Jo, asi jsem Vám opomenul říci, co to je čhuba. Persky pústín.

Druhý den jsem si všiml, že v koutě leží balík světle béžové látky, a zjistil jsem, že to je hromada tibetských oděvů takové barvy, jako nosí Khampové. Než přihnali jaky, ozkoušel jsem si je a nakonec jsem si koupil vlající prostornou ihubu, světle olivově zelenou, s tmavomodrými klopami a podšívkou.
Od té chvíle jsem až do svého návratu do Nepálu dva měsíce na sebe nic jiného nevzal. Ne z nějaké přetvářky, abych „ze sebe dělal domorodce", ale protože jsem brzy poznal, že čhuba je jeden z nejpodivuhodnějších a nejpohodlnějších oděvů.
Je to jakýsi druh kabátu, velice praktický pro toho, kdo umí udělat uzel zuby, s oběma rukama za zády. To je ovšem jenom jeden z cviků složité gymnastiky, kterou je třeba podstoupit, aby člověk na sobě čhubu náležitě upravil.
Na první pohled se čhuba velice podobá županu, ale asi tak desetkrát prostornějšímu. Tím chci říct, že když si jí oblečete, couráte ji po zemi, rukávy se vám plandají přes ruce až pod kolena a výstřih máte až pod pupek.
Když ji na sebe navlíknete, musíte se oddat podivným břišním tancům, abyste vylepšili svůj vzhled. To se vám podaří sehranými pohyby, které využívají chápavých schopností lidské brady, pevného tlaku lokte, svíjení v bocích, silného stisku obou rukou - a to s variacemi podle toho, jestli jste Khampa, Amdo, Dropka, anebo prostý obyvatel Lhasy.
Nejdřív je třeba uchopit dva široké vlající šosy čhuby a přeložit je dozadu, aby vytvořily dva záhyby (tři záhyby, pokud jste Amdo, dva podle módy ve Lhase). Záhyby si vzadu podržíte a jednou rukou uchopíte pás, obvykle tkaný. To se vám podaří, jestliže jeden záhyb přidržíte loktem. Potom rukou - loket je v tu chvíli nehybný - se pás sváže, a to tak, že ho obratně necháte vklouznout do druhé ruky, která drží za zády druhý záhyb. Dovolte mi připomenout, že celou tu dobu máte obě ruce ztracené kdesi v bezmezně dlouhých rukávech, takže prsty hýbete takříkajíc poslepu, přes tkaninu.
Když je pás zavázaný, a pokud se vám podařilo během celé této delikátní a obtížné operace udržet jednu klopu výstřihu na správném místě pomocí brady, máte celkem vyhráno. Tecf už zbývá jenom povytáhnout látku nad opasek, takže se vám kolem celého pasu vytvoří kapsa. Pak si vyhrnete pravý rukáv a vzhůru na pochod!
Za tyto prostocviky budete stonásobně odměněni rozmanitými službami, které vám čhuba poskytne. Můžete odvrhnout rukavice, neboť dlouhé rukávy uchrání vaše ruce před studeným větrem a uchovají je v teple. Už nebudete potřebovat pyžamo, protože stačí sundat opasek a získáte prostorný a pohodlný spací pytel. Když prší, stačí vytáhnout si límec nad hlavu. Kolem pasu budete mít plno místa a ve dnech sucha tam budete přechovávat pazourkové křesadlo (zápalky jsou věc neznámá). V této kapse, která se vám rozprostírá kolem celého pasu, můžete nosit všechno, počínaje modlícím mlýnkem a konče vřetenem na spřádání jací vlny, nehledě na ostatní předměty, které takový Tibeťan obvykle nosí při sobě.
Opravdový aristokrat si nikdy rukávy u čhuby nevyhrnuje, což je nenápadným svědectvím, že mu není třeba rukou k obživě. Když udeří moc velké horko, stačí zdvihnout jeden rukáv a nechat ho viset po zádech. Když je fakticky vedro k nevydržení, ohrnou se oba rukávy a upevní se v pase. Při jízdě na koni se prostě rozváže opasek a čhuba je ihned dostatečně prostorná pro všechny jezdecké úkony.

Peissel Michel: Tajemný Mustang, Olympia 1976