Samuel je na smrtelné posteli. Celá mišpoche se shromáždila kolem něj. Zahrnuje ho milými slovy, vzpomínkami, útěšlivými řečmi. Samuel je občas při vědomí, občas zase ne - když tu najednou ho něco skoro přivede zpátky k životu. Nezvykle silným hlasem zvolá na svoji manželku, kterou nevidí u svého lože: "Barbaro, co to cítím? Co je to za libou vůni?" Barbara přijde k jeho loži, se slzami v očích, a vysvětluje: "To je, Samueli, ten můj jablečný štrůdl a mákem, ořechy a medem." Samuel se skoro vztyčí v posteli: "Ach, ty jsi zlato, já ještě naposledy ochutnám tu tvoji vyhlášenou pochoutku!" Barbara na to smutně: "Samueli, je mi líto. Ten štrůdl je až na potom."
Vede Mojžíš vyvolený národ z Egypta, na novém místě se jich ptá: "Tak co, zůstaneme? Líbí se vám tady?"