V polovině března došlo v centru Jerusalema, na rozhraní židovské a arabské čtvrti, k výbuchu. Bomba explodovala v autobuse č.8, který jel na pravidelné lince po hlavní třídě. Výsledkem byl zničený autobus a nejbližší okolí, několik mrtvých, včetně 2 amerických turistů, a mnoho zraněných. K atentátu se přihlásilo proíránské hnutí HAMAS. O měsíc a půl později jedeme my.

1. květen - den první

Přesně v půl sedmé ráno předjela před náš dům černá TATRA 613. Toť náš vládní odvoz na letiště. Společně s panem Škvorem a Jirkou nás čeká příjemná cesta v pohodlném autě řízeném jeho majitelem Kájou. V 7:05 h jsme na letišti. Brzy! Jsme první!! Těsně po nás přijíždí Karel. Ostatní se scházejí později. Vyprovodit nás přišli Ivan se Slávou. Myslím, že by hned jeli s námi. Asi v 8:30 h jsme všichni a odcházíme do "jámy lvové". U odbavení na nás čekají zástupci bezpečnostní agentury, kteří zjišťují informace o našich zavazadlech. Kdo je balil a kdy, kde byla do této chvíle a jestli nám někdo nedal nějaký dárek určený na převoz do Israele. Teprve po tomto rozhovoru smíme přistoupit k odbavení. Je to prý z bezpečnostních důvodů, speciálně kvůli bombám. Jak milé! V 9:00 h již sedíme v tranzitu a čekáme. Předpokládaný odlet v 9:40 h je posunut, údajně z technických důvodů, asi na 10:30 h. Důvody jsou však asi jiné, neboť lety do Tel Avivu nelétají zcela podle letového řádu. Vždy jsou nějaké změny, opět kvůli bezpečnosti. A tak čekáme a pijeme silné černé presso za 30,- Kč. Konečně v 10:30 h jsme vyzváni k nástupu do letadla. Východ A3 stojánka 19. Kolem je několik malých i větších letadel - AIRBUS A310, TU154 i ATR, my však jedeme letištním autobusem dál až k letadlu BOEING 737-500. Má 111 sedadel a rozhodně není zcela zaplněné. Let společnosti ČSA linka OK288 do Tel Avivu je v 10:40 h připraven k odletu a roluje směrem k runwayi. Na jejím začátku se kapitán Krč nezdržuje se zastavením, přidává plyn a v 10:50 h již nabíráme výšku a stoupáme do oblak. Letíme vstříc dobrodružství. Nad Evropou je zataženo. Letíme v letové hladině 10.100 m, rychlostí 760 km/h. Venku je -60(C a za 3 a 3/4 hodiny budeme v Tel Avivu, kde je nyní 36(C. Náš letový koridor vede nad Vídní, Budapeští, Bělehradem a ostrovem Rhodos. Krátce po startu dostáváme aperitiv dle přání. Nemohu porušit tradici, a tak objednávám whisky a pivo pro sebe i pro mamku. Pak následuje velmi dobrý oběd. Venku již svítí sluníčko a mraky se trochu roztrhaly. Jsou tedy vidět ostrovy ve Středozemním moři. Je to hezký pohled, avšak únava je silnější, a tak na chvíli usínáme. Zhruba ve 14:00 h našeho času nás kapitán letadla probouzí. Začínáme klesat!! Na Tel Aviv nalétáme od moře. Ve 14:26 h našeho, tj. 15:26 h zdejšího času měkce dosedáme na přistávací dráhu na letišti BEN GURION v TEL AVIVU. Výstup z klimatizovaného letadla ven, kde je nyní již 42(C ve stínu, není zrovna snadný. Stín nikde není !! Pak autobus, celníci, zavazadla a ven.

W E L C O M E to I S R A E L

Čeká na nás průvodkyně Rachel i autobus. V 15:55 h opouštíme letiště a jedeme do Youth Hostelu na ulici BNEI DAN. Tel Aviv je moderní přístavní město. Byl založen v r.1909 jako předměstí Jaffy. Brzy se však rozrostl ve velkoměsto. Od roku 1950 se užívá oficiální název TEL AVIV - JAFFA. Na ulicích je velice rušný provoz. Většina obyvatel zde jezdí vlastním autem, neboť hromadná doprava není příliš rozšířena. Na silnicích je to znát. Kolony stojících, případně pomalu se pohybujících aut na šestiproudé silnici jsou toho důkazem. Jedeme kolem jedné ze dvou železnic v Izraeli. Vede do Jerusalema. Náš první Hostel je pro nás velkým překvapením. Jsme připraveni na turistickou ubytovnu. Jsou to však dvoulůžkové pokoje s koupelnou a klimatizací . K dispozici jsou pomeranče, jablka a pitná voda. Je 16:45 h. Po zabydlení a velmi potřebné sprše, jdeme obě s Karlem a Járou na procházku. Jsme v přístavním městě, a proto chceme na chvíli k moři. Po delším hledání máme úspěch a nacházíme přístup ke Středozemnímu moři. Nejdřív se nám zdá studené, když si v něm smáčíme nohy nemaje plavky, ale je to jen první dojem. Brouzdáme se vodou až k molu, kde odpočíváme a kocháme se. Bahníme si jaká je to nádhera a ani se nám nechce zpět na večeři. Leč v 19:00 h je sraz, a tak je nutné odejít. Teprve při odchodu spočine náš zrak na dvojici sedící za námi v lehkém objetí. Ani by snad nevadilo, že to jsou asi 2 kluci, jako spíš to, že vedle jednoho z nich leží samopal otočený naším směrem.....!!! Úsměv nám lehce zmrznul na rtech. Je to naše první setkání s životem v této zemi. Loudáme se zpět a vstřebáváme první dojmy. Na konci cesty však musíme zrychlit, neboť jdeme pozdě. Obavy jsou však zbytečné, večeře se v 19:00 h nekoná. Dnešní večeře je totiž slavnostní. Vedení Hostelling International nám připravilo přivítací hostinu v salonku. Ovšem koná se až v 19:45 h. Vstup do salonku je impozantní. Stoly sestavené do čtverce a na nich mnoho talířků a příborů. Hostina začíná krátkým přivítáním s přípitkem israelským bílým vínem Emerald Riesling a pokračuje nekonečným jídlem. Jako předrkm jsou 3 druhy salátů - něco jako červené zelí, míchaný salát s rajčaty a okurkou, a zvláštní ananasový salát s majonézou. Další chod předrkmu je porce ryby v tomatě. Ryba se jmenuje Prince of Nil a je moc dobrá. Teď teprve přichází na řadu polévka. Je zeleninová a velmi hustá. Hlavní chod je nádivka, zvláštně upravené sladkokyselé mrkvičky, rýže a porce kuřete nebo skopového na česneku. K tomu všemu jsou stále na stole misky se saláty, které byly jako předkrm. Nebo to byla příloha??? Jsme z toho množství jídel a talířů či mističek zmatení. K tomu všemu nám stále dolévají víno. Je moc dobré, a tak se nebráníme. Již od předkrmu mám neodvratný pocit, že už toho víc sníst nedokážu. V jednu chvíli to už vypadá, že je konec. Ne, nikoliv !!! Ještě nás čeká zákusek z listového těsta a káva. Potřebovali bychom alespoň 4 žaludky. Ztrnule sedíme a nemůžeme vstát neboť při pouhém pokusu přepadáváme dopředu. Mezitím má krátký projev nejvyšší manažer Hostelling International. Mluví o programu naší dovolené a o tom, jak jsou rádi, že se nebojíme přijet sem v této, lehce dramatické, době. Udělají prý vše pro naší bezpečnost. Také nám trochu přibližuje židovský národ. Jsou jiní než my, mají jiné zvyky a jiný životní styl. Stačí však, když se budeme pozorně dívat a určitě je pochopíme. K dnešní hostině dodává, že to bylo jen malé přivítání, a že to hlavní (!!!) nás čeká v neděli v Jerusalemě. Valíme se pryč ze salonku. Z jídla se nám nedělá dobře. Jedeme na výlet do nočního Tel Avivu. Začínáme okružní jízdou. V jedné z mnoha úzkých uliček má náš autobus problémy. Nemůže se vytočit. Je to však snadné. Vystoupí 2 muži uchopí překážející zaparkované auto za zadní část a trochu ho odhodí stranou. Ó, jak prosté. Češi se ohromně baví. Židé jsou opravdu jiní. Zastavujeme na hlavním korze města a jdeme rozchodit večeři. Procházíme se okolo moře i velkých hotelů se zvláštní architekturou a pozorujeme zdejší život. Venku je hodně lidí, procházejí se, povídají si nebo sedí na zahrádkách kaváren a restaurací. Je teplá noc, ale my jsme příliš unaveni. Do hostelu se vracíme po 23:00h. Noc je příjemná, ale na chodbě je dlouho hluk.

2. kvetna - den druhý

Bohatá snídaně je v 7:30 h. Je zde všechno: káva, čaj, tousty, rohlíky, máslo, džem, sýr, ale i ryby, jogurty a corn flakes. Každý si může vybrat. Někteří si nevybírají, jedí prostě všechno. V 8:00 h odjíždíme do Tel Avivu. Projíždíme po korzu, kde jsme v noci courali, až do druhé části souměstí zvané JAFFA. Původní staré město bylo podle jedné z pověstí založeno již ve 2.tisíciletí před Kristem. Pověstí je však více a příliš se neshodují. Zastavujeme v OLD JAFFA PORT. Je zde stará pevnost, park, moderní památník a hezký výhled na Tel Aviv. MUSEUM of the JEWISH DIASPORA je naše další zastávka. Jsou zde znázorněny dějiny židovského národa, především židovských komunit žijících mimo území Israele. Jsou zde i makety světových synagog - např. z Alleppa v Sýrii, z Toleda ve Španělsku, ale i odkudsi z USA. Je tu i pražská synagoga, která je jednou z nejstarších na světě. Na oběd se vracíme do Youth Hostelu. Oběd je opět bohatý a je doplněn vínem. Tentokrát již víme, že s předkrmy se musí opatrně, aby zbylo místo na ostatní chody. Odpoledne jedeme na výlet mimo Tel Aviv do CAESAREI. Kdysi to byl přístav, který nechal postavit Herodes Veliký na počest císaře Augusta Caesarea. Nyní jsou to ruiny a vykopávky. O kousek dál je velmi zachovalý a stále funkční, amfiteátr. Hlediště má otočené směrem k moři a má skvělou akustiku. Nedaleko je aquadukt - vodovod, kterým byla přiváděna voda do Caesarei ze 16 km vzdálených pramenů. S rostoucím počtem obyvatel se však stal nedostatečným, a tak musel být zdvojen. Nyní zde vidíme torzo vodovodu, který ve světě nemá obdoby. Současná okolní zástavba je velice luxusní. Jistě není určena pro chudé vrstvy obyvatelstva. Na zpáteční cestě zastavujeme v městečku NETANYA, abychom si dali kávu a vykoupali se ve Středozemním moři. Kávu pijeme v restauraci na pláži, ale koupou se jen Ti nejotužilejší. Fouká studený vítr a vůbec je dost chladno. Kdeže je včerejších 42(C. Večeře je bohatá a tentokrát je doplněna i červeným vínem. Vůbec se nám od něj nechce. Je dávno po večeři, ale my stále sedíme, povídáme si a dopíjíme otevřené láhve. Teprve když personál začíná zvedat židle na stůl, zvedáme se i my a neradi odcházíme. Jdeme hledat nějakou hospůdku. Jedna příjemná je docela blízko. Jenže již po prvním pivě se začíná hlásit únava. Tentokrát jdeme spát dříve.

3. kvetna - den třetí

Po snídani se loučíme s manažerem zdejšího hostelu a odjíždíme směr Jerusalem. Je to 60 km. Drandíme tzv. Severní cestou, nikoli po dálnici. Kolem je roztroušena spousta malých měst a vesniček. Uprostřed většiny z nich je mešita. Je to vůbec zvláštní, chvíli jsme na území izraelském a chvíli na palestinském. Střídají se místa židovská s arabskými. Zmatek nad zmatek. Ještě před vjezdem do slavného města, zastavujeme u TOMB of SAMUEL - Samuelovy hrobky. Je odtud nádherný výhled na J E R U S A L E M - hlavní město státu Israel, rozkládající se na mnoha okolních kopcích ve výšce 600 - 828 m.n.m. Hebrejsky se nazývá YERUSCHALAYIM, což v překladu znamená "město míru". Bylo založeno králem Davidem asi 1000 let před Kristem. My přijíždíme přes moderní části. Všechny domy, staré i nové, jsou stavěné ze stejného kamene, ale každý má jinou architekturu. Naše první kroky směřují do nejstarší a nejslavnější části města obehnané hradbami s 8 vstupními branami - OLD CITY. Je rozdělena na 4 hlavní části podle vyznání zdejších obyvatel. Každá, stará arabská (muslimská), židovská, křesťanská i arménská část, pak pokračuje jako nová do okolního města. Vstupujeme do Old City branou DUNG GATE a musíme projít četnými policejními kontrolami. Jsme přímo před Western Wall - Západní stěnou, což je známá Zeď nářků. Prostor před ní je rozdělen na 2 části, menší a větší. Ta menší je pro ženy a větší pro muže. Diskriminace!! Muži smí vstoupit ke zdi pouze s pokrývkou hlavy. Pokud ji někdo nemá, může si vypůjčit papírovou jarmulku hned u vstupu ke zdi. Pohybuje se tu hodně lidí, především Židů a ortodoxních Židů. Ti poslední, černě odění s copánky vlasů okolo obličeje, mají zvláštní styl chůze. Lehce nakloněni dopředu spíš utíkají než jdou. Do největšího chrámu - Temple of the Rock - dnes jít nemůžeme neboť je pátek a muslimové mají svátek. A Chrámový pahorek je pod vládou Arabů. Chrám je pro veřejnost zavřený. Jdeme tedy do Archeologického muzea, kde jsou zbytky původních staveb. Procházíme starou arménskou čtvrtí, přes původní tržiště až do DORMITION ABBEY a na údajné místo Poslední večeře Páně nacházející se na hoře SION. Obědváme mimo Old City v dalším Youth Hostelu. Tentokrát je jídla přiměřeně. Máme řízek a po včerejších hodech nám to nějak nestačí. Odpoledne nás autobus vyváží na MOUNT of OLIVES - poutní místo křesťanů. Je odtud nádherný výhled na Old City a nejbližší okolí. Z Olivové hory jdeme dolů pěšky přes hřbitovy a olivové háje. Dole na nás čeká GETSEMANE GARDEN. Getsemane v překladu znamená "olive press" - lis na výrobu olivového oleje. Podle pověstí zde byl, po Jidášově zradě, Kristus zajat římskými vojáky. Zahrada je vlastně zahrádka s několika velice starými olivovníky. Hned vedle je GETSEMANE CHURCH of ALL NATIONS. Je to velký chrám s krásnou mozaikou na průčelí. Později odpoledne se vracíme přes arabskou čtvrť do židovské, kde na nás čeká další ubytování. Zdejší Youth Hostel se jmenuje HADAVIDKA a je o dost horší než ten předchozí. Je na velmi rušné třídě, tudíž je v něm trochu hlučno. Do večeře máme spoustu času, a tak jdeme hledat hospodu. Ale chyba lávky. Dnes večer, s první vycházející hvězdou, začíná SABATH, židovský svátek trvající až do zítřejšího večera. Při tomto svátku se nesmí nic dělat. Židé jsou již ve svých domovech, všude je zavřeno a na ulicích jsme téměř sami. Naší spásou se stává YMCA. Je křesťanská a svátek Židů se jí naštěstí netýká. S mamkou si dáváme zmrzlinový pohár a později irskou kávu. Jára popíjí pivo a cpe se zeleninovým salátem nemalých rozměrů. Karel má hlad, a tak si k pivu dává neznáme jídlo zajímavého názvu. Na talíři to vypadá jako zapečený baklažán s masem. Baklažán Karel odmítá a šklebí se, ale maso do něj padá jako do studny. Na večeři se mu již moc nechce. Dnešní večeře se však předchozím hostinám mnoho nepodobá. Je tu sice také několik chodů, ale obecně je to slabší. A chybí víno! Má to však výhodu, alespoň se konečně přestaneme přecpávat. Večer vlastně není kam jít, neboť je vše zavřeno. Možné by bylo jít do arabské čtvrti, protože páteční muslimský svátek právě skončil a oni mohou oslavovat. A také hojně oslavují. Avšak tam se nám moc nechce. Jdeme brzy spát. V noci je na chodbách Hostelu čilý ruch a pobíhá tu i policie. Příjemná noc!!!

4.kvetna - den ctvrtý

Po dobré snídani odrážíme naším minibusem opět do Old City. Je sobota, včerejší muslimský svátek skončil, takže můžeme navštívit zdejší mešity. Vstupujeme opět branou DUNG GATE a jdeme směrem nad Zeď nářků. Opět jsou tu četné zástupy policistů a také civilních Arabů, kteří se na nás dívají dosti nevraživě. Jsme tedy na vrcholu Chrámového pahorku - The Temple Mount. Místo mající význam pro 3 náboženství. V těchto místech bylo postaveno v minulosti několik chrámů, ale ani jeden se nedochoval. Jedním z nich byl i Second Temple, odkud Ježíš vyhnal kupčíky. Dnes zde stojí muslimské mešity. Proč toto místo patří zrovna muslimům, má své kořeny někde v historii. Hned před námi se nachází EL AGSA MOSQUE - Mešita El Agsa. Při vstupu do mešity si musíme zout boty a odložit veškerá zavazadla včetně foťáků. Mešita je dlouhá 80m a široká 50m. Největší dojem zanechá "les sloupů" s nádhernými hlavicemi, podepírající klenbu. Proti hlavnímu vchodu, na stěně obrácené k Mekce, je mihráb (obětní výklenek) a kazatelna. Původně zde byla bohatě vyřezávaná kazatelna z cedrového dřeva, jedna z nejhezčích prací Orientu. V roce 1969 však byla zničena při požáru, který založil neznámý křesťanský fanatik. Na zemi jsou položeny různé, velmi špinavé koberce. To proto, že muslimové se modlí vkleče na zemi, hlavou otočeni směrem na MEKKU. Uvádí se, že mešita může pojmout až 5000 věřících. Naše kroky dále směřují k dominantě celého Jerusalema, k mešitě se zlatou kopulí, která je vidět z velké dálky. Tímto skvostem je tzv. Omarova mešita - Skalní chrám - DOME of the ROCK. Je to do modra laděná, osmiboká, velká budova. Není to mešita v pravém slova smyslu, ale i tak se do ní vstupuje bez bot. Je postavena nad skálou, kde dle pověsti zastavil archanděl Gabriel Mohameda, jedoucího do nebe na svém koni jménem Burak,. Na skále jsou prý vidět otisky archandělových prstů a Burakových kopyt. Já nic neviděla. Na Pahorku se dále nacházejí i další stavby, jako například Šalamounovy konírny, vnější kazatelna či Řetězový chrám. Odtud jdeme pěšky po KŘÍŽOVÉ CESTĚ - VIA DOLOROSA. Je to cesta, po které vedli zajatého Ježíše. Kde byl odsouzen, nasazena mu trnová koruna a kudy musel nésti svůj kříž, pod kterým padal vyčerpáním. Tato cesta, která má celkem 14 zastavení, končí v místě, kde byl Ježíš ukřižován. Ve skutečnosti se prodíráme tržištěm. Úzké uličky plné krámků, zboží a obchodníků. Mezi nimi jsou jednotlivá Ježíšova zastavení sotva znatelná. Poslední zastavení je na místě zvaném GOLGOTA. Stojí zde CHRÁM SVATÉHO HROBU - CHURCH of the HOLY SEPULCHRE, který zahrnuje jak místo ukřižování, tak i místo Kristova hrobu. Je to chrám se stříbrnou kopulí, druhou největší dominantou Jerusalema. Zároveň je to místo, o které se doslova pere 6 náboženství - Řekové, Arméni, koptové, syrští jakobisté, Habešané, křesťané latinského obřadu. Na vrcholu Golgoty (Kalvarie) se nalézá oltář Přibití na kříž a oltář Ukřižování. Ve spodní části je pak balzamovací stůl, nádherná mozaika a dále tzv. katholikon, hlavní část kostela, ze které se vchází do Rotundy, kde je umístěn Sv. hrob. Velký chrámový prostor je dále zaplněn značným množstvím různých kaplí. Oběd máme mít tentokrát v Youth Hostelu přímo v Old City. V úzkých uličkách pravda trochu bloudíme, ale nakonec máme štěstí a v uličce jménem Ararat nacházíme Hostel. Oběd nám opravdu stál za trochu námahy při hledání. Jsou na nás opět moc hodní a snáší nám téměř modré z nebe. Jen víno, které nám předkládají nám moc nechutná. Má totiž chuť jako příšerně sladká neředěná šťáva. Důvodem je asi Sabath, při kterém se nesmí pít. Asi !!! Po tak dobrém obědě se valíme směrem k autobusu. Čeká na nás další svaté místo - BETLEHEM neboli BETLÉM. Je nedaleko Jerusalema, avšak je pod arabskou vládou. Je plný Arabů a všude je špína. Na někdejším místě chléva, kde se narodil Ježíšek, stojí hned 2 chrámy. Do kostela Narození se vchází malým otvorem, tzv. Bránou pokory. Uvnitř jsou 4 řady sloupů s korintskými hlavicemi. Pod současnou podlahou jsou uchovány zbytky mozaikové podlahy z doby císaře Konstantina. V podzemí, pod hlavním oltářem, se pak nachází jeskyně narození. Zde před nevelkým oltářem s pozůstatky mozaiky z 12.stol. je v zemi stříbrná hvězda označující místo, kde se Ježíš Kristus narodil. Ven se vychází přes kostel Sv.Kateřiny. Vlastně nás Betlém trochu zklamal. Asi jsme měli jinou představu. Brzy odpoledne jsme zpět v Hadavidce. Po načerpání potřebné energie, chceme vyrazit do arabské části města. V židovské části je totiž stále ještě mrtvo, a naopak Arabové již přestali zuřivě slavit. I tak je tam docela živo. Odtud vcházíme do Old City branou DAMASCUS GATE, obklopenou tržištěm, do staré arabské části. Opět jsou tu uzounké uličky a jeden obchod vedle druhého. Skoro se tu nedá ani projít. Ani nevíme jakým směrem jdeme, ale pak se objeví místa, kde jsme již byli. Nepříliš přesvědčivě, avšak cestu ven se nám daří najít. I když to pivo, kterým jsme se potřebovali posilnit, bylo značně předražené. Ven vycházíme další z osmi bran a tou je JAFFA GATE. Po večeři jdeme na procházku k Židům. Sabath právě skončil, a tak čtvrť začíná ožívat. Hadík se rozhodl, že nás povede. Chceme najít, jako vždy, hospodu. Leč, je tady všechno, až právě na tu hospodu. Čím dál hlouběji se dostáváme k ortodoxním Židům. Kolem začíná být hodně černo, až najednou je černo úplně, a my jsme jediní odlišní. Všude okolo jsou podivně pelášící, postavy v černých oblecích a kloboukách, ze kterých jim visí lokýnky vlasů. Jsou všude. Není to moc dobrý pocit. Díky Hadačově "neomylnému orientačnímu smyslu", jsme asi v "ghettu" - v prostorách, kde bydlí pouze ortodoxní Židé. Dívají se na nás divně. Nevím, kudy jsme se do tohoto místa dostali, avšak u jeho východu je velká cedule s nápisem: "Turistům vstup zakázán. Toto není turistická atrakce". No přežili jsme, ale pohrdavé pohledy malých odtahujících se dětí si budeme pamatovat. Konečně i zhruba víme, kde jsme. Náš boss tvrdí, že hospoda je pod červeným světýlkem na vysokém stožáru. Stožárů je tady 6!! Velkým obloukem opravdu objevujeme hospodu. Od Hostelu je asi 300m, ale my jsme při jejím hledání obešli polovinu města. Sláva šéfovi !! Sedíme, zcela vyčerpáni, na verandě a pijeme pivo. Mají tu jakousi specialitu s názvem CANABIS CIGARETS with VEGETABLES. Jára má utkvělou představu, že ochutnáme konopí!! Snaží se sice, svým šarmem, vyzvědět něco od servírky, ale není to k ničemu. Dáváme si jednu porci pro všechny. Je to dobré, ale konopí to rozhodně není!! Zrada! Jsou to "cigarety" z listového těsta plněné masem či bramborami, karbanátky a zelenina. Chyba byla v naší nepozornosti. Restaurace se totiž jmenuje CANABIS, a toto je její specialita. Vracíme se kolem půlnoci. A máme další úsměvnou historku ze života.

5.kvetna - den pátý

Dnes nás čeká zcela jiná část města a jiné památky. První zastávkou je HADASSAH HEBREW UNIVERSITY - MEDICAL CENTRE v EIN KAREM. Jejich chloubou je zdejší synagoga, která je vyzdobena obrazy na skle od slavného malíře Marca Chagalla. Je to 12 obrazů, na nichž je zobrazeno 12 synů Jacoba. Všechny obrazy se mění podle toho, z jakého úhlu na ně dopadá sluneční svit. Moc hezké. A jsou tu muzea. Jednou na ně muselo dojít. Prvním z nich je YAD VASHEM - památník holocaustu. Vzpomínka na 6 milionů Židů, mučených a zavražděných v Evropě v období Hitlerovy moci. Rozsáhlá expozice fotografií a dokumentárních filmů z této doby. The Children´s Memorial - je nejpůsobivější část, věnovaná 1,5 milionu zavražděných židovských dětí. Je to černá místnost, ve které je rozsvíceno mnoho svíček. Ty se odráží v zrcadlech a vytváří iluzi hvězdného nebe. Tichý hlas předčítá jména, národnosti a rok úmrtí všech dětí. Je to velice dojemné. Další je MUSEUM of ISRAEL, zvláště část THE SHRINE of the BOOK. Jsou to 2 zvláštní stavby postavené proti sobě. Jedna je černá vysoká zeď a druhá je bílá kruhová budova připomínající poklici amfory po jejímž povrchu stéká voda. V podzemních místnostech jsou vystaveny starohebrejské svitky nalezené před několika lety v jeskyních zvaných Qumran na pobřeží Mrtvého moře. Svitky pocházejí z doby vzniku civilizace a jsou to jedny z nejstarších objevených dokumentů na světě. Vzhedem k jejich nesmírné hodnotě jsou zde většinou jen kopie. Ostatní budovy muzea jsou plné uměleckých děl různých druhů. Sochy a obrazy všech možných uměleckých stylů, od mnoha umělců. Je toho hrozně moc. To se nedá. A žízeň je tak veliká! Hurá je tu oběd! V nádherném prostředí dalšího Hostelu, nás čeká fantastická hostina. Opět nepřeberné množství druhů jídel. Moc se snažíme, ale není v našich silách ochutnat vše, i když to vypadá velice lákavě. Ten obří kuřecí řízek se tam už prostě nevejde. Nejde to!! Po obědě jede Hadač s několika vyvolenými do kanceláře Hostelling International, dojednat podrobnosti spolupráce mezi oběma organizacemi. Někteří se vydávají ještě do The BIBLE LANDS MUSEUM, a pak pěšky či městským autobusem zpět do Hadavidky. (Pozn. linka, kterou mají přijet do centra má číslo 8.....). My jedeme do Hostelu rovnou. Oběd nás zmohl. Ulice židovské čtvrti jsou zase plné života, a tak jdeme koupit pár drobností. Především si chceme přivést ono skvělé víno Emerald Riezling. Unavené tělo si však opět vyžádá vitamín P, a při jeho konzumaci se dobře pozoruje okolní život. Všude je spousta vojáků i vojand s nabitými kvéry. Kolem nás jezdí "slavná" linka č.8, a na každé její zastávce hlídkuje voják. Stále máme pocit absolutní nasycenosti, ale večeře se neochvějně blíží. Tentokrát nás vedení Hostelling International pozvalo do restaurace ve městě. Jedeme tam naším autobusem 15 minut, ačkoliv je to 5 minut pěšky. Managerů je hodně, ale jídla ještě mnohem víc. To se prostě nedá. Další a další mísy, misky, mističky a talířky. Dokonce i pravý arabský chléb. Já už opravdu nemohu. Restaurace má jednu velkou výhodu. Má televizi!! Nikdo nám totiž není schopen říci, jak dopadlo finále na MS v hokeji, které hraje ČR s Kanadou. Tuto část světa totiž hokej nezajímá. Proč taky, že? Ochotně nám tedy naladí Eurosport. Máme štěstí, právě teď dávají záznam celého finálového utkání. Z jednoho telefonátu domů víme, že stav byl 2:2, ale i přesto hned při prvním gólu vyšokujeme celou restauraci obvyklým ...GÓL... . Židé jsou z toho v tranzu a určitě si mysleli, že je tady bomba. Jára se jim snaží vysvětlit, že jsme neškodní, že jen máme obrovskou radost. Vedení Hostelů se s námi loučí a dávají nám na památku dárky. Každá žena dostává nádhernou amfóru a chlapi záznamníček ve dřevě. Jsme opravdu příjemně překvapeni. Jsou moc milí. Zdravé jádro zůstává, dopíjí zbytky vína a dívá se na hokej. Je to opravdu 2:2, a to hodně, hodně dlouho. 19 sekund (!!) před koncem zápasu dává naše družstvo vítězný gól. Naše nadšení nezná mezí. Židé zírají. Kanaďané odvolávají brankáře - play off - a pochopielně se jím to vymstí. Asi 5 sekund před absolutním koncem inkasují čtvrtý gól do prázné branky. Následuje naše bouřlivé hhhuuurrrááá!!!!! Konečně se nás v hospodě zbavili. Myslím, že si oddychli, ale my jsme mistři světa a to je báječné. Cesta do Hostelu trvá opravdu jen 5 minut. Někteří odvážlivci jdou ještě do další hospody. Jiní upadají do postýlek. Ráno opustíme Jerusalem!

6.kvetna - den šestý

Už je to tak. Shalom Jerusalem!! Frčíme z města směrem na jihovýchod k Mrtvému moři. Kolem je poušť. Občas vesnice či malé městečko. Chvíli po izraelském území, chvíli po palestinském. Čím víc se blížíme k Mrtvému moři, tím vyšší jsou kopce kolem nás. Cesta je to opravdu jednoduchá. Stále rovně a těsně před mořem doprava. Nalevo je DEAD SEA, napravo pohoří. Kolem silnice jsou občas palmové háje, především datlové. Mrtvé moře se tváří docela obyčejně. Vypadá jako normální moře, jen barvu má o něco bělejší. Naše první zastávka je QUMRAN. Jsou zde jeskyně, ve kterých byly nalezeny svitky z doby počátku civilizace. Svitky jsme již viděli v muzeu The shrine of the book. Tak toto je jejich naleziště. Jsou zde kromě jeskyní i vykopávky původních obydlí. Například zbytky římské koupelny či nádrže na vodu. Pokračujeme dále po pobřeží až ke zvláštní stolové hoře jménem MASSADA. Je to vlastně pevnost, postavená králem Herodem Velikým pro svou vlastní bezpečnost. V dobách římské nadvlády se zde opevnili vzbouřenci. Římské vojsko je obléhalo asi 3 měsíce. Nakonec postavili obrovský násep z kamení, po kterém se dostali dovnitř. Vzbouřenci nechtěli padnout do zajetí, a tak, dle pověsti, vytvořili zvláštní plán. V podstatě se navzájem vyvraždili. Každý desátý zabil zbylých 9, a tak to šlo dál, až zůstal jen jeden vzbouřenec, který čekal, až přijdou Římané. Nyní jsou zde ruiny původních staveb. Obrovská, ve skále vytesaná nádrž na vodu, spižírny i Herodův palác s dochovanými sloupy a římskou koupelnou. Okolo hory jsou zbytky římských táborů a římské hradby. Je odtud výhled do širokého okolí. Je tu poušť i hory, Mrtvé moře a za ním Jordánsko. Mrtvé moře bylo ještě před několika lety v místech, kde nyní vede silnice, vlastně až téměř k Massadě. Bohužel v důsledku rychlého vysychání je dnes mnohem menší a neustále se zmenšuje. I to je shora vidět. Lanovkou zase dolu a šup na oběd do EIN GEDI Youth Hostel. Massadu neopouštíme na dlouho. Večer se sem vrátíme, neboť zde máme ubytování na dnešní noc. Ein Gedi je docela příjemný Hostel. Obědváme venku na terase. Je to milá změna. Společnost nám dělá zvědavý kozoroh. Po dobrém obědě je čas na koupání. Ideální příležitost k vyzkoušení blahodárných účinků Mrtvého moře. Lázně EN GEDI však mají pro nás nemilou zprávu. Dnes zavírají o hodinu dřív, neboť zde večer bude předvolební míting premiéra Šimona Perése. Máme tudíž málo času, a tak je nutno vzít to hákem. Vláček nás odváží až k pláži. Všude je cítit síra. Voda vypadá nevábně. Je to 30% roztok všech možných minerálů a solí. Vypadá jako olej a smrdí. Člověk zde nemůže plavat. Jediné, co může, je ležet na hladině a nechat se nadnášet. Ani utopit se zde nelze. Máme z toho témeř vánoce. Ale nečinné ležení nám nestačí. Tropíme hlouposti a občas se to někomu vymstí. Pokud se totiž voda dostane do očí, nosu či úst, je to peklo. To nám však nebrání v nácviku aquabel. Cachtáme se a fotíme. Bohužel příliš dlouho. Než se nám pak podaří dostat se vláčkem zpět k lázním jsou, černé bahno i sirná lázeň, zavřeny. Ojojoj to bolí. Být tu a nevyzkoušet si začernění celého těla tím sajrajtem, to je trest. Zatracený Perés ! Trochu smutni se vracíme pod Massadu. Ubytování máme v Youth Hostel Massada "Tailor". Je přímo pod kopcem, v malé palmové oáze. Je to tu moc hezké. Mnoho rostlin zde neroste, ale mají tu jednu zvláštnost. Jmenuje se Sodomské jablko a roste to pouze zde a nikde jinde. Je to keř se zajímavými velikými zásobníčky na semínka. Podobají se obří zelené měkoučké broskvi. Bohužel se místní nemohou shodnout na tom, zda je to jedovaté či ne. Takový detail nám však nemůže zabránit v utržení této zvláštnosti a jejímu transportu do Čech. Leč dobrý nápad to není. (To se ovšem projeví až doma, neuvěřitelným zápachem. Skvost končí v popelnici !!) Teplý večer trávíme u piva, na verandě zdejšího bufetu. V dálce je vidět vrtulník, který asi přiváží Perése na jeho míting. Noc je báječně teplá a studená klimatizace se nehodlá vzdát své protivné činnosti !!

7.kvetna - den sedmý

Ráno odjezd z Massady. Ani se nám nechce. Jedeme zpět stejnou a jedinou silnicí, po které jsme včera přijeli. Směrem na sever, po pobřeží Mrtvého moře, které se, potvora, stále tváří jako normální. Avšak jednou skončit musí, takže ještě než vjíždíme do Jericha je kolem nás opět jen poušť. Jericho je pod palestinskou správou, a my pouze projíždíme. Je to asi nejstarší město, ale v podstatě zde nic není. Jen Arabové. Podle mapy bychom teď měli projíždět kolem řeky Jordán, ale nikde není nic, co by se podobalo, tak slavné řece. Na oběd dnes míříme do KIBUCU. Je to ukázka reálného komunismu. Kibucy jsou vesnice, které zakládali v padesátých letech Židé, vracející se do nově vznikajícího Israele, z celého světa. Všichni pracují do společné kasičky a mají pouze kapesné. Za to však mají vše společné a zadarmo. Přivítání trochu vázne, a tak se zatím rozhlížíme. Někteří jedinci si ihned osvojují komunistické chápání společného vlastnictví. Co je jejich, je i moje. Kola ve stojanu jsou určitě určena ke všeobecnému použití. Prolézačky pro malé děti jsou skvělou zábavou i pro, již delší dobu, dospělé jedince. Konečně nás vítá stařík hovořící česky. Je to sice zvláštní čeština, ale je to sympatické. Starý, vlídný pán je Žid z Brna, emigrant z 50-tých let, spoluzakladatel zdejšího Kibucu. Vypráví o něm s velkým zaujetím a krmí nás fantastickými datlemi. Po krátkém úvodu jedeme na okružní cestu. Kolem plantáží a rybníků. Původně zde byla bažinatá oblast, kterou museli obyvatelé vysušit. Nyní zde pěstují ryby v nádržích, se zvláštním samokrmícím systémem. Je tu velké množství ptáků, neb tady mají "skvělé hody". Ročně jim prý zlikvidují 1/3 ryb. Jedeme po silnici a vedle ní je vysoký plot s ostnatým drátem. Za ním je Jordánsko. O kousek dál jsou střílny a na nich ozbrojení vojáci. Náš průvodce jim mává se slovy: " Je lepší učit je mávat, než střílet". Hned za plotem je to, nač se tak dlouho těšíme. Posvátná řeka JORDAN. Ale co to ?? To snad nemůže být pravda. Ta špinavá, úzká stoka se zarostlými břehy, to je Jordán ??? "Přejdi Jordán, řeku všech nadějí....." ???? I přes naše rozčarování, jsme informováni, že plot tvořící hranici je pohyblivý právě díky této řece. Vždy když se totiž rozvodní, je nutné hranici přesunout tu na jednu, tu na druhou stranu. Dostatečně vyhladovělí jdeme na oběd do velké místnosti, připomínající závodní jídelnu. Je určena pro celou vesnici. Můžeme si vybrat z několika jídel a k tomu si dát přílohy dle vlastní chuti. Ryba, kuře, polévka, ovoce, zelenina a káva. No, je to přinejmenším zajímavá zkušenost. Po obědě se jdeme ještě podívat do zdejší školky. Každé dítě tam má svůj vlastní koutek, kde má jen své hračky. Dříve děti v podstatě žili tady, a k rodičům chodili jen na návštěvu. "Kolektivní děti" !! Nyní se situace změnila a školka funguje tak jako jinde, jen během dne. Nakonec návštěvy náš šikovný stařík přiznává, že původní záměry Kibuců se trochu vytrácejí. Mladí lidé již nechtějí žít tak kolektivně a chtějí mít vlastní peníze. Mnoho z nich Kibucy opouští. Zůstávají jen staří lidé a přistěhovalci, kteří zde hledají útočiště. Ale i ti zde zůstávají jen krátce. Naučí se zde jazyk, aklimatizují se a odejdou. Kdoví jaká je budoucnost Kibuců. Loučíme se s naším průvodcem a přejeme mu hodně zdraví do dalších let. Odvážíme si spoustu slaďoučkých, fantastických datlí. Ale co teď uděláme s tou ošklivou řekou?? Odpověď má jméno YARDENIT. Je to místo na Jordánu, kde údajně Jan Křtitel křtil Ježíše Krista. A tak si oplachujeme nožky a navzájem se "křtíme". Podle knih je však toto místo pouze turistická atrakce. To pravé místo se totiž nachází v dnešním Jordánsku. Kde je pravda?? Jedeme dál. Očekává nás GALILEJSKÉ JEZERO. Projíždíme město TIBERIAS směrem stále na sever. CAPHARNAUM je náš cíl. Je to místo, kde se zastavil Ježíš na své pouti. Líbilo se mu zde a tak zůstal, žil a kázal. Je tu Ježíšův dům a synagoga. Pak následuje TABGHA. Místo, kde podle Bible Ježíš nasytil lid rybou a chlebem. Už těch památek začíná být moc. To nejleší nakonec. Náš úplně poslední Youth Hostel KAREI DESHE prostě nemá chybu. Přepych a nádhera. Atrium s vodotryskem a spoustou květin. Před okny Galilejské jezero. Voda v něm je průzračná, leč studená. Rochníme si. Jára chce "chodit" po hladině jezera, tak jako Ježíš, a málem při tom "chození" utopí Karla. Poslední večeře!! ( Snad nás nikdo nepřijde zatknout.) Je to opět obrovská hostina s představiteli Hostelu a blízkého Kibucu v Jordan Valley. Stoly se prohýbají, naše žaludky praskají. Vzájemně si děkujeme a opět dostáváme dárky!! Starali jste se o nás opravdu skvěle. Díky. Večer popíjíme pivo na verandě, ale diskuse se točí kolem problémů města Plzně. Noc je vlastně hrozně smutná. Je totiž poslední.

8.kvetna - den osmý - poslední

Jak jen dokážeme opustit tento ráj? Mít tak možnost zůstat zde, alespoň pár dní. Nejde to. Ani náš geniální nápad, zastavit se na velbloudí farmě a svést se na těchto korábech pouště, není schválen. Musíme na letiště přijet včas. Ach jo. Šviháme to po silnici a za chvíli jsme v posledním místě naší dovolené. NAZARETH. Času se nedostává, a tak jdeme jen do Basiliky všech národů. Na výzdobě se podílelo mnoho států z celeho světa. Je to hezké, ale dost bylo chrámů. Konec historie!! Prolézame radši tržiště a utrácíme poslední šekely. Stejná trička, jadeitové naušnice a květiny pro Rachel. Autobus jel do myčky, a nějak se nevrací. Pijeme poslední zdejší pivo GOLD STAR. Autobus je zde. Před nástupem předává Jára, coby náš nejšaramantnější vyslanec, květiny Rachel a za všechny jí děkuje. Byla opravdu skvělá. Díky. Rachel je dojatá, a Járovi jde hlavně o to, aby dostal pusu. Zanedlouho se již nacházíme na pobřeží Středozemního moře a frčíme na jih do Tel Avivu. Na letišti Ben Gurion jsme pochopitelně příliš brzy. Máme spoustu času. Klidně jsme se mohli svést na velbloudech. Jdeme na kávu. Posilnit se před důkladnou prohlídkou protivných celníků. Je zde bezpečnostní agentura jako v Praze, ovšem mnohem méně sympatická. Nejprve se jen ptají na údaje kolem zavazadel. Pak některá z nich rozbalují a štrachají se uvnitř. Následuje tunel, kterým projedou všechna zavazadla. Problémy nastávají s deštníky. Ty se Israelcům nezdají. Já s mamkou máme velké štěstí, ve chvíli, kdy tunelem cestují naše tašky, obsluha se střídá a nehlídá. Prošly jsme. Někteří jsou na tom hůř. Israelci dokonce rozbalují dárky, které jsme dostali od vedení Hostelling International. Pak teprve můžeme přejít k odbavení. Zavazadla jsou již v rukách letištního personálu a my jdeme do tranzitu. Rachel na nás ještě čeká. SHALOM Rachel a přijeď někdy do Prahy. Zase čekáme. Utrácíme i poslední dolary za bahno a sůl z Mrtvého moře. Bez toho se přece nemůžeme vrátit domů. Po výzvě jdeme pomalu do letadla. Na letištní ploše na nás trpělivě čeká BOEING 737- 500. Ani dnes není zcela zaplněn. Máme pohodlí. Zanedlouho je let společnosti ČSA linka OK289 připraven k odletu. Rolujeme směrem k runwayi. Startujeme v 16:00 h. Hluboko pod námi zůstává Tel Aviv i Středozemní moře.

S H A L O M - I S R A E L

Let probíhá v klidu. Aperitiv dle tradice whisky a pivo. Pozdní oběd. Únava. Letíme v letové hladině 9500 m, rychlostí 750 km/h, venku je -46( C a do konce dovolené zbývá pouhých 2800 km. Kdesi hluboko pod námi je Kypr, Rhodos, Egejské moře, Skopje, ale i Maďarsko a Slovensko. Po 18té hodině nalétáme nad Prahu. V 18:25 h měkce přistáváme na letišti Praha - Ruzyně. Zde všechno začalo a zde to také končí. Mohutně se loučíme a rozjíždíme se do svých domovů. Na nás čeká Pavla s dětmi a paní Škvorová. Přivezly nám auto, a tak můžeme také odjet. V Praze je zima a mokro.

Ája, 1996

Rok 33. Palestína.

Ráno po svadbe v Káni Galilejskej. Svadobčania sa pomaly prebúdzajú z ťažkej opice. Väčšina sa drží za hlavu a stoná.
Otec nevesty prosí: - Ja mám neskutočný smäd. Skočte niekto po vodu.
Ježiš sa zdvihne, že teda ide on.
Vtom všetci zborovo vykríknu: - Nie, nie!! Ty už prosím, nie!!