Paichlové nebyli prvními Čechy a dokonce ani prvními Plzeňany, kteří vcestovali do Svaté země. Přemysl prohlížel naši literaturu a našel mnoho těchto cestovatelů do míst dnešního Izraele v dobách skoro před tisíci léty.
Snad prvního věhlasného cestovatele do Svaté země z doby před rokem 1092 uvádí už Kosmas pražského kanovníka Jindřicha Zdíka, zvaného Osel – Asinius.. Ten nešel ještě před první křižáckou výpravou za osvobození Božího hrobu a do svaté země Palestiny sám, ale se lžibiskupem Rotpertem z Uher . Zdík po návratu z Palestiny se stal moravským biskupem a svou pouť do Jeruzaléma vykonal v r.1137 podruhé a tam pobyl celý další rok. Jeho turistická krev ho pak přivedla do služeb knížete Soběslava II. a Vladislava. II , v nichž navštívil Řím, Řezno, Ulm, cestoval do Pomořan a Štětín, kde 25. června 1150 zemřel..
Ve druhé kruciádě se výpravy účastnil dokonce český kníže Vladislav II, se svými příbuznými Jindřichem, Spytihněvem a více šlechtici.Mezi nimi byli i Drslavici.
V druhém kruciádě navštívil prý Svatou zemi asi i Drslav, kastelán ve Staré Plzni, i několik jeho příbuzných.
Česká šlechta se pak podílela i na třetí křížové výpravě (1189 – 1192) pod vedením Přemyslovce Děpolta II, Tehdy zde padl Oldřich, syn Drslavů.
V té době sem jel i Přemyslovec Hroznata, zakladatel kláštera tepelského a chotěšovského.Ten tam ale prý nedojel .
Jan z Lobkovic (1450-1517) vydal prý knihu „ Putovanie L.P.1483 k božímu hrobu vykonané, Je chována v rkp z r. 1515 v UB, otiskl ji prý Čelakovský 1834 a Strejček 1902
S cestováním měly spojení také už jeruzalémské organizace, starající se jako kanceláře cestovního ruchu, byť pod matoucími názvy zbytků bojových rytířských řádů. Křížové výpravy sice skončily v r. 1291 , ale Svatá země ještě mnohem později poutala pozornost cestovatelů, jak můžeme usuzovat podle žádosti Karla IV., který r. 1354 žádal papeže o svolení cest poutníků do Svaté země. O pět let potom o totéž žádal Dětřich z Jindřichova Hradce a Petr z Rožmberka pro 6 poutníků. o totiž svolení podobných žádostí udává nám J. Kunský ve své knize Čeští cestovatelé
Do Svatě země a na střední východ putovali nejen římští katolíci, ale později i Čeští bratří..Z východních Čech to byli např. 4 členové bratrské jednoty, kteří spolu došli v r. 1491 až do Cařihradu. Nejznámější z nich se stal bratr Martin Kabátník z Litomyšle, který v r. 1491 dále putoval přes Damašek, Jeruzalém až do egyptské Káhiry. Celou knihu „ Czesta z Czech do Geruzalema a Egipta“.. o tom napsal po 10 létech . Ta byla vytištěna později ještě mnohokrát..V Plzni byla vytištěna v r. 1498 pod názvem „Traktát o zemi svaté,. . .“ O tom napsal někdy po roce 1500 dokonce podle svých záznamů i cestopis o „Rozličných Zemij, Kragin, Mest a způsobů gegich a také obyčegow lidij “ Byla to cesta dlouhá, sám autor ji odhadl na 900 mil, ale později se potvrzovalo, že byla mnohem delší. Do Palestiny se putovalo i v pozdějších stoletích a záznamy jejich cestopisů byly dlouho vydávány jako novinky. .
Kniha Martina Kabátníka ( + 1503), „Cesta z Čech do Jeruzalema a Egypta“ se jinde uvádí z r. 1492, jako rkp. Je prý v knih.kap. asi z r. 1500, tisk 1542 , později ji prý vydal Prášek 1894.
Další traktát o zemi Svaté psal i syn bohatého pražského patricie Oldřich Prefát z Vlkanova (1523 – 1565) v názvu svého díla „Spis o nových zemích a novém světě, o němž jsme prve žádné známosti neměli“, jinak zvaný jako „Traktát o zemi svaté“. Ta je pro nás ještě zajímavější, protože ji vydal v Plzni tiskař Mikuláš ,zvaný Bakalář, vlastním jménem Štětina. V r. 1489. Prefát putoval z Prahy na koni do Benátek a pak čtyřistěžňovou plachetnicí přes Korfu, Zakynthos, Krétu a Kypr do Jaffy a dále na oslech až do Jeruzaléma a po Palestině. Na zpáteční cestě navštívil i Řím, Anconu, španělskou Compostelu.
Jiná citace uvádí tento spis pod názvem, Cesta z Prahy do Benátek a odtud do Palestiny L.P.1546, (5,2 MB, formát.DJV), tisk poprvé 1563, nový otisk F,F.Procházka 1786O tomto spise jsou i jiné pochybnosti, protože je citován i od autora Martina Bakaláře Cesta do Jerualema,jím samým popsaná 1490“ ( viz cf. ČCM 1861)
Daniel Adam z Veleslavína 1545-1599, je uváděn také jako cestovatel do Jeruzaléma, dokonce prý o tom napsal 1592 spis „Vypsání města Jeruzalema “ pod latinským názvem ( z lat.Chr Adrichomia)Mezi dalšími cestovateli byl i Kryštof Harantem z Polžic a Bezdružic ( 1564 – 1621). Ten také už od mládí hodně cestoval ve službách knížete Ferdinanda Tyrolského, , táhl s českým vojskem do Uher proti Turkům za vlády Rudolfa II. M. Harant měl těsnější vztahy k Plzni, protože se v r. 1588 oženil s Evou Černínovou z Chudenic , která měla statek Touškově. Měl příbuzné v Plzni, kde vyrůstaly i jeho děti Když mu manželka zemřela v r. 1597, bylo to jedním z důvodů, aby se vydal na cesty po zemích východních, do Jeruzaléma, později i do Italie, Egypa,Kréty, Kypru Španělska a Portugalska. O tom sepsal svůj cestopis ve dvou dílech, které se staly vysoce uznávaným dílem české literatury. Spis vyšel několikrát pod dlouhým názvem „Putování aneb cesta z království českého do města Benátek a odtud po moři do země svaté, země judské a dále do Aegypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a sv, Kateřiny v pusté Arabii ležící“. Cestopisy byly vytištěny v r. 1608, znovu je vydal K.J.Erben v r. 1854-1866. Německý překlad od bratra Jana Jiřího Haranta z r. 1638 byl prý otištěn v r. 1678
Kryštof Harant prý v Plzni bydlel i po svém návratu z cest po Jeruzalémě a Egyptě. Bylo to v době, kdy v Plzni sídlel i Rudolf II. Po smrti svých dětí v Plzni přešel do služeb císaře Rudolfa V době plzeňského pobytu císaře Rudolfa se stal jeho oblíbencem a byl jmenován císařským komořím a byl přijat do panského stavu. I po návratu Rudolfa do Prahy.setrval v jeho službách císaře I pak znovu cestoval a po cestě do Španělska a Portugalska o tom napsal další cestopis.
1618 přestoupil ke straně podobojí, stal se komořím i radou Fridricha Falckého, a byl proto popraven na Staroměstském náměstí . Před svou popravou si trpce stěžoval na to, jak mu Pán Bůh na cestách v cizině vždy pomohl a nyní musí podstoupit smrt doma a. nevinen.
S Kryštofem Harantem cestoval do Svaté země a do Egypta cestoval i Heřman Černín z Chudenic (1576 – 1651).
Plzeň byla asi hrdá na svého měštěnína Pertolda Nuessela (Nysla, , Nusla..), zámožného zemana, majitele domu č. 3 / čp. 4/ dříve „U zlatého beránka“. Zde byl nejstarším majitelem Martin Bláha Nyssl, syn Pertolda Nussla, zámožného měšťana, který se r. 1385 vypravil na dalekou pouť k Božímu hrobu do Svaté země, když předtím rozdělil své jmění synům a pamatoval i na zřízení kaple v Křimicích. Risiko takových cest asi bylo dost velké, když před odjezdem nechal vyhotovit závěť, která je dodnes uložena na pergamenu v plzeňském muzeu.