Přepis deníku po návratu nesvěřovat dědečkovi!!! Krapet dost si přibásňuje, popouštějíc uzdu fantasie své příliš, tzv. na špacír pouštěné.

A320 zela prázdnotou a voněla novotou. Pohory jsme si kvůlivěk Terce nesměli vyzouti, neb prý by jí zuté dělali ostudu, neb tím aeroplánem navracelo se několik bývalých kolegyněk letušek do Prahy. Dokonalý servis s plzeňským. Trochu dost se těšíme do normálních bot, třeba sandálů, i když kapitán sýčkuje, že v Praze sněží a je -1 st.C.

Benedikt Roézl - sběratel orchidejí by dnes za své úlovky seděl až by zčernal.

Tibetský meditační hrnec, postaven na stůl se vždy vrátí do vodorovné polohy jako soška Bodhyst...

Barevné hlinky pro tři kamenné mužiky, co sedí na každé bráně na cestě, pochází určitě z přírodních decentních zdrojů v barvě bílé, šedé, cihlové. Dlouhovlasatí Tibeťané používají stejné odstíny na své ksichtíky proti chladu. Proto "Země ďáblů s rudými tvářemi".

Ve všech údolích směřujících k Tibetu kvete ekonomika založená na cestovním ruchu.

bhatti - čajovna
baba - smrt indicky - hromadné výkřiky v našem autobuse nad propastí
ghatta - POZOR!!! nutno otáčet proti směru hodinových rafiček

Flóra:
Šíma - rod čajovníků se svědivou kůrou, v nižších partiích
kaštan
dub
borovice do 4000m/nm
rododendron a podobný růžový sléz, obé porostlé orchidejemi
divoká růže
dřišťál
bříza signalizuje horní hranici lesa
jalovec zakrslý nad hranicí lesa

Fauna:
Yak a jeho kříženci jako u osla
Medvěd ušatý - chabý zrak, vaše gesta si může špatně vysvětlit
Vlk do 6000 m/nm
Irbis horský - sněžný levhart 60cm, 60kg, nad 3000 m/nm (náš nález stop, souřadnice G36)
Nahur modrý - kozoovce
Orel skalní sub-himálajský
Orlosup bradatý
Chocholouš - dudek chocholatý
Holub sněžný - v Lanjungu se procházejí po vyřezávaných rámec a kálejí na ně

Výzbroj co se osvědčila:
Spacák a žďárák s levým zipem. Lépe se píše deník.
3 sady baterií iXUS, nejlehčí řešení

Ženy s těžkými nůšemi, co jim tlačí obličeje k zemi. Před očima jen kamení, kopýtka koz a špičky vlastních bot, to v tom lepším případě.
Ráno se vrcholky lemující cestu zbarvily do běla, čerstvě pocukrovány.
Mnišské komunity jsou živým organismem propojeným s okolním světským světem. Netyjí z něho ale. Žádné české svíčkové báby, kterým už jiná zábava nezbývá. Každá naše fara jim může závidět.
Terka zůstala u své nejoblíbenější četby, jídelníčku.
Obrovitý Orlosup za pár minut bez mávnutí křídel sletěl do údolí až k Muktinathu, co nám trvalo půl dne.
Ze sedla se Himálaj jeví jako zmuchlaný papír. Údolí za údolím, hřeben za hřeben, do nedohledna.
Osekané kmeny jalovců noži kurki při cestě pro ohně šerpů.
Stavení jsou na sebe nalepena a tvoří jedno hnízdo propojené žebříky, tesanými z kmenů. Na rozdíl od tibetských usedlostí izolovaných od ostatních.
Obecní kamenné hmoždíře, stejně jako mlýny na potoce.
Nepálci jsou národ mravenců, furt něco, sem a tam přemísťujou.
Placaté střechy se v tomto období barví sušící se sklizní. Papričkami, červeným prosem, strakatými fazolkami, žlutými dýněmi, zelenými jablky. Namasté podtrhují sepnuté ruce před obličejem.
"Kam jedete?" "Za lámama." To kdyby se čirou náhodou někdo optal.
Moleskine s brýlemi pana Ghándího v zadním čerstvě přiheftovanym futrálu a fungl novou titanovou minikarabinkou od vymakané lžíce od Terky co mám dostat až za čtyři měsíce. Napůl popsaný už z Patagonie. Zbývá, slovy dvacet šest stran. Nutno šetřit.

vvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvv

13. 8. 2008

Za okny tramvaje poprchává, to tu bude na návštěvě ten jejich monzun.

14:00 Ruzyně
16:30 Istanbul
17:45 New Delhi

Indické turbany bílé a černé, zdají se mnohem precizněji vázané, nežli ty na hlavách Turků.
Bez opasku a bagančat skrz securities.
Došla zpráva od našich zvědů z hranic Sikkimu o stávce přepravců a již pátý den zašpérovaných hraničních přechodech do Nepálu. To jsme byli zasejc chytří jako staří vlci, že jsme si špenlírovali vzdušnej přesun, co ke všemu přeskočil malarické podhimálajské kraje příhraniční, nemaje dost máty tlačené na olej, odpuzovadla na tuto havěť. V kraji kolem Bajkalu nosí mužíci i domácí skot za týmž účelem obojky skroucené máty .
Terka vyspává včerejší rozlučkový flám. Vzbudivše se, maluje do deníku a schválně mě zahanbuje.
Némlich stejnej aeroplán jako při cestě do Santiaga, jen krapet oprýskanější a ušmudlanější.
Nejprve se podává červené víno z tufových svahů Kapadocie s loupanými lískovými ořechy, je-li to vše, dojde na suchary nasyslené z letu do Istanbulu.
V letadle přibylo červených teček na snědých čelech. Jako na každé výpravě, opět potkáváme jednoho Josífka, autora Žužláků. Tenhlecten má černý kaftan a pejzy pod dýnkem buřinky do ruličky.
To že rozdávají brýle na spaní, nevěští nic dobrého, další dlabanec nebude. Rozdělíme si noční hlídky, ne ani tak kvůlivá bezpečnosti, ale aby nás nepřešlis nočním menu. Přičmoudlíků přibývá, takže se tu docela ztratíme. Hnedka po příletu nesmíme Terko opomenout zakoupiti ještě dvé černých turbanů zásobu červených ťopek na čelo. Čenich neomylně avizuje další meníčko.

14. 8. 2008

0:00 Delhi, rozestavěný letištní terminál. Stroje časoměrné nutno posunouti vpřed o tři a půl hodiny. Thomův kámoš Mr. Rakesh už na nás čeká s letenkami do Kathmandů.
4:20 už indických, noclehárna a voda za dva doláče s napůl odšroubovanou zátkou. Čeká nás osmi hodinová čekačka. Zpoza černých škrabošek, které jsme vyfasovali od Turků, se zdá, že kruh obklíčení uklízečů se nebezpečně zatahuje. Normální paranoia. Prvou hlídku drží Terka.
6:30 Usmlouvali jsme sice dvakrát půl dolaru za vstup do úschovny pasažérů před odletem ale vzápětí vyhodily dva a půl za kohoutkovou půllitrovku. Trestuhodná školácká chyba, nezkontrolovat pod lupou zátku, zda neprošla plamenem zapalovače. U dvou protilehlých vchodů nás hlídá a pečlivě sleduje několik bdělých očí. Už abychom byli v mlžném pralese. Do dvanácté jemné mražení, zda donesený cár papíru, glejt o elektronických letenkách je pravý, jinak nás stávka hraničářů bude sakra zajímat. Ku snídani sýrové tyčinky Křempek, česnekové Terka kvůlivá tajli? Zamítla. Kletry zůstávají v pavučině z Ruzyně. Ranní očista chrupu. Čas se neuvěřitelně courá a vleče a Respekt má spící Terka pod hlavou, coby polštář. Na nohách tlusté fusky s výmluvným nápisem BREAK, takzvané lamače chladu. Překlimatizováno jako v Dubai, známka to luxusu. Ani turecké máslo se nestačilo roztéci. Ohřáti se dalo jen cestou mezi terminály, pod širým nebem. Celník Rousseau vyzvídá, zda nepatříme náhodou k té výpravě jogínů. Kadibudky bude pro příště lépe hledati hnedka blíže výlezu z letadla. A nebýt toho indiánka, co nám prodal flašku té předražené kohoutkové ze záchodků, to mi bude asi ještě dlouho ležet v žaludku, tak vše probíhá OK.
15:00 Kathmandů. Děrami v mracích probleskuje neskutečná zeleň políček, terasovitých rýžovišť. PickUp z letiště zdarma, dvoják s teplou sprchou za čtrnáct US babek. Noční běh teplým deštíkem pro tracking permit. Úřad přemístěn. Zacákáni blátem po slušném gáblíku zpět do hotelu. Splín, Tečino bílá gatiska nejdou vyprat.

Úkoly na zítřek:

- zjistit, kde sídlí Květíno S.O.S vesničky
- ověřit čas v recepci
- croissant z pekárny, pokud možno s čokoládou
- souřadnice z internetové kavárny
- provolat z recepce Kytku, zda chodí SMS? Telefonica O2 se nechytá ani náhodou
- zaspat hlad po bylinkovém prášku na spaní
- podpořit demonstranty před Čínským velvyslanectvím

Smutek. Dlouhovousatých, bělovlasatých hippie, kteří sem uprchli za trávou, viděti už není, jak tomu běžně bylo před jednadvaceti léty.

15. 8. 2008

7:15 ulice vyglancované deštěm. Prodavači zametají před svými krámky. Kámoš žebrák od včera na skejtu. Než se Terka vzbudí rychle pro tři croissanty a muffina do pekárny. Snídaně se podává na střešní terase hotelu plné kytek a černých sudů na ohřívání vody a snědých dívek skákajících na švihadle. Velké ranní prádlo a okolní kopce jako v prádelně. Nejprve podprsenku, pak nohy v modrém umyvadle. Terka strhává poslední zbytky mozolů od budování podlahy v Nedvězí. Dva nepálské čaje s donáškou o tři patra výš, až na terasu. Nekřesťansky luxusní špunty do uší Sennheiser od bráchy k narozeninám, božsky basují a slouží i jako ucpávky před hlukem z ulice. Ráno ale Terku vyděsily, zda si je nepropasírovala až za bubínky, nemohouce je najít. Holuby za oknem koupelny strašlivě vrkají. Hon na tracking permit. Vchod za rohem budovy na Exhibition road. U řeky školáci v modrých uniformách a vyspávající ulička lásky. Podruhé směr řeka hledat úřad pro permity cestovek. Pomoc od notáře cvičícího jógu. Zlověstný černý mrak nad Káthmándú. Setkání s Thomovým kámošem v hotelu Pothala. Obsluhující klučina přijde tlumočit dotaz z kuchyně, zda je Terka moje dcera. Vysílám ženskou část naší výpravy, aby to šla vysvětlit sama.

16. 8. 2008

6:17 budík nebudil dost hlasitě. Úprk na domorodý autobus
7:01 směr Dumre za 2x400.- rupek. Jeden spadlý autobus do řeky. Nejprve po proudu, pak proti proudu. Záhada, kterou jsme oba prospali. Dusno a tahanice o jediné šoupací okno se dvěma malýma Nepálkama vyřešen deštníkem rozevřeným venku za rozbitým sklem. Nutno doma namalovat.
11:15 do Besisaharu za 250.- s vojákem na střeše TATA mikrobusu. V ceně jízdného započten příplatek za bílou kůži. Tmavší výběrčí nechce smlouvat. Za jízdy vyleze na střechu oknem a zkásne němčoury a babku s beranem. Teplý slejvák nás zažene do přeplněné kabiny. Opět na střeše do Bhulbhule za 100.- rupek. Za tři brody, jeden z nich byl dost hustej. Ten bus by strčil do kapsy všechny offroady. V Nepálu se rychle chodí a pomalu jezdí. Prvý check point, dva zavěšené mosty a tři pijavice. Večeře po setmění, rýže, rýže, rýže, čočka, dýně na cibulce. Vše vypěstováno kolem lodge. Za pokoj s hot shower 50 rupek. Spirála Ninja hoří celou noc pod stolem a pěkně vyhání do deště komáry s malárií v sosáku. I vlna merino po několika dnech volá po vyprání. Dahl Bat za 150.- rupek. Na přidání nosí, dokud nepraskneme. Oprsklá Němkyně s živým guidem nám upíjí černý čaj a dostává zbytky po našem hodování.

17. 8. 2008

6:50 V údolí chomáče mraků. Bílý králík v kuchyňském koutu zahrady. Za řekou, před našimi zraky ujela celá stráň rýžových políček. Thomova dálnice po západním úbočí pravého břehu uvěznila na X místech těžké stavební stroje pravidelnými jarními sesuvy. Silnici budují kvůli stavbě vodní elektrárny, kus proti proudu. Terkulka vyhrožuje, že do řádné večeře nezplodí žádnou fotenu. Ani té fotogenické cikády, co vypadá jako kudlanka nábožná. Tmavý motýl se sametovými křídly. Není se co divit těm našim chudákům profesůrkům v Sikkimu, že je svedly k nepravostem, zacož tam teď hezky bručí. Nosiči slepic nás stále ženou před sebou. Marné hledání zřejmě zatopených horkých pramenů na zarostlé stezce plné pijavic, vede jen k ebenově černým lesklým skaliskům.
12:15 Bahun Danda. Foto prodavače holí láthí. Další nenalezené prameny pod kukaččím hnízdem. Diddi významně mrkne pravým okem po odmítnutí oběda. Asi normální tik. Školačky v modrých uniformách na pozadí brčálových rýžových políček.
18:15 Pamba - Tibetian ve vísce Jagat. Horká voda přiváděná pramene tatopani do levého kohoutku, ze studeného do pravého. Solární šťáva nestačí dobíjet iXuse od Canonů. Terka opět vyhrožuje, že by dnes snědla i kus ryby. K večeři ale máme slepici na curry, chudáka tu co nesli naši známí nosiči. Měla už krapet víc naběháno. Terka se mi ztratila v lánu konopí.
20:33 Slejvák bubnuje do střechy z vlnitého plechu našeho pokoje v druhém podlaží. Jsme opět jediní hosté.

18. 8. 2008

6:42 umývárna na patře jen pro nás. Obložení rododendronové, jako ostatně tady vše, neb v tomto výškovém pásu nic jiného neroste. Po snídani mě už zas nabízejí nosiče, nevím, zda to brát osobně. Odvážně jsme použily prádelní šňůry a kolíčků na ochozu. Nic ale neuschlo. Snad to vysuší až mráz, někde tam nahoře. I když je pod mrakem hotelová fotovoltika dodává 220V, alespoň to tvrdí diddi, nemajíce voltmetru, nemožno ověřit, ale dobíječky na to běží a úsporky úsporně blikají. Sedíc pohodlně v kadibudce tak jednomu dochází, jak sem museli každou maličkost vysmékat na hrbu. Krom prken které nařezali dvouruční pilou. Něco znárodnili z nedokončené stavby té nešťastné silnice. Celý den několikráte předbíhajíce v krmících pauzách a byvše tolikrát i předběhnuti slepičí kolonou třech nosičů, nesoucím těm opeřencům i zrní. Měl jsem dojem, že jsme celý den pochodovali slepičárnou, nebo pavilonem opic. Při výběru tohoto přístřeší si Terka počínala zas velmi obezřetně. Začala jako obvykle dotazem na jídelníček, pokrčujíce prohlídkou pokojů a umývárny. Dnes přidala. "Mohla bych se podívat na solární elektrárnu?" Na snídani porridge s kolečky jablka nakrájeného na tak tenko, že by postačilo pro celou výpravu Adventury, kdyby tu čirou náhodou zaklepala. K tomu newer empty termoska s nepálským čajem ala IKEA. Cestou k vodopádu pod jezerem Tal potkáváme nosiče jablek. Usmlouvány čtyři kusy za dvacet rupek. Výše v Chame pěstují jablka a později tam dozrávají i broskve. Předešlé noci spadlý a následně řádně zaklíněný šutrák zatarasil naši cestu. Nechal jen spáru, tak na jedno nadechnutí. Pravý gentleman dá dámě vždy přednost, procež jsem poslal Terkulku skrze tu štíhlou skulinu jako první, neboť dobře vím, že pro ni, není žádná škvíra dost úzká. Bágly jsme museli krapet odstrojit a protáhnou zvlášť. Dole za traverzem nás vítala, brána zdobená rudým praporem se srpem a kladívkem. Čaj mátový a dvě čínské polévky s plackami upovídaného usměvavého chlapce, který ušel naší dosavadní štreku za jediný den. Jezero je dnes zaneseno pískem a bedlivě jej střeží vojenská posádka. Big pot čaje jsou čím dál tím větší. Od Talu jsou už při cestě k vidění počmárané tibetské kameny. Totálně propocený španělský cyklista s rozloženým bikem, 20 kg na hrbu - foto pro Toma, neb po takovém již dlouho stůně. Z Chamu pokračuje, prý, po vlastní ose. Každý hoteliér - hostinský považuje za svoji povinnost přisednout a poklábosit. Večeře a snídaně vždy objednávána na přesný čaj. Bohužel nepálský, tzn. zpožděný. Litrovku modrého kerosinu táhneme doposud zbytečně. Samé vysuté mosty a vodopády - kachny, kachny. Opékané zeleninové momo plus tousty chleba s omáčkou.
19:23 s železnou pravidelností přichází noční monzun.

19. 8. 2008

6:42 stále leje a nic nám neuschlo, košile a vysušíme na těle až za pochodu, jako jogíni, které pořád potkáváme. Mint tea, not bad, but ginger is better. Jablkový dort k Terčino narozkám je jako podešev, ale dělán s láskou. Na dotaz, co místní děvy nejraději k oslavám, odtuší diddi, že samozřejmě, "maso a chleba". Mokré šlápoty diddi na červených prknech salónu. Musela chudák přeběhnout v dešti dvorek z kuchyně. B&W foto stařečka, pravděpodobně mladšího než já, a postarší ženy s dítětem za dvaciáše. Původní cesta, podle Svojtky, původně vedla, ale sesuvem přerušena, dolem kolem řeky. Nová nejdříve nastoupá po úbočí pravého břehu do 2600 m/nm, do fotogenické vesnice Thanchauk. Potkáváme jedno uhlíře rozebírajícího milíř a řezače fošen. Z lesa nosí už jen čistou váhu. Prkna řezají na ručních čtyřmužních katrech rovnou u poražené sosny.
18:00 Chame. K večeři mini pizza se zelím a Terka těstoviny se zelím. Jiný kraj, jiný mrav. Hostinský vařil výpravě na Everest, ta tam musela vyletět, nebo si jen tak vytahoval kšandy. Vojenská posádka v sousedním Koto nás nechce pustit do Narr-Phu mladého Michala Thomů. Být to u Turků, postačilo by padesát babek všimného, ale víme, uplácet se nemá. Na Terky narozeniny GSM signál OK, roaming ani náhodou. Konečně ale předbíháme itinerář o celý jeden den, bude se nám později hodit. Cesty zpevněny drátěnými bloky plněnými šutráky, nepálsky zvané gabión.