mapa z Madaby, za kterou asi hlavně jel Hadík

Mozaiková mapa ve své dochované části znázorňuje území od Sebastie na severu k nilské deltě na jihu a od Středozemního moře k východní Moábské poušti. Mimo jiné výtvarně zpodobňuje Mrtvé moře se dvěma čluny, několik mostů (či spíše klád na přidržování se při brodění) spojujících oba břehy Jordánu, usmívající se rybu, plující do Mrtvého moře a vracející se zamračenou, lva (téměř zničeného v době ikonoklasmu) lovícího gazelu na poušti, Jericho obklopené palmami, Betlém a další křesťanská biblická místa. Mapa mohla částečně sloužit jako orientační pomůcka poutníkům do Svaté země. Všechna sídla jsou opatřena popisky v řečtině. Tyto popisky mají souvislost s Eusebiovým Onomastikonem (z let 326 – 330), zřejmě z něj přímo autoři mozaiky čerpali. V kombinaci čelní a ptačí perspektivy je ukázáno zhruba 150 měst a vesnic i se jmény.

Největší a nejpodrobnější částí je zobrazení Jeruzaléma, ve středu mapy. Mozaika jasně ukazuje množství detailů Starého Města: Damašskou bránu, Lví bránu, Zlatou bránu, Sionskou bránu, Kostel sv. Hrobu, Davidovu věž a Cardo Maximus. (Jen není jednoznačně zřejmé místo Chrámové hory. Ta byla v této době nejspíše pustá, zanechaná jako symbol naplnění Ježíšovy předpovědi zničení Chrámu.) Toto detailní zachycení městské topografie dělá z mozaiky klíčový zdroj informací o byzantském Jeruzalémě. Také unikátní je podrobné zpodobení měst jako je Neapolis (Šechem, Nábulus), Aškelon, Gaza a další. Prakticky každá vesnice má osobité ztvárnění.

Toho roku konečně vykopány na břehu Mrtvého moře zbytky Gruzínského kláštera znázorněného na této mapě jako Až-Dot-Jam. Tam objeveny Byzantské nápisy v několika modifikacích, a to i s Gruzínským datováním. Viz. reportáž na Rádiu Vltava.