Douglas Cann zavítal do Čech, tedy přesněji do města permoníků Stříbra poprvé ruku šedesátého druhého s Londýnskými divadelními kočovníky z tamní periferie. Tehdá to vše spunktoval Reezzesův povedený fotřík pan prófa Řezáč a musela to být na tehdejší totalitní dobu temna řádná rachota. Od té doby dicinky i později v docích na Temži, o čtyři roky starší Douglas s postavou nefalšovaného podsaditého Irského námořníka s ryšavým vousiskem, vždy hrál roli našeho ochránce, ač vzrůstem o dost menší než my, snad pro svou věkovou převahu. Jako správný námořník z fregaty neuměl plavat. Jako starý pragmatik se nechal často slyšet: „Učit se tomuto pošetilému umění je pro severského plavce z hola k ničemu, neb po pádu přes palubu do severských ledových vod, nežli trojstěžník otočí, nebo spustí záchraný člun, pro nešťastníka bývá již stejně pozdě i kdyby měl plaveckou medaili přišpendlenu na mantlu.“ Světu i sobě stále dokazoval, že Angličané jsou pořád ještě národem námořníků, námořní velmocí.
Rozhozeného jsem ho viděl snad jen jednou na Berounce, na kataraktech Bukoveckých, kde jsme se udělali v Haďákově kanoi v kapří hloubce, tak akorát po kotníky pod jezem. V době někdy kolem epizody sušení zrna na Tachovsku jsme vyrazili s Hankou, Hadem a Reezesem ve dvou kanoích na starou Lužnici. Toho roku byla obzvláště velká jarní voda s přehršlí komárů a řeka nás vyplivla z lužního lesa rovnou mezi stromy přímo do Rožmberského rybníka. Několika záběry jsme dopádlovali ku hrázi zpevněné staletými ztepilými dubisky. Více se dozvíte od Otty Pavla.

Facebook 2013

Douglas Cann: What a lovely photo graph! Of your daughter, that is! not me and to think she is now a grown woman!

Kveta: Douglas, all the best to you birthday, not only from Tereza, but also from Tom, and me, Jirka and Anthony (our dog) and the whole family.

Wing Chan: He has hair!!!!

Douglas Cann: Just think, This 'photo was taken in the same year you sailed on The Miller with Dereck Allen as cook, and Marjan on her first Watchleaders trip, and we won't talk about what happened in Amsterdam!

Tsuneo Imai: • Hello Mr. Cann, good to see you again since 1982 on Malcolm Miller boarded with you from Japan. You do not chage much as I see the photo with your grand child!! Tsuneo Imai

Douglas Cann: Greetings to you too, thank you for reminding me! It all comes back to me now! Hope you are well. The black and white photograph was taken in 1983, and the child is the daughter of a close freind of mine in the Czech Republic, I am a bit more old and grey now! Ougie

Hi Kveta and Jiri,
In the early 1960's I was involved with the theatre, Television and Film at my school,? Our drama teacher, Sigi (Marjorie Lysette Sigley, is on Wikipedia) arranged for some of us to audition for plays in the London West End. I worked their for 3 years. My violin teacher, a Mr. Rokos, and Sigi made plans for our school, Markfield school, in Tottenham, London, to take a theatre review group to Czechoslovakia (now the Czech Republik) in September/October 1964. We were based in the agricultural school in Stribro, and performed all over West Bohemia, including Prague and Karlstein Castle. Our interpreter was Jaroslav Rezac Snr, he travelled everywhere with us, as did his two sons Jaroslav and Ivan, we have been firm friends ever since! In 1965, a folk song and dance group from Stribro came to Tottenham, and performed in many places in London, including schools. All the Czech group stayed with families from Markfield School, we had two girls stay with our family, Libuse Ludvikova (nee Filipova) from Busovice, and Helena Polanecka, from Tachov. Again Jaroslav Rezac Snr was our interpreter, but without his wfe Irma and sons Jsrs and Ivan (to be continued) ahoj Douglas

Na počátku 60. let se Douglas hodně zabýval divadlem. Učitelka divadelního umění a dramaturgyně Sigi dohodla pro školní divadelníky účast na konkurzu k uvedení her v Londýně, West Endu. Douglas zde pracoval 3 roky. Paní dramaturgyně a také Douglasova učitelka na housle dohodly pro divadelní soubor účast na divadelní přehlídce v Československu v září a říjnu v roce 1964. Ubytování bylo zajištěno ve Stříbře a soubor vystupoval po celých zápaních Čechách a Na Karlštejně. Celou dobu s nimi trávil překladatel, který nebyl nikdo jiný než Jaroslav Řezáč, starši doprovázený dvěma syny Reezzesem a Ivanem. Pan profesor překládal i při vystoupení folkové a tanční skupiny ze Stříbra v Londýně. Od roku 1965 jsou obě rodiny, jak Douglasovy tak Řezáčů velmi blízcí přátele, i když bohužel někteří již nejsou mezi námi.