Masada: 10 000 vojáků

Hledáš-li poutníku jedno z nejpozoruhodnějších a nejdojemnějších míst v Izraeli, neměl bys vynechat při svém putování pevnost Masada. Narazíš na ní při cestě podél Mrtvého moře, jen několik kilometrů od osady En Gedi. K její návštěvě doporučuji si přivstat, protože výheň slunečních paprsků, je přímo pekelná. Zvláště chystáš-li se vydat na vrchol "Hadí stezkou", jejíž zdolání ti nebude trvat více jak hodinku a umožní vcítit se do kůže dávných obyvatel, stejně jako dobrovolníků, kteří zde v 60. letech prováděli vykopávky.
Tito dobrovolníci byli nuceni, každého dne i několikrát podstoupit tuto nelehkou cestu. Odměnou za její zdolání ti bude fascinující pohled na třpytivé, lehce zelenkavé Mrtvé moře, jehož okolí je protknuté wadis (vyschlými řečišti) jak bavlnka táhnoucí se bludištěm. A stihneš-li k tomu východ slunce nad překrásným pohořím Jordánského pohraničí, nebudeš jistě zklamaný.
Pro více pohodlné jedince je zde lanovka, za návštěvu určitě stojí i nově vybudované atrium s muzeem, kde ti zdarma promítnou kratičký film o historii, architektuře i samotném životě na této hoře. Chceš-li ušetřit, vstupenky se prodávají v budově. Budeš-li se však držet na pravo od oázy nikdo zde vstup už nekontroluje a pevnost je otevřena prakticky 24 hodin.

Ohlédnutí
Masada se nachází na 400 metrů vysoké hoře s plochým vrcholem a hlubokými srázy podél celého obvodu a je "téměř" nedobytná. Osídlena byla už ve 2. století př.kr. Svoje nedobytné opevnění zde však vybudoval až král Herodes ve 40. letech našeho času. Později zde měla sídlo římská posádka, ale během povstání zélotů, proti římské okupaci, byla jako první obsazena 960 muži, ženami a dětmi. Ti zde díky velkým zásobám obilí a důmyslnému shromažďování dešťové vody, jejichž nádrže bys neměl vynechat při své prohlídce, mohly přečkat roky obléhání.
Smutnou, tragickou, ale i hrdinskou atmosféru dávné doby je zde pod žhnoucím sluncem cítit i dnes. Díky vykopávkám, můžeš obdivovat překrásné mozaiky, se vzory větví oliv, vinné révy a jabloně. Rekonstruované obvodové zdi, včetně lázní a synagogy.
Pohlédneš-li dolů, naskytne se ti neuvěřitelný pohled na tábořiště 10 000 Římských vojáků, kteří po tři roky Masadu obléhali a drželi v obklíčení. Když zjistili, že je nemožné nechat její obyvatele vyhladovět, začali budovat na západní straně obrovskou hliněnou rampu podepřenou kmeny stromů. Když potom Římané v roce 73 stoupali za světel hořících loučí s beranidly vzhůru, zjistili zéloté, že se blíží jejich konec. A než aby muži padli do otroctví a ženy byly znásilňovány před svými dětmi, radši zvolili hrdinskou, dobrovolnou, hromadnou sebevraždu.
Dokonce i Římané, kteří následujícího dne pobourali hradby pevnosti, museli obdivovat jejich statečnost! I proto Masada neustále vyvolává v dnešních obyvatelích emoce a stala se symbolem židovského utrpení a odvahy. Proto také zde každoročně probíhá ceremoniál vojenské přísahy, kde mladí vojáci přísahají : MASADA JIŽ NESMÍ NIKDY PADNOUT!

*****
Citováno z řeči Elasara Ben-Jaíra v předvečer pádu Masady:

Vy, udatní mužové,
Již dlouho je pro nás uzavřenou věcí, že ani Římanům, ani nikomu jinému se nepodřídíme, nikomu kromě boha, protože on je jediný spravedlivý a řádný pán nad lidmi.
Dnes ale věci došly tak daleko, že své rozhodnutí musíme změnit v činy, nechceme-li nás samotné přivést do hanby, v níž bychom se stali otroky a sluhy, v níž bychom trpěli strašlivá muka, padnuvše do rukou Římanům. Tak, jak jsme jako první zvedli zbraně proti jejich panství, tak jsme dnes posledními, proti nimž mohou ještě bojovat.
V mých očích nám všemohoucí projevil neobyčejnou milost, když nám dopřál ukončit život slavně a svobodně, což našim ubohým předchůdcům dovoleno nebylo, když proti vší víře podlehli. . .
Nám všem je dnes jasné, že se zítra ocitneme v moci nepřítele, ale ještě dnes se můžeme svobodně rozhodnout a zemřít slavnou smrtí mezi svými nejbližšími. Tomu nemohou naši nepřátelé zabránit, jakkoliv si osobují právo rozhodovat nad našimi životy.
Porazit je v boji nám sice nebude dopřáno. Ale naše ženy mohou zemřít, aniž by byly nepřáteli zneuctěny, naše děti mohou zesnout, aniž by musely okusit trpký úděl zotročení. Mé děti! A po jejich konci my sami uděláme poslední milosrdnou službu smrti. Zachování svobody, to nám bude nejkrásnějším pomníkem!
Ale ještě předtím celý náš majetek a pevnost Masada odevzdáme ohni. Římané budou jistě vztekem rozezleni, když se budou moci zříci toho, že jim naše životy nepadly do rukou, a ještě jim unikne kořist. Jen zásoby jídla, pravím, jim ponechte, aby i po našem skonu viděli, že jsme nehladověli a nepadli za oběť hladu, ale že jsme od samého počátku rozhodli ke svobodné hrdinné smrti před otroctvím.
Ubozí mladí mužové, jejichž tělesná síla by byla vystavena ohromnému utrpení! Ubozí starci, kteří by přes své stáří museli snášet muka! Každý by se musel dívat, jak jeho žena umírá, jsouc přitom znásilňována, jak jeho dítě volá otce, jehož ruce jsou spoutané okovy.
Ne! Dnes ještě jsou tyto ruce volné, ještě drží meč, ještě nám mohou být nápomocny při ušlechtilém činu!
Ne pod krutou rukou nepřítele nezemřeme, ale svobodně se svými ženami a dětmi se se životem rozloučíme!
*****
David Zeman (soutěžní příspěvek)

http://www.bedekr.cz/texty/943.html