Paichlové nebyli prvními Čechy a dokonce ani prvními Plzeňany, kteří vcestovali do Svaté země. Přemysl prohlížel naši literaturu a našel mnoho těchto cestovatelů  do míst dnešního Izraele  v dobách  skoro před tisíci léty.

 Snad prvního věhlasného cestovatele do Svaté země z doby  před rokem 1092  uvádí už Kosmas pražského kanovníka  Jindřicha Zdíka, zvaného Osel – Asinius.. Ten nešel ještě před první  křižáckou výpravou za osvobození Božího hrobu a do svaté země Palestiny sám, ale se lžibiskupem Rotpertem z Uher . Zdík po návratu z Palestiny se stal moravským biskupem a svou pouť do Jeruzaléma vykonal v r.1137 podruhé a tam pobyl celý další rok. Jeho turistická krev ho pak přivedla do služeb knížete  Soběslava II. a Vladislava. II , v nichž navštívil Řím, Řezno, Ulm, cestoval do Pomořan  a Štětín, kde 25. června 1150 zemřel..

Ve druhé kruciádě  se výpravy  účastnil dokonce český kníže Vladislav II, se svými příbuznými Jindřichem, Spytihněvem a více šlechtici.Mezi nimi byli i Drslavici.

V druhém kruciádě  navštívil prý Svatou zemi  asi i Drslav, kastelán ve Staré Plzni, i několik jeho příbuzných. 

 Česká šlechta se pak podílela i na třetí křížové výpravě (1189 – 1192) pod vedením  Přemyslovce Děpolta II, Tehdy zde padl  Oldřich, syn Drslavů. 

V té době sem jel i  Přemyslovec Hroznata, zakladatel  kláštera tepelského a chotěšovského.Ten tam ale prý nedojel .

Jan z Lobkovic  (1450-1517) vydal prý knihu „ Putovanie  L.P.1483 k božímu hrobu vykonané, Je chována v rkp  z r. 1515 v UB, otiskl ji prý  Čelakovský 1834 a Strejček 1902

S cestováním měly spojení také už jeruzalémské organizace,  starající se jako kanceláře cestovního ruchu, byť pod matoucími názvy zbytků bojových rytířských  řádů. Křížové výpravy sice skončily v r. 1291 , ale  Svatá země ještě mnohem později poutala pozornost cestovatelů, jak můžeme usuzovat podle žádosti Karla IV., který r. 1354 žádal papeže  o svolení  cest poutníků do Svaté země. O pět let potom o totéž žádal Dětřich  z Jindřichova Hradce a Petr z Rožmberka pro 6 poutníků. o totiž svolení podobných žádostí udává nám J. Kunský ve své knize Čeští cestovatelé

Do Svatě země a na střední východ putovali nejen římští katolíci, ale později i Čeští bratří..Z východních Čech  to byli např. 4 členové bratrské jednoty, kteří spolu došli  v r. 1491 až do Cařihradu. Nejznámější z nich se stal  bratr Martin Kabátník z Litomyšle, který v r. 1491  dále putoval přes Damašek,  Jeruzalém  až do egyptské Káhiry. Celou knihu „ Czesta z Czech do Geruzalema a Egipta“.. o tom napsal po 10 létech . Ta byla vytištěna později ještě mnohokrát..V Plzni byla vytištěna v r. 1498  pod názvem  „Traktát o zemi svaté,. . .“  O tom napsal někdy po roce  1500 dokonce podle svých záznamů i cestopis  o  „Rozličných Zemij, Kragin, Mest a způsobů gegich a také obyčegow  lidij “ Byla to cesta dlouhá, sám autor ji odhadl na 900 mil, ale později se potvrzovalo, že byla mnohem delší. Do Palestiny  se putovalo i v pozdějších stoletích a  záznamy jejich cestopisů byly dlouho vydávány jako novinky. .

Kniha  Martina Kabátníka  ( + 1503), „Cesta z Čech  do Jeruzalema a Egypta“  se jinde uvádí z r. 1492, jako  rkp. Je prý v knih.kap. asi z r. 1500, tisk 1542 , později ji prý vydal  Prášek  1894.

Další traktát o zemi Svaté psal i syn bohatého pražského patricie  Oldřich Prefát z Vlkanova  (1523 – 1565) v názvu svého díla „Spis o nových zemích a novém světě, o němž jsme prve žádné známosti neměli“, jinak zvaný jako „Traktát o zemi svaté“. Ta je  pro nás ještě zajímavější, protože ji  vydal v Plzni tiskař Mikuláš ,zvaný Bakalář,  vlastním jménem Štětina. V r. 1489. Prefát putoval z Prahy na koni do Benátek a pak čtyřistěžňovou plachetnicí  přes Korfu, Zakynthos, Krétu a Kypr do  Jaffy a dále na oslech až do Jeruzaléma a po Palestině. Na zpáteční cestě navštívil i Řím, Anconu, španělskou Compostelu.

Jiná citace  uvádí tento spis pod názvem, Cesta z Prahy do Benátek a odtud do Palestiny L.P.1546, (5,2 MB, formát.DJV), tisk poprvé 1563, nový otisk F,F.Procházka 1786

O tomto spise jsou i jiné pochybnosti, protože  je citován i od  autora Martina Bakaláře Cesta do Jerualema,jím  samým popsaná 1490“ ( viz  cf. ČCM 1861)

Daniel Adam z Veleslavína 1545-1599,  je uváděn také jako cestovatel do Jeruzaléma, dokonce prý o tom  napsal 1592 spis „Vypsání města Jeruzalema “ pod  latinským názvem  ( z lat.Chr Adrichomia)

Mezi dalšími  cestovateli byl i Kryštof Harantem z Polžic a Bezdružic ( 1564 – 1621). Ten také už od mládí hodně cestoval  ve službách knížete Ferdinanda Tyrolského, , táhl s českým vojskem do Uher proti Turkům za vlády Rudolfa II.  M.  Harant měl těsnější vztahy k Plzni, protože  se v r. 1588 oženil s Evou Černínovou z Chudenic , která měla statek Touškově. Měl příbuzné v Plzni, kde vyrůstaly i jeho děti Když mu manželka zemřela  v r. 1597,  bylo to jedním z důvodů, aby se vydal  na cesty po zemích východních, do Jeruzaléma, později i do Italie, Egypa,Kréty, Kypru Španělska a Portugalska. O tom sepsal svůj cestopis  ve dvou dílech, které se staly  vysoce uznávaným dílem  české literatury.  Spis  vyšel několikrát pod dlouhým  názvem  „Putování aneb cesta  z království českého do města Benátek a odtud po moři do země svaté, země judské a dále do Aegypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a sv, Kateřiny v pusté Arabii ležící“. Cestopisy  byly vytištěny v r. 1608, znovu je vydal K.J.Erben v r. 1854-1866. Německý překlad od bratra Jana Jiřího Haranta z r. 1638 byl prý otištěn v r. 1678

Kryštof Harant prý v Plzni bydlel i po svém návratu z cest po Jeruzalémě a Egyptě. Bylo to v době, kdy v Plzni sídlel i Rudolf II. Po smrti svých dětí v Plzni přešel do služeb císaře Rudolfa V době plzeňského pobytu císaře Rudolfa se stal jeho oblíbencem  a byl jmenován císařským komořím  a byl přijat do panského stavu.  I po návratu Rudolfa do Prahy.setrval v jeho službách císaře  I pak znovu cestoval  a po cestě do Španělska a Portugalska o tom napsal další cestopis.

1618 přestoupil ke straně podobojí, stal se komořím  i radou Fridricha Falckého, a byl proto popraven  na Staroměstském náměstí . Před svou popravou si trpce stěžoval na to, jak mu Pán Bůh na cestách v cizině vždy pomohl a nyní musí podstoupit smrt doma a. nevinen. 

S Kryštofem Harantem  cestoval do Svaté země  a do Egypta cestoval i Heřman Černín z Chudenic  (1576 – 1651). 

Plzeň  byla asi hrdá na svého měštěnína Pertolda Nuessela (Nysla, , Nusla..), zámožného zemana, majitele  domu č. 3 / čp. 4/ dříve „U zlatého beránka“. Zde byl nejstarším majitelem Martin Bláha Nyssl, syn Pertolda Nussla, zámožného měšťana, který se r. 1385 vypravil na dalekou pouť k Božímu hrobu do Svaté země, když předtím rozdělil své jmění synům a pamatoval i na zřízení kaple v Křimicích.  Risiko takových cest asi bylo dost velké, když před odjezdem  nechal vyhotovit  závěť, která je dodnes uložena  na pergamenu v plzeňském muzeu.