Izrael 1996 ver. 2006


Doc.MUDr Přemysl Paichl



Původně to byla retrospektivní zpráva o naší cestě do Izraele. Dnes po dvanácti letech vývoje vztahů mezi judaismem a islámem v Izraeli jsem si uvědomil nepřekonatelnost nepřátelských vztahů mezi těmito dvěma monoteistickými náboženstvími, které bychom mohli bez nadsázky nazvat netranscendencí nenávisti v této oblasti. Tato nepřekročitelná hranice vznikala hlavně v Jeruzalémě. Podívejme se na to napřed očima Arabů, podle knihy Pavlincové: Slovník Judismus, Křesťanství, Islám, Mladá fronta, Praha, 1994
„Židovské dějiny se začaly psát asi někde v Mezopotámii bůhví kdy. Kdy se začaly vytvářet dějiny křesťanství zčásti dokládají různé bible. Islámské dějiny Jeruzaléma se začaly psát v r. 638, kdy ho obsadila muslimská vojska během první fáze muslimských výbojů. Křesťanské aramejské obyvatelstvo a enklávy židů měly i poté značnou autonomii a nebyly nuceny ke konverzi náboženství. Ochrana majetku a svoboda víry byly garantovány chálifou Umarem ibn al-Chattáb (634- - 644) byť nebyl zvolen a jmenován bez vědomí obce. Jinověrcům byla jen uložena obvyklá daň z hlavy (arabsky džizja) a byla považována lojalita v otázce dalšího boje muslimů proti Byzanci. Chálifa Umar po vstupu do Jeruzaléma vykonal jen modlitbu pouze na schodech chrámu Zmrtvýchvstání a zakázal, aby se křesťanské svatyně měnily v mešity. Později prestiž Jeruzaléma vzrůstala i za vlády Umájovců, kdy podle Abd al-Malika (685 - 705) Muhammad údajně prohlásil Jeruzalém za třetí nejsvětější místo islámu po Mekce a Medině Ještě za Abd al-Máůola byla už byzantská bazilika na Chrámové hoře přebudována v mešitu El-Aksá. Během vlády Abbásovců (750-1258) došlo však v Jeruzalémě k řadě dramatických událostí. 974 obsadili Fátimovci Jeruzalém a jejich pološílený chálifa al-Hákim v r. 1009 nařídil zbořit chrám Božího hrobu.1070 se Jeruzalém dostal do rukou seldžuckých Turků, tedy sunnitů. 1096 byl Jeruzalém opět dobyt Fátimovci a 1099 byl dobyt křižáky. Tehdy bylo všechno obyvatelstvo včetně křesťanů zmasakrováno a mešity byly přeměněny v kostely. Teprve v r. 1187 dobyl Jeruzalém ajjúbovský sultán Saláh ad-Din (Saladin) . Křesťanské svatyně však zůstaly nedotčeny. Mezi 1250-1517 patřil Jeruzalém pod správu egyptských mamluků, jejichž sultán z Bbajhras (1260-1277) prosadil různé formy diskriminace, např. nosit na oděvu kus barevné látky-křesťané měli modrou, židé žlutou a ostatní červenou, byly jim zakázány jízdy na koni, zvyšovala se jim daň z hlavy, byly i případu rabování křesťanských a židovských obchodů a dokonce i ničení svatyň.Poté přišla za osmanské říše úleva. . Osmanský správa respektovala právo vstupu příslušníků křesťanů a Židů ke svým svatyním, pouze ve 2. polovině 19. století byl jinověrcům zakázán do islámského posvátného okresku na Chrámové hoře Kdy a kde se vzala však tak nesmiřitelná nenávist mezi židy a muslimy?
Bylo až od r. 1881 , kdy začala imigrace evropských židů do Jeruzaléma v rámci rodícího se sionistického hnutí? Nemají na tom největší vinu Velcí Británové nebo před tím většina světové organizace po první světové válce, když udělala z Jeruzaléma hlavní město britského mandátu nad Palestinou nebo až rok 1947, kdy rozhodla OSN udělit Jeruzalému mezinárodní statut., což se vzhledem k ve vzduchu visící 1. arabsko-židovské válce(1948-1949) stejně nemohlo skutečnit. Východní část (Staré město) zůstalo pod správou Jordánska Nebyla to až červnová válka v r. 1967 , kdy Izrael obsadil celé město a nedal si pokoj ani do r. 1980 , kdy ho anektoval a prohlásil ho nedělitelným, hlavním městem Izraele. Jeruzalém od té doby je v islámské protiizraelské argumentaci jedním z hlavních bodů a je předmětem mnoha islámských studií a konferencí islámských zemí., i když možná na největší vině je arabská nafta a dary do rozpočtu Izraele z kapes amerických Židů.
Když Mojžíš dal podle vstupního citátu tuto celou zemi Izrael mně i mým potomkům, píši zprávu o izraelské cestě pro své vnuky. Píši ji po dvanácti letech po podniknuté cestě. V roce 1996 jsem měl sice ještě dobrou paměť, ale moc jsem toho o Izraeli před cestou nevěděl. V té paměti jsem měl spíše rozporuplné školní nebo knižní poznatky o tom , že židovstvo bylo v našich zemích Čechách i jinde v Evropě pronásledováno, že plzeňským židům naši předkové nedovolili z konkurenčních důvodů od 1504 ani v městě bydlet, že se za Židy z podezření pro vraždu musel postavit i Masaryk, jinak se však o Židech ve škole toho moc neučilo a moc vědeckého nebo hodnověrného ani nevědělo. Po válce jsme ani skoro nevěděli, že jsme Židy s komunisty v jejich sporu s Araby o vlast pomáhali vyzbrojovat. Proto jsme uvítali možnost se do Izraele podívat na pozvání výměny turistů mezi pražskou cestovní kanceláří pana Hadače a izraelskou Youth Hostels Association. Zdál se nám Stát Izrael při tehdy už mírnější arabské intifádě relativně klidnou zemí. Teroristický útok Arabů na autobus na jedné z hlavních jeruzalémských tříd jsme těsně před naším odletem z Prahy považovali ještě za ojedinělou událost.
Zřejmě jsme se ale mýlili a Izrael musel už tehdy považovat svou situaci za výbušnou , protože izraelští úředníci nás v odbavovací hale v Ruzyni skoro hodinu četnými otázkami „prověřovali“, za jakým účelem Izrael chceme navštívit. Projel jsem desítky států ve světě , ale s tak důkladnou lustrací jsem se dosud nesetkal.a nevěděl jsem do jaké kategorie „úředníků“ státu, náboženství, národa či výzvědné protiteroristické instituce je mám zařadit. Nedozvěděl jsem se nic o nich , když nás znovu dlouhé minuty jiní úředníci zpovídali na letišti v Tel Avivu-Jafo , což nás skoro rozlaďovalo.Trochu nás uklidnila naše průvodkyně, mladá Švýcarka, která nám jen vysvětlovala, že to je takový tamní obyčej. Nevysvětlila nám to jinak ani během dalších dní , kdy nás provázela s dobrou znalostí novohebejštiny (ivrit), angličtiny , němčiny , ovšem bez češtiny, kterou mluvili oni naši letištní zpovědníci.
Udělal jsem chybu, že jsem se na cestu důkladněji nepřipravil. Nepovažoval jsem totiž před cestou se informovat o všech významech navštíveného státu , že Izrael byl název hebrejských kmenů biblické doby podle svého praotce Jákoba, jehož druhým jménem bylo už tedy Izrael. Zdálo se mi skoro nepochopitelné, že Izrael je obecným názvem židů, že je to v užším slova smyslu název severní části Šalamounovy říše. Mělo mne však ještě před cestou varovat, že Izrael je hebrejsky „Bůh bojuje“ nebo „Bůh vítězí“. Teprve v izraelských dějinách jsem dnes po 12 letech s hrůzou zjistil, že toto bojování a občasné vítězství trvalo na 4.000 let.
Neměli jsme z domova zatím žádnou mapu, i když orientace v Izraeli byla v té době dost složitá. Existovalo tehdy ještě izraelské pásmo Gazy i území Západního břehu Jordánu , která okupoval stát Izrael r. 1967 v šestidenní třetí izraelsko-arabské válce, přetrvávaly diplomatické spory o syrské Golanské výšiny a o starou část Jeruzaléma. Od r. 1979 sice už nebyl okupován egyptský poloostrov Sinai, ale pro nás stejně nebyl v plánu zájezdu
Moje neznalosti před cestou zvyšovalo i to, že jsem neměl k dispozici závazný cestovní itinerář, na který bych se měl studiem připravit. Naše cestování stejně modifikovalo i to, že jsem některá města či místa nebo osady Palestinců a OOP (Organizace pro osvobození Palestiny) nebyla „bezpečná“ nejen pro nás, ale i pro domácí .Některá místa nebyla zařazena do plánu našich výletů, i když rok před naším příjezdem byly izraelské jednotky byly stahovány z některých míst západního břehu (Westbank). Že to nebyly plané strachy o nás, dokládá nervozita i v řadách ortodoxních Židů, jejichž student několik měsíců před naším příjezdem dne 4.11.1995 zavraždil izraelského ministerského předsedu Jicchaka Rabina. Byla to také doba nejistot před plánovaným volbami v Izraeli koncem května 1996. Tak nás pro jistotu raději vodili po centrech dějin křesťanství, kde pro intifádu ( povstání arabského obyvatelstva proti státu Izrael) jsme nebyli moc důležitým terčem .
Byli jsme s přistáním letadla v Izraeli teprve na začátku zneklidňujících dojmů, které by šlo parafrázovat jako „Hic Israel, hic salta“. Byli jsme lační vlastních dojmů o státu Izrael, o národě , o Židech, o sionismu,, o judaismu a jeho části s náboženskou bigotností. To vše a mnoho pozdějších otazníků jsme si zatím nepřipouštěli. Nevěděli jsme nic o biblických nejasnostech historie křesťanství, které má jen malé odlišnosti od pohádek. Honem jsme si vyměňovali navzájem alespoň základní data o tom, co je to vlastně za zemi ten dnešní Izrael. Vůbec jsme si neuvědomili, že to není Evropa..

Stát Izrael
( hebrejsky Medinat Jisra´el, arabsky dau - lat Isrá´il )
nepatří geograficky k Evropě. Je to přesně řečeno Západní Asie, v r. 1998 byla pouze 418 km dlouhá, nejširší je cca 112 km, plochu má jen asi 20.400 km2, hraničí přirozenou hranicí na západě Středozemním mořem , na východě proláklinou Great Rift a z malé části na jihu s Rudým mořem.Politicky sousedí často s kusem nebo celým Libanonem, Syrií, Jordánskem a s Egyptem.
Nejvyšší horou je Hermon ( 2224 m)v oblasti Golanských výšin. Nižší zvlněné pásmo tvoří páteř severního konce státu v pohoří Galileje, Samaria a Judea. Na jižním konci státu pod pouští Negev s mírně zvlněnými vrcholy Egyptského Sinaje, Jordánu a Saudské Arábie. V Negevu je velké množství kráterů, nejznámějším z nich je Maktesh Ramon u města Ritzpe.
Řeka Jordán spojuje jezero Galilejské ( mylně nazývané jako moře) s Mrtvým mořem. Jordán je posílen třemi přítoky „ řekou Nahal Hermon, pramenícím na úpatí hory Hermon, dále toky Nahal Dan a Nahal Semil, přitékajícími z Libanonu ze severu. Jinak v Israeli říční voda prakticky neexistuje. Dříve to bylo horší, voda se shromažďovala jen do cisteren za doby zimních dešťů nebo ze studní. Vodní právo měl jen ten kdo studnu vykopal.V nejhorším se sbírala voda z rosy.dokonce z rosy.
Má jen 5,4 milionu obyvatel (1995), že úředním jazykem zde je nejen hebrejština ale i arabština, ačkoli většina občanů mluví i anglicky, nebo rusky a nebo jinými jazyky přistěhovalců,
Oficielně je to republika s jednokomorovým parlamentem (Knesset) se 120 volenými poslanci na 4 roky, v dob našeho pobytu s s prezidentem Ezer Weizmanem (*1920), voleným na 5 let. Moc jsme si nebyli ještě jisti, že to je bohatý stát, kterému sice pomáhá finančně velká masa zahraničních židů, aby se vyrovnal s ohromnými náklady na zbrojení a obranu. Měnou je šekel ( JLS), který má 100 agorotů
Honem jsme si ověřovali , že židů je v Izraeli 82%, 14% muslimů a jen 3% křesťanů. Přísahat bychom na to nemohli. Když jsem před odletem nahlédl do slovníku z r.1937, tak jsem předpokládal, že se tehdejší údaj o celkovém počtu 1/5 křesťanů v Jeruzalémě udrží až do našeho příchodu. Někdo zdůrazňoval, že urbanizace zde je přes 90%, že průměrný věk mužů zde je 75 let a žen 79 let. Počasí zde na lidi že je vlídné, subtropické, s teplotami v lednu 7 - 13 stupňů C, v červenci 23 - 30 stupňů C.
I když nám nikdo neporadil, že si máme vzít pro návštěvy náboženských středisek dlouhé rukávy, každý s tím nevědomky počítal, i když k vůli počasí na severu země..
To už v tom shonu příjezdu muselo stačit a byli jsme zatím zvědaví na Tel Aviv za letištěm.Přiletěli jsme tam v v r. 5756 Hebrejského kalendáře , což odpovídalo r. 1996 gregoriánského kalendáře. Měli jsme jen pár „Nových izraelských šekelů“ (NIS), jeden vydal za100 agotorů.


Tel Aviv
, Tel Abíb H.klasový pahorek nebo Bouřlivý pahorek nebo Jarní pahorek
Dnes je se sousedním městem Jafo (dříve biblický přístav Jope)je druhým největším a snad nejmodernějším izraelským městem po Jeruzalému). Velký Tel Aviv má přes milion obyvatel, malý asi přes 600.000 obyvatel..Kdysi to bylo bydliště proroka Ezechiela za babylonského vyhnanství. Dlouho před Jeruzalémem sloužilo jako hlavní město Izraele.
Na mezinárodním letišti Ben Guriona jsme se museli podrobit dalšímu „výslechu“ místních ochránců Izraele a seznámili jsme se s průvodkyní
Prohlédli jsme si staré i nové město a námořní přístav. Záviděli jsme Izraelcům Středozemní moře a brouzdali jsme se v něm (
viz 37- tato červená čísla označují pořadí mých foto), procházeli jsme se alespoň HaYarkom Parku a jen na chvíli jsme mohli se podívat na starobylý rybářský přístv v Jaffě
Nešli jsme do uměleckých center v Tel Avivu když jsou to příkladná muzea umění. Izrael se rukama svých umělců dostává na špic světového umění. Dokládá to nejen oblast funkcionalistické architektury, abstrakce v malířství (Shabai Haber, David Malkin), ve figurativním sochařství Israel Achiles a mnoho jiných, kteří přinášejí své moderní výtvarné koncepce do Izraele z celého světa někdejší diaspory. Izrael zaujímá přední místo i v kinematografii, viz jména Menahem Golana, Ephraima Kishona, Boaz Davidsona a jiných. V Tel Avivu zakořenila Izraelská národní opera, Izraelská filharmonie, Hudební divadlo. Od 1961 je už představován světu Mezinárodní hudební.festival. V Tel Avivu stejně těžko dostanete vstupenky na koncert v Mann Auditorium
Tlačil nás nedostatek času. Tenkrát jsem ještě mysleli, že na to bude čas snad až tam přijedeme podruhé.Ceny byly ale i pro našeho turistu velkosvětské.. Našince tehdy nelákala ani místní
--burza diamantů, i když jsme se doma prozíravě opřeli o platební kartu
--Nešli jsme ani do Muzea diaspory (které dokumentuje osudy Židů od jejich rozptýlení od r.7 př.n.l. až do založení státu Izrael v r. 1948)
--ani do Městského muzea
--ani do Helena Rubinsteinové Pavilion, kde lze obdivovat sbírky evropského a amerického umění od 17. do 20. století.
--ani do komplexu Ha´aretz s exponáty izraelské vědy a techniky, skla, lidových uměleckých výrobků...
Jestli jsem na něco zapomněl, tak mi to dopište do textu, než ho vypálíte do CD !!!
.V Tel Avivu jsme potkali jen málo křesťanů a tak jsem si dal závazek, že tu statistiku podle náboženství v Izraeli alespoň trochu napravím tím, že já jako křesťan svého prvorozeného syna pokřtím pravou vodou z Jordánu Škoda, že s námi nejel i druhý syn, který se také všude označoval jako bez vyznání. Pokusili jsme se alespoň ten náš Paichlovský Izrael doplnit spoustou fotografií, abych nemusel psát o něm celou novou knih. Začínáme ale fotografovat ne hypermoderní město, až perlu předního východu- Zemi . :
Začněme však i své další vzpomínky až od hlavy Izraele, kterou jsem prohlédli důkladně:

Jeruzalém
(hebrejsky Jerúšalajim ( Yerushalayim Ieroýsalém) arabsky al-Kuds= svatý ( Kuds Es šrift), řecky Hierosolyma) je hlavním městem samostatného židovského království asi od r. 970, resp od krále Davida, dnes Státu Izrael , i když jako hlavní město podle nedořešeného mezinárodního práva. Je „majetkem“ třech náboženství, dvě z nich se o město dlouho perou.. Po kom nebo po čem má své jméno se dá spíše jen fantazírovat: Uru-salim ,Salimum, Salman.Jeho předdavidovské jméno nám nepomůže, protože to bylo Jébus, za podavidovských časech Sijón, často také Davidovo město, římského císaře Hadriána (117 - 138 n.l.) mělo název Aelia Capitolina.
Je městem dvou oficiálních jazyků hebrejštiny a arabštiny, ale je zmatkem mnoha jazyků, jako jidiš, němčiny, francouzštiny, španělštiny, ruštiny ,jazyku etiopský židů- amharic. a bůkví čeho jiného, protože rozhlas vysílá ve 12 řečech.
Připomínám, že v Jeruzalému i jinde v Izraeli se musíme zvyknout na to, že neumíme číst jejich písmo a proto své poznání čerpáme z anglických nápisů.Teprve pak nap. rozumíme místním transparentům, vyhánějící pokojné turisty z čtvrti ortodoxních židů Mea Šearim.
Jako město leží nadmořské výši cca 750 m a nad Mrtvým mořem 1000 m., je místem nejdůležitějšího kraje nebo provincie - Judska. Téměř neustálý vítr ho dělá příjemnějším místem. Prší tu nejčastěji až v listopadu/prosinci nebo až v únoru, noci jsou pak velice.chladné.Město se v poslední době hodně rozrostlo, nejméně na východ.Pozor- mají jiný kalendář.
Až do šestidenní války v r. 1967bylo město rozděleno.Kolik je zde oficielních čtvrtí jsme se nedopátrali, tak jsme chodili, alespoň kromě těch třech hlavních částech
----Židovský Západní Jeruzalém - moderní a bohaté město se sídlem vlády (Knesset)
----Východní Jerusalém - převážně arabský, plný mešit, nízkých domků z pískovce s fascinujícími biblickými místy jako Mount of Olives (Olivetská hora ( a Garden of Gethsenane ( Getsemanské zahrad)
----Staré město -, hradbami obehnané město , jehož některé části jsou až 3000 let staré, s arabskými tržišti (souqs)
Izrael je centrem mnoha náboženství, které do budoucna by chtěli rozhodovat nejen o náboženství druhých a dokonce o státech na území tohoto města.Tak se to střídalo odedávna, protože sem přicházely nejrůznější směry nebo dokonce sekty z mnoha zemí a mnoha mocností. Nebyl centrem jen židovského národního a kulturního života za posledních 4.000 let., kdy ho král David učinil hlavním městem svého království. Vládl tady do dneška skrytě kdekdo ze sousedství i vzdálených mocností. Bourali a stavěli se tady opakovaně na stejných místech chrámy, zejména Šalamounovy. Od pádu Jeruzaléma a zničení druhého chrámu římským císařem Titem v roce 70 n.l. se datuje zde druhý chrám. Někteří zde jen neničili, v r. 632-691 stavěli arabští dobyvatelé pod vedení Omayada Khalifa na Chrámové hoře ((The Temple Mount) Skalní chrám (Omarovu mešitu, Dome of the Rock).Zde všichni zanechali nějaké památeční stopy. Osmanský sultán Sulejmám vybudoval hradby starého města znovu v 16. století
Až do r.1875 n.l.bylo to opevněné město s čtyřmi základními různými čtvrtěmi, kromě židovské, křesťanské, muslimské a nezapomeňte i na arménskou a dnes už bychom našli i jiné. Bylo toho tady hodně a museli jsme proto vybírat jen některé pevnosti, brány, kostely, kláštery (
44 ), bazary ( 25 ), úzké uličky, muzea, synagogy, mešity a za hradbami tisícileté památky i supermoderní čtvrti. Město je to dnes o čemž svědčí i námi fotografované veduty ( 45, 46, 47). Na důkladnější prohlídky jsme moc času neměli a tak jsem většinou huhlali, že nemáme třeba dost času, např. pro delší prohlídku Hebrejské univerzity (jejíž komplex navrhoval sám Le Corbusier) a Světového židovského kongresu.
Pochopitelně Jeruzalém stojí na památce Ježíše Krista. Ten podle bible když jsem přišel hned druhý den ho palmovými ratolestmi ho vítali slovy Hosana, požehnaný ty, jenž přicházíš ve jménu Hospodinově, král izraelský. On však nešel pěšky, ale jinde se dočteme, že kdesi nalezl oslátko a vsedl na něj ( Jan , XII 12-15. V Jeruzalémě se pak všechno točí kolem těch posledních 7 dní a nocí, alespoň podle evangelií.

Staré město

Centrum je sice dost staré, ale neměli bychom přehlédnout, že je celé obehnáno hradbami, že dnešní hradby zde stojí od let 1520-1560.n.l. ( 1538- 1541) Jsou dlouhé 2 míle. Většina jich byla postavena za tureckého panovníka Sulejmana Velikého, část pochází křižáckých válek a nebo z doby krále Heroda.
Abychom vnikli do osmi hradbami opevněné části města musíme vstoupit některou z historických bran, které několikrát měnily svá jména, alespoň vyjmenuji podle tabulek po anglicku:
The Damašská -Damascus Gate která je vstupem ze staré severní cesty,
Nová
- The New Gate, byla zbudována až v minulém století
Jaffská
- The Jaffa Gate, vede od hlavní západní cesty k starověkému filištínskému přístavu
Sionská
- The Zion Gate, vede do Židovské části, dřív byla Branou proroka Davida, otevřenou k hoře Sion, kde byl Davidův hrob
Hnojová (Hnojná)
- The Dung Gate, vede ke Zdi nářků, jméno má podle odpadků, které sem házeli Křesťané mezi ruiny chrámového prostranství
Sv, Šebestiána
-The Lions Gate, Lví brána , směřuje k Olivové hoře
Herodova
The Herod´s Gate. , Brána květů, vede do muslimské čtvrti
Zlatá
-The Golden Gate byla postavena a uzavřena muslimy prý už v 7. století a bude otevřena až o posledním soudu. Kdy to bude, to zde neví nikdo.
Nijak ohromující nebyla pro nás Citadela z prvního století př.n.l. západně od starého města., sousedící s Jaffskou branou. Je také nazývána nesprávně věží krále Davida.,ačkoli dříve bylo nazýváno jako Město Davidovo, které vyrval David Jebúsejcům, a to vlastními vojsky Je to v podstatě Sión,dnes v spíše jen trosky pevnosti v jihovýchodní části Jeruzaléma. (1 Pa 11, 5.7 ) Stojí na místě, kde před 2000 stával palác krále Heroda Velikého.Herodes jí už v r. 24 př.n.l.dal postavit 3 věže., kterým dal jména podle svých příbuzných V době nadvlády Římanů tu císař Titus ubytoval Desátou legii. Byzantinci ji také upravovali Pak ji ve 14. století přestavěla dynastie Mamluků , v 16. století ji přestavěl Sulejman Vznešený. Dnes uvnitř věže jsme viděli Muzeum historie Jeruzaléma s mapami a modely a světelnými show. V jeho krásných zahradách najdeme relikvie ze šesti různých období historie Jeruzaléma. Spíše od ní nás zaujal výhled na promenádu (Rampark Walk) moderního města.
Napravo od citadely je Arménská čtvrť s malými chrámy a Klášterem ortodoxních Arménů, s katedrálou sv. Jakuba, s Muzeem arménské historie a umění Edwarda Mardigiana.
Za ní je směrem ke zdi nářků je Židovská čtvrť obývaná už od 8. století př.n.l.Od 13 století až do 1948 byla domovem rabínů,.studentů židovských škol a starých Židů, kteří se připravovali zde na smrt..Celá byla v r. 1948 zničena, pak byla podrobena archeologickému průzkumu a částečně opravena. Dnes je to klidná oáza obchůdků, synagog, pouličních kaváren a bytů.Mezi nejdůležitější místní památky je zde synagoga Hurva z 18. století, které si hned všimnete podle velkého oblouku . Názory na tento oblouk se liší, někteří tvrdí, že je to římská památka z doby císaře Hadriána ( 117-130 po Kr). Dále je zde synagóga Iferet Izrael ( Sláva Izraeli), kterou zase poznáte podle elegantních oblouků v průčelí.
Život v této čtvrti popisuje Old Yishuv Court Museum od 19. století do 1948.
Zeď nářků
, (Záoadní zeď, The Western Wall, Walling Wall ), nebo v hebrejštině Ha-kotel Ha Ma´aravi nebo Hakotel Hama je nejsvatějším židovským místem v Izraeli na Starém městě je, nebo zkráceně Kotel.

  • Nebylo to vždy.Římané Židům bránili v návratu do jejich města, Byzantinci jim nedovolovali jít sem k modlitbě častěji než jedenkrát za rok, , ještě v r. 1948 byla zeď v sektoru kontrolovaném Jordánskem
  • Je to masivní komplex dlouhý 48 m z kamenných bloků 15 m vysoký z dob krále Heroda před 1900 léty. Zeď není součástí samotného bývalého chrámu. Je jen posledním zbytkem druhého chrámu zbořeného Titem v r, 70 n.l. Jsou zde oddělené sektory pro muže a ženy a turisté se zde musí obléci do skromného oděvu.Pokud byste tam snad ještě k této zdi přišli o Sabatu, nefotografujte tam, považuje se to za urážející.Věřící sem přicházejí, aby oplakávali ztrátu jejich chrámu, nejprve v r. 586 př.n.l. př.n.l. zbořeného Babyloňany a poté znovu Římany v r. 70. Hadrián v r. 135 n.l. jim to nedovolil, přístup k ní dovolil zase až Konstantin. Od r. 1947/48 jim to bylo znovu zakázáno, dokonce sem zasahoval jako jinam do Jeruzaléma plot z ostnatého drátu, Přístup sem za velkého jásotu vybojovali znovu izraelští vojáci po šestidenní válce 6.června 1967. Zdálo se nám však, že kromě pláče za chrám se místní Židé zde věnovali daleko nejvíce modlení a hlavně prosbám Bohu za něco ryze osobního.. Snad nám připadalo zde spíše dětinské strkat popsané papírky do škvír kamenů se vzkazy Bohu . Měli jsme mimořádný dojem ze západní zdi, kterou jsme už mnohokrát viděli v novinách doma. Najednou nám to však nepřipadalo o nic dětinštější, než když si studenti osahávají na mříži kaple plzeňské chrámu hlavičku andělíčka a věří, že uspějí při zkoušce ve škole. Pod dojmem zdi jsme si moc nevšimli, že je zde i faxový přístroj jehož pomocí mohou věřící Bohu své prosby i faxovat (je to aktivita národní telekomunikační společnosti Bezek) Zato jsme si prohlíželi podzemní chodby vedle Zdi nářků, ale údajný vstup přímo do ulice Via Dolorosa jsme zde nenašli.

Křížová cesta = Via Dolorosa
, Už si nepamatuji, kterou cestou jsme došli na nejznámější křesťanskou ulici nejspíše po El Wad.Prošli jsme všechna rozhodující místa na ní. Téměř jistě to však není ona někdejší cesta Ježíše Krista, ta totiž šla podle archeologických nálezů původních kamenů o něco hlouběji pod 2000 let starými budovami.Nepůjdete-li k ní od Zdi nářků, tak jiná cesta k ní vede z Arabské čtvrti skrz Bránu sv. Štěpána. Pochopitelně nejsou už dnes na původních místech ani ona křížová zastavení. Přesto slzy do očí skoro každému skutečně věřícímu se musí vtírat na Křížové cestě (Via Dolorosa) připomínání Kristových zastavení na uličce směřující k bazilice Božího hrobu
---První zastavení , kde Pilát odsoudil Ježíše ke smrti je dnes situováno ve dvoře Umariyahské školy. V tomto místě stávala kdysi Antonie, pevnost krále Heroda. .Oblouk Ecce Homo před kostelem sionských sester je pojmenován podle údajného Pilátova pošklebku Ježíšovi „Pohleďte na toho muže“
---Druhé zastavení, kde Ježíš. Dostal kříž a na hlavu trnovou korunu se nachází naproti františkánskému Kostelu odsouzení ( Chapel of Condemnation)
---Třetí zastavení označuje místo, kde poprvé Ježíš upadl, je to na křižovatce se zmíněnou ulicí El Wad
---Čtvrté zastavení je u Arménského kostela, tam se stkal se svou matkou Marií
---Páté zastavení připomíná pomoc Šimona nést Ježíšovi kříž
---Šesté zastavení označuje čin Veroniky , která Ježíši otřela svým závojem tvář Ježíše
---Sedmé zastavení v půli tržiště b Kahn ez-Zeit připomíná, že zde Ježíš podruhé upadl
---Osmé zastavené je označeno řeckou ortodoxní kaplí sv. Charalambouse, kde Ježíš řekl jeruzalémským ženám „ Neoplakávejte mne, oplakávejte Jeruzalém“
---Deváté zastavení, kde upadl potřetí,tam stojí sloup
Vzpomínky na Ježíše se zde neuvěřitelně přehlušují okamžitou realitou obchodů, obchůdků s reklamou na suvenýry a butiky
Zbývajících pět zastavení je spojeno s místem Kalvarie , hebrejsky Golgota neboli Místo lebky, Výšina lebky, Holý vrch. Jméno souvisí s tvarem tohoto nízkého kopečku. Za Ježíšova času leřela Golgota za hradbami. kde stojí chrám Božího hrobu. (The Church of the Holy Sepulchre)., Není to opět původní ani místo , které bylo uctíváno již od 4. století.Snad to byl původně hřbitovní kostel , pak to byl kostel Vzkříšení vystavěný za císaře Konstantina jeho matkou Helenou. Místo se později za císaře Hadriána ( 117 - 138 prý velmi změnilo. Proč ? To se už neříká. Anglický archeolog Ch.G. Gordon tvrdí, ře Golgota ležela poblíž turecké severní hradby.Není to ani původní chrám, který pochází z 12 století a byl postaven křižáky. Je to složitý objekt z 5 kostelů, které mají některé prostory společné a jiné jsou spolu spojené. Je to pro návštěvníka místo, kde se skoro nemůže orientovat, kde pořád odvádí jeho pozornost příslušníci nejrůznějších církví ((arménské, řecké pravoslavné, syrské, římskokatolické, koptické), kde se často konají bohoslužby, kde je většinou příšeří, nedýchatelný vzduch plný kadidel, kde si můžete jen vystát fronty na zbylý 5 zastavení.
---Desáté zastavení je Golgota, musíte po schodech nahoru, kde byl Ježíš svléknut, což dokládá i mozaika na podlaze.
----Další zastavení už nespatříte pro davy lidí, tam kde byl Ježíš přibit na kříž, kde byl zdvižen na kříži a kde bylo tělo později sejmuto dolů . Poslední čtrnácté zastavení tvoří chrám sám o sobě, kde je mramorová deska , která chrání vstup, kde je pohřební místo a hrobka Josefa.
Tato prohlídka byla z celého Izraele nejsmutnější, nejen proto, že jsme se nemohli přesně orientovat o místě místa popravy, o Golgotě. Mám to vše nějak popletené s kaplí Vzkříšení Páně a s bazilikou Božího Hrobu.. Nebylo divu. Golgotu umísťuje každý z historiků jinam.
Měli jsme však v duši spíše smutek z celé atmosféry v pověstném chrámu Božího hrobu, který nechala postavit až mnohem později Helena, matka císaře Konstantina. Chrám se totiž dělí na kulatý kostel Anastasis nad otevřeným hrobem Ježíšovým, na baziliku Martyrium a prostorem Calvarium, který mezi oběma, naznačuje místo ukřižování. Podle průvodců tam není jen Church of the Holy Sepulchre, ale i Church of the Alexander, Church of the Redeemer i El Umariv, dokonce je blízko je i bazén Pool of Hazekiaha Mosque.Celkově je to však místo až pompézní symboliky, ohromující spíše temnotou smutku a dlouhými vousy křesťanských snad mnichů. .Pravděpodobně i špínou. Možná, že to je dáno i tím, že je to dnes vlastně až nová replika skoro pouťová, dvakrát přestavovaná v r. 1009 Kalifem Hakinem a 1149 křižáky.
Mnozí z nás však s velkým pocitem piety prošli a poklonili jsme se místu , kde zbyl údajně dodnes po kříži Ježíše Krista jakýsi umělecky zdobený otvor. Mne však zde z míry vyvedla tradovaná zkazka o tom, že kdo bude lhát , přijde o ruku po jejím vložení do otvoru po kříži. Tak jsem po otázce své manželky, zda jsem jí byl nevěrný, řekl že ne. Mně však ruka neupadla, když jsem tam sám jako jiní turisté svou ruku vložil. Udělal jsem to spíše z nesouhlasu s takovým zkazkovým rouháním
Z historie křesťanství toho bylo v Jeruzalémě k vidění o něco méně, než jsem čekal Pochopitelně. Skoro vše se opírá jen o mnohem pozdější, dodatečně publikované texty. Ježíš Nazorejský byl v křesťanské věrouce ztotožněn podle evangelií s mytickou postavou jako Kristus (christos= pomazaný) přišel do Jeruzaléma údajně na oslavu velikonoc kolem r. 30 n.l. Ten údaj Velikonoc je tradován dodnes, ovšem překřtěn jako židovský „Pesach“ na památku odchodu židů z egyptského otroctví. Poprvé zde prý Ježíš vešel do chrámu a jeho prvním činem bylo prý vyhnání penězoměnců a kupců z něj, k čemuž Židé všude ve světě měli blízko.K těm penězoměncům se ještě vrátím u chrámu. Na to žádná památka už není.
Není ani hmotná památka na velikonoční večeři s 12 svými přívrženci Jen se předpokládá, že to bylo coenaculum ( večeřadlo ) v už neexistujícím domě u Sionu. Tato hala z křižáckých dob byla přeměněna v 15. století na mešitu a na 5 století tam byl židům a křesťanům vstup zapovězen.
Jako všude ve světě nejvíce k stavbě památek lákají kopečky. Z údolí potoka Cedron na horu Sión vedou Makabejské schody v zahradě při kostele sv. Petra.Po nich prý stoupal Ježíš, když šel se modlit do Gethsemanské zahrady na Zelený čtvrtek Viz dále..
Neviděli jsme ani místo dnešního rybníku neboli nádrže Bethesda, kde byly prý tenkrát ovčí rybníky . Dodnes je na dně vykopávek dost vody.. Pro mně medicinmana je zde tradováno, že je to místo uzdravení chromého, neví se zda byl ochrnutý. ( Jan. V. 1-9).. Bethesda je vedle románského kostela sv. Anny z 12.století. Jinak se připomíná, že kostel prý postaven na místě narození Panny, někde dole vedle schodiště Kdysi zde byla také brána Ovčí., protože se tam konal ovčí a jiný zvířecí trh. Voda tam musela být, protože se v ní koupala zvířata určená k obětování.Ovčí brána by asi tedy byla poblíž dnešní Lví brány
Když to shrneme, tak v Jeruzalémě toho křesťanského z památek bylo mnoho, ale ty byly opakovaně ničeny, přestavovány a zase ničeny, takže to dělalo to na nás skoro dojem, jakoby Řím na Jeruzalém zapomněl. Je tam sice mnoho rezidencí a klášterů , dnes už většinou ne římskokatolických. Od některých jsou kouzelné pohledy na celý Jeruzalém, jen o nich vědět a jen když vás tam pustí.
Třeba vzpomeňme františkánský kostel Dominus flevit, který dokumentuje vzpomínku na Kristův pláč nad městem netušícím svůj osud „ ... srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti: nenechají v robě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil“ ( Lukáš. XIX 44). Možná, že to je i tím, že křesťanství má mnoho památek mnoho jinde v dnešním Izraeli.
Škoda, že jsme alespoň připomínku křesťanského Jeruzaléma neviděli v podání františkánských mnichů, kteří ji oživují na této cestě každý pátek v úseku od Kostela bičování až po Chrám božího hrobu s devíti zastaveními ve via Dolorosa a pěti v Chrámu božího hrobu.
Tak jsem si křesťanský Jeruzalém sám uchoval v paměti alespoň tím, že jsem si z pietních důvodů vzal na svá ramena u jednoho domu evidentně zapomenutý těžký dřevěný kříž (
63 ).a kousek jsem ho nesl.
Chrámová hora
má mnoho jmen, Vrchol kopce byla prý jmenována jako biblická hora Moriah, na ní se rozkládá velké umělé prostranství Haram es Sharif, což je nepravidelný pravoúhelníkový prostor o rozloze asi 12 hektarů, který je částečně včleněn do mohutných teras ochranných Chrámová hora (Ófel) skoro nepozorovaně vybíhá k jihu.Mezi chrámovou a Olivovou horou je Kidrónské údolí
Křesťanům připomíná důležité události z Ježíšova mládí V její historii se mihne i Ježíš vícekrát, např. zde muselo být i pohanské nádvoří, odkud vyhnal Ježíš ony citované kupce. Židům je svatý pro příběh o Abrahámovi a Izákovi. Hlavně je teď nejsvatějším jeruzalémským místem pro muslimy. Z arabských památek (
05, 09, Jerusalem-Merian ) jsme viděli na chrámové hoře hlavně
Dóm na skále
(Skalní chrám Skalní dóm, Ómarova mešita, Kubbet es Šakra, Kuds Es Šruid= Svatostánek, The Dome of the Rock),
Naše dojmy už z dálky oslňovala ze všech stran viditelná zářící zlatá báň skalního chrámu s nápadné mozaikovými čtverečky ve všech možných odstínech modré a zelené barvy a z blízka viditelné vlající nadpisy z koránu na vahách, visící ze sloupů nad schody, kde budou váženy lidské duše až přijde den posledního soudu. Nebylo nám jasné, zda to platí pro nás návštěvníky. I když před mešitou byl dvůr (sahn) vybavený zdrojem vody k povinné rituální očistě před vstupem do mešity , my jsme si jako cizinci neomývali vše potřebné předpisově, ale alespoň jsme si raději zuli boty a odebrali se dovnitř do mešity.
Ani jsme si neuvědomili, že nevcházíme do chrámu Šalamounova. O historii a o zařízení nám jinak nikdo neříkal a protože je to dost důležité, tak to opisuji z průvodce.O chrámech obecně i o chrámu v Jeruzalémě viz Hesla křesťanů doc - Chrám . Kdy Šalamoun svůj chrám stavěl nikdo neví, víme o něm jen, že jako král vládl v 10. století do r. 926 př.Kr,
Původní Šalamounův chrám
se sestával z
--předsíně s kadidlovým oltářem o velikosti 5 x 10 x 15 m, před níž stály slavné sloupy((haly),
--pak následovala svatyně= hlavní síň asi 20 x 15 x 15 m (kodeš), se stolem pro předkladné chleby a se světly
--a nejvnitřnější místnost=, velesvatyně (kodeš ha-kodašim) nebo debir= to co je vzadu, patrně oddělená závěsem a později dřevěnou přepážkou,
.Základy se sestávaly ze tří položí tesaných kmenů a jednoho položí cedrového dřeva. Z toho základu se zvedaly 2,54 m tlusté zdi z nepálených cihel., Střecha byla plánována jako terasa nesená trámy z cedrového dřeva. Kolem svatyně a velesvatyně byla podkova budov jako skladišť. Do předsíně se vstupovalo z východní strany zvláštním vchodem, po jehož stranách stály bronzové sloupy. Svatyně byla vybavena kadidlovým oltářem (mizbah ha-zabah), oltářním stolem pro předklad0,,né chleby a dvojí pěticí svícnů. Svatyně svatých (velesvatyně) byla krychlového tvaru, neměla žádná okna a byla zde vystavena schrána Hospodinovy smlouvy (aron berit adonaj), krytá křídly dvou cherubů.. Podlaha byla obložena cypřišovým dřevem a vnitřní stěny měly obklad cedrový. Stěny a dveře byly kryty plošnými reliéfy cherubů, palem a květinových girland. Vše bylo potaženo zlatem.
To ovšem nebyl stav, jaký jsme my viděli, protože první chrám Šalamounův byl Nebukdnesarem byl poprvé zničen r . 567/6 př.Kr. (587/6) a hlavně opadl za obět plamenům. V
V poexilové době mezi léty 520 - 515 př.Kr. byl sice jako druhý chrám za Zerubáberla postaven znovu, ale jeho nádhera nedosáhla krásy toho prvního, byť byl stavěn dík ediktu Kyrovova. Dalo by se spíše říci, že byl obnoven
. V r 169 př.n.l. byl tento druhý chrám podruhé ničen, vypleněn a r. 167 př.n.l. znesvěcen Antiochem IV. Epifanem. Znovu byl posvěcen Judou Makabejským V r. 37 - 19.př.n.l. začal s rozsáhlou přestavbou chrámu Herodes Veliký. Práce byla dokončena až r. 4 př.Kr. Křesťané ale věří, že právě zde objevil Ježíš jméno Boha vyryté na této skále. Herodův chrám byl za povstání Makabejských podruhé zničen v r. 70 n.l. římským vojevůdcem Titem. Dál už nebudu pokračovat, protože názory na další stavbu těchto památek se i zde liší.Většinou se tvrdí, že od té doby už nikdy nebyl znovuzřízen
To co zde nyní uvidíte je dnešní Omarova mešita, kterou nechal postavit v druhé polovině 17. století ( snad r. 691 ) kalif Abd-elt Malika. (685 - 705
Když jsem vešli předpisově zuti do Ómarovy mešity, tak nám oči přecházely. Ne sice z toho, že tam je nepřeberné množství sloupů, malovaných ploch, vitrážových oken To hlavní byl však ohromující velký kus skály Kubbet es- Sakhra, na kterou položil Abraham svého syna Izáka, aby ho obětoval. .Na skále jsou dodnes vidět stopy Muhammadovy i jeho oře pro vysněný let do nebe. Na tomto místě jsme věřili, že pod skálou je Studna duší zemřelých nebo podle jiných vysvětlení není to krypta, ale propast s věčně burácející velkou vodou. Ta skála nás tak ohromila, že jsem si ani moc neprohlíželi vše ostatní, nebo jsem to zapomněl. Čekal bych tam bez vzpomínek i výklenkem označujícím směr k Mekce (kibla), mihráb), jako součást interiéru i kazatelnu ( minbar), tedy vyvýšené místo jako„stolec Prorokův“, dále zde mohla být oddělená část pro vznešené osobnosti ( aksúra), vyhrazené místo pro ženy a ke každodenním modlitbám věnovaný běžnější mastžid, kde se provádí poklona (sudžúd) resp. padnutí na tvář před Bohem. Zda tam nebo někde na dvoře byl obětní oltář, to nevím . V původním šalomounském chrámu prý stál uprostřed nádvoří. Tam jsme ho už neviděli, Bylo to nakonec štěstí. Ještě , že jsme tu návštěvu chrámu odložili o těch 2000 let , protože v době Ježíše prý tady byl na zdi nápis:
„ Na tento dvůr nesmí vstoupit žádný cizinec. Kdo při tom bude přistižen, musí podstoupit trest smrti, jenž je stanoven.“. Fragment tohoto nápisu můžete vidět v Rockefellerově muzeu v Jeruzalémě.
Dále na jižním svahu hory byly kdysi Šalamounovy stáje jako zbytek druhého chrámu.Původně byla postavena kalifem Walidem v 8. století, pak křižáky rozšířena a přeměněna, Zpět na mešitu přeměněna muslimy v r. 1187 Dnes je tam mešita El Aksa ( The El-Aqsa Mosque ) snad pro 5000 věřících, ale tam dovnitř jsme nešli. Je to obrovská modlitebna,. Někdo říká, že je to konvertovaný byzantský kostel, zatímco muslimové věří, že byla postavena na zelené louce v 8. století.Mohutný její interiér je impozantní z kararského mramoru, věnovaného Mussolinim. Strop věnoval egyptský král Faruk. Nejasnosti o této mešitě nás tam nenalákali, možná, že nás od návštěvy odradilo i to, že nějaký islámský fanatik zde spáchal atentát na jordánského krále Abdulaha.
Tak jsem raději odtud po schodech odešel fotografovat ( viz foto našich žen) do arabské čtvrti do nezměrného chaosu arabských trhů, plných cetek, keramiky, kůže, plastik a domnělých starožitností, ale i knih, dokonce českých, ořechů, nepamatuji si už přesně, zda to co jsme si koupi, byla pravá místní tyčinka baklava s medem a s kousky nugátu. Asi ano, protože Naďa medem nikdy nepohrdne.Je to tam v suku tmavé protože je to přecpané, možná to zkaluje i věčné smlouvání při nákupu čehokoli.

Východní Jeruzalém

Jedno z nejnavštěvovanějších míst je Olivová hora, ( H. har hazzatím) ne jen k vůli památkám, ale protože je z ní jeden z nejkrásnějších pohledů. Je totiž vysoká 820 m, její hřbet je asi 4 km dlouhý. Od jihu k severovýchodu zadržuje studené větry od severu a horké od východu.Její jméno je odvozeno od olivových hájů. Je citována v Nové zákoně mnohokrát, odtud Ježíš pohlížel na město a předpověděl zkázu Jeruzaléma, sem šel po poslední večeři, zde plakal a modlil se , odtud podle skutků apoštolských za ? 40 dní po svém vzkříšení vystoupil na nebesa a odtud se apoštolové vrátili do Jeruzaléma
Prošli jsem i místo, kde se rozkládala na hoře Olivové (Olivetské) zahrada Gethsemane, v níž byl údajně Ježíš po poslední večeři kde ho údajně zradil Jidáš před svátkem velikonoc v noci na den jarní rovnodennosti zatčen.Někde se dočtete, že to bylo na Zelený čtvrtek. Zahrada dnes už nepřipomíná Ježíše, ale pro většinu turistů je to místo nejhezčích pohledů na Jeruzalém. Do této zahrady se odebral Ježíš Kidronským údolím snad tehdy ještě fungující zlatou branou. V této dnes oplocené Gethsemanské zahradě ( hebrejsky Gat Shemen) údajně tehdy prožíval své utrpení a smrtelnou úzkost z blížící se smrti a prosil Boha , aby od něj odejmul ten kalich utrpení. Modlil se v této zahradě prý kousek vzdálen od skupiny svých učedníků, s nimiž předtím naposled povečeřel .Při této modlitbě se prý silně potil a podle Lukáše jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. ((L 22,24) Přítomný anděl mu však dodával sílu , namísto jeho učedníků, kteří opodál, co by jen kamenem dohodil, totiž usnuli-. ( viz Mt 26,36-46, Mk 14,32-42). To jsme však zjistili až dodatečně z bible. Všechno ale víme z mnoha knih ( Blaise Pascala , Victora Huga, Alfréda de Vigni, B. Pasternaka...) ale i z výtvarných děl, z oratoria Ludwiga van Bethovena : Kristus na hoře olivetské.Je to světový námět, jak se můžete dočíst v knize: Fouilloux D.a kolektiv : Slovník biblické kultury , Ewa Ed., Praha, Knihovna m.Plzně Slovany 5054/93, P 931 m Abych nezapomněl- nenašli jsme zde Gethsemanskou jeskyni, která prý si zde nejlépe uchovala svůj původní vzhled, který měla za Ježíšovy doby. Prý bylo tu skladiště obilí. Dnes jsou v ní pod zajímavou klenbou ale tři oltáře a malby..
Teď jsme alespoň mohli vidět a fotografovat prastaré olivovníky (
33, 57), kterým někteří přisuzují přes 1000 let, což však nedokládá historii křesťanství na začátku prvního tisíciletí. Někteří to korigují údaje 2000 let a údajem, že je možné, že se na některé olivě oběsil Jidáš.Kdoví co je na tom pravdy, když v r.2006 se úloha Jidáše a jeho vztah k Ježíši obrací o 180 stupňů. Svým jménem zahrada dodnes ukazuje jen na to, že zde byly nejen olivy, ale i aramejské slovo svědčí pro „olivový lis“, který zde byl údajně v bývalé jeskyni..
Šli jsme se podívat kousek odtud na úpatí hory, kde je dnes jen velmi mladý kostel z r. 1924 resp. bazilika Všech národů (Bazilika smrtelné úzkosti, Kostel Otčenáše“, The Church of All Nations). Je znám také jako Bazilika Agónie s odkazem na noc Ježíše před jeho mučením. Vlajky národů jsou umístěny uvnitř malých výklenků a dokumentuje to Ježíše jako spojnici mezi Bohem a lidstvem.Když tam půjdete, všimněte si skály lemující trnovou korunu z oceli. Než to byly národy, tak zde byl byzantský kostel ze čtvrtého století, pak něco křižáckého V okolí je na západním svahu Olivové hory typická stavba ruského , dokonce „ moskevského“ ortodoxního chrámu sv. Maří Magdalény..Chrám má sedm cibulovitých pozlacených kopulí. Nechal ho postavit 1885 car Alexander III na paměť své matky Marie Alexandrovny. V chrámě jsou nejen obdivuhodné ikony ale i hrob velkovévodkyně Alžběty Fjodorovny, zavažděné 1917 během ruské revoluce.
Olivovou horou už jsme byli tak unavení, že jsme nedošli na její vrchol. Abych se přiznal, tak jsem tam uložené největší křesťanské památce vůbec nevěřil. Původně tam měla být starokřesťanská svatyně. V r. 614 n.l. byla však zničena Peršany, ve 12. století trosky přestavěli křižáci, od 13. století přešla stavba pod kontrolu muslimů a po přestavbě stala se mešitou. Dnes je to kaple Nanebevstoupení s údajnou unikátní památkou - otiskem nohy, který zde na skále zanechal Ježíš při nanebevstoupení. ( Lukáš, XXIV 50-51) Zřejmě je to opsáno z historie otisku nohy Muhammadovy i jeho oře pro vysněný let do nebe z Ómarovy mešity.
Vinou mnohé stavby ničících uplynulých tisíciletí jsme už nemohli obhlédnout ani dávný palác Hasmoneovců ( předáci židovského národa od r. 167 př..n.l. do 63.n.l.) -, kde byl Ježíš předveden před Heroda ani horní Herodův palác, tedy místo, kde římský správce Judeie Pilát Ježíše odsoudil..Nemohli jsme ho ani najít, protože byl při židovském povstání v době 67-73 n.l. pobořen a nikdy nebyl obnoven. Informace o některých hrobech nebo pozůstatcích někdy byly protichůdné a neřekla nám je ani ta kočka, která je hlídala. Prostě toto místo patří všem náboženstvím.Kromě vzpomínaného Chrámu výstupu( dříve kostel dnes mešita). Na cestě dolů neminete ani karmelitský klášter Pater noster s pomalovanými zdmi modlitbami k bohu. Někde v jeho okolí nalevo musí být i podzemní Mariina hrobka s rodiči Ježíše - Marie a Josefa, Bohužel až s kaplí z 5. století.
Pak už jsme jen jezdili a jezdili naším mikrobusem. .Něco jsme ale viděli spíše z dálky, např. Olivetskou = Olivovou horu s se starým židovským hřbitovem, „pravou „ Golgotu s biblickým popisem, Zahradní hrobky s jeskyní, kterou spravují dnes Angličan resp. Britská associace zahradní hrobky. Pojedeme-li tam ještě jednou, tak na program si dáme i onen hřbitov na Olivetské hoře.Jsou tam pomníky jako domky.
Neviděli jsme kostel sv. Petra s jeho kaplí, připomínající zapření Krista sv. Petrem při trojím kohoutím zakokrháním (Matouš, XXV 74-75)., neviděli jsme kostel sv.Marka patřící syrským ortodoxním křesťanům v arménské čtvrti, ani v centru arménské čtvrti katedrálu sv. Jakuba, patřící ortodoxní arménské církvi, neviděli jsme Chrám vykupitele s zvonicí kostela luteránského, neviděli jsme Basiliku zesnutí Panny Marie, postavenou císařem Vilémem II. a mnoho dalších.
Neměli jsme ani čas obdivovat se lidským kostem z oblasti Carmelu z let 100.000 léty , které dnes jsou uloženy v Rockefellerově muzeu.spolu s oním citovaným vyhrožováním popravy cizinců, neměli jsme ani dost sil v tom horku prolézali Šalamounovy lomy mezi Herodovou a a Damašskou branou, byť z tohoto místa pocházela většina kamene pro stavby v Jeruzalémě. Je tam prý mnoho jeskyň a některé prý vedou až do Jericha. Kdo tomu věří, ať tam běží.
Už jsem si stěžoval, že nás nezavezli ani na již zmíněnou horu Sion, zaoblený kopec před Sionskou branou, dnes město ve městě (Jeruzalémě). Tady by nám vypravovali o tom, že Ježíš zde před poslední večeří umýval svým učedníkům nohy, možná, že i o tom, že Sulejman zde nechal popravit architekta, který navrhl zdi opevnění.. Na Siónu je i hrobka Davidova, snad nejnavštěvovanější památka pro Židy., Je tam mnoho hrobů, u nichž se stále kope jihozápadně na pahorku.Je to asi spíše jen vzpomínka. Mohutný sarkofág , zahalený do rudé látky s Davidovou hvězdou má na sobě 22 stříbrných schránek na tóru. Zas o tolik jsme v této nenavštívené hrobce ani nepřišli.
Nezavezli nás ani do arabské Betanie k chrámu a k hrobce Lazara. Pěšky je to výlet nejméně na hodinu přes Olivovou horu a nedozvěděli bychom se tam jen o málo více, než že Ježíš zde zavolal mocným hlasem „Lazare pojď ven“ ( Jan , XI 18-19, 41-44 ) do Lazarovy hrobky, která se dnes nalézá vedle moderního Lazarova chrámu od 50. let minulého století, hned vedle mešity s minaretem, vedle benediktinského kláštera, řeckoortodoxního kostela. Prostě stavělo se tu od 12.století hodně, všechno je nějak názvy spojeno s názvem vesnice El Azaryia, volně přepsáno i od křesťanské osady Lazarion . To Betanion je zase spojeno už dávno s arabským Beit Hanania, kdy to místo patřilo k Benjaminově kmeni. Schválně se o tom zmiňuji, abyste věděli o záludnostech etymologie, s kterou jsem se potýkal při psaní rodokmenu Paichlových .

Západní Jeruzalém

Je další místo, které musíte vidět, je to „Nový “ Jeruzalém s mnoha centry, jako např. Sionské náměstí, nejhonosnější hotel krále Davida (Dan King David), kde sídlili a 1947 umírali Britové, jako mandátní správci Palestiny , když v r 1947 hnutí Begin Irgun v odvetu napadlo velitelský britský stan v hotelu Krále Davida, při kterém zahynulo 97 lidí.,Naproti hotelu stojí úchvatná budova IMCA s 35 m vysokou věží , ale největší náš obdiv dala jako zdravotníkům známá synagoga a polikliniky Hadassa, kde jsou nádherná vitrážová okna ruského žida Marc Chagalla (1877-1985),
Spíše pěšmo jsme se toulali kolem parlamentu (Knesset), kam nás ale nepustili, alespoň se na nic z jeho interiéru nepamatuji a prospekty nám tam nedali. Dost jsme zanedbali nové město, které dostalo název Miskhenot Sha neboli „mírumilovná osada“, které v době našeho pobytu už mělo název Yemin Moshe. Po válečném roce 1967 už bylo znovu vybudováno a bylo už módní uměleckou čtvrtí. Bohužel jsme se v něm nedostali ke kamennému větrnému mlýnu, Zato jsme zažili zajímavou podívanou kousek od Siónského náměstí na fascinujícím shtetl = ortodoxním východoevropském ghet, které v dávných časech r.1875 bylo vybudováno jako uprchlický tábor pro příslušníky ultraortodoxní sekty „chassidim“ . Dodnes to byla podívaná na uličky s nápisy abychom tam raděj nechodili, tam jsme viděli nejen bledé tváře s dlouhými černými kabáty a černými klobouky i s kudrnatými loknami po nimi. Jmenují tu čtvrť Me´a Šearim.
Ze židovské historie jsme toho viděli mnoho, že to ani nespočítám.. Mnoho toho je rozptýleno po místech, kde byste to ani nečekali, třeba model Jeruzaléma v době druhého chrámu (Temple) je hotelu (Holyland Hotel). Navštívili jsme však několik zcela mimořádných působivých muzeí a památníků.
Národní muzeum
, má nejen umělecké, archeologické i etnologické expozice, ale i svatyni knihy v podobě lesknoucího se víka džbánu, v kterém byla nedlouho před naší návštěvou nalezena jejich největší chlouba „Svitky od Mrtvého moře“. Aby našinec lépe rozuměl době Starého zákona, ohromí nás 6000 let staré keramické figurky, kanaanské sarkofágy a 4000 let staré kovové předměty. Zároveň zde můžete spatřit i náhrobní nápisy z časů, kdy žil Ježíš Kristus. Sekce umění nás vrátila do současnosti nejen obrazy Renoira, van Gogha, sochařskými pracemi v zahradách Billy Rose Gardens, s pěstěnými záhony tisíců květin i nádherným pohledem na město.
Tragickým vrcholem tohoto místa je však o něco západněji na Herzlově hoře Yad Vashem - památník šesti milionů židovských obětí holocaustu.. Hlavním prostorem je Pamětní síň zdobená mozaikovou podlahou se jmény obětí všech 22 největších koncentračních táborů.. Popel obětí je uložen v podzemní hrobce, kde hoří věčný oheň. V dětském oddělení vytváří zrcadla světelné body, jed pro každé dítě z počtu 1 milion a půl., které holokaust nepřežily. Je zde i Údolí zničených vesnic jako obrovská mapa Evropy s vyznačenými 5000 obcemi, které byly během holokaustu ztraceny provždy. V umělecké sekci jsou vystavena díla obyvatelů lágrů, 5 soch se nachází na ploše před památníkem na Třídě spravedlivých nevěřících , která vede k hlavní budově, je lemována stromy vysazenými na počest lidem, kteří riskoval své životy, aby pomáhali Židům během druhé světové války.
Tam jsme poprvé plně pochopili, co to znamená genocida. Od těch dob však genocida se rozpoutal na mnoha místech ve světě - protože genocida se netýkala jen Židů. Viz její seznam v přehledu míst a obětí Genocides:

ukraine

armenian genocide

sikh

yamomani

armenian genocide

guatemalan „genocide“

kashimir

iraq

genocide of the deaf

white male genocide

norfolk islanders

azeri genocide

irish famine/genocide

tamil genocide

khojali genocide

bosnia genocide

native american

kurdish

mongol

nuba

armenian genocide not a genocide?

transylvanian

soviet

christian genocide

spiritual genocide

herero

assyria

organizations studying genocide

MIGS
montreal institute for genocide studies
chgs
center for holocaust and genocide studies
chgps
center for holocaust, genocide and peace studies
organizations promoting genocide

the nazi party

the national alliance

the u.s. government

museums

canadian museum of genocide

u.s. holocaust memorial museum

genocide studies

holocaust and gender studies
academic trip on the holocaust and genocide
genocide studies

ethics of genocide

democide

legal

u.n. definition

u.n. definition

definitions of illegality

the proxmire act

journals and lists

idea journal

holocaust and genocide studies

journal of genocide research

the genocide forum

h-genocide list

political consequences

international criminal court

lawyers

aboriginal genocide litigation resources

nonprofits

genocide remembrance and prevention network

airy defs & list

u.s. institute for peace

museum of tolerance

u.n. human rights page

world conference against racism

austrailian institute for holocaust and genocide studies

institute for the study of genocide

genocide WATCH

danish center for holocaust and genocide studies


Dál do Herzlova muzea jsme už nedošli. Je to památník vídeňského právníka a spisovatele, Theodora Herzla,
Všechno člověk nestihne. Bylo toho všechno mnoho, alespoň tedy jeden za všechny:
Z křesťanské historie je to kostel sv. Jana Křtitele na místě s biblickým jménem Ein Hakarem na kopci u Jeruzaléma , kde oznamovala Marii její příbuzná Alžběta, že se pohnulo dítě v jejím těle.Tam stojí dodnes proto památeční kostel františkánů , ačkoli první zde byl postaven v 5. století n.l., pak byl přeměněn pro potřeby karavan a jako stáj, a dnes je zde stále krypta s jeskyní Požehnání, pokládanou za místo narození Jana Křtitele, jak návštěvníka informuje mramorová hvězda pod oltářem s nápisem „Hic precursor Domini natus est“ (Zde se narodil předchůdce Pána).Ten sv.Jan Křtitel na Jordánu totiž měl být místem mého symbolického křtu mého syna Jiřího už v době příprav na cestu do Izraele.
Teď, když píši tyto řádky , dodatečně lituji, že jsem se nestavěl v místě turistických informací v ulici HaMelekch George č, 24 nebo v Jaffské bráně, Tam jsem na to zapomněl.. Stejně lituji, že jsem si nezapsal, kde jsme dobře bydleli v Jeruzalémě, kde jsme měli dobré bydlo při seznámení s polským Židem, který nás pozval do Polska, Byla by to náhoda, už k vůli Jiřímu , kdybychom byli ubytováni v Holiday Inn Crowne Plaza, Givat Ram, Jeruzalém tel 518-414
Zatím nám se strany Arabů nehrozilo nějaké nebezpečí, takže jsem začali chodit po městě sami , dokonce jsme se šli podívat i na zastávku autobusu , kde teroristé arabští zabili více lidí. Více na fotografiích v knize
( 38 ) .( 65 ) ( 62 )
Z Jeruzaléma jsme podnikly za těch 11 hektických dní několik dálkových cest
Ta první
z nich zamířila k Betlému . Jinde jsme ani nemohli začít své putování než po místě zrození Ježíše, kterého svět vnímá spíše jako Ježíše Nazaretského a ne Betlémského.Tam podle mého mohl být klíč k datu narození Ježíše, které každý píše v jiném datu.

Betlém
( Bethlehem, Bajt Lahm) se dostal do světových podle dějin pozemského světa z retrospektivy evangelií. V dnešním našem zájezdu jsme nemohli o tom slyšet ani o slovo více, než co bylo sebemenšího doložení vyvzpomínáno v evangeliích ( Genesis 35.15) Snad navíc jen , že zde byla kolébka královského rodu Davidovců. Jméno Betléma nám jinak nic neřekne, protože buď před Kristem znamenalo slovo Sýpka, nebo Dům bohyně)Lahamy. Nevěřte však etymologii, protože ta káže o původu názvu Betléma jako o Bei Lehem (hebrejsky dům chleba), jindy zase Beit Lahm (arabsky dům masa).
Jděme tedy po našich vlastních stopách zrození. Už jsme si řekli, že Josef s těhotnou Marií odešel z z Nazaretu k vůli nařízení císaře Augusta „Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazaretu, do Judska, do města Davidova, které se jmenovalo Betlém, poněvadž byl z rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.. (Lukáš , II I a 4-7“. ) Problém nejistoty je v tom, že poprvé v r. 27 př.Kr. císař, do té doby jmenovaný jako „princeps, “dostal od senátu jako vyznamenání titul Augustus. Toto vyznamenání pak volbou od senátu dostal i Augustus Tiberius (14-37), Augustus Caligula (37 - 71) a po nich další císařové. Shodněme se tedy předběžně , že Imperator Caesar Traianus Augustus ( to je celý jeho titul) vydal ten rozkaz provést ten census k sečtení obyvatelstva, k provedení přehlídky jmění, národ roztřídit a práva i povinnosti mu vyměřit a jiné údaje shromáždit, jako to od r.443 se původně dělalo snad každých 5 let.Bohužel nám to nic zase neřekne, protože za prvních císařů takový úřad cenzora byl zrušen.. Nepomůže nám ani další text evangelia o Betlému Jinde bible ( Mt 2.16) uvádí, že rozkaz k odstranění mesiášského dítěte Ježíše vydal v období r. 37 - 4 př.n.l. Herodes I Veliký . ...“Když tam byli, naplnili se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna,zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou“. Tolik Lukáš, II I a 4-7. Tak podle císařů se nedopátráme data Ježíšova narození ani potíže s ním..Nedopátráme se však jeho narození ani jinde. Římští katolíci je určují na den 24.prosince. řecká ortodoxní církve světí to narození 6.ledna, Arméni až 18. ledna. Někdy se setkáme s údajem, že se Ježíš narodil „možná“ 5-7 let před naším letopočtem .
Problémy nejsou jen s daty. V Betlémě už nenajdete sice také údajnou stáj (stable) narození Ježíše, kterou byste pro samé ozdoby a tmu ani s největší obrazotvorností nepoznal
(
43 ) . V r. 135 n.l. císař Hadrián , v úsilí vyhladit křesťanství, zasvětil onu údajnou rodnou jeskyni pohanskému bohu Adonisovi. Stáj je zakomponovaná do baziliky Narození páně ( Church of Nativity), který na tomto místě nechala postavit Helena, matka císaře Konstantina, v r. 385.n.l. Možná, že to bylo už v r. 325.n.l. Jak to bylo možné, když až do zásahu Konstantina v r. 332 neměli křesťané k tomuto pro ně tak drahému místu vůbec přístup? Ani tu údajnou Heleninu stavbu dnes neuvidíte, protože dnešní stavba na tomto místě pochází až z dob císaře Justiniána I. Velikého (527-565) a některé malby jsou až z dob křižáckých., kteří prý nedovolili už muslimům do ní jezdit na koních.
Od té doby až dodnes je nad v někdejší bájné jeskyni ( Grotto of the Nativity) za závěsem i betlémská hvězda (Star of Bethlehem.). Do té bájné jeskyně musíte sestoupit po několika tmavých úzkých schodech, kam by se ani muslimové na koních nedostali. Po těch schodech se ke svatým jeslím také nedostanete, protože dveře nebo díra místo dveří ( Door of the Holy Manger).jsou opravdu tuze nízké. Většinou je do jeskyně ani nemůžete rozhlédnout, proto je tam moc lidí nacpáno, takže musíte mít štěstí , abyste uviděli tu stříbrnou hvězdu - místo Ježíšova narození. Nápis u hvězdy“ Hic de virgine Maria Jesus Christus natus est“ je datován rokem 1717. Prostě ničem nemůžete věřit.
V sousedství je sice kaple u Žlabu, měl by tam být, protože prý Marie položila Ježíše do žlabu. Původní žlab ale byl odvezen do kostela Santa Maria Maggiore v Římě. Ono je to ale jedno, zda to byly původní jesle z hlíny, které podle tradičního podání nalezla sv. Helena a nechala je nahradit stříbrnými. . Žlabů je v Betlémě mnoho, dokonce i jeho jméno má náměstí, i kino. Experti se domnívají, že se Ježíš nenarodil ve stáji, ale v jeskyni, kterých najdete v domech v Betlémě neurekom. ¨Korunu tomu dávají někteří „badatelé“, kteří uvádějí, že Ježíšovým rodištěm není vůbec Betlém, ale Nazaret ( viz Stubhann, M. a kol.: encyklopedie Bible, Gemii,Bratislava, 1992, Knihovna m. Plzně, Slovany , č. IP 98 h
Kdyby tam místo všech cetek postavili naše prosté „jesličky“, tak by to poutníky hřálo u srdce jistě více. Nemohli by tam ale kšeftovat se suvenýry, jako u jeskyně v ulici Jeskyně mléka, která vede z náměstí Žlabu. Ta jeskyně je dodnes slavná, protože tam prý ukáplo Marii něco mléka, když krmila své dítě. Od té doby je skála v jeskyni bílá a návštěvníci si pochvalují, že návštěva v jeskyni zvyšuje porodnost i schopnost kojení.Věří na to jak křesťané, tak muslimové. Můžete si zde koupit malé sáčky s těmito kousky bílé skály.
Z jeskyně Narození se můžete dostat sítí podzemních prostorů do kostela sv. Kateřiny, který postavili s klášterem v minulém století františkáni. Odtud se vysílá dokonce slavná půlnoční bohoslužba i televizí. Jeskyně v místě kostela předtím v historii proslavila sv. Jeronýma, který v ní po 35 let od r. 385 do 420 překládal do latiny bibli, známou pak jako Vulgáta.
. Bylo by zde tedy dost toho co vidět, třeba při Betlému jsou tu Pastýřská pole s řeckým kostelem na poli a kaplí pastýřů s obdivovanými freskami i se zvonicí na rozměrné kupoli, další památky prý jsou i na skále na ulici Žlabu naproti kinu krále Davida. Prostě je v tomto velkém městě 40.000 lidí tolik křesťanského, že jsme neměli čas zajít do tamních skláren a továrny na šperky, ani do místa vykopávek, které prokázaly, že jeskyně pod kostelem tady už byly v 7. století př.Kr, dokonce už v době železné..
Mohli byste dlouho obdivovat památky kolem Betléma
v Herodionu ( na kuželovém pahorku zbytky palácové pevnosti Heroda Velikého, která byla jedním z bohatých Herodových útočišť, dnes jen se sloupovím v troskách. O něm říkal anděl Hospodinův Josefovi „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu, neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil“- cit Matouš, II 13. Legenda zde tvrdí, že je zde Herodes pohřben.
v Hebronu (Hrobka patriarchů, jeskyně Machprlach s hrobem Adama a Evy),
v Jerichu (oasa s podzemním pramenem Ein al- Sultan, kde se osídlení datuje do doby 8000 let př.n.l.,
Je tam i Hišamův palác, hora a klášter Pokušení, vyschlé řečiště Wadi Quelt. Neměli jsme zde však touhu po horské turistice a ani si nechat nadávat od Arabů, kdyby nás někdo zavezl až k řeckému ortodoxnímu klášteru sv. Jiří na Jerišském konci tohoto wadi.. Do Betléma jezdí však i mnoho poutníků židovských na cestu ke hrobu Jakubovy oblíbenkyně (favourite Rachel)..
Hlavním důvodem nejistoty v dnešním Betlémě bylo však nejspíše to, že Betlém byl do 1967 součástí Jordánska, což uchovalo zde jeho vliv pro arabskou Organizaci pro osvobození Palestiny. Betlém je jen 7 - 11 km jižně od Jeruzaléma.podle toho, kudy vás tam pustí, tady je dost podezření z násilí vzbuzujících lidí jen v arabském oblečení . Jinak tam mají graffiti víc než u nás. Auta zde mají modré SPZ, jako by patřila do jiného státu. Možná, že už to bude brzo pravda. Moc jistě jsme se tady necítili.
Honem proto zpět do Jeruzaléma, tam nás čekalo vyspání před cestou na izraelský sever

Západní břeh (West Bank)

Historie i současnost této krajiny ( světově známého okolí prolákliny ) na západ od Jordánu byla spíše romantičtější než náboženská . Byla také delší. Nevím přesně, kudy jsem jeli, protože místy to arabské území bylo tak říkajíc o ústa. Nemohli jsme zato, že tam byly Ramallah a Shofat, velké palestinské uprchlické tábory. Někde jsme ani nezastavili, byť tam byly památku hodné shlédnutí. Třeba Beitin, kde Jakub snil o žebříku vedoucím až do nebe, Shilloch, kde byla na 200 let uložena archa úmluvy mezi 12 kmenů, objeli jsme uctivě Nablus = známý Arabům jako Schechen s přibližně 100.000 obyvateli i blízkou horu Gerezim kterou viděl i Noe ze své archy.. Zastavovali jsme však jen tam , kde je něco výjimečného, co se už jinde nevidí.
Kolem Jordánu je kolem Galilejského jezera mnoho kibuců , protože je tam dost vody. Křesťanských památek je zde také několik. U Migdalu , kde bylo rodiště Máří Magdalény, to byl kibuc Ginosar. I když moje maminka se jmenovala také Marie Mgdalena, ten kibuc jsme nenavštívili,
Raději jsme jeli do Tabghby, kde stojí byzantská bazilika Rozmnožení (Multiplication,) postavený teprve v r. 1981, ale předchozí historii má dlouhou, jazyk by si na jeho jméně zlámal, původně to bylo řecké jméno „ heptapegon“, tedy sedm pramenů.. V nich si prý dokonce léčil Job malárii. Nejnovější bazilika má nádherné mozaiky s výjevy z fauny i flory. Nový je proto, protože byl od 4. století několikrát poškozen až zničen, dokonce v 16. století při zemětřesení. Na přední straně oltáře je přepěkná mozaika, zobrazující koš plný bochníka chleba a dvě ryby, připomínající biblický příběh o nasycení pěti tisíc lidí. Ježíšem. Ten chléb má ale zcela nezvyklé tvary. Celou historku o zázraku vám tady povídají několikrát. Ježíše prý po jeho kázání navečer učedníci žádali, aby zástupy už propustil, aby si mohli ve vsi koupit jídlo. Ježíš jim podle Matouše ,XIV 15-21 řekl , že nemusí nic kupovat, aby jim učedníci dali své jídlo. Když odmlouvali, že mají jen 5 chlebů a dvě rybičky., tak Ježíš začal ty chleby lámat a domlouval se s Pánem Bohem, vzdal mu díky a stal se ten zázrak. Chleba bylo pro všechny dost, ještě 12 košů jich zbylo a jedlo prý jich na 5000 mužů, mimo nepočítaných žen a dětí . Dodnes tam mají na oltáři desku, kam Ježíš ty pecny chleba položil. Bazilika je skoro na břehu jezera, aby nebyla tu tak sama, tak tam postavili ještě jeden františkánský chrám Primátu svatého Petra. . Ten název prý mu dali proto, že Petra Ježíš ustanovil jako hlavu své církve. Dovnitř dali samé ozdoby skály protože .. Ty jsi Petr to je skála ... a tam také zdůrazňují, že Ježíš Petrovi řekl ono „pas mé ovce“ ( Jan XXI 1 a 17 ). To vše se stalo třetí den Ježíšově vzkříšení. Ani na horu Blahoslavenství u Galilejského jezera jsme už nešplhali. Ona to vlastně není hora, ale jen takový kopec..Na něm je ze sedmatřicátého roku nový kostel Blahoslavenství s nápadným sloupovím. To je to místo, kde Ježíš pronesl oněch 8 kázání, proto má kostel 8 oken. (Matouš, V 3-11)
Místo kibucu Ein Ge nebo Ha´o s pštrosí farmou jsme si vybrali kibuc skoro náš.
Byl to kibuc Kefar Masaryk, kde nás prováděl místní zaměstnanec, brněnský rodák, ukazoval nám Jordán a jeho východní břeh v Jordánsku (
22 ) Kibuc v Izraeli je místní komuna = jako naše JZD budované podle sovětského vzoru., kibuc je doslova „sebrání“.Poučil nás o tom, že je to označení původně zemědělských komun , zakládaných novými osadníky v Izraeli od počátku 20. století. Mělo společné vlastnictví, povinnost a právo pracovat, podřízenost rozhodnutí kolektivu, přídělový systém vybavování hmotnými statky= uvnitř kolektivu se nepoužívají peníze, plnoprávný člen může být volen do všech výborů a komisí, které rozhodují o osudu kibucu i náboženských otázkách.Jeho vyprávění nás dost odrazovalo od zakládání kibuců u nás, i kdy děti z nich neplatí žádné školné, když jsou na vysokou školu.
Křest - Jordánské zastavení
. Přímo na Jordánu jsme se zastavili na místě, kde údajně kolem r. 27. n.l. začal kázat Jan Křtitel, kde křtil příchozí z širokého okolí na znamení toho , že si přejí od Boha odpuštění svých zlých skutků. Tvrdí se , že když Jan Křtitel viděl mezi nimi i Ježíše, poznal v něm mesiáše - spasitele, o němž kázal a na jeho naléhání ho pokřtil. Potud Matouš, III 13-15, Deuteronomiem 9, 1-3, Markovo evangelium a jiné. Protože jsme měli stejně jet dále do Galileje, do města mládí Ježíše , to mne znovu inspirovalo k tomu, že jsem na tomto originálním krásném místě pravou jordánskou vodou pokřtil svého prvorozeného syna a snacha zase pokřtila mou ženu (
50, Udělal jsem to hlavně k vůli tomu pro odpuštění jeho zlých skutků.50a ) Svedlo nás k tomu i to, že dnes je zde postavená členy nedalekého kibucu Kinnerert speciální křtitelnice. Jardenit- centrum křtu. Nevím, zda jsem k tomu měl jako laik oprávnění. Ve vodách Jordánu ale řeckoortodoxní i katolická víra symbolicky obnovuje i křest.Dokument jsem o tom vydat nemohl. Kromě nás zde prý bývají velké fronty poutníků v bílých robách, aby se nechali ponořit do této vody, aby si v ní smyly své hříchy a duchovně se očistili. Většinou je zde celé nenamáčejí a tak jsem jen polil trochou vody z dlaní hlavu Jiřímu, protože těch zlých skutků moc neudělal.
Dále jsme jeli do Nazaretu.od Jordánu a od Westban raději směrem k Haifě.
Nazaret ( Nazerat,
aramejsky nacerá) leží jen 30 km od pobřežní Haify. Zde jsme si prohlédli z mnoha novodobých městských svatyní a kostelů hlavně novodobou baziliku Zvěstování postavenou v r. až 1964 (Arch G.Muzio), vysvěcená 1964 papežem Pavlem VI. na místě nad kryptou, kde archeologové prý usoudili, že zde bydlela Panna Marie a kde se jí zjevil archanděl Gabriel. Ten jí prý oznámil „ Neboj se , Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš“. O tom je možno se přesvědčit z písemnosti podle Lukáš, I,26-30, podle nástěnných maleb z různých zemí. Snažím se citace opisovat přesně podle knihy Kolektiv : Země Ježíšova, nakl. Bonechi et Steimatzky, Florencie, rok neudán,. Knihovna m.Plzně, Slovany , č.16745/97 Bazilika to tu už nepřipomíná, je velmi moderní. Ultramoderna zakryla 5 předchozích chrámů, postupně postavených zde od r. 365.. První prý postavila zde Helena, matka císaře Konstantina jako na prvním místě, kde bylo v Galileji praktikováno křesťanství
Jinak jsme zde viděli o něco skromnější kostel sv. Josefa, jinak známý jako chrám Svaté rodiny stojící údajně na místě Josefovy tesařské dílny. Dnes patří františkánům . Kdy a kdo zde postavil na tomto místě první chrám se neví. Není jisto, zda ta dílna patřila Ježíšovu domnělému otci. V Nazaretu by tedy měli začínat dějiny křesťanství. Bohužel si křesťanství nepotrpí na letopočty. Když si přečteme v knize „Země Ježíšova“ začátek kapitoly o bazilice narození, dočteme se tam, „ stalo se v těch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta. , aby byl na celém světě proveden soupis lidí... Také Josef se údajně vydal z Galileje z města Nazaretu do Judska, do města Davidova, které se jmenovalo Betlém, poněvadž byl také z rodu Davidova. Tam se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.. (Lukáš , II I a 4-7“.
„Když tam byli, naplnili se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna,zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou“. Tolik Lukáš, II I a 4-7. Jenomže! Už dříve jsem se zmínil o tom, že někteří historici tvrdí, že se Ježíš narodil tady, v Nazaretě.
Je tu i řecký ortodoxní kostel sv. Gabriela, zbudovaný nad studnou ,z níž viděla Panna Maria vytrysknout vodu . Dnes tu vodu, která je prý léčivá, svádějí ji do Mariiny studny z cisterny odněkud z původního pramene.pod kostelem sv. Gabriela. Kdybyste tam zavítali, tak ho snadno poznáte, jako my, podle zvonice. Je zde i pravoslavný kostel „mesiášova škola“ na místě někdejší synagogy.
Bohužel jsme se nedostali do Kafr Kána, několik km na sever směrem k Tiberiadskému jezeru, abychom se poučili, jak to zde dělal Kristus, když zázrakem přeměnil vodu ve víno.Řeknou vám tam prý podrobnosti, že tam byla svatba, kam byla pozvána i Ježíšova matka i Ježíš a jeho učedníci..Když jim došlo víno, řekla Ježíši prý jeho matka „ Už nemají víno“. Ten jí na to odvětil “ Co to ode mne žádáš? Ještě nepřišla má hodina“. Matka prý nato řekla služebníkům „Udělejte cokoliv vám nařídí“. To máme podle bible :Jan, II 1-5.. Ježíš pak proměnil vodu ve víno a byl to první zázrak Kristův.
Musí tam zajíždět mnoho turistů, vyptávají se na ten zázrak ve vesnici kde spolu žijí bez válčení Arabové i s muslimskou menšinou a židovskou komunitou, a křesťané hlavně ve dvou místních kostelích, františkánském ((kostel Zázraku) a řeckém ortodoxním, jehož jméno jsem zapomněl.. Kdyby někdo z turistů chtěl zázrak opakovat, tak jsou v kryptě kostela uchovávány nádoby na vodu.Má před sebou fotografii té nádoby.
Hlavně jsme si v Nazaretu poprvé zde mohli prohlédnout pravé nefalšované arabské městečko, jak lidé bydlí a žijí a prodávají tisíce suvenýrů pro křesťanské turisty.
Další cesta nás vedla ke břehu Galilejského jezera do lázeňského městečka s minerálními prameny Tiberias (Tevreja). Zde nás udivilo, že jsme najednou 120 až ? 207 m pod úrovní hladiny moře. Šikmost hladiny jsem ale nepozoroval. Toto městečko se proslavilo už dávno svými léčebnými prameny. Ani jsme si moc neprohlíželi všechny synagogy, hrobky,které pomalu chátrají , ani jsme neokusili prý vyhlášené rybí speciality, ale bylo už k večeru a nás udivila jen krása mozaiky,zobrazující znamení zvěrokruhu. Mimořádné pohledy nám poskytl místní vodovod-aquedukt . Možná, že k tomu nezastavení přispělo to, že toto místo patří k nejposvátnějším místům židovské historie.
Moc jsme se nezdržovali na Táboru ( arabsky Djebel Tor) , který tak nějak připomíná naši vlast s liškou, která běží k Táboru. Izraelský Tábor dnes leží 18 km od Tiberias, je jen 588 m vysoký, ale působí velmi impozantně Byl oporou ve válčení s Kenaanci..Je to významný náboženský bod, kde už sídlely kanaanské kmeny, tam obětovaly v pohanské svatyni ve skalní stěně Později zde vystavěli ve 4. století kostel Převtělení , později se svatyní Proměnění na vrcholy hory na paměť toho, že se tam Ježíš zjevil převtělen v zářivě bílých šatech, když promlouval k Mojžíšovi a Eliášovi. ( Matouš XVII 1-13). Dnešní kostel Proměnění je starý jako já. Byla postavena 1923..Vypadá ale mnohem mladší. Proto tam asi jel se podívat papež Pavel VI a tak mu tam postavili 15.1.1964 na prastarém sloupu moderní bustu.
S biblí bychom tady mohli povídat do nekonečna.S krásným večerem na břehu jezera jsme se však museli ubytovat. Chodili jsme kolem jezera a navázali jsme styky i s izraelským vojákem a vojenskou dívkou.
Druhý den jsme museli ještě pospíchat na severní břeh Galilejského jezera do Kafarnaum (Kapernaum, Kefar Nahum). Pospíchání je však hrobařem cestování. Ten se jen na chviličku chlubí zde stojící synagogou z 2. století n.l., kde předtím údajně i Ježíš kázal, zázračně uzdravoval, alespoň o tom se zmiňuje Markovo evangelium I, 21-34, II, 1-12. Nejeli jsme pochopitelně na vrchol nad městem , kde se zvedá do výše 90 m hora Blahoslavení, kde se traduje památné jeho kázání na hoře. Bylo to do obsazení Golanských výšin pohraniční město. Dál nás ale do obsazených výšin Golan , kde pramení řeka , už nepustili.
Škoda, že v té době ještě archeologové neobjevili snad nejstarší křesťanský kostel v Megiddu. Byl to k němu kousek, ale o jeho nádherných mozaikách z 3-4 století n.l. tehdy ještě nikdo nevěděl.Nad nimi totiž stálo vězení.. Unikátností těchto mozaik je to, že zde dosud nebyly žádné kříže, i když je zde z kaménků složeno jméno Ježíše Krista.Zdá se tedy, že kříž jako symbol krutosti římského práva se stal teprve v 5. století hlavním symbolem křesťanství.

Poslední z našich dálkových cest

mířila ze severní Galileje na jih (
54) a byla snad pro nás také mimořádná.. Moc nás mrzelo, že jsme na cestě minuli Jericho (arabsky Al -Ariha, palmové město.) Měli jsme k tomuto snad nejstaršímu trvale osídlenému městu světa jen 10 km.v jordánském . Chtěl bych ale vidět spíše staré Jericho, vzdálené asi další 2,5 km Asi před . 7.800 léty už bojovalo jako pevnost z kamene, Proslulá je jeho stavba s 9 m vysokou kulatou obrannou věží s 20 schody, má průměr 7 m. Svůj význam ztratilo Jericho až v 16 stol.př.Kr, kdy ho zničila egyptská vojska. Teprve ve 14.stol př.Kr. bylo přechodně osídleno, ale bylo neopevněné. Dnes se v bibli vzpomíná v knize Jozue spíše jen pro bourání zdí mocným křikem poté, co kněží po sedm dní troubili na polnice z beraních rohů.,. Je to jako obvykle zase nepravdivá legenda.Dnes je zapomenuto spíše jako zimní sídlo krále Heroda. Nebyli jsme tam, tak proč probírat celou j dlouhou historii této oázy, kterou napájí pramen se 4.500 litrů vody za minutu.
Izraeli připadlo Jericho však až v r. 1967.Dnes má asi 8000 obyvatel. Proto bychom mohli jet i v r. 1996 na Jericho k hoře Pokušení, místně známé jako Jebel Qurunulů. V evangeliu Matouš IV 1-4 to quaranta = 40 je počet dnů postu Ježíše, poté co byl pokřtěn Janem Křtitelem na Jordánu , Na této hoře byl Ježíš pokoušen ďáblem. Je o tom velké povídání jak vyhladověl, jak mu ďábel sliboval chleby, když se mu bude klanět.. Jsou psána slova „ Jdi z cesty, satane, neboť jest psáno : Hospodinu, Bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat.“ To si musím zapamatovat, protože těch satanů je pro každého člověka mnoho. Jeli jsme dlouho a měli už jsme hlad.To byla také správná příprava na naši cestu Judskou pouští
Ohromila nás, když jsme jeli skrz ní,
( 51 ) Judská poušť respektive Negevská poušt a její pohoří, nejen to velebené Mrtvé moře v Kumránu.Je to syrová až neskutečně tvrdá, opuštěnější než měsíční krajina, pláně a kopce nečekaně konečné i nekonečné , drsné, suché, vyprahlé, propadající se nad homole nebo spíše špice, do hlubokých příkopů, propadli se závratí, stáčejících se do brázd, že přes ně ten taktak protáhnou silnici, kudy si asi ztratí cestu i vítr. Není to banální zakulacený povrch, podněcuje to představivost i strach a bezvýslednost strachu. I z auta stojí za shlédnutí a zejména po ní jako finále symfonie našeho Izraele když jsme z toho vyjeli a vylezli na Masadu. .
Qumrán (Kumrán
, arabská vesnice Chirbet Kumrán) V širším slova smyslu je to národní park tvořený ještě sítí prašných kaňonů 100 m nad Mrtvým mořem. Kumrán nemá jen požitek z nečekaně neznámého koupání, má i nadobyčejnou minulost. Byli zde essejci (esséni) židovská náboženská společnost od 2. stol.př.n.l. do 1.stol.n.l. Ti zde psali, modlili se a filozofovali a uchovávali v blízkých jeskyních své spisy, zatím zčásti objevené až v r. 1947. Známé jsou jako svitky od Mrtvého moře. Zahrnující výklady, řády, chvalozpěvy z doby raného židovství z let 9. až 6. století př.Kr. v jazyce hebrejském a .a aramejském. Mohli jsme je vidět v Národním museu v Jeruzalémě. Svitky odhalily poměry za druhého chrámu a živě popisují nenávist Židů vůči Římanům v té době. Kromě nich byly zde objeveny cenné pozůstatky klášterních budov. V první Židovské válce v r. 88 byla historie těchto zelotů násilně přerušena a její členové byli Římany vyvražděni
Pro cizince je Kumránem v užším slova smyslu lokalita Ein Gedi , jen jakási rekreační osada s letoviskem pro koupání v Mrtvém moři. Ne „jakási“, někteří mohou k tomu přitakat, že se toto místo považuje za biblický ráj .Je to údajně oáza, dokonce vícekrát zmiňovaná v bibli ( Pís 1,14)( Ez 47,10) na západní straně Mrtvého moře Patřila k Judsk
( Joz 15,2062). V její blízkosti se prý ukryl David, když utíkal před králem Saulem.
Nejde jen o koupání, i když jsme se toho koupání se nemohli nasytit. Moje žena, která nikdy neuměla plavat, se zde nemohla utopit, ani kdyby chtěla. Nadnášela ji přesolená voda, aniž na kůži pálila, pokud ovšem nebyla poškozená (
14a ). Jen na oči to nebyla moc příjemné. Kromě koupání bylo možno se na pláži pomalovat bahnem a snad i zlepšit své kožní choroby nebo bolavá kolena nějakými peloidy. To tmavé bahno pak snadno smyjete v Mrtvém moři.. Kdybyste tam znovu zajeli, varuji vás, abyste tu mrtvou vodu neochutnávali Je odporná.
Ani nám neřekli, že kousek odtud vyvěrá ledová voda ze skály, že je kousek odtud je v rezervaci velké množství zajímavé zvěře, antilopy, divoké ovce, kozorozi, lišky, dokonce i leopardi.
Běžně se vždy mluví o Mrtvém moři ( Bar al-Majjít). Není to však žádné moře, ale bezodtokové jezero ve Velké příkopové propadlině na pomezí Izraele a Jordánska..Dříve snad mělo rozlohu 1000 km2, dnes pravděpodobně asi jen polovinu. Jeho hloubka je na severní části až 400 m , ale na jihu sotva 2 m.. V průměru tvoří svými 292 m pod hladinou moře v podstatě konec řeky Jordán. Vždycky se uvádí, že má Jordán jako jediný přítok, ale není to pravda, protože do jezera přitékají i z Jordánska mnohé potoky a řeka Arnón. Už jsem o tom mluvil v úvodu. Řeka Jordán spojuje jezero Galilejské ( mylně nazývané jako moře) s Mrtvým mořem. Jordán je posílen třemi přítoky „ řekou Nahal Hermon, pramenícím na úpatí hory Hermon, dále toky Nahal Dan a Nahal Semil, přitékajícími z Libanonu ze severu
V mrtvém moři je v pravdě voda mrtvá, bez ryb, které zde nemohou žít pro vysoký obsah minerálů, zejména solí kamenné, potaše, hořčíku a brómuVoda se zahustila ne pouze výparem, ale i trochu odčerpáváním z Jordánu stále více pro celý Izrael. Hladina jeho je 411 m pod úrovní Středozemního moře. Bylo mnoho pokusů o to , prokopat jeho spojení se Středozemním nebo Rudým mořem. Vždy to ztroskotalo. Tady se válčí a nedomlouvá.Tak se tady alespoň koupe jako v atrakci světa č. 1.
Finis coronat opus.(Konec korunuje dílo) i v Izraeli. Pro Izraelce je to Masada. I když se o Masadě v bibli nepíše, je pro Izrael vrcholem, vrcholem strmým, slavným, nad mnohé v historii vrcholem čestným .

Masada
má v hebrejštině i aramejštině jméno „ horská pevnost“, větší jméno však by mohlo znít jako hrdinství nebo obětování . ( 51, 53b, 54, 60 ). První opevnění zde bylo postaveno ve 2. století př.n.l. Pevností byla jako vrchol 408 m nad Mrtvým mořem v r. 40 , kdy zde vládl v letech 103-77 př.Kr. král Alexander Janaia. . Herodes tento veliký opevněný úkryt v letech 37 - 4 př.Kr.dobudoval, naplnil zde ohromné cisterny vodou a uskladnil zde velké zásoby obilí Ovšem v letech 67 - 70-72 n.l. se zde rozhodovalo o výsledku židovské války při povstání proti Římu . Přes dva roky zde po zničení Jeruzaléma však Římané stavěli kolem Masady zeď a obrovskou hliněnou rampu zpevněnou trámy. Pak za svitu loučí po ní stoupali k vrcholu. Heroický boj o toto poslední útočiště Židů skončilo zde po dvou letech r. 72 n.l.obléhání sebevraždou všech obránců, nejen mužů, ale i žen a dětí. Bylo těch zélotů jen 960 proti 15.000 římských vojáků. Zelóta je řesky horlivec, tedy příslušník židovského hnutí odporu proti Římanům. Nešlo jen o militantní bojovníky, kteří se jménem sikariů ovládali řemeslo zákeřných vrahů s dýkou pro gerilovou válku. Šlo i odpor proti daňovým povinnostem, o odmítání řeckých mincí s obrazem císaře, boj o nové rozdělení půdy.a jiné sociální motivy. Umírali tak, že každý z mužů zabil svou rodinu a v zápětí sebe . Postupně jich zbylo 10. Losovali totiž dále. Jeden zabil jich devět a vzápěti si vzal i on svůj život.. To ve své knize Židovská válka přiznává i římský historik Flavius Josephus, Čest jejich památce.
Jak těžké bylo zde vytrvat v žhavém vedru až do konce , to jsme zakusili jen náznakem i my, když jsme museli jen kousek jít na samý vrchol od konce lanovky., abychom mohli vidět zbytky Herodovy pevnosti i synagogy s překrásnými mozaikami, se vzory větví oliv, vinné révy a jabloně, to vše vykopali archeologové pro nás v letech 1963 - 1965 Našly se zde i zlomky rukopisů knihy Genesis, Leviticus, Deuteronomiun, Sírachovce, Žalmů i apokryfní knihy jubilejí.My jsme se jen mohli skoro se závratí koukat dolů na místa, kde se našly ony kumránské svitky od Mrtvého moře.
Po tomto vrcholu jsme se skoro úprkem vraceli z tohoto posledního místa židovské svobod do r. 1948 až do Tel Avivu, na letiště a rovnou domů.

Epilog
: Jeli jsme do Izraele za poznáním křižovatky kultury tří nejmocnějších náboženství -židovského, křesťanského a islámu Zjistili jsme však, že se zde od dávných století jakoby postupně zkoncentrovala ne kultura , ale hlavně dvě naprosté nekulturnosti současného světa- teroru, násilí, krev a zabíjení, a to bez naděje, že na této křižovatce bude někdy klid a bude se z ní naopak na věky rozsévat všechna špatnost do ostatních kontinentů. Napadali se často ve spojení s podstatou bigotnosti náboženství otazníky definic národa, jako by vůbec nešlo o lidského společenství, vzniklé na podkladě společného jazyka, území, ekonomiky, činnosti, a psychického založení , projevující se v národní kultuře. Nic v těchto slovníkových definicích kultury není o příčinách degenerace všech náboženství v bigotnost, nebo chcete-li v ortodoxii, o oddanosti bez výhrad církvím a vyznáním , ale i v nekritičnosti nenáboženského učení a monopolu jakéhokoli myšlenkovému směru. Ta platí nejen tedy pro víry ale někdy i vědy.
Jinak Stát Izrael se stal po těch 11 dnech pro nás vzorem péče o historii, o památky, výkvětem umění, výstavnictví , péče o vědy a péče last but not least o své spoluobčany imigrující tam z daleké ciziny. Možná že si v péči o ně vzal stát za vzor zázrak , který učinil Ježíš nasycením 5.000 lidí dvěma bochníky chleba a pěti rybkami.
Byla to jinak co do krásy země, rozmanitosti památek, snad nás i filozoficky nejpoučnější zahraniční cesta, ale bohužel i nejsmutnější. Rostoucí smutek z této neustále bojující země v mé duši zahnal snad jen skutečně historický obrázek mé ženy, která poprvé od svého narození zde plavala sama ve vodě, protože ji asi nadnášena nad lidskou špatnost slaná voda Mrtvého moře, snad ze soli slz nad tímto kouskem světa.Zbyly nám vzpomínky a knihy, zejména tyto:
1. Rogerson,J.: Země zaslíbená. Nakladatelský dům OP (Orbis Pictus), Praha, 1996.
Část první: Časová tabulka
Historie biblických zemí Část druhá:Geografie biblických zemí
Co je bible? Geografie Svaté země
Abrahám, Izák a Jákob Biblická krajina
Otroctví v Egyptě Jižní pobřežní nížina
Mojžíš a exodus Pobřežní nížina- památky 1
Jozue Kenaanu Šefela
Sul a Pelištějci Judská vrchovina a Judská poušť
Davidovo království Judská vrchovina a poušť-památky2
Šalamouna jeho stavby Negeb a Sinaj
Rozdělení na Izrael a Judsko Negeb a Sinaj-památky
Asyrští dobyvatelé Galilea
Nabúkadnesar , král babylonský Galilea - památky
Kýros Veliký, obnovitel Judska Srdce Izraele
Alexandrovy dobyvačné výpravy Srdce Izraele- památky
Vzpoura Makabejských Jeruzalémská vrchovina
Herodes Veliký Jeruzalém v starozákonní .době
Neznámá léta v životě Ježíše Krista Údolí Jordánu a Mrtvé moře
Ježíšovo působení v Galilei Údolí Jordánu a Mrtvé moře -památky
Herodův chrám v Jeruzalémě Zajordání
Umučení Ježíše Krista Vysvětlivky a literatura
Svatý Pavel a šíření křesťanství Rejstřík zeměpisných jmen

2.: Kolektiv:. Jerusalem .March of the living, The Israel Museum, Israel, 1996 Introduction
Jerusalem - Gates
Panorama of Jerusalem
The Citadel
The Western Wall
The Jewish Quarter and Old City
The Pool of Silva, Hazekiah´s Tunnel
The Temple Mount
The Markets and the Via Dolorosa
The Church of the Holy Sepulchre
The Mt.of Olives,Kidron Valley
The Church of St.Peter in Gallicantu
The Garden Tomb
Mt.Zion
West Jerusalem
The Knesset
The Israel Museum
The Hebrew University
The Supreme court
Yad Vashem
The Chagal Windows,
Model of Jerusalem at the time of Second Temple
Shopping Center- Malha
The Zoo
The Sherover and Haas Promenade(Tayelet)
Ein Karem Bethlehem

3. Pavlincová , H. a kol.:Slovník Judismus, Křesťanství, Islám..Mladá fronta, Praha, 1994
4.Kolektiv: Země Ježíšova. Bonechi et Steimatski, Florencie, Knihovna m.Plzně , Slovany čř. 16745/97
5. Stubhann,M.: Encyklopedie Bible. Gemini, Bratislava, 1992. , Knihovna m.Plzně, Slovany I P 98 h I, II.
6.. „Bible Kralická ( prvně vydané r. 1613)nákladem Britické i zahraničné společnosti biblické v Praze , Praha 1899.
7. J-Jaques von Almen a kol: Biblický slovník, Evangel.naklad., Praha, 1961, II.vyd, Knihovna Zpč muzea v Plzni č. 18962
8.Ouředník ,P.: „Aniž jest co nového pod slunce, Mladá Fronta, Praha 1994
.
9. Kolektiv :Atlas univerzálních dějin Židovského národa od časů biblických praotců do současnosti. Victoria Publishing, Praha 1995.
10. Winston, R.- Red: Člověk. Knižní klub, Praha, 2005
11. Fouilloux D.a kolektiv : Slovník biblické kultury , Ewa Ed., Praha, Knihovna m.Plzně Slovany 5054/93, P 931 m
12. Podborský, V.: Dějiny pravěku a ranné doby dějinné. MU, Brno, 1997.
13. Kolektiv: Slovník antické kultury, Nakl. Svoboda , Praha, 1974.
14. Burian, J., Oliva,P.: Civilizace starověkého středomoří. Svoboda, Praha, 1984
15. Dratvová,A.:Filosofie. Čes.grafická unie, Praha, 1947
16. Kolektiv: Slovník antické kultury, Svoboda, Praha, 1974
17. Procházka, V. red. :Příruční slovník naučný, Čtvrtý díl,Academia, Praha 1967,