3.7.2011 Tento lékař je nejlepší jakého jsme s manželem poznali. Nikdy jsme se nesetkali s neochotou. Vždy nás ošetřil profesionálně. Skutečně si nemůžeme stěžovat po 30 letech co k němu chodíme na neodborně ošetřený chrup. Zlaté ruce.
Silovská Jindra a Josef na www.znamylekar.cz

10.10.2011 Nový Svět

21.10.2011
Ahoj Jano,
prikladam email ohledne ukonceni praxe na Senovaznem nam. urceny pro Tveho tatu, abys byla v obraze. Myslim, ze na Tebe hodne da. Asi proto, ze jsi mu ve vsem a stale vice az neuveritelne podobna. To ber jako poklonu. Nemohu jej presvedcit aby si sel na dva dny lehnout na Neurologickou kliniku na serii vysetreni CT, magnet.rezonanci a lumbalku. Tato vysetreni jsou nezbytna pro zahajeni jeho lecby i pro nastartovani procesu na jehoz konci bude invalidni duchod. Predem dekuji za pomoc, Jirka

VVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVV

Ahoj brácho, nevzdávej to prosím,
myslím, že teď je nejdůležitější uvidět úplně malé světýlko na konci tunelu. Rekapitulace včerejší předjednané dohody s panem ředitelem Masopustem na Senovážném nám, kde jsem byl neuvěřitelně srdečně přivítán. Ze smlouvy vyplývá 3 měsíční výpovědní lhůta kompenzovaná, jak jsem pochopil jednoměsíční předplatbou a cca 42 tis ze zbývajících 39 měsíců, umořovaných počátečním vkladem 114 tisíc při podpisu smlouvy z roku 2005. Pakliže bude výpověď podána do pondělí.
Stálo by možná za zvážení spojit se s Tvojí kolegyní na patře, která byla včera vytopena a mohla by dočasně Tvoji ordinaci převzít. Předběžně jsem s ní o této možnosti hovořil. Jirka


20.10.2011
Pane Paichle,
děkuji za Vaše milá slova. Ale myslím si, že dělám jen to, co je správné. Jinak bych rád upozornil, že jestliže MUDr. Paichl bude prodávat svoji ordinaci, tak by měl myslet na svoji budoucnost. Tedy oba věříme, že se mu podaří být opět tak fit, že bude moci pracovat. To znamená, že by bylo rozumné, aby alespoň jednou desetinou byl ve hře. Tedy, aby si ve smlouvě vymínil pojistky na případnou částečnou vlastní činost v ordinaci. Např. několik odpoledních hodin atd. Rád mu poradím se vším i se smlouvami. Děkuji a srdečně zdravím. Petr Masopust

Milý, přemilý Jirko,
to, co mi píšeš, jsem trochu tušila loni o vánocích v Rožmilále, ale teď jsem nad Tvými rádky zděšená... Zkušenost s odprodejem nemám žádné, nikdy jsem se o to moc nestarala, jelikož si myslím, že moje praxe se rozplyne jak pára. Dětská péče nikoho nezajímá. Pošlu Ti jeden výtisk Komorového časopisu, tam jsem pravidelně inzeráty na prodej a pozeptám se tady jak je to s cenami vybavení - vše je velmi drahé, ale jak se to vlastně prodává , nevím. Možná, že kdyby ses přímo obrátil na našeho současného prezidenta - dr. Chrze, asi by to nebylo k zahození. Poslední dobou není číslo, aby tam nebyla zmínka o Mírovi, co vše pro Komoru udělal. On se tomu asi nebude sám věnovat, ale dá Ti typ. Je mi to vše tak líto...
Líbá Ivana

Ahoj brachus,
další a další výzvědné telefonáty. Jirku Nauma bolí stolička. S Hadem jsme včera večer seděli v hospodě Dejavu na Maltézském náměstí a drbali Tě, „samozřejmě v dobrém“. Vzpomínali na naši první cestu na Havran. Koukal jsem na něj teď v neděli z vrcholu Svišťového štítu. Všude bylo už plno sněhu. Koukej jíst, ať máš návštěvy a můžeme si promluvit. Loreta i ordinace na Tebe čekají, praxe běží dál, tak se koukej dát do kupy. Albert včera přinesl dvě jedničky. Naše Řecko pomalu krachuje a všichni tři tam vyrazíme, neb to bude opět země chudá a zaslíbená. Reezzes zdárně pokračuje s přípravami na expedici Piatra 2012 pod Tvým vedením, tisknou prý právě trička. Jana Ti posílá dopis, ale to chvíli potrvá, než dorazí přes Velkou louži. Drž se. Moc lidí na Tebe spoléhá a potřebuje Tě nejenom kvůlivá zubům. Jirka

10.11.2011
Ahoj brácho,
celá terapie, kterou právě postupuješ, spočívá zřejmě v tom, aby si jeden uvědomil, že vše je lepší než tam zůstat a do budoucnosti udělat vše aby se tam opět nedostal. Statut uzavřeného pavilonu neznamená nesvéprávnost. Těžko tam asi najdeš partnera na diskusi, ale možná by nebylo od věci krapet si promluvit s Dr. Nešporem. Podle slov Tvé ošetřující lékařky, se zdravotní stav Tvých rukou zlepšil. Hlavní důvod Tvého útěku k Fernetu a beznaděje, kterou jsi jím podle mého léčil. To znamená, že už uneseš a vyneseš kletr na Piatru. A to je dobrá zpráva. Jirka PS: Koukej se dát do kupy, chci s Tebou mluvit, což na uzavřeném oddělení nemůžu.

2.11.2011
Ahoj Jano,
před dvěma dny jsem odvezl Tvého tátu na protialkoholickou léčbu k Dr.Nešporovi do Bohnic. Dva dny před tím jej odvezla sanitka na záchytku, odkud jej vrátili. Včera jsme se sešli s Tvojí maminkou v pizzerii u nás na Žižkově a dala mi Tvoji navštívenku a probírali jsme, co dál s ordinací. Doufám proto, že tento email již dostaneš. Před Tvým odjezdem jsem se s Tebou chtěl ještě sejít, abys mi poradila co s tátou dál, neboť jsi myslím jediný člověk na kterém mu záleží a vždy záleželo a bránil Tě před všemi. Jeho zdravotní stav a myslím tím především alkoholismus se od Tvého odjezdu ještě podstatně zhoršil. Tři týdny bude na detoxu, bez možnosti návštěv, ale podpora rodiny je v této fázi léčby prý nejdůležitější. Domnívám se, že by mu hodně pomohl dopis od Tebe, kde jej pochval, že se k tomuto kroku rozhodl dobrovolně. Maminka by mu jej tam odnesla. Ale žádný email, nebo SMS, krásný dopis s kresbou od Natálky. Pevně doufám, že fernet byl již po mnoho let hlavní příčinou jeho problémů a po třech měsících se vrátí slavně do své ordinace. Všechny ostatní výsledky z nemocnice V Kateřinkách z minulého týdne jsou optimistické, s menším problémem na játrech, což je pochopitelné, ale je to proces vratný. Téměř v každém čísle časopisu České stom.spol je o něm zmínka, jak ji zakládal a můžeš být na něho hrdá. Všude kam jsem za něho přišel něco vyjednávat, ohledně dočasné konzervace jeho lékařské praxe, má neuvěřitelně dobré renomé. Maminka nechala přesměrovat telefonáty z pevné linky v ordinaci na svůj mob.telefon, aby je mohla z domova vyřizovat a dala na dveře ceduli o dočasné zdravotní nepřítomnosti. Problém bude mít trochu finanční, neb nepřiznával téměř žádné zisky, od kterých se odvíjí výše nemocenské i event. invalid. důchodu. Ale prvořadý je jeho zdravotní stav a po návratu nějaký světlý bod na konci tunelu, pro který by chtěl žít. Máš asi svých starostí dost a ještě tě další přidělávám. Jirka
P.S. V minulých emailech jsem Ti průběžně posílal několik nových odkazů na naše webovky. Tak tedy jeden o zdolání nejvyšší hory Bornea za všechny. Uprostřed je stručný popis dědových 88.

7.11.2011
Ahoj Jano,
buď se mnou optimista. Měl jsem v rukou šest lékařských nálezů od roku 2006, které si Míra sám připravil do nemocnice, doplnil jsem je o ty nejnovější z Kateřinské a předal ošetřující lékařce v BL. S bráchou jsem se vsadil, že expedici Piatra 2012 povede sám. „Naděje odložena, nikolivěk ztracena.“ Motto Patagonské misijní společnosti. Je tam u Vás taky tak krásně slunečno jako u nás? Sem dorazilo už indiánské léto a Bohnický park se vyfešákoval do barev Benetonu. Jirka

Ahoj Miso, myslim, ze vse ostatni je jen zastupny problem, ktery se Mirovi hodi do kramu a to i podle nazoru seflekarky. To jsem ale krasne zlej bracha. Dulezite nyni je, aby on a jeho okoli si vubec nepripoustelo myslenku, ze lecbu vzda. Musi byt zas takovej "frajer", jako driv. Neni prece zadny mejdlo. Jirka

18.11.2011
Ahoj Jano,
vcera byl konecne trochu opt. den. Kontaktoval jsem Sasu Skrhovou, Mirovu spoluzacku, kterou jiste znas a domluvili jsme se, ze by u ni po navratu, bude-li chtit, mohl alternovat, neb ma dve ordinace a nestiha. Nemusel by drzet drahy najem v centru. Je to sice na starem letisti, ale dobrym smerem. Vcera u neho byla maminka. Nemas zpravy, jak to dopadlo? Nezavolala mi. Osetrujici lekarka mi jen rikala, ze odjizdi k Tobe. > Jirka

6.12.2011 vkocka@centrum.cz

Ahoj Jirko,
Řeknu dost hroznou věc - ale vidím to tak. Mírovi není pomoci. Myslím tím, že jeho zklamání životem, či jak bych to nazval, má příliš hluboké kořeny. A taky, že je Míra ve svých názorech dost neovlivnitelný - když je o něčem přesvědčený, není (nikdy nebyla) s ním diskuze. Třeba o tom, že už nic nedokážem podniknout a žijem jenom ze vzpomínek. To opakoval posledních deset let skoro při každém setkání - i když jsem mu na určitých příkladech ukazoval, kolik docela odvážnejch věcí jsme (tedy lidé z toho našeho společenství) podnikli. Nějakých pět let zpátky si začal stěžovat na deprese - které pramenily asi hlavně z toho, že mu začala odcházet ruka. Ale nejspíš nejen z toho. Jeho vztahy se ženskými pro mě byly vždycky naprosto nepochopitelné - jako by si stále znovu podřezával větev, na které sedí. Ale bral jsem to jako jeho věc. Podobně navštěvování různých exotických míst - které ať byly sebeúžasnější, jako by Mírovi nepřinášely uspokojení. - Když to shrnu: něco v něm hlodá už dlouhá léta - možná dokonce odjakživa. Před několika týdny jsem se od Moniky dověděl, že Míra pije. Zajel jsem za ní, dost dlouho jsme se o Mírovi bavili. Pak jsem jel za Mírou a strávil s ním asi hodinu. Byl jsem připraven na všechno - ne ale na to, jak vypadaly a jak mu nesloužily jeho ruce. Děs. Několikrát opakoval, že už nechce žít. Snažil jsem se ho povzbudit (nebo vyprovokovat?) tím, že chápu, že chce skončit, měl by to ale udělat takovým způsobem, aby po sobě nenechal černou díru. Nezahojitelnou ránu v duších blízkých lidí. Žil vždycky s jistou noblesou, jako šlechtic, tak by taky tak měl odejít. To není cynismus. Nemá cenu přemlouvat někoho, aby neodcházel, když už na tom kolik let pracuje. (Pokud vím, jediný, co udělal pro léčbu své duše, bylo, že jednou zajel za Jirkou Bláhovcem a nechal si od něj předepsat antidepresiva. Jestli je bral, nevím. Ale i kdyby je bral, tak ho to stejně z toho hlavního - z podivnýho unikání a utíkání životu - nevyléčí.) Nevím, jak dalece je srozumitelný, co se snažím říct. Myslím na Míru denně - na ty jeho ruce, na ten hroznej smutek. To není, že bych ho hodil přes palubu. Pracoval jsem s drogově závislými a zažíval jsem bezmoc z nezadržitelnosti pádu člověka. Člověka, kterej se někde uvnitř už rozhodl. Je možný se za něj jen modlit, pokud to umíme. Nedokážu říci, jestli je pro Míru lepší, aby byl v léčebně, nebo doma. Léčebna ho ničí tím, že je vězením, které si nezvolil. Když bude doma, bude pít dál. Co s tím? - Nevím. Ještě jednu věc. Tedy stejnou věc jinými slovy. Třeba psychoterapeuticky je možné pomáhat někomu, kdo je schopen se otevřít. Kdo dokáže podat druhýmu kus svý duše - jako se podává ruka. S tím měl Míra, myslím, velký problémy, jako měl problém podat ruku. Jestli se styděl nebo bál nebo to bylo nějak pod jeho úroveň - bůh suď. Souvisí to s emocema. Pro někoho jsou emoce tenkej led, takže se jim radši vyhejbá. Ale emoce, to je taková krev duše. A když jsou emoce nějak podvázaný, tak prostě duše chřadne. - To je, myslím, Mírův případ, tak rozumím jeho neštěstí. Při tom všem, co říkám, bych rád věřil na zázraky a doufal, že se v Mírovi něco obrátí a on se vrátí. Ale jak tomu pomoci, opravdu nevím. Ahoj Klája

16.12.2011
Ahoj Jano,
dnes mi konečně pustili k Tvýmu tátovi. Je preložen na nový pavilon a vypadá mnohem lépe. Chlubil se, že od Tebe dostal již tři dopisy. Děkuji. Ošetřující lékařka doporučuje terapii hudbou. Nemáš-li pro něho ještě nic k Jesusu, pošli mu nějakou mpétrojku, třeba iPod za 50 těch vašich babek s nahrávkou Beatles, 60. léta a Mozartem. S Pepou Holých jsem už v kontaktu, email už nescháněj. Dik Jirka

18.12.2011
Jiz nekolik let si s tatou darky k vanocum nedavame. Jana

19.12.2011
Ahoj Jano,
je mi líto, že jsem Ti nedokázal sdělit, co pro svého tátu znamenáš a co by od Tebe potřeboval. Pevně věřím, že má před sebou minimálně třicet let plodného života, třeba jako pedagog. I kdyby jeho primárním problémem byly ruce, jak říkáš. Bez rukou žijí miliony lidí a v civilizovaném světě jim to příliš na dlouhověkosti neubírá. Nejde o to, aby jej někdo umyl a převlékal, ale ukázal mu nějaký cíl, pro který má smysl žít. Denně mi volá minimálně jeden „cizí“ člověk. Co s ním je. Jára Řezáč vymyslel, jen kvůli němu, na příští léto expedici do Rumunska se svými bývalými žáky, kterou Míra v 77. roce vedl. Můžete se s Markem a Natálkou přidat. Odjezd vlakem 4.7. Náklady zanedbatelné. Jirka

16.2.2012
Ginkgo biloba

30.3.2012 Neodeslaná odpoveď na tento Janin dopis:

>Premyslela jsem o tom, jak tam napsat jmena pozustalych. Pod tu radku "vzpominaji" napsat do tri sloupku VEDLE sebe:
>
> Miloslava
> Jana
> Natalka
>
> Monika
> Albert
>
> Katerina
> Kacenka
>
> a pak pod to: Matka: Nadezda a bratr: Jiri
>
> Posli mi to parte pred tim, nez bude finalni. Ja jako dcera a moje mama jako manzelka mame pravo na to ho videt stejne jako ta "pani, co s nim poslednich 10 let zila".
>
> Strejdo, opravdu me moc mrzi, ze takhle 100% stojis za Monikou. Je to smutne, ze jsi nas (stejne jako dedecek) uplne z vasi rodiny vyradil. Je pravda, ze Monika s tatou poslednich 10 let zila, ale myslim si, ze je to tak opravdu jedine, co je spolu pojilo. Jak > jinak mi vysvetlis, ze ho v tech Bohnicich navstivila za poslednich 5 mesicu vsehovsudy 4x? Kdyz jsem tu byla, tak chodil ve spinavem obleceni a hladovy. To neni ukazka toho, ze se o nej starala.
>
> Mama s nim poslednich 5 let pracovala a 2,5 roku mu davala nadeji, ze se uzdravi, i kdyz ta diagnoza byla jasna.
>
> Mam te rada, jsi muj strejda, se kterym jsem toho hodne prozila, ale tohle je tak trochu rana po pas.
> Doufam a pevne verim, ze uz se vami nikdy o nicem nebudu muset bavit a veskera komunikace bude probihat soudne.
>
> Jana
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nakonec neodeslaný dopis.

Chceš-li to opravdu slyšet, pak poslouchej.
Před drahnou řádkou let, jsme se s naším Tomem čirou náhodou ocitli ve vyschlém vádí na pokraji Saharské kamenité pouště zvané hamada. Jeden zapomenutý africký Francouz tam za mzdu zapisoval každodenně nuly do meteorologického deníku dešťových srážek. Přečkali jsme u něho jednu noc a on se nám svěřil, že jeho národ a pravděpodobně ne jen ten jeho, neptali jsme se ho proto zda měl na mysli ten francouzský nebo marocký, nosí v baťohu na hrbu všechny skutky a hříchy, nejenom svoje ale i svých všech předků.

Ohledně nejen té starostlivosti... latiníci mají jednu radu.

“Audiatur et altera pars“

Anglikáni zase mají jiný "Point of view".

Nešťastná a sama. To, že stojíš na straně své mámy, Tě šlechtí, ale malicherné přízemní hašteření ponechme nešťastným. Jinou radost ze života už nemají. Neumějí si jí vymyslet. Zmiňovaná pomoc byla zaměstnaneckým poměrem. A svázáni spolu byli jen de iure kdysi dávno nedokončeným rozvodem. Nejhorší je asi bezmocnost a pocit, že už je nikdo nepotřebuje a v tom myslím teď můžeš pomoci už jen Ty. Naše Terka mě mírnila, že mámu snad dokážeš usměrnit. Nemáš to asi lehké. Konkurence má oproti Tvé mámě několik výhod, nesbírá laciné bodíky, ale jedná. Neuzavírá účelová spojenectví s úhlavní sokyní. Nepomlouvá a neočerňuje protistranu. Nenosí po lahvích Fernet, který je údajně na Proseku levnější, jako utěšující lék ale podle mého spíše prostředek eutanazie. A hraje hlavně otevřenou hru. Je hezké, že máte starost, kdo kde bude a v jakém pořadí na smutečním oznámení ale já mám takový nepříjemný a vtíravý pocit, že to neděláte pro Mírovu poctu a důstojenství ale jen pro svoje ego. Kdybyste polemizovaly s veršem v záhlaví nebo použitou grafikou, pak to beru. Už jsem se definitivně vzdal pokusů hrát roli smírčího soudce rozumného rozdělení majetku mezi všechny bráchovy ženský. Pevně věřím, že by určitě bylo pro všechny zúčastněné strany výhodné a postačující pro nový start. Veškeré Mírovy prostředky ale ulpí za nehty exekutorům a právníkům. „Mor a choleru, na ty Vaše rody.“ Pohřeb je zcela po právu v gesci poslední tátovy partnerky, se kterou žil posledních deset let ve společné domácnosti a vměšování se do tohoto privilegia je přinejmenším neetické. V právně vyspělejších zemích prý takové právo už dávno zdomácnělo. U nás má krapet zpoždění. Všechny své ženské velkoryse zaopatřil, až tu poslední a svého syna už nestačil. Pro tento můj pohled se Ti asi zdá, že stojím na její straně.
Uvědomuješ si, že máš taky brášku, i když nevlastního a že je v těchto tahanicích ten nejzranitelnější a může si z toho odnést ty nejtěžší šrámy? A ještě k Tvému dědečkovi Přemyslovi. Myslím, že Ti hlavně zazlíval, že nemáš takový tah na branku, jakou měl vždy on a především mu myslím vadila přehršel přesladkého medu ve Tvém hlase. Jste si strašně podobni a jednou budeš stejně úspěšná, na to bych si rád vsadil. Nikdy jsme to spolu ale neprobírali. A já Ti asi nikdy neodpustím, že jako úplně nejbližší osoba si tátu při poslední podzimní návštěvě, nebo ještě raději při té předposlední okamžitě nešoupla na léčení. Můžeš se stokrát utěšovat, že by to bylo stejně marné a že na Tebe stejně kašlal. Tím se řadíš mezi pštrosy. Pojem dcera má i jiný význam nežli matriční kolonka. Chceš-li si v mých očích získat alespoň trochu úcty, vykašli se na ty žabomyší spory a zajeď za svojí babičkou, která Ti nikdy nezavrhla a strávila s Tebou půlku Tvého dětského věku, půjčím Ti invalidní vozejk a celý den jezděte po Plzeňských cukrárnách. Tvá návštěva doma pak bude smysluplná a večer si budeš moci říci, že jsi toho dne udělala něco dobrého a užitečného pro své okolí. Myslím, že pouvoir a morální právo, o kterém mluvíš, rozhodovat o designu tátova parte jsi dávno prošustrovala a to nejen v mých očích.
Promiň mi ten tón, trochu sis o to ale řekla. Asi Ti podobný dopis již dlouho dlužím.

Žij a čin druhým tak, aby ses kdykoli, komukoli do očí dívat mohla, nemusela pohledem uhýbat, tkaniček svých křusek pozorovat.

To Ti vzkazuje Tvůj děd Přemek, tam ze shora.

Můj dobrý rádce tam od Vás ale radí vyčkat s unáhlenými soudy. Strejda „Čas“ prý vše vypigluje.
Jirka
P.S.
Asi největší radost v poslední době mě udělal telefonát Pepíka Holých od Vás z Vancouveru. Možná by nebylo na škodu se od něho také něčemu přiučit, jako se o to snažím já.
K ekonomickým vědám mám hodně daleko. Ale něco jsem zaslechl. Kolonka dal a má dáti by se prý měly sobě rovnat.


Ahoj Jirko, Nikdy jsem nevěřila,že přijde doba a já budu nucena s velkou nevolí s tebou konverzovat formou, která mi nepřináší žádné potěšení. Vždy jsi byl mnou, celou naší rodinou, Frantou, považován za velmi inteligentního člověka, člověka s rozhledem a smyslem pro věc, s nohama na zemi.Ale bohužel ,sled událostí poslední doby, na základě tvého chování,tě výrazně staví do pozice silně bezcharakterního, zákeřného člověka, bez smyslu orientace ve věcech zákonem danných. Bohužel to asi v rodině s Květou máte zažité, po tolika ostudných událostech. Nikdy jsem tomu nepřikládala tolik významu jako nyní. Při poslední návštěvě Míry u nás ve Zruči, v létě 2011 a na podzim 2011 při mé zubní návštěvě u něj v ordinaci jsme velmi podrobně rozebírali život .Jeho chybný postoj k Míle v době její nemoci si vyčítal a posledních pět let se snažil ho zlepšovat při jejich denním kontaktu v ordinaci.Zvláště oceňoval její výraznou pomoc v době, kdy se začali projevovat příznaky jeho choroby a kdy slečna Monika, s kterou žil,mu neposkytla ani základní pomoc,nedala mu najíst, nestarala se o jeho hygienu apod.Přesto, že dával nemalý finanční vklad do této tzv. rodiny. Situaci řešila Míla vždy v ordinaci, čehož jsem byla svědkem,protože by asi jinak nemohl mít pacienty. Můj návrh, že na onu dámu pošleme sociální péči, protože dle kolegů z oboru lékařů, si žila nad poměry,Míra stále odkládal a tvrdil, že to řeší alkoholem,protože se s ní stejně cítí sám.Nejednou poznamenal, že s největší pravděpodobností není otcem Alberta,že to ví,ale že vyšetření otcovství vlastně už nemá smysl a že ono dítě za to nemůže. Tady se naskýtá jedna z otázek, kdy tak zarputile hájíš onu paní a jejího syna jako rodinu, zda v tom nejsi zaangažován snad osobně? Myslím, že to byl častý dotaz mezi osazenstvem lékařské komory a přátel Míry, kteří o těchto jeho pochybnostech věděli. Nikdy bych rozpravy tohoto důvěrného povídání s Mírou nedala v plén, kdybys mi k tomu svým egoistickým,zcela odporujícím postojem ke skutečnosti v žití,na základě vzniklých událostí s nemoci a úmrtím Míry,nezadal příčinu. Parte,které jsi nechal vyrobit onou dámou, bez ohledu na realitu, že Míla je stále manželka Míry a přes slib,jeho dceři Janě,je největší nehoráznost, kterou jsi za poslední dobu vykonal.Myslím, že jsi tím proti sobě postavil řadu lidí, kteří Míru znali a s Mílou poslední léta komunikovali.A že Míra by to nikdy neschvaloval. Na základě právnického doporučení bylo navrženo,aby na tebe byla podáno oznámení za neoprávněný vstup do objektu,za neoprávněnou výměnu zámku,bez souhlasů obou majitelů domů.Za svévolné zadržování klíčů majitelce objektu.V katastru nemovitostí onen objekt má pouze dva majitele MUDr.Míra Paichl,Miloslava Paichlová Smrtí manžela přechází veškerá práva na druhého spolumajitele ,což je manželka M.Paichlová a žádná rozhodnutí bez obou podpisů (nyní bez souhlasu současné majitelky)neměli a nemají právnický podklad, smysl.To se týká i bydlení a trvalé adresy oné paní, která žila s Mírou,protože Míla nikdy k tomu nedala písemný souhlas .. a další a další nesrovnalosti…..atd. atd.To a ostatní budou řešit právníci.Je mi velmi líto, že při své inteligenci,nejsi schopen vidět ,vnímat události v reálu a že se angažuješ najednou tam, kde tě není třeba, kde ti to nepřináleží a kde navíc ubližuješ svým vlastním příbuzným a své pravé neteři.Asi by se ti příčilo, kdyby to jednou někdy tobě vrátil formou přes tvé děti.Prosim tě Jirko,vem rozum do hrsti, chovej se tak ,jak se chová bratr (nejen tím, že jsi mu pomohl hospitalizací)ale i po smrti Míry.A já se ti pak velmi ráda za omluvím a řeknu, že skutečnost je jiná než nyní vypadá.Nikdy bych se nesnížila k tomu ti napsat, nebýt mé neteře v Kanadě,která na tu dálku jen bezmocně vrtí hlavou jakého že to má vlastně strýce? Zdraví MUDr.Zdeňka S...vá - B...vá


Stalo se cirka dvacet let po jejich rozluce od stolu a lože. Defactum, bohužel ne dejure, neb brachus nikdá nedotáhl nic do konce, krom stavby toho svého vysněného domku na hradě Pražském, kterážto nemovitost stala se ale posléze důvodem sváru, jeho pozůstalých všech žen. Měl-li by někdo soudit tuto komplikovanou při, nebyv svázán jurisdikcí z dob krále Klacka, přihlédnout by mohl k vůli každého otce. Zachovat své DNA. Podělit rovným dílem ratolesti a ty by se ve své dospělosti musely jistě rádi postarat o matky své, neb dědí se nejenom statky hmotné ale i povinnosti. K tomuto bohulibému záměru nesměl by sudí využít odvolání k nejvyšší instanci a uchýlit se k dobrotivé lži, jak nabádá pan Albert Camus.

31.12.2012
Ahoj Jirko, pokud usoudis ze Vam mohu byt napmocen, rad to udelam. Muzu se s Vami kdykoliv sejit od druheho ledna jsem v Praze. Jinak predpokladam ze vanoce probehli v poradku a v plne pohode. Tady u Homolku bylo vse OK. Ted lyzujeme kazdy den na Sumave. Klarka uz to vali jezdi na vsech vlecich na kotve i knofliku. Jmeli bylo dobre, bylo jen trochu trapne jak jsme stali u foho stromu a ty si tam vyskocil. Tak muzes take napsat co je u vas noveho. Tak pekny Novy rok a hlavne zdravi. Jako kluk jsem tuto formulku povazoval za formalni prani ale dnes je me jasne ze nic dulezitejsiho neni.
Vzdy kdyz jedu kolem Kremelne tak si vzpomenu na Miru. Odesel v tichosti a jako by nikomu nechybel. Byl samorost, ale chytrej a vzdelanej kluk. Taky to vzal hakem. No tak, to jsem se nejak rozpovidal. Tak se mejte a pozdravuj vsechny a ahoj v Praze. DALIBOR ... dobrovolný moderátor

Datum: 21. únor. 2013, Předmět: lumberjack
Ciko, nechces skocit na caj....tuha zima v chaloupce?. jh

Datum: 21. únor. 2013, Předmět: Re: lumberjack
Ahoj, dnes v noci to bude dost krute a jeste porad snezi. Kdy prijedes na caj? Jirka

Datum: 22. únor. 2013, Předmět: Re: Re: lumberjack
Prijedu az budes mit rampouch na frnaku....Byl jsem v Belankach... jh

Datum: 23. únor. 2013,

Ahoj, kam jsi Hade v Belankach vylezl? Doufam az na Havran. Prave se vracime z Bras od Evicky Roucku, Jirka

Datum: 14. duben. 2013, Předmět: lumberjack
Ciko koncem brezna jsem si dal pivko s Mirou u Kafe.... pote byl na Dachtsteinu a nevylezl... dnes na Kolbence... Co ty? Uz jsi v Praze??? jh

Datum: 21. srpen 2013,
Právě jsme zdolali s Albertem bez kyslíku vrchol Ještědský připomínajíce si výročí osmašedesátého a hledájíce trosky letounu, toho z osmačtyřicátého. Teď na něho a na Tvoji Moniku čekám v čerstvě otevřené cukrárně před bránou Liberecké ZOO, kam zašli navštívit bílé tygry ussurijské. Paní cukrářka mi prokecla heslo WiFiny protějšího luxusního hotelu a potažmo i rok zrození pana majitele.

19. 10. 2013 Ahoj cestovateli, jsi-li nahodou na prijmu, prijd vecer v 19:00 k Monice na hrad. Pred pul osmou startujeme s Albertem po svetetelnych atrakcich nocni Prahy. Pruvodkyne je Kytka. Jirka

Ciko, ja te mohu pozvat na mariscos v Olhae ...abys to s tim nocnim behem neprehnal, co by tomu rekly vcely. jh

Vazeny Lumberjacku, Kdyby jsi se potreboval zahrat a kosti zateplit, my uz topime.... jh

Ahoj, topíme již měsíce dva, ale nějak to posledni dobou čadí. Mistra kominického nutno přizvat ku pomoci. Do Prahy se dostanu asi až za měsíc. Jirka

...dobra, i ziletky pripravim o ohmive vode nemluve... jh

13. 3. 2014 Ahoj Květo,
děkuju velmi za pozvání na pietní sportovní víkend, považuju si. Akce se nezúčastním - vše se nedá stihnout! Není v tom, prosím Tě, žádná povýšenost z mé strany, ale nelze stihnout všechno, mám kapacity naplněné, spíš bych i nějaké kontakty a akce potřeboval ubrat. To tedy je problém obecný. Speciální je pak ten důvod, že navíc ještě ve stejném termínu jsou Kolozpěvy - memoriál Pavla Strejce, který punktuje Tomáš Čechtický. Tak mě omluv. Na Míru myslím tak jako tak docela často, stejně jak Lady je tu s náma, co jsme ho (je) měli rádi. POzdravuj Jirku! Klája

10. 4. 2014 Ahoj Dalibore, tak jak to vypadá s Tvojí návštěvou u nás?
V sobotu časně ráno jedeme pro ovocné stromky. Návrat cca v 10 hod.
Až zapadne slunce budeme pracovat na webu. Ze soboty na neděli můžeš u nás přespat, zajištěn vlastní pokoj bez Tondy.
V neděli časně ráno vyrazíme na Blešák na vyhlášený Bleší trh.
Kytka bude celé dva dny pracovat v dílně na objednávkách vitráží a nebude nás tudíž rušit, jen nám něco uklohní.
Jirka
P.S. Alespoň si od Tebe doma odpočinou.

13.04.2014 Ahoj Klájo, ve vaší knize "Vyšel jsem dřív než hvězda ranní..." jsem našel článek od Tomáše Čachtického z roku 1981 o jedné z prvých výprav na jmelí. Nemáš náhodou ve svém archivu fotografie z této výpravy? A pakliže ano, můžeš udělat jejich scan? Předem děkuji Jirka P.S. Zbytek výtisků zmíněné knihy má u sebe Monika a já jich mám také asi 5 ks, má-li někdo zájem.

Ahoj Jirko, úplně první výprava na jmelí byla asi v r. 1974, ne-li 73 - to jsem byl já s Jozífem někde u nich u Babylonu. O tý výpravě, jak o ní psal Tomáš, tedy Míra s Ladym, nic nevím, to by ses musel zeptat jeho. Nejmohutnější a taky nejlíp fotograficky zachycená (myslím si že Honzou Šnáblem) je ta akce, ze který jsou fotky ve sborníku (jak tam táhneme Ladyho po sněhu). To je asi rok 76 nebo 5. Ty fotky mám - poslal bych Ti je fyzicky - já nemám scan. O nějakej výtisk knihy bych určitě měl zájem, mně už zásoby dávno došly. Kdyby byly 3 kousky, budu šťastnej. Já zase můžu nabídnout zvukovej záznam ke knize - na CD, v pěknym obalu - těch mám dost. Dík! Klája

26.06.2014 Milá Moniko, dlouho jsme se neviděli, neslyšeli. Je to naše chyba - asi nám chyběla kuráž. Samozřejmě na Tebe myslíváme. Stálo by za pokus se sejít, myslím, zvlášť když to máme přes kopec. My jsme teď už na chalupě zcela usazeni a do Prahy jezdíme výjimečně. Jsme krátce dvojnásobnými prarodiči, Žofii budou koncem července dva roky, Nině je dnes čtrnáct dní. Obě děvenky jsou dcerky Matěje a Zuzany. Naše Klára je stále v Mongolsku a zatím bez potomků. Pracuje tam a snad (kdo ví) dodělává disertaci. Já jsem od 10.6. v důchodu, ale ještě pracuju, od července do Vánoc pojedu na půl plynu. Marta šla do předčasnýho už asi před dvěma (nebo třemi?) roky - teď nevím, čas tak letí. Vymyslela si domácí kino, kde promítá (promítala na jaře, teď přes léto máme pauzu) filmy zapůjčené z fondu festivalu Jeden svět. To jí nestačilo, tak ještě si vzala do péče knihovnu v Železném Újezdě a jednou za měsíc objížd í s knížkama přilehlý vesnice. Má asi osum čtenářů. To je tak v hrubých rysech o nás vše. Musím se přiznat, že popostrčením k napsání tohohle dopisu bylo avizo od Jirky Paichla - že ještě jsou nějaký knížky - sborníky o Ladym, co jsme s Mírou dělali. Tak se chci zeptat, jestli tohle vzácné zboží máš a jestli bys mi nějaký kousek nevěnovala. A ovšem hlavně jestli bychom se nemohli někdy vidět, navštívit. Ahoj Klája

14.10.2014 Ahoj Jirko, .-) Právě uplynulou sobotu proběhl na novostvětském dětském hřišti divoký narozeninový mejdan, z něhož se teprve velice zvolna vzpamatovávám... Ale všichni si ho velice užili, 3 kámoši natolik, že u nás spali a pokračovali v radování i v neděli. Vás samozřejmě rádi uvidíme a uvítáme a doufám, že se taky budeme radovat. Jen musíme nějak skloubit volné termíny, kdy Vy sestoupíte z hor a my naopak neodjedeme na jihozápad - kam teď míříme častěji než obvykle: tento víkend /18. - 19./ jsme v Rožmitále již objednaní, abychom oslavili Albertovo narozeniny a přidružená výroči, která jsme ještě nestihli. A následující víkend /25. - 26. 10./ tam jedeme opět a Bertík tam bude trávit podzimní prázdniny, které má celý následný týden a vracet se tudíž bude ten první listopadový víkend. Vypadá to na složitější logistiku, ale věřím, že to nějak vymyslíme. Taky bych se ráda domluvila, jestli a kdy pojedete do Plzně na Dušičky a zda bychom se eventuálně přidali. Měj se zatím moc hezky, pozdravuj Kytku a Toníka a budu se těšit brzy naviděnou! Papa Monika

albert.matejka@seznam.cz 17. 10. 2014 Ahoj Jirko!!!!!!!! Děkuju ti za přání a těším se až se zase uvidíme (dokonce i na Tondu!!) teď jedu k babičce a dědovi slavit narozky. tak AHOJ :-)B-)

22. 10. 2014 Ciko
Stop nas svolava
Jedu autem v sobotu poledne a rano nedele zpet dopoledne
Na vcely se vy.....
Zdar a silu
Jh

     27. 2. 2016, 23:21:52 Ahoj z Nedvajzu od fčel
Ahoj Pepo, určitě mas účet na Facebooku, potažmo v jeho Messangeru. Dostal jsem od Jesuse starý iPhone a každého teď otravuju na Messangeru, Jirka, Sent from my iPhone

Ahoj Jirko, moc se omlouvam, ze se neozyvam. Penzijni zivot je mnohem vice hekticky nez jsme si predstavovali. Facebook ani nic podobneho nemam. S iPhonem se velice zdrzenlive seznamuji. Na jare budeme v Praze a okolni Evrope. Ozveme se. Josef (josefjholy@gmail.com) Sent from my iPad

     21.srpen 2016 ...Ahoj Stopici,
koukám tu na nějaký černý hrnek z Frederick High School a doufám, že Vám do něho uvařím kafe než zasejc zmizíte za Velkou louži na tom parníku. V neděli jsme byli v Krchlebech u Slávči s Váňou a vyprávěli o Vás. Kytka má dluh za knihu pro Terku za dvojčata, tak ať to vyrovnáme. A taky bych potřeboval Sťopíku dostat na střechu včelína deset tun kačírku, pro travnatou střechu. Naše fčelky mají totiž rády chládek.
Právě zapadly dveře za Mírovo Albertem.
Jirka a kocour Eda
P.S. Kytka Vám ve své laterální kavárně v Semilech na rynku ukloní to nejlepší cappuccino.

     31.srpen 2016 ...Ahoj Kveto a Jiriku,
A coz kdybyste se Vy podivali do Prestic? Jeste jste u nas nebyli - ani doma ani na chate! A kdyz uz byste nechteli delat vylet do Prestic, mohli bychom se videt v Plzni nebo v Praze? Odletame z Prahy az 16. rijna, takze do te doby snad z Nedvezi zase vyrazite? Dejte vedet, kdy by se Vam to hodilo, abychom byli zrovna doma! Co dela Albert a co vnoucata? Uz zacinaji zlobit?
Stopa a Jirina

     18.duben 2017 Ahoj Jano, dnes v odpoledních hodinách nás v pokoji opustila Tvoje babička Naďa. Zítra jdu zařizovat pohřeb. Chtěl bych jí převézt do Plzně i když moc jejích vrstevnic se tak požehnaného věku asi nedožilo. Jakmile bude znám termín, budu Tě promptně informovat, kdyby se Ti podařilo přiletět.
Jirka

     P.S. http://www.paichl.cz/paichl/knihy/genealogie/rodokmen/persons/person3.htm
Klája

30.3.2012 večer U zavěšenýho kafete.

Pokus o fotorekapitulaci jednoho života.