Notně zažloutlý novinový sloupek Karla Čapka, v rozích dírky a otlačky po zarezlých napínáčcích. Možná viselo v jejím šenku na očích štamgastů.

„Ano, tyto řádky jsou nevlastenecké, a snad dokonce velezrádné a zraní nás na místě nejcitlivějším. I v boxu jsou zakázány rány do žaludku; nuže, mířím na něj přímo pěstí, a dokonce s tvrdou bandáží. Žaluji totiž na českou kuchyni.“ ... dále ohořelé ...

„Nezjednáte-li nápravu, budete všichni tuční, špekovití, těžcí, napití jako houba, politicky nesnášenliví, bezbožní, bez radosti, oškliví a hrubí; mimoto smrtelní, naduřelí a beztvaří, a zejména nudní. Braňte se, pobijte nejprve všechny hostinské a snězte je na cibulce, a la Madeira, dušené ve vlastním tuku a k tomu ještě s knedlíkem a "zélim"; ale pak, po odstranění těchto úhlavních nepřátel šťastného, kyprého a svobodného stolu, zahajte lepší, osvícený věk; pro obětního beránka nezapomeňte na plody země, a zejména ne na plody ducha, jenž volí, třídí a zjemňuje a tvoří rozmanitost; neboť ještě spíš vám předloží v české hospodě řízek ananasu než nějaký plod vlastního ducha.“