Rukopisný deník Terezky Paichlové z Nepálu 2008
Začíná už asi měsíc před KÁTHMÁNDÜ. Dokladem toho je např. seznam osob na které se mohou spolehnout a které mohou být nápomocni při záchranné akci Nepál 2008.
Odlet 13.8. STŘEDA PRG 14..00 IST 17,30
Terka píše: Cestu jsem totálně prospala a moc jsem si nepochutnala na letadlovém jídle. Istambulské letiště prožila jsem jen v cestovním oblečku
13.8 IST 18,45 14.8 DEL 03.10
14.8. ČTVRTEK DEL 12.00 KTM 13.45
Terčin Report za 13 a 14.8:, tedy za STŘEDU a ČTVRTEK začíná. už v Delhi
Waiting room na letišti v Delhi vykazoval o 3 hodiny více. Nákup letenky do KTM a zpět 410 Euro + 6 euro diško. Směna 40 000 NPR(Nepálských rupií), mapa Káthmándú 150 rs, 2x vstupní vizum na 30 dnů za 80 USD. První poděkování Done Ba = Thank You. Elektronické letecké časy nefungovaly a tak jsme konečně odletěli ve 12 hodin. Byl to let nízkorozpočtových aerolinek, tak jsme si jen dali sušenky schované z minulého letu.
Letěli jsme Boeingem 737
8:00.Letěli jsme jen 2 a půl hodiny (?). Probudili jsme se až po přistání, ale měli jsme úžasný výhled, všude zeleno a mezi hustými lesy koryta řek, pak i rýžová políčka, na vrcholcích kopců cesty údolími. Na letišti jsme kupovali víza- už mám v pasu tři, americké, indické a nepálské. Trochu jsme znervozněli, když nám nešla zavazadla, ale pak jsme je našli opodál. Na letišti nás čekal chlapík s cedulkou Tereza Paichlová- pěkný pocit.
Nasedli jsme do auta a jeli jsme do Pothala Guest House. Nocleh jsem raději nechala zajišťovat přes Internet na letišti. Cena dobrá 14 USD a odvoz zdarma. Cestou jsme viděli demonstraci na podporu Tibetu a bojkotu OH v Pekingu V mikrobusu jsme odpálkovali jednoho turistického agenta. Náš hostel ( nebo spíše hotel) je ve čtvrti Thamel a ta je úžasný. Už z auta jsme obdivovali krámečky i vůně všech druhů (čaje, dřeva, tyčinek, pražené kukuřice. Uličky jsou tu ale úzké. Nadávání zde považují za normál. Hodlali jsem zkusit návleky, svetříky, kabelky, šperky. Kolem čtvrté jsme už začali hlady šilhat a tak jsme zašli do Weizen restaurant, kde jsme si dali čaj s mlékem,, vegetariánskou rýži, něco kuřecího -chicken s rýží Bylo tam hodně turistů. Večer pršelo a zaflákala jsem své kalhoty. Zjistili jsem, kde je office ACAP ( Annapurna Conversation Area Project ) a tam bychom mohli sehnat permity. Ráno už mám hlad a tak táta skočil do pekárny pro croisanty.
15.8. PÁTEK Dvě noci jsme pobývali v Pothala Guest House za 33 USD. Lítali jsme po městě a sháněli jsme treking permit. Binod Curung + 977 982 419 6199, který měl zařizovat Narphu Permit, snad na Nepal Tourism Board, Pradarsam Morg, Bh Kathmandu.
Za tento den není dopsána zpráva. Zatoulané stránky 26 a 27 trochu doplňují Terčiými záznamy z pátku 15.8. Jen co jsem opustili turistickou čtvrť THAMEL s úzkými uličkami město už nevypadalo tak krásně. V ACAP office nám řekli, že otevírají až v 10 hodin. Já bych sedla na zadek, ale tatínek šel raději k řece, kde byly slumy s džunglí. V ACAP nás poslali jinam do Imigration office, ten ale nebyl k nalezení. Tady je těžko se vyznat, nejsou zde nápisy ulic ani popisy budov. Po dlouhém hledání jsme to ale našli kousek od řeky. Tam nás ale odmítli, že bez agentury to nejde. Pak byly potíže se 4 fotografiemi. Potíže byly i s voláním panu Binodovi telefonem Nakonec jsme se s tím větrem ošlehaným šerpou setkali, a měl výbornou angličtinu. Zápisu moc nerozumím, bídné bylo, že v sobotu a v neděli se neúřaduje a tak bychom museli tam jít žebrat až v úterý. S Binodem se tedy loučíme kvůli časové tísni
Pak hledáme a jdeme si koupit deštník, Ve třetím obchodě nám řekli, že lehčí deštník v Nepálu neseženeme. Mám tedy takový obrovský deštník a taštičku na drobné mince. Tak jsme šli balit a vyřizovat věci, které necháme v POTHALE. !! Tento název nemám v sznamu, možná, že to měla být POKHARA Večer jsme ale zjistili, že je jedno. jak to tam dlouho necháme svoje věci a máme jen naději, že to po návratu tam najdeme. Na potvrzení máme totiž jen napsáno, „plastic bag „ a ne popis obsahu. Nakonec jsem si alespoň dala bath a pivo ve ¾. Litru. Dali jsme si ještě whisku, šli spát, protože vstáváme v 6 hodin a jedeme do
BESISHAHAR.
16.8. SOBOTA Zřejmě naši už opouštějí Kathmandú KTM autobusem a jedou směrem k Annapurskému treku do ? DHUMRE, ( možná, že top má být DHUMPU). cena 2 x 800 rs, dále z Dhumre do BESISHAHAR z jízdné 2x 250 r, a nakonec z Besi satar do BHULHULE za 2x 100 rs.. Ubytování ale bylo až v ? NGAD nebo NGADI nebo NGGAWA snad za 50 (?) za pokoj
. Jinak jsou zde Terčino záznamy za jídlo. Nečitelná mapka a poznámky na str 16 a 17. Pro tuto část cesty jsem nenašel uváděná jména zastávek. Proto sem zařazuji až jména měst a vesnic kolem Anapurny, kudy naši museli jít i s odbočkou do údolí k Mustangu. Jména jsou ode mne z mapy zde správná a řazena abecedně, protože v rukopisu Terčina bude převážná část nerozluštitelná V mapkách ta větší místa píši tučně
17.8 NEDĚLE nás vítá v High Sky Guest House za 715 rs, kapesní mapa za 200 rs, hrozný výstup po rozestavěné silnici, večer ve vesničce AGAT v Tibetian Pomba Guest House. Dorazili jsme sem v 6,15 PM.kde jsme se ubytovali. Začalo pršet a tak jsme zalezli do spacáku, byli jsme celý den o hladu.
Nelze přečíst záznamy na str 17 a 18. Byl to pokoj ve druhém patře, platili jsme 50 rs i za vanu, byl zde dokonce i záchod sedátkový. Terku něco kouslo, nelze to ale rozluštit.. Nejasný záznam o výletě s výstupem do Bahumdandy, viděli jsme ale rýžová políčka. Panímáma byla nějak zklamaná, že nechceme jíst. Pěkný výhled do údolí. Je tam takové náměstíčko i hotýlky. Pak nás ale čekal sestup s rýžovými políčky a šli jsme přes most zavěšený s modlitebnými praporky a tudy jsme šli střídavě s nosiči a slepicemi. Na Jirkovou pozdrav Hot sprungs nikdo nereagoval nebo tomu nerozuměl. Mapa a louky nás stále vodily za nos.. Šli jsme přes vesnici GHEMU PLANT (?). Tam to bylo nádherné-. Sešli jsem do SVANGLE za mostem k řece. HOT SPRINGS ale nebylo nikde. Stejně jako tam žádný nebyl hotýlek. A já jsem začínala z hladu i jančit.. Rozesmála mne jen dvoumetrová marihuana rostoucí všude kolem jako plevel.. Cesta byla ošklivá a do kopce. Chudák i táta. Ale ustál to a na první zastávce objednal lemon tea a přes vodopád došli jsme do pěkné vesničky JAGAT.. Škoda jen, že jsem přistoupila na posunutí budíčku a na snídani až na sedmou. Nový poznatek byl, ž se stoupající nadmořskou výškou se zvyšovala cena čaje., ale zároveň i jeho množství.
18.8. PONDĚLÍ Nocleh a snídaně v Tibet Pamba Hotel Jídlo bylo až nechutné a útrata byla velká 500 rs Na str 32 je ručně kreslená mapka s těžko luštitelnými jmény míst –nutno je zkontrolovat : TAL CESI, TAL, LHOITE, LOITE., protože je ve výše uvedeném seznamu míst nemám.
Na str 33 je obšírnější komentář k vybavení sprchy, která je zařízena jen kbelíkem a utírátkem.. Popis večeře je možno doplnit. Od 18,30 začíná pršet. Otec zapomněl spacák pověšený, který zmokl.. I snídaně byla velmi nedobrá, takže máme od devíti hlad
Cesta byla náročná, šlo se po kamenných schodech, kudy ráno tekl potok. A každou chvíli tudy padal vodopád., dole peřeje,, museli jsme přejít řeku. Největší potíž byl na obrovských vodopádech.
Zamýšleli jsme se nad cenami jablek v Káthmándú a zde. Na takové trase jsme potkali i cyklistu.. Spatřili jsme městečko nebo ves, kde byla maoistická vlajka. Tam byla přístupová cesta vysoko ve skále, kde spadl velký kámen před 5 dny a cestu zatarasil.. Těžko jsme tudy se prodírali úzkou mezerou s batohem.. A těch zatarasených svahů bylo více.. Náhodou jsme jinde narazili na něco k snědku s čínskou nudlovkou. z pytlíku.. Snad nikdy mi tak moc chutnala. Táta měl cibulačku a termosku mátového čaje.. Syn Fatheers and Sons Guest House a vykládal nám o tom kameni. Dále jsem šli k cíli v DHAREPANI ( možný je to správně DHARAPAMI), ale byla to cesta ještě dlouhá. A zase stoupání, minuli jsme řeku a rozhodli se zůstat v New World Guest House.. a mapě to byla ves opravdu malinká, jen pár hotýlků. Ten náš měl takové náměstíčko a pokoj byl opět rohový.Večeře byla ale výborná. Tady už bylo chladněji.
19.8. ÚTERÝ. Ubytování a jídlo bylo za 2000 rs.. Milk tea v TIMANGU.. To nemám v seznamu lokalit Píši s denním zpožděním ale snad si ještě něco pamatuji. Třeba na úžasné ráno, kdy byl k snídani dort se zpívající Nepálkou. Bylo to zdrcnutá jablečná bábovka, ale dobrá., s džemem.Jedli ho ještě k obědu obložený s čokoládou od Honzy a s jablky, když jsme čekali na rozcestí a nevěděli, kterou cestou se dát.. Tomyho popis byl matoucí. V PHARAJAM ( to nemám v seznamu ) se nám příliš nelíbilo, ale optimisticky nás to naladilo., když nám řekli, že do NAAR-PHU ( asi to bude jméno oblasti) ani žádný další ? převoz nepotřebujeme. Škoda, že měli na nástěnce přišpendlenou tabulku s oblastí NAAR – PHU s výraznou cenou 75 USD. Dostali jsme nějaký permit a pokračovali. Minuli jsme odbočku do LARHYA LA.. Také cestičku ??? v BAGIORTHAGU ani v DONAQUE se nám moc nelíbilo, ale bylo to celkem po rovině. V DANAQUE jsme se měli zeptat. Všehna ta jména značí asi vesnice. Dál to není čitelné na str 41. a str 50. Stránky zde jsou nějako pomotané.
19.8 STŘEDA Jak dál ? Jiná cesta nahoru do mlhy nebyla. Navíc mžilo, ono to zase nebylo tak strašné. Lesy byly mysterious kolem nové vodní elektrárny. Tak jsme vystoupali až ??? k TIMANY, kde jsme si dali medium pot milk tea. Černý čaj byl o poloviny levnější, ale když jsem měla ty ( nevím co) ???. A tak jsem si dali sušené marhule. Vše bylo stále zahalené do mlhy a v tom domku panovala úžasná atmosféra. Vedle nás na stole ležel pes a vedle něj si to štrádovaly slepice s desíti kuřátky. Další dva pejskové nás okukovali z povzdálí a kolem běhalo malé děcko, kterého si kromě mne nikdo nevšímal. Už jsme měli nastoupanou výšku ??? a tak jsem též byla klidná. Šli jsme po cestě vysoko nad řekou a poprvé jsme viděli Nepálce v akci.. Po cestě bylo vidět, že se jen neválejí doma. Cesty jsou zpevněné klecemi s kameny, mosty postaveny, ale neviděli jsme nikoho pracovat, Až tam, kde jeden dělal uhlí a pak spoustu dřevorubců a tesařů a celá skupinka odvalovala ??? něco z cesty. Nejbližší byla vesnice THANCHOK. Velmi fotogenická s porostlými střechami. Pak už to bylo do ??? jen kousek.. Tam jsme se ubytovali v Petunia Hotel ??? a objednali si jídlo. Táta pizzu a já makaron s vejcem. Dostali jsme opět rohový pokoj neb samozřejmě nikdo jiný tam nebyl.. Ještě před večeří jsme se šli zeptat na cestu a na permit do NAAR –PUN a vůbec už nepočítali s tím,že by to nešlo, jenže přišlo zklamání a ono to opravdu nešlo. Prý jen bylo to možné jen do Kathmándú a jelikož tam byla celá kasárna, tak jsme se je nepokoušeli je uplatit. Neskutečně má nepálský národ i své nevýhody. Byla jsem fakt zklamaná zvlášť po tom, co jsem viděla brožůrku s s obrázky vesnice PHU, dál to nepřečtu. S tátou jsme naplánovali jít tak na výhled k jeepem a pokusíme se nalehko o výlet z NAGANAKU, a konečné vesnice NAAR PHU, alespoň do 1/? pasu na výhledy. No já hlavně pořád zapomínám že budu šťastná jenom když překonám pas do MUKHBUNATU, takže klídek, když nám zbude čas, takže alespoň můžeme strávit víc času s nakupováním v THAMELU Co bych chtěla koupit:
tlustý svetr jako v Peru
misku
kabelku
modlitební praporky
koření masala do čaje
Teďje opět zmatek s rukopisem, protože má přijít datum 21..8. Proto pokračuji listem zakroužkovaným jako 21.8 na mnou očíslovanou stránkou 54. Nepomůže mi ani název dne, který chybí. Měl by to být ČTVRTEK
20.8 STŘEDA – stránky jsou zde nějak pomotané. 20.8. končí a začíná 19.8. dole. naškrabané Dělám tedy co mohu. Trek´s Inu Quest House s bakery coffee.Bylo to 3 193 m.n.m. do DUKHURD- POPKHARI, PISANG, NANANG. .Ubytování a jídlo 1490 + 100 rs., polévky, čaje stálo. 650 rs. Tátovo focení 10 + 54. Večeře chuťově ne moc ale zážitkově super. Tátovo jačí něco jsem ani se neodvážila ochutnat, ale zasloužil si uznání celého osazenstva chalupy. Panuje tady úžasná atmosféra přátelského chování i jejich příbuzných, s maminkou 86 let a táta měl 90 let. Pak že se Nepálci dožívají málo. Asi to bude tím jačím masem.
Jsou dvě odpoledně a konečně vykouklo sluníčko a s ní na momentík i s vrcholky a předvrcholy.. Nejzajímavější se nám zdál PISANG Peak,. Alespoň myslím, že to byl on..Šli jsme kolem něj již odpoledně, ale jeho spodní stěna vypadá jako obrovská loď. Je úplně hladká ale není, že by jsme mohli se po ní plazit nahoru, Nu navíc to byl ledovec, vrcholek se však ještě skrýval v mracích. Sedíme si s tátou na konci vesnice DHUNKURE POKARI nebo DHUKURE POKHARI v 3.200 m.n.m..
Prvně nás předešla výprava šesti bělochů na lehko ale za nimi nosiči, každý s dvěma batohy. Hned mám ze sebe lepší pocit.. Konečně je krásně slunečno.. Doufám, že to vydrží, poslední dva dny ho moc nebylo. Taky se otevřelo údolí a vše vypadá tak nějak optimisticky. Vesnička vypadá jako tenkrát na západě. Taky si ji víc vážíme než předchozího dne. Výjimečně jsem si hladovou přestávku nevyžadovala já, ale táta. A to jsme měli uá v jednu v poledne na Cory s jablkem a zbytkem „ dortu“.Jablka jsme vyčenžovali s BUTEM (?) a Thierkou (?) za ta další cory Každé ráno, když si dávám, do baťůžku ten dvoukilový balík se sušenou potravou, si nadávám, že jsem si to vymyslela.. Aby to vypadalo, že jen já nesu tu tíhu a tak dák dále nesu zbytečný byť a nezbytný foťák.. Ráno jsme vyrazili a Katka asi v devět.. Snídani máme každý den na sedmou, ale vykopáme se až před desátou. Nepálský čas je prý pro pití tolika čaje, což dlouho trvá. Celý den bylo mlhavo, ale bez deště..Po půlhodince jsme prošli CHAME s mnoha obchůdky, hotýlky a dokonce i s něčím, co nepřečtu. Na konci CHAME si táta konečně smočil alespoň konečky prstů. Tady je dost škrabopisu na str 44 a 45.. Horký pramen jsme našli hned a za mostem v CHAME doprava po proudu. za hotelem New Tibetan Vůbec by to byl malý hotýlek na přespání pro příště. Teďˇuž sedíme v UPPER PISANG ve společenské místnosti s krásným výhledem. Nad námi by měl být Pisang Peak, před námi Anapurna IV,, ta prý je každé ráno za východu slunce jasně vidět, sliboval chatař.. Vpravo vykukuje pravděpodobně Chulu ???. Ta UFO stěna však nebyl Pisang Peak ale něco nepojmenovaného - no name.. Teď jsem s dověděla, že ročně bude o půl sedmé nebo v 7 a teď je půl šesté. Celkem by to šlo funět nahoru a dolů, ale už jsem začala trochu ztrácet naději, že někdy uvidíme nějaký peak, jen co jsme včera nastoupali nad první vrstvu mlhy a nad námi se,objevila další.. Jen aby tady nebyl furt dost vodopádů-. Mapky na str 46 a 47 nerozluštím.. Cesta je široká a je divné, že se sem žádné auto nedostane..Vše změnilo mezi BHRÁTANGEM a DHU LURE POKHAI, kde se po přechodu mostu objevila obrovská stěna a po vydrápáni se nahoru do D.P. úplně změnil ráz krajiny.Už to přestala být Šumava a rázem jsme byli na treku v PEMZE, kde se koně courali kolem mokřadu a stromů a jezírek. Až do PISANGU už jsme se nemuseli vyšplhávat ani kousek a mohli jsme užívat krajinu. Na pravém břehu se objevil HORNÍ PISANG, kde teď sedím a čekám na večeři, neboť si táta objednal komplikované jačí momo a ještě šel fotit.
21.8. Není uveden den!! Měl by to být ČTVRTEK. První polovina stránky 54 není čitelná
Tak dnešní noc jsme strávili zcela v okrsku nepálského rodinného a hotýlku. Jen jsme možná neměli tak společensky aktivní rodinu s telefonní ústřednou a radiem zvučícím od 5 hodin AM v chvilkách, když zrovna někdo neřval do telefonu jak na lesy. Zkrátka jsem se počáteční nadšení z toho hotýlku rozplynulo a to i po objevení celkem velkého brouka s nožičkami a tykadly ??? v mém ??? coca ???
Teď už jsme ve vesničce NGAWAL v hotýlku k MLASH.. Je mi ukrutná zima, ale máme za sebou krásný den. Vyráželi jsme už kolem desáté neboť jsme sem šli po Beatnické snídani k místní gompě až na vyhlídku nad ní.. Zvolili jsme cestu přes GHYARU, protože chceme udělat aklimatizační výstup ke ? KOG LA z GAWALU. Nejdříve se šlo takovým pěkným lesíkem se spoustou hub. Občas vykouknul kousíček něčeho, asi Anapurna II. Pak se přišlo přes můstek, kolem modlitebných kamenů a pak stoupák jako prase. Vesnici jsme viděli fakt vysoko nad sebou, takže jsme viděli do čeho jdeme. Bylo pěkně a nikam jsme nespěchali, takže nevadilo že jsme nevyšli ani po kuse ??. Také ve 3 hodiny na mě táta počkal u obědového odpočívadla. Bylo tak poledne, takže skvělý čas na testování nepálského ??? a odlehčování z mého potravinového balíčku. Pak na str 56 je nečitelná pauza.
Navíc byla cesta vybavena tekoucí vodou a tak jsme mohli udělat i lunchy. Po chvilce boje s několikerým ?? kerosinem se tatínkovi podařilo založit oheň a tak jsme si mohli pochutnat na těstovinách se sýrem a česnekem..Byl to dobrý hostinec s nefalšovaným zeleným povrchu čaje.. Úžasný nápad to měl táta! Navíc výhled na rozkvetlé pohankové (Buck wheat ) pole a zamlžené vrcholky hor a současná opalovačka. Pak už to bylo do vysokého cíle 3670 m už jen kousek. Řekli jsme si, že ač jsme napojeni,, musíme tuhle odříznutou vísku a tam jsme si dali milk tea na Yak Ru Mountain View. Paní domácí byla příbuznou Řeka Zorby a říkala, že příště máme přijet březnu a něco uvidíme.. Výšku jsme měli nastouopenou, tak teď už se šlo jen po vrstevnici se 4 výhledy, které byly úžasné.. Za námi byla kamenná vesnice CHGAN ne s mechem, ale s igelitovou plachtou, která jistě lépe izoluje, lépe než dřevo a kameny.. Každý domek má tam modlitební vlaječku a .. ta pohanka – aach.. Cestička vedla kolem mnoha modlitebních kamenů a branek a hlavně se zeleninou bez chuti a hlavně v pevné lžíci, v té co jsem ochutnala plaval však červík. Takže mne přešla chuť, ale taktně jsem nebrečela. Je tu moc hezká paní domácí a má moc pěkné a veselé děti, kterým pořád něco nosí, třeba prázdnou láhev od whisky nebo olej, kus okapu.. Nutno napsati, že dnes jsem se poprvé neosprchovala. Poprvé byla paní domácí dost zděšená, když jsem se ptala na bath komoru. Tak jen ty její rozpaky považovala za oběť na poli nutné medicíny. Zítra vstáván v 6,15 a vyrážíme směrem NOUS-PHU trekem do pasu KANY LA. Snad bude pěkně a uvidíme alespoň kousíček čehokoli. Končím stránkou 60, kde je nečitelná mapka z 21.8.
22.8 Měl by to být PÁTEK Sedíme v kuchyni v hotelu ?? Kailask a čekáme na
snídaničku. Už je pět a my jsme po tůře a zase sedíme Ale pěkně od začátku:.Snídaně
byla nejlepší z celého Nepálu, nepočítám-li ty zápaďácké croisanty v Káthmándů.. Já měla
něco s jamem a táta s vajíčkem. Džem byl nějaký citrusový a rovnou z plotny. Navíc jsme mohli sledovat celý proces přípravy, neboť nás pustili sednou přímo do kuchyně hned vedle pece a zpočátku u kamen dohromady. Kuchyň je to nejlepší v nepálských domácnostech, tedy co jsem mohla sama zahlédnout.. Je většinou tmavá přepásaná poličkami s matovým nádobím všech druhů a velikostí. Mají tam i talíře na Dak Bath Sct s několika přihrádkami Je snad zajímavé, že snad krom toho Dak Bathu jíme z plastových talířů s čínskými motivy. Ale vůbec se nedivíme, že je lehčí se sem vydrápat s plastem nebo než s keramikou. Čaj je vždy servírován z thermosek čínské výroby s květy různých barev.. Něco dále o termoskách nerozumím.. Str 63 s mapkou nelze rozluštit. Ráno jsme byli přítomni rozfoukáváníí ohně, hnětení těsta, solení těsta, roztloukávání vajíček, zkrátka všeho. Výsledkem všeho bylo tlusté chapati ? (každý dvě placky) a ta vynikající marmoška, které sice měla být na zítra.. Zítra si dámě repete.
No a teď od jídla k našemu aklimatizačnímu výstupu směr pas Kang-La, který jsme plánovali přejít z oblasti NAAR PHU opačným směrem. Tátovi jsem hned zrán zakázala vzít si žďáráky s tím, že dneska byla kosa i v ??? kalaky, natož někde mrznout v pěti tisících. Vrazili jsme jen s jedním baťůžkem s tím, že se budeme střídat. Začátek stoupání byl krušný, tak jako každý den.. Po chvilce jsme se omylem vzdálili od správné cestičky a vzali to kolem ovlaječkovaného čortenu, kde jsem poprvé spatřila mimo zoo prvního jaka. Kolem chrastí zase vykoukla Anapurna II a tentokrát i celý její vršek, takže jsme identifikovali celý její vrchol. Bohužel tam nebyl nikdo, který by nám zamával.. Snad zitra. Jak stále výšky přibývalo, mně ubývalo dech někde kolem 4500 m Šlo to však už ztuha a konec jsem tam dostoupala po 25 krocích. Došli jsem až na čáru stanoviště pod pasem. Byla mlha a začala být kosa.. Ve 4772 m.n.m. jsme si dali cory s oříšky a začali sestupovat, Musím přiznat, že jsem trochu držkovala a nakonec jsem chtěla pauzu, ale táta nechtěl zastavit. Prý neviděl mé zkřížené hůlky. No to jistě!. Vůbec to nebylo fér. Všichni mi kladli na srdce, abych na něj dávala pozor, ale on furt utíkal a vymýšlel všemožné podfuky a aklimatizační výstupy. Nakonec už mne trochu bolela hlava i když směrem dolů už ne, jako v Peru pod Alpa Hojm. Teď už to bylo dobré. Příště musím nosit. více kyslíku Taky jsme viděli ohromné ptáky letící přímo nad nám. Asi si už nás vyhlíželi jako své oběti, ale my jsme jim utekli.. Zpátky dolů jsme šli nepěknou stezkou v mlhavém dolíku. Zastavili nás jen jaci. Raději jsem si na radu táty sundala svou červenou mikinu a obešla je velkým obloukem. Jsou t o fakt velká zvířat s velkými špičatými rohy.
Je něco po šesté a my zas čekáme na večeři. Asi je jedno na kolikátou.. Na dnešek nám zametli jídelnu a nově prostřeli. Také mají venku terasu, ale tam díky větrným podmínkám nejde vydržet. Ňam ňam, tak to bylo vynikající. Dávám jim pět hvězdiček. Moje bramborové opékané maso a tátovi měkké maso.. Jedno lepší než druhé. Teď se ještě dolejeme čajem a pak už bez ptaní na koupelnu Pak ještě zamíříme do vsi.. Na zoubky už bude nejvyšší čas. A pak na kutě. Ještě jsem zapomněla, co se mi včera událo. Byli jsme s tátou v bazénu a pak ještě na úřadě, kde byl kosmický den. A já jsem to nevěděla Nepřečtu už poslední řádky strany 67.
23.8. Byla vidět Anapurna IV. a něco špičatého vzadu, zatím to nedovedu identifikovat. Vypadá to jako špička ledovce v Pisang Prahu. Takhle pěkně snad vidět nebylo
Teď honem zrekapitulovat útratu za 22. a 23.8. V KOULAH NGAVAL za nocleh a jídlo 3100 rs., pak něco za chleba, a čaj, uvádí se 400 rs.. Pak i vstupné za Money Museum of Culture za 200 rs.
Je teprve 11,20 a my už zase sedíme v restauračce. Tomu se říká dovolená. Jsme 3470 m.n.m. v TREKBEÍ . Je tu první pekárna na cestě, ale tam nám řekli, že nemají chleba, Škoda, že nemají ani housky. Před námi by měl být vidět Tilichi Peak, ale vidíme jen rozlehlý ledovec, vrchol ale má v mraku. Jinak je dnes den jako ze škatulky.. Předem jsme se vybavili na cestu v LOWER PISANGu. Bylo zde otevřeno, protože jsme jen noční turisté. Je tu s námi ještě 6 německých turistů. Před námi bylo obrovské údolí, na jehož konci měla být MANAG. Měla to být hodinka cesty, ale našim lážo plážo stylem to bude více, to ale jen uvidíme. Tak jsme u hotelu Tilicho. Je to třípatrový velký hotel s máme zde pokoj s výhledem na Anapurnu III.
Na str 71 je z 23.8 mapka z níž vyčteme nanejvýše MANAG 3500 m.n.m., podle Horses for me, to mělo být 3657 m.n.m.. Úžasná snídaně
Pokoj je rohový s výhledem na údolí v Tilicko Peak. Poprvé spím,e ? najednou s několika mladými Němci, kteří okupují celou sluncem osvícenou šňůru na prádlo. Jinak ale vypadají neškodně.. Sedíme zase v jídelně a čekáme na jídlo. Dnes jsme měli takový hlad, že jsme si objednali tři jídla, i svíčkovou, s obavou zda na nás vyjde.. To byl tátův nápad, což zdůrazňuji, aby to nepadlo na mně.. Po těch dnech bylo velmi příjemné dát si opravdu horkou sprchu a umýt si vlasy. Dokonce tu mají í zrcadlo na každém patře, no prostě luxus.. Dorazili jsme sem asi ve dvě hodiny cestou přes ?? TUHÁCI LAHEY a MANAGUI a ještě jsme se stavěli ve vesnici BERGAGA.
Musím udělat skok v čase a povyprávět o dnešní večeři. Táta říkal, že ženský u nich taky pořád mluví o jídle Tátova porce byla normální pětka se sýrem a cibulí a česnekem. Já dostala nudle se zeleninou něco jako brokolice, fazolky a nakrájenou omeletu a ještě lepší hamburger s domácími hranolky a salátem. No proto, že jsme toho dnes hodně ušli. Ještě jsme si nechali placky s hamburgerem na oběd k polévce.. Tedy vše vede ke kuchyni.. Musíme proto rychle pryč, jinak bych nad opakem úbytku váhy bych se rozplakala
V BERGANGA mají nejstarší monastýr z MANAGUY, jenže bylo zavřeno.. I tak jsme tam vylezli a prozkoumali vše, co se dalo, ale žádné mimořádnosti jsme neviděli. Také tam však mají nádherné evropské lavičky natřené na zeleno. Tam jsme se chvíli kochali vyhlídkou na Anapurnu III.. Dva velké hotely byly ještě zavřené, zřejmě čekají ještě na ? jelena. z MANAGU - to byl jen kousek. Tátovi si jeden pán sahal na vousy a potutelně se usmíval. Také proto se ho na hřišti v Delhi ptali, jestli cvičí jógu. MANANG na první pohled nic moc !, na druhý pohled taky ne, ale když jsme si udělali procházku bez batohů ke Gangenaprena, tak to nebylo tak zlé... Hlavně to počasí nám vyšlo. Buď to tady mají pořád a proto je to tak osídlené město, nebo jsme měli štěstí. Dnes celá Anapurna III se špinavým ledovcovým polem. Za 100 rs na jednoho jsme také navštívili Muzeum místníc zvyklostí. No a pak už hladoví jdeme k večeři. Ještě musím žalovat, že se táta nenechal přemluvit na bounty béé..Včera večer promítali 7 years in Tibet a něco Holywoodského.
24. 8. NEDĚLE Tibet Hotel v MANANGu. Snídáme v prosklené verandě ale už máme vše ssebou. Malý skok po okolí. V 5,55 mne vyhnal z postele dokonalý výhled na okolní vrcholy, na něž ani mráček se nám neukazoval. Poprvé se nám ukázal Tilicko Peak na konci údolí kam směřujeme. Pak už mi táta nedovolil návrat do spacáku.
Vyrazili jsme na první tamní mnišskou bohoslužbu do Monastery, která má v MANANGU 3 cedule. Však nebyl nikdo doma. Cestou jsme alespoň navštívili tři mlýny. Už se mlelo či dělalo. Kampa na vrcholku nad MANANGE se zrovna opravovala, takže jsme si jen užívali toho nádherného výhledu a spěchali dolů, kde byl ještě jeden klášter, ale museli bychom k němu jít přes řečiště na další kopeček, tak jsme tam prozatím nešli,
.Můj neustálý problém je neustálý hlad. Ten mám už z Prahy ale drby o výškové nemoci musí člověka sužovat spíše nechutenstvím a do jídla by se měl spíše nutit. Ne tak ovšem já.Táta sice nechtěl a stále nechce čokoládovou tyčinku, al e hned jak jsme přišli do KHANGSAM, tak se ptá po menu, A to teprve jednou. Počáteční dny šli tak pěkně bez oběda někdy i devět hodin na cestě.. Teď se tak strašně flákáme a stále něco objednáváme. Ale je to nádhera. Daleko lepší než ty první dny. Dokonce jsme zvládli trasu MANABY -* KHANGSAR v daném časovém intervalu dvou hodin. A zase nemám žádný kompletně odpočinkový den a dneska jsme vstávali v 5,55, takže nejsme taková flákači.. Němečtí mladíci začali lézt z pelechu až před desátou, kdy už my jsme vyráželi.
Cesta z MANANGU do KHANGSAR vedla pěknou cestičkou nad řekou. Pak jsme bohužel museli trochu stoupat a překonat její přítok a zase vystoupat THORONG LA ( možný THONGJE ) a zase vystoupat. Slunce dneska hodně pálilo a já si dala do očí krém na opalování.. Jsme ubytovaní v hotelu Mountain Height, jediném otevřeném. Další dva se otevírají až na sezónu. Je to mladá vesnička a tam připravují menang. Tady jsme už jako turisťáci osaměli a to nám s tátou vyhovuje. Mají tu pěknou jídelnu a taky se zde dá vylézt na střechu
24.8 útrata Tilicko hotel a strava 1500 rs
Internet 1 min 25 rs celkem 450 rs.
Na mapce lze přečíst MANANG 3540 m-n.m., KHANGSAT 3734 m.. ROSE CAMP 4150 m.
Pokračování Menangu na str 80:. V MANANGU jsme se odlehčili tak, že jsme byli připraveni na tůru k Tilicko Lake. Prý je průchodná spodní cesta a tak se nebudeme muset splhat přes pas 4970 m.n.m.. Když aklimatizace na Thorovy La by byla dobrá. Zítra by to tak mohlo býti 3-4 hodiny do Tilicko Base Camp 4.150 m.. Když jsme se však dříve v ACAP office v Manangu ptali, tak nám Lonely Planet řekl, že jsou cesty dvě, ale že ta horní je bezpečnější. Že někteří trekaři sice chodí spodem ale že o jejím stavu nikdo neví nic. Když jsme se ptali na počasí, tak se ten v ACAPu jen usmál. Pak ale začalo pršet-Taková to pěkná mohla s opalovačkou cesta být. Taky mně neskutečně bolí stehna. To asi od toho aklimatizačního výstupu na Kang-La.. Chtělo by to asi masáže nebo horkou koupel. Ta střecha je značně vyhřátá. Celou krajinu Menanga zdobí červená pohanková políčka.
25.8. PONDĚLÍ Začínáme opět s útratou v Hotelu on Height za ubytování a stravu ( snídaně a oběd a večeře 1500 rs, Tak čekám na tátu až se sbalí, zas mu to trvá dvakrát déle co mně.. Vyrážíme směr Tilicko Base Camp. Obloha je trochu zamračená, ale sluníčko se rozsvěcuje. Dnes byla poprvé snídaně na čas. A byla dobrá, už totiž víme, co chceme. Žádné experimentování :Chopati s jamem a plan omeleta na půl. To je to pravé.. Jinak je to rozestavěný hotel Tilicko Peak a rozcestí dolů, kam nás poslali s rozcestím na Hyper a Lower trek. Dali jsme si kuřecí na paprice ve 12,30 a čas s výhledem na Khanga.. Táta už ovládá nekonečně modrou tekutinu. Sedíme pak před Tilicko Base Camp Hotel a čekáme na někoho, kdo nám dá pokoj. Moc lidí se tu nepotuluje a tak doufáme, že nebude plno. Zkrátka jsme tu sami. Alespoň svítí a hřeje sluníčko a tak jsme si sundali i pohory. Jsou tu pak i Němčici z Tilicko hotelu. Ti mi asi budou překážet na cestě do Tilicko local people…Včera jsem nedopsala, že mne ze střechy vyhnala puma. Ty aklimatizační dny už nejsou tak zábavné, zvlášť když si někdo v Manangu odlehčí. K večeru jsme odešli k možnému kampu.. Nevypadalo to tak vysoko jak to bylo tím celým odpolednem. V kaampu nikdo nebyl, tak jako ostatně ani nebývá. Ale výhled na políčka ??? s údolím byl pěkný Potom jsme scházeli společně s s vesničany. Zkoušela jsem, jak těžký mají náklad. Zkoušela jsem i něco s obilím. Silné jsou ty jejich ceny. K večeři jsme si dali smaženou rýži se zeleninou a sýrem. Byla výborná a bylo jí hodně. Hořká čokolády bylo moc ???. Pak je dost naškrabaná zmínka o neklidném hotýlku, kde obchodnice nahlížely rolexy a papiňáky. Ruch se nezmenšil ani k večeru a tak se všechno stáhlo k nám do kuchyně. Spát jsme šli až před desátou, naštěstí mají brzký noční program. . Pak ale začaly běhat myšky a táta připravoval se na horší podmínky. Teď sedíme ve společenské místnosti v Tilicko Base Campu a družíme se s německou partou.
Je mi stále nápadnější, že se Terčín rukopis stává stále hůře čitelnější. Asi to bude tím fyzickým namáháním. Bylo toho jistě pro ní už moc. Omlouvám se, ale stránku č. 86 jsem nerozluštil a ani str. 87. Jiné vysvětlení může být v tom, že jí dochází propiska.
26.8. ÚTERÝ. Stránka jako obligátně začíná útratou v Tilicko Base Camp Hotel- ubytování 300 rs, strava 1500 rs, dyško 50 rs. Na str ni 100 zajímavého o snídani. Pak jsme museli jít do kopce a začínala pasáž o jezeru. V této pasáži se člověk nevyzná, zda se už tu píše o Manangu nebo už oTilicku. Nebo v nějakém GUNSANG
Bylo tři čtvrtě na čtyři a byl čas jít spát. Stejně jí přestala psát tužka. K jezeru, které je nejvýše položené na světě jsme dorazili kolem jedné. Nabalili jsme se skoro do všeho, co máme, vyndali si i karimatky a sedli si jen na kámen v závětří, vyndali jsme si oříšky a koukali a poslouchali jsme padající laviny. Pak jsme začali hledal vhodné místo na kolébku a táta začal naznačovat,, že jestliže nás ani jednoho nebolí hlava, že by nebylo od věci tady přenocovat. Na chvilku jsem se zdráhala, pak jsem se ale nechala ukecat. Ve dvě jsme našli velký šutr jako největší, ale tak pro štěně.. Navíc byl blízko dvou menších jezírek jako vchod vody Jezero Tilicko je totiž tak 100 m pod námi. Uvařili jsme si slepičí polévku a řaj.. Dnes to bylo naše poslední jídlo. Pak jsme se dali do práce. Až to zřejmě někdo najde, neb tu byly dva veliké šutry a pár placáků. Z toho provizoria jsme vybudovali luxusní místo bez jedné hranky a bez jamky a výmolů.. Str 93 je nečitelný obrázek z Ten s rukopisy chybí. Z tohoto data tam vyčteme jen útratu v Tilicko Base Campu hotelu. Pokračuji stranou 94. Nanosili jsme placáky všech velikostí z okolí. Nevzdalovali jsme se, protože padla mlha a abychom nenocovali každý zvlášť asi někde bez spacáku. Zdokonalili jsme hradbu okolo, ale to bylo příliš těsné. Postavili jsme dvě hůlky, napnuli lano a navlékli pončo a teď už byla jen starost aby se nám něco pěkného zdálo. Zakázaná témata jsou Huaskarán, medvědi a sněžní levharti, večeře a Belánky.
Ještě pár informací o jezeře Tilicko. Je o 1107 m výše než jezero Titicaca na konci Bolivie a Peru. Je 4 km dlouhé a 2,8 km široké. Teď dokonce na chvilku vysvitlo sluníčko a ukázal se fous modré oblohy, je vidět až k malému jezírku. Šla bych možná ještě na procházku, ale mám boty v batohu v nepromokavém suchu v igelitce. Nad jezerem je vidět dobře, ale v MANANGU nám sem furt posílají nějaké mráčky. Táta se prý nudí a bude mi chtít vzít tužku. Jezero je posvátné a co se kartografie týče, tak je nepříliš „obejitelná“. V mapě, kterou máme,, je značena cesta z obou stran. My jsme to zhodnotili, že zleva je to možné, ale na začátku se musí překonat úzká část ledovce, který se odlamuje do jezera. Pak se pokračuje po ledovci, ale ten už vypadá, že už moc nepracuje a tudíž by mohl být dobře viditelný. Já ovšem můžu čekat kouli. Ještě jsem přes ledovec nešla Zprava vede taková vyhlídková cesta, který schází až k jezeru na takovou širokou pláž, kde je další tábořiště. Dalekohledem jsme zahlédli tam stan. Pak ovšem sahají až do vody kolmé skály, a myslím, že tudy nelze projít.. Musel by se celý útvar kolem oblézt.. Tátovi prý kručí v břiše, to nečekal a jsou to pro něho zakázaná témata.. Jezero není vůbec zamrzlé., takže by bylo to lepší na loďce.
Co se týče naší horské nemoci, tak jsme zatím v pohodě.. Preventivně jsme si vzali Anopyrin na lehounkou bolest. Ale už je to pryč. Nechutenstvím netrpíme a je nám to prd platné, neb už máme na mysli jen kaši a tu musíme nechat na ráno. Do tekutin s nenutíme díky obtížnosti vylézání ze spacáku a znovu nasoukávání. Možná, že nám pomohla ta nouzová noc.. Táta si to prý nechá patentovat, že prý jsme měli málo kyslíku až během celé noci tak si naše tělo zvyklo a teď jsme ou kej.. Vypadá to, že na to tábořiště na pláži stále praží slunce a my nic.. Musíme si to zapamatovat pro příště. Máme výhodu, že ty laviny, co slyšíme, nevidíme.. Tak jsem se ještě vykopala na procházku v tátových botách. Nu a stálo to za to. Jestli to na té fotce bude vypadat alespoň z poloviny tak nádherně jako ve skutečnosti, tak je to na plakát. Jezero z poloviny osvícené sluncem, zpoloviny tmavě modré ve stínu. V pozadí nějaká zatím neidentifikovaná hora. Také jsme viděli stádo osmi himalájských kamzíků. Tilicko Peak nad námi se také ukázal a pak vyhasl. Šli jsme se ještě jednou podívat na další stádo kamzíků. Na západě stále byla modrá obloha, ale pomalu se sem valila mlha a mně už začaly tuhnout prsy. Ještě jen poznámku, že se tak dobře nedýchá, kdy člověk jde, ale v klidu ano Taková nádhera vidět ty velehory takhle z blízka. Ale o tom raději až ráno, až s probudíme nezasypaní. Dále nečitelná stran 27.8 mapka
27. 8. STŘEDA tady rukopis chybí, nebo je omylem zařazen jinde. Pokud to najdu, tak to sem dopíšu.Nejspíše se to pomíchalo a do té středy patří ten jeden a půl dne u jezera. Skutečně se to podařilo od str. 113. To jsme se vraceli z Tilicko Lake do MANANGU. To jsem byla tak pochroumaná, že jsem nedokázala napsat ani čárku. :
Noc u Tilicko jsem byla přes všechno mé oblečení, a že toho nebylo málo, velmi chladná, To kamenné lože, které jsme vytvořili tak rychle, se rychle ztratilo. Dle táty se ztratilo ono naakumulované teplo, a začalo studit. Náš zelený přístřešek byl také dost stísněný. Vše bylo jen časem Ani ty laviny nám nevadily, jen kdyby tolik nerachotily, jen kdyby mi tolik nezábly nožky. Měla jsem dvoje ponožky, ale tak jako v Belánkách to nebylo krásné.. Dokonce jsme spali až do šesti. Táta mi pak vyprávěl, že, že mne v noci budil, že kolem nás někdo dupal a tak spal dokonce s nožíkem v ruce. To jsem naštěstí neslyšela ani jsem nazaznamenala to buzení. Toho budiče jsme pracovně nazvali medvěd.
Že bych se tedy probudila nějak zázračně zaklimatizovaná a začala běhat a skotačit kolem jezera, to tedy né. Dalo mi dost zabrat dojít k malém? pahorku na suky a zpátky. Ale přičítala jsem to nedostatku potravy, která je pro mne životně důležitá, více než pro druhé. Tak jsem začali vařit.. Tak jsem si dali Müsli kaši s ořiškovou směsí.Bylo to vynikající. Také čaj od Simonky. A tak jsem konečně přestala šilhat hlady a mohla se věnovat úžasným kozám okolo. Vidět byl nádherně celý Tilicko masiv a ledovec tak dlouho, že to bylo ohromujicí.. Laviny to odlamovaly více, jak na ledovec dopadalo slunce. Chvilku jsme sušili a šli ještě na vyhlídku k jezeru. V devět dorazili první domorodí turisté. Tak jsem vyrazili na cestu dolů. Nějak úžasně se mi nešlo, ale lépe než před snídaní. Všude jsem kolem sebe měla spoustu kytiček. Je úžasné, jaké mají barvy v tak nehostinných podmínkách. Vlastně jsme celý ten den nacházeli nové a nové druhy. A tak krásné kameny s různým žilkováním a podle táty dvakrát dvakrát krystalizované.. Táta nemohl opomenout zmínit jeden s e stopami mušliček.. Těžko uvěřit,, že dříve býval na dně moře
Sestoupili jsme během hodiny k Tilicko Base Camp Hotelu. Bylo krásně slunečno a tak jsme si objednali čaj a chopati s jamem a já s cheese a dvě i na cestu
Pak jsme zamířili na MOON lAKE. Hned však jak jsme vytáhli spacáky na vysušení, začalo mžít a teprve pak jsme vykročili serpentinami vzhůru po Lippe trail., Za 1, 45 jsme dosáhli vrcholu. Konečně jsem nemusela myslet na to, jak se Nepálci smějí, dole v hotelu, jak jdu pomalu. Mimochodem byl to dobrý výkon ze 4150 na 4900 m.n.m.. Nakonec jsme identifikovali stopu sněžného levharta. Také nad námi kroužili dravci. To je nádherné, když je člověk tak blízko divoké přírodě a nebi.. Abychom byli ještě blíže, odbočili jsme ze stezky a započali jsme pátrání po Moon Lake. Bylo dlouhé a stálo za to, i kdy nás stálo hodně sil, abychom ho nenašli.
Dostali jsme se však do míst, kudy chodí jen yaci a ostatní zvěř a otevřeli se před námi nové dimenze nekonečných pastvin. Prostě nádhera ! Zaplatili jsme to však sestupem. Jačí stezka po hřebeni se ztratila a my jsme strmě sestupovali velmi hustým bodláčím.. Slezli jsme navíc těsně před kritickým bodem stezky, která byla zatarasená a my jsme nevěděli proč.. Navíc kus její byl sesunut a navíc dole chyběl most. Váhali jsme jen chvilku. Sesuv byl celkem snadný, ale říčka vypadal dost prudce. Jsme však dobrodruzi a navíc v té chvíli jsme byli unavení na nějaké obcházení. Takže jsme skočili.. Jako odměnu jsme si dali v křižovatce půlku cory., balenou v chapati. Pak už byl jen dlouhý sestup.. Spočítali jsme si dvě a půl hodiny do tmy a vyšlo nám také tak.. Každý záludný kopeček nás nepřekvapil mile při cestě dolů. Tubhungová kolena to jistila.. Do Tilicko Hotelu jsme došli sotva se mi pletly nohy. Táta byl samozřejmě fit. Byl tam plno, takže jsme vzali za vděk jakýmkoli hotelem resp. pokojem. Pak hurá na večeři a pak do hajan.. Na zoubky tentokrát nedošlo a postupně jsem se převlékla až v noci.
28.8. ČTVRTEK Za Hotel Tilicko v MANANGU zaplaceno 1550 rs, nákup v Manangu 290 rs, pak bounty, sušenky a pletené botičky
Hotel v Musgaundy 400 rs.. Je kolem poledne a my si dáváme napřed pochutnání s mátovým čajem a chopati ve vesničce GUSANG. Zastavili jsme se jen po necelých dvou hodinách převážně stoupavé chůze v nejnádhernějším hotýlku., který jsme v Nepálu potkali.Hotel a restaurant se jmenuje Maugangkli a bydlí tu sympatický pár. Hotel má 12 pokojů a nádherný výhled do údolí a na závěr ledovec Gangapurny. Pod námi je hotel s názvem Chulumcat.. Možná, že bude vidět i CHULU, ale vrcholky jsou v mlze. Jinak je dnes nádherné sluníčko, až bych možná čekala pasát. No a hotel jsme zaplatili GPS 40. Nejlepší pokoj s výhledem bude č. 12 a 3. Bohužel je příliš brzo na to, abychom tu nocovali. Naplánovali jsme si na dnešní den odpočinkovou cestu jen do Yak Kalky, ale tohle by bylo lajdácké a přílišné lenošení. Nejnádhernější jsou tu rybičky všech možných barev a nádherná terasa, kde sedíme. Ale dost pochval. Ale mají tady skvělý katekat.
Teď už opět k ránu. Včerejšek mi taky chybí a já si ani nestačila se převléct do pyžama. Tady žádné nemám Po předchozí bivakovací posteli se prostě spalo skvěle.Ručník jsem zaměnila prostě za deník.. Takže ráno jsme se rozhodli nepospíchat. Noc byla nejúžasnější. A tak jsme i neřídili ani budíček Prostě se spalo skvěle. Druhý důvod byla skupina Američanů, která by mohla jen otevřít ruku své nepřekonatelnosti. Nakonec jsme stejné vstávali před sedmou ale s klidem jsme si dali aj snídaníčku a plánovali budoucí postup pěkně dříve, než všichni vyrazili. My samozřejmě ne, neboť ze včerejška jsme potřebovali odpočinek
Už jsme dávno za dnem, kdy jsme přestali cítiti tíži batohu a dokonce jsme už objevili nové netušené síly a energie. HÁ HÁ. To je jako Šangri lá.. K snídani jsme si dali dvakrát chapati a jam, plan omeletu a müsli s mlékem a jablky.. Vše moc dobré, jako v Tilicko hotelu. Bohužel jsme nevyzkoušeli Trekkerś brekfast,, kterou jsem plánovala jako odměnu po Tilicko treku, neboť náhodně se změnili jídelníčky a ceny vzrostly tak o 20%.. Taky mi ruply brýle, ale táta mi je slepil. Taky jsem ještě byla koupit dlouho distancovanou bounty a nějaké sušenky a takové krásné vlněné botičky s plyšovou vložkou.. Aby mi prý nebylo v dalším bivaku zima na nožky. Možná,že píši hlouposti, ale hraje tu rádio a taky tu povídají Angláni a jeden Polák, mluvící furt dobře anglicky, Ten cestuje sám. Neboť se prý snad nepřizpůsobuje rychlosti někoho jiného a dělá něco na čas, který se mu líbí a ne, co se chce někomu jinému.. Tomu příliš nerozumím. Ti Amíci tu mají průvodce (guidy).. To jsou ale nejímavé bláboly. To je tím, že jsem ohromena nečekanou přítromností iolika turisťáků.
Tam jsme nechali s reptáním bohužel deštník a někde i deodorant. A už tu máne Chopati a cheese, tak končím. Končí mi i propiska..
Stránkou 104 jsme opustili náš dreamy hotel a pokračovali jsme loudavou procházkou pastvinami.. Přesně ale už jsme zahlédli náš cíl, Tak pravil jeden hodný pán z hotelu., už to nebylo moc daleko do kopce, ale byla to pěkná procházka. Bohužel slunko na momentík zašlo.. No už je to lepší, když jsem se s tím srovnala. Stránka 106 je nečitelná.
Už vím, proč je dobré mít průvodce. Ti vedle nás si objednali jídlo asi o půl hodiny později a už ho ale mají. Ulevuji si slovem o parazitováním Také nám řekli, že nemají kečup ale oni ho mají. A jsou to asi Holanďané. Už jsem se s tím vyrovnala
29.8. PÁTEK ?V Gangapurna Hotel v Yak Kharka opět se začíná stravou, která prý trvala 3 hodiny za 1300 rs.. Dále jsme ale utráceli i za mostem v čajovně za sušenky, mint tea, 2x chopati – celkem 480 rs..
Pak se nacházíme v Thorong High Camp Hotel s diskutabilní nadmořskou výškou. Nejdříve to ukazovalo na GPS 4550 m, což bylo pozitivní co se výškové nemoci týče, ale velmi nepříjemné vzhledem k zítřejšímu pasu. Podle mapy by to měl být od High Camp přes 4900 m.n.m. ale podle Lonely Planet jen 4800 m. Druhé GPS ukázalo 4886 m, což bych brala.. Jsme tu jediní nedomorodí obyvatelé a je to na nás celkem znát. Tedy alespoň na mně Sedím totiž v „ pišorce“ a usrkávám lemon tea. Možná, že to je trochu i proto, že místňáci. nemají dost elektřiny a mají dveře dokořán, aby vůbec viděli. Je tak šest hodin a my už jsme po večeři. Po včerejší zlé zkušenosti, kdy jsem na večeři čekali 3 hodiny jsme řekli „non“ a ona byla opravdu v mžiku. Doufám, že to bude stejné všude i se snídaní, neboť nás čeká zítra nejvyšší místo naší poutě. Thorong La Pas ve výšce 5416 m.n.m. a proto musíme vyrážet časně zrána.. Ale ještě nevím jestli nám vůbec jídlo udělají.. Na zítřek máme nejvíce sladkých dobrot, tak doufám, že bude co ochutnávat.. Dnes tedy spíme v necelých pěti tisícovkách, což pro nás po Tilicko kopci není žádné novum. Ale pro Lonely Planet a ostatní informátory je to hranice smri.. A tak jsme je nechali skoro vše dole v THORONG PAS. Je to úžasný pocit tak tu být sám. Zvlášť proto, že jsme v čajovně cestou dověděli, že během cesty tudy proudí třeba 300 lidí denně. Dnes prý jich prošlo osm a to byli všichni v Yak khatce. My jsme byli poslední a co nás to stálo úsilí. Ze spacáku jsme ráno nespěchali neb venku pršelo a také jsme se chtěli vyhnout frontě na snídani. To se nám však příliš nepodařilo a všichni, jako by čekali na totéž. Každý se jen loudal aby nebyl předběhnut,. Nakonec nás opouštěli v loudání Brit s Britkou a blonďákem, ale před první zatáčkou jsem si tak dlouho ? upravoval boty, že jsme skončili na posledním místě. Bohužel pak začalo pršet, takže ač to byla celkem pěkná cesta, mně se dobře nešlo.. Po hodince jsme došli někam, kde se mi to zdálo asi tak milionkrát lepší než v Yak khatce. Ponaučení z toho bylo, že něk i Loneláč kecá. Jenže se těžko hádá, kdy zrovna ještě vše nevíte. Ještě jsme se dvakrát předešli tam a zpátky s druhou nejposlednější skupinou. Pak vysvitlo sluníčko a šlo se lépe. Poslední své chopati jsme si dali v čajovně beze jména ( tedy nevím ho) za mostem přes řeku na spodní cestě. Horní cesta byla dost zakroucená, tak už jsme tentokrát šli bez přeušení, protože už skoro byla vidět celá cesta bez přerušení. Tak podezřívám hodnou paní z čajovny, že to tam dole přišli i o to málo mimosezónních kšeftů. Chopati jsme si dali s medem a byli jsme celí ubleptaní. Také jsem vyzkoušela nepálské kokosové sušenky a ty byly výborné. Pani je měla takticky vystavené v dózách na stole.. Pak už jen jsme snědli jen landsleede a nepálská
„ Rovinka“ nás dovedla do do THOCVONG PCHEDI.. Hlava nás nebolela a už jako samotáři jsme pokračovali ještě asi hodinku o něco výše. Sem jsme dorazili ve tři hodiny a udělali si aklimatizační výlet na vedlejší kopeček- dle GPS 4934 m.n.m..
Jistě to byla hezká vycházka, ale dolů jsme věděli a záviděli chvilku pohled na Gangapurnu a Anapurnu II. Na cestě z High Campu byla stráňka obložená stovkami kamínků se jmény, znaky, nebo jen tak vrššnými kameny..Tak jsem tam taky položila ten svůj. Jo a taky nás doprovázel z PHED krásný hnědorezavý psík. Jestli měl blechy, to se teprve uvidí. Všichni turisťáci nám závidí ten Tilicko Lake. Že prej jsme dobrý ! Na str 112 je nečitelná kreslená mapka.
30.8. SOBOTA V Thorung High Camp Hotel nás stálo ubytování a jídlo 2200 rs, Šampon 150 rs..
Ráno jsme vstávali před rozedněním ve 4,50 a hned na snídani, která byla objednaná už na pátou. Timing byl přesný. Hned jak jsme dosedli bylo na stole. Dalii jsme si big pot a to nás ještě trochu zdrželi, takže jsme nakonec vyrazili v půl sedmé.. První kroky byly opět nesnadné, krok se zdál těží než kdy předtím. Ještě, že jsem věděla že mne budou odlehčovat laskonky. Podle Lomyho to mělo být 1,15 hodiny k čajovně,, bohužel zavřené a pak to bylo 1,35 hodiny. k sedla THOMY LA. Sama jsem zvědavá, jak daleko dojdem my.. Zdálky to vypadala jako silnice. Jak by to bylo pěkné. Žádná taková pěkná procházka to zase nebyla. Ono to bylo znovu a znovu jako na začátku klesat výraznými políčky, Jistě bych si to užila cestou dolů lépe.. Tohleto je nefér, postavit sem silnici a ještě nezaktualizovat mapy an ukazatele. Trochu je ten dnešní report neučesaný, tak ho po chvíli měním.
Dva Švýcary jsme nechali před námi startovat.Otázkou bylo, kdy vyrazí jiní turisťáci. Prvně jsem je zahlédla o čajovny a říkala jsem si, že je konec, že jsme měli vyrazit dříve. Pak jsem si ale řekla, že bude lepší užívat si okolní krásy v sezóně.. Další málo srozumitelný text naznačoval, že někam naši jeli.. Píše se tu že každou zatáčkou nebo podle vlaječek. Pak se mluví o tom, že skalní stěny byly s ledovcem. Pak je zpráva o tom, že tam dorazili o padesát minut dříve než psal Lonely Planet.. Akorát v té době se ukázaly nad Daulaghiri i i ostatní zasněžené velehory. Cedule oznámila pas byla obtěžkána stovkami modlitebních praporků a stálo zde í 5416 m, což byl můj nový výškový rekord.. Nic už mi nestálo v cestě, abych vytáhla jídlo a sušený ananas, bounty a oříšky a koukala se na to nádherné představení Opravdu to bylo jako v divadle. Oponu tvořily dvě tučné skály. Thomy Peak 6201 a ??? Takmukhong 6485. Mezi námi byl nádherný obraz zcela nového údolí na pozadí zasněžených vrcholů po celém horizontu. Napřed byla perfektní viditelnost, bylo to úchvatné.. Seděli jsme na na karimatce a chroupali jsme a kochali se asi hodinu. Trochu však pak sněžilo a začala být fakt kosa..
To už táta přestal mluvit a začali jsme tedy se sestupem. Čekalo nás 1600 m dolů. Nás i ta kolena.. Když něco z té scenerie vykouklo, tak jsme jeden druhého upozorňovali. Pak se pod námi objevilo údolí plné políček a hliněných domů a já říkala, že takhle se muselo shlížet se Šangri-la. Výhledy daly dokonce zapomenou i mým kolenům. Nejen hory, ale viděli jsme i hejno orlů, bylo jich asi 11 a byli to obři.. Také jsme cestou potkaly dvě karavany koní, kteří vezli mouku a rýži do údolí Manangu. Několikrát jsme se zastavili a koukali, zda ještě hory nevykouknou. Jednou jsme si udělali bramborovou polévku v rozpadlém domku. Pak zas ty rozkvetlé louky. Pak se nám napravo ukázalo MUSTANG. – zakázané království. Do něho by táta rád vkročil, i když nemáme povolení, které stojí asi 1000 US dolarů na týden a navíc mnoho času na papírování. Vypadá to spíše jako vyprahlá poušť než jako země zaslíbená, ale musím uznat, že něco do sebe to mělo. Bylo o tom něco na každé ceduli. Takže jsem nakonec souhlasila s jednodenním výletem s přespáním.. Zatím to však vypadá, že Nepálci své království pevně hlídají
Přerušuji svůj zápis a uděluji černý puntík tátovi na to, že nepřinesl čokoládové nepálské sušenky, které mi ještě chybí k vyzkoušení. Byl totiž venku fotografovat a prý zapomněl na poznámku, že severněji než tři vesnice za MUNTINATH se nesmí a že se jedná o restricted zonu. Na ní jsme dalekohledem zahlédli kamenný plot, tedy hradbu hodně připomínající střílny.
Teď sem musím vložit jednu aktuální poznámku. Je tu totiž nádherný výhled na celé panorama Himalájí.. Dál to už nepřečtu- Prošli jsme dlouhatánský zavěšený most, prošli velké stádo koz a pak už jen zbývalo přečíst v tomeláči doporučované hotely a tipovat v kterém budeme ponecháni samotě k meditaci… Po jistotu jsme ještě zleva obešli svatostánek v MUKTINATHU, Aby byl náš report správný, tak hned máme teď pokoj. Táta mi koupil šampon, neboť ten můj přes doly a hory nesený zapomněl v MANANGU. Máme pokoj s oknem do údolí a také na dvorek, ale hlavně máme dokonce koberec. Trochu jsme zapomněli, že sestupujeme do civilizace, která je sice daleko do Kathmándú., ale kam vede silnice i vstupuje i luxus, na který nejsme zvyklí. Ale je to veliká škoda.
Nákres ze 30 8 nerozluštím
31.8. NEDĚLE Jsme v North Pole Lodbe a platíme za ubytování a 3x jídlo 2130 rs. Tátovi ukazovali bez prstů 220 rs ale na své špinavé lože... Moje náušničky proti trudnomyslnosti 230 rs., Foto útraty „ donahou“ v DONGU 200 rs. To jsme se teda rozšoupli i za focení za 60 rs.. Pravděpodobně tento odstavec patří k předchozímu dni.
Ráno jsme se probudili před sedmou. Nevím ale které ráno. Dnes jsem se probudila z trudnomyslnosti. Už se mi navlékat něco na sebe vůbec nechtělo. Navlékat všechny své věci a bágl a hlavně vykročit ke snídani. Ale táta dal přede mne obálku vstříc novým dobrodružstvím. Už jsem chtěla jít domů nebo někam k moři s all inclusive. No jo, táta to má se mnou těžké Ale ví jak na mne.. Takže po výborném jídle ( spring rolls, s chips k obídku a s náušničkami z Tibetu to bylo najednou lepší.. Po snídani ve stísněné místnosti se mi zmenšila má trudnomyslnost a navíc k tomu přispělo i to, že táta si při jídle něco psal a tak mám sněděno třikrát rychleji než on a pak musím jen mlsně koukat.
Po snídani jsem vyrazili na ty kláštery. Nejdříve jeden nový s hotelem, jehož výzdoba vypadala z jiného století. Pak na náměstí jsme usmlouvali za 350 rs na na ten druhý jen 25 rs.. Asi však mohly být oba za 100 rs. Ale bylo to naše první smlouvání srovnatelné jako v Tibetu. Přinesla je sama paní a musela jít dále přes kopec. Dokonce nám podala i ruce.. Pak jsme navštívili několik gomp až konečně nahlídli jsme dovnitř, kde seděly sochy božstev a plály svíce a všude byly nádoby se sochou, které nevím čemu sloužily.
V PEUGNATH. jsou oplocené velkéstudny, které tu asi byly dříve už všude, ale lidé je asi vykácely kvůli topení a ke stavbě obydlí.Oázou vede kamenná cestička spojující různě rozházené svatostánky. Uprostřed je nějaká policejní stanice se satelitním telefonem, což jsem nepochopila. Jiná gompa byla opravdu pěkná, ale jinak jsem jí nebyla nijak unešená. Co bylo daleko úchvatnější byla montana lounge s Daulaghiri. Ta měla na sobě velkou průhlednou medinu z mechu. Táta si cestou nazpět usmlouval rukavice s odklopnými prsty. Nic mně nechtěl kupovat, ale fotil sušičku hrášku a za ten si musel jít do jejího krámu.. Toaletní papír je tu drahý, stál 52 rs,. Teď už pěkně fučí vítr a my už musíme vyladit směs kagbeni
Pak zase z psané historie. Sem asi dále patří : se tento lyrický skok: Je něco milé kolem čtvrt hodiny, kdy já sedím v top restaurantu Hotelu North Pole v RANIPAUWA u v NEUBHNATHU. Je to však pohádka. Jsme tu pravděpodobně sami a tak mi nedalo moc práce urvat nejlepší stůl s výhledem do údolí nad Douglaghiri vykukující nad mraky.. Po těch dnech teplá sprška, a hned prádlo visí na šňůře na střeše a večeře je objednána. Rozumné je vše uvnitř střešní restauračky Co víc si přát?.Navíc je tady krásně, teploučko.. Hned za hotelem je monastýr s spoustou modlitebních praporků.. Z okna také vidím, jak na konci vesnice čekají jeepy na turisty co nejdou k pasu a nechtějí už pokračovat pěšky..Nebo čekají na poutníky, kteří už dostatečněkrát obešli svatyni v MUKHNATU. Nemůžu si nic přát, když sedím a vyhřívám se na lavičce s pocitem umytých vlasů a s příjemnými pletenými botičkami z mananga,. K tomu ještě výborný Dal-Bath. Táta mi nevěřil, že se přijdou zeptat jestli chci přidat. A oni přišli a já chtěla. A táta si se mnou také rád dal čočkovou omáčku. Byla tentokrát lepší, zelenožlutá a rozmixovaná s brambůrky, se zeleninou a salátem jako oblohou. Nevím sice, jestli byl mytý v jódu, ale bylo prostě vynikající, až moc. Jediné, co mi teď chybí je zmrzlina s karamelem od Mekáče, o které už tři noci sním.
Pak je zde nerozluštitelná kresba s podkrovní restaurací Mid Western Itqlian Restaurant.
Záznam pak skoro nelogicky pokračuje tím, že jsem měli zase jednou štěstí ve výběru hotelu v KOGBENI a to podle cedule s nápisem Holiday Inn ( viz stejné firmy podle hotelu pražského).. Hned jsme tam vstoupili, ale byl to značně tmavý a ušmudlaně vypadající prostůrek, který se však v dalších dvou patrech ukázal jako příjemný hotýlek.. Jsme tu samozřejmě sami a tak máme společnou místnost v posledním patře jako obývák. Už jsme po dobré večeři, kterou po mně musel táta dojídat. Tak toho bylo fakt dost.. Paní domácí si s námi přišla popovídat a s tátou si vyměnili vizitky. Táta se chlubil, že jeho hotel má 251 pokojů a ona zase, že ten její hotel má dole velký obchod se smíšeným zbožím. Také jsme si dali pivo k oslavě zakázaného Mustanga
Pokračujme s mnou číslovanou stránkou 124. Dopolední zážitky se mi zdají jako týden staré. A to si mysleli, že do KOGBEN jen seběhneme s kopce a že se pak budeme jen nudit. Ale vybrali jsme si poněkud delší ale současně výrazněji zajímavou trasu než jet jeepem ke vstupní bráně do MUKTINATHU. Tam jsme se dostali po zavlažovací cestě směrem z vesnice CHANGUE. Na každé mapce i ceduličce jsou jména vesnice komolena jinak, takže někdy je to dost složité poznat jestliže je to ono.. Tentokrát jsme se trefili.. Pěkná vesnička s pruhovanými zdmi s pěknou nepálskou kočičkou a s děvčaty tančícími disko na střeše. Za vesnicí jsme však asi minuli správnou odbočku a cesta nás zavedla k vratům za mustangský plot. Pak následoval první nedohodnutý počin, a to brod.. Jak pro koho, protože my jsme tam došli a brod nebyl daleko.
Za brodem táta kopnul do šutru a ona to byla zkamenělina. Víc už jsme jich nenašli. To jsem ještě nevěděli, že ke konci šatů mi díky kapsám šatů ztěžkne i batoh o pár kil. Pokračovali jsme pěknou vrstevnicí až do vesničky DZOUK. Byla to krásná rozpadlá víska, kde mi přišlo že tam nebyla ani noha. Ale obyvatelé se pak začali objevovat. Na vyvýšené skále jako v řeckých Metheorách byl klášter, který jsme po chvilce úvah, zda chceme opět do kopce, navštívili. Stálo to za to do kopce i za těch 200 rupek, ač byl v rekonstrukci. Po stěnách byly nádherné malby malých božstev..Takovou tapetu bych si přála doma. „ Strážce kláštera „ nám řekl, že do KAGBENI si máme vzít jeep, ale jestli opravdu chceme jít pěšky po severní straně, tak to trvá 2 a půl hodiny a je to skopce, do kopce a zase s kopce. Dle mého názoru to bylo většinou po vrstevnici s mírným klesáním a s prudším klesáním na konci. Toho jednoho do kopečku za mostem jsem si ani nevšimla neb to už mne chytla zkamenělinová horečka. Z DOUNGE jsme pokračovali po zavlažovacím kanále až do vísky, která není ani na mapě a myslím ani na tabuli, kde bylo napsáno PATALA. Tam nás málem udupaly děti křičící „ „skulpen, skulpen „. Pak po vrstevnici a pak už tam byl most přes vyschlou řeku – vádí, jak táta v polospánku poznamenal. Za mostem byl kopeček, kde jsme si krátili stoupání nebo spíše je prodlužovali hledáním zkamenělin. Nutno totiž podotknout, že jsme zde objevili obtisky mušliček v kameni při čůrací pauze před mostem. Táta měl zas lepší oko, ale tentokrát jsem byla i já úspěšná. Na kopečku se před námi otevřela zcela jiná krajina a my jsme se náhle ocitli v MUSTANGU. !!! Vyschlá krajina jako na poušti., ale jakýmsi způsobem kouzelná.. To také dělal ten kontrast s otcovými železnými zásadami, s políčky naproti v údolí a s horami, které se stále více ukazovaly z mraků.. Náhle se třeba ukázal úplně čistý KARGLA PAS s oběma horami Daulaghiri, která byla vidět za údolím kolem GHANDALO. MY jsme ale moc po horách nekoukali, neb jsme zcela pohlceni trilobití horečkou v největším nalezišti, kde bylo stádo koz s GPS bodem č ???. Je to dobrý bod neb ho chceme dobře prodat Slunce rychle zapadalo, ale nám to nešlo přestat. Nakonec jsme se museli navzájem zakazovat další kameny a pokračovat v cestě, abychom nezůstali v nehostinném kraji Mustanga jako potrava pouštních vlků, kteří tu samozřejmě žijí. Ještě jeden kamínek v zapadajícím světle to šlo úplně nejlépe..Pokračovali jsme dále a už mně hrozně tlačily boty a také těžkly, jakoby byly plné šutrů.. Naše odpočinková procházka se zkrátka trochu protáhla.
Blížili jsme se ke kraji GHANDALU a po pravé straně se otevíralo údo Mustangu. Byla vidět krásná opevněná vesnice s gompou ve svahu, jenže chyběl most.. Táta navrhoval brod, ale nebylo jednoduché se bro jako Vltavou, že?. Vehementně foukal i vítr a bylo znát, že se blížíme k řece..Črtem a vlaječky napovídaly., že se k nějaké vesnici musí blížit.. Takže buď se nám objeví most nebo další vesnice na naší straně řeky. Druhé bylo správné a mjsme se dali skalním lezením sestup dolů. Až dole jsme zjistili, že od čortem vedla taková malá silnička KAGBENE. Toto Kagbene bylo na první pohled jiná vesnice než ostatní... Hlavně jiné byly první dvě budovy, co jsme minuli, By la police office zakazující všem vstup tam, odkud jsme přišli. Takže se tátovi opravdu splnil sen, že jsme byli alespoň půl dne v zakázaném království.. Kresby na mých stránkách 128 a 129 nerozluštím. Jen asi zde je nápadnější náčrtek monastýru nad městečkem
1.9. PONDĚLÍ Opět začínáme jídlem. To není nějaký časový truc. To je asi vždy i začátek psaní deníčku. Právě jsem dojedla výbornou Lemon sugar pancake v našem útulném obýváku. Zatím dle rukopisu se neví, kde to bylo Táta už byl venku fotit do kláštera a já odmítla vstávat v 6 hodin. Také včera jsme dlouho ponocovali. Spát jsem šla už v deset. Teď jsem zůstala doma a chroustala nedobré a drahé chipsy a la Prindelski Nevím proč nemohu bez těch zápaďáckých laskonek vydržet.
Zůstali jsme tady v KOGBENU neboť se nám tady zalíbilo a hlavně si už dlouho slibujeme „ aklimatizační „ den., což je krycí výraz pro lenošivý den.. Ovšem tak odpočinkový den to nebyl.. Hned, jak jsme ráno vybrali trilobity jsme vyrazili do šumu, Pošli jsme uzounké středověké uličky i ty zapadlé.. Vylezli jsme na střechu nějakého seníku s výhledem na rozvodněnou ( řeku ) kali Gandali. Zrovna nějak měnili přístup do Upper Mustangu., kde jsme včera šli.. Tak přece jen tam nebyla pohodlná silnice. Ta asi bude za sezónu.. Tak jme se šli zeptat na ACAP office, zdali by nás pustili alespoň na kousek do Mustangu. Klepali jsme na oboje dveře,volali, významně kašlali, ale kontrolu jsme nenašli. Pak nám ale došlo, že nechtěli nám bránit dynamitem, kdybychom prošli bez dovolení. Když jsme se propletli opět „ downtown“, nahlédli jsme do mlýna, který zrovna mlel. Táta byl unesen, neb má rád mlýny, mně se to také líbilo.
Pokračovali jsme dále do GAMPY tedy do Salya monaster. Kdybychom tam nešli, tak by naše návštěva v Nepálu skončila zcela bez duchovna. Opravdický zážitek z i kláštera byl ten,, že zrovna to bylo uprostřed modliteb. Dali jsme dvakrát 400 rs a byli jsme posazeni na podprdelník a mohli jsme být přítomni jejich modlitbám. Je to Buddhismus center nebo zde spíše tibetský lamaismus. Opravdu velmi tolerantní životní směs náboženství. Mladí mníšci v trikách s ležérně poškozeným červeným suknem zpívali něco jako hiphop. Jeden beatboxoval do mikrofonu a ostatní to po něm opakovali. Bylo to ale úžasně uklidńující. Vydržela bych to poslouchat celý den a také jsme tam byli dlouho… Navíc jsme dostali milk tea. Taky chvilku hráli na falešné trumpety a bubny a prostě byl to úžasný zážitek. Ze střechy monastýru byl opět krásný výhled. Zrovna vyrážela jezdecká výprava do Mustangu. Na konci po řece kali Gandali si to cbválali Pak jsme měli v plánu vylézt na drou stranu řeky k jeskyní, ale našli jsme příkazovou ceduli zakazující vstup do TIRI a naopak zvoucí k návštěvě tohoto městečka. Tak jsme raději vytratili. Navíc jsme taky minuli stezku k jeskyním. Šlo se zase tou vyprahlou krajinou Mustangu až po oázu Tiri.. Nejprve jsme vyšplhali na klášterní vyhlídku nad vesnicí.. Je neuvěřitelné, jaká tam byla uprostřed pouště zahrádka. Pak jsme slezli do TIRI, kde ústředním boulevardem je vyschlé vádí a kolem ohrazená políčka a sady jabloní a broskvoní. Domy jsou nahromaděné s centrem s vodovodem a chortem. Chtěli jsme si každý koupit jablko a tak jsme se zeptali a oni nám šli je natrhat a dali nám jich osm jako dárek. To se nám ještě nestalo. Byly tam samé ženské, tak byl táta středem pozornosti a všechny se na něj zubili..Pak jme boulevardem pokračovali až k řece a po vyschlé části kali GANDAKI směřovali k ostrůvku, který jsme si včera vyhlédli. Bahno bylo uschlé na papír a kamenky úžasn vytrasované místními proudy. Pak jsme udělali něco asi špatně a kali Gandaki se na nás naštvala a poslala na nás svůj nejlepší vítr.. Šla jsem poslepu s kloboukem až po bradu a normálka mne to odneslo, mne těžkou váhu.. Jestli to fouká každé odpoledne, tak to bude moc kroků cestou dolů.. Ptali jsme se paní domácí ta říkala že ne. Někdy pý vůbec ale někdy celý den. Tak si to uděláme tím další aklimatizaci. Paní domácí jsme potkali u domu a ta nám dala klíče a my jsme se šli schovat. Od té doby jsem už nevytáhla paty a aklimatizovala jsem se v obýváku s výhledem na ??? MILGICE.e.
1. – 2.9. PONDÉLÍ – ÚTERÝ. Útrata za vstup do monastýru Kogbeni 200 rs,
sukres a brambůrky 300 rs, Holiday Inn ubytování a jídlo 3180 rs včetně dyška.. Pk ceny za něco jiného, co nepřečtu za náramek a náramek z kosti. Pak oběd v Alko Marco Polo 760 rs za oběd a internet.
Je už večer a my jsme v MARKA vesničce a máme první větší nakupovačku. Táta šel koupit jablka a oříšky a vrátil se s náramkem z jačích kostí, se stříbrným náramkem a s páskem z jačí srsti. Pak jsme vyrazili ještě spolu. Teď nám přinesli večeři, takže byla poutačka.. Bylo toho málo, ale moc dobré s green salátem. Pak jsem vyrazili ještě do každého obchůdku, kde táta slíbil, že se ještě vrátí se mnou a něco jsme ještě utratili. Brali jsme to jako dobročinnou akci, neboť, jak nám říkali, teď už nejsou turisti a tak potřebují peníze. Celkem se nám dařilo i smlouvat a tak jsem zvědavá, jestli to v THAMELU a v KATHMÁNDÜ bude lepší nebo naopak. Ještě s dvěma litinovými miskami se už nám půjde dost špatně, pak už bychom neměli toho více kupovat, Jinak je MALPHU hezké čisté městečko. Zítra ráno ještě vyrazíme ještě jednou na prohlídku s lepším světlem a hlavně snad se zavřenými obchody, třeba s jablečným punčem a s brandy a mandlemi. Džus asi ještě není a madle jme vůbec nenašli. Ještě bychom měli pokračovat jablečným krajem uprostřed městečka obrovským meditačním centrem. Moc nevím., co si před tím představit, ale každopádně je zavřeno Jedna paní chtěla to oblečení z určitého obhodu, ale škoda, mohla jsem mít i já jačí svetr.
Ráno jsme vypadli celkem časně. Cesta se po chvilce připojila k silnici, ale spíše k
„ silvici „. Za celý den projel naším směrem jeden jeep a jedna sanitka a opačným směrem tři jeepy a něco motocyklů.. Po EKLAI BATT jsme dorazili do TOMSOVA.
Ještě něco k cestě. Ta teda nebyla nic moc, Občas se šlo vyschlou částí řeky a to dost špatně. Hlavně mi dnes ukrutně bolela záda. ˇZe by to byly ty trilobity?
STARÝ JOMSON je nepěkný, ale NOVÝ je o něco zajímavější. Vypadá že je městem a navíc má letiště.Zaregistrovali jsme se na dvou ACDI officech a vyměnili si v bance peníze.. Táta koketoval s myšlenkou letišť, ale já nechtěla přijít o TATOPANI. Když jsem z kanceláře vyčetla, že v MALPHÚ a v TULENCHE mají krásně vyřezávaná okna, nechtěl letět ani táta. Pro zajímavost jsem se zeptala, co by to stálo. Prý „jen „ 82 US dolarů.. S místem by nebyl problém.. No jo, není nad mimosezónu. V hotelu MATEO POLO jsme si dali výborný Pal Bath a napsali majl mamince =10 rs za minutu.. Pak bohužel zase začal fučet vítr a metal nám prach do očí. Ale nebylo to tak hrozné jako včera.. Do MARPHY to bylo ještě hodina.a půl, tak jsme si rozdělili za cestovní pauzy jablka.. Proti směru proudilo celkem dost lidí a na to, že tu vede silnice, bylo dost nosičů s velkým nákladem. Teď zase sedíme v hotelu ?? Show HOPARD a píšeme a čteme. Je u s námi jeden turisťák, ale neškodný.. Dívá se hodinu na film o Jasonovi a moc si nás
Ještě také musím vzpomenout, že jsem vyprala velké prádlo a dokonce své každodenní Tak doufám, že uschnou.. Taky, že jsem se po příchodu táty v teple si hrozně početla na terásce na sluníčku před pokojem. Tak toť asi vše. Tak tolik zážitků za dnešek zase nemáme, ale zato jsme bohatší o materiální nákupy a to se také počítá.. Teď jsme si dali s tátou paňáka jablečné brandy ale ten první byl lepší než druhý. Je nám ale tepleji a jsem veselejší.
A já sám s tím luštěním a psaním do počítače jsem také veselejší, protože už se mi to vše také krátí.
3.9. STŘEDA opět začíná jako obvykle s tím žraním a s nákupy. Asi 1 kg jablek a půl kg rajčat za 45 rs, Opak Arch za 1352 rs., Lutus Rest v ??? TUKCHE za 500 rs. - 500 rs,, Snow LODGE v Tukche také něco rs.
Tak jsem se dneska přemohla a přidala se k tátovi na samé focení. Tedy také to bylo dobré.. Jenže jsem zapomněla, že bez snídaně moc ztrácím trpělivost a proto po půlhodinovém čekání jsem znovu odešla objednat snídani. Mimo obvyklého jsme si dali sladkosti. Já měla tentokrát šťastnou ruku a dostala jsem výborný apple pie a táta zkusil jakési produkty, což byla taková krupicová kaše, ale také dobrá.. Teprve pak jsme vyrazili někam na chvíli, než začne foukat vítr“ jižňák“. Na kraji jsme koupili něco jablek a rajčat, na což jsem protestoval, proč celý den se budu vláčet s takovou tíhou. přes jablečný kraj.Ráno nám nad hlavami přeletělo asi sedm letadel do JANSOM. Pěkně jsem přitom koukala na vrcholky, které byly úplně čisté. Přišlo mi však na mysl, proč zpátky jich letí méně.. Také nás dnes minul jen jeden jeep ve směru do JANSOM, nebo asi správně JOMOSOM., kam bychom se mohli dostat na otáčku. Táta zase protestuje, že s litinovými miskami dál neůpjde.. Tak jsem zvědavá, kde seženeme jiný dopravní prostředek. Teď už sedíme v TUCHEKE v Lotus Restaurant. Dali jsme si nějaké ( Montmarte) tea, což je milk tea a do něj vhozená pampeliška, která roste vzadu za domem.. Jsme překvapivě blízko zasněžených vrcholků. Asi jeden je Mt Lagui.. Slunce pálí, že jsem se schoval za terasu. Jak e nám bude stýskat se šplháním dolů do monsunu. Je to také kraj, kde musíme koupi nějaské sušenky a budu si je sypat do misek.
Teď uděluji pět hvězdiček pro mistní fusk- tedy apple tee., křehounké těstíčko a skořicě- mňam mňam.. Samozřejmě to babiččino štrůdlu to konkuriovat nemůže, ale jinak je to lahoda.. Jak jsem na začátku treku sledovali, tak jsem už znali, že cena čaje šla úměrně s výši cesty.. Tady byl ten trens opačný. Pak několik nerozluštitelných řádek
V Sunny Lodge s všemožnými apple produkty ani moc nepospícháme a tak sedíme a dáváme si jablečné juice a Apple Mustang Pie vith Brandy and Sugar. Taky jsme si tu koupili sušené „mement“ a je to moc dobré. Paní domácí je upovídaní a přátelská. Říkal. že tu nemá žádné hosty, že všichni létají a že tu ještě před dvěma dny hodně pršelo. Také se nám chlubila s elektricky vyhžívaným stolem z chirurg roomu. Dal nám domácí apricot a to tedy byla lahůdka..Škoda, že není alespoň pozdní odpoledně,, abychom tu mohli zůstat.. Ta hodná paní nám na odchodu říkala, abychom příště ssebou vzali maminku s bratrem. Navic nám řekla i sladké tajemství na její speciální apple pie, něco mezi semlbábou a jablečnou palačinkou. Cesta byla porušena sesuvy a tak budeme potřebovat ještě minimálně dva dny. Šutry a nmisky nám ještě více ztěžkly v batohu a my začali přemýšlet co dál.. Zpět do JABNSINU se nám nechtělo. Tak místo hodiny do LAROUGNU jsme přidali další dvě ( hodiny?) a súpíme v LETE., kde táta před lety taky spal, ale vůbec to tu už nepoznává. Zítra byuchom chtěli dorazit až do TATOPANI, ale nevím nevím. Záda už necítím nebo cítím velmi, a to by znamenala osm hodin chůze. Bez přestávek. A to vše měla být pohodička. Ale také je to pořád krásné.. Vrátili jsme se zpět do zalesněných kopců, ale údolí bylo široké a světlé. Déšť jsme zahnali nasazením pláštěnek na batoh. To vždycky zabere. Také dnes jsme se brodili a bylo to až nad kolena a byla ledárna.. Až později jsem si v Lonely přečetla, že se to má obejít a v žádném případě nenásledovat domorodce v brodu.. Také nás cestou málem zabil kámen, který spadl asi tři metry za námi na cestu. Slyšela jsem ho už z dálky. Ale je těžké uskakovat, když člověk nemá šajna, kam padá.. LORJUNG, který jsme minuli, se mi zdál jako malá víska vhodná k aklimatizačnímu dni.. Na tabuli měli i výlety k jeskyním a k vodopádu Dulagui. Ten jsem také jen naplánovala do druhého našeho dne, ale zas se to změnilo, takže je lepší neplánovat, ale to já neumím-
NEPALI THALI = DAL BHAT ( VEG / NON VEG)
4.9. ČTVRTEK Je právě 6,39 a my už čekáme na snídaníčku a já už mám dokonce sbaleno. Táta si šel balit až teď. Rozhodli jsme se aby nám neutekla TUBLENI brakfest, pro kterou jsme se rozhodli dnes vyzkoušet. Probudili jsme se do krásného rána plného nebe bez mráčku.Já a okno jsme spatřili MALGRE YOUTH, která uzavírá jako vesnice vedle hotelu- Ve směru, odkud jsme přišli, je celý osvícený masiv Dhawalagari Himal a vrchol Telecki Peak a ze směru tam vykukuje pravděpodobně něco jiného.. TOP už není tak hezká vesnička s kamenno- hliněnými domy . TOP byla eggs any style hash brown pottos,, gridded tomato,, two toast with butter or honey, tea or coffee.
5.9. PÁTEK Je to opět nějak pomíchané.4.9.trochu jinde je údaj o útratě. V LETE bylo ubyopání a strava za 900 rs.. cola v Pano capla 160 r.s..nosičský čaj a sušenky 70 s.. Vstup do TATOPANI 50 rs, Cola 80 rs.
Pak je kousek dál ještě další výčet útrat z 5.9. v DHALAUGHIRI Hotel, kde, oeda, Boiskati a Beni Pokhara, banán, ??? buřtíky, kola se píše ubytování, vejce tibeian bread a čaj, cola za 50 rs, strava 1300 rs., dvakrát něco hot
Tak včera jsme šli a šli a slunce pražilo a já musela sejmout svůj šátek a jsem vytvořila pro mého tátu pásek na hlavu, který jsem mu namotala. Namočila jsem ten šátek v lesním vodopádu Rukse Clihabqra na hlavu jako uklízečka.
Rozhodli jsme se trochu pospíchat, abychom nahnali den na opakovačku v Kátmándú.-. To ovšem znamenalo mé málem žíznění.. Z KAMELBERGU jsem vyzunkla téměř i kapku vody hned za prvním sesuvem. Ty sesuvy však nekončily a pak začal ještě jeden sesuv za druhým. Asi v LÉTE nám říkali, že teď už je to třetí den a tak že kamení tak lítat nebude a tak jsme jim věřili. Před jedním visutým mostem nás knučením vítala fenka Ťapka,, celá vtělená naše Anička.
Asi jsme už byli ve středu cesty dolů.Pak ta flóra je asi pět minut cesty za LÉTE a pak se koryto řeky zúžilo. Prošli jsme vesničkami GHARA a DANA, kde měli krásné vyparáděná okna. A balkóny. Také jsme se stavili na hlazenou colu a prohodili jsme pár slov s výrobcem košíků, ale žádný jsme od něj nechtěli koupit, tak byl zklamaný.. Prý je dnes moc sluníčka a tak ho bolí hlava a nepracuje a pochutnával si na kafíčku. Další zastávka byla na čaj nosičský tak na deset kapek.. Pak už jsem oba mysleli, že y naše moc těžké bágly zahodíme, ale dovlekli jsme je až do TATOPANI.To jsou malé himalajské lázně s horkou vodou a s basénem. . Celý pak den se šlo moc pěkným zeleným, údolím, jehož východy už koukaly. Také jsme byli u vodopádů a banánovníků, ale flora byla trochu odlišná než na opačné straně. Možná, že to dělalo to sluníčko Večer byla koupačka s Američankami, které přišly až z GOREPTENI. K večeři byl ten nejobyčejnější Dal Bath, co jsem viděla.. A to prý jsme v hotelu, kde je vyhlášená kuchyně Dhalaghiri Lodge. Tam mi teď vařili snídaně. Vstávali jsme v 5,30 za 50 rs a v plavkách se opalovali a koupali. Takové horké plavání by měli mít před snídaní všude.Moje nožky a záda si myslely, že jsou v ráji.
Na další stránce je ? pokračování z 5.9. toto:
Je půl dvanácté a dali jsme si snídani, alespoň podle toho zda bude do slíbených 15 minut v New Daulaghari Momo Restaurant, Pak my vidíme v GPS 49 něco, což je východní restauračka na autobusovém nádraží v BENI. Tam jsme si dali Sal Bath za 80 rs. Pak tam platili taxi v POKHARA l20 rs. Tam byla i nakupovačka v Pokhaře z 3600 rs.(přívěšek a náušnice). Pak už jsou záznamy o zelenince, o hořčičné omáčce s brambůrky, rýží a o jiném, co ani nepřečtu.
Ted už sedíme v Boba Lodge na kraji? Poklasenského jezera a popíjíme.. Táta pivo Everest a já pravý nepali tea.. V celém městě jim vypadla elektřina a tak nám ani to nedovolilo ani číst menu, ale doporučil nám Dal Bhat, že takového něco jsme ještě nejedli. To jsem byl tedy zvědavá. Sedíme tedy za světla svíčky a vedlejšího obchodu nám zní hudba. Byli jsme se trochu projít a je tu pár moc pěkných hospůdek, které by stály za prozkoumání. Škoda jen, že už zítra v sedm ráno musíme do Káthmándú.. To bude zase vstáváníčko. Brrr.
Dnes jsme ještě vyrazili po koupačce, i když jsme měli za sebou sedmihodinový cestovní den.. Na naše bolaváí záda nepomohly ani horké prameny, už toho měly prostě dost... Cestou jsem zažila odstřelovýní cesty a několik sesuvů.. Jinak s šlo celkem dobře, ale bylo to,dlouhé a vyšší, než jsme čekali.
Po dvou hodinách jsme se nalodili na první kyvadlovou dopravu uvíznutého jeepu. Ve vesnici TYPHANY, kde jsme si dali svačinku s místními. Dvě vajíčka na tvrdo a Tibeian bread, vše za 40 rs..Tak další hodina či dvě chůze, pak banán a dvě další kyvadlové dopravy až do BENI.Cestovali s námi celou dobu tři Nepálci a smáli se nám, ale v POKHAŘE nás domů nepozvali. Cesta z BENI do POKHARY trvala místo tří hodin skoro šest, ale místa jsme měli pěkná..Jen na tátu se tam stále lepila nějaká Nepálka.Měla jeho koleno jako opěrku a pak na něm, i nohu. Cestou do BABY si chtěl sednout táta k taxáři za volant, ale pak už byl klidný až do večera u jezera a já si mohla přečíst jednu kapitolku a hned na kutě. Snad budeme zítra vidět i vrcholy. Alespoň nějaký, pěkně prosím. Budíček bude v 5,15, brrr-
6.9. SOBOTA . Není jasné, do kterého dne to vše patří. Baba Lodge ubytování a strava 2702 rs., pak taxi900, 200 rs, banány na cestě,, vstup Durbar 400 rs, Taxi POTALA Rikša 40 rs. Nakupování rs, maska 150 rs, nůž 700 rs, čaj 100 rs,, kokos a jablka 105, pečivo z pekárny 210 rs. A jiné.. Je už skoro devět a mně se už chce spát. Tak nevím kolik toho napíši.. Navíc mi dochází deníček.Jsme doma v POTALE, ale teď už jsme měli normální nepálské poměry. Ale i tak je to pěkné. Na terase jsme si dali jen tea a pekárenské výrobky
Zítra už musíme po osmé, na to totiž mají 50% discount. Z terasy je hezké pozorovat silnici.Obchody jsou už skoro všechny zavřené. Všichni vás zvou do obchodů a všichni začínají větou, že všechno stojí 100 rupek, ale pak to vyleze na 2500 rs..Lidé jsou ž dost agresivní. Dnes jsme vyráželi z POKHARY v půl osmé.tehdy ještě procházka k jezeru a výborná snídaně.
7. - 9. NEDĚLE až ÚTERÝ jsou dny v deníku Terky už nepopsané, o nich
poznámky zahrnují jen účtování za noclehy a nákupy. (ani nemohu všechno přečíst, snad do
toho patří náramky pro účetní,, svetry, čepice, spony, vlaječky a jiné jen nerozluštitelné
jednotlivé názvy ) Pak jsou zde nějaké nerozluštitelné názvy navštívených památek nebo nic
neříkající náklady na taxíky. Tím Terčin deník vlastně končí a následují jen hustě opsané
poznámky o pobytu v Delhi, které už sem nezahrnuji. Končím tedy jízdním řádem leteckým
Návrat 9.9.ÚTERÝ KTM 14,40 DEL 15.55
12.9 PÁTEK DEL 4.58 ? IST 9.10 ?
IST 11,20 PRG 13.00
Přepsal a poznámkami opatřil děda Přemysl.