Henry S. Landor: Na cestách zakázaných, 1897, Praha 1904
Pán i průvod jeho pokornými poklonami neskrblili a po dobrém zvyku uspořádali celou výstavu jazyků, vyznamenávajících se nezdravou bledou barvou, kteréž příčina jest po celém Tibetu rozšířené nemírné pití čaje. Trávení Tibeťanů z pravidla bývá porušeno, a jazyk obyčejně zahleněn.
Za večeře byl podáván čaj, několikerým způsobem upravený; byl přinášen čaj čínský i indický, čaj s cukrem i bez cukru,
čaj s mlékem,
čaj s máslem a solí, světlý a tmavý čaj, čaj hořký i sladký, krátce tolik čaje, že jsem si přál v té době, aby nikdy nebylo bývalo čajové sklizně, ač jinak nápoj ten velice si oblibuji.
Za chvíli plápolaly tři veliké ohně; mohli jsme tehdy uvařiti nejen velice vydatný oběd a zapomenouti svých strastí při vědru vřelého čaje, ale také usušiti konečně své šaty a přikrývky.
Sotva jsem si uvědomil, že nezbývá než v novém bytě setrvati, již byl jsem zahrnut dary cukrovinek, zavařenin, datlí a čaje,
který také byl mně připraven po způsobu tibetském s máslem a solí.
Pořádný, asi pětadvacetiliberní balvan čokolády byl přinesen místo čaje, a byl jsem pověřen úkolem kamenem z něho utesati něco úlomků.
další recepty