Řecká opakování

 

Doc.MUDr.Přemysl Paichl

Celý život vzpomíná člověk na hostitele,
který se k němu zachoval pěkně
Homér

 

Ten název má upozornit, že Paichlové navštívili Řecko vícekrát. Já sám jsem se připravoval na Helladu už za první republiky, když jsem měl to štěstí chodit od 1934/5 do Státního československého gymnasia v Plzni. Říkalo se mu Klasické gymnasium, protože tam se učila kromě latiny i řečtina, ta ovšem jen v kvintě až oktávě. Dokonce jsem 17.VI.1942 při písemné zkoušce dospělosti překládal Homérovu Iliadu (XIX. 276 –308), jak Briseovna naříká nad mrtvolou Patroklovou. Pokud to nevíte, tak to byl přítel Achileův. To už kolem nás také zuřila světová válka a řečtina mi za ní nebyla pak nic platná, pokud bych s Němci nevyskočil padákem na Krétu. Já byl ale nasazen do Škodovky zametat dílnu v Dělovce.

Po válce jsem studoval medicínu a nebyl ani čas ani peníze uplatnit své řečtinské znalosti. Ještě horší nenaděje na cestování do Řecka mi nastaly za totality. Nic ale netrvalo věčně. Nebyl jsem ve škole zadobře s Xenofontem, ale pamatoval si tehdy ještě něco z jeho sedmi knih řeckých dějin Hellenika.

V r. 1971 Jednou se však na mne usmálo štěstí, když se mi podařilo dostat se na čedokářský zájezd na loď Latvija, která plula z Oděsy po Středozemním moři a skoro ani nemohla minout moje vysněné Řecko. Někdy kolem 4 9. 1971 jsme přistáli v Pireu, které nám ukázali při okružní prohlídce, odvezli nás do Athén, kde jsem pochopitelně mohli navštívit Akropolis, někdejší Olympijský stadion, Archeologické muzeum, a prošli jsme se po centru města., abychom ještě stihli se vrátit na loď.Druhý den jsem své zbytky řečtiny mohl uplatnit na řecké Krétě, kde jsme si prohlídli Knossos s palácem krále Minoa. a dokonce jsem se neúspěšně pokoušel domluvit lámaně starořečtinou i na Maltě. Tím jsem asi překročil Rubikon, protože zanedlouho spadla pro Paichly i další řecká pokračování.

Kousek z nich jsme se v r. 1974 starořecky snažili bavit na Kypru, který z poloviny jakoby patřil Řecku. Mohly jsme z rekreační oblasti Kyrene, kam jsme přiletěli přes Larnaku, navštívit Famagustu (Ammochrostos), Nikossii, Larnaku, pohoří Troodos s horou Olymbos, Akrotiri, Limasol a Paphos . Jedva jsme odtud odjeli, vylodily se na něm turecké jednotky a obsadily jeho severní část.

Nejvíce jsme projezdili a procourali Řecko pěšky se Sportturistem a se stanem v r. 1989. O tom už mám skoro osmdesátistránkový itinerář, který mi zbyl z několikatisícových dokumentů, které mi shořely na chatě zapálené pyromanem Od té doby pátrám v paměti mnoha Paichlů (Nadi, Jiřího, Míry, Míly, Jany, Terezky, Katky i Kačenky) po stopách řeckého putování v r. 1991, 1992 a 2000, které jsem se svou vnučkou a oběma syny uložil jako obrázky ve svém počítači.

Samostatné vzpomínky máme i na www.paichl.com z výpravy v r.1992 o červeném autobusu a v kapitole Greece 2000 od vnučky Terezky.

 

Na úvod něco o Řecku

 Něco už nakousla Terezka ve svém Greece 2000. Nic se od té doby nezměnilo. Je to stále parlamentní republika s rozlohou 131.957 km2, s asi 10,475.000 obyvateli ,s délkou suchozemských hranic 1.181 km, s délkou pobřeží přes 15.000 km, s měnou 1 drachma = 100 lepta, s podnebím středozemním, náboženství vyznávají ortodoxní pravoslavné, ale pozor, světí jiné celostátní svátky než u nás. Jazykem je dnes novověká řečtina dimotiki, literární verze novořečtiny katarevusa je na ústupu, starořečtina se učí jen na středních a vysokých školách a laikům je málo srozumitelná, protože má i mnoho nářečí. Až pojedete do Řecka, musíte se seznámit alespoň s řeckou abecedou ( Abeceda ) , abyste si mohli alespoň přečíst, že žádné místo nemá k moři dále než 90 km. Pár slov musíte umět i jinde v cizině, protože Řeků je mimo řecko přes 3 miliony. Řecké horko je mírněno větry, které zavoláte slovem „ meltenes“. Abecedu musíte umět, abyste věděli, v které z 9 historických oblastí jste: Kontriky Hellas, Thessalia , Peloponnissos, Ionské ostrovy, Makedonia, Ipiros, Kriti, Egejské ostrovy, Thraki. Už ale nezvládnete jména 50 okresů-nomoi. Zvláštní postavení má jakási autonomní mnišská republika na východním břehu polostrova Chalkidiky. Slova pro stručné dějiny od předhistorické doby do dneška si pamatovat nebudete, protože začínají od doby kamenné přibližně před 100.000 léty. Některá období nepoznají už turisté vůbec, třeba neznají protogeometrické období, helénistické, byzantské aj.

Nebyl to vždy jednolitý stát. Naopak. Starověké Řecko, po jehož stopách jsme putovali, bylo naplněno stovkami městských států. V mnohých z nich byly ve své době vrcholy kultury, umění i vědy. V mnoha těch ministátech bylo Řecko rozlehlé po mnoha i vzdálených pobřežích jako rodiště demokracie, v níž nejvyšší moc náležela lidovému shromáždění všech plnoprávných občanů. Neberte to však doslova, jako to nebereme ani dnes u nás. To plné právo však náleželo vždy jen některým. Tehdy to byly současně státy otrokářské, v nichž otrok nebyl považován za člověka ani v práci ani v kultuře , spíše prý byl „mluvícím nářadím“ a byl člověkem vyjádřeným spíše jen cenou a jeho zabití bylo beztrestné. Otroci byli však po útěku nositeli řecké kultury i v jiných místech světa. Bez nich by nešla tak dopředu ani třeba medicína v Římě.

Dneska mají jiné starosti spíše ve městech, které rostou jako z vody. Z poloviny jich bydlí ve městech a z té poloviny polovina je jich jen v pěti městech. Tam se dělá politika. Pro turisty je tam relativně lacino, zejména se jí ryby, zelenina, ovoce a pije víno. Nejlidovější postavou byly vždy v Řecku fazole. Pokud něco nevíte, zeptejte se turisty nebo Řeka u nás.Do naší vlasti jich prý uteklo přes 3.000. Neptejte se mladého Řeka. Toho poznáte. Dokonalý Řek má džíny, upnuté tričko, gelem slepené vlasy, tmavé brýle, motorku a telefon Nokia. Žen se stěží zeptáte. Ženy sedí doma, vaří, jedí pamlsky, hlídají děti a tloustnou , snad více než u nás. Zase jsou prý hodnější na své manžele než u nás. Mladé Řekyně ale ukazují své kulaté bříško jako u nás. Inu, šťastná to země. Mladých se neptejte zejména na pláži na jaře.Teprve v půli června se už i Řekové odvažují na pláž. Dlouho jim bývá zima, když už my sháníme na pláži úžeh nebo úpal. Na pláži se Řekové pak hlavně opalují, moc neplavou, aby si nezničily pečlivě upravený účes. Koupají se většinou ve sportovních volných kraťasech, které si pak z exhibice svého rozkroku na břehu ždímají. Od Čechů se Řekové liší i tím, že dávají ve sportu přednost basketbalu před fotbalem. Ten koš snad nechybí na žádném školním hřišti. Stejně jako nenajdete v Řecku okno, balkon nebo rovnou střechu, kde by nebyly květy, nemusí být v květináčích a třeba rostou z plechové konzervy.

Překvapí vás, že v Řecku vidíte nejvíce staré muže . Není to rozdíly v délce života. . Muži mají průměrnou délka života 74, ženy 80 let. Staré ale vidíte, jak vysedávají v hospodě nebo spíše před ní. Kam by také chodili. Řecko je moc hornaté, hory a skály zabírají 4/5 území s průměrnou výškou státu na 500 m.n.m. Jen turista se pachtí za památkami stále do kopce nebo ho bolí kolena při cestě s kopce. Ještě, že jsme to Řecko prochodili jako junáci. Je s podivem, že jsme tady se nesetkali s tak četným zemětřesením, které zničilo už mnoho starých památek.

I my už moc zde nechodíme. Dnes je pohodlnější jezdit autostopem, protože řidiči jsou ochotní. Síť kempů je hustá, proto asi je zakázáno spaní pod širákem. Moc jednoduché zde není jezdit autobusem, Chcete-li jím cestovat musíte si nejdříve koupit jízdenku v bus terminálu. Je to obvykle nějaká prodejna s občerstvením. Bus terminál nejlépe poznáte tak, že na jednom místě na ulici stojí alespoň dva autobusy. V jednom bus terminálu však obvykle nevědí, kde jsou vlastně jiné bus terminály odjíždějící na jiná místa. Pamatujte, že se do autobusů nastupuje pouze vzadu. Jinak k té dopravě: skoro všechny silnice jsou lemovány jeden metr vysokými obrazy nebo domečky - ikonostasy. Stavějí je a doplňují v jejich lampičkách olej nebo svíčku chudí i bohatí, i pocestní.

            Následující mapa je jen skromným ukazatelem námi procouraného Řecka. Prakticky všude jsme se setkali s lidmi pohostinnými, veselými a ochotnými. A co jsme tam viděli se nedá ani zde spočítat. To putování za všechny z naší rodiny jsem Vám seřadil podle abecedy. Nedávám sem všechny ty stovky našich malých zastavení z toho opakovaného řeckého mraveniště, které nám ani dnešní naše paměť už nedochovala. Protože abeceda i v řečtině začíná alfou, tak začínám Athénami.

 

Athénai ( Athény) jsou nejen hlavním městem dnešního Řecka, ale i chloubou antického světa., byť jen dočasně. Osídlení zde začalo kolem třetího tisíciletí př.n.l., války si vyžádaly opevnění už v době mykénské. Bylo štěstím, že nebyly zničeny ve 12. století vpádem Dorů. Králové zde sídleli až do sesazení velkostatkářskou aristokracií. Když skončila 27 letá válka mezi Řeky, tak Athény byly se svého trůnu sesazeny a kulturní období starověkého řeckého centra skon Athény přežilo tyrany, od 6. století tu už zvítězila demokracie, pak demagogie a peloponézské války, filozofie, kalokagathie a mnoho jiných velikostí znějících slov. Nemohu zde vypsat všechny, kteří se zde se dějinami mihli, křižáky, Florenťany, Turky až po dnešní 3,5 milionů lidí, počítáno společně s Pireem Vzdor té tlačenici zde naštěstí pro Paichly zbyly zde alespoň dvě největší NEJ : střed Athén s Akropoli a Národní archeologické muzeum.

Na Akropolis, můžeme tomu po česku říkat Vyšehrad, byly vždy nejlepší výtvory řeckého umění. Mnohé z nich už ztratilo archaické období a jiné vetřelci i domácí v různých dobách až po raný novověk. Ničily to i přírodní živly, výbuchy prachárny a jiné nekontrolované síly. Něco ukradli různí kulturní Evropané. Staletí se tu ale zase přestavovalo a restaurovalo. Dnes hlavně se zastavujeme s otevřenými ústy už na ohromném mramorovém schodišti, oči nám přecházejí z mramorové kolonády, vstupní brány neboli předdveří = Propylaje , Parthenonu čili Panenského chrámu, vybudovaného prý r. 447-438. Ten byl vždy zasvěcen bohyni Athéně a musíme jen litovat, že zde není obrovská její socha ze slonové kosti a zlata od největšího řeckého sochaře Feidia. Však si to tato dcera Diova zasloužila, když byla bohyní moudrosti, zručnosti, vynalézavosti, ochránkyní městského života, patronkou všeřeckých slavností Panathenaie a bůhví čeho všeho. 1687 chrám Athény vítězné (Niké) skoro do mrtě rozebrali Turci. Milovníci ženské krásy budou vždy obhlížet Erechteion s karyatidami, které některý z jejich obdivovatelů zčásti odvezl do Britského muzea. Když vás budou bolet nohy při tom obdivu, radím k posezení akropolské muzeum. Když vám nebudou bolet oči, doporučuji našim dětem obhlížet okolní pahorky a pláně, návrší Areios Pagos, Pnyx, pahorek Olympeion, hřbitovní areál v Karameiku (hrnčířská čtvrť), jihozápadní pahorek, kde je Museion zasvěcené můzám, Filopappův trojpahorek pahorek Arditos, kde je stadion Panatheikos. Skoro je lepší udělat si celkový obrázek o městě z pahorku Lykavittos. S nadmořskou výškou 277 m je nejvyšším místem ve městě a návštěvníkům se z něj otevře pohled i na Akropol i na celé město. Jede tabohudík výtah.

Pod Akropolí nás čeká Dionizovo divadlo pro 17.000 diváků v 67 řadách, řecká i římská agora s chrámem Hefaisteon, , Theseion ( budete-li se jmenovat Jiří, pak vězte,že tento unikátní chrám snad jediný s dochovanou střechou byl v r. 450 n.l. přesvěcen na kostel sv. Jiří. Poslední bohoslužby se zde konaly 13.prosince 1834 na oslavu prvního příchodu novověkého řeckého krále do Athén. Snad to byl král Otto.Kdybyste byli fandové hodinářství, hledejte na římské agoře Hórologion Andronikou Kyrristen, čili Věž větrů, což je jakási meteorologická stanice se slunečními (gnómón)a vodními hodinami (klepsidra) s korouhvičkou pro určování směru větrů. Ty vodní jsou u Řeků už od 3.století př.n.l. veĺmi nápadité, protože ukazují číselně čas Vynalezl je Ktésibios a ukazatelem je plovák s figurkou vystupující se zvyšováním vodní hladiny a podle stupnice.Celé Hórologion je to dost nápadná osmistěnná budova zdobená reliefními postavami větrů.

Už přestávám vyjmenovávat veřejné budovy, radnici (buleuterium),celou řadu chrámů a svatyní, Panteinovu knihovnu, Attatovu stou a s ní související muzeum. Hlavu mám stále spíše plnou vzpomínek na athénskou čtvrť Plaka s křivolakými uličkami i svéráznými vinárničkami, tavernami a hospůdkami, kde jsme s Athéňany pili, jedli, hodovali a zpívali za doprovodu strunných nástrojů zvaných buzukia.

Od starověku v nejstarších dobách pili mléko, nejspíše kozí, a medovinu a pak brzo a až dodnes, přešli k vínu. Pivo, stejně jako Římané, považovali Řekové za nápoj barbarů.

Český turista si spíše zapamatuje prezidentský palác, národní park, blízkou budovu parlamentu.i hrob neznámého vojína . Tam totiž stráží příslušníci Národní gardy, oblečení do pozoruhodné tradiční uniformy á la národní kroj Zdá se mi to hezčí a hlavně veselejší , než jak to zapamatování dokáže vyvolat pražská hradní stráž. I ten paradeschritt stráže Evzonů se hodí k tomu kroji, i ty bambulky na botách.

V moderních Athénách najdete velké množství památek, ale i plno toulavých psů a koček, neuvěřitelného množství holubů, které lidé jako ve všech velkých městech krmí a turisté se s nimi fotografují. Nevím co si s tím počne ptačí chřipka.

Člověk si sice už zapomene všechny ty detaily Národního archeologického muzea. Nezapomeňte alespoň jeho adresu- na rohu ulice Tositsa č.1. Jde se tam krásnou cestou ze Syntagma kolem Athénské univerzity. Byl jsem tam třikrát a vždy jsem zapomněl , že otevírací doba od 7,3 do 19,30 nestačí , v neděli jen od 10 do 13 (?). Kdo zapomněl, že je v pondělí zavřeno, samozřejmě bude moc litovat, že neviděl umění prehistorického období, keramiku z Thesalie, mramorové idoly z Kyklad, mínojské fresky z ostrova Thiry, nevídané sbírky mykénské, umění historického období, nejrůznější sbírky váz, skulptur, portrétů, basreliéfů, stél, sarkofágy, předměty kovové obyčejné i zlaté, mince i epigrafiku s s cennými antickými nápisy, které bych dnes často potřeboval jako citáty pro práce na www.paichl.com. Kde jinde najdete nahatou sochu Afrodité – bohyni lásky nebo zlatou mykénskou masku

Nashledanou Athény už ve stáří s brýlemi.Chystáme se však i na jiné řecké zajímavosti, např.: Athos Jednak se tím rozumí hora (2.033 m n.m), ale i samosprávní komunita na výběžku Agiou Oros poloostrova Chalkis (Chalkidikia )v severozápadni částí Egejského moře, založená v době Byzantské říše v r. 936. Je zde více než 20 klášterů na vrcholcích , Když znovu ještě přijedu do Řecka , bude to asi kvůli Agiou Oros. Tam se do klášterů smí jen s mnoha omezeními, nesmějí tam vůbec ženy a prý ani bezvousí muži., lodi smí k nim po moři jen na určitou vzdálenost, počet návštěvníků za den nesmí překročit 20, pobyt tam nesmí být delší než 4 dny. A to musíte si hlídat kalendář, protože podle juliánského jejich kalendáře jsou data o 13 dní pozadu. Po Athénách však už pokračujme podle abecedy.

 

ATTIKÉ (Attika) poloostrov na východě středního Řecka , kde jsme obdivovali kromě Athén i Pireus, Marathón. Řekové sem přišli už před 2.tisíciletím př.n.l.

Delfoi (Deklfi, Delfy) Na severu Řecka na úpatí pohoří Parnassos ve výši 587 m čeká na každého návštěvníka neopomenutelná zastávka a s ní spojený pohled na chrám boha Apollóna se známou věštírnou. Tam Apollónova kněžka Pýthie pronášela v extázi nesouvislé výkřiky, z nichž kněží sestavovali odpovědi, většinou často dvojsmyslné. Zlí jazykové tvrdí, že byla pod drógami. Při úpatí hor Delfy patří k nejznámějším centrům starořecké kultury i s množstvím pokladnic, které si tu stavěly jednotlivé městské státy (např. Athény, Théby) k úschově kultovních předmětů a obětních darů. Jako archeologický areál zahrnuje muzeum, zbytky starověkého divadla, stadiónu a kamenného omfalu (=pupek, pokládaný ve starověku za střed světa, který označoval setkání dvou orlů, jež z Olympu vypustil Zeus.). Pupek však označil pochopitelně sám Zeus kamenem.

Věštírnu zde prý založila bohyně země Gaia. Ta věštila podle hučení vod a šumění stromů. Věštírnu , když ji ničil velký had , předala pak své dceři Themis. Nakonec ji převzal Apollon. Postupně se věštění zvrhlo ne jen na předpovídání, ale na skoro diplomatické konzultace o tom, co formulovali sami žadatelé. Odpovědi byly vesměs nekonkrétní ve formě výkřiků Pythie sedící na třínožce. Pythie a která samozřejmě vykřikovala, co prý radil Apollon. Pak se spíše Delfy věnovali politice a organizování her a spolku amfiktyonie, stávaly se střediskem mezinárodního práva, slavností nejen sportovních ale i kulturních pro hudebníky, filozofy, vědce. Ve 4. století n.l. jim to římský císař Theodosius zakázal jako projev pohanskému kultu. Chrám Apollonův se rozpadal, k čemuž napomohli i Gótové a Slované. K vidění zde je dnes jen to co, od 1892 vykopali archeologové, tedy zbytky různých chrámů, pokladnic ( thesaurů), i jinde zmiňovaný okrouhlý tholos, 3 dochované sloupy, pramen Kastalia. Nejvíce si vždy ceníme zbytků Apollonova okrsku na druhé straně přetínající silnice. Na zříceninách bohužel už nepřečtete někdejší filozofické rady jako „Ničeho příliš“ nebo „Poznej sám sebe“.

Zkusili jsme sami dokonalou akustiku divadla, kam až dolehne i cinkot jedné na zem spadlé mince. V Delfách může turista obdivovat mnohé, skoro nečekané, zejména v delfském muzeu. Mnohé artefakty zde jsou však kopie, včetně prý toho pupku. Jinak si pamatuji na vlysy, štíty, .sochy, zejména na delfského vozataje, tři hezké tanečnice, votivní dary ze zlata, slonoviny, stříbrného býka v přirozené velikosti, nápisy vyryté v kameni, dokonce noty.

Dodoni se také chlubilo v Epiru nejstarší řeckou věštírnou, o níž se už zmiňuje Homér.Věřme tomu, že zde žil sám Zeus v kořenech posvátného dubu a snad do nedávna projevoval v šelestění jeho listů, nebo zvukem měděného kotlíku či dokonce vrkáním místních černých holubic. Alespoň tak pravili bosí kněží, kteří také věštili. Bohužel jsme se my nic ze své budoucnosti zde nedozvěděli, protože věštírna i posvátný dob už vzaly za své ve IV. stol. př.n.l. Dodoni se znovu objevilo na světě až r. 1871, kdy její zbytky byly vykopány pod 9 metry nánosů. Alespoň jsme si zde od honby za památkami odpočali. Do druhého velkého města Arte jsem už kvůli méně významným kostelům a antické pevnosti ze XIII. století nejeli.

 

ELLAS Kentriki je to oblast (nomos) Střední Hellady. Ta nás překvapila snad jen místem Amfilochia, kde asi 150 m od břehu lze rozpoznat podmořskou sopku, která naposled vybuchla před 100 lety a dodnes se projevuje fosforeskujícími mikroorganismy, které za letních večerů se třpytí. Jinak jsou zde tabákové plantáže, olivové háje. Jinak městečka   ( Stratos, Fleurona, Kalydon, Andirio ) co do kultury nabízejí nejčastěji jen zříceniny své zašlé slávy.

Epidauros Jako lékař jsem přesvědčil své spolucestovatele, abychom na Peloponesu zajeli se asi 50 km od Korintu podívati do Epidauru (Epidavros). Ani ne proto, že je tam totiž snad nejlépe dochovaný amfiteátr ze 4. stol. př.n.l. v Řecku, kde je dnes konán známý operní, divadelní a hudební festival. Důvod byl spíše ten, že to bylo místo zasvěcené Asklépiovi, bohu lékařství . Dodnes je tam jeho posvátný okrsek, nalevo od Asklepiova chrámu je kruhová stavba tholos, kde údajně byli chováni hadi, kteří se na věky dostali do zdravotnických znaků. Jsou tam i zbytky sloupové síně pro spánkovou léčbu. V Epidauru je medicínské muzeum s předměty dokumentujícími tehdejší stav a historii lékařství. Jsou tam pochopitelně i jiné relikty o gymnasiu, o domu kněží, lázních, divadlo pro 14.000 diváků aj.

Původně byl Asklépios uctíván už jako heros zdraví v 5. stol. př.n.l. Báje vypráví, že byl synem Apollona, že ho vyučil medicíně kentaur Cheirón, jeho synové Macháon a Podaleirios ošetřovali Achaie za bojů v Tróji, jeho dcera Hygieia patřila do medicíny jako bohyně zdraví.Epidauros nebyl jediným léčitelským místem Asklépiova kultu, kde byly nalezeny děkovné nápisy (iamát) o vyléčení spánkovou terapií a hydroterapií. Podobná zařízení s názvem Asklépia se vytvořila v Pireu, Athénách, v Efesu, Milétu, Pergamu, na ostrově Kós a dokonce i v Itálii na Tiberském ostrově. V Epidauru ho najdete už zobrazeného se známou holí ovinutou hadem v doprovodu psa. Takový obraz najdete i v pražském Strahovském klášteře.

Ióanina nás v Epiru okouzlila stejnojmenným jezerem, který město ze ¾ obklopuje jako součást obranného systému.Ve městě se 40.000 obyvateli a na ostrově Nissi nás okouzlily památky spíše byzantské a turecké , spojené hlavně se jménem Ali Paši, který měl spory se sultánem a ten ho nechal zavraždit. Je zde po něm i pevnost hradu Kastro z 11. století, klášter na ostrově, katedrála Agios Athanasios, mešita Fetié, hrob Ali Paši . Je to středisko uměleckých řemesel, kde dobře nakoupíte umění i něco na zub. Můžete si koupit i psíka. Kdybyste se zde zdrželi déle, podívejte se na místní univerzitu, založenou v r. 1965. My jsme se tam nedostli, protože jsme ve sváteční den museli spravovat pneumatiku.

Iráklio (Heraklion) je vstupní drahou na Krétu, je to největší zdejší přístav snad odjakživa. Správním střediskem je od 1913, i když měl vztahy k Řecku také snad odjakživa, pokud třeba nesloužil jako základna pirátů, Benátčanů, Turků, kteří zde zanechali orientální městskou čtvrť. Město má přes 100.000 obyvatel a bylo by zde dost toho moc k vidění, např. pevnost, fontána Morosini. Na místní benátské památky a na opevnění jsme zde po vylodění čas neměli. Hradby jsou zde dlouhé 5 km. Jen jako předehru centra Knossu jsme rychle proběhli místní Archeologické muzeum, kde kromě mnoha exponátů je snad nejslavnější „disk z Festu“ s dosud nerozluštěným obrázkovým písmem.Chtěli jsme si zde trochu vzpomenout i na nejslavnějšího jejich malíře Domenika Theotokopoulise, kterého svět zná jako El Greka (1541-1614), i nám známého spisovatele Nikose Kazantzakise , autora románu Řek Zorba, u nás spíše známého z filmu. Kazantzktis žil u nás a svůj román sepsal na Božím Daru Pak zme museli ujíždět honem do Knossu, vzdáleného jen 5 km.

IPIROS (Epirus) je krajina ležící v Řecku od Albanie na jihovýchod. Zahrnuje pohoří Pindos, které ji ohraničuje oproti východu Thesalie. Krajina byla už dávno hodně odlesněna a dnes ji zdobí ohromné množství druhů divokých květin. V této oblasti je nejkrásnější národní park Vikos- Aoos. , ohraničený kaňonem řeky Vikos a údolím řeky Aoos.V jeho okolí je mezi Konitsou a Ioaninou na 46 vesnic s kostely s více loďmi a kupolemi, vesměs zdobené dřevořezbami. Oblast patří do okrsku zvaného Zagorie. Jsou zde vysoké útesy, dokonce i hora Gamila ( 2497 m). Nomos obsadili už v XVII. století. Turci zde pomohli s výstavbou mostů, s opravou památek z dob byzantského despotátu. Z dob krále Pyrrha svět si uchoval Epirus hlavně název Pyrrhovo vítězství , jako vykoupené velkými ztrátami. Hlavním městem byl Arta a později Ioannina, kde byl pánem Ali Paša, nakonec zabitý sultánem.Zde se zmiňuji ještě o Dodoni. Heslo pro další informace viz Národní park Vikos – Aoos.

 

Knóssos Na Krétě je to nejvyhledávanější památka z doby palácové z první poloviny 2. tisíciletí př.n.l. Město prý však údajně vzniklo už v r. 1950 př.n.l. Bylo přestavováno a ničeno požárem asi vícekrát. Tam mi začalo vrtat hlavou, zda jeho zánik nezavinily vlny tsu-nami po nějakém výbuchu podmořské sopky u Kréty. Nemuselo to být stejné jako katastrofa spojená s výbuchem sopky Théra. Na Kypru totiž se nalezly lávové úlomky a zaznamenáno bylo i zemětřesení. Kréta také má mezery ve svých dějinách zejména na naprostou nejasnost o jiných středomořských civilizacích.

Bájná minulost se stále točí hlavně kolem paláce krále Minoa. Jím zřízený .Labyrinthos byl prý dům na Krétě s velikým počtem místností, snad prý 1200, z nichž nebylo možno prý najít východ. Je to zřejmě pitomost, protože zde museli být stavitelé nadmíru rozumní. Zde byl prokazatelně už vodovod, kanalizace, splachovací záchody, světlíky aj. Ale takových prý je na Krétě mnoho. Byl prý vystavěný na objednávku krále Minoa pro Minotaura, a to údajně stavitelem Daidalem. Minotaura prý si máme představovat jako na půl býka a na půl člověka, který lidi požíral. Název labyrint nemusí být jen termín pro bludiště , ale to můžete spojovat i se slovem Labrys (sekera), v tomto případě dvojbřiitá . To byl symbol tehdejších panovníků Jinak sám palác a údajný labyrint byl projektem velkoryse pojatým ve čtyřech úrovních. Knossos začal vykopávat v r. 1899 britský archeolog sir Arthur Evans. . Dodnes je to už celý obdélníkový komplex na 20.000 m2. Zaujmou vás v něm hlavně místnosti,z nichž je perlou v trůním sále alabastrový trůn krále Mínoa. Nezvykle krásné jsou i malby i oranžová barva sloupů.Viděli jsme i rovný amfiteátr, ne tedy jako typický polokruhový, jako všude v Řecku. Prý byl stavěn pro rituální zápasy s býky, ne pro divadlo.

 

Korinthos (Korint) Samozřejmě jsme se nemohli nabažit té korintské šíje (isthmos)s . Není snad člověka, který by ten obraz neznal. Starověk ho znal dobře, protože měl velkou strategickou důležitost mezi dvěma zálivy. Jeho cenu podtrhovalo to, že zde byl jediný starověký umělý přístav. Korint byl osídlen už před trójskou válkou, prý v 6. stol.př.n.l.Lidé neznají ani městečko jako spíše unikátní prokopaný kanálem, nad nímž se vyplatí čekat na proplouvající lodi. Toto místo vyhledávali a dobývali a ničili nejen Řekové, Římané, Byzantinci, Gótové, nejvíce ho však poničila opakovaná zemětřesení, zničila i ty hradby, které bývaly až trojnásobné. Možná , že k té nepřízni osudu přispěl i Afroditin chrám s s dívkami nepočestného řemesla. O všem vám poví muzeum, zbytky sloupů Apollonova chrámu, Héřina chrámu, agora, římské basiliky, odeon a divadlo. Kustod vám poví, že Korintský průplav byl sice projektován už za Nerona, sloužil jako diolkoe ( vlečná dráha s kamennými kolejnicemi pro kola podvozků a se soumary pro přepravu lodí) , ale prokopán byl až 1892-1893 v délce 6343 m s hloubkou 80 m.

My jsme si ale zde připomněli dobyvatele Řecka Alexandra, který se zde stavěl na cestě k dobití Athén. V Korintu se setkal ve 4. stol.př.n.l. s řeckým filozofem Diogenem , který spal v sudu přikryt jen rozdrbaným pláštěm. Z toho setkání pochází ona památná otázka Alexandra , co může pro Diogena udělat. Diogenes odvětil „Odstup trochu stranou a nezastiňuj mi slunce“. Znáte jiný rys skromnosti než tento korintský?

 

Kriti (Kréta) Na největší řecký ostrov o rozloze 8.259 km2 jsme se po Egejském moři plavili přepychověji než kdysi Odyseus. Už z dálky jsme viděli vápencovou Bílou horu = Lefka Ori s několika vrcholky Idi Oros Media a Psiloritis (2.456 m) Ostrov byl však stejně krásný a úrodný, jak píše Homér ve své Odyssey , zpěv XIX. Měli jsme však na něj jen dva necelé dny, takže z vlastních zážitků známe jen Iraklio a Knossos. O jeho starověké historii se uvádí mnoho zpráv a hlavně o vrcholných dílech středověkého malířství, z poezie i dramatu. Z novověké historii známe toho ještě více. Vystřídali se zde Benátčané, Turci, Ke spojení s Řeckem došlo až 1912-13. Na čas od května 1941 zde byli Němci, kteří zde pobili skoro celou armádu 40.000 Britů a Řeků. Protože jsme na Krétě chodili jen po nejstarších památkách šlo nám hlavě o prehistorii. Ta je bohužel z valné části spíše založena na z prstu vycucaných bájích až báchorkách. Moc jsme se mohli obdivovat basreliefům býčích hlav, ještě zajímavější jde zde vývoj písma , které zprvu přejali Kréťané od Akkadů, pak si koncipovali vlastní piktografická písma A a B.

Dost mne mrzelo, že moc se dnešní Kréťané nebádají o vlastní staré medicíně, zprvu empirické, primitivní ranlékařské a kněžské, o egyptském vlivu na znalost léčivých bylin. Na Krétě byly velké plantáže máku setého na produkci opia, potřebného na jejich léčbu i kulty. Vždyť Egypt byl velkým importérem opia s vínem nebo vodou právě z Kypru. Po tekuté opium vyráběli Kréťané dokonce zvláštní nádoby. Jejich hadí bohyně byla současně bohyní opia. Viděli jsme ji dokonce z Knossu z r. 1600 př.Kr. jako sošku s korunkou makovic na hlavě. I ta réva patří neodlučitelně ke Krétě, protože tam dozrává v září a v říjnu jeho nejsladší světlé víno nebo jako sušené hrozinky. Říkal jsem své ženě tu radu, že na Krétě po bílém víně mají Kréťanky krásnou a jemnou pleť .

Litochoron viz Olymp, a pod ním trh a kousek po silnici můžeme autobusem do třetiny cesty až k hranici národního parku.

 

MAKEDONIA leží přibližně severně od 40 stupňů sev.šířky. Z ní jsme prošli hlavně Thessaloniki. Ditiki ( západní ), na tu východní = Anatoliki kai Thraki (Východní Makedonie a Thrákie) se teprve chystáme           

 

Marathónas (Marathón) malé městečko v severovýchodní Attice , kde Miltiades s Athéňany porazili v r. 490 př.l. Peršany Dodnes to připomíná mohyla Tymvos Marathonas mezi cypřiši. Odtud po bitvě vyběhl na 42 km dlouhý běh posel Feidippides, který pak jedva zvěstoval onu zprávu Athéňanům „Radujte se , zvítězili jsme “ skonal. Po Marathonu se tedy jmenuje onen dálkový běh i bez vítězství. Pro současné Řecko má Marathon ohromný význam, protože zde je zde uměle vytvořené jezero, do nějž se svádí pro mnohá města. . Něco podobného je i v Delfách, kde se z mnoha míst voda svádí i betonovými koryty.

 

Meteóra Napřed jsme se těšili na kamenné mosty na začátku kaňonu u Kipi, které jsme viděli na pohledech.Byl tam jednoobloukový i tříobloukový. Pak jsme však jeli do Kalambaka, kde se nacházejí proslulé kláštery Tá Metéora monastiria – ve vzduchu se vznášející kláštery Metéory. Některé byly sta metrů nad námi, nad jinými naopak tančily naše vnučky. Často však i ty děti do kopce funěly Dost to tam nahoře fouká, takže nezapomeňte čepici.

Od 9. století se zde usazovali poustevníci, nejvíce však ve 14. století. Jsou vystavěné na vrcholcích nedostupných skal, vedou k nim většinou žebříky, či ruční výtahy s koši nebo sítěmi na rumpál a kladky. Z komplexu 24 klášterů je zařazen do listiny UNESCA, byť je jich jen 5 obydlených Jsou to kláštery Varlaám, Russanú, Metéora, Agia Triáda a dokonce ženský klášter Agios Stefános. Protože tam ty naše ženy nechtěli mniši pustit, tak připojuji alespoň fotku mladé ženy i dospělé ženy, které to prohlížely jen z dáli. Byly to jediné kláštery, které jsme v Ŕecku viděli, protože s těmi kláštery v Chalkidice bylo ještě více starostí, a to nejen pro ženy. Pro zajímavost se o nich zmiňuji pod názvem Athos.

Mikinai (Mykény) Nebýt Mykén, které prodělávaly významné kulturní období ve 14.- 12. století př.n.l., tak snad by ani nebyla trójská válka vedená ve 12. století mykénským králem Agamemnonem . O čem pak by psal pak Homér a jiní a o čem by nás učili v Plzni na klasickém gymnáziu ? Historky stíhaly historky snad od třetího tisíciletí př.n.l. Vznik Mykén popisují nejen legendy o Perseovi, synovi Danae a Dia. Podle legend asi psal Homér a jeho následovníci o navrátilcích z trojské války do Mykén, o zabití Agamemnona, o Klytaimnestře, Aigistovi a Orestovi. Báje jiné popsaly i zničení Mykén. Dnes jsou u vesnice Mikonas trosky předhradí a s tak zvanou Atreovou pokladnicí , kde byly nalezeny doklady lineárního písma B a kopulových hrobek a 24 šachtovými hroby. Dominují zde už jiné pokladnice , sýpky, svatyně, schodiště, trůní sál, podzemní studna, lázeň a hlavně Lví brána.

Paichlovská historie zaznamenala, že v Mykénách nás skoro zavřeli. Když jsem tam byl poprvé, všiml jsem si, že v rohu zdi byla jen jakási malá branka, asi výpadová, jen nedostatečně zajištěná malým trámkem. Když při druhé návštěvě v Řecku stávkovali hlídači památek a nepustili nás dovnitř, tak jsem vedl naši rodinu do hradu touto brankou. Bylo to prosté, i když ne tak vznešené, jako vejít Lví branou, kterou vykopali už před Jindřichem Schliemannem . Ta brána ze tří velkých balvanů s dvěma lvicemi byla při obou návštěvách zde skutečně dodnes nejpozoruhodnější. V Mykénách už dnes nenajdeme jinak nic z toho nejdražšího. Vše je v Athénách v muzeu, včetně zlaté masky z mykénského hrobu. Je až z podivem, že se zde těch masek nenašlo více, protože někdejší pohřební obřad zde vyžadoval, aby obličej zemřelého byl pokryt zlatou tenkou destičkou zachycující rysy zemřelého. Je doloženo, že i zde nalézali a kradli staří zloději. Zlatých předmětů zde bylo neurekom.V Athénách je odtud i mykénský pohár s holuby, který jako by vypadl z oka podobnému poháru, který je popisován v Homérově Iliadě ( XI, 632 – 635, v překladu Otmara Vaňorného).

Mykény nebyly jediným hradem na Peloponesu. Kousek od nich jsme viděli i Tirins, rodiště Heraklea s opevněným hradem s hradní branou, propylajemi, dvory, megaronem pro vládce, galerii a výpadové branky.

Národní park Vikos-Aoos. Nemá řeckou historii. Jako národní park by zřízen v r. 1973, aby zachoval krásu vegetace a volně žijících zvířat. . Pro turistu je to spíše nízko i do výše 2497 m položená botanická zahrada s rozlohou cca 3000 hektarů. Některé endemické druhy jsou zde výjimečné s řeckými názvy, jako Valeriana epirota, Lilium carniolicum, Ramonda serbica, Achillea abrotanoides. Počet druhů zvířat od nejmenších až po medvědy bys nespočítal. Totéž platí pro ptáky.Věřte nevěřte, potkali jsme tam i želvu. Přístup k parku byl pro nás možný přes vesnice , Monoderi, Vikos a Papingo. O parku se zmiňuji však z jiného důvodu. , kvůli kaňonu z vesnice Vikos. Tam jsme zakufrovali a dostali se k malému potoku, který se po malém deštíčky dole změnil v dravou řeku, že jsme měli co dělat, abychom se rychle v ohrožení utopením vyšplhali nad vodu.Namouduši už nikdy v budoucnu nebudu bloudit v národním parku. Ty malé deštíčky mohou být na severu ještě protivnější.

Olympia (Olympia).Není to ledajaké antické město v Elidě na Peloponesu, na úpatí hory Kronion. Považujme ho dodnes spíše za velkou svatyni, kultovní okrsek boha Dia Olympského, za místo konání středověkých her, původně jako součást celořeckých náboženských slavností od r. 776,.Dodnes se traduje více bájí o tom, kdo Olympijské hry založil. Byl to Zeus, Pelops nebo Herakles ? Nikdo neví, protože Řekové mají s letopočty složité. Skoro každý okrsek má svůj odlišný kalendář. Někteří Řekové od toho r. 776 dokonce začínají určovat svůj letopočet. Nad Olympijskými hrami se za ta staletí nalepilo mnoho bájí i pověr. Tvrdilo se třeba, že se jich nesměly účastnit ženy, A to dokonce pod trestem smrti.Tomu, pokud vím, unikla jvšak trenérka Valispateira, která trenovala vlastního syna. Prozradil jí vítr, který odhalil její ženství. Hry se konaly každý čtvrtý rok, ale málokdo si připomene, že každý pátý rok zde závodily i dívky ve zkráceném běhu. Nic na jeho významu neubralo to, že olympijské hry byly zakázané římským císařem Theodosiem I. už v.r. 393. Prý v rámci boje proti pohanským kultům. Pak se to na Olympii řítilo jedno neštěstí za druhým, V r. 426 jim vadily pohanské chrámy, pak se podílelo na ničení zemětření, povodně a bahno obou řek Za tisícovku let byla Olympie už jen pustá. 1723 místo naštěstí v nánosech objevili a teprve hry byly v r. 1896 obnoveny baronem Pierrem de Courbentinem ale v Athénách. Na širším okolí Olympie se kutalo do r. 1925, tedy ne moc let do našeho příjezdu. Teprve nedávno jejich nehynoucí sláva ji dovedla až do seznamu UNESCO.

Když jsem byl poprvé v Olympii, tak tam už byly zbytky vstupního gymnázia (tělocvičny), stály tam už nějaké sloupy, zbytky obydlí kněží a ubytovny pro tehdejší VIP (very important persons), rostl zde posvátný háj, byly zde zbytky radnice a posvátného okrsku se základy Diova chrámu. Zbytky sochařské výzdoby objektu Olympie jsou uloženy v muzeu. Nejvíc mne jako lékaře potěšila okrouhlá stavba ( tholos), která měla snad nějaké legendární vztahy k medicíně. Nebudu vypočítávat sanitární zařízení, studně,pokladnice, méně významné chrámky, jako třeba chrám matky bohů, svatyně římských císařů a jiné.

Když jsem se vymanil z cyprusového posvátného háje Altis ke stadion, udolaný všemi těmi dojmy, napadlo mne se nějak vzkřísit , alespoň si zaběhnout svůj místní závod v prostém běhu. Teprve v r. 1961 zde totiž objevili celý stadion, tak jsem ho chtěl zpopulárnit.Na branný závod ( hoplitedromos) jsem potřebnou zbroj neměl. Na dvojitý běh na dvě délky stadia – diaulos ( 395 m) a na vytrvalecký běh ( dolichos) v délce 24 délek na asi 4000 m jsem si zatím netroufl.Říkal jsem , že snad až příště. . Sice o mně nehlásili po řeckých i jiných italských , hispánských a afrických městech zvláštní poslové, ani žádné války nebylo nutno přerušit a nebyl jsem ani otrok, ani barbar ani odsouzený soudem k trestu, tak jsem směl závodit. Zapomněl jsem připomenout, že jsem splňoval i podmínku stáří nejméně 18 let a že jsem byl kalos kai agathos- krásný a ušlechtilý. Po staru jsem počkal až mi ostatní Paichlové zavolali „ Účastníci závodů v běhu, vyběhněte “. Nebylo vše ale jako za stara, protože jsem se na těch 192,32 metrů rozběhl udolaný i. z toho velkého horka., bylo totiž velké. Raději jsem to po stovce tedy vzdal, abych nepadl mrtev jako Sparťan Ládas Nikdo mne také ani z mých nepovzbuzoval, takže jsem si řekl jako kdysi Diogenes „Lidí tam bylo mnoho, člověka jsem tam ale nespatřil“.Tak jsem v Olympii přišel i o jednoduchý věnec na čelo, ačkoliv snítek z divoké olivy tam bylo mnoho. Raději jsem spolu se svými příbuznými už jen obhlížel zbytky těch neprohlédnutých památných míst (obětiště, hippodrom) 1961 sem přistavěli budovu Mezinárodní olympijské akademie . Hlavně jsem obdivoval nádherné všudypřítomné květy na březích řeky Alfela . Děkoval jsem i za ně legendárním zakladatelům olympijských her Herakleovi a jeho příteli Iolaovi.

Olympos Snem každého cestovatele po Řecku je vylézt na Olymp, alespoň na jeden ze 60 vrcholů tohoto horského masivu 40 km dlouhého na hranicích Makedonie a Thessalie. Proto má i dlouhé jméno „ Anó kai Kató Olympos = Velký a malý Olymp“, s dílčím názvem vrcholu Mítikas 2.917 m. Málokomu se to povedlo a nevylezli jsme ani na jeden z vrcholů ani my.Mysleli jsme, že jsme na ten Olymp připraveni. Mapy nám byly však na nic. Přitom jsme se snažili překonat tuto výšku i s přenocováním na kamenných žlabech opuštěné zříceninky domku. Strmé srázy větší část roku jsou totiž se sněhem , zejména když jsme tam lezli druhý den května. Prostě jsme byli optimisté, kteří jen tak tak trefili nazpět dolů po zasněžených vlastních stopách až k autobusu.na hranicích národního parku. Počasí se proti nám spiklo i se sněhem, deštěm i s hromobitím, těžko se nám i fotografovalo. To prý zde Zeus dělá často. Možná, že si to vymodlí prodavači horkých nápojů v městečku Litochoron, které je vlastně východiskem tůr na Olymp. Odtud už po velkém horkém pití se nám zdála zpáteční cesta se záplavou růžově kvetoucích oleandrů skoro rajskou. Děti samozřejmě nepily, ty se hřály v autobusu.

 

Parnass ( Parnas) viz Delfy

Patrai (Patras) největší město na Peloponesu bylo založeno r. 1.100 př.n.l., dnes je to velký přístav v jónském moři jako brána do Řecka od západu. 1965 zde zemětřesení zničilo na 1000 domů. Zde jsme se nezdrželi. Hrad nad městem totiž dnes místo památek hostí kasárna a věznici. Kostel Agios Andreas ničím moc nevyniká.

PELOPÓNNISOS ( Peloponés) je vlastně poloostrov prý ve tvaru fíkového listu, nazvaný podle bájného krále Pelopa., který zde v 2.tisíciletí př.n.l. údajně rozvíjel pozoruhodnou civilizaci . Byla snad kolébkou pozdější mykénské kultury. Země je spojena se severním Řeckem Korintskou šíjí, která je dnes prokopaná průplavem, aniž by z něj dělal ostrov.Na Peloponesu jsou až nepřístupná pohoří (Taigetos, Kyllini). Jsou zde benátské pevnosti, byzantské kostely, byly zde stavby křižáků. O polostrov se prali podle historie mnozí, zejména Turci. Je součástí Řecka prý až po 8 letech bojů s nimi od 1828.Nejdůležitějším městem na Peloponesu je Patra ( Patras) jako správní středisko nomu Ahaia, dnes jako třetí největší řecký přístav s něco přes 150.000 obyvateli., který byl od 1929 skioro celý nově vybudován.

Pindos Podle průvodce je nejlepším výchozím bodem do pohoří Pindos osada Metsovo.Má to být horský masiv táhnoucí se od Albanie ke Korintskému zálivu. S vrcholky Smólikas (2.637 m) Grámos (2.520 m) Gióna ( 2.510 m) a s posvátným Parnasem (2.457) k Parnasskému Bakchovi a Apollónovi jsme se dostali až o něco později, když jsme navštívili Théby.Jak už jsem řekl, zastavili jsme se sice u odbočky na Metsovo a ale raději jsme jeli doo Metéory.

Piraieus (Pireu, Piras ) je přístav spojující kilometry obytných čtvrtí s Athénami, které se opičí po antické „Dlouhé hradbě“. Je to brána Athén s nekonečným nábřežím, s velkými loďmi i plným přístavem jachet, se stovkami kavárniček, hospůdek, s námořním muzeem s neuvěřitelným počtem stále se pletoucích lidí, tržnicemi, které napodobují někdejší Digma- vzorkovou výstavu s ukázkou všeho ze Středomoří. Tady byla snad první burza na zboží., Snad jsem nic nezapomněl z toho co vidíte v každém přístavu, ryby, rybářské bárky a sítě. Toho všeho k zalknutí nás ohromilo, když jsme zde přistáli se sovětskou Latvijí, když jsme pak hodiny čekali na opakované sčítání nás a vydání našich pasů podle sovětských zvyků. Záviděli jsme pasažérům americké lodi, kteří z ní vypadli za pár minut.

Sounion je už zdálky viditelný mys s dórským chrámem boha Poseidona mocného boha moří. Ten svítí patnácti bělostnými sloupy z mramoru, z nichž některé znovu vztyčili Řekové teprve nedávno.Je to památka na posledním zbytku Attiky asi z 5. stol. př.n.l., kde se nesčetní námořníci loučili s vlastí a turisté dávali najevo, že zde byli, zejména tím, že na sloupy vyškrabovali svá jména. Udělal tak i básník lord Byron, bojovník za svobodu nového Řecka. Jinak zde si můžete prohlédnout zbytky chrámu Athény Sounias a na pobřeží od Sounion až po Pireus můžete vidět mimořádně zářivé světlo, prý Apollonovo , který vydává jemný písek v záři slunce v kontrastu s azurovou vodou moře.

Spartí (Sparta) Jeli jsme městem Spartou a skoro nic nás na ní nenadchlo, snad jen to její jméno , které učarovalo některým pražským fotbalistům. Je to dnes město založené mezi pohořími Taigetos a Párnonas v r. 1834, blízko starověkých zřícenin . Někdejší Sparta nebyla zničena válkou , ale zemětřesením v r. 464.Najdete tam pozůstatky chrámu Artemidy a něco málo relikrů z vykopávek v muzeu.

Na mysl nám tedy přicházely jen vzpomínky, že ve starověké Spartě žili chlapci v otcovském domě do svých sedmi let a pak museli jít do jakýchsi odílů (agel), kde si navykali na sparťánský kolektivní život. Komunisté u nás toho ve starověké Spartě odkoukali více než ty pionýry a SČM, např. volby eforů, kteří ve svých rukou soustředili všechnu moc, společné stravování, zbavení práv perioiků a heilotů, podřízení vojenskému výcviku a disciplině, jak to třeba zorganizovali u nás s lékaři ročníku 1923 vydáním paragrafu 39 branného zákona.

Sparta však se dostala ovšem do světových dějin i jako vzor obětování se pro vlast, jako to udělal spartský král Leonidas se svými těžkooděnci u Thermopyl proti Peršanům. Ten den však nad sochou lva u Thermopyl bylo takové horko, že jsme místo meditování raději skočili do osvěžující vody řeky Evrotas.

Thermopylai (Thermopiles, Thermopyly ) , česky bychom je mohli přeložit jako „teplé brány“., nebo teplá soutěska s teplými prameny. Přímořská soutěska známá je z historie jako místo, kde se za třetí řecko-perské války v roce 480 př. n. l. bránilo proti perské přesile 300 Sparťanů a 700 bojovníků z biótských Thespií. Zradou Efialtovou jim Peršané vpadli do zad a všechny je pobili. Starověké památníky bitvy se nezachovaly. My jsme sem zavítali za moderním velkým pomníkem s postavou spartského krále a bojovníka v plné zbroji a za moderní pamětní deskou s proslulým starořeckým dvojverším: „Cizinče, zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám “. Tato věta má mnoho různých překladů. Vrátit se nám zpět do Sparty nechtělo, takže jsme Lakedaimonským už to nevyřídili. Na podstavci je dnes i odpověď na perskou výzvu ke vzdání. Začal tím známým : „ Pojď a vezmi si…“. Jděte se podívat po stezce ještě kousek do kopce a uvidíte v překrásných oleandrech další pomníky.

 

THESSALIA (Thesálie)       Východní část severního Řecka.ohraničená na západě pohořím Pindem, na jihu pohořím Othrys a na východě Olympem, Ossou a Péliem

Thessaloniki (Soluň) je druhým největším řeckým městem , snad už od svého založení v r. 315 př.n.l. Jméno mu dal král Kassandros podle své manželky. Pro nás byla Soluň místem památným tím, že nám odtud poslali mnichy Cyrila (Konstantina) a Metoděje, protože bez nich jsme neměli první abecedu a snad ani náboženské a liturgické texty. Nás však kromě římského oblouku, hradeb zajímala z doby raně křesťanské hlavně rotunda ze IV. století , kostely i z doby byzantské, nad jichž názvy basilik si můžete zlomit jazyk, jako třeba nad kostelem Panny Marie kotlářů. Mezi památkami , které zde zanechali Benátčané, dominuje Bílá věž z 15. století a z ostatních památek i mešita ( džamia) v níž je archeologické muzeum. Dnes je to moderní město řecké Makedonie, vybudované po velkém požáru v r. 1917. Turci ho oslavují jako rodiště prvního tureckého prezidenta Kemala Paši zvaného otcem Turků = Atatürk.

Thévai (Théby) Dodnes Théby v Boiotii žijí, i když je přeměnil Alexandros Makedonský se svým vojskem v hromadu rozvalin a jejich občany prodal do otroctví.Théby dlouho byly spíše nepřítelem Athén a s nimi spřáteleným Platajím, zejména za peloponézské války. Když se s nimi smířili, tak zase byli v nepřýtelství proti Spartě. Když získali Spartu , tak zase vedli svatou válku proti Fókidě. Bojovali snad furt, i proti Makedonii. Však jim to Alexander spočítal rozbořením. Ušetřil jen chrámy, hrad a dům básníka Pindara. Makedonský Kasandros dal Théby znovu vybudovat, abychom v nich alespoň něco viděli

Nás ale „teplé brány“ zajímaly také z jiného důvodu, jako dva teplé prameny, které zde vyvěrají s teplotou 40° C a dávají vznik vlahému potoku, v kterém se lze i koupat, pokud snesete mírný typický sirný zápach.a nazelenalou barvu vody. Ta naše nahota na fotografii ten malý zápach však překryje. Kdybyste tam znovu zavítali, doporučují Vám najít blízko parkoviště malý pramínek čisté nezapáchající sladké vody k opláchnutí. Tam ale zase žerou komáři. A ještě Terka u pamětní desky Lakeidaimonským.

"My zde ležíme, jak zákony kázaly nám."

 

VIOTIA (Boiotia) Tam jsme toho moc nenajezdili. Na jihu sousedí s Attikou, na severu s Fokidou. Jméno má po Aiolech, kteří zde žili ve starověku. Z bohaté historie známe zde jen Théby, Livadii s s proslulou věštírnou Dia Trofonia, projeli jsme Arahovem chlubícím se velkými cisternami na víno a stády ovcí na jižním svahu Parnassu. Tady někde leží křižovatka Diatomo, kde Oidipos, vracející se z Delf, zabil svého otce. To mu Delfy věštili, ubránit se věštbě nemohl, protože tátu nepoznal.

Povídání o Řecku zatím končí. Kdybyste v něm nenašli vše potřebné, zeptejte se těch, kteří tam byli. Tuto zemi prý navštíví každý rok více než dvě stě tisíc Čechů.

OLYMP 1992

"Svetr dostaneš až na vrcholu, abys měla na co se těšit."

členové výpravy a předjezdci červené Karkulky):

1. Přemysl - dědeček kronikář

2. Míra  - lodivod e-mail

3. Jirka  - fotoreportér e-mail

4. Terka  - fotomodelka e-mail  (... nebo 0604 10 knee)

5. Petr Zlatník - závodník

6. Slávina

7. Franta

8. Harik - zvaný „Hlt a chlamst“ dnes řádný profesor na universitě Karlově.

Červená Karosa (ročník 1971) nafta, 424 tis km;

Cíle výpravy:

1. Dovézt dřevo Zimostrázu – Buxusu, Olivovníku a jiných vzácných dřevin

2. Zdolat Olymp

Mapa Řecka: (Abraham Ortelius )

fotoalbum


a co pan Diderot


Další naše cesty
Tibet 87
Ararat 2005
Rumunsko
Turecká rapsodie
Magura Radúze a Mahuleny
Roháče 2002



Monte Rosa 2003

Trojmezí 1995

Co najdeme na internetu



e-mail
domovská stránka             

Odesilatel: 

Přijemce: 

Vzkaz bez diakr.