Paichl,Kypr,Cypri,Cyprus,Cipre,Nikosia

Na Kypr, všech koček pravlasti, i té největší z nich Afrodity, ve šlépějích pánů Voldřicha Prefáta z Vlkanova a Haranta Kryštofa z Polžic a Bedružic, na hradu Pecce ...

Další trapný pokus o travelog.

...

    ... na jednom místě nedaleko od moře stavení jakéhosi pustého kláštera viděti; o němž nám toto povídali, že před lety, dokud jsou v tom klášteře mniši bydleli, vůkol toho kláštera bývalo veliké množství hadův a žížal rozličných, kteréž lidem velice překážely a nemnoho se tu zastaviti daly. Z té příčiny chovali mniši mnoho koček, kteréž k tomu učili a vedli, že je každého dne hned ráno z kláštera vypouštívali; a na myslivost těch žížal vysílali, kteréž ony lapaly a dávily, však žádné nejedly. Aby pak ty kočky své vychování měly, vždycky o poledni na jeden k tomu nařízený zvonec pro samé svolání jich zvonívali: ten jakž ty kočky uslyšely, do kláštera se sběhly, a tu jim jísti dali; potom zas k té práci se rozběhly, a tím spůsobem i večer svolávány bývaly; tak že se mniši za čas tu zdržeti mohli. A však naposledy mezi ty mnichy mor přišel; někteří kladou tu příčinu, žeby ty kočky od těch hadův jedem nakaženy byly, od nichž i mniši se nakazili, že na větším díle pomřeli, a ostatek jich pryč ujelo, kláštera pustého zanechavše, kterýž tak až podnes zůstává. Ten klášter rozuměti jest, že jest byl bohatý, a sloul u sv. Mikuláše; mniši v něm byli řádu sv. Basilia. Protož to místo a krajina okolo toho kláštera od těch koček slove až podnes Capogatte.
Harant Kryštof: Cesta z Království Českého do Benátek.

Týden do odjezdu.

Nic neponechat náhodě, přestože to byla taková ta Haďákova rychlovka, jako dycinky, příprava podceněna nebyla. Nedat prostě šanci pozdějšímu "Minderwertigkeitu". Tomu strašnému germanismu. Rychle proto pro naši drobnou navigátorku obstarána dědova francouzská vojenská buzola, se kterou statečně bránil Zakarpatskou rus pro mladý Československý stát. Kterou ale po celou dobu expedice nebylo nutno vytáhnout z útočného kletru, neb sluneční kotouč ani hvězdy se nám neráčili schovat ani na oka mžik. Dále pak Had vytáhl podrobnou mapou od pana Ortelia, rytou a tištěnou až v Antverpách, kterou natuti měl i náš druhý předjezdec Harant, ten co tak neslavně v rukou kata Mydlaře skončil na Staroměstském náměstí jako třetí v pořadí po Václavu Budovcovi z Budova ale asi ne díky konexím v Antverpách.
Doma v Nedvajzu už ryje do skla paní zima oleandrům květy svoje, tam u Turků budou mít na tuty ještě svoje.

5.11.2016 sobota. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy. A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí.

I byl večer a bylo jitro, den první.

Započalo to krapet nešťastně. Had dorazil na letiště Vašíka Havlů s jobovkou. To jako, že jeho Hanka včera v podvečer v Podolí propadla auslágem. Řádně již sešita a v opatrování Helči, ale neletí. Moje Kytka taky absentýruje, protože se nemůže utrhnout od té své literární kavárny "Křižovatka" kousek od rynku v Semilech, neb její parťačka je právě v těchto dnech v očekávání dalšího sviště a ke všemu ještě slíbila Horáčkovi, že ho na Semilsku podpoří v jeho právě ohlášené prezidentské kampani, potom co Petr Pithart odmítl kandidovat. To že by zůstala na hradě ovarová hlava, by asi nepřekousla. Hlava co nesdílí děděnou pravdu našeho fotříka, že mráz přichází dycinky od Moskvy a nebo přímo z Kremlu a dobré zprávy povětšinou ze strany zcela opačné.
Tak jsme už jen tři. Tedy nepočítaje těch šest hospodskejch z podhradí Karlštejnského, Hadínovo kumpánů.
Někde v mracích pod námi Bospor a Istanbul. Mezipřistání v Turecké Antályi mezi moře fóliovníků, kousek od padající řeky, co jsme objevili onehdá s Kytkou cestou na Ararat. Při zpátečním letu nám kola podvozku skorem škrtala o horní hranu tohoto vodopádu padajícího z náhorní desky. To se přistávalo od jihu od moře.
Ještě asi tři čtvrtě hodinový let a sedneme uprostřed ostrova kyprského na letišti Ercan. LP nabádá k posunu rafiček o hodinu jednu, byly z toho ale po přistání hodiny dvě. Nevěděl, že kverulant Turek před měsícem zrušil zimní čas. Vše je tu tak trochu jinak. Namísto avizovaného Girne nás autobus odváží na stranu opačnou, směrem východním na Famagustu do čtyř hvězd poblíž rozlehlých vykopávek původně asyrského městského království Salamis z roku 709 př. n. l. Pomalu si zvykáme na tyhle malé nepřesnosti, prkotiny. Možná stejnou zkušenost probírá v šišce své i Syřan nebo PIED NOIR z černého kontinentu přišedší právě k nám do Evropy. Neb vše je relativní. V autobusu nám štíhlá nutilka blondýnka Lucie stále něco nabízí, ale na nás tři si nepřijde. Že jako na to vše přispívá sám Recep Tayyip Erdogan a ať si fofrem za 269+49 euráčů dokoupíme balíčky fakultativních výletů i s obědy, což je přesně dvojnásobek toho co nás stál celej tenhle špás prý až s pěti hvězdným šlofíkem včetně snídaně lukulské. Nasadíme tvrdý „poker face“ a pro Erdogana ani euráč navíc, neb nám nikomu nepadl do oka.
V hotelovém komplexu, takovém tom velkochovu turistických vepříků značky „all inclusive“ pustili na omítku fujtajblová světýlka, ne nepodobná světelné muzice DJ Reezzese před lety padesáti letícími na diskotékách Plzeňských. Na kteréžto jedné jsem potkal svoji Kytku.
Evička již od Ruzyně prohlašuje, že to tu zná, že tu potřebovali tlumočníka z frániny nebo tu vedla nějaký kurz keramiky, za štědré chechtáky bruselské, právě v tomhle východním cípu. Teď z ní vylezlo, že to bylo asi o ostrov vedle, na sousední Krétě.

6.11. 2016 neděle. Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod! I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak. I nazval Bůh oblohu nebem.

I byl večer a bylo jitro, den druhý.

6:30 bazén

7:00 první na snídani ve strašně snobáckém resortu, podobném tomu co jsme zvenčí, jen dírou v plotu naposledy okukovali na Srí Lance. Ruští kluci, obsluha vzorná, na můj vkus až krapátko vlezlá. Nezklamali. Z várnice označené Lipton tea teče káva jako bota černá. Rychle raději stopem, tedy přesněji stopnutým TAXI na dálnici, ne tím dvakráte dražším z recepce, do starého města a pevnosti. Přístav se lví branou, prvé turecké kafe na rynku, procesí plaček za rakví nebožtíkovo, podzemní kostel tesaný v pískovci s keramickými vosími hnízdy na stěnách i na nízkém stropu.

12:35 Muezzin přitvrdil. Předklání se z ochozu minaretu, opravuje chraplavý reprák.

15:15 další strong turecký porculánový koflík černé tekutiny, dvakrát hořké a pro Hadína, po cumlu chutnající. Zase to přinesli naopak. Máme dva cumly a jedno krásně hořké. Dohodnut „Car Rental” na zítřejší devátou ranní rovnou do hotelu a vrácením na druhém konci ostrova. Za dvě třetiny toho hotelového.

17:00 běh po čáře příboje jako běžci maratonští až ke sloupoví a stromořadí soch gymplu Ptolemaiovců z mramoru bílého stejně jako poblíž skromně se krčící latrína alabastrová. Sitzy v amfiteátru s deklarovanými 15 000 raději přepočítáme a vychází nám slabé tři tisícovky, počítal to dozajista Turek. Těsně před západem ještě na do bíla patinované asi dubové molo. Z fošen ne nepodobných těm z mostu v Turnově, co onehdy rozmontoval Karlos a jsou složeny pod naším včelínem. Ty šrouby tady ale nešli zaboha vytočit a tak jim molo bude sloužit další nejedno století.

Salamis, nyní Famagusta, má slavný a bezpečný přístav na moři. Z toho města byl rodilý Solon, jeden z sedmi řeckých mudrců nejpřednější. Do něho také sv. Pavel s Barnabášem přišel, když se z Cilicie do Cypru připlavil. Actor. 13. V tom městě byl sv. Epiphanius biskupem, a v něm jest pochován; i sv. panna Kateřina odtud rodilá byla. To město za oněch časův v tom ostrově bylo nejbohatější na všecky věci. Nebo když je křesťané drželi, nacházeli se tam měšťané, kteříž tak slavně dcery své chovali, že, jakž Kirchherr píše, královna Francká na vší své ozdobě tolik klénotů neměla, co jedna z nich na hlavě nosila. A některého času jeden měštěnín soldánovi Egyptskému z svého vlastního pokladu zlaté jablko drahým kamením obložené, totiž jedním karbunkulem, jedním smaragdem, jedním safírem a jednou perlou, na velikou žádost jeho za 60.000 zlatých prodal, a potom zase to jablko od soldána za 100.000 koupiti chtěl, ale soldán ho prodati nechtěl. Těchto let stáloby za některékrát stotisíc. A praví, že tehdáž nevěstky tam bydlely, kteréž na statisíce statku měly. Nejlépe se mělo za panování Benátčanův, a bylo od nich i biskupskou stolicí obdařeno, znamenitě opevněno, tak že je Bassa Mustapha, tureckého tyrana general, sotva v jedenácti měsících, a ještě s dobrovolným na veliké sliby a zakázky jeho odevzdáním, léta 1571. dobyti mohl, v jehož moci podnes zůstává....
Harant Kryštof: Cesta z Království Českého do Benátek, kapitola 11.

7.11. 2016 pondělí. Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak. Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

I byl večer a bylo jitro, den třetí.

Hnedka po snídani přistaven panensky sněhobílý Ford Fiesta. Bílý jako ten Tvůj Megan Tome. Netuší co škrábanců utrží od trnů, co opěvoval největší z Kanaďanů Leonard Cohan, právě se chystající na věčnost Buddhovu.
První a úplně prázdná knajpa na pobřeží, někde tam, kde skončila čtyřproudová asfaltka směrem na východní mys. WiFi gratis. LP z roku 2009 sýčkuje. Na celém Severním Kypru na vás čekají jen dvě WiFi kavárny. Naštěstí čas se nezastavil ani u mohamedánů.
Při pohledu na hrst drobáků za kafe, mávne pan vrchní rukou, „gift for you“. To to dobře začíná, mají nás tu za somráky nebo spíš chladně kalkulujou, že se tu večer na zpáteční cestě opět zastavíme a necháme tu nějakou stovku euráčů za nějaké mořské potvory z mrazáku.
Odbočujeme diretisimou přímou od moře rovnou na vrchol hřebene do vesničky Büyükkonut s kostelem opraveným za EU šušně. Dále se třemi prvními osly, natrhanými mandarinkami, natřesenými mandlemi a kamenným hmoždířem, který asi Boeing neuveze. Evička uroní slzu. Doma na velkostatku Vranůvka by se jí právě takový hodil. Kus kmene olivovníku, řádně odlehčeného dřevokazem snad uvezeme, i kdyby si měla naše Fiesta ušoupat zástěrky, které beztak ani nemá. Hnedka zítra musíme cestou koupit motorovou pilu na další špalky. Už se na mě krapet začínají moji spolucestovatelé dívat skrze prsty, jako onehdy brachus s Vaškem Havlujů v Provence, co se nám Ford Tranzit pomalu začal plnit pichlavými kmínky zimostrázu. Už docházejí, nejvyšší čas vyrazit pro nové. V dílně skláře točí starý patron náušnice se stejným fortelem, jako u nás v krcálku za krámem v Brodě Železném ti naši. Stréc sklář zná Prahu a byl dokonce i v Plzni. Jeho drahá polovice pálí z hroznů kořaličku, dává ochutnat, aby další šoférování bylo veselejší a Haďákovi ryje do skla placatice, kterou si nechal naplnit, věnování pro jednoho z kumpánů Karlštejnských.
Dále do kopce olivovými háji, kolem mlýnských kamenů lisujících olivy, poháněnými oslíky zapřaženými v žentourech. Je právě čas sklizně. Za hřebenem rovnou dolů k moři, na pobřeží severní. Kostelík, spíše ruina na skále nad mořem. Za ní schováváme Forda, kterého se to nějak dotklo a po našem návratu z pláže odmítl Jardu poslouchat. Šaltpákou nešlo hnout.
Dobro se občas vyplácí. Pomáhali jsme jedinému dalšímu obyvateli dolní jinak liduprázdné pláže s úklidem umělohmotných odpadků, co vyplavilo moře. Bylo to asi takové jeho hobby. A já se tedy mohl osmělit seběhnout ještě jednou dolů a požádat ho o pomoc, zda nemá zkušenosti s automatickými převodovkami. Neměli jsme ani aktivovaný roaming pro konzultaci v půjčovně. Jeho typické anglikánské choti se rozzářila očka humanitární pracovnice a hnedka mu podala svůj telefon. Po delší chvilce, co hledali na druhé straně někoho hovořícího anglicky, se dobrá věc podařila. Mechanik nám doporučil pořádně hamstnout na brzdový pedál při odblokování parkovací polohy P.
Severní pobřeží je povětšinou dosti skalnaté a v této době roční i příjemně liduprosté. V době této posezonní.
Řízení vlevo a k tomu s automatem je poněkud adrenalinová záležitost. Hlavně nám dávaly zabrat kruháky na čtyřproudé silnici. Nutno se zařadit ještě před kruhovým objezdem do toho správného pruhu. Netaktní klaksony nás ale vždy usměrňovali. Obě naše levé nízkoprofilové Goodyearky byly často ve škarpě. A občas jsme se přistihli i v protisměru.
Zpět na hřeben se strážním Křižáckým hradem s výhledem na severní i jižní pobřeží. Všude je to tu kousek. Taková pidi zemička.
Ještě po fotce oslíka pro Emíka a traktoru bez kabiny pro Toma. Traktoristi mají povětšinou bílý vous do špičky střižený a bílou štrikovanou musulmanskou čapku.
Na turecké zásuvky poděděné po anglikánských kolonistech jsou nejlepší japonské jídelní tyčinky, neb jsou špičatější nežli ty z Říše Středu. To mi prozradil na smrtelném loži jeden domorodec z Říše Vycházejícího slunce.
Skútrů je na ostrově jako šafránu. A to jsme koketovali s myšlenkou, že si tři půjčíme.
Představa, že by se mi do rukou dostala motorová pila Stihl je děsivá. Všude kolem by zůstali holiny, holé stráně s pokácenými olivovníky čekajícími na transport do Nedvajzu. Tenhle scénář se tady na severním pobřeží opravdu přihodil před jedenácti lety, vypráví se slzou v oku jeden ze štamgastů kafeterie ve vesnici Yenierenköy, chvíli po tom, co nám palicí vyrovnali deformovaný ocelový ráfek předního kola našeho Fordíka. Pořád otravovalo, že má jako podhuštěnou pneumatiku a stačily dvě rány a dohustit. Po pár kilometrech ale začal otravovat nanovo.
Až tenhle ilustrovaný deník se sedmnácti akvarely bude jednou Had dražit na e-bay nebo Sotheby's vyšplhá se na majlant.

8.11. 2016 úterý. Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let. A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak. I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy. A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi; A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

9:00 bílá Fiesta vyráží směr východ až kam to půjde. Dál za vodou už je jen Antiochia. Olivy, olivy,olivy, traktory, traktory, traktory bez kysen pro šoféry s bílými do V zastřiženými vousy. My ostatní, krom Forda dnes jedeme na preclíky. Posledních pět km po karmínových šutrech. Chudák Fiesta byla do této chvíle bez škrábance. Divoký osel na cestě k východnímu mysu si to šněruje po středové čáře.

13:00 Nejvýchodnější mys Evropy, nepočítáme-li evropskou část CCCP. Turecká vlajka nad hlavou a průzračná voda pod špičkami bot pro ošklivé trekařky. Terko, ten tvůj datový roaming pro musulmanskou říši nemá chybu. To byl dobrý deal!!! Po třech dnech na messengeru jsem na 10MB. Elektrokotel v Nedvajzu jde pořád ovládat pouhým prozvoněním.
Při zpáteční cestě hledáme na písečné pláži želvy. Všechny utekly a někam se dobře schovaly. O kousek dál u dědouška, co pořád ještě pletl modrý provaz pod dohledem svého osla, jsme na kráteru uprostřed asfaltky asi prorazili pneu. Po chvíli, co trvalo nalezení rezervy, sykot ustal a s poloprázdnou gumou a prohnutým ráfkem krokem pokračujeme po severním pobřeží k dočasnému domovu. Ten je tam, kde je hřeb na který lze pověsit slamák. Na protější straně policejní hlídka. Hadín k ní zamíří přes plnou čáru, nasimuluje odepínání neexistujícího pásu a vystupuje tak trochu za jízdy bez zařazení parkovací brzdy. Oba bobíci jsou z toho tak konsternováni, neúspěšně se snaží zachovat zdání důstojnosti a ukrýt smích v dlaních, neschopni ani zasalutovat. Posílají nás do asi 15km vzdáleného městečka, kde by mohl být pneuservis. Odmítají ale nažhavit sirénu a jet před námi jak by to určitě udělali naši. První service Pirelli. Osazenstvo světí siestu popíjením kávy ve vedlejším baru a úspěšně nás sklí. Vyšlou klučinu, aby pneu alespoň dohustil. Hledá botky. Bezdušovka uchází dál. Až dvě dobře mířené rány otcovy velkým kladivem opravu dokončí, vše k dobrému se obrátí. Odmítnou dokonce nabízený peníz. Platíme tedy úsměvem, tou nejtvrdší měnou.

Místní divoké ovce připomínají spíše lamy jihoamerické. Kozy s pokroucenými rohy, jako ty v horním Mustangu.

Rady pro bezdomovce. Každý pátek od 4:30 dost dobrá snídaně v hotelovém komplexu Acapulco bez ostrahy.

9.11. 2016 středa. Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a ptactvo, kteréž by létalo nad zemí pod oblohou nebeskou! I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi!

I byl večer a bylo jitro, den pátý.

Stále není jasné, kde navečer složíme svoje staré kosti, neb to nevědí ani balíčkáři z autobusu, ani soudruzi z bývalého NDR v umělohmotných jupkách o ovodu 135 cm nejméně.

7:45 snídaně – nutno se napojit jako ťava egyptská do zásoby na celý dlouhý den, vše do hrbu uschovat.

9:00 cestou do Nikósie míjíme kolonu třiapadesáti obřích traktorů a doprovodných vozidel manifestujících podporu svému diktátorovi právě likvidujícímu opozici podle bonmotu Charlese Bukowského: „Rozdíl mezi demokracií a diktaturou je v tom, že v demokracii nejdřív volíte a pak posloucháte rozkazy, zatímco v diktatuře neztrácíte s volbami čas.“
Donald prý vyhrál volby. To bude mít Sťopík radost. A s Putinem to bude povedená trojka, možná vezmou do party i Miloše. Není asi ku škodě umět si najít na každém průseru něco pozitivního. Například epizoda Trumpova vládnutí, tvrdě a nekompromisně prověří bezpečnostní mechanismy demokracie ve Spojených státech, novodobé kolébky demokracie a to není vůbec k zahození ani na škodu. To na té druhé straně po čertech chybí.

Čtvrté město od některého sta let vzešlo, jménem Nicosia, v znamenitě rozkošném místě, při vrších úrodných a vinicemi dobrými osazených, z kterýchžto víno má tu vlastnost, že když se 6 neb 7 let chová, v bílou barvu se obrátí, a jest silnější nežli u nás mnohé pálené, a kdo je chce píti, musí devětkráte více vody, nežli jest vína, přidati. V tom městě za křesťanského panování byla královská stolice, slavný dvůr, a nejpřednější všeho království páni v něm bydleli. Nyní jest v moci turecké, jsouc od nich velikou silou a útokem dobyto léta 1570. a lidé v něm postížení, urození i neurození, všickni bídně pobiti byli. V tom městě někdy ukazovali hrob na velikého muže, 12 pídí zdýlí, 7 zhloubí, 5 zšíří a 1 ztlouští, všecek z drahého jaspisového kamene udělaný, v kostele sv. Sofie; o němž se píše u nich, že jsou jej za času živobytí Krista pána dělali a k jeho pohřbu přistrojili, když slyšeli, že ho Židé ukřižovati dali; nemajíce Cyprští k tomu žádné příčiny než tu, že o jeho divích a zázracích mnoho slýchali. O tom hrobu na ten čas nic se neví, kde jest se poděl. Nedaleko od Nicosie jest vysoký vrch, slove Vrch křížový. Na tom vrchu, dokud ten ostrov křesťané v své moci měli, byl kostelíček od sv. Heleny, císaře Konstantina Velikého mateře, vystavený, kteráž když tři kříže, totiž Krista pána a dvou lotrů, jednoho na pravici a druhého na levici ukřižovaných, v Jerusalémě v zemi zasypané našla, a tudy domů do Constantinopole jedouc tam se zastavila, líbilo se jí položení toho vysokého vrchu, tak že tu ten kostelík dala stavěti, a do něho kříž lotra na pravici postaveného, s kusem malým pravého kříže Krista pána oddala, aby tu chován byl, jakož pak po ten čas, dokud jej křesťané měli, vždycky se tu choval; ale nyní neví se, kam jsou jej Turci poděli, než jsou pamětníci, kteříž jej na větším díle stříbrnými plechy obložený vídali. A tak snad pro lakomství od Turkův polámán a rozházen jest...
Harant Kryštof: Cesta z Království Českého do Benátek, kapitola 11.

13:30 průchod skrz zelenou linii, modrými přilbami hlídanou. Pytle s pískem s fugami střílen chrání i kafetérii. Čtyři pohledy v trafice dostáváme, nemaje drobných, opět zdarma, jako „gift“ od paní prodavačky v černém hábitu, krapet korpulentní. Evička neodolá jedněm tyrkysovým pantalónům v tržnici. Chápu, to prostě nešlo a doma na statku budou koukat s otevřenými chlebárnami na tu krásu. Foto řezníka nebo spíš pekaře. Had se opět ztratil. Nalezen až u pasové kontroly s černým netopýrem na hlavě, co vyfasoval při směně ve směnárně a pět minut to s námi vydržel.

14:30 kovotepec stříbra, muzeum tepichů, dvě mešity přestavěné s citem z gotiky, u pravého košer Řeka řecké kafe.

Aladinky dobrý, paní moc malá.“ Prodavač ve staré tržnici.

Pak ještě Evička stíhá rozplakat kámoše malíře zátiší s modrými dveřmi, na igelitu a nenechala mu vydělat. Na rozdíl od vedlejšího krcálku stříbrotepců. „Vybíráte kolegyně před špatným krámkem, ten není můj!!!“ Na řecké poště neměli naštěstí známky s Milošem, ale ty jejich byly krapet velký, o málo menší než celá čumkarta. Pan poštmistr nám názorně předvedl jak je kus přehnout na lícovou stranu, by nepřekryla celou adresu Aničky Bogo. Dojde jí to snad i s poštmistrovými slinami. Načež společné dílo vhozeno do červené koloniální popelnice s hrdým nápisem POST, stejné jako byly ty na čajových plantážích pana Liptona, na Cejlonu. Ještě několik postraních uliček převážně cechu truhlářského, končících až u samé zelené linie, hradbou z kanapátek a pytlů s pískem. Řádně zuti v několika mešitách. Před vstupem umývárny nohou jako v Istanbulu. Do tureckých lázní jen na kukačku. Čas neúprosně kvačil a Had už někde čekal zase u Turků, snad někdy příště jako k míjenému frizérovi. Nazpět poklusem kolem karavanseráje podobné té, co jsme v ní spali v Gyantse.

Arabský holky zdůrazňujou svoji skrývanou ženskost, až kam to jde.

10.11. 2016 čtvrtek. Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak. I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré. Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi. Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm. Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak. A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré.

I byl večer a bylo jitro, den šestý.

Hotelový komplex Acapulco (pro následovníky, kteří asi nebudou, je to i supertajné heslo na WiFinu).

7:00 budíček, 7:30 sraz na snídani. Opulentní je slabé slovo.

Na lustrech to lustruje hejno vrabčáků. U nohou stolů zazobaných stolovníků snídaňové sekce loudí smečka Eduardů. Kypr je totiž, jak bylo zmíněno na úvod, ostrovem koček. Ta včerejší Karavanseráj měla od té na Hedvábné stezce navíc ještě jeden štok a modlitebnu uprostřed dvora. Vše provedeno v pískovci v barvě písku saharského. Na ochozech dnes jen stánky trhovců s mýdlem z olivového oleje, s háčkovanými dečkami i s pokrývkami hlav starců. Na nádvoří dole stolky kavárníků.

Hadín má již pro tento týden kočování dost a tak jej necháváme v kasinu.

12:30 zbytek výpravy vyráží pro změnu na mys nejsevernější. Poslední tři kilometry kamenitou cestou již po svých, až pod rezavý maják. Na samém konci opět ostrůvek spojený s pevninou skalnatou, jak smirkový papír hrubou šíjí plnou vymletých hrnců, jako jsou v Šumavské Vydře, tady při odlivu těsně pod hladinou, omývanou z obou stran vlnobitím.

11.11. 2016 pátek. A odpočinul ON v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl konal.

I byl večer a bylo jitro, den sedmý.

S talířem černých oliv v teřichu jsme včera večer uléhali, se stejně plným sedíme svorně všichni tři u snídaně. K tomu popíjejíce strašně černej a hořkej čaj. O dobré dvě hodiny později public busem k pevnosti do Girne za směšných 2.50 těch jejich šestáků chechtáků nebo finďárů, nebo čím se tu vlastně cáluje. V pevnosti vrak nejstarší lodi ve Středozemním moři s honosným názvem Kyrenia.

Malé odbočení, na vysvětlenou. Ta žena v požehnaném stavu, na které je toto vše naškrábáno, je Někým stvořena v malbě let dřeva piniového na sedmé schodnici mnohatisícovým našlápnutím při stoupání do prvého štoku do komnaty Dogu Binalari obraného hradu Kyrenejského, na ochoz ze kterého lze nahlédnout do útrob tři tisíce let starého vraku škuneru vezoucího amfory s vínem a olejem, které ale nikdy dovezeny nebyly špeditérem adresátovi svému.

Nahoře na navigaci ve starém přístavu lákají naháněči hospodských na lobstry. Nás nedostali neb míříme až na samý konec kamenné zábrany proti vlnobití až k majáku na dva chleby od snídaně a jedno červené jablko.

13:00 uprostřed starého přístavu molo s prohnilými prkny, kterým se naštěstí všichni turisti vyhnuli. O mnoho lepší a decentnější upozornění nežli cedulka zákaz vstupu nepovolaným, tj. všem kaštanům krom nás. Vousatí Hemingwayové a jeden Řek Zorbas opravují svoje prohnilé kocábky vytažené na břeh. Všude to voní laminátem. Kupy vyhozeného ostění, prken teakových, jedné závěsné police na sklenky z nějakého lodního baru. Spousty starých zauzlovaných uzlů lodních lan a úvazů. Dvě turecké kávy na ještě neopravené opuštěné horní palubě. Na pravoboku na bedně od piva dva mosazné lodní šrouby, prý k mání ale do letadla se nevtěsnají. David Hemmings z našeho kultovního filmu „Blowup“ z šestašedesátýho by nebyl taková měkota a určitě by je do kufru nějak vmáčknul. Stará pražírna kávy v jedné postranní uličce voní po celém přístavišti. Evička, co lehce otevře každou vinnou lahev nůžkami, zručně vydlabe špunt jako dřevomorka, vypráví, jak ji po sedmé nevzali na UMPRUM, ač zvládla nejlépe talentovky a tak v sedmdesátém devátém vzala roha a zdvihla krovky směr Paris. To Vám říkám krapet se závistí, neb jsem k takovému kroku, u nás doma nezřídka diskutovanému, nenašel nikdy dost odvahy.
Pak následovala šňůra neuvěřitelných událostí, o kterých už Vám musí povyprávět sama.

12.11.2016 sobota.

I byl večer a bylo jitro, den osmý. Inspirace knize Genesis došla.

11:20 letiště Vaška Havlů, Praha

Nikdá předtím a natuti, už nikdy více.
Dost z toho všeho na jednoho padá takovej ňákej divnej, zvláštní smutek.
Z toho „all inclusive“, včetně lidské malosti. Nebetyčné arogance, potažmo hlouposti a omezenosti peněz, nebezpečně snížené hladiny, hranice empatie. Z nadutosti a marasmu nezaslouženého blahobytu. Těch, co se narodili ve zlaté evropské kolébce. Těch, co z prohry nebo neúspěchu dycinky viní všechny kolem, jen ne sebe.
Namnoze dost figurantů takovýho života by si zasloužilo zvěčnit v Eviččin bronz.
Figuru by na to pohříchu měli.
Stejně jako tenhle Řek Zorbas, co právě záplatuje svůj škuner a určitě nejídá u prohejbajících se stolů, jako my po celej ten právě prošlej tejden.
Ve figuře to ale určitě není.
Krapátko by mu mohli závidět!

deník

skicák Eva

pohled Terce, Kytce a Aničce

SMS komunikace na pozadí.

mapy:


ORTELIUS
MERCATOR
HONDIUS
PEETERS
CLUVER
George Wakeman Drummond 1754
Nikosia

předjezdci:

Literatura doporučená:

Voldřich Prefát z Vlkanova, 1523-1565, kapitola 12, str. 86: Cesta z země České a to z města Prahy do Benátek a odtud potom po moři na Kypr a až do Palestyny, to jest do krajiny někdy Židovské, země Svaté, do města Jeruzaléma k Božímu hrobu, kteroužto cestu s pomocí Pána Boha všemohoucího šťastně vykonal Voldřich Prefát Vlkanova léta Páně MDXXXXVI. 1546, vydání od Karla Jaromíra Erbena z roku 1854. Dílo ne nepodobné tomu následujícímu, od Haranta Kryštofa, člověka krásně renesančního. Že jde vlastně o dílko až podezřele jedno jediné, toto Cimrmanovské tajemství zůstalo až doposud neodhaleno i když jsou oba tyto cestopisy vždy těsně vedle sebe citovány v desítkách prací diplomových. Nutno doprozkoumat. :)

Harant Kryštof, 1564-1621, kapitola 10. a 11: Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii, L.P. 1598 v kapitole 39. O spůsobu starého města Jerusaléma, jaké bylo od počátku v své celosti a slávě, prvé nežli je Římané dokonce vybojovali a zkazili; což se brzo po na nebe vstoupení Krista pána stalo.
Jeho registrum aneb ukazovatel, takový rejstřík bez stran. Hledejte:
Cyprská země těla mrtvá teprv v sobě trpěti počala od Erica II. krále Dánského.
Cyprských skvostnost.
Cyprské kovy.

Lawrence Durrell: Bitter lemons https://en.wikipedia.org/wiki/Bitter_Lemons

Rejstřík:

Limassol