ZUZANA BOEHMOVÁ: DOPIS Z AMMÁNU

Máme tu i gay bar

Pardon, pardon, zdrželi mě izraelští vojáci, větší buzerace než obvykle, dneska to fakt přeháněli, asi jak se blíží ramadán,“ omlouvá se mladá palestinská profesorka, když doráží s dvouhodinovým zpožděním v tričku a džínech, bez možnosti převléknout se do saka, na seminář v Ammánu. Z Betléma, odkud pochází, je to asi sedmdesát pět kilometrů. Cesta jí trvala čtyři a půl hodiny. „To nic není, nám to minule přes izraelské kontroly trvalo snad osm hodin,“ postěžuje si její starší kolegyně, gynekoložka a odbornice na ženské zdraví, která přijela z palestinského Ramalláhu. Malá pauza za účelem nadávání na poměry – a pokračujeme v programu.
Všímám si, že ona profesorka má na ruce malé tetování, na které se jí po pár dnech zeptám. Rozmohla se tahle móda mezi Palestinci? „Jasně, tetování má teď kdekdo. A taky piercing,“ vysvětluje. Piercingové salony jsou v Jordánsku taky populární, potvrzuje pár dam z Ammánu.
Cílem našeho setkání je připravit podklady pro možnou revizi a modernizaci služeb v regionu v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví pro věkovou skupinu od patnácti let, i pro ty, kdo žijí v uprchlických táborech. Na tom se debata několikrát zasekne, protože je potřeba vždy ozřejmit, zda je momentálně řeč o palestinských uprchlících v Sýrii, nebo o těch v Jordánsku, o vysídleneckých táborech na palestinském území, nebo o „nových“ uprchlících ze Sýrie, z nichž je podle odhadů skoro polovina mladší patnácti let. Nejde tady jen o to, aby mladí lidé věděli, jak předcházet otěhotnění teoreticky, ale také o to, aby existovaly služby a místa, kam se nebudou bát jít, když je někdo sexuálně zneužije. Třeba z obav, aby se nerozkřiklo, že určitě sexuálně žijí před svatbou, a aby pak v důsledku takového nařčení rodiče nebrali své dcery na potupné testy panenství. Na jednu stranu se v Ammánu dá pít alkohol, v mnoha čtvrtích města a hlavně v hotelech a mezinárodních restauracích jsou mladé ženy oblečeny spoře. Ale když probíráme s Jordánci možnost testovat na středních školách, jestli teenageři rozumějí tomu, co je sexuální napadení nebo jaká antikoncepce je v zemi k dispozici, tak tvrdě narážíme. Za pár hodin mě ale místní ujišťují, že Jordánsko je úplně jiné než zbytek arabských zemí v okolí: „Máme tu i gay bar! Jeden.“
Onen gay bar nejraději navštěvují cizinci, kterých je tu v poslední době víc a víc, protože bezpečných měst v regionu výrazně ubylo. Mezinárodní organizace z Damašku či Bagdádu se všechny stáhly sem, a zejména Američanů je tu až komicky moc. Jsou tu povětšinou dobře snášeni. Na pravidelnou hodinu jógy v angličtině dochází každý týden šest mladých Američanek, všechny pracují v CIA, a o všech se to, podle slov jejich kolegy, v komunitě expatů ví.
Vyzbrojena novou informací o existenci gay baru, ve kterém dlužno podotknout sedí i pár Jordánců, se ptám, jestli se v regionu mluví také o tom, že oběťmi sexuálního násilí můžou být kromě dívek i chlapci. „Samozřejmě, statistiky to potvrzují,“ řekne ammánská kolegyně. Ale mluvit o tom veřejně se rozhodně nedá, dodává.
Někteří lékaři v regionu zachraňují životy dost netradičním způsobem. „Když ke mně rodiče přivedou neprovdanou dceru,“ přiznává jedna z gynekoložek, „soustředím se na svou odpovědnost k pacientce a prioritou je pro mě její bezpečnost.“ Když je zpochybňováno panenství svobodné dívky, tak po testech v ordinaci rodičům vždy řekne, že je panna. Ale takhle to prý dál nejde. „Potřebujeme osvětu nejen pro mladé lidi, ale taky pro jejich rodiče,“ shodují se všichni přítomní arabští experti. „A potřebujeme vlastní kapacity.“
„Nerada to říkám, ale zákony a medicínské normy jsou mnohem lepší v Izraeli, stejně jako jejich sociální politika,“ zaznívá pak od palestinské gynekoložky. Když není zbytí, posílá prý mladé holky, které někdo znásilnil, na potrat do izraelských nemocnic v Jeruzalémě, pokud se pro ně tedy podaří vyřídit povolenka. Pak se zase na semináři chvíli nadává na to, jak je těžké dostat se přes checkpointy v Izraeli, hlavně když je to nejvíc potřeba. Po krátké pauze pak zase pokračujeme v programu.

Autorka pracuje jako konzultantka na mezinárodních rozvojových projektech, žije v New Yorku.