Didi připravuje čerstvé tibetské pivo „čhang". Vezme část předem připraveného polotovaru z uvařené rýže či ječmene, který už několik dní kvasil ve velké mosazné nádobě, a hněte ho rukama v teplé vodě. Řídkou hmotu přecedí přes kus hadru a sleje do typické dřevěné nádoby zpevněné měděnými kroužky. Postup několikrát opakuje. V mihotavém světle ča­dící olejové lampy na přípravu moc nevidíme a při zdejších hygienických podmín­kách je to asi i lepší. Petr do mě šťouchne a ukazuje mi ženiny ruce - po důklad­ném prohnětení zákvasu teď svítí čistotou. Chvíli čekáme, až nápoj vystydne a pak ho didi rozlévá do sklenic. Raději se ani nedívám, co všechno v ní plave. Už jsem pil lepší čhang. Někdy bývá tak hustý jak smetana a má hodně bublinek, ale teď popíjíme řídkou kalnou vodu chutnající po kvasnicích.

Thoma Zdeněk: Země bohů a démonů, Panorama, Praha 1984