně. Já se dělila o spojený spacák s Tomajdou, takže jsme se v průběhu noci tak trošku “přeli”, jestli budeme přikrytí či odkrytí. A jednou mi úplně “utekl” ven. Ale taky v poho. Zasloužená závěrečná trachtace v Pekárně mého kocoura. Strejda jejda zavzpomíná: “Já pod širákem nespal fakt dost dlouho, taky bych si to chtěl někdy zase dát:)”

5. června 2023. S neúprosně blížícím se koncem školního roku se zahušťuje frekvence školních výletů, těch za hranice všedních dnů. Již v předvečer toho dnešního, náš hrdina vášnivě protestoval, že jako mimo Prahu ještě nikdy sám nejel a nepojede. Ráno, cestou do školy se vedli, až dojemně, s Matějem Hrudkou od nás z Biskupcovky, ostříleným kozákem, o půl hlavy menším, za ruce a dodávali si vzájemně odvahu. Kámoši na celý život. Odvážná školačka ségra to měla na háku.

8. - 11. června 2023 vyrážíme rovnou ze školy na čtyřdenní cyklistickou expedici Semilských hasičů a klubu Benešovských turistů do Krčkovic v našem Českém ráji. Bábrlinka na nás už čeká v Nedveisu, kde ji nabereme se spakovaným proviantem a i s čerstvě vytuněným bicyklem. Spát se bude, jako každoročně ve stanech s dřevěnou podsadou, poděděných asi po pionýrech. Zase ten retrosocík.
Dnešní den jsme jeli nejdříve na Kost. Nepálské “Bakery’s a cafeterias” se podél cyklistických cest vylíhly od covidu jako houby po dešti, jako korálky navlečené na niti trapinek. Nabízejí od mateřídouškové limošky až po náramky s korálky z železnobrodského skla. Nejenom perfektní pressíčka a preclíky.
Lilo jen chvilku. Přečkali jsme to na polovičních hranolkách. Prohlídka hradu, který je soukromý, navrácen rodu Kinských del Borgo z Itálie, mají ve znaku tři vlčí zuby: Čest, Bůh, Vlast. V každém kameni zdiva jsou oproti sobě dva přiznané důlky, typické pro vartnberskou přestavbu hradu, za ty se šutráky tahaly nahoru rumpálem pomocí takových samosvorných velkých kleští. Dobře viditelné na parkánu pod salou terrenou. Stejně byl prý stavěn i Karlův most ale důlky má vtipně schované do boku. Hákovnice je ládovačka která se zahákne před výstřelem za opevnění a nezlomí zpětným rázem klíční kost střelci. A ještě hafo důležitých mouder. Humprecht, otvírají až první den prázdnin. Sobotka se skvělou zmrzlinu přímo na rynku a třešněmi podél cesty. Nazpět pár skoků a down hill přes el Torro. Sprcha ve skále, Tomáš až ráno. Děti se druží. Potřebujeme zlepšit volejbal, Emulka stále pinká dozadu. Terku Š. tedy pasujeme na vrchní trenérku.
Dobré ráno, dnes cesta za třemi bílými kříží na vrcholku valdštejnské kalvárie a v pískovci vytesanou kapličku. Volejbalové odpaly se opravdu provedly i přes síť. Já, se svoji vrozenou zdravou sebekritikou musím konstatovat, že, co se týká volejbalu, opravdu nejsem první na pásce. Máme míč na volejbal, že? Míč máme. Ani v mém případě se bohužel tátovy volejbalové geny nepřinesly. Ale nic není ztraceno. Je mi teprve 40 a Tobě teprve 55, takže to ještě můžeme dohnat. Včerejší cyklovýlet, dost adrenalinový, krásný, tak akorát.
„Ti naši starouši nám už nestačí.“ Křičí Emulka na svého bráchu, při tom krkolomném sjezdu blátivým úvozem. A hned na to. „Já to tak nemyslela dědo, to si jen tak hrajeme na motorkáře, co tam v kempu po námi nocují schouleni kolem ohniště.“ Ti by takový sjezd ale ani náhodou nedali, myslím si zase já.
Večer zkouška odvahy, putování za strašidly. Trochu jsme se báli, ale potkali jsme jen opilého zbloudilce s lucernou. Chrastil řetězem a nutil se do hlubokého hlasu.
Sprcha ve skále zn. Bojler?! Myslela jsi kouzelná moc skal, ne? Jakože tam teče teplá voda ze skály, jako onehdy v Jordánsku?
Hustý... My jsme byli hrát ping pong na Parukářce. Toník skvěle pochopil, jak se hraje obíhačka. Jen nám občas zakousnul míček. To je fajn, že se tam máte tak dobře. Nemají něco podobného i na léto. Něco, kde se nebudete muset starat o vaření, podíváte se na nova místa, budou tam i jiné děti a zároveň budete mít dost volnosti pro vlastní program?
Teď to právě jistí koupaliště v Turnově se školními sešity na dece. Jo, to u Fanči byly v covidu hodinové online třídní schůzky s ředitelem kvůli technice psaní „D“. Rodiče říkaly, že děti říkaly, že učitel Marek říkal... že se to snad píše od té kudrlinky! Nepodceňovat písmenko D! Do pyžámka, vyčistit zoubky a jít dát dobrou noc krávám a telátkům. Šťastnou cestu.

17. - 18. června 2023 pokoseny latifundie prabábrlinky Květky. A následný týden jen s Toníkem jako dva poustevníci. Půl hodiny ho hledám, samozřejmě na mě čeká už doma a směje se. Je to jako s prababičkou. Oba dva jsou rádi, že jsou hledáni a postrádáni a tudíž důležití. Jindy na něj volám a on sedí za bukem a chechtá se mi zpoza rohu do očí.

19. června 2023 natírání školního plotu a trávy na zeleno.
„U nás se na čistotu dbá, babičko“, poznamená po odstrčení komódy v Biskupcovce, při hledání zapadlého náramku Emík.

23. června 2023 chvatný odjezd do Nedweisu na okenní parapet opravit Kon-Tiki. Mám takový vtíravě lechtající pocit Déja vu, jako bych tuhle Emčinu fotenu přes hledáček už někde viděl. A ne jednou.
Rychle pohladit Buddhu na dobrou noc a dne následného vyrazit na pohádkový pochod pohádkovým lesem plným laskomin, kolem Poniklé.
• Trasa vedla po lesních a polních cestách - a jelikož jsme byli v Poniklé, byly to někdy i docela "kerpály". Takže místo kočárku byla vhodnější pevná tatínkova šíje a případný transport nejmenších dětí "koňmo".
• Délka trasy pět kilásků - ovšem chůzí pomalou s četnými zastávkami. • Bohaté občerstvení bylo zajištěno v místě startu i cíle (i po cestě ještě postávalo několik hodných občerstvovacích pohádkových postaviček (Líný Honza dal buchtu, někdo jiný "pitíčko").

25. června 2023; Svéráz národního (prigo)lovu. Zdařilá druhá řada série ruských komedií z doby, kdy si ze sebe ještě Rusové mohli a chtěli dělat legraci. Prigožinova vzpoura byla mimořádně bizarní, rozdíl byl snad jen v tom, že se nikdo nesmál. V principu ale jde o to, že se skupina výkonných hrdlořezů bez zábran, dosud válčící za Rusy, naštvala a vytáhla na Moskvu – a nikdo se jí nepostavil. Bráno ruskými měřítky, dojela skoro před hlavní město. Obraz se ze země lží, jakou dnešní Rusko je, skládá těžko, ve vzpouře nebylo kladných hrdinů. Zdá se pravděpodobné, že Prigožin přerůstal ruským vládcům přes hlavu, rozhodli se ho odstavit rozpuštěním Wagnerovců a brutální warlord se pokusil tomu postavit. Sestřelil Rusům pár letadel a vrtulníků. Obsadil milionové město, kde ho vítali nadšené davy. V podstatě to ale byl zoufalý čin za vlastní přežití.
Příležitost poctivě se zastydět za celý národ, jehož lůza už opět ucítila krev a příležitost v té době kontraobrozenecké, jako už tolikrát v minulosti. Za odpuštění a očistu. Prostě na férovku se vypořádat se špatným svědomím svého společenství, za tu svoji nehoráznou, zatím poslední ostudu na Ukrajině.

29. června 2023 se Tom se svojí Terkou hlásí ze Standstadu v Londýně, z mezipřistání do Španělské Fary.
Story se zpožděným letem pokračuje. Půjčovna aut už měla zavřeno. Též hotely kolem letiště v půl jedné ráno všechny booked. Takže jsme přespali na letišti. Teď sedíme v Paulovi a jdeme si konečně pro auto:)

2. července 2023; Dnes jsem toho moc nechytil (myšlena tím, ne ryba ale vlna ... poznámka redaktora). Trošku jsem se lekl. Dvakrát mě to semlelo, fakt dost hodně. Jinak včera jsme si grilovali doradu jako správní locals. Rybu grilujete vcelku a potom když ji máte hotovou, tak si v misce na jemno nakrájíte petržel, česnek, přidáte sůl a oliváč. To pak dáte na ugrilovanou rybu, nebo jen vytíráte pitou:) Pressíčko stejně dobré ale pastel de nada, ta píše. Top!
A my s bábrlinkou Kytkou máme rande v Jičíně na srazu veteránů, a nutno ještě přikoupit mléko na panýr a nějaké ty sadičky okurek a už ani nevím, čeho ještě, od naší dodavatelky z Borovnice.

3. července 2023; Rychle na Hráchy na prázdniny a my si dnes odskočíme do Španělska. Honza boží surfer! Trošku to ještě doopálí bez ochraného faktoru a hned by tady zapadl.
Asi si nechám nárůst pořádný knírek, aby má image východoněmeckého windsurfera z 80.let byla naprosto dokonalá.
Jaký máš vítr?
Já nevím... jak se to pozná?
Když to jede po hraně, tak fouká. A svezl jsi už vůbec Toníka?
My tam zatím spíš padáme, ale časem to asi půjde, protože sám na něj jednou vlezl, když byl zaparkovaný.
Honzíkova narozeninová bojovka a spaní pod širákem. Přidáte se o víkendu?
Paráda.
Tenisový kurt pronajímá pán za 150 na hoďku. Rakety má také. Takže kdybyste se mnou někdo chtěl hrát, babička i Helenka těžko. Toník tak akorát míčky do tlamy.
Tak to jde jen o prvních 400 pádů, pak se to naráz zlomí.
Jó, také jsem jezdila na surfu, ráchala si vlasy v záklonu. Hodně jsme to tu křižovali.
"Ano, ano. A malá Terezka plačící v ohrádce:)"
Cestou zpátky byl takový vítr, že nás to unášelo k hrázi, ale měla jsem skvělou posádku::)
Koukám, koukám, že mediálně nás úplně převálcovala záchranná akce při školičce surfování na Hráchách. Kdybyste se čirou náhodou divili, proč Vám přišly dopisy z Portugalska, z Česka :)) Tak my jsme lehce nestíhali, takže nám málem ulítlo letadlo v Londýně. Tak letí až ze slunného Berouna.

4. července 2023 v 9:41 nám Vašek Havluj, přezdívaný od té slavné expedice k bohům řeckým, Vava Jasu, mává už od Stružince křídly své Cesny a téměř hladí vrcholek našeho javoru.

12. července 2023; Na dnešní den připadá jedno hodně kulaté výročí. Praděd Přemda, čerstvě usvědčený socan, viz razítko na listu domácího úkolu vlevo dole, by se dnes dožil rovné stovky. Měl by z Vás ze všech velkou radost.

14. července 2023 na skok do Liberce na přednášku do planetária v posledním štoku IQmanie. Cestou v autě připraveny diskusní připomínky do následné disputace. „Rád bych si ověřil, zda měsíc, ač nemá atmosféru, také opticky nad horizontem klame a Země se schová za palec a ne za malíček jako ze Země měsíc.“

16. července 2023; Jen tak na skok si přišel domů zamňouknout a postěžovat na ten psí život Edík. Po těch věčných rozmíškách s novým pánem domu s Toníkem to byla po dlouhý čtrnácti dnech první návštěva a tu Tonda už absentýruje celé dlouhé tři dny. Dostal mléko a masovou taštičku a zase zdrhnul neznámo kam. Občas mi někdo ze sousedů hlásí, že byl spatřen u jídelních misek u Krupajzníků, u Janatů i u Bogů. Jako hostující nápadník tamních kočičích dam. Návrat ztraceného syna to je vám děsná psí psina.

17. července 2023 přesun do Nedweisu. Při česání docentíkovo chrupek dáváme do košíku jen tomu, kdo první vyřeší matematický úkol, tisíc na druhou, atp. Sousedka Viktorka, taktéž prvňačka, zůstala s prázdným košem.
Konečně se pochlapila ta ryngle u prvého menhiru. Kytka si už na ni brousila zuby té své řetězovky z Lídlu.
Zimu ale nepřečkal Jinan dvoulaločný, to mi teda hlava nebere, co my chudáci budeme žvýkat až nám zaklepe razantněji na dveře ten Němčour. A ještě ke všemu neštěstí se nám ubytovali mravenci pod zavlažovací pytel navléknutý na kmínek té nejslibnější jablůňky z Kruhu. To její líčí jim tak šmakovalo. Asi to už chudák nedá, a to je právě úplně obalená jablky.
To, že si už nic nepamatuju, to mě nutí vše vymýšlet znovu a jinak nežli to vykoumali ti přede mnou. Mám to brát jako úděl, nebo jako dar z hůry, nevím a už po tom pátrat nebudu.

18. července 2023 jsme v rámci harpagonových dnů, výuky mamonu a finanční gramotnosti rozbili prasátko. Byl tam i pár euro centíků a jeden hliníkový paďan, což napovídá, že čekalo na zabijačku dost dlouho. Nikde v hračkářství nám tu hromadu drobáků nechtěli vzít, až Tomajda velkoryse udal pár šušní u Majdalenky za vajíčka. Jinak je dostáváme gratis, ale podporovat mladé farmářky se přeci musí, prohlásil velkoryse. Nebo bude večer raději výuka mariáše? Zavrženo, neprošlo.
Úplně nenápadně a zlehonka se postupně, jen tak polehoučku dostáváme z období: „Co to je?“ Do evolučně, filosoficky nesrovnatelně pokročilejšího. „Proč to je?“ Proč je měsíc někdy větší a jindy menší dědo? Dávno už máme za sebou, i na první dobrou krásně naivní dotazy: „Kdo ho nakousal, jako ohryzek jablíčka?“ ...
I ty, ne tak úplně sofistikované dotazy typu: „Kdy tam budeme? Už tam budeme?“ Pomalu, polehoučku řídnou a stávají se až do devadesátky minulostí.

19. července 2023; Návod, jak se vyhecovat k 15 krát dvanácti špryclům. Začala to vlastně Štěpa na Korfu s 8 krát patnácti špryclíky, když prchala před tím velkým požárem. Obě dvě holky se následně chlubily svými mozoly.

20. července 2023, hnedka po ránu se nám v kuchyni rozjasnilo. Celá Vám nějak prokoukla. Naše Terkulka si přivstala a oštěchtala břečťan kolem východních oken kuchyně a navrch na ně vzala i iron. Možná po tři roky kořínky jeho, zuby nehty držely skla i rámů, jako Spider-Man mrakodrapu. Den ode dne se u kuchtíkovského pultu nebezpečně, pro prsty kuchařovy, stmívalo a to se letošní letní rovnodennost teprve blíží zenitu. I bylo proto dosud občas nutno svítit i přes den.

23. července 2023 konečně dohotoven javorový dekl s madly janloňovými, na Terčino vysněné otužovací vaně.

30. července 2023; Terinko, cukety jsou i ty kulaté, Praha je plná turistů, kouzelný pohled na západ slunce z Klementina.
Ještě bych Terkulko potřeboval vypnout dobíjení bugginy. Trojitý žlutý jistič vlevo dole. Teplou vodu v kuchyni jsem Terkuko za té dnešní, výjimečně bezesné noci vykoumal tak, že bude nejprve předehřáta průtokáčem, následně přiteče ta z dalekých deskový kolektorů na střeše, neb má dlouhé vedení. A studená, světě div se, bude zase studená a nebude nutno pro ni chodit až na chodbu, jako poslední týden po odchodu Tomáše Hypšmana. Jestli leje a nemáte do čeho píchnout, je nahoře na ponku deset kovových hlavolamů. Jako ježek v kleci.
Váš pizizub.

31. července 2023 bychom chtěli objet za necelý týden pár klášterů v Západních Čechách, přesněji na Stříbrsku. Hlavním účelem je ale vyklidit plac, to jest chalupu, všem Terčino sestřenicím a bratrancům a taktéž vlastně všem našim dvojčatům a jejich potomkům, pro ty jejich pikle, noční bojovky za medajle, diplomy a hlavně nezaclánět. Návrat povolen nejdříve ve čtvrtek. Možná taková nová tradice, slet všech našich dvojčat.
Vstáváme o páté a prvním IC expressem se řítíme směr Norimberk. Za hodinu a tři čtvrtě jsme ve Stříbře. Tedy přesněji moje maličkost, Kytka si ještě odskočí na chatu k babičce pro kolo a sejdeme se na půl cesty někde v Bútově. Dohustit pneumatiky u benzínku se na první pokus nezdařilo, vypustilo to podhuštěnou duši úplně. Pomohl jeden kolem jedoucí bicyklista. Před námi ještě dobrých 2761 km.
Ukončete přestávku, čas letí. Příští zastávka: Klášter Kladruby?
Mám výron, blbé boty, bolí, jak nevím co, udělala jsem si v pondělí, nebolel.
Dobré ranko dobrodruzi, nevybrali jste si nejlepší počasí, ale i tak to to vypadá, že jste si to užíváte! Maminko, výron ať poleví !!! Mám plochou nohu, tak jsem ráda, když jsou mi boty pohodlné.
Cukrárna Touškov s vyhlášená špenátovým dortem. Krcálek ten má upovídanou cukrářku s dlouhými malovanými nehtíky, obřími umělými řasami a jinak vůbec celou zmalovanou, jak cech jejich káže cukrářkám. Krapet dost pořád leje. Takový velocipéd stejně jako hybridní vůz, do kopce energii uchovává, tady tu kinetickou, a z kopce dolů ji spotřebovává.
Bicyklisté jako novodobí nomádi cikánští, žádná švestka nebo jiná plodina u silnice nebo v pangejtu před nimi není dost sichr.
Předposlední cyklo-zastávka byla v Bukovci u Irči Hadačů. Asi v nejhezčí chalupě na skále nad Berounkou. Na počkání nám vysmahla itinerář na naší chystanou cestu do Porta. Vymazlená cyklo-trapinka k ní vedla kolem sv. Jiří, kde pamatuju poutě a dál kolem rozhledny Chlum. Posledním a vlastně jediným navštíveným kláštoryskem s nedávno vysvěcenou kaplí ve stodole, byl statek Evky Roučků v Břasích. U ohniště oprášeny vzpomínky na nezralé makovice z pole cestou na Hráchy a mikropovídka o pašuňku sekyrky damascénské pro Ábela z dokonale zašpérované říše Středu. Přivezla si právě ve své dodávce starou kadibudku a za pomoci sousedů se nám ji bez velké úhony podařilo vyložit.
Woufeři na stáži u Roučky se doslova perou o ten skvost na pásku, prastaré nůžky na růže, prezent od jedno žabožrouta Frantíka, s rukojetí s nanýtovanými plátky z ořechového. O tu čest nosit a stříhat vše ne-fotogenické, příliš praktické na jejím statku. Nástroj na potírání entropie praktičnosti. Jeden pouzdro s nůžkami neprozřetelně odloží a druhý nadržený šťastlivec po něm hnedka chňapne, přímo skočí. Takový je to žádaný šperk napříč genderem.
Storka ta, byla tak moc chytlavá, že hnedka nutno bylo schrastit dalších dvé nůžek podobných, kde jinde než-li na Alíku, řádně napatinovat a spíchnout jim toulce, ze starého pásku od babiččina kožáku. Řemen dodal blešák v Tuháňce, asi ze starých vojenských rezerv. Jedny hnedka vyškemral naše Terkulka pro ty svoje latifundie na té jejich velké terase.

4. srpna 2023; Den první. Je po ranní lukostřelbě a připravuje se nácvik slanění ze včelína. Nejdeštivější den celých prázdnin. Potom procházka na posed a výhledy na bouřky v Krkonoších.

11. srpna 2023; jedna kánoe do Dolánek, nazpět jedna společná kolobrnda. Je to vlastně vlásenkářská výprava po Jizeře, jívy na obou březích nám češou dvoje vlasy a jednu pleš. Stojící porcelán čte řeku a naviguje háčka do největších peřejí. Jedna zastávka na opuštěném ostrovu uprostřed peřejí. Naštěstí do včerejška lilo, tak jsou šutry dost hluboko pod ponorem. Po tom lijáku má barvu kakaa nebo granka. Dobrá průprava na Indus s Matyldou.
Autorem “Matyldy na Indu” je Petříkův odvěký rival a kamarád. Vycítil jsem ale, že se dnes moc nemusí. Holt konkurent. A ke všemu taky ještě má ten teplý sic v senátu. To je v očích konkurence neodpustitelný hřích. Mirek Štětina v úvodu k téhle své boží vodácké bibli píše, že nejvyšším metálem pro pisálka je, když najde v zaprášeném regálu antikvariátu svoji knížku s notně usmolenými oslími rohy, nebo tak nějak, už si to přesně nevybavuju.
Honička s časem na jedné koloběžce nazpět, o fous vrácené vodákům těsně před klekáním. Konec dobrý, všechno dobré u závěrečných hranolků na Vechtrovně. Máme toho všichni plné brýle. Zítra asi Račí dvaceti kiláskovou stezku, v tom horku už nedáme. Tedy alespoň moje maličkost. Vypadá to na surfing na bazénu, voda je tam pořád ještě křišťálová, ani Vašík, který nad námi už zase krouží, ji ani neuvidí.
“Ahoj pozemští červíci. Křídly mávat nebudu, to je blbost, to odspodu nevidíte. Příště zakroužím nad bazénem.”

12. srpna 2023 večer; „Dnes jsme měly dědo opravdu špatný den, řekla bych přímo až smolný. Vím, že jsme zlobily." Odzbrojující Emulčina upřímnost, po celodenní koupačce v bazénu. "Myslíš že je nám to nefuk?" Neodpustí si ještě Tomajda.
Ráno pěkně na střídačku mele a tamperem presuje do páky jeden z hříšníků kafe pro dědu, poctivě se střídají, kdo hlavně zmáčkne knoflík a dá malý hrnek pod pákový presovač.
I kdybychom ten bazén pulérovali jen pro ten dnešní den, stál ten každoroční sisyfovský, pozimním píglovací opruz zato. Teď je čeká ještě jeden týden, jen s bábrlinkama a Štěpou na Hráchách, pak týden zase u bazénu tady a hurá s rodiči na Korsickou expedici se surfy na velké vlny. Ale to krapátko, ale jen o fous starého mandarína předbíhám.

19. srpna 2023 oslava maminčiných narozenin, kde jinde než na Hráchách, kam bylo nutno dotáhnout na hrbu od vlaku i dary. Včetně těžké dřevěné masky Buddhovy, s čerstvě patentovanou povrchovou patinou zn. „zima na střeše včelína“. Bábrlinka si odskočila na sobotu do fachy na ty svoje věže, ale omylem bez klíčů od Biskupcovky. Ze záchranných scénářů na motto, kde přespat, se jako nejschůdnější vyvrbyl ten, počkat až do půlnoci na sousedku Verču, co má klíče od Vackova a tam jsou zase i ty naše. Ve hře byl i nocleh v hotelu Apollón za 60 éček, nebo cesta do Plzně, k Helence, kde ale hořelo ve slepě. Noc pod hvězdami na Tomovu terase. Premiéra Terky Šerky, co se spaní pod širákem týče. Všichni zúčastnění lovci Perseid usnuli záhy, uondáni celodenním blbnutím na padlboardu. Na surf nebylo dost větru. Do Berouna na terasu k Tomovi se připlazí tlustá užovka. Spát v Maroku na poušti mezi štíry a hady Ti nevadilo a tohle tě rozhodí? Takový vzácný exemplář Vás poctil návštěvou. A dnes ještě výuka šilhání. Emičce to zůstalo.
“Hlavně že ti chutnal” prohlásil velkoryse Tmajda když jsem mu snědl omylem zbytek zmrzlinového kornoutu, který mi dala podržet Kytka. Špatně jsem vyhodnotil gesto k podržení.

17. srpna 2023; až do dnešního svátku všech Naděnek a především naší prabábrlinky ochránily záclony poslední naší aronii před kosáky a špačky.
Čistokrevná ráce, to Bogovic Vesna je (vesnický nalezenec). S rodokmenem delším než má sama anglická královna. A tak ten náš černobílej zaláskovanej puberťák celou noc vyje.
Tak v Alfadog jsou rychlejší, než indické mimino po prvním curry. Ráno už přišel pytel granulí.

25. srpna 2023; tak zápraží i bazén osiřely. Po ránu si přede samo čerpadlo jeho, poháněno prvními ranními louči. Stejně tak mi s Toníkem si předeme. Prťáci zdrhli až někam do tramtárie. Je tu najednou nějak moc ticho. Po ranním vejšlapu s tím černobíle flekatým psiskem pár jogínských protahovaček Czech made na dubových prknech a skok do křišťálového žabince. Řádně vyreklamováni ze školních škamen, i podle paní učitelky, se tam v té ostrovní tramtárii naučí víc než doma na Vackově.

26. srpna 2023; vyrážíme vybaveni obřími borůvkami z Nedweisu směr neznámo. Děkujeme podpůrnému týmu za vitaminovou bombu on the road kousek před Insbruckem, na téhle naší první štaci. Borůvkové barvivo je jasně vidět i na palubě i na velrybě na protějším trajektu.

27. srpna 2023; Tak už konečně, my čtyři korzáři korzujeme po vysněné Korsice. Tedy novinka to je pro E&T, my už to tu máme s Honzíkem krapátko prochozené. Přesněji řečeno jsme ubytováni v kempu a večeříme. Protože při příjezdu pršelo a další dva dny má být silnější vítr, tak jsme se rozhodli se na tři noci rozmazlit v chatičce Fyi Camping California severně od Porto-Vecchio. Dobrou.
Pardon, že jsme moc nepsali, ale cesta byla místy taková celkem náročná. Bylo to takový jako na houpačce, chvíli nad očekávání pohoda a pak přišla nějaká jobovka. Ale stávající ubytko vypadá parádně. Jj, bivak při čekání na trajekt byl náročnější, než jsme čekali. Vedro, komáři, Děti jsou fakt dobrý! A my taky. V kempu na západním pobřeží, kde jsme dnes plánovali přenocovat, nám řekli, ať raději nejezdíme, že ho možná budou evakuovat kvůli bouřce, tak jsme raději pružně změnili směr. Dnešní koupačka a surfovačka byla parádní!!!
Vaši čtyři dobrodruzi.

28. srpna 2023; Možná nebyl úplně nejlepší nápad vyrazit na výlet podél pobřeží na paddle boardu zrovna v největrnější den. Skončili jsme velmi rychle, velmi mokří, a v úplně jiné zátoce. Zpátky to vybojoval jen Honzík. My jsme šli po břehu. No po obědě právě už zas takový hic nebyl. Ale nevadí, vyrazili jsme na krásný výlet podél pobřeží. Měli jsme namířeno až k Janovské věži na ostrově, ale pak jsme zjistili, že je skutečně na ostrově. A teď tu leje, ale to nám taky nevadí, protože naše chatička je fakt boží.
Terinko, krásné a hlavně jste nejlepší rodičové.
No nevím, Tomík stále opakuje, že chce na chalupu za Toňušou. Ale občas se mu tu i libí. Jo a tady děti lezou pro nejkrásnější šišku jako dárek pro Toníka. Honzík dal sice limit jedna šiška a jeden bambusový klacek na osobu (do auta), ale podle hromádky u schodů nevím, nevím, jestli to klapne a ustojí to. Plus samozřejmě hromádka přírodních artefaktů z moře. Tak pěkný den. Já už je jdu vzbudit. Vždyť takhle bychom celou dovolenou prospali.
Koukám na server sv. Petra, že už dnes po poledni máte sluníčko a od zítřka naplno nazpět velké hice.

29. srpna 2023; Jsme v pořádku. Další krásný den za námi. Jen už nemám sílu psát. Promiňte. Ale nebojte, zítra se polepším a zase Vás zasypeme i fotkami. Dobrou*

30. srpna 2023; Dobré ranko. Jdeme s Tomíkem pro bagety, neb borůvky již došly a nutno přejít na stravu tuzemskou.
My s Toníkem na kopec.
Jsme v pořádku, dneska spíme pod širákem na pláži Erbaju. dobrou noc pod hvězdným nebem a od šumícího moře.

31. srpna 2023; Pátý den našeho korzování po Korsice. Dobré ranko, krásná noc pod širakem. Sami na dlouhatánské pláži. Není tu signál. Internetová roura se nějak ucpala. Fotodokumentace bude později. Přejeme dobré ránko z pláže. Pořád jsme tu úplně sami. Už jste byli na té pláži se zelenými oblázky, co na mne pořád pokukují z rantlu našich litináčů, zda jim náhodou nepřijedou kamarádi? Tam přenocovat, by jistě stálo také za zkoušku a za hřích. Tam se už bohužel nestihneme podívat, je to skoro až na úplném severním cípu Korsiky... Ta byla u městečka Nonza. My tentokrat prozkoumáme jižní část ostrova. Sever třeba příště společně s GR 20. Ale Emička přezdívaná mušlosběrka přiveze nemalé množství mušliček. Posíláme aktuální pozdrav ze skalek nad pláží Erbaju, kde jsme dnes spali.

1. září 2023; Tam v dáli doma první školní den. Hrudka snad vybojoval a drží místo v té naší loňské škamně. Přespání na Erbaju bylo úplně boží. Mít několik kilometrů pláže úplně sami pro sebe je fakt neskutečný zážitek. Dnes už usínáme zase v kempinku u městečka Tizzano a k velké radosti děti plánujeme další výlet podél moře. Druhý den v kempíku California už nám svítilo sluníčko, tak jsme si užívali pláže, lovili jsme vlny, stavěli hrady a všemožně blbnuli. Voda je tu nádherně průzračná. Ještě jednou děkuji za paddle!!! Je skvělej!!! Odpoledne jsme vyrazili na výlet po jižní části naší zátoky s výhledem na naší pláž až na krásně červený mys s kotvící plachetnicí. Cestou zpátky jsme ještě zkoušeli surfovat na tom malém surfiku. Přes den jsme to okoukali od jednoho sympatického malého Frantíka.
Včera jsem potkala Hrudkovou, aby Matěj držel Tomovi místo.
To už je pošéfované. Ale děkujeme. Dnes máme odpočinkový den na pláži v Tizzanu, tak zkusím dohnat zpravodajství a zasypu Vás fotkami. Předem se omlouvám. Bude jich hodně. Je to tu opravdu moc krásné! Druhý den v kempíku California už nám svítilo sluníčko, tak jsme si užívali pláže, lovili jsme vlny, stavěli hrady a všemožně blbnuli. Voda je tu nádherně průzračná. Ještě jednou děkuji za paddle!!! Je skvělej!!! Odpoledne jsme vyrazili na výlet po jižní části naší zátoky s výhledem na naší pláž až na krásně červený mys s kotvící plachetnici. Cestou zpátky jsme ještě zkoušeli surfovat na tom malém surfíku. Přes den jsme to okoukali od jednoho sympatického malého Frantíka. Další den je ten, kdy jsme s Tomíkem ráno přivítali slunce, hned jak vykouklo z moře, cestou pro čerstvou baguette, a večer jsme se s ním všichni rozloučili při sestupu k plazi Erbaju, když zas žbluňklo do moře. Po ranní koupačce jsme zamířili na nejjižnější bod Korsiky, město Bonifacio, které leží jen dvanáct kiláků od Sardinie. Jeho bílé útesy jsme si nejprve prohlédli při výletu lodí, a pak jsme vystoupali z přístavu až nahoru, a to dokonce dvakrát. Podruhé pro Emičky mušličkové náušničky. Dole prostě neměli tak pěkné. Povšimněte si výrazů děti na lodi. Byly opravdu velké vlny! Možná čtyři metry. Nejprve obrovské nadšení z každé vlny a ošplouchnutí, které postupně přecházelo v mořskou nemoc, takže zpět do přístavu jsme dopluli s Emičkou mírně zelené barvy v obličeji ležící mi na klíně. Tomík byl zelené téměř od začátku. Ale prý se jim to líbilo. A průvodce nám dělal Tom Cruise ve francouzském provedení. Pak už šup, šup dál na západ, abychom si stihli ustlat na nejkrásnější (alespoň pro nás) a nejopuštěnější pláži Korsiky, na pláži Erbaju. Nejprve přes hřebínek porostlý neprostupnou macchií s výhledy na pláž Rocappina. Nad námi Janovská věž a skalní lev z Rocappiny. Pak sestup k pláži Erbaju s posledními paprsky zapadajícího slunce. Nikde nikdo, snad ani slavná korsická divoká prasátka. Padající hvězda prosvištěla přes celé nebe. A tady už vychází měsíc, který celou noc osvětloval okolní skály a macchii. No dobře, trochu jsem se bála. Zapadající měsíc a vycházející slunce. Emička je v mušličkovém rauši. Tomík leze po skalkách. Koupeme se, ale jde to jen tam, kde se obrovské vlny lámou o menší skalky. Výlet po skalách už v plné polní. Okolí je dechberoucí! Návrat do civilizace zpět kolem janovské věže. Par hvězd na pláži Rocappina. I to je krásná pláž, ale dnes je tu strašný vichr a taky hodně medůz. A pak dál na sever podél západního pobřeží, abychom stihli západ slunce na pláži u kempíku v Tizzanu. Bylo to jen tak tak! Stihli jsme ho už z půlky v moři. Tak ještě krátké večerní zpravodajství. Ráno křupavé a ještě teplé bagetky až do spacáku. Nejlepší jsou s nutelou nebo korsickou fíkovou nebo klementinkovou marmoškou. Děkujeme, Honzíku. V kempiku mají nejen umyvadla pro děti, ale i sprchu pro psy. Tomík už si to neuvěřitelně dává na plážovém surfíku. No a západ slunce na pláži je už trochu nuda. Dobrou noc.
Krásné fotky. Tomík nádhera. V Nedvajzu celou noc prší. Mušliček mám také plnou pixlu. Provrtáme je a pověsíme na strom. Na pláži přes noc, bych se také trochu bála. Naposledy jsme spali na oblázkové pláži v Turecku, světélkoval plankton, při expedici cestou na Ararat.
Díky za novinky z domoviny! Je to nádhera pozorovat ještě nedávno se batolícího synka, jak postupně během chvíle začíná získávat větší a větší jistotu a užívá si nádherné jízdy v příboji. Osm kilásků po krásné stezce lemované skalami připomínajícími slona, orla, hlavu T-rexe. Zastávka na několika plážích. Medůzí hlídka byla v pohotovosti, ale prokličkovali jsme to až ke skále uprostřed zátoky Tivella. Koukáme na rybky. Jen Honzík, jediný surfař na treku, měl místy problém protáhnout se macchií. Večer konečně grilovačka! Topinky s kozim sýrem a fikovou marmeládou, cuketa a párečky pro Tomíka. Děkujeme. Cestou z čištění zoubků pozorujeme korsická divoká prasatka na louce za plotem. Vypadají roztomile, ale snad zůstanou za plotem. Dobrou noc.

3. září 2023; Zdravíme stále z Tizzana a doplňujeme zprávy ze včera. Byli jsme na krásném výletu plavmo, tedy padlo, podél skalnatého pobřeží. Zakotvili jsme daleko od pláže a pozorovali život na útesech. Mořské ježky, lezoucí mušle, krabíky a sasanky. V podvečer surfík a mušličky. No a pak véča na pláži. Včera zapadlo slunce o sedm minut dříve než před dvěma dny, a tak jsme museli ještě více máknout, abychom stihli alespoň jedno sousto, než v za pět osm zapadlo. Dnes dopoledne výlet do Sartene na zatím nejlepší korsickou zmrzku. Odpoledne aktivní povalování, plavání, paddlování, surfování a potápění na pláži. Večer máme v plánu grilovačku na pláži. V Sartene jsme si koupili spoustu dobrot, tak pak pošleme foto. Mějte se krásně! Tohle je naše plážové stanoviště.

4. září 2023; Už jsme v horách, respektive pod horami. Dneska nebo zítra pošle Teri foto report. Je to tady opět moc krásné. Projeli jsme sedlem Bavella a utábořili se v kempu u krásné horské říčky Solenzara. Krátké zastavení v krásné horské vesničce Santa Lucia di Talla. Pokračujeme do horského sedla Col de Bavella. Pokochali jsme se výhledy a pak vyrazili kolem korsickych prasátek opět dolů podél říčky Solenzara. Skáčeme po kamenech po proudu řeky a koupeme se v tůňkách, než se slunce schová za horský hřeben Bavella. Usínáme v hammakách za zvuku šumící řeky a s hvězdným nebem nad hlavou.

6-7. září 2023; Dobrý večer, máme za sebou osmi hodinový trek řekou. Děti skočily asi ze čtyřmetrové skály! Padáme vyčerpáním. Dobrou noc. Dobré ranko. Čerstvá bageta s nutelou, fíkovou nebo klementínkovou marmoškou. Naše nejoblíbenější snídaně. Jste fakt parádní rodiče. 8 hod hike zní skvěle. Fotky taky moc pěkný. Tom a Terka Šerka. Kde jsou nové ilustrace do deníku? Neusněte na vavřínech! Ale s předchozím příspěvkem souhlasím. S deníčkem jsme maličkato ve skluzu. Stále je co dělat. Třeba si i pohrát. Mě se udělala díra ve vodním batohu, takže se postupně namočily všechny 4 ručníky a převlečení, čili zhruba od poloviny měl ten batoh tak 15 kilo. Naše putování jsem zakončil větou, už dlouho nechci žádnou zkurvenou horskou řeku ani vidět, jinak to bylo super a děti mega hustý! Opouštíme nejkrásnější tábořiště “U Ponte Grossu “u řeky Solenzara a míříme opět k moři. Dopředu se omlouvám. Momentek ze včerejšího vodního treku bude hodně. Byla to pecka. Tohle je jen nástup takovou džunglí. A druhá skočka. Tady skočili Tomík i Emík ty čtyři metry. Vidíte, že nepřeháním. “Honzo, Ty jsi Tomajdu z toho skaliska ale tak trochu postrčil.“ Ono to tak jen vypadá, jen jsem mu ukazoval, kam skákat. Doufám že mi pár těch kulatých balvánků vezete, když tam nejsou olivovníky. Vzpomněl jsem si na tebe, když jsem si je prohlížel. Modrá trasa je nástupní. Růžová je trek řekou Fiumicelli až k soutoku s řekou Solenzara. Děti chtěly dojit až do kempíku. Já už měla strašný hlad. Naštěstí se jim zželelo ubohé matičky. Nebojte, právě jsme se nalodili na trajekt, takže končíme se spánkem a děkujeme Vám za pozornost. Čekali jsme, že když si usteleme u dětského koutku, budeme mít klídek. Když si jeden malý Taliánek poručil hodinku před půlnocí od maminky Colu a šel řádit, tak jsme lehce znervózněli. Vzpomínám na podobný trajekt z Terstu.

8. září 2023; Projeli jsme rakouským Berounem a hlásíme se od Achenského jezera, kde dnes kempujeme. Dobrá zpráva. Necháme si s dovolením KIA u vás v garáži. Je plná nářadí na zítřejší robotu na Hráchách u latifundistky prapábrliky. Doma na vás bude čekat semlbabka. Prijedeme zítra večer, aby měly děti alespoň jeden den na aklimatizaci, než půjdou do školy. Těšíme se na Vás!
Zastávka u Achensee byla opravdu krásná tečka za překrásnou dovolenou. Doporučujeme obojí! A ještě jednou děkujeme za milou pozornost. Už jsme v Rozvadově a dáváme si pravé české hranole. Krásný sobotní večer na Hráchy i do Berouna. Děkujeme moc za ovocné a zeleninové překvapení! Dobré ranko, děti by prosily o fotku Toníka. Již se nemohou dočkat. Pěkný den všem.

11. září 2023; Den nato nezbytný brífink u nejlepšího pressíčka v Praze v zahrádce Dobrotéky s Toníkem pod stolem, u hlučné Koněvovky které právě zvoní hrana a Hartig se tomu řádně řehtá odněkud shora. Komouši vycházejí do ulic, jejich nostalgické protesty už naštěstí nikoho nerajcujou.
Včera přišla bábrlinka Kytka zaražená jako prd. Až po notné době, teď ráno, z ní vypáčeno, jak dostala sprďunk od paní prodavačky v Tchibo, potom co jim natáhla všechny vystavené ala dřevěné minutky a nestihla si krám doprohlédnout do prvého z šestnácti zvonění.
A prabárlinka zavzpomínala, jak se před čtyřiadvaceti lety zařekla, že si už nebude barvit šediny a nebude plavat napříč přes celou přehradu.
Za povšimnutí a záznam též stojí Tomajdova poslední kresba „In my mind“. Co se odehrává v mysli kojence s dudlíkem a činkou.

13. září 2023; Dnešní zápis v úkolníčku. Máme panikařit nebo naopak nepanikařit?

14. září 2023; Po návratu jsme rychle sklouzli do starých kolejí. Na Vackově máme jazz café a cvičák v jednom.

16. září 2023; Poslušně hlásím, že Emička je v nejlepším družstvu na plavání, v delfínech. A Matěj dodržel slovo, podržel dokonce Tomášovi i blok na atletické běžecké dráze.

23. září 2023 kácení jednoho malého hmyzího mrakodrapu. To nám Matěj Hrudka vyčiní.
A po nedělních Květíno řízkových hodech, už zase úprk na skály. Já už bych to nedal.
“Tomášku, co to tam prosím tě na tom štandu děláš?”
“Modlím se.”

27. září - 1. října 2023 do Břeclavi za Štěpou.
Hnedka po ránu na kolech z půjčovny lužním lesem do Lednice. Dravci nalétávají těsně nad našimi hlavami. Pak krásná zasklená botanická.
V pátek před snídaní jedno salto a rychle do Znojma na rotundu z XI. století a do klikatých uliček. Na kůru s červotočem řádně prožranými varhanami komentuje Tomajda příchod flaňďáka slovy: „Co je to za týpka?“ A v dalším kostelíku píše SMS: „Kdy Tě uvidíme v telce? Babiš se tam producíruje pořád.“ Prostě Boží korespondence.
Na skok do muzea. Pak zakoupen za zbytek drobáků z roztlučeného prasátka jeden yak s věrnýma kulkama a malá plyšová příšerka s koulejícíma očkama, na památku na Znojmo. Holky, řádně uondány, ve vlaku nazpět do Břeclavi pomalu usínaly. Po návratu lukulské Simčiny hody a pak ještě na jedno pivko do baru s Jarkem. Podobný zážitek asi po padesáti letech. Naposledy jsem takhle u jednoho pivka zapařil s Petrem Polákem po nástupu do Psychologického ústavu Akademie běd ve Čtyřdobí. On byl tehdy mým prvním a jediným podřízeným a současně velkým průvodcem pajzly noční Prahy.
V sobotu opět kolmo i s Jarkem kousek směrem k soutoku Moravy a Dyje, kolem nesčetných torz ohromných suchých dubisek s čapími hnízdy na svých pahýlech. Pak do Postojné až na samotný vrcholek věže fotogenického cihlového kostelíka s dřevěnou střechou pokrytou olověným plechem, technika jakou se může pochlubit i katedrála Notre Dame, ta pařížská, a s vlastní průvodkyní, Simčinou kámoškou, i s vlastním feldkurátem Otto Katzem na kazatelně. Vkusně zrenovovaná Havlíčkova vila od stejného architekta, v nemlich shodném slohu. A ještě rychle na pouhý jeden den v roce otevřenou vodárenskou věž.

3. října 2023 dal ten náš gólman Maradona svůj první gól.

5. října 2023 proběhlo prvé a asi poslední větší letošní jablkobraní v Nedweisu, za kibicování prabábrlinky Květky dovezené jen za tímto účelem až z Plzně. Nepočítám v to těch několik ušitých cejch ze saténu. Následovat bude už jen moštování z toho, co popadá z nelezitených vrcholů našich jabloní.
V podvečerních hodinách stíháme ještě vytěžit osmadvacet kbelíků voňavého hnědého zlata ze septiku pod dřevníkem do ďuzny v kompostu. To bratru prezentuje čtyřiaosmdesát vrchovatých šoufků. Vše řádně uskladněno v pasti na vetřelce posypané listovím. Byl nejvyšší čas. Jeden kbelík krásně napěněný kvasinkami, šel jako obvykle nazpět do ďuzny kadibudky pro refreš kvasného procesu. Kdybychom ty kvasnice uměli sušit, tak půjdou na dračku. Je to celé taková slavnost, jako dožínky nebo vinobraní u Simči na Velké Moravě, jen kroje trochu pokulhávají. Na žebříčku udržitelných technologií tato asi bezkonkurenčně vede i před solárními panely i když je tu s námi již po několik staletí.
Po lajntuchu za rezervoárem slunce ohřívané vody tančily večer stíny marionetek promítnuté lampou nad otočkou schodiště. Maňásci jsou rozvěšeni všude po krokvích s poctivě dlabanými zámky spojů. Obé mistrovská řezbářská a truhlářská prácička.

7. října 2023; Předcházelo: „Už se to blíží! V sobotu se na Vás na všechny těšíme. Bude dýňová polévka se zázvorem, kokosovým mlékem a česnekovými krutonky. Jako hlavní chod tradiční řízky s bramborovým salátem nebo kaší. Salát. Dort bude zas velké dobrodružství a překvapeni i pro mě. Navrhuji tedy jako program na zítra taneční vystoupení s kastaněty a jiná hudební vystoupení všech, kdo budou mít chuť. Minimálně Toník poslední dny krásně vyje a to není měsíc ještě v úplňku. Uštvaný jednou holkou na Pecáčích.
Děti se na Vás moc těší a my také! Sešli bychom se ve 12:30, ok?“ Prostě jen taková komorní oslava osmých narozenin E&T na Vackově.
Po té slibované velké trachtaci už dvojčata slušně ale dost netrpělivě čekala, až jim my přespolní ukážeme svoje paty, aby si už konečně mohla pohrát s tím svým novým růžovým Poršákem a skútrem stejného odstínu, vše pro Barbíny a Barbíňáky, s betlémem až z hory Olivecké, z matroše olivového řezaného. Zabrnkat si na svoji novou první vlastní kytaru, mistrovskou Yamaha APX a začíst se do encyklopedie o Avatarech v mořských hlubinách dlejících, od Terky a strejdy Jejdy. Muzicírování na babiččiny kastaněty, dědovo zpívající hrnce, na piáno a tátovu kytaru bylo už přeci dost. A to bábrlinka Kytka i Emulka už pár týdnů pečlivě pilovaly svoje vystoupení ve stejné ZUŠce na konečné devídky na Jarově.
Dort s ozdobami z mandlového těsta a obrovitými borůvkami v marmeládě máčenými, byl letos mámou Terkou pojat jako himálajský. Se sněhovými štíty ze šlehačky a yaky, přímo k nakousnutí. Zanechal na jejím čele, jako každoročně další malinkou krásnou vrásečku. Protože do všeho co dělá, dává vše i kus sebe sama.
Nutno přiznat, zazněla tu i jedna oprávněná reklamačka. Josef je prý přílišný mlaďoch, ještě bezvousí a s gratulací nedorazil olivový pasáček s ovečkou kolem krku, nošenou jako hřejivé kožešinové boa. Řezbář-restaurátor-patinovač v jedné osobě šel hnedka do sebe, a že se do příštích narozenin nebo jiné příležitosti polepší a zapracuje na tom. Jeden bude v kožichu opásaném koženým páskem s čutorou na vodu a se šněrovacími botami ale prostovlasý a druhý sice na lehko jen v kristuskách ale naopak v hučce teplé. Obé od jeruzalémského řezbáře se značkou palmové ratolesti.
V jiném ale možná pravděpodobnějším podání, i když to je krapet anachronické, byl by do budocna v našem betlému Kristus ještě jednou, kromě novorozence ještě jako boží ovčák - dobrý pastýř. Občas přizván na výpomoc do pantheonu betlémských postaviček kolem jesliček. Anachronismus (z řeckého ana – proti a chronos – čas) je umístění nějaké osoby, věci, představy nebo jevu do doby jiné než té, o které se zrovna vypráví.
V Janově evangeliu Ježíš říká „Já jsem dobrý pastýř“ ve dvou verších, Jan 10:11 a 10:14 .

Jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Nájemník, a ne pastýř, kterému ovce nepatří, vidí přicházet vlka, opouští ovce a prchá. Vlk popadne ovce a rozpráší je. Nájemník prchá, protože je námezdník a o ovce se nestará. Jsem dobrý pastýř. Znám své a znám se svým vlastním; jako mě zná Otec a já znám Otce. Pokládám svůj život za ovce. Mám další ovce, které nejsou z tohoto stáda. Musím je také přivést a uslyší můj hlas. Stanou se jedním stádem s jedním pastýřem. Proto mě Otec miluje, že pokládám svůj život, abych jej zase vzal. Nikdo mi to nebere, ale já to pokládám sám. Mám moc to položit a mám moc to znovu vzít. Toto přikázání jsem přijal od svého Otce.

Tento úryvek je jedním z několika oddílů Janova evangelia, které vyvolávají rozdělení mezi Židy.
Další ovčák boží s lucerničkou a s nosem jako Massa Bob, přijde k úhoně své ozdoby až při finálním leštění na hadráku. Těšíš se ovčáku? Po téhle patinovací kůře mojí, mu ještě navrch skorem upadne pravá ruka v rameni, ale děsně mu to přidá na hodnověrnosti. Navrch hůl jeho přepásána páskem koženým proti nechtěnému ulomení robátky našimi zvídavými.
Někdy bývá přizván do společenství tohoto i holobrádek ovčák vezoucí se i se zachráněnou ovečkou na dromedáru Camelus dromedarius a nezřídka i Josef s Marií a malým Ježíškem prchajícími na oslíku do Egyptského exilu před králem Herodesem.
Tomajdu také zajímalo, zda ta bethlémská hvězda nad jesličkami je perseida nebo kometa. Dobré by bylo tam společně vyrazit a namístě vše ověřit.
O rozšíření těchto domácích betlémů se vedle lidových řezbářů, jako byl ten z Třebechovic, asi nechtěně ale nejvíce zasloužil synáček Marušky Terezie, vyhnavše ty posvěcené ze stánků božích do náruče nejen podhorských chaloupek, na komódy, kredence a jarmary jejich. Co zbylo chudákům křesťanům než si je vyřezat samodomo. S využitím techniky dřevěných převodů nejstarších hodiny ze Schwarzwaldu, Černého lesa, i kumštu loutkářského.
Logistika a úschova dárků před takovou oslavou je dost zapeklitá věc. V předvečer dne „D“ při večerní koupačce ve vaně Emička provokativně volá: „A co sušička maminko, nepustíš ji? A co ty hrač ... ?“ Mata Hari Hrbáčková. Profláknuta jest schovávačka mámino. Dne předešlého růžový Barbie Porche při nešetrném uložení v šatně omylem spustí a věrně zahraje startování šestiválce. Čirou náhodou zrovínka tudy proplétající se Tomajda to hnedka žehlí: „Dědo, už teď jsem to vymazal a pustil z paměti.“ „Nic jsem vlastně neslyšel." Nevšední to takt, jako projev sociální empatie. Po kom to ten kluk asi má?
Ráno dne toho eskaloval Izraelsko-Palestinský konflikt v plnohodnotnou válku a na Tel Aviv, kam měl právě namířeno strejda Jejda, se sneslo asi tři tisíce raket z pásma Gazy. Bafuňáři z Hamásu vyhodnotili blížící se dohodu Izraele se Saudy spunktovanou Bidenem jako velké ohrožení svých korýtek.

17. října 2023 jsme připravili pro děti a jejich kamarády narozeninovou bojovku. Zúčastnilo se čtrnáct robat a sedm dospěláků. Bylo deset stanovišť na Pecích. Děti dostaly mapu a souřadnice. Tajenka byla DOLŮ NA DORT, takže pak dostaly mapku, jak se dostat do takové pěkné kavárny v Jesenijce, kde byl dort a limonáda. Jo a Tomík přišel o dva zuby. Jeden mu ve škole vytrhl kamarád Sebík. To je tenhle. A druhý mu při bojovce vykopnul kamarád Rája. Vnoci nám nad hlavami proletěl meteorický roj Orionid a v ošatce dozrálo poslední letošní žluté rajče a letos konečně prvé i tři hrušky. Jablečné mošty asi nestihneme. Ostuda.

21. října 2023; Nezlobte se, nedá mi to, abych se s Vámi nepodělil o úsměvnou storku, co mi na sebe právě práskla Anička, ta horní. V létě se vracela od svých brášků a sestřiček ze Slovače a teď během října jí postupně došly tři pořádné flastry od polišů za překročení rychlosti v obci. „Asi jsem meditovala.“

26. - 29. října 2023 podzimní školní prázdniny a každoroční babinec vjednom. Letos pro změnu v pronajaté chalupě pod Blaníkem. Fotříci jsou, i když jen jako pomocná námezdní hlídací síla, velkoryse tolerováni.
“Lovit vlky, po včerejších stopách, jsem s tátou vydal sám, ostatní z naší bandy diskvalifikovala posrajda - střevní chřipka.” Okomentute Tomajda.

4. listopadu 2023 rodičové zrhají na weekend s paní jógou a my ostatní si krátíme čekání na drsňáka Icemana Wim Hofa, přesněji strejdu Jejdu kreslením dalších profláknutých drsňáků. Býk ho nabodl na roh, ale to prý nechtěl. Potom Tomajda trénuje obrácení palačinky ve vzduchu. Dopadne to špatně, spálenina 1. stupně. Pomůže studená voda a babiččino zázračný olejíček na neduhy všechny. Následný noční šachový turnaj skončil úctyhodnou plichtou až někdy po půlnoci a strejda Jejda si už konečně zítra odveze tu svoji vyškemranou sadu. Neb on je hodně dost pünktlich, tak musím ještě poopravit uštípnutý sokl u ebenové králky. Já bych to klidně přiznal, ale rád ji pro něj zrestauruju. Terčina sada zůstane asi ještě nějakou tu zimu v šachovém stolku vedle teakového křesílka před litináči OLYMBERYL, abychom tu mohli, když někdo přijede hrát. Další sady bych rád věnoval všem svým vnoučatům a pravnoučatům. Je jich tolik, že musíte být hodně plodní.
Tyhle dvoje kompletní šášky jsem vozil z cest a vyřezával skoro celý svůj život. Pioni mají na výšku délku delší odvěsny od úpatí roztaženého palce po vrchol ukazováčku. Jednotlivé figury jsou u obou sad tudíž záměnné ale vždy po čtveřicích u věží, koní a střelců. Ostatní se mohou libovolně kombinovat. A už si to maluju, jak se ti naši vnuci a vnučky, pravnuci a pravnučky sjedou ve svých elektrických fárech, přivezou si ty svoje šachmáty a uspořádají velkej turnaj.
Bábrlinka Květka už zase lamentuje, že nemáme požnuto, jako soused Krupajzník, skromně pohotově kontruji: „Myslíš, že náš rodák Skupa měl dokonale posekanou zahradu, nebo třeba takový Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni se zabýval takovými malichernostmi?“

6. listopadu 2023; Tak jsem dnes byla ve Vinohradské nemocnici na trhání zubu. Paní doktorka byla moc milá a asi normálně i velmi šikovná, ale při aplikaci umrtvovací injekce se mi omylem trefila do cévy. Jsem opuchlá jako na své čtyřicátiny. A prý mám počítat, že se mi to změní v modřinu, jako bych dostala velkou facku. Jediné pozitivum je, že když jsem přišla domů, Emička, až úplně vyřízená z toho nočního blinkání, se na mě usmála a řekla mi, že není důležité, jak vypadám, ale jestli mě to bolí. Od té doby zase spí. Moc jsme toho ani jedna v noci nenaspaly. Naštěstí už od rána nezvrací. Dostala kolu a černý čaj po lžičkách.
A ještě jedna, pro změnu Tomajdova storka pro Zoubkovou vílu. Přihodilo se v noci na dnešek.

17. listopadu 2023 odlétá Tom se svojí Šerkou Terkou už ani nevím po kolikáté letos surfovat, pro změnu na Lanzarote, protože tam jsou prý vlny nejlepší.
Pan Tomas už letí, má náskok, ale ja ho předeženu...
Tenhle rok už pak fakt nikam neletíme:))
Ta tečka je Tomas a já vyhrála závod.
Dost hustý.
Zítra možná půjčíme silničky (6 kg) a pojedeme se projet po jednom národním parku. A jinak surfing od nevidim do nevidim. Byli jsme v domě jednoho místního architekta. Nebo možná jen ta kombinace lávy a bílé. Moc cool.
Díky! Pěkný večer, ostrované. Těšíme se na příští report.

25. listopadu 2023; Na weekend prodloužený o pondělek, kdy stávkují, prý dost nedocenění páni učitelé, zdrhají všichni z matičky Prahy. Dvojčata vezmou sebou velkoryse klouzáky, běžky, Tondu i rodiče na chalupu svého spolužáka Matěje Hrudky od nás z domu, do Karlova v Jizerkách. Profrčí si to kolem Nedweisu, ani nepřibrzdí natěšeni na sněhovou nadílku trochu opožděného sv. Martina. Klasik Tomík zakončí výpravu lakonicky, jak bývá jeho dobrým zvykem, “Na běžky už nikdy!
Tady mi to nedá a musím ještě připomenout úsměvné faux pas tohohle Matěje. V čerstvě otevřené cukrárně Ukrajinky, která k nám na Žižkov právě zdrhla ze své domoviny před Ruskou agresí si poručil ruskou zmrzlinu. Ne tu v oplatce ale celej kýbl. Smála se, brala to sportovně.
„A ruská zmrzlina by nebyla?"

2. prosince 2023 časně ráno bubnovala na okenní tabulku rozhořčená strakapoudice, že prý došla slunečnicová semínka v krmítku nad zápražím, cože je to za šlendrián, což osazenstvem kuchyně na té podstatně teplejší straně okna uznáno za reklamačku oprávněnou, šli hnedka do sebe a tudíž okamžitě sjednána náprava těmi v teple uvnitř.
Necelou minutu po nasypání, sýkorčí zvědové prásknou tuto skutečnost a roznesou do všech koutů našeho údolí zprávu všem sýkorákům i paní strakapoudové. Její pan choť se tu už drahnou dobu neráčil ukázat. Zlí jazykové tvrdí, že jí zahejbá s paní Krupkovou. Prostě rozkřikne se to neuvěřitelně rychle a to ani kouřové, ani žádné jiné signály, jako na té Čínské zdi onehdá nebyly nikým z nás zaznamenány. Prostě tichá česká pošta.
Starousedlík Edík zdrhnul před tím štěkajícím vetřelcem Toníkem na kredenc vedle stroje hlasitě tikajících věžních hodin. A druhý chudák strakapoud, kterému jsme porazili s Honzou panelák s hmyzími lahůdkami, si pochutnává na nájemnících posledních zbylých pater. My na tom pařezu chceme postavit mini iglú, ale sníh málo lepí. Pozdě vypuštěný bazén se proměnil v jeskyni s ledovým stropem. Pro vetřelce ale vstup zakázán. Zítra ráno pan poštmistr odnese přání Ježíškovi uschované večer za oknem, tak finišujeme. Emulka píše i za mě o pohorky a mlýnek na kafe. Maminka Terkulka stříhá překrásné květy z papírových pytlíků do oken. Na závěr dne ještě defilé nových marionetek. Trochu počeštěného a polidštěného Kašpárka s jelenem na hrudi a lampáře alias měšťana Mackie Messera v dlouhém mantlu a a vysoká babizna ONA se srdcem rudým, slzičkou pod okem a vysouvací hlavou, ta co si prý zahrála vedlejší roli ve Werichově Fimfáru. Neprokázáno.
V neděli dne následného výprava jen s Kytkou a Tondulkou, již za tmy s čelovkami na hřeben k Tuháni na běžkách v božím prašanu, ve stopách předešlé výpravy. K večeři před úprkem do matičky Prahy se ještě podávaly topinky s boží babiččinou škvarkovou pomazánkou. Bez Emulky, kterou si rodičové vyzvednou až cestou na sáňkařské dráze od Guričů k Bogům. Při předešlé, odpolední sánkovačce jde Tomajda mezi holkama přímo na dračku, s kterou pojede na bobech. Doslova se o něho operou. Zůstaneme tu zase s Edíkem sami.

5. prosince 2023 na černé úterý přesně v 11:56 přestala téci z neznámého důvodu voda z kohoutku. Do jara budeme nejspíš chodit s kýbly k prameni u potoka. Toníkovi to nevadí, spíše naopak prý tuto procházku proloženou sty aporty vítá. Po patáliích s kunou pod kapotou musím vždy vyndat plašič před jízdou a jako na potvoru se před odjezdem do matičky Prahy vyhákne lanko odjišťující zámek kapoty. Kdo jiný, než Ruda na kopci kozákovském by si s tím uměl poradit. Opatrně, aby plašič položený jen tak na motoru nevypadl jedu k zachránci. Ten má autodílenský hever i rampu, beztak obsazenou nějakým veteránem, vše zapadané v čerstvé závěji. Nastartuje tedy traktor a zdvihákem se dvěma prsty lehce celé naše autíčko zdvihne tak vysoko, že se mi pohodlně podaří odjistit zámek kapoty.
Večer přišla ta povedená trojka, Mikuláš s čertem a andělem na dvorek do Biskupcovky. Světe div se, společná autorita všech těchhle třech aktérů pořád zabírá. Dvojčata byla celý den nezvykle uklízivá.

11. prosince 2023 pragmatická Emulka strká plyšové pandy v regálu hračkářství, až jak to jde, co nejdál dozadu, aby je Ježíškovi čirou náhodou někdo do štědrého dne nevykoupil.

16. prosince 2023 nezvykle hojná účast na jmelobraní. Letos poprvé lezla na sosny i dvojčata. Úroda byla fakt bohatá, jen kuliček bylo poskrovnu, protože tam trháme každý rok a ony dorůstají až rokem druhým. Potom skočila do pískáče (4 st.C) první otužilka maminka Terka a někteří chlapi ji museli následovat, aby si neutrhli ostudu. Vyhodnocení celé akce a bouřlivá politická disputace při trachtaci v knajpě V pivovaře hnedka za zdí baziliky sv. Václava ve Staré Boleslavi.
Celá ta tahanice vlastně započala mojí vzpomínkou na září 1968. Necelý měsíc po invazi si to štrádujeme s fotříkem rozbahněnou starou Poštovskou rozježděnou gazíky. Rusové se nám zakopali kousek za Hrádeckou, u toho rozcestí se svatým obrázkem na stoletém smrku. Z šišek a mechu si tam parchanti skládali mandaly zpodobňující Lenina. My s brachusem klademe jako velcí záškodníci do hlubokých louží ve stopách pneumatik, doma přichystaná prkénka s natlučenými podkováky, pěkně hrotem nahoru. Po týdnu kontrola, a opravdu jedna pneumatika v pangejtu u cesty. Velké zadostiučinění, přímo pohlazení po duši. Dnes bych se asi uchýlil k sofistikovanějšímu hybridnímu odboji, takhle si mohl chudák nějaký turista ošklivě prošpikovat vibram, ale tehdy se všichni turisté naštěstí stejně lesu V pytli na hony vyhýbali. To mě zpětně trochu uklidňuje. Fotřík nám při té výpravě svěřil velké tajemství, které jsme nesměli nikomu prozradit a pamatuji si ho dodnes. Při tom takzvaném velkém minulém “osvobozování” nepřivezly sovětské tanky svobodu, ale jen další, dlouho chystanou novou totalitu, mnohem rafinovanější a mnohdy krutější. Pojídala vlastní děti revoluce. Jako ta francouszká Maximiliena Robespierra. “Osvobozovaly” nás tehdy od svého starého parťáka führera. A všichni západní politici byli se svojí vytříbenou korektností pro masového vraha tatíčka Stalina snadnou kořistí. A dnešní báťuška, k jeho velkému žalu, už jen Rusi malé, přemýšlí úplně stejně a patří taktéž mezi tyhle válečné zločince, co měli a dnes má i on, nepatřičný imperiální apetit.
Vyžehlila to až tradičně boží svíčková se šesti, s terčíkem brusinek na citronovém plátku.
Počáteční Terčino obavy se rozplynuly. „A nesní nám tam v té knajpě u Čongů Toníka, tam v těch zapadlých kotěhůlkách u P3k?“
Sv. Václav to s potěchou poslouchal, že ti jeho potomci mají zájem o dění ve světě i o histórii, jen se zdráhal okoštovat. Na závěr stihli E&T ještě nakrmit pávy v zámeckých zahradách Brandýského zámku.

18. prosince 2023 první velký Emčin klavírní koncert před vyprodaným hledištěm v umělecké škole na konečné devítky, kam chodí už dva roky i bábrlinka Kytka. Z Plzně dne předešlého dovezena i prabábrlinka Květa a z květinářství dva pugéty pro Emičku a pro paní profesorku, aby jí to nebylo líto. Na mysl mi maně vytane to mámino, Terčino a strejdovo Jejdovo před jednatřiceti lety i to úplně jiné muzicírování v Kagbeni, kterému jsme naslouchali s Terkulkou před lety patnácti. Bože toto letí.
Výběr róby. Zatím vedou červené a kostkované. Uvidíme zítra. Všem děkujeme za hlasování. Ta si může vzít na sebe i pytel a bude v něm šik.

“Super vnučka?”

Ohlas z Kolína nad Rýnem. Od jednoho známého grafika. Všude jsem se musel pochlubit.
Dne následného další koncertýrování v tělocvičně u Šébla. Pro změnu pěvecké. Tomík má sólo. A poptávku po ještě jednom, na středu Tomajda komentuje. “Já nechtěl být slavný a pořád někam harcovat.”

23. prosince přípravy na Vánoce vrcholí. Dvojčata pomáhají mamince s cukrovím. Já nechávám na pár dní Edíka v péči Dráži a s anténou vodícího drátu, vyčuhujícího z kletru jako anténa frontových spojařů spěchám v chumelenici na vláček do Prahy. Zatím posledního to přírůstek do panoptika našich marionetek. Klukovi v klobouku musí ještě prabábrlinka spíchnout kaťata s laclem, aby diváci mohli ocenit jeho vypulerované modřínové tělo s překrásnou kresbou letokruhů a let. Ruce má plátěné nacpané sojovými semínky. Ve vlaku vzbuzuje zasloužené haló.
S tím „Študým chudentem“, přesmyčka, v černém klobrďónu, je asi tak stejný ročník, devětadvacátý, naše bábrlinka, co po menším zdráhání spíchla tomu kámošovi kalhoty s laclem na knoflíky a záplatou na zadku. Nejprve si udělala studii.
Úžasná prababička...Skupa by Vám ji záviděl.
No klobouk dolů.... prababča je cool.

24. prosince 2023, nejprve čekáme s čočkou na Berouňáky v Biskupcovce, pak s hvízdajícími pneumatikami rychle na hrad k Zavěšenému kafeti. Poprvé tam dorazila i Bertíkova ségra Káťa. Myslím, že se můžeme sejít už na oběd. Máme řízečky, bramborový salát, dala jsem péct kuře, pro děti brambory, Kubík dělá thajskou polévku, já mám vývar, uděláme dva saláty. Zkrátka hlady, myslím, neumřeme. A snad zbude i chvilka na koledy. Než se uráčil přiletět Jezus většinu stolovníků postihl, pěkně jednoho po druhém, syndrom “švédského stolu”. Oči by chtěly, útroby to už nedaly. Po sušených švestkách máčených přes noc v rumu a na to obalených v osmahnuté slanině dalších pět chodů. Díky všem za dobroty, vynikající thajskou polévku, luxusní bramboráčky, po kterých se jen zaprášilo, výbornou červenořepo-křenovou pomazánku, co měla pořádný říz, i výběr luxusních sýrů i salámků! Za všechny pěkné dárky! Ale hlavně za milou společnost, a tím velmi příjemné odpoledne. Velkou pusu na dálku Štěpánce a Simonce. Po předkrmu, následovala tradiční rybí polévka. Pak řízky z filetovaného vykostěného malého kapříka v mléce máčeného a letos poprvé i stejně upravený importovaný norský losos.

25. prosince 2023; S tím „študým chudentem“ v černým klobrďónu, se záplatou na koleni je prabábrlinka stejný ročník, devětadvacátý a tak se jí ho zželelo a spíchla mu ta jeho už úplně rozpadá gatiska s laclem fungl nová ale ze sukna taktéž notně starého, jak slíbila. Jak to vyskočilo na sociálních sítích, hnedka volají od Skupů z Plzně, že ji berou za kostymérku.

27. prosince 2023 velkým Tomem jdeme sami dva do Kantýny v ul. Politických vězňů na tatarák. Knajpa citlivě vtěsnána do staré banky. Pak objevujeme, hlavně já, řepák z venkova, co nového v Praze vyrostlo.

29. prosince 2023; Pro maminku: Šaty jsem ustřihla. Emičce moc sluší. Jen kdybyste ji s babičkou ušily raménka. Nechala jsem kus látky.

30. prosince 2023, den před Silvestrem … Výlet z Deštného v dešti na Masarykovu boudu na svíčkovou.

1. ledna na Nový rok o slepičí krok a je ten nejlepší čas na novoroční předsevzetí.

6. ledna na Tři krále o krok dále. V období bohatém na pranostiky k nám zavítali ti tři pobudové, na papírových čepicích K+ M+ B+ a zaklepali razantně na kuchyňské okno rámované břečťanem. Kašpar+ Melichar+ Baltazar+, to byl ten černej zachumlanej pěkně vzadu do mámino huňaté šály. Všichni tři z východu, prý až ze země Babylonské a z Persie. Ale na místo aby darů přinesli, sami o nějaké škemrali, chtějíce si něco na zub odnésti. Tomajda se hnedka nechal slyšet, pragmaticky, jak to jen on umí a ségra jeho hnedka přizvukovala, že i my bychom mohli rychle vyrazit na jih, pro změnu až do země Španělské, kde tato povedená trojka, jak se doslechli, právě dnes dárky roznáší na místo Jesuse. A tak by mohli hamižně fasovat Barbíny a Barbíňáky podruhé, neb prý jich není nikdy dost.

7. ledna 2024 uhodily pěkně kruté holomrazy se sklony malířskými. Ten náš malý mudrlant objevil při ranním čurání na našem společném žlábku za dřevníkem, že jeden tamní černý šutrák možná stolperstein, je úplně bez sněhu, ač všechny světlé kolem jsou sněhem pokryté. A bylo zase, co vysvětlovat. Jak černé předměty pohlcují více světelného záření a tím se zahřívají. Možná to je ale kámen zmizelých, patřící mezi „ty kameny, o které je třeba klopýtnout“ nebo alespoň zavadit pohledem, jak se právě jemu přihodilo.
Pak ještě chtěl vědět něco o stezce Hedvábné. Po hedvábné stezce neputovalo jen zboží hmotné ale i mnohem vzácnější tovar, to nehmotné. Pokoutně se nezřídka pašovaly myšlenky, vědomosti. Něco více by Ti o tom mohl povyprávět pan Avicenna, otec psychosomatické medicíny, ve svém dílku „Canon medicinae“, které prý sepsal v sedle koňském, protože stále někde rajzoval po střední Asii v době, kdy tamních civilizace převzaly žezlo od té řecké a později i římské. Ten co mě asi nejvíce pobavil svým poznatkem o nemoci z lásky vášnivé. Diagnostikované jako obsedantně-kompulzivní, depresivní poruše, které sám nesčetněkrát podlehl. Té lásce psychosomatické. V době, kdy se vzdělanost, ta děvka prodejná, odstěhovala na pár století na východ, k Arabům. Neboj, už je zase zpátky. Vy dva se ségrou jste toho Tomíku zářným důkazem, říkám mu.
Teakové křesílko s beraním přehozem, před auslagem litináčů OLYMBERYL jde na dračku. Ne, že by jindy o něj nebyl zájem ale teď si uplacírovat tlapky na litinový rantl je obzvláště příjemné. Svádějí se o něj už vyloženě bitky. Tomajda někde na půdě vyštrachal starou vlněnou, moly řádně prožranou zmijovku, co nosívali řezníci. A už jí nedá z té své šišky. Tahle bude zřejmě po prastrýci Vilémovi Karlovi.

Po nedělních řízcích tohoroční hodinka sčítání ptactva:

........................2023 ...2024

Sýkorka koňadra ..2 ......3
Sýkorka modřinka 4 .....6
Sýkorka uhelníček 2 .....1
Sýkorka babka ....1 .....0
Vrabec polní ........3 .....0
Brhlík ..................2 ......2
Kos .....................1 ......2
Červenka .............0 ......1
Strakapoud ...........0 .....2
A mimo tu sčítací hodinku ještě Hejl a dva další neidentifikované druhy ptactva zpěvného.

9. ledna; Ahoj Simčo, ráno se nám promítl nízkým zimním sluncem, jako výbojkou promítačky, kostlivec zavěšený mezi marionetami na tyči nad kamny. Tak Vám ho posílám pro štěstí. Doputovaly k vám holky na Moravu už dárky, co tu nechal pro vás Jezus? A jak se máte Moravačky? J.

Odpoledne téhož dne píšeme pro změnu Populíkům do Plzně.
Velká škoda že nejste někde za rohem, právě se bude podávat káva namletá ve fungl novém mlýnku od Jesuse z říše Středu. Mele neuvěřitelně rychle i ta naše tvrdá zrnka z malé pražírny z Vysokého. Jezdíme tam i pro chleba, vždy cestou na sjezdovku, do stopy nebo jednou za dva roky na STK. Hrubost mletí denně přizpůsobujeme aktuálnímu atmosférickému tlaku. S takovou pohádkou mnohem lépe šmakuje. Cukroví už došlo. Tak je ke kávě podáván čerstvý deník N, taktéž od Jesuse a pondělní Respekt. Chutnají ještě o fous lépe. Hrubost mletí denně přizpůsobujeme aktuálnímu atmosférickém tlaku. S takovou pohádkou mnohem lépe šmakuje.
A až přijedete, mám ještě zbytek cibetkovité, dobře uschovaný v lednici. Přivezl ho Tomáš z Malajsie.
Tak to bych fakt rád ochutnal. Jednou má prý člověk zkusit všechno. Mě třeba zatím ještě chybí zkusit trávu...
Obojí tu máme a schováme Ti. Jen to bude trochu vyčichlé.
Však já už taky nejsem z nejčerstvějších.
Jen pro vodu na presíčka musíme už měsíc k potoku, protože spálené čerpadlo ve vrtu opravím, až přijde obleva, asi někdy tak v březnu. Dvojčata to berou s nadhledem. Ráno to znamená si jít s Toníkem vyčistit zuby k prameni a cestou nazpátek přinést kýbl vody na vaření. Žádný problém, tak jsme to kdysi praktikovali několik let.

10. ledna táboří dvojčata ve hvozdech Křivoklátských, kousek za Berounem a testují nový Zdendův závěs na trojnožku pro zavěšení kotlíku plného polévky slepičí.
A já stopuji v čerstvém sněhu našňupnutého Eduarda až ke kozínu souseda Karlíka. Uražená ješitnost jeho ho nechce pustit domů na bobule výběrové.

15.ledna Emulku už zase nemůžeme dostat od piana, chce trumfnout babičku a pořád ji opravuje.

16. ledna jdeme s Bertíkem na „Krajinu těla“ v podání Laterny magiky na Nové scéně ND. Lupeny obstaral ve slevě pro juniory a seniory Jesus v zastoupení Kytky. Božský balet a akrobacie na laně, něco podobného jako od bratrů Formanů. Pak ještě na jedno do knajpy V Trafice probrat studijní a geopolitické novinky. Boží hospůdka pro študáky a začínající malíře. Stěny ověšené prodejnými pracemi těch druhých. Před týdnem jsme tu s Váňou Řezáčů a s Hadíkem domlouvali výpravu na Island s mezipřistáním trajektu na Faerských ostrovech, kde se ale zrovna, jako na potvoru probudila jedna sopka, tak z toho bude asi jen Skotsko ve čtyřech, ještě s Kytkou. A Island si necháme až někdy na příští život.

18.ledna Edovo zpravodajství:
Prvně pozdravení Toníkovi. Spedice přivezla sušák dřeva ke kamnům ale nevyjeli nahoru, tak jsme běžely až k pile. Je krapet těžký, tak zůstal u údolní Anči. Nahoru nevyjede ani Krupka a to je co říct. Od včera už potřetí prohazuji cestu. Stále sněží a má sněžit až do večera. Trochu je obleva, tak silnice je jeden led. K sušáku dřeva jsem u dolní Anči vyfasovali Denisku. Eda namítá, že mám toho vetřelce hnedka vyprovodit domů, jinak prý plánuje se rychle vypařit, neboli zdrhnout do kozína ke kozám. Že ji máme rychle vrátit Anče, kterou hřeje za dlouhých zimních nocí.
Ranní cesta do práce kolem toho jednookého na kobyle byla dost vtipná. Zvlášť sestup z Parukářky. Šla jsem málem po čtyřech. Hlásí Terkulka.

25.ledna zase to věčné dilema před otevřeným auslágem litináčů. Má jít tohle krásně probarvené polínko v mé levačce, to z tmavého jádrového středu haluze, co se poroučela předevčírem i s celou mámou jabloní i s modrou značkou KČT (Klubu Českých Turistů), na naši skoroasfaltku a způsobila malou dopravní kolizi, na pospas plamenům pro trocha toho tepla nebo z něho bude další šachová figurka. Je ještě dost měkká pro řezbu, tak rychle na půdu pro dláta, než vyschne na kámen.
Pak půjde tahle, podle tlamy spíše kráva nežli kůň, rychle pro trochu té patiny na placatou střechu včelína, postačí tak jedna, teď už jen necelá, ale asi nejhezčí zima za poslední desetiletí, a za časného jara šupito presto rychle dolů z té kačírkové střechy plné sukulentů, na finální leštění.
„Jen zaržát!“ Píše Populík.
Na dvojitých látech těchhle litináčů se vedle trilobitů a Peltierova větrníku nahřívá i papiňák-DAMPFKOCHTOPF od věhlasné firmy CHUMBACH BIETIGHEIM z příhraničních zezahvozdů, ze stejně pěkně těžkého černého matroše. Ten co onehdá vysmékal do toho našeho krpálu, na hrbu chudák soused Krupajzník až z naší pošty, když jsem tu v údolí zrovna absentérova. Heroický čin, ještě jednou dík Karlíku.

Štěpánka už je bez mandličky. Zvládá to statečně.
Ani nevíš Simčo, jaká je to dřina, snažím se přijít na to, jak vyřezat hřívu spletenou pěkně do copánků. Nejprve si nakreslím klikatici, jako má zmije a potom dodělám obloučky. Podezřele se mi kouří z makovice.

27.ledna expedice s Toníkem po modré, až k bořím mukám nad Košťálovem. Emčin ohníček na sněhu.

3. února 2024 vyráží dvě expediční vozidla s rakvemi na střechách, na sněhový velvet do Italských Alp. To druhé se připojuje v Berouně. Bábrlinka od časného kuropění smaží pidi řízečky na cestu. Jediní my tři s Tondou a ryšavým Eduardem budeme hlídat sebe navzájem a naše vigvamy, jak ty na Žižkově, tak v Nedweisu. Myši mají pré.
Tome, Terezko, dojezd k Vám 10:34. Omlouváme se za zpoždění!
Je to druhý vjezd na Beroun.
Jo jasný, ale pak se zase líp napojíme na dálnici, je to už ven z města směr Plzeň.
Na příštím odpočívadle máme čurací pauzu! Už je to prý akutní. Říká Tomík. A pozor na štau před Mnichovem.
Nelekejte se, že to jede tak dlouho. Je to okružní jízda.
Babička nám neustále ujíždí!
Ahoj tati, Tomík Ti prý slíbil fotku prvních hor, tak posíláme jednu z dálničního odpočívadla. Dojezd něco přes 2 hodiny. Už jste v Nedvajzu?
Když tu mám Toníka, kouří se z našeho komína ráno jako z prvého. Hladina Nedwajského potoka nebezpečně stoupá.
Pressíčko na vrcholu nebo Refugio Dosso.
Jsme u těch lam. Lama syn a lama máma. Po D pak C a vlevo se bude odpojovat traverz, tak po něm. Dáváme bábovku na přestupu cestou nahoru. Tak to bychom se mohli akorát sejít na lehátkách u lam. My jedeme nakonec do Meritzu. Chceme tam zkusit pizzu. Chápeme a vůbec si nebereme osobně, že je Vám kus žvance milejší naší společnosti. Potkáme se pak na pressíčku:)
My teď k Meritz bublinou, jsme na půlce vajíčka. Další krásný alpský den za námi. Navíc s báječnou večeří i desítkou. Středa, z dnešních paběrků.
Tenhle dvojčatovskej pidi deník je vlastně jen čorka v jejich konverzačce, převážně z vleků na podprdelnících a lanovkových sedačekách.
Nahoře skutečně krásné sluníčko, ale mlha začíná záhy nezadržitelně stoupat z údolí. Dokonalá inverze. Takže zas taková pecka to dneska není. Jenže my jsme lyžaři drsoni, takže nám to nevadí.
Cviklovic toulavé geny prapradědy Honzy boxera se prostě nezapřou. Stejná razance i elegance oblouku vjednom, si rostě u nich obou podávají ruku. Prostě jablko nepadá daleko od stromu.
Jak máte nahoře? Stále sluníčko? Tady bohužel zataženo, ale je to tu moc hezké i tak.
Jdeme do centra na zmrzlinu s těmi kamarády ze včerejška. Spojíte se s maminkou kvůli klíčům, prosím? Nebere mi to. Ahoj, jsme v Meritz na kávě. Až nahoru to kvůli větru nejezdilo.
Jdeme si dát jednu jízdu na té dvojsedačce, než přijedete. Budete si dávat kafe?
Tak my si dáme ještě jednu krátkou dvojsedačku. Honzíku, jedeme ještě jednu kabinku nahoru. Mám stůl, vzadu za kamny a koulemi.
Terinko, jdu do Conadu. Terinko, mám Tě ráda jako sůl s citronem a rozmarýnem. Ó, děkuji!
Budete někde zastavovat na kafe? Jo chtěli bychom i nám dochází benzin. Tak pak dejte vědět. Přidáme se na kafe. Naftu nepotřebujeme. Brali jsme v půli kopce dolů. A jsme asi za vámi.
A je to v háji. Už stojíme. Píše nám to kolonu 23 minut.
Teď jsme taky dorazili.
Dobrou.

Jen několik vět k Paganelle. 3/2 vyrážíme z Prahy. Hrbáčkovi a já s jídelní taškou, uměleckou taškou a ostatními nezbytnostmi. Cestu do Berouna si s E&T krátíme hrou na vandrovníky a slovní kopanou. V Berouně přesedám k T+T, měli raději jídelní tašku postavit. Je sobota, viele Stauen. Míjíme sportovní stadion v Mnichově, kde bude na podzim vystupovat Adele, bez nás. Emička sedí vpředu s pohotovým pytlíkem. Paganella, pro mě počtvrté. Apartmán je útulný. Mám vejminek s mlynářskými schody.
Počasí jako vymalované. Začínáme na modrých. Mám kuří oko. Trpím jako malá mořská víla. Večery vyplňují hry, karetní, aktivity, desítka. Honza je ňákej chytrej. Tomík má vyrážku, Honzík je toho dne zádumčivý. Vyrážka mizí. Dvojčata jezdí jako draci, zvláště Tomík. Emička uvážlivě. O catering se dělíme, řízky s br. salátem, koule carbonara, pasta, pasta a co dům dal. Pátek prší, ale nás nic neodradí. Dvojčata jezdí krásně za T.Š., odměnou jsou jim hranolky. My s T.H. si dáváme salát. Cena dle sympatií, mám dražší. Poslední večer, tak zase za rok. Juchů, bez mé delikatesní pomazánky z červené řepy, paloučku a česneku. Dotčení, ale i ostatní ví.
Tady v Nedweisu když se mi podaří hodit klacek tak, aby ještě párkrát po dopadu povyskočil, Tondulka ještě než ho chytne do tlamy, stihne pochvalně krátce štěknou. Nejlépe skáčou takové ty ohnuté jako bumerang i když se nevracejí. A je to už takové chlapácké štěknutí, žádné ukňourané, jako to štěněcí, kdy to jen tak na nečisto trénoval fistulí.

16 - 18. února 2024 tu mám na víkend dvojčata. Kytka průvodcuje na těch svých věžích a Terka s Honzou mají nějaký kurz lavinového nebezpečí u kámošů na hřebenech. A sjezd na skialpech, asi Obřím dolem. Prťousové si objednali lívance, řízky a hranolky. Mýt se budeme v potoce, protože čerpadlo ve vrtu ještě nezprovozněno, dává si mrcha načas. Ale myslím, že jim to nebude ani moc nevadit. A když vylezeme z té potoční koupele, tam u pramenu kde se scházejí tři štoly, vezmeme froťák úhlopříčně pěkně napříč za rohy a zkusíme přeříznout vlastní záda na střídačku od pravého a levého horního ramene. Tonda se tam taky ráchá každý den.
V mámino kufru jsme nenašli pyžama, moc jsme pravda nehledali. Promptně vyřešeno, spalo se v teplácích vedle Tondy na podlaze a všem čtyřem nám bylo blaze. Protože se mi při čtení na dobrou noc zavírali oči, převzala to Emulka a přelouskala až do konce poučný komiks o Krkonošských záchranářích. O tom jak třeba testovat tvrdost sněhových desek pěstí a prsty, zda nejsou zralé na utržení a spuštění laviny. V neděli večer na Vackově zbyla po koupání pěkně černá hladinová čára na vaně a jedna velká obrtříska v Tomíkově chodidle, tak velká, že ráno bylo nutno navštívit paní doktorku.
Operace se podařila:)
Pacient přežil a byl statečný! Ano, i s třískou se dá jít k lékaři. Ale tříska to byla záludná, ze staré podlahy vzešlá, mimo jiné dost vám to sluší.

20. února 2024; Ahoj Váňo, tak já Ti vinšuju starou pinčulu. Takhle nám vždycky gratuloval Květíno děda. Koho z rodičů to napadlo ti dát to krásné slovanské křestní jméno? Oba napůl skoro Amíci.
Díky. Ten Ivan to bylo asi ze msty. Já nevim. Tvůj Váňa.
To „socdem“ poblouznění i našich prarodičů, vzhlížející naivně k východu, navždy stvrzené a ilustrované křestním jménem, co chudák vyfasovala do vínku na Hrádecké hospodě i prvorozená Naděnka, pozdě ale přeci jen prokoukli: “Je to všechno jen jedna velká lež.“ Až mnohem později usvědčeno z plagiátorství carismu. Ideály jsou krásné a nezřídka chytlavé ale jejich implementace je téměř vždy moc komplikovaná, nestydím se říct, přímo průserová. Chyba lávky, později odhaleno, nebylo to poblouznění přicházející od východu, ale bylo stejně naivní. Maminka Emma, když tu svojí prvorozenou nosila ještě pod srdcem, se zhlédla v plavovlasé holčičce na přebalu bonboniéry s nápisem Naďa. Narodila se jí krásná černooká holčička a Naděžda jí zůstalo.
Ale asi oba dva naše rody, Paichlů i Lochmanů podlehli na čas tomuto nebezpečnému bludu. Tiskař a novinář děda Jaroslav by zřejmě i dnes volil socany. Kolik Ivanů a Ivánků bylo mezi našimi vrstevníky? K dobru vizionářskému jim nutno přičíst, že nečekali až do osmašedesátého jako někteří jiní rodiče Ivánků. Jen v přilehlých usedlostech tady znám tři a ti neprohlédli dodnes. A čeká to na mě a bude to přetěžká rachota.

21. února 2024; Babička a její nová pračka. A kdyby neměla radost z pračky, tak ještě krabice burákového másla :)
Myslím, že babička kvůli pračce dnes asi nebude spát. Už mi volala 4x. Bála se jí vypnout, aby jí nerozhněvala.

23. února 2024; Po zimě první snídaně na zápraží v Nedweisu. A co ty Tome, dáváš snídani na Berounské terase? Kameny jsou komplet u maminky v ateliéru v policii za K2kami od pana Peška z Vimperku, jílem řádně vymazávanými. Té co ti udělal děda Přemysl po našem návratu. Ty nedošly úhony jako Tvoji angličáci v kufru, protože dvojčata si za rozpálená kamna netroufla. Taky by sis už mohl odvézt ten boží deník z Maroka, co ti ho všichni účastníci expedice ilustrovali. Ten by si zasloužil solidní kožené desky. A pořádně svázat. Škoda že to nestihl tvůj praděda Jaroslav - tiskař, ten to uměl.
Jablka nám letos vydrží až do březnového berouse, od myšek netknuta v tvé mansardě řádně hlídané Eduardem. Ten náš ryšavý šetřič slunečnicových semínek dřepí a okupuje od časného rána mojí jasanovou fošnu na vrchním schodu zápraží. Ani jedna sýkorka, ba ani strakapoud si netroufnou do krmítka čerstvě napěchovaného nad jeho zrzavou mlsnou palicí.

24. února 2024 výprava s Terkou Šerkou a strejdou Jejdou na Tetín a do jeho okolí. Krapet si Ti dva vytahují kšandy, co mají kolem Berouna za krásy.
Večer cestou domů na Vackov ještě nutno trochu podpořit nebohou Ukrajinu na Staroměstském náměstí. Přeplněné náměstí plné naděje. Kolem sebe vidět bylo jen inteligentní optimistické tváře.
Báťuška Putin dnes zapříčinil náš poslední diskurz s P3k ohledně řešení krize ukrajinské, srovnatelné s tou karibskou, spíše jí o hlavu velbloudí převyšující jí. Viděli-li jste někdy z kůže staženou hlavu takovou na tržišti orientálním, pak určitě víte vašnostové o čem jde řeč. Ale dost toho tlachání musím jít řezat a štípat potravu pro ta naše nenažraná kamna, jinak tu s Eduardem umrzneme. Teda on ne, má pořádně huňatý kožich, asi nejhustější v celém našem údolí.

26. února 2024; Cyklomáma v akci :)
Mám šíleně zmrzlé ruce, ale jinak je to pěkná trasa. Zabloudila jsem jen jednou.

27. února 2024; konečně zarámován nadčasový skejťák Eda. Jen prosím mistrovi vyřiďte, zda by si v sobotu nepřivezl krapet pampeliškové na pravý horní roh. Formát mistrova díla je tak neformální, že jsem si s ním nedokázal nepopasovat.
A hnedka na to šťastný návrat ztraceného syna. Za takové dredy by se nemusel stydět ani Kubík.

3. března 2024 v čase než maminka spakuje horolezecký matroš na skály v Prokopáku na první letošní jarní polezení. Včetně těch dvou fungl nových přileb k svátku všech nevěřícných Tomášů, máme morčatovský den.
Ty přilby bych nedoporučoval testovat úplně na krev.!!!
Klídek, zatím jsme ve fázi svačení. Po zimní pauze se Emulce nechtělo na takové skále odsednout od slaňovacího kruhu, i když jsme to poctivě trénovali už vloni na podzim ze včelína a následně i v zimě při porážení broučího paneláku uprostřed zahrady, toho co byl tak tlustý v pase, že nám nevystačila ani ta největší naše Stihlka. Komentovala to dobrou hláškou, že tam prostě počká. Vedle lezoucí borec ji uklidňuje, že za týden jí vyzvedne, že určitě přijede. Ať kliďánko posečká, má-li dost svačin. brachus to raději nekomentoval.
Je to prostě jiný odvaz než na těch umělých stěnách co se trénuje v zimě. Tonda jedinej bez přilby jí to s porozuměním odspodu souhlasně odštěkal.

6. března 2024 něco o tom, jak jsem vyvezl pod kapotou Kunu lesní za kulinářskými lukulskými hody do matičky Prahy. Nadcházející ráno nebylo slyšet jediný startující motor, takovým delikatesám nelze odolat. V každém fáru chutné kablíky s kostní moučkou, povětšinou až Koreje dovezené. Božský klid nastal v Biskupcovce i v okolních uličkách.

7. března 2024; Večer po oslavách jmenin všech nevěřících Tomášů měla Emulka v Hrdlořezké Carnegie Hall klavírní koncert. Sál opět do poslední židle beznadějně vyprodán. Černé lakované koncertní střevíčky opět laskavě zapůjčila malá Kocůrka od nich z baráku, z druhého štoku, Olgy Havlové 13.
Na hodinu klavíru doprovázíme každý týden Emulku i s Tomajdou, protože za Liduškou jsou tenisové kurty a atletická dráha, kde týden co týden padne rekord na třístovku. Tenisové rakety si nosíme z domova.

9. března 2024 jedeme, jen tak ve třech robotovat s tou naší pětadevadesátiletou plantážnicí a její mladší dcerkou na její haciendu na Hráchy. Stříhat jabloně a napravovat šrámy po zimě a v podvečer ještě jednou oslavit oba naše Tomáše do jejich letovisek na protější břeh přehrady. Tou dobou už spadlý smrk na terasu toho staršího nevěřícího, řádně rozřezán a prabábrlinka může vyprávět tu storku o čtyřkilovém kapříkovi svého fotříka, uloveného hnedka po napuštění tohohle jezera, co nám tu leží u nohou. Velkej Tom vyfasoval od svého malého jmenovce pérovku žraloků kladivounů a jednu boží ilustraci k té profláknuté odrhovačce, „Když v báru houstne dým ...“ a na oplátku dostal pozvání k otužovací koupačce, kterou mu maminka zatrhla. Terka Šerka se vytahuje tím svým otužilcem, jak si předešlé zimy vysekal krumpáčem ďuznu do ledu a jiný blázen na něho z protějšího břehu pokřikuje. „Pojď raději oprubovat tu mojí, jde to přeběhnout bosou nohou !!!
Tomajda vyfasoval mimo jiné i trezor v dvojknize z kořenového vzácného dřeva, s tajnými schránkami a přihrádkami, třeba pro malé trilobity nebo jiné menší cenosti.
A ještě k akci „prabábrlinka 95“, zarezervovala jsem stůl na zámku Zbiroh na sobotu 18.5. od 13:00. Až budou mít aktuální jídelní lístek, tak mi ho pán pošle, a my si můžeme vybrat dopředu, abychom pak nemuseli dlouho čekat. Případně se můžeme domluvit i na nějakém společném menu nebo případně i dortu. Budu rada, když mi to odsouhlasíte jakýmkoli usměváčkem či palcem. Poměnky připoměnky jsou samozřejmě také vítány.
Nezmrzli jsme. Bylo nám hic.
To je někde v baru?
Jasňačka, Kytka preluduje až se jí z kláves kouří a Terka zpívá. Oprava, prý drží v ruce měchačku, ne mikrofon.

13-15. března 2024; Bárlinka Kytka vyhrála v tombole dvě třídenní čipové kartičky opravňující k návštěvně skoro všech kulturních památek v matičce Praze. Co by do osudí na kustodském bále asi tak dávali. Sama tahala z osudí, tak je to trochu podezřelé ale budiž. Takový třídenní maraton by těžko někdo sám zvládl, tak jsme si to rozdělili pěkně po dnech. V Pátek já s Kytkou do čerstvě zrekonstruovaného Clam-Gallasova paláce, kde nás ve sluchátkách, s notnou dávkou humoru provázeli dva kamenní Atlasové z průčelí paláce, ti od Matyáše Brauna. Potom jsme ještě vyběhli k Loretě a s malou zastávkou U zavěšeného kafe rychle nazpět na Mariánské náměstí jen taktak stíháme vystoupení E&T s jejich pěveckým sborem. Tomajda měl sólo, a v podvečer ještě na Žižkovskou věž. V sobotu pokračovala dvojčata i s rodiči ve štafetě na velký okruh po Pražském hradě, se startem ve Svatovítské katedrále. V neděli kartičky doputovaly k Tomovi a Terce a Ti zašli do Klementina.
A žádné cvičení! Šupky-dupky na památky. Nemáte jich na obíhání málo.

16. března 2024; jedna dvojitá duha nad Vaším Vackovem pro moji duhovou princeznu Emulku. A ještě jí vyřiďte, že její pažitka lesní už je k mání k natrhání. Ona dobře ví kde. Medvědí česnek pod naším modřínem bude každým dnem.

17. března 2024 pro opuštěný bicykl na velkostatek k Roučce, co se před nedávnem navrátila z Říše Středu, kde ji prý skoro utrhali ruce, když rozložila na lajntuch v jedné prestižní artilerii své porculánové prsaté ženské. Vůbec prý nesmlouvali, a to jen vymetla všechny kouty aťasu v Břasech. Nazpět do Plzně kouzelných údolím přes několik brodů. Cestou z Plzně na Hlavák v IC si Kytka opomenula zakoupit svému velocipédu místenkou a taktak, že ji nevysadili na mezi.
Vy to bez brodů prostě neumíte, viď?

20. března 2024 forbálek při čekačce na Emulku, dlející toho času za klavírem.

22. března 2024, den po berousovi, jihovýchodně od broskvoně konečně zasazena zimní jabloň GOLDEN STAR, polokmen, do rok čekající díry po jabloni, co odkrouhli mravenečci pod tím „geniálním“ zavlažovacím vakem.

23. - 24. března 2024; Sláva, nazdar výletu, trochu jsme zmrzli, už jsme tu, aneb na kole za kulturou.
Vyřídit prosím Emičce a Tomajdovi, že zrovna posloucháme s babičkou Louise Armstronga, jeho „Blueberry Hill“. Už aby měli svůj messenger a nemuseli jsme se doprošovat. Emička se musí naučit malovat nosy, ty stávající vypadají jako krapátko povislá prsa.
Sezóna medvědího česneku je v plném proudu. Jeho zelenou stopu lze vystopovat téměř ve všem, co se dostane na kuchyňský stůl. I ranní hemenex zezelenal, jen vločkám se ještě vyhýbá.
Včera večer nás přišel obšťastnit, asi po dvou letech, promoskevský Trollík se svojí Trollící. Ve zkratce. Vyslechli jsme si, proč jsme se nesměli očkovat “sputnikem”, prostě ho sem prý nepustili a tak všichni dostali injekci s nanoroboty pro poslušnost Amíkům. „Ukrajince prý nechat pěkně vymrznout k poslušnosti.“ Minule to byl zase Amíky podstrčený údajně studeným plamenem hořící benzin pro Palacha. Naše argumenty, že těžko rokovat o mieru s někým, kdo tě přišel pokořit, nevyslyšeny. Ač myslím se obě dvě strany upřímně snažili, příkop je stále hlubší.
Imunita vůči nebezpečným stereotypům, jako jsou hořlavé konspirační teorie se podle mého posiluje s délkou expozice trávené ve školních škamnách, pokud možno světa vzdělaného. Nemám na mysli repetenty. Určitě tam bude alespoň nějaká pozitivní korelační závislost. Statistika je jedna z mála disciplín, kterou je dost obtížné podplatit. Jde ale všechno. Jako metrika pro hodnověrnost toho či onoho tábora by mohl posloužit počet zběhů, kteří chtěli zdrhnout, z jakéhokoli důvodu, z jednoho do druhého, toho protějšího a hlavně tam po několik let dobrovolně žít a nechtít se už nikdy vrátit nazpět. Jako se to stalo několika málo naivním idealistům, zdrhnuvším ze západu na východ. Brzy vystřízlivěli. Jeden takový by se našel i mezi našimi prvorepublikovými spisovateli nebo i poválečnými americkými zpěváky.
Sháníme PRIMALEX, aby mohl přijet Zdenda Hamšík. Pro jeho přijetí rodina nastavila tak nesplnitelná kritéria, že to tu chudák asi neuvidí. Potom výbuchu posledního loňského moštu má výmalba kuchyně nad stolem, i na mě krapet svérázný design, až příliš cool.
Konec března je tu, za chvilku přikodrcají nebo rovnou přikvačí Velké noce. A to ty naše nasušené křížaly, v pytli nad litiňáči pořád netrpělivě čekají ve frontě do ranních snídaňových vloček, neb v Tomově kamrlíku jsou ještě ty štrúdláky z loňské sklizně.

26. března 2024; Právě tu byl pan Alík a přivezl nový zámek do Tomajdovo tajné skříňky k svátku. V rámci „doživotního“ servisu odvezu na otočku do dílny v Nedweisu. A jedna neradostná zpráva, dnes mi končí předplatné Deníku N.

27. března 2024; S přibývajícími roky stále více zjišťuji, jak veledůležitá je nejenom hloubka vzdělání ale i její šíře. Právě dnes například bádám, ač politologický nevzdělanec, nad populismem. Bertík to asi právě študuje na universitě, tak abych se s ním, mohl bavit na tohle dost aktuální téma. Přijít sám na kloub takovému fenoménu má dost velké kouzlo, možná věší nežli to vyslechnout v posluchárně UK. Populista kormidluje loď plnou svých oveček vždy po proudu, reaguje na okamžité nálady davu, aby ho náhodou neshodili z kapitánského můstku, nebo nedej bože rovnou přes palubu do vod, jako na potvoru plných hladových žraloků. Prostě se točí po větru jako korouhvička. Zářným příkladem v tomto ohledu je soudruh Babiš.
Podobně jako umělec, třeba hrnčíř, který uplácá raději stovku střádanek s podobou růžolícího prasátka nežli by vytočil obrovitý a třeba i vkusný hrnec, do kterého se vejde menší mamut pro nasycení celého rodového klanu polévkou.
Politik – vůdce musí mít vizi a za tou jít hlava nehlava. Například řešit v dlouhodobém horizontu stěhování národů včasnou inkluzí, ze které mají prospěch obě strany, než rychle navýšit výroby kalašnikovů, se kterými hermeticky zašpéruje hranice a ta se jednou stejně protrhne. To jest umění dohlédnout dále nežli na špičku svého frňáku.

29. března 2024 se nám E&T na celé Velikonoce ztratily z očí, prostě nám zdrhli i s rodiči na bicyklech až do Sloupu. Vzali to malou oklikou přes nedalekou sklárnu, ale nic si nestihli vyfouknout, ani vázu ani skleničku na Kofolu, jako maminka tuhle. Malých koledníků na té pronajaté chaloupce bylo čtrnáct, tak trochu praskala ve švech a tak se museli dost ohánět, aby na ně nějaké to vajíčko vybylo. Večer před koledou vyrazili kluci i fotříci jejich, pro vrbové proutí na pomlázky a holky barvily kraslice. Maminka Terka jistojistě zamáčkla alespoň jednu slzičku při vzpomínce na krášlení velikonočních vajíček na pokraji Šumavských hvozdů. Velocipédy dvojčat se přes zimu nějak scvrkly a tak bylo nezbytno se porozhlédnout, na čem jezdí ostatní omladina spolukolednická, pro inspiraci na upgrade. Emulka už asi dá vale svojí značce WOOM. Když mi to v úterý cestou na piáno v tramvaji smutně sděluje po delším zadumání, jak je zrovínka teďkons jejím dobrým zvykem, doprovodí to s ledově až smrtelně vážnou tváří glosou: „Nevidíš, jak se mi kouří z hlavy, jak přemýšlím?“
Cestou tramvají na konečnou pokaždé probíráme nějaké aktuální téma, co zrovínka hýbe světem. Kupříkladu onehdy Tomajda vytáhl ze svého bezedného štrozoku Pojarovu, jeho jmenovce, Českou iniciativu, jak dostat na Ukrajinskou frontu nedostatkovou velkorážní munici, bez které se neubrání. Náběh výroby v celém EU i USA je příliš pomalý a náš nápad spočívá ve vysmejčení muničních skladů i mimo EU. Nic nového pod sluncem ale napříč civilizovaným světem nás poplácávají po ramenou a drbou za ušima. I vládce Bílého domu, při poslední návštěvě našeho premiéra podrbal. Jeden pán ze stodolarovky musel dost podobný problém řešit už před dvěma sty padesáti lety. Benjamin Franklin tehdy vypáčil z Francouzského dvora, tedy přesněji z pracháčů kolem něho. Ti zafinancovali dělové koule, kterými pak pomohl vyhnat koloniální Brity ze svého území. I tehdy jako dnes šlo hlavně o to, kde schrastit prachy na tu munici. Koule takového kalibru aby pasovaly do jejich kanónů anebo skupoval nové děla i koulemi. Ten moudrý pán ale zároveň tvrdil, že tím úplně nejtěžším zbrojním kalibrem je tiskařský lis. Dnes stojí naštěstí Angláni už na té správné straně barikády a financují munici proti nové hrozivější a nevypočitatelnější koloniální mocnosti, proti té říši Zla na východ od nás. Kráčející ve stopách Ivana Hrozného a jeho opričniků s paranoidní povahou a krutostí vůči skutečným i domnělým nepřátelům. Plnili funkci tajné policie, pátrají po nepřátelích, které vyslýchají a mučí. Stojí nad zákonem, a proto si nikdo na ně nesmí stěžovat. Na denním pořádku jsou konfiskace a zjevné podoby teroru, popravy odpůrců.

30. března 2024, jako na potvoru, mýrnix týrnix na fous přesně na Květíno narozeniny, po dlouhém zimním absťáku, na prvním jarním blešáku v Tuháňce usmlouván meziválečný čert v kožichu, s jedním kopytem, chuděrka malej ale s ufiknutou oháňkou. Originální vahadlo pro vedení. Ale co hlavně, slibující spoustu rachoty a to je to nejdůležitější. Vše ve dřevu jabloňovém řezáno. Původem natuti z Vysokého nad Jizerou, dušuje se vyslýchaný prodavač u svého lajntuchu. A ještě, abych nezapomněl, jeden formanský - kolářský hoblík - frézku. Univerzálně použitelné i pro osazení nohou židlí, nebo svalnatějších končetin dalších čertisek vzrůstu vyššího. Ještě zatepla, rovnou z prodejní louky jsem nelenil zapojit svůj tým rádců a P3k jako první, ovšem za vydatné pomoci jedné mladé kustodky, nástroj identifikovali jako soupravu „hoblík se svěrkou pro německé wagnery – koláře“ z konce 19. století. Jak se to přes ně domákli v Technickém muzeu, hnedka tenhle skvost somrovali tamní kustodi. Možná jednou. Teď ještě musí pomáhat.
Churchill Tonda se svým věčným čvaňhákem v tlamě, vzal na tu chvilku na sebe tíhu ostrahy všech našich latifundií.

4. dubna 2024; Milá rodinko, taková normální. Čas oponou trhnul. Mám tolik let, jako číslo na dresu Jardy, Jardy Jágra. Zvu vás na malé hudební večerní posezení zítra ve čtvrt na osm. Nebojte se, nebudu hrát dlouho, ostatní se mohou připojit uměleckým tancem nebo veselou historkou. Mamuška Jaguška, babička, tchyně současná a ksakru i budoucí.

5. dubna 2024 tedy konečně proběhla společná oslava, před týdnem dovršených osmašedesátin babičky Kytky a za tři dny Emíkovského svátku, který slaví se svojí praprabábrlinkou Emmou. Šperkovnice pro Emulku. Taková s tajným uzávěrem inspirovaným Šifrou mistra Leonarda. Neznatelným posunem dolní vyřezávané lišty se uvolní horní dřevěný palec zámku. Trocha toho tajemna neuškodí žádné mladé dámě. A Babička vyfasovala srolované piáno, aby mohla cvičit muzicírování i na cestách. Tomajda jako vždy přikvačil do mlýna s vlastní skladbičkou, protože ještě tak nezvládá notový zápis aby hrál z cizích not jako Emulka. Stejně jako kámoši kykáni. Podezírán proto tak trochu z improvizace.

9. dubna 2024 nám holky Bogotky a Džejmí konečně přivezly dvě fůry hnoje od Cecilky. Džejmí je čistokrevná VESNA, VESnických NAlezenec.
Do budky nad zápražím se nám pro změnu letos nastěhovala rodinka špaččí, vloni to byly sýkorky. Už jsme si na sebe tak zvykli, že mi velkoryse asi přijali do rodiny a dovolí mi dřepět a psát pod nimi, tam hluboko dole na třetím schodu. Nejprve pan choť přiletí na kraj okapu a zkontroluje, zda tam dole nesedí někdo cizí a jeli spokojen pokračuje do svého nového bejváku s tučnou žížalou v zobáku, pro svoji partnerku, dlící času toho zrovínka na vajíčkách. To je asi poprvé za posledních x let. Jen než jsme si to stihli vyříkat, spadla mi pěna na ranním presíčku, ale ta důvěra hřeje. Jo abych nezapomněl, pomalu začíná nasazovat na květ Nepálský roďák před kuchyňskými okny. O celý měsíc dříve, všechno je letos nějak dřívějc. A v Praze toho času: „Vystála sis frontu?
„Dnes nebyla, dala jsem si v bistru kávu. To my kustodky umíme, ale máme jen půl hoďky pauzu.“

12. dubna 2024; Tohoroční babinec. Posíláme pozdrav z včerejšího výletu do Kutné Hory. Sv. Barbora, park galerie Gask, zahrady nad řekou Vrchlicí s vytesaným Vrchlickým do skály.
Krupajzník si uložil svoji čerstvě vysomrovanou lebku do našeho mraveniště na vybělení ale Tondula ji bohužel neponechal bez povšimnutí.
Tonda zdraví babinec v Kutné hoře. Drbeme ho na bříšku a přejme pěkný den.

14. dubna 2024; Vracíme se z blešáku. Jirka přiznal jednu bedýnku, za nehorázných čtyřicet vočí, původně na ruční papír od Krause & Baumann A.G. pro umělce, s originálními druhými předními dvířky ale nám prý poslouží, po nezbytné rekonstrukci na úschovu šachových figurek. Ještě jsem mu nestihla prošacovat baťoh. Já nakoupím až v Ičíně. Tóník vítá každou činnost vysokým štěkáním. Horečnatou činností, až mám strach, že ho klepne. Ale až po nás, z něho. Pejsek se nemá mlátit, rukou. Je zbytečné zvyšovat hlas. Praštila jsem ho Deníkem N. Už jsme zase kamarádi. Jsem druhá autorita, ale až po Terezce. Přijde Bouzek, Segedín to jistí.
Jak praví tradiční české přísloví: Kdo chce psa bít, Deník N si vždycky najde.

20. dubna 2024; Doyen naší famílie dostává gratulace ke svým kulatým pětadevadesátinám. Od Emulky „školu“ a od Tomíka obraz, „Jak babička dostává od amerických vojáků burákové máslo.
S „y/i“... teprve začínáme.

23. dubna 2024, v předvečer dne toho, kdy prý vylézají ze všech děr všelijací hadi a štíři, mě pozvala dvojčata do nově otevřené cukrošky Kafé Majada, na čerstvě přejmenované, po tom válečném zločinci Koněvovovi, dnes Hartigově. Když jsme si u paní cukrářky vybrali a já vytahuji mobil, abych otiskem zacáloval útratu, puboška Emulka mi rázným, takovým dospěláckým gestem zarazí, doslova vyrazí dech. Beze slova vytáhne ze svojí růžové školní brašničky červenou portmonku a vše zaplatí. Nezmohl jsem se na sebemenší, ani symbolický odpor. Neb ona je dost od rány. Diskrétně jsem nevyzvídal, zda ty prašule pocházejí z prasátka nebo od maminky. Vedle pýchy na svoje prapotomky mě trochu zalil i smutek, jak už jsou velcí a už je nebudeme nikdy vozit ve dvojčatovském dvojkočárku. Tomajda otevřel diskusi, kdy pojedeme do Himaláje a koho vezmeme sebou. V úvahu by možná přicházel Matěj Hrudka, se kterým právě včera, po atletice založili svůj první band „TOMAT“.
A ještě si přečteme zprávu od maminky. „Dobré ranko, dneska jsem konečně vyzkoušela pro cestu do práce Rekolo. Až na ty zmrzlé ruce perfektní.“

24. dubna 2024; Tomajda jde na kukačku oprubovat opravdový fotbalový klub. Nasouká se dokonce do jejich modrého dresu.
Tomík dal v první minutě gól, ale od té doby je soupeř nemilosrdně drtí. Fanynky fandí z tribuny.

Na 1. máje polibek pod břízou, předčasně rozkvetlé roďáky i třešně „mráz sežehl mačetou, snad ony napřesrok opět znovu vykvetou.“

3. máje 2024 parkuju KIA Picanto před Jičínem a přes trávník spěchám za Kytkou, v běhu kvapně zapínám mobilní data a otvírám appku iNatura. Nějaký ptáček si tu prozpěvuje naši znělku. Appka vrací identifikovaného zpěváka „Kytku domácí“, latinsky „...“, která mne přes zámecký park nahání, že zámecká kavárna otvírá až v poledne.

Květo, ještě jednou moc děkujeme za ty sýry, jsou vážně vynikající!

To si děláš legrandugrandu. Ale děkuji.

4. máje 2024 babička s dědou rekognoskují terén pro plánovanou prázdninovou cyklistickou výpravu s přenocováním za klášterními zdmi, těmi poblíž Lemberku, kde abatyšovala tetka Vašíka Havluje, ta co dicinky štědře sponzorovala řádnou márovou bankocetlí naše výpravy za hranice všedních dnů. Ta co tuhle řeholi převzala po nebohé, později svatořečené Zdislavě.
Vše inspirovanou tím předpředloňským profláknutým vejšlapem po stezkách kolem Broumova. Jako důkazní materiál přivezeny dva nefalšované, ještě lisované olověné štítky na babiččinu špacírku. Žádný takový zmalovaný, jako nějaká fiflena, plíšek šmejd, jak se stává smutným pravidlem na ostatních pamětihodnostech v okolí. Sympatická mlaďounká nenamalovaná paní výpravčí je pustila do svého království, odkud řetězovými stavidly ovládá všechny a výhybky na svém nádražíčku. Jednu výhybku dokonce půjčila i babičce, samozřejmě za svého bedlivého dohledu.
Časně ráno před odjezdem jsme ještě stihli adoptovat jednu srnu. Už si pochutnávala na čerstvých výhoncích kanadských borůvek přímo pod kuchyňskými okny, mrška jedna.
Terezko, chystaj ořechy kešu, dvě balení, jsme dva na cestě do baziliky. Včera jsme večer naháněli s čelovkomi Eďouše, odměnil se, přišel a všechna krůtí prsa snědl. Karel Janota vyvěsil červenou vlajku se srpem a kladivem, rozměr 150*250, na prádelní šňůru. Nakreslila jsem mu p..u na dveře. Ať žijí sousedské vztahy. Kočka u Karla Janoty je těhotná, za trest dostaneme kotě. Mám 3 kousky sýra, zkusím ještě Ricottu ze syrovátky. Řízla jsem se do prstu.
Právě jsme přijeli. Obě děti spící. Děkujeme za quiche! Vzala jsem si půlku do práce na oběd.

6. máje 2024 odjíždějí dvojčata na svoji první školu v přírodě. Tomajdův trochu hrdinský ale přeci jen krapátko křečovitý úsměv, stále ještě mámino klíšťáka, na rozloučenou. Každý z nich se posadil na jinou stranu a tak museli chudáci rodičové pořád obíhat autobus zleva doprava, až maminku skoro autobusák přejel.

"Každý si sedl na jinou strana autobusu, takže jsme s Honzíkem mávali a běhali kolem jako Tonda kolem stáda."

7. máje 2024 info pro rodiče 2.A:

Dětem chutná, příroda je tu nádherná, máme za sebou výlet na Humprecht, všelijaké hry, vědomostní výpravu za Rumcajsem. Dnes nás čeká večer u táboráku s kytarou, poté bojovka. Osobně dohlížím na hygienu i pravidelný pitný režim. Denně kontrolujeme klíšťata před ulehnutím do postele. Léky dávkujeme podle instrukcí. Vše bez problémů. V noci spí krásně (ještě aby ne :),pohledy rozdáváme, když se někomu zasteskne, tak do dvou minut se zase směje s kamarády. Počasí nám vcelku hezky vychází !

Dýcháme čerstvý vzduch, vzděláváme se, relaxujeme, sportujeme a užíváme si společné chvíle !!

Zdravíme do Prahy a přejeme hezký sváteční den.

8. máje 2024 Tak dnes dozrály první Kamčatské borůvky. Není jich mnoho, protože jejich květy po rekordně teplém březnu a dubnu povětšinou mráz sežehl mačetou. Ani včeličky nebyly ready k opylování.
Dnes v den „vítězství“ nebo raději „konce II.sv. války“. V žádném případě ne „osvobození“. Protože jednu totalitu jen nahradila druhá, v mnoha ohledech ještě bestiálnější.
A víte vy vůbec, robata moje, jak poznáte takového opravdového osvoboditele? Jakmile doosvobodí a vyfasuje zasložené šeříky, odtáhne, odkud přivandroval a to ještě nejlépe bez vlaků napěchovaných tzv. válečnou kořistí, neboli čorkou.

12. máje 2024, hnedka po obligátních palačinkách nejprve gratulace mamince, při které Honza koncentýroval na kytaru v doprovodu dvojčat, která znala dokonale jeho text.

1. sloka
Rychlý nohy
Bystrý voči
Hebký uši
Fakt mu to sluší

Ať je vedro
Nebo leje
Neřeší to
Furt se směje

Refrén:
Chci být můj pes
Chci být můj pes
Radovat se z maličkostí
Nemít stes

Chci být můj pes
Chci být můj pes
Včera bylo pozdě
Chci to ještě dnes

Chci být můj pes
Chci být můj pes
I s blechama v kožichu
Mít pohodu jazz

Chci být můj pes
Chci být můj pes
Včera bylo pozdě
Chci to ještě dnes

2. sloka
Čtyřnohej Messi
Strážce smečky
Bordel machine
Pak už to neřešíš

Věrnej kámoš
Osobní trenér
Každá depka
Je s ním lepší hnedka

Refrén...

Doufám, že Tomík zjistí, že kytara není zas tak špatný nástroj.

14. května 2024 se stavěl Jirka Guričů z horního statku a vymáhal alimentáre za Edíka, toho, co je tak oblíbený u jejich koček. Nebo, že nám ta jejich koťata rovnou přinese. DNA testy prý nejsou zapotřebí. Každé bude mít rezavý flíček po tátovi, jediném nevykastrovaném kocourovi v našem údolí. No potěš Pámbů. Simonka, prababička Květka, Kubík a každý pocestný na turistické modré dostanou alespoň po jednom kousku. Ještě ani neví, jak se těší.
Děkujeme za krásný víkend na chalupě! Bylo to moc příjemné. Děkujeme za vynikající zelňačku i boršč, mysli i kávu, za vyluxování včelína i převlečení peřin! Zahradu máte jako ze škatulky! Těšíme se na příště. T

18. května 2024 se konečně, po delší odmlce, setkáváme opět na Zbiroze v knajpě pod aťasem samotného Alfonse Muchy, na oslavě doyena celé famílie, slavícího úctyhodné pětadevadesátiny. Chybět nesměl hlavně Ten, který je pořád ve vzduchu, ani jeho ségra. Vše pod taktovkou, koho jiného, než maminky Terkulky.
Dobré ranko, posilám par info k dnešní oslavě.
Oběd je dnes od 14:00 hodin. Začínáme přípitkem nealko proseccem, děti jablečný džus, na stole bude i voda s citronem. Oběd se bude servírovat 14:20-14:30. Nejprve polévky (3 objednané), pak další jídla. Po jídle dort. Info k parkování:
Kubík&Co., kteří povezou babičku, mi zavolají při vjezdu do areálu zámecké zahrady (brána úplně dole). Já zavolám panu správci, který Vám otevře zábranu a pustí Vás na nádvoří přímo před restauraci. Prosím, jeďte jen po chodníku z kočičích hlav. Po vysazení babičky, Nikči a kluků poprosím o zaparkování na spodním parkovišti. Ostatní poprosím zaparkovat také na spodním parkovišti. Parkovali jsme tam i minule. Horní parkoviště je určeno hotelovým hostům. Moc děkuji a těšíme se brzy na viděnou!

21. května 2024 při loučení s Ukrajinkou, co trénuje se svým chotěm na kolejích Jarov fotbal, mě ona zastaví.
„Vy jste děda od Tomáše?„
Kývnu, jako že jo.
„My ho tady už toho moc nenaučíme. Měli by, ještě s Kubou přestoupit do nějakého profesionálního klubu. Kluci, co s ním hrajou sem někteří chodí už čtvrtým rokem, on půlrok a je z nich nejlepší. Mičudu pořád přilepenou na noze, lehce jako pírko kličkuje mezi soupeři. Tedy až na ten dnešní vyraženej dech. Ale kdykoli bude mít chuť, ať si přijde k nám začutat.“
Cestou domů se mi ten Messi držel za ruku jako klíště, oba dva s frňáky hodně vysoko zdviženými, až někam do oblak. Ani futry doma nemoha prolézti. Důležití jak dveře od chlívku. Ve skrytu duše ale doufám, že ho tohle dětské poblouznění včas přejde a bude z něj raději třeba architekt.
A ke všemu mi Emulka, která se za ruku nedržela a dokonce chtěla jít mermomocí druhým schodištěm přes Pecáče domů sama, slíbila svůj poslední obraz „pubošky“ k zarámování. Ale jen pod podmínkou, že jí rám předem ukážu k odsouhlasení.

_________________________________________________________________________________________________________________