1   mocný Epafrodite - Josef Flavius věnoval Epafroditovi i svůj Životopis (čes. Antická próza, O vlastním osudu, Praha 1973, str. 49 -100) a Epafroditos podporoval i vydání Židovských starožitností. Způsob, jímž ho Josef oslovuje, ukazuje, že se jednalo o výše postaveného činitele, pravděpodobně byl totožný s propuštěncem a tajemníkem císaře Nerona, který byl později v r. 96 na příkaz císaře Domitiana popraven.
dílo o starověkých dějinách - Josef má na mysli své dílo Židovské starožitnosti, v nichž se pro starší dobu přidržoval starozákonního podání, pro dobu od babylónského zajetí je toto dílo jedním z hlavních pramenů pro dějiny Židů. Josef je dovedl až do své současnosti a opírá se v něm o různé ztracené historické prameny.

10   naučili se písmu od Foiničanů a od Kadma - Kadmos byl mýtický praotec Thébanů. Připisovalo se mu zavedení foinického písma do Řecka. Řekové začali používat hláskového písma v 9. - 8. st př. Kr., nejstarší nápisy pocházejí z 8. st př. Kr. Jméno Kadmos je odvozeno z foinického kořene, který znamená „dávnověk", v hebrejštině též východ.

11   vedl se spor - narážka na diskuse alexandrijských filologů o výklad místa v 6. Knize Homérovy Iliady (v. 166 -168), kde se mluví o „značkách" a „zhoubných znameních", v nichž Bellerofofón nesl příkaz, aby zabil Chimairu.

12   bylo složeno z jednotlivých písní - o toto místo se jako o hlavní argument opírá tzv. „písňová" teorie německého filologa F.A. Wolfa, že Ílias vznikla spojením jednotlivých starších písní.

13   Kadmos z Mílétu - syn foinického krále Agénora, mýtický praotec Thébanů, v. pozn. k odst. 10.
Akúsilaos z Argu - raný zástupce řecké mýtografické prózy, žil v 5. st. př. Kr. Napsal dílo Genealogie neboli Historie o třech knihách, z něhož se zachovaly jen malé zlomky.

14   Ferekýdés ze Sýru - žil okolo pol. 6. st. př. Kr., byl autorem první prozaické řecké knihy Jeskyně o pěti koutech neboli Učení o bozích. Dílo bylo ovlivněno orfismem.
Pythagoras ze Samu - žil v pol. 6. st. př. Kr., představitel přírodní filosofie tzv. milétské školy, jeden ze sedmi mudrců.
Hellánikos z Mytilény - řecký historik z konce 5. st. př. Kr. Psal monografi o dějinách řeckých kmenů i o cizích národech.
Flésiodos - řecký básník 8./7. st. př. Kr., založil filosofickou školu v jihoitalském Krotónu. Jeho učení, jež jeho žáci šířili ústně, bylo rovněž ovlivněno orfismem, obsahovalo etické předpisy o způsobu života i o posmrtné odplatě a o stěhování duší.
Thalés z Mílétu - řecký filosof 6. st př. Kr., autor básni Práce a dny, Theogonia, v níž uvedl řecké bohy do genealogické soustavy, a Katalogu žen.
Eforos z Kýmy - žil asi v 1. 405 - 330 př. Kr., řecký historik. Popsal řecké dějiny od vpádu Dórů do r. 34 př. Kr.
Tímaios - řecký historik sicilského původu z pol. 4. st. př. Kr. Popsal dějiny Sicílie do začátku l. punské války. Z díla se zachovaly pouze zlomky.
Hérodotos z Halikarnassu - řecký historik, asi 484 - asi po 430 př. Kr. Ve svých Dějinách popsal řecko-perské války do r. 478 př. Kr. Vývoj dějin chápal jako odvěký zápas mezi Řeky a barbary, mezi Západem a Východem. Četné exkursy přinášejí zprávy o různých starověkých národech, v 2. knize psal o Egyptě, ve 4. knize o Ský-tech. Jeho nástupci mu vytýkali, že psal spíše pro zábavu čtenářů.

17   Filistos ze Sicílie - žil asi v 1. 430 - 356/5 př. Kr., řecký historik, psal o dějinách Sicílie.
Kalliás ze Syrákús - sicilský historik 4. st. př. Kr. Napsal oslavné dějiny svého chlebodárce, syrakúského tyrana Agathokla.
athidografové - autoři lokálních dějin Atiky z 5. - 3. st. př. Kr. První z nich byl Hellánikos z Mytilény, který spojil mýtickou a historickou tradici, genealogická a chronologická schémata. Athidografové chápali staré legendy jako historické události.

18   Thúkydidés - řecký historik, žil asi v l. 460 - 400 př. Kr., popsal dějiny peloponéské války (od 431 - do 411 př. Kr.), je hodnocen  jako zakladatel pragmatického dějepisectví.

21  Drakontovy zákony - Drakón byl aténský zákonodárce kolem r. 624 př. Kr. Sepsal zákony, které se zakládaly na obyčejovém právu. Nápisně se zachovaly zlomky jeho zákoníku na kameni z r. 409 / 8 př. Kr. Jeho zákonodárská činnost probíhala více než šedesát let před první uzurpací aténského tyrana Peisistrata r. 561 př. Kr.

31  jen s ženou z téhož národa - židovský zákon byl ještě přísnější, než uvádí Josef. Žena kněze nesměla být vdovou ani rozvedenou ženou, před sňatkem musela být pannou. Viz 3. Kniha Mojžíšova (Leviticus ) 21, 7-14.

34  Antiochos Epifanés - Antiochos IV Slavný, syrský král 175 - 164 (?) př. Kr. Násilnou helenizací a zaváděním kultu Diova do Jeruzaléma vyvolal povstání Makabejských.
Pompeius Veliký - Gnaeus Pompeius Magnus, 106-48 př. Kr., římský vojevůdce a politik. Za občanské války byl poražen v bitvě u Farsalu Caesarem.
Quintilius Varus - správce Sýrie v r. 4 př. Kr., potlačil povstání, jež vypuklo po smrti židovského krále Heroda.

38   dvaadvacet knih - tento počet odpovídá počtu dvaadvaceti písmen hebrejské abecedy. V hebrejské Bibli je dvacet čtyři knih. V starých řeckých Biblích je, podobně jako asi v pojetí Josefově, kniha Rút připojena ke knize Soudců a Pláč k Jeremjášovi. Zde i v citátech je užíván český ekumenický překlad Bible z r. 1985, podle vydání z r. 1990.

39   pět knih - v hebrejské Bibli nazývány knihy Zákona.

40   třináct knih - a/ „Přední" proroci: Jozue, Soudců + Rút, První a Druhá Samuelova, První a Druhá Královská,
b/ „Zadní" proroci: Izajáš, Jeremjáš a Pláč, Ezechiel, Dvanáct proroků,
c/ „Spisy": Job, První a Druhá Paralipomenon, Ezdráš a Neherniáš, Ester, Daniel. Čtyři knihy ... hymny: Žalmy, Přísloví, Kazatel, Píseň písní.

48  Vespasianus - Titul Flavius, nar. r. 9 po Kr., římský císař 69 - 79, císařem byl prohlášen v Judei, kde vedl válku proti Židům.
Titus - Flavius Vespasianus, nar. 39 po Kr., římský císař 79 - 81, syn Vespasianův. Ukončil židovskou válku dobytím Jeruzaléma r. 70.

51   Juliu Archeláovi - Agrippovi - členové Herodovy rodiny
důstojnému Herodovi - syn Fasaéla, synovce Heroda Velikého.

53   umění obžaloby a pomluvy - typy řečnických cvičení (koinos topos a psogos) v řeckých rétorských školách.

55   Dějiny války - Dějiny války židovské (čel. Válka židovská 1965, 199).

64   Přitáhli na druhou pevninu - tj. do Řecka za řecko-perských válek.

70   obyvatelé Tyru - srv. Ezechiel 36, 2; Válka židovská II 18,5 /478/.

73   Manethós - Josefem Flaviem používaná Forma jména Manethón. Manethón byl egyptský kněz z Héliopole (4./3. st př. Kr.), autor řecky psaných Dějin Egypta od pravěku do r. 323 př. Kr. Odstavce 75 - 82 jsou citáty z Manethónova díla.

75   Tútimaios - není jasné, o kterého faraóna jde. Z důvodů fonetických i historických odmítnuta identifikace s egyptským jménem Dedumose. Nabídnut výklad ze zkomolené řecké formulace tú timaios onoma -jehož jméno je ctěno.

77   Salitis - zakladatel dynastie Hyksósů, egyptsky Šalaku Memfis - řecký název egyptského města Mennoferu na západním břeh Nilu u Káhiry. Politické a náboženské centrum starého Egypta v době Staré říše (2700 - 2200 př. Kr.)

78   Avaris - hlavní město Hyksósů ve východní části nilské delty, založené už dříve Nehesjem. Existuje o něm jen málo soudobých zpráv. Za vlády Hyksósů byl hlavním bohem bůh bouře a počasí, blízký kanaánskému Baalovi. Byl ztotožňován s egyptským Sethem. Poloha města není přesně určena. Nyní je na základě výkopů, vedených Rakouským archeologickým ústavem, ztotožňováno s městem, které stálo na místě nynějšího Telí ed-Dab'a. Tyto výkopy odkryly sídelní palác s bohatou malířskou výzdobou neegyptského charakteru. Tematika i styl těchto fresek se shodují s dobovou dekorací z Kréty a Théry. Zdá se, že dekorace tohoto paláce imitovala mínojský palác. Vedoucí rakouských výkopů Manfřed Bietak uvažuje i o příbuzenství tehdejšího egyptského panovníka s krétským králem.

80   Bnón - následník Salitise
Apachnas - Apachnan
Apófis - čtvrtý vládce dynastie Hyksósů.
Annáš - Jannas a po něm Hammudí (podle Turínského královského papyru) byli posledními vládci Hyksósů, přemohl je farao Ahmose, zakladatel 18. dynastie.

82   Hyksósové - staroegyptsky „vládci cizích krajin". Manethós používá tento název pro tzv. 15. dynastii, která vládla asi od 1650 - 1542 př. Kr. Podle Manethóse to byli cizinci neznámého původu z východu, kteří dobyli Egypt silou. Jejich původ je dosud sporný. Vedle většinou uznávaného semitského původu jmen se uvažuje u menší části jmen i o churrijském původu. Jména jsou však v dochovaných zlomcích z Manethóse zkomolena. Josef považuje Hyksósy za předky Židů.

86   Misfraguthósis - Thutmósis IV, vyvrátil říši Hyksósů.
deset tisíc arur - asi 2756 hektarů.

91   pastýři - Genesis 46,34: „Tvoji otcové jsou od svého mládí až doposud chovateli stád, sejně jako naši otcové. Srv. I Genesis 47,3.

93   na jiném místě - pozn. k odst. 251 - 253. 94-102 - druhý výtah z Manethóse.

98   Sethós, zvaný též Ramessés - Hérodotos (II 102) jej nazývá Sesóstris a připomíná rovněž jeho vítězství v námořních bitvách.

101   Pelúsion-staroegyptsky „pevnost", místo blízko ústí východního ramene Nilu.

102   Aigyptos, Danaos - Danaos se podle řecké báje znesvářil s bratrem Aigyptem a odešel proto z Egypta do Argu, odkud pocházela jeho pramáti Ió. Čtyřicet devět dcer Danaových zavraždilo na otcův příkaz o svatební noci své muže, syny Aigyptovy. Jen Hyperméstra neuposlechla a ušetřila svého muže Lynkea. Nevíme, zda identifikace dvojice Sethós - Harmais s dvojicí Aigyptos - Danaos pochází od Manethóse.

103   za nejstaršího předka - podle řecké báje byl něj starším králem Argu Inachos, otec Ió.

109   přátelství zdědil po předcích - srv. 1. Kniha královská 15: „Chíram byl přítelem Davidovým po všechna léta".

110   chrámová střecha -1. Kniha královská 5,22-24;9, 10-14.

111    posílali si hádanky - není v Bibli. Zde se mluví o hádankách v souvislosti s královnou ze Sáby (1. Kniha královská 10,1).

112   Dios - není jisté, zda se jedná o Aelia Dia, o němž víme, že byl autorem díla O Alexandrii. Tytéž úryvky z jeho díla uvádí Josef i v Židovských starožitnostech VIII 5,3 (147 - 9).

116   Menandros z Efesu - Klémos z Alexandrie jej nazývá Menandrem z Pergama. Není jinak známý. Úryvky z jeho díla uvádí Josef rovněž v Židovských starožitnostech VIII 5,3 (144 - 146).

119    slavnost Probuzení Héraklovo v měsíci Peritios slavnost se slavila přibližně v únoru. Zdá se, že to byl foinický svátek, vztahující se k mýtu o vzkříšení Hérakla, kterého zabil Týfón, lolaem.
proti Kitijským - rukopisy uvádějí různá jména. Dohad „Itykijským" by se týkal Utiky, nejstarší foinické kolonie v Severní Africe (dnešním Tunisku). Pravděpodobněji je zde míněno Kition na jižním pobřeží ostrova Kypru, kde bylo kolem r. 1000 př. Kr. velké foinické město. Jeho zbytky byly vykopány v městě zvaném nyní Larnaka (starořecky Larnax), nejvýznamnějším přístavu Kypru.

120    chlapec Abdémón - topos o zázračném, zpravidla dvanáctiletém dítěti, srv. Lukáš 2,46-7.

125   uprchlá jeho sestra - Dido, u Vergilia milenka Aeneova.

129    Béróssos - kněz boha Béla v Babylóně. Kolem r. 270 př. Kr. napsal historické dílo Babyloniaka, líčící dějiny jeho vlasti od mýtických počátků do r. 323 př. Kr. na základě klínopisných pramenů. Z díla se zachovaly jen citáty.

130    Noe - u Béróssa se podle domácí báje jmenuje Xisuthros. Řecké jméno Nóchos vyjadřuje přesněji původní hebrejské Nó(a)ch.

132   Nabokodrosora - Nebúkadnesar.

135    satrapa pověřený správou Egypta - Néko

136    v bitvě - jedná se o bitvu u Karkemíše na Eufratu, srv. Jeremiáš 46,2.

140    palác byl velký a nádherný - archeologické výkopy i nápisy potvrdili Béróssovy zprávy.

141    jeho žena - dcera Astyagova, princezna Amytis.

142    s řeckými autory - byli jimi zejména Ktésias, Strabón, Diodóros aj.

144    Megasthenés - řecký historik a etnograf kol. r. 400, čerpal z historiků Alexandra Velikého, hlavní pramen pro indické dějiny let 300 - 290 př. Kr. Indii poznal jako posel Seleuka Nikátóra na dvoře indického krále Čandragupty. Zlomky z něho zachoval řecký historik Diodóros.

150    Kýros - staropers. Kuruš, Kýros Starší, perský král 559 - 530 př. Kr., zakladatel perské říše, r. 539 př. Kr. dobyl Babylón. Je hlavní postavou Xenofontova peda-gogicko-historického románu Výchova Kýrova.

154   v osmnáctém roce vlády - srv. Jeremiáš 52,29.
na padesát let - v kap. 132 uvádí Josef šedesát šest let, Jeremiáš 25,11 a 2. Kniha Letopisů 36,21 uvádějí sedmdesát let. Toto číslo je chápáno jako symbolické, zahrnující jeden lidský věk. Babylónské zajetí trvalo necelých padesát let (5877- 139)

162   Pythagoras ze Samu - řecký filosof 6. st př. Kr. Založil filosofickou školu v jihoitalském Krotónu. Jeho učení převzalo z orfismu nauku o stěhování duší a o posmrtné odplatě. Způsob života, jemuž učil své žáky, obsahoval etické a kultovní předpisy a zákazy.

163    Hermippos - Hermippos ze Smyrny, řecký spisovatel 3. st. po kr. Autor životopisů význačných mužů, které byly členěny podle oborů (šest knih
0 zákonodárcích, čtyři knihy o sedmi mudrcích), jednotlivé knihy se týkaly jednotlivých filosofů, např. Pythagora.
Řecké slovo „grammatikos" značí toho, kdo se zabývá písmeny a jejich různým užitím: učitele psaní, odborníka v mluvnici či v literatuře, literárního kritika.

164   zakazuje klít - srv. 2. Kniha Mojžíšova (Exodus) 22,27.

165    právem se tvrdí, že převzal... mnoho židovských předpisů - Porfýrios, Život Pythagorův 11; Eusebios, Praeparatio evangelica XIII 12,4.

166   Theofrastos ve svých Zákonech - Theofrastos z Lesbu, žil kolem 370-280 př. Kr., žák a nástupce Aristotelův ve vedení peripatetické školy, zabýval se hlavně přírodními vědami, etikou, ale i jinými obory, podobně jako Aristoteles.

167    korbán - ve foinických nápisných textech toto slovo není doloženo. V hebrejštině znamená „dar" (přinesený někomu), „oběť" (přinesenou Bohu). Jako „dar Bohu" je toto slovo v řeckém Novém zákoně , v evangeliu Markově 7,11.

169   (Hérodotos) říká, že...dodržují obřízku - v 2. knize, kap. 104 Dějin.

171    palestinští Sýřané - nejspíše semitští obyvatelé Palestiny, nikoli Pelištejci, kteří pronikli do této země ze středomořských ostrovů.

172    Choirilos z Atén - řecký tragik, žil 6./5 st. př. Kr.

173    v solymských horách - lokalizace nejistá. Choirilos ji převzal z Homérovy Odyseje V 383
Účesy do kruhu střiženy mají - 3. Kniha Mojžíšova /Leviticus/ 27 to Židům zakazuje: „nebudete si přistřihovat na hlavě vlasy dokola".
Nosili kůži ...koní - Hérodotos VII 70 spojuje tento zvyk s Aithiopy.

179   Židé jsou potomky indických filosofů - Klearcha cituje v tomto smyslu Diogenés Laertský v úvodu k Životům slavných filosofů, paralelu mezi Židy a brahmány naznačoval i Megasthenés u Klementa Alexandrijského (Strómateis 115).

183   Hekataios z Abdér - řecký filosof a historik 4./3 st. př. Kr. Napsal románově zabarvené dějepisné dílo Aigyptiaka, v němž Egypt představoval jako zemi, kde vznikla lidská kultura.
Kniha o Židech se mu snad přičítá mylně, podle jiných z ní čerpal přehled o judaismu Diodóros (40,3). Z jeho díla se zachovaly jen zlomky.

184   o bitvě, kterou svedli Ptolemaios a Démétrios - r. 323 př. Kr.

187   velekněz Ezekias - není v seznamu židovských veleknězi v Josefových Židovských starožitnostech 11, 8,7 a 12, 2,4.

189   celou knihu - místo je v rukopise poškozené. Řecké slovo „diafora" znamená „rozdíl". Francouzský překlad L. Bluma překládá „Seznámil je se všemi zvláštnostmi jejich národa". Snad „Diafora" zkomoleno z „difthera" _ „kůže, hrubý pergamen, listina, svitek".

192   znovu postavit... chrám ... Béla - srv. Arrianos 7,17 a Strabón 16,1,5.

194    Peršané - srv. Druhá kniha Makabejských 1,19.

195    tři miliony arúr - 825.000 hektarů.

197    padesát stadií... sto dvacet tisíc obyvatel - uváděná čísla jsou nadsazená. Stadion = 192 m.

198    pět plether - sto padesát metrů.
šířce sto loktů - srv. ale Ezdráš 6,3: „(podle příkazu Kýrova) výška budiž šedesát loket, jeho šířka také šedesát loket".
každá strana (oltáře) - srv. 2. kniha Letopisů 4,1 i 2. kniha Mojžíšova (Exodus) 27, l mluví o délce i šířce pět loktů.
váze dvou talentů -1. kniha Makabejských l ,23. Talent - jednotka váhy, přibližně 26 kg.

199    nepijí víno - 3. kniha Mojžíšova (Leviticus) 10,9. 201   Mosollamos - řecký přepis jména Mešullám.

205    Agatharchida - Agatharchidés z Knidu působil za Ptolemaia VI. Filométóra (181 - 146 př. Kr.). Byl autorem zeměpisných a dějepisných děl o dějinách Evropy a Asie. Josef cituje uvedený zlomek i v Židovských starožitnostech XII 1,1.

206    o Stratoníce - dcera Antiocha I. Sótéra, manželka Démétria II. Makedonského. Seleukos - Seleukos II. Kalliníkos, synovec Démétria II.

210   když do země vtáhl... Ptolemaios - datum výpravy neznáme.

213   Hieronymos - Hieronymos z Kardie, asi 360 - 265 př. Kr. Napsal dějiny Alexandrových nástupců od smrti Alexandra Velikého až po smrt epirského krále Pyrrha 272 př. Kr.

216   Theofilos - podle zachovaných zlomků víme, že psal o vztahu Šalomouna a Chírama.
Theodotos - napsal veršované dílo o Židech.
Mnaseas z Patary - polyhistor 3. st př. Kr.
Hermogenés - napsal dějiny Frýgie, zachoval se z nich zlomek o Nannakovi, fřýžském Noemovi.
Euhémeros - žil ve 4./3. st. př. Kr., v díle Posvátný zápis podal racionalistický výklad vzniku víry v bohy.
Aristofanés, Kónón, Zópyrión - jsou jinak neznámí.

218   Démétrios Falérský - aténský státník, peripatetický filosof druhé poloviny 4. st. př. Kr. Později se na dvoře Ptolemaia I. v Alexandrii věnoval literární činnosti. Zasloužil se o založení alexandrijského Musaia.
Filón z Alexandrie - židovský alexandrijský myslitel, žil v l. polovině l. st. po Kr. Snažil se sloučit učení Starého zákona s platonismem a stoicismem. K výkladu Starého zákona používal alegorické metody. Zachovala se od něho řada spisů, vykládajících jednotlivé starozákonní knihy a obhajujících judaismus.
Eupolemos - židovský helénistický historik 2. st. př. Kr. Působil v Palestině. Zachovaly se zlomky jeho díla O králích Judeje. Psal díla filosofická, přírodovědecká, etická, náboženská, politická a rétorická.

221   Theopompos - žil asi v 1. 378-6 - po 323 př. Kr., byl žákem řečníka Ísokrata. Jeho Řecké dějiny navazovaly na Thúkydida. Byl obdivovatelem Filipa II. Makedonského, v díle Filippika popsal jeho vládu.
Polykratés - buď autor Dějin Spaný, nebo aténský sofista 4. st. př. Kr., který napadal Sokrata.
autor Tripolitiku - sofista Anaximenés z Lampsaku, syn Aristokleův, žák kynika Diogena. Jeho spis (zvaný též Trikaranos) kritizoval Atéňany, Sparťany i Thébany. Vydal jej pod jménem Theopompovým, aby proti němu vyvolal nepřátelství těchto obcí.
Timaios - viz pozn. k odst. 16

223   příchod našich předků - tj. Hyksósů podle Josefovy teorie.

225   považují zvířata za bohy - totéž vytýkali egyptskému náboženství později i křesťané. Výtka se vztahuje k uctívání posvátných zvířat /býk, kočka, krokodýl aj./ a k představám o bozích se zvířecími hlavami.

228   Manethós - ten však Hyksósy se Židy neztotožňoval.

232   Ór - devátý faraón 18. dynastie. Hérodotos (II 42) vypráví podobný příběh o egyptském králi Hérakleovi. Snad jde o záměnu s egyptským bohem Horem.
Amenófisovi, synu Paapise - asi Amenhotep, syn Hapua, ministra Amenófise III. Přičítalo se mu autorství čarodějnických knih. Snad se Amenófise III. týká i tzv. zlomek románu o Amenófisovi na oxyrynžském papyru (Pap. Oxy 42,1974, 41-43).

235   do kamenolomů - u Tury, srv. Hérodotos II 8 a 124. Odtamtud se přivážely kameny pro stavbu pyramid.
vzdělaní knězi - Osarséf z Héliopole a jeho druzi. Podle Hérodota II 3 byli knězi z Héliopole nejvzdělanější v Egyptě.

237    Avaris - viz pozn. k odst. 78 a 86.

238    Osarséf- druhá část složeného jména zní jako druhá slabika jména Jósef. Začáteční slabika Jó - znamená jméno Boží, např. Jó-nátán „(bůh) Jó dal" Jó-él „Jó (jest) bůh". Avšak Jósef je slovesný tvar 3. osoby „(on) přidal" nebo „nechť přidá"; podmět „Bůh" není vyjádřen, stejně jako není vyjádřen v jménech Jischák (Izák) „on (Bůh) se usmívá", Nátán „on (Bůh) dal", srov. Jó-nátán. V ojedinělém tvaru Jehóséf (Žalm 81,6) je první část delší tvar jména Božího Jehó. První část jména Osarséf je snad úmyslně odvozena od jména egyptského boha Osirise.

250   přijal jméno Mojžíš - zdá se, že Josef nebo jeho předloha (Manethós) zapomněl, že už se o Osarséfovi zmínil v odstavci 238.

252   tyto zprávy sepsal Manethós - líčení obsahuje mnoho vybájených prvků. Podle Diodóra (40,3) už Hekataios z Abdér tvrdil, že Židé byli vyhnáni z Egypta kvůli moru. Autoři těchto legend znali z biblického vyprávění jen jména Josefa a Mojžíše, někdy zaměňovali jejich role, případně je uváděli do příbuzenského vztahu: podle Apollónia Molóna byl Mojžíš vnukem Josefovým, podle Justina jeho synem.

263   Ápis - posvátný býk Egypťanů, uctívaný v Memfidě

265   Mojžíš - viz pozn. k odst. 238 a 286.

282   předepisovali jim očistu - srv. 3. kniha Mojžíšova (Leviticus) 13,45 - 46; 14. 284   zbavoval této hodnosti - srv. 3. kniha Mojžíšova (Leviticus) 22, 16 - 23.

286    ten, který byl vytažen z vody - srv. Filón, Život Mojžíšův l 4; Josef Flavius, Židovské starožitnosti II 9,6 (228). Ýsés znamená „zachráněný".

287    Chairemón - stoický filosof, správce alexandrijského Musaia, učitel císaře Nemna.

289 Amenófisovi se ve spánku zjevila Ísis - podobná vyprávění o epifaniích bohů se zachovala o egyptských faraónech i na papyrech nebo nápisech, např. na papyru o tzv. Snu Nektanébónově, kde bůh Onuris žádá o opravu svého chrámu, nebo na votivní stéle Tuthmósise IV., kde bůh Harmachis žádá, aby sfinga byla očištěna od písku.

299   o čtyři generace dříve - 2. kniha Mojžíšova (Exodus) 6,16-26.

304    Lýsimacha - víme pouze, že pocházel z Alexandrie a že působil ve 2. st př. Kr.

305    za egyptského krále Bokchorea - podle Josefa (v. níže II 2,16) žil 1700 let před Josefem. Manethón uvádí faraóna tohoto jména v 8. st. př. Kr. (24. dynastie).

311   město bylo nazváno - Lýsimachovu zprávu přejímá i Tacitus v Dějinách (V 3).