Adrenalinová a pohádková Magura Radúze a Mahuleny,

návrat po 25 letech.

5.7.2001
  • Možná se Vám to bude zdáti cynické. Díky Honzíkovi Husů nám naši zákonodárci dopřáli kousek pracovního volna navíc a my ho využili k nejdelšímu prvopřechodu Magurských kopců, s jednou nohou v sádře mé dokonalejší polovice a bez kyslíkových přístrojů. ... Noční lehátkový expres nás veze do Popradu. Kytce skládá hold strážce vagónu, jako své nejkrásnější pasagerce "vo vagoně". Terka strachy nezamhouří oko, kdo k nám přistoupí v Havířově.

    6.7.2001
  • Otřískaný motorák do Podolince staví na každé mezi. Míříme přes hřeben na Vyšné Ružbachy. Je to pěkná makačka a břišní pneumatiky se vyfukují před očima. Hned na startovní čáře nám kazí skóre hostinec V kráteru, kde nebezpečně dobře vaří. "Tanier pre gazdu". Nejsme ještě dost daleko od civilizace. Koupačka, vápencový kráter. Na každém druhém komínu čapí hnízdo. Tom přikládá do ohně divokou mátu a nahání rukou kouř jako "Ten kdo tančí s vlky". Máta peprná roste kolem pramene kde večeříme. MSR whisperlite hučí na kerosin jako letadlo. Noc v posedu na spadnutí.

    7.7.2001
  • Budí nás ovce, malá zmije a užovka. Ihned po snídani ztrácíme cestu a na hřeben a po radě starého cikána, se prodíráme až do čtyř odpoledne hustým porostem. Tomáš šetří máminu sádru a v exponovaných místech a při stoupání větším než 60 stupňů nese dva kletry.Všude pět čárek SK-GLOBTEL. Smluvené relace na Hot-Line mohou fungovat. Pozdní oběd v trávě na hřebeni. Divoká rýže na špeku a rozsednutý chléb z Tomova kletru. Strážce uherského salámu se neosvědčil, stále odlehčuje. Luxusní, ale poněkud větrný posed s verandou. S Terkou vyrážíme pro vodu a slivovici do nedaleké ale dokonale schované šopy pod hřebenem. Najdeme jen potok.

    8.7.2001
  • Ráno pěkná bouřka. Střílnami trochu prší, což vyřeší pončo HUMI s lepenými švy a dvě teleskopiclé hole GABEL. Dlouho disputujeme zda je osamocený posed tím nejlepším útočištěm před blesky. Bouře skončila než jsme se dohodli. Po krásné hřebenovce s borůvkami opět omylem scházíme do údolí s houbaři, táhnoucími plné koše. Do příště bychom měli naškudlit na navigační GPS systém. V polovnické chatě, ze které se linula vůně pečeně nás nasměrují na hostinec v Toporci kde ale vaří jen pivo a bramborové lupínky. Škoda, že pohostinnost Koránu poutníkům se zastavila o kousek dál na východ. Ford Tranzit nás bere v zavazadlovém prostoru stopem na železniční zastávku v polích. Sádra na Květině noze nám pomáhá pozastavit i vlak a je konečně k něčemu dobrá. Spišská Bělá. Kilometr do hospody Pod věží na zaslouženou čínu, když halušky nikde nemají. Autobusem, který kličkuje zapomenutými vesnicemi poblíž hlavního tahu až do Ždiaru. V hotelu Magurka nás nechtějí, v sympatickém privátu Lipták na zelené značce s golfovým trávníkem a výhledem na Havran bohužel nemají místo, chatár kroutí hlavou nad sádrou. Vracíme se do vesnice, kde bereme první podnájem á 200.-Sk bez snídaně ale se satelitem.

    9.7.2001
  • Pro čistější svědomí symbolicky dokončíme přertženou hřebenovku Magury. Po obědě se pstruhy vystupujeme na skálu nad Kamzičí jeskyní. Hřeben je jedna skalnička, kosodřevina, mouchy, mouchy a mouchy. Šerpa Tomáš nám vynáší i snáší jediný kletr s pitím.

    10.7.2001
  • Přecpaným Oplem do serpentiny před Podspády a rychle na hřeben Javorinky 1504 m n.m. Vyrážíme do hlubin čtvrt století starého putování, ježto se chceme podělit o tato pohádková místa se svými ratolestmi. Dvě kuny lesní s dlouhými černými chundelatými ocasy a kouzelný dědeček v polomech s kůrovcem. Oheň proti komárům a strategie na jednoho z přítomných, 400 hnědých medvědů. S mobilním telefonem na vyhlídnutý strom ve stanoveném pořadí ústupu. Kytka se sádrou, Terka, Tom a já. Nemohu najít starý starý známý pramen pod znova postavenou "monitoring" chatou Košických ochranářů a tak lezeme s Terkou přes další hřeben do Škaredého žlabu pro vodu. Cestou narazíme na díru do podsvětí v hřebeni nad jižní kotlinou Havranu. Více o tom asi ví Karek Domin. Možná to je "Tajemná měsíční šachta" (Moonshaft). Spojovací stezka začíná přibližně ve středu kotliny u dlouho nevysychajícího kaliště se stovkou otisků kamzičích kopýtek a pozvolna stoupá do nejnižšího bodu hřbetu. Bivak s Květinou palisádou proti medvědům na hřebeni Javorinky hned vedle kamzičí stezky.

    11.7.2001
  • Probouzí nás hlučný tetřev hlušec, zelený čaj. Monitoring kamzíků na svahu Havranu. Za své návštěvy u těchto Belánských kozorohů organizovanou z povzdálí PTPákem, bráškou naší mámy, se Josip Broz Tito hodlal v osmašedesátém jasně postavit za tehdejší naše jaro, leč nebyl obrodci socialismu vyslyšen. Po tomto slavném výletu tu zbyly ostnaté dráty po celé délce hřebene, to aby mu chudáci nemohli utéci z mušky do Tater Vysokých.
    Hvozdík péřitý časný - Dianthus plumarius připomíná Bílé karafiáty. Slavíme stříbrnou svatbu a Kytka řeže nepohodlnou sádru pilkou na noži, zbytky vaty zalévá borovičkou aby lépe hořely. Tomáše nemůžeme opět dostat ze spacáku. Špagety na slanině pod vodopádem ve Škaredém žlabu. Traverz vodopádu. Jako před čtvrt stoletím. Sedlo mezi Havranem a Novým vrchem je poseto modrými zvonci. Vrcholové foto na Havranu v posledním slunci. Hluboko dole, jak krabička od sirek starý seník pod Štefanem, kde prý nocoval naposledy nějaký Haryk, nikdo neví proč přezdívaný “Hlt a chlamst”, dnes věhlasný pan profesor. Večeře v sedle z vody pramene nad vodopádem. Dvojitá polévka a královský švédský chléb se čtverhranným spišským salámem. Do spacáků v sedle. Kýčové siluety kamzíků na skaliskách. Malá přeprška.

    12.7.2001
  • Není ještě třináctého a přesto nás to doslova spláchlo ze sedla. To nás určitě trestá někdo za to, že jsme večer opomenuli popřáti dědečkovi hříbečkovi k narozkám. Slabou hodinu po půlnoci začíná buřina. Blesky prosvětlují dvě sepnutá ponča HUMI outdoor. Do svítání se všichni bezvěrci modlíme, aby se už konečně rozbřesklo a my mohli prchnout. Byla to strašně dlouhá noc. Asi nejdelší v životě všech nás čtyř. Pro mne možná ještě delší protože jsem se bál i za ně. Netušili, jaká skaliska je čekají cestou dolů do bezpečí, do tepla a sucha. Nemáme na sobě nit suchou, do hrnku napršelo 80mm za 4 hodiny. Totálně podchlazeni, rukama zkrabatělýma jako po přeplavbě La Manche, se snažíme sbalit a vyždímat tunové spacáky a v husté mlze slézt po paměti kosodřevinou a skalami dolů. Tebe Terko jsme si snad vymysleli. Přivázala na kletr mokrý spacák a tašku s odpadky, kterou už každý odmítal. "Nejdokonalejší ze všech" si na krk navěsila singlovou a už nepotřebnou starou pohorku, kterou do včera nosila vedle sádry v sandálu a bez reptání nás následuje. Na druhý pokus jako zázrakem nalézáme stařičký seník. Sáhli jsme si na samé dno zbytečného rizika. Před posledním brodem se už nezouváme. Po horkém čaji se snažíme něco usušit na nahém těle úprkem do Tatranské Javoriny jako Tibetští mniši. Nemají tu ale dosud termální baňu jako v Ružbachách ba ani hospodu na zahřátí. Celý zbytek čtvrtka obětujeme přežírání se ve Starém Smokovci. Jídelní lístok v denném baru berem systematicky od shora dolů. V kapse čtyři místenky do Prahy na noční spací vlak. Poslední sluneční paprsky ozařují vrcholy Belánek. Stovka černých havranů na Popradském nádraží, které mi dnes poprvé připadá hezké, odlétá na svoji sněmovní horu která nás pokořila.

    13.7.2001
  • 13. a Pátek. Zloději ve vlaku nás o chlup minuli i když jsme se opomněli zamknout. Pak věř na přísloví! Jedeme, komfortně, sami v kupé poloprázdného vlaku. Slunná Praha. Poslušná Terka si vzala kvůli váze jen klíč od bytu a tak musíme hulákat na sousedku aby nám otevřela dům. Po koupeli nás Kytka zve na sváteční oběd Na Parukářku. ... Trochu jsem se těšil na polemiku při náhodném setkání se strážcem národního parku TANAP. Na diskusi o diskriminaci lidských bytostí na úkor ochrany přírody a o možném nalezení společného řešení, marně.

    Vybavení:
    sůl
    cibule
    špek
    poličan
    krupicová instantní kaše se sušeným mlékem a taktéž sušenými meruňkami
    předvařená rýže
    špagety
    kneckebrot
    zelený čaj
    1/2 l petroleje
    1/2 l spišské borovičky
    vitamínová bomba
    spodní prádlo MOIRA
    lehké páskové sandály od HUDYho
    dalekohled

    Poučení:

    Neustel si do pohodlného ďolíku! I když je na hřebeni. Ráno pak nebudeš muset plavat v bazénu i se spacákem.

    Přibalit jeden komplet spodního prádla MOIRA, které rychle uschne na holém těle a několika gramovou větrovku a kalhoty které neprofouknou.

    Nepromokavý kletr je k nezaplacení.

    Možná dva ultralehké cyklistické spacáky vytvoří větší škálu komfortních teplot a často může jeden zbýt suchý, je-li dobře zabalen.

    K nezaplacení jsou párové spacáky. Přežijete dvakrát větší mráz i totální vytopení. Ztráta tepelné energie je přímo úměrná vyzařovací ploše. Dva jedinci, když se na sebe trochu přitulí značně tuto plochu redukují. A ještě prostor který je nutno vyhřát je menší než dva oddělené. Může to vyřešit i neutěšenou populační tendenci našeho národa i bez přídavků. Páni poslanci, dotoval bych párové spacáky.

    Flóra: Upolín vyšší - Trollius altissimus

    V tom kraji se říká, že každá květinka je tak trochu bylinka, tak místní babky kořenářky škubou a suší všechno.

    Mapa:

    Literatura:

    Josefa Váchala cesta Slovenskem s A.Calmetem Ord.S.B. aneb Theorie wampyrismu, 1930

    Karek Domin: Naše Tatry, 1931

    Karel Čapek: Hordubal, 1937

    Kniha Tatranských pohádek

    Starý Smokovec dne 12.7.2001. Prvá verze odeslána včetně fotografií z Olympusu C2000Z pomocí komunikačního spojení Psion REVO a Nokia 6210 na http://www.sweb.cz/jpaichl/belanky/Magura.doc za nekonečného čekání na noční expres.

    Další naše cesty

    Malá Fartra 1972... zapakovali jsme do telete celej svůj majetek, deku z velblouda, lahváče z Božkova a dva hřebíky.
    Ararat
    Tibet 87
    Alatau
    Rumunsko
    Turecká rapsodie
    Trojmezí 1995



    Monte Rosa 2003