Doc.MUDr.Přemysl Paichl
Celý život vzpomíná člověk na hostitele, který se k němu zachoval pěkně
Homér
Ten název má upozornit, že
Paichlové navštívili Řecko vícekrát. Já sám jsem se připravoval na Helladu už za
první republiky, když jsem měl to štěstí chodit od 1934/5 do Státního
československého gymnasia v Plzni. Říkalo se mu Klasické gymnasium,
protože tam se učila kromě latiny i řečtina, ta ovšem jen v kvintě až oktávě.
Dokonce jsem 17.VI.1942 při písemné zkoušce dospělosti překládal Homérovu
Iliadu (XIX. 276 –308), jak Briseovna naříká nad mrtvolou Patroklovou. Pokud to
nevíte, tak to byl přítel Achileův. To už kolem nás také zuřila světová válka a
řečtina mi za ní nebyla pak nic platná, pokud bych s Němci nevyskočil
padákem na Krétu. Já byl ale nasazen do Škodovky zametat dílnu v Dělovce. Po válce jsem studoval medicínu
a nebyl ani čas ani peníze uplatnit své řečtinské znalosti. Ještě horší
nenaděje na cestování do Řecka mi nastaly za totality. Nic ale netrvalo věčně.
Nebyl jsem ve škole zadobře s Xenofontem, ale pamatoval si tehdy ještě něco
z jeho sedmi knih řeckých dějin Hellenika. V r. 1971 Jednou se
však na mne usmálo štěstí, když se mi podařilo dostat se na čedokářský zájezd na
loď Latvija, která plula z Oděsy po Středozemním moři a skoro ani nemohla
minout moje vysněné Řecko. Někdy kolem 4 9. 1971 jsme přistáli v Pireu,
které nám ukázali při okružní prohlídce, odvezli nás do Athén, kde jsem
pochopitelně mohli navštívit Akropolis, někdejší Olympijský stadion,
Archeologické muzeum, a prošli jsme se po centru města., abychom ještě stihli
se vrátit na loď.Druhý den jsem své zbytky řečtiny mohl uplatnit na řecké
Krétě, kde jsme si prohlídli Knossos s palácem krále Minoa. a dokonce jsem
se neúspěšně pokoušel domluvit lámaně starořečtinou i na Maltě. Tím jsem asi
překročil Rubikon, protože zanedlouho spadla pro Paichly i další řecká
pokračování. Kousek z nich jsme se
v r. 1974 starořecky snažili bavit na Kypru, který z poloviny jakoby
patřil Řecku. Mohly jsme z rekreační oblasti Kyrene, kam jsme přiletěli
přes Larnaku, navštívit Famagustu (Ammochrostos), Nikossii, Larnaku, pohoří
Troodos s horou Olymbos, Akrotiri, Limasol a Paphos . Jedva jsme odtud
odjeli, vylodily se na něm turecké jednotky a obsadily jeho severní část. Nejvíce jsme projezdili a
procourali Řecko pěšky se Sportturistem a se stanem v r. 1989. O tom už
mám skoro osmdesátistránkový itinerář, který mi zbyl z několikatisícových
dokumentů, které mi shořely na chatě zapálené pyromanem Od té doby pátrám
v paměti mnoha Paichlů (Nadi, Jiřího, Míry, Míly, Jany, Terezky, Katky i
Kačenky) po stopách řeckého putování v r. 1991, 1992 a 2000, které jsem se svou vnučkou a oběma syny uložil jako obrázky ve svém počítači. Samostatné vzpomínky máme i na www.paichl.com z výpravy v r.1992 o červeném autobusu a v kapitole Greece 2000 od vnučky Terezky. Něco už nakousla Terezka ve svém Greece 2000. Nic
se od té doby nezměnilo. Je to stále parlamentní republika s rozlohou
131.957 km2, s asi 10,475.000 obyvateli ,s délkou suchozemských hranic 1.181 km, s délkou pobřeží přes 15.000 km, s měnou 1 drachma = 100 lepta, s podnebím
středozemním, náboženství vyznávají ortodoxní pravoslavné, ale pozor, světí
jiné celostátní svátky než u nás. Jazykem je dnes novověká řečtina dimotiki,
literární verze novořečtiny katarevusa je na ústupu, starořečtina se učí
jen na středních a vysokých školách a laikům je málo srozumitelná, protože má i
mnoho nářečí. Až pojedete do Řecka, musíte se seznámit alespoň s řeckou
abecedou ( Abeceda
) , abyste si mohli alespoň přečíst, že žádné místo nemá
k moři dále než 90 km. Pár slov musíte umět i jinde v cizině, protože
Řeků je mimo řecko přes 3 miliony. Řecké horko je mírněno větry, které zavoláte
slovem „ meltenes“. Abecedu musíte umět, abyste věděli, v které z 9
historických oblastí jste: Kontriky Hellas, Thessalia , Peloponnissos, Ionské
ostrovy, Makedonia, Ipiros, Kriti, Egejské ostrovy, Thraki. Už ale nezvládnete
jména 50 okresů-nomoi. Zvláštní postavení má jakási autonomní mnišská republika
na východním břehu polostrova Chalkidiky. Slova pro stručné dějiny od
předhistorické doby do dneška si pamatovat nebudete, protože začínají od doby
kamenné přibližně před 100.000 léty. Některá období nepoznají už turisté vůbec,
třeba neznají protogeometrické období, helénistické, byzantské aj. Nebyl to vždy jednolitý stát. Naopak. Starověké
Řecko, po jehož stopách jsme putovali, bylo naplněno stovkami městských států.
V mnohých z nich byly ve své době vrcholy kultury, umění i vědy. V mnoha
těch ministátech bylo Řecko rozlehlé po mnoha i vzdálených pobřežích jako
rodiště demokracie, v níž nejvyšší moc náležela lidovému shromáždění všech
plnoprávných občanů. Neberte to však doslova, jako to nebereme ani dnes u nás.
To plné právo však náleželo vždy jen některým. Tehdy to byly současně státy
otrokářské, v nichž otrok nebyl považován za člověka ani v práci ani
v kultuře , spíše prý byl „mluvícím nářadím“ a byl člověkem vyjádřeným
spíše jen cenou a jeho zabití bylo beztrestné. Otroci byli však po útěku nositeli
řecké kultury i v jiných místech světa. Bez nich by nešla tak dopředu ani
třeba medicína v Římě. Dneska mají jiné starosti spíše ve městech, které
rostou jako z vody. Z poloviny jich bydlí ve městech a z té
poloviny polovina je jich jen v pěti městech. Tam se dělá politika. Pro
turisty je tam relativně lacino, zejména se jí ryby, zelenina, ovoce a pije
víno. Nejlidovější postavou byly vždy v Řecku fazole. Pokud něco nevíte,
zeptejte se turisty nebo Řeka u nás.Do naší vlasti jich prý uteklo přes 3.000.
Neptejte se mladého Řeka. Toho poznáte. Dokonalý Řek má džíny, upnuté tričko,
gelem slepené vlasy, tmavé brýle, motorku a telefon Nokia. Žen se stěží
zeptáte. Ženy sedí doma, vaří, jedí pamlsky, hlídají děti a tloustnou , snad
více než u nás. Zase jsou prý hodnější na své manžele než u nás. Mladé Řekyně
ale ukazují své kulaté bříško jako u nás. Inu, šťastná to země. Mladých se
neptejte zejména na pláži na jaře.Teprve v půli června se už i Řekové
odvažují na pláž. Dlouho jim bývá zima, když už my sháníme na pláži úžeh nebo
úpal. Na pláži se Řekové pak hlavně opalují, moc neplavou, aby si nezničily
pečlivě upravený účes. Koupají se většinou ve sportovních volných kraťasech,
které si pak z exhibice svého rozkroku na břehu ždímají. Od Čechů se
Řekové liší i tím, že dávají ve sportu přednost basketbalu před fotbalem. Ten
koš snad nechybí na žádném školním hřišti. Stejně jako nenajdete v Řecku okno,
balkon nebo rovnou střechu, kde by nebyly květy, nemusí být v květináčích
a třeba rostou z plechové konzervy. Překvapí vás, že v Řecku vidíte nejvíce staré
muže . Není to rozdíly v délce života. . Muži mají průměrnou délka života 74,
ženy 80 let. Staré ale vidíte, jak vysedávají v hospodě nebo spíše před
ní. Kam by také chodili. Řecko je moc hornaté, hory a skály zabírají 4/5 území
s průměrnou výškou státu na 500 m.n.m. Jen turista se pachtí za památkami
stále do kopce nebo ho bolí kolena při cestě s kopce.
Ještě, že jsme to Řecko prochodili jako junáci. Je
s podivem, že jsme tady se nesetkali s tak četným zemětřesením, které
zničilo už mnoho starých památek. I my už moc zde nechodíme. Dnes je pohodlnější
jezdit autostopem, protože řidiči jsou ochotní. Síť kempů je hustá, proto asi
je zakázáno spaní pod širákem. Moc jednoduché zde není jezdit autobusem,
Chcete-li jím cestovat musíte si nejdříve koupit jízdenku v bus terminálu.
Je to obvykle nějaká prodejna s občerstvením. Bus terminál nejlépe poznáte
tak, že na jednom místě na ulici stojí alespoň dva autobusy. V jednom bus
terminálu však obvykle nevědí, kde jsou vlastně jiné bus terminály odjíždějící
na jiná místa. Pamatujte, že se do autobusů nastupuje pouze vzadu. Jinak
k té dopravě: skoro všechny silnice jsou lemovány jeden metr vysokými
obrazy nebo domečky - ikonostasy. Stavějí je a doplňují v jejich
lampičkách olej nebo svíčku chudí i bohatí, i pocestní. Následující mapa je jen skromným
ukazatelem námi procouraného Řecka. Prakticky všude jsme se setkali
s lidmi pohostinnými, veselými a ochotnými. A co jsme tam viděli se nedá
ani zde spočítat. To putování za všechny z naší rodiny jsem Vám seřadil
podle abecedy. Nedávám sem všechny ty stovky našich malých zastavení
z toho opakovaného řeckého mraveniště, které nám ani dnešní naše paměť už
nedochovala. Protože abeceda i v řečtině začíná alfou, tak začínám Athénami. Athénai ( Athény) jsou nejen hlavním městem
dnešního Řecka, ale i chloubou antického světa., byť jen dočasně. Osídlení zde
začalo kolem třetího tisíciletí př.n.l., války si vyžádaly opevnění už
v době mykénské. Bylo štěstím, že nebyly zničeny ve 12. století vpádem
Dorů. Králové zde sídleli až do sesazení velkostatkářskou aristokracií. Když
skončila 27 letá válka mezi Řeky, tak Athény byly se svého trůnu sesazeny a
kulturní období starověkého řeckého centra skon Athény přežilo tyrany, od 6.
století tu už zvítězila demokracie, pak demagogie a peloponézské války,
filozofie, kalokagathie a mnoho jiných velikostí znějících slov. Nemohu zde
vypsat všechny, kteří se zde se dějinami mihli, křižáky, Florenťany, Turky až
po dnešní 3,5 milionů lidí, počítáno společně s Pireem Vzdor té tlačenici
zde naštěstí pro Paichly zbyly zde alespoň dvě největší NEJ : střed Athén
s Akropoli a Národní archeologické muzeum. Na
Akropolis,
můžeme tomu po
česku říkat Vyšehrad, byly vždy nejlepší výtvory řeckého umění. Mnohé
z nich už ztratilo archaické období a jiné vetřelci i domácí
v různých dobách až po raný novověk. Ničily to i přírodní živly, výbuchy
prachárny a jiné nekontrolované síly. Něco ukradli různí kulturní Evropané. Staletí
se tu ale zase přestavovalo a restaurovalo. Dnes hlavně se zastavujeme
s otevřenými ústy už na ohromném mramorovém schodišti, oči nám přecházejí
z mramorové kolonády, vstupní brány neboli předdveří = Propylaje ,
Parthenonu čili Panenského chrámu, vybudovaného prý r. 447-438. Ten byl vždy
zasvěcen bohyni Athéně a musíme jen litovat, že zde není obrovská její socha ze
slonové kosti a zlata od největšího řeckého sochaře Feidia. Však si to tato
dcera Diova zasloužila, když byla bohyní moudrosti, zručnosti, vynalézavosti,
ochránkyní městského života, patronkou všeřeckých slavností Panathenaie a bůhví
čeho všeho. 1687 chrám Athény vítězné (Niké) skoro do mrtě rozebrali Turci.
Milovníci ženské krásy budou vždy obhlížet Erechteion s karyatidami, které
některý z jejich obdivovatelů zčásti odvezl do Britského muzea. Když vás
budou bolet nohy při tom obdivu, radím k posezení akropolské muzeum. Když
vám nebudou bolet oči, doporučuji našim dětem obhlížet okolní pahorky a pláně,
návrší Areios Pagos, Pnyx, pahorek Olympeion, hřbitovní areál v Karameiku
(hrnčířská čtvrť), jihozápadní pahorek, kde je Museion zasvěcené můzám,
Filopappův trojpahorek pahorek Arditos, kde je stadion Panatheikos. Skoro je
lepší udělat si celkový obrázek o městě z pahorku Lykavittos.
S nadmořskou výškou 277 m je nejvyšším místem ve městě a návštěvníkům se
z něj otevře pohled i na Akropol i na celé město. Jede tabohudík výtah. Pod Akropolí nás čeká Dionizovo
divadlo pro 17.000 diváků v 67 řadách, řecká i římská agora s chrámem
Hefaisteon, , Theseion ( budete-li se jmenovat Jiří, pak vězte,že tento
unikátní chrám snad jediný s dochovanou střechou byl v r. 450 n.l. přesvěcen
na kostel sv. Jiří. Poslední bohoslužby se zde konaly 13.prosince 1834 na
oslavu prvního příchodu novověkého řeckého krále do Athén. Snad to byl král
Otto.Kdybyste byli fandové hodinářství, hledejte na římské agoře Hórologion
Andronikou Kyrristen, čili Věž větrů, což je jakási meteorologická stanice se
slunečními (gnómón)a vodními hodinami (klepsidra) s korouhvičkou pro
určování směru větrů. Ty vodní jsou u Řeků už od 3.století př.n.l. veĺmi
nápadité, protože ukazují číselně čas Vynalezl je Ktésibios a ukazatelem je plovák
s figurkou vystupující se zvyšováním vodní hladiny a podle stupnice.Celé
Hórologion je to dost nápadná osmistěnná budova zdobená reliefními postavami
větrů. Už přestávám vyjmenovávat veřejné budovy, radnici
(buleuterium),celou řadu chrámů a svatyní, Panteinovu knihovnu, Attatovu stou a
s ní související muzeum. Hlavu mám stále spíše plnou vzpomínek na athénskou
čtvrť Plaka s křivolakými uličkami i svéráznými vinárničkami, tavernami a
hospůdkami, kde jsme s Athéňany pili, jedli, hodovali a zpívali za
doprovodu strunných nástrojů zvaných buzukia. Od starověku v nejstarších dobách pili mléko,
nejspíše kozí, a medovinu a pak brzo a až dodnes, přešli k vínu. Pivo,
stejně jako Římané, považovali Řekové za nápoj barbarů. Český turista si spíše zapamatuje prezidentský
palác, národní park, blízkou budovu parlamentu.i hrob neznámého vojína . Tam
totiž stráží příslušníci Národní gardy, oblečení do pozoruhodné tradiční
uniformy á la národní kroj Zdá se mi to hezčí a hlavně veselejší , než jak to
zapamatování dokáže vyvolat pražská hradní stráž. I ten paradeschritt stráže
Evzonů se hodí k tomu kroji, i ty bambulky na botách. V moderních Athénách najdete velké množství
památek, ale i plno toulavých psů a koček, neuvěřitelného množství holubů,
které lidé jako ve všech velkých městech krmí a turisté se s nimi
fotografují. Nevím co si s tím počne ptačí chřipka. Člověk si sice už zapomene všechny ty detaily
Národního archeologického muzea. Nezapomeňte alespoň jeho adresu- na rohu ulice
Tositsa č.1. Jde se tam krásnou cestou ze Syntagma kolem Athénské univerzity.
Byl jsem tam třikrát a vždy jsem zapomněl , že otevírací doba od 7,3 do 19,30
nestačí , v neděli jen od 10 do 13 (?). Kdo zapomněl, že je v pondělí
zavřeno, samozřejmě bude moc litovat, že neviděl umění prehistorického období,
keramiku z Thesalie, mramorové idoly z Kyklad, mínojské fresky
z ostrova Thiry, nevídané sbírky mykénské, umění historického období,
nejrůznější sbírky váz, skulptur, portrétů, basreliéfů, stél, sarkofágy,
předměty kovové obyčejné i zlaté, mince i epigrafiku s s cennými antickými
nápisy, které bych dnes často potřeboval jako
citáty pro práce na www.paichl.com. Kde
jinde najdete nahatou sochu Afrodité – bohyni lásky nebo zlatou mykénskou masku
Nashledanou Athény už ve stáří
s brýlemi.Chystáme se však i na jiné řecké zajímavosti, např.: Athos Jednak
se tím rozumí hora (2.033 m n.m), ale i samosprávní komunita na výběžku Agiou
Oros poloostrova Chalkis (Chalkidikia )v severozápadni částí Egejského
moře, založená v době Byzantské říše v r. 936. Je zde více než 20
klášterů na vrcholcích , Když znovu ještě přijedu do Řecka , bude to asi kvůli
Agiou Oros. Tam se do klášterů smí jen s mnoha omezeními, nesmějí tam
vůbec ženy a prý ani bezvousí muži., lodi smí k nim po moři jen na určitou
vzdálenost, počet návštěvníků za den nesmí překročit 20, pobyt tam nesmí být
delší než 4 dny. A to musíte si hlídat kalendář, protože podle juliánského
jejich kalendáře jsou data o 13 dní pozadu. Po Athénách však už pokračujme
podle abecedy. ATTIKÉ (Attika) poloostrov na východě středního
Řecka , kde jsme obdivovali kromě Athén i Pireus, Marathón. Řekové sem přišli
už před 2.tisíciletím př.n.l. Delfoi (Deklfi,
Delfy) Na severu Řecka na úpatí pohoří Parnassos ve výši 587 m čeká na každého návštěvníka neopomenutelná zastávka a s ní spojený pohled na chrám boha
Apollóna se známou věštírnou. Tam Apollónova kněžka Pýthie pronášela
v extázi nesouvislé výkřiky, z nichž kněží sestavovali odpovědi,
většinou často dvojsmyslné. Zlí jazykové tvrdí, že byla pod drógami. Při úpatí
hor Delfy patří k nejznámějším centrům starořecké kultury i
s množstvím pokladnic, které si tu stavěly jednotlivé městské státy (např.
Athény, Théby) k úschově kultovních předmětů a obětních darů. Jako
archeologický areál zahrnuje muzeum, zbytky starověkého divadla, stadiónu a
kamenného omfalu (=pupek, pokládaný ve starověku za střed světa, který
označoval setkání dvou orlů, jež z Olympu vypustil Zeus.). Pupek však
označil pochopitelně sám Zeus kamenem. Věštírnu zde prý založila bohyně
země Gaia. Ta věštila podle hučení vod a šumění stromů. Věštírnu , když ji
ničil velký had , předala pak své dceři Themis. Nakonec ji převzal Apollon.
Postupně se věštění zvrhlo ne jen na předpovídání, ale na skoro diplomatické
konzultace o tom, co formulovali sami žadatelé. Odpovědi byly vesměs nekonkrétní
ve formě výkřiků Pythie sedící na třínožce. Pythie a která samozřejmě vykřikovala,
co prý radil Apollon. Pak se spíše Delfy věnovali politice a organizování her a
spolku amfiktyonie, stávaly se střediskem mezinárodního práva, slavností nejen
sportovních ale i kulturních pro hudebníky, filozofy, vědce. Ve 4. století n.l.
jim to římský císař Theodosius zakázal jako projev pohanskému kultu. Chrám
Apollonův se rozpadal, k čemuž napomohli i Gótové a Slované. K vidění
zde je dnes jen to co, od 1892 vykopali archeologové, tedy zbytky různých
chrámů, pokladnic ( thesaurů), i jinde zmiňovaný okrouhlý tholos, 3 dochované
sloupy, pramen Kastalia. Nejvíce si vždy ceníme zbytků Apollonova okrsku na druhé straně
přetínající silnice. Na zříceninách bohužel už nepřečtete někdejší filozofické
rady jako „Ničeho příliš“ nebo „Poznej sám sebe“. Zkusili jsme sami dokonalou
akustiku divadla, kam až dolehne i cinkot jedné na zem spadlé mince.
V Delfách může turista obdivovat mnohé, skoro nečekané, zejména
v delfském muzeu. Mnohé artefakty zde jsou však kopie, včetně prý toho
pupku. Jinak si pamatuji na vlysy, štíty, .sochy, zejména na delfského
vozataje, tři hezké tanečnice, votivní dary ze zlata, slonoviny, stříbrného
býka v přirozené velikosti, nápisy vyryté v kameni, dokonce noty. Dodoni se také chlubilo v Epiru nejstarší
řeckou věštírnou, o níž se už zmiňuje Homér.Věřme tomu, že zde žil sám Zeus
v kořenech posvátného dubu a snad do nedávna projevoval v šelestění
jeho listů, nebo zvukem měděného kotlíku či dokonce vrkáním místních černých
holubic. Alespoň tak pravili bosí kněží, kteří také věštili. Bohužel jsme se my
nic ze své budoucnosti zde nedozvěděli, protože věštírna i posvátný dob už
vzaly za své ve IV. stol. př.n.l. Dodoni se znovu objevilo na světě až r. 1871,
kdy její zbytky byly vykopány pod 9 metry nánosů. Alespoň jsme si zde od honby za památkami odpočali. Do druhého velkého města Arte jsem už kvůli méně
významným kostelům a antické pevnosti ze XIII. století nejeli. ELLAS Kentriki je to oblast (nomos) Střední Hellady.
Ta nás překvapila snad jen místem Amfilochia, kde asi 150 m od břehu lze rozpoznat podmořskou sopku, která naposled vybuchla před 100 lety a dodnes se
projevuje fosforeskujícími mikroorganismy, které za letních večerů se třpytí.
Jinak jsou zde tabákové plantáže, olivové háje. Jinak městečka ( Stratos,
Fleurona, Kalydon, Andirio ) co do kultury nabízejí nejčastěji jen
zříceniny své zašlé slávy. Epidauros Jako lékař jsem přesvědčil své
spolucestovatele, abychom na Peloponesu zajeli se asi 50 km od Korintu podívati do Epidauru (Epidavros). Ani ne proto, že je tam totiž snad nejlépe
dochovaný amfiteátr ze 4. stol. př.n.l. v Řecku, kde je dnes konán známý operní,
divadelní a hudební festival. Důvod byl spíše ten, že to bylo místo zasvěcené
Asklépiovi, bohu lékařství . Dodnes je tam jeho posvátný okrsek, nalevo od
Asklepiova chrámu je kruhová stavba tholos, kde údajně byli chováni hadi, kteří
se na věky dostali do zdravotnických znaků. Jsou tam i zbytky sloupové síně pro
spánkovou léčbu. V Epidauru je medicínské muzeum s předměty
dokumentujícími tehdejší stav a historii lékařství. Jsou tam pochopitelně i
jiné relikty o gymnasiu, o domu kněží, lázních, divadlo pro 14.000 diváků aj. Původně byl Asklépios uctíván
už jako heros zdraví v 5. stol. př.n.l. Báje vypráví, že byl synem
Apollona, že ho vyučil medicíně kentaur Cheirón, jeho synové Macháon a
Podaleirios ošetřovali Achaie za bojů v Tróji, jeho dcera Hygieia patřila
do medicíny jako bohyně zdraví.Epidauros nebyl jediným léčitelským místem
Asklépiova kultu, kde byly nalezeny děkovné nápisy (iamát) o vyléčení spánkovou
terapií a hydroterapií. Podobná zařízení s názvem Asklépia se vytvořila v Pireu,
Athénách, v Efesu, Milétu, Pergamu, na ostrově Kós a dokonce i
v Itálii na Tiberském ostrově. V Epidauru ho najdete už zobrazeného se
známou holí ovinutou hadem v doprovodu psa. Takový obraz najdete i
v pražském Strahovském klášteře. Ióanina nás v Epiru okouzlila stejnojmenným
jezerem, který město ze ¾ obklopuje jako součást obranného systému.Ve
městě se 40.000 obyvateli a na ostrově Nissi nás okouzlily památky spíše
byzantské a turecké , spojené hlavně se jménem Ali Paši, který měl spory se
sultánem a ten ho nechal zavraždit. Je zde po něm i pevnost hradu Kastro
z 11. století, klášter na ostrově, katedrála Agios Athanasios, mešita
Fetié, hrob Ali Paši . Je to středisko uměleckých
řemesel, kde dobře nakoupíte umění i něco na zub. Můžete si koupit i psíka. Kdybyste se zde
zdrželi déle, podívejte se na místní univerzitu, založenou v r. 1965. My
jsme se tam nedostli, protože jsme ve sváteční den museli spravovat pneumatiku. IPIROS (Epirus) je krajina ležící v Řecku od
Albanie na jihovýchod. Zahrnuje pohoří Pindos, které ji ohraničuje oproti
východu Thesalie. Krajina byla už dávno hodně odlesněna a dnes ji zdobí ohromné
množství druhů divokých květin. V této oblasti je nejkrásnější národní
park Vikos- Aoos. , ohraničený kaňonem řeky Vikos a údolím řeky Aoos.V jeho
okolí je mezi Konitsou a Ioaninou na 46 vesnic s kostely s více loďmi
a kupolemi, vesměs zdobené dřevořezbami. Oblast patří do okrsku zvaného
Zagorie. Jsou zde vysoké útesy, dokonce i hora Gamila ( 2497 m). Nomos obsadili už v XVII. století. Turci zde pomohli s výstavbou mostů,
s opravou památek z dob byzantského despotátu. Z dob krále
Pyrrha svět si uchoval Epirus hlavně název Pyrrhovo vítězství , jako vykoupené
velkými ztrátami. Hlavním městem byl Arta a později Ioannina, kde byl pánem Ali
Paša, nakonec zabitý sultánem.Zde se zmiňuji ještě o Dodoni. Heslo pro
další informace viz Národní park Vikos – Aoos. Knóssos Na Krétě je to nejvyhledávanější památka
z doby palácové z první poloviny 2. tisíciletí př.n.l. Město prý však
údajně vzniklo už v r. 1950 př.n.l. Bylo přestavováno a ničeno požárem asi
vícekrát. Tam mi začalo vrtat hlavou, zda jeho zánik nezavinily vlny tsu-nami
po nějakém výbuchu podmořské sopky u Kréty. Nemuselo to být stejné jako katastrofa
spojená s výbuchem sopky Théra. Na Kypru totiž se nalezly lávové úlomky a
zaznamenáno bylo i zemětřesení. Kréta také má mezery ve svých dějinách zejména
na naprostou nejasnost o jiných středomořských civilizacích. Bájná minulost se stále točí
hlavně kolem paláce krále Minoa. Jím zřízený .Labyrinthos byl prý dům na Krétě
s velikým počtem místností, snad prý 1200, z nichž nebylo možno prý
najít východ. Je to zřejmě pitomost, protože zde museli být stavitelé nadmíru
rozumní. Zde byl prokazatelně už vodovod, kanalizace, splachovací záchody,
světlíky aj. Ale takových prý je na Krétě mnoho. Byl prý vystavěný na
objednávku krále Minoa pro Minotaura, a to údajně stavitelem Daidalem.
Minotaura prý si máme představovat jako na půl býka a na půl člověka, který
lidi požíral. Název labyrint nemusí být jen termín pro bludiště , ale to můžete
spojovat i se slovem Labrys (sekera), v tomto případě dvojbřiitá . To byl symbol
tehdejších panovníků Jinak sám palác a údajný labyrint byl projektem velkoryse pojatým
ve čtyřech úrovních. Knossos začal vykopávat v r. 1899 britský archeolog sir
Arthur Evans. . Dodnes je to už celý obdélníkový komplex na 20.000 m2. Zaujmou vás v něm hlavně místnosti,z nichž je perlou v trůním sále alabastrový
trůn krále Mínoa. Nezvykle krásné jsou i malby i oranžová barva sloupů.Viděli
jsme i rovný amfiteátr, ne tedy jako typický polokruhový, jako všude
v Řecku. Prý byl stavěn pro rituální zápasy s býky, ne pro divadlo. Korinthos (Korint) Samozřejmě jsme se nemohli
nabažit té korintské šíje (isthmos)s . Není snad člověka, který by ten
obraz neznal. Starověk ho znal dobře, protože měl velkou strategickou
důležitost mezi dvěma zálivy. Jeho cenu podtrhovalo to, že zde byl jediný starověký
umělý přístav. Korint byl osídlen už před trójskou válkou, prý v 6.
stol.př.n.l.Lidé neznají ani městečko jako spíše unikátní prokopaný kanálem,
nad nímž se vyplatí čekat na proplouvající lodi. Toto místo vyhledávali a
dobývali a ničili nejen Řekové, Římané, Byzantinci, Gótové, nejvíce ho však poničila
opakovaná zemětřesení, zničila i ty hradby, které bývaly až trojnásobné. Možná
, že k té nepřízni osudu přispěl i Afroditin chrám s s dívkami
nepočestného řemesla. O všem vám poví muzeum, zbytky sloupů Apollonova chrámu,
Héřina chrámu, agora, římské basiliky, odeon a divadlo. Kustod vám poví, že Korintský
průplav byl sice projektován už za Nerona, sloužil jako diolkoe ( vlečná dráha
s kamennými kolejnicemi pro kola podvozků a se soumary pro přepravu lodí)
, ale prokopán byl až 1892-1893 v délce 6343 m s hloubkou 80 m. My jsme si ale zde připomněli
dobyvatele Řecka Alexandra, který se zde stavěl na cestě k dobití Athén.
V Korintu se setkal ve 4. stol.př.n.l. s řeckým filozofem Diogenem ,
který spal v sudu přikryt jen rozdrbaným pláštěm. Z toho setkání
pochází ona památná otázka Alexandra , co může pro Diogena udělat. Diogenes
odvětil „Odstup trochu stranou a nezastiňuj mi slunce“. Znáte jiný rys
skromnosti než tento korintský? Kriti (Kréta) Na největší řecký ostrov o rozloze
8.259 km2 jsme se po Egejském moři plavili přepychověji než kdysi Odyseus. Už
z dálky jsme viděli vápencovou Bílou horu = Lefka Ori s několika
vrcholky Idi Oros Media a Psiloritis (2.456 m) Ostrov byl však stejně krásný a úrodný, jak píše Homér ve své Odyssey , zpěv XIX. Měli jsme však na něj jen dva
necelé dny, takže z vlastních zážitků známe jen Iraklio a Knossos. O jeho
starověké historii se uvádí mnoho zpráv a hlavně o vrcholných dílech
středověkého malířství, z poezie i dramatu. Z novověké historii známe
toho ještě více. Vystřídali se zde Benátčané, Turci, Ke spojení s Řeckem
došlo až 1912-13. Na čas od května 1941 zde byli Němci, kteří zde pobili skoro
celou armádu 40.000 Britů a Řeků. Protože jsme na Krétě chodili jen po
nejstarších památkách šlo nám hlavě o prehistorii. Ta je bohužel z valné
části spíše založena na z prstu vycucaných bájích až báchorkách. Moc jsme
se mohli obdivovat basreliefům býčích hlav, ještě zajímavější jde zde vývoj
písma , které zprvu přejali Kréťané od Akkadů, pak si koncipovali vlastní piktografická
písma A a B. Dost mne mrzelo, že moc se
dnešní Kréťané nebádají o vlastní staré medicíně, zprvu empirické, primitivní
ranlékařské a kněžské, o egyptském vlivu na znalost léčivých bylin. Na Krétě byly
velké plantáže máku setého na produkci opia, potřebného na jejich léčbu i
kulty. Vždyť Egypt byl velkým importérem opia s vínem nebo vodou právě
z Kypru. Po tekuté opium vyráběli Kréťané dokonce zvláštní nádoby. Jejich
hadí bohyně byla současně bohyní opia. Viděli jsme ji dokonce z Knossu z r.
1600 př.Kr. jako sošku s korunkou makovic na hlavě. I ta réva patří
neodlučitelně ke Krétě, protože tam dozrává v září a v říjnu jeho nejsladší
světlé víno nebo jako sušené hrozinky. Říkal jsem své ženě tu radu, že na Krétě
po bílém víně mají Kréťanky krásnou a jemnou pleť . Litochoron viz Olymp,
a pod ním trh a kousek po silnici můžeme autobusem do třetiny cesty až
k hranici národního parku. MAKEDONIA leží
přibližně severně od 40 stupňů sev.šířky. Z ní jsme prošli hlavně
Thessaloniki. Ditiki ( západní ), na tu východní = Anatoliki kai Thraki
(Východní Makedonie a Thrákie) se teprve chystáme Marathónas (Marathón) malé
městečko v severovýchodní Attice , kde Miltiades s Athéňany porazili
v r. 490 př.l. Peršany Dodnes to připomíná mohyla Tymvos Marathonas mezi
cypřiši. Odtud po bitvě vyběhl na 42 km dlouhý běh posel Feidippides, který pak
jedva zvěstoval onu zprávu Athéňanům „Radujte se , zvítězili jsme “ skonal. Po
Marathonu se tedy jmenuje onen dálkový běh i bez vítězství. Pro současné Řecko
má Marathon ohromný význam, protože zde je zde uměle vytvořené jezero, do nějž
se svádí pro mnohá města. . Něco podobného je i v Delfách, kde se
z mnoha míst voda svádí i betonovými koryty. Meteóra Napřed jsme se
těšili na kamenné mosty na začátku kaňonu u Kipi, které jsme viděli na
pohledech.Byl tam jednoobloukový i tříobloukový. Pak jsme však jeli do Kalambaka,
kde se nacházejí proslulé kláštery Tá Metéora monastiria – ve vzduchu se
vznášející kláštery Metéory.
Některé byly sta metrů nad námi, nad jinými naopak tančily naše vnučky. Často však i ty děti do kopce
funěly Dost to tam nahoře fouká, takže nezapomeňte čepici. Od 9.
století se zde usazovali poustevníci, nejvíce však ve 14.
století. Jsou vystavěné na vrcholcích nedostupných skal, vedou k nim
většinou žebříky, či ruční výtahy s koši nebo sítěmi na rumpál a kladky.
Z komplexu 24 klášterů je zařazen do listiny UNESCA, byť je jich jen 5 obydlených Jsou to kláštery
Varlaám, Russanú, Metéora, Agia Triáda a dokonce ženský klášter Agios Stefános.
Protože tam ty naše ženy nechtěli mniši pustit, tak připojuji alespoň fotku mladé ženy i dospělé ženy, které to
prohlížely jen z dáli. Byly to jediné kláštery, které jsme v Ŕecku viděli,
protože s těmi kláštery v Chalkidice bylo ještě více starostí, a to
nejen pro ženy. Pro zajímavost se o nich zmiňuji pod názvem Athos. Mikinai (Mykény) Nebýt Mykén, které prodělávaly významné
kulturní období ve 14.- 12. století př.n.l., tak snad by ani nebyla trójská
válka vedená ve 12. století mykénským králem Agamemnonem . O čem pak by psal pak
Homér a jiní a o čem by nás učili v Plzni na klasickém gymnáziu ? Historky
stíhaly historky snad od třetího tisíciletí př.n.l. Vznik Mykén popisují nejen
legendy o Perseovi, synovi Danae a Dia. Podle legend asi psal Homér a jeho
následovníci o navrátilcích z trojské války do Mykén, o zabití Agamemnona,
o Klytaimnestře, Aigistovi a Orestovi. Báje jiné popsaly i zničení Mykén. Dnes jsou
u vesnice Mikonas trosky předhradí a s tak zvanou Atreovou pokladnicí ,
kde byly nalezeny doklady lineárního písma B a kopulových hrobek a 24
šachtovými hroby. Dominují zde už jiné pokladnice , sýpky, svatyně, schodiště,
trůní sál, podzemní studna, lázeň a hlavně Lví
brána. Paichlovská historie
zaznamenala, že v Mykénách nás skoro zavřeli. Když jsem tam byl poprvé,
všiml jsem si, že v rohu zdi byla jen jakási malá branka, asi výpadová,
jen nedostatečně zajištěná malým trámkem. Když při druhé návštěvě v Řecku
stávkovali hlídači památek a nepustili nás dovnitř, tak jsem vedl naši rodinu
do hradu touto brankou. Bylo to prosté, i když ne tak vznešené, jako vejít Lví
branou, kterou vykopali už před Jindřichem Schliemannem . Ta brána ze tří
velkých balvanů s dvěma lvicemi byla při obou návštěvách zde skutečně
dodnes nejpozoruhodnější. V Mykénách už dnes nenajdeme jinak nic
z toho nejdražšího. Vše je v Athénách v muzeu, včetně zlaté
masky z mykénského hrobu. Je až z podivem, že se zde těch masek
nenašlo více, protože někdejší pohřební obřad zde vyžadoval, aby obličej
zemřelého byl pokryt zlatou tenkou destičkou zachycující rysy zemřelého. Je
doloženo, že i zde nalézali a kradli staří zloději. Zlatých předmětů zde bylo
neurekom.V Athénách je odtud i mykénský pohár s holuby, který jako by
vypadl z oka podobnému poháru, který je popisován v Homérově Iliadě (
XI, 632 – 635, v překladu Otmara Vaňorného). Mykény nebyly jediným hradem na
Peloponesu. Kousek od nich jsme viděli i Tirins, rodiště Heraklea s opevněným
hradem s hradní branou, propylajemi, dvory, megaronem pro vládce, galerii
a výpadové branky. Národní park Vikos-Aoos. Nemá řeckou historii. Jako
národní park by zřízen v r. 1973, aby zachoval krásu vegetace a volně
žijících zvířat. . Pro turistu je to spíše nízko i do výše 2497 m položená botanická zahrada s rozlohou cca 3000 hektarů. Některé endemické druhy jsou zde výjimečné s řeckými názvy, jako Valeriana epirota, Lilium carniolicum,
Ramonda serbica, Achillea abrotanoides. Počet druhů zvířat od nejmenších až po
medvědy bys nespočítal. Totéž platí pro ptáky.Věřte nevěřte, potkali jsme tam i
želvu. Přístup k parku byl pro nás
možný přes vesnice , Monoderi, Vikos a Papingo. O parku se zmiňuji však
z jiného důvodu. , kvůli kaňonu z vesnice Vikos. Tam jsme zakufrovali
a dostali se k malému potoku, který se po malém deštíčky dole změnil
v dravou řeku, že jsme měli co dělat, abychom se rychle v ohrožení
utopením vyšplhali nad vodu.Namouduši už nikdy v budoucnu nebudu bloudit
v národním parku. Ty malé
deštíčky mohou být na severu ještě protivnější. Olympia (Olympia).Není to ledajaké antické
město v Elidě na Peloponesu, na úpatí hory Kronion. Považujme ho dodnes spíše
za velkou svatyni, kultovní okrsek boha Dia Olympského, za místo konání
středověkých her, původně jako součást celořeckých náboženských slavností od r.
776,.Dodnes se traduje více bájí o tom, kdo Olympijské hry založil. Byl to
Zeus, Pelops nebo Herakles ? Nikdo neví, protože Řekové mají s letopočty
složité. Skoro každý okrsek má svůj odlišný kalendář. Někteří Řekové od toho r.
776 dokonce začínají určovat svůj letopočet. Nad Olympijskými hrami se za ta
staletí nalepilo mnoho bájí i pověr. Tvrdilo se třeba, že se jich nesměly
účastnit ženy, A to dokonce pod trestem smrti.Tomu, pokud vím, unikla jvšak
trenérka Valispateira, která trenovala vlastního syna. Prozradil jí vítr, který
odhalil její ženství. Hry se konaly každý čtvrtý rok, ale málokdo si připomene,
že každý pátý rok zde závodily i dívky ve zkráceném běhu. Nic na jeho významu
neubralo to, že olympijské hry byly zakázané římským císařem Theodosiem I. už v.r.
393. Prý v rámci boje proti pohanským kultům. Pak se to na Olympii
řítilo jedno neštěstí za druhým, V r. 426 jim vadily pohanské chrámy, pak
se podílelo na ničení zemětření, povodně a bahno obou řek Za tisícovku let byla
Olympie už jen pustá. 1723 místo naštěstí v nánosech objevili a teprve hry
byly v r. 1896 obnoveny baronem Pierrem de Courbentinem ale
v Athénách. Na širším okolí Olympie se kutalo do r. 1925, tedy ne moc let
do našeho příjezdu. Teprve nedávno jejich nehynoucí sláva ji dovedla až do
seznamu UNESCO. Když jsem byl poprvé
v Olympii, tak tam už byly zbytky vstupního gymnázia (tělocvičny), stály
tam už nějaké sloupy, zbytky obydlí kněží a ubytovny pro tehdejší VIP (very
important persons), rostl zde posvátný háj, byly zde zbytky radnice a
posvátného okrsku se základy Diova chrámu. Zbytky sochařské výzdoby objektu
Olympie jsou uloženy v muzeu. Nejvíc mne jako lékaře potěšila okrouhlá
stavba ( tholos), která měla snad nějaké legendární vztahy k medicíně.
Nebudu vypočítávat sanitární zařízení, studně,pokladnice, méně významné
chrámky, jako třeba chrám matky bohů, svatyně římských císařů a jiné. Když jsem se vymanil
z cyprusového posvátného háje Altis ke stadion, udolaný všemi těmi
dojmy, napadlo mne se nějak vzkřísit , alespoň si zaběhnout svůj místní závod v prostém
běhu. Teprve v r. 1961 zde totiž objevili celý stadion, tak jsem ho chtěl zpopulárnit.Na
branný závod ( hoplitedromos) jsem potřebnou zbroj neměl. Na dvojitý běh na dvě
délky stadia – diaulos ( 395 m) a na vytrvalecký běh ( dolichos) v délce 24
délek na asi 4000 m jsem si zatím netroufl.Říkal jsem , že snad až příště. .
Sice o mně nehlásili po řeckých i jiných italských , hispánských a afrických
městech zvláštní poslové, ani žádné války nebylo nutno přerušit a nebyl jsem
ani otrok, ani barbar ani odsouzený soudem k trestu, tak jsem směl
závodit. Zapomněl jsem připomenout, že jsem splňoval i podmínku stáří nejméně 18
let a že jsem byl kalos kai agathos- krásný a ušlechtilý. Po staru jsem počkal
až mi ostatní Paichlové zavolali „ Účastníci závodů v běhu, vyběhněte “.
Nebylo vše ale jako za stara, protože jsem se na těch 192,32 metrů rozběhl udolaný i. z toho velkého horka., bylo totiž velké. Raději jsem to po
stovce tedy vzdal, abych nepadl mrtev jako Sparťan Ládas Nikdo mne také ani
z mých nepovzbuzoval, takže jsem si řekl jako kdysi Diogenes „Lidí tam
bylo mnoho, člověka jsem tam ale nespatřil“.Tak jsem v Olympii přišel i o
jednoduchý věnec na čelo, ačkoliv snítek z divoké olivy tam bylo mnoho.
Raději jsem spolu se svými příbuznými už jen obhlížel zbytky těch
neprohlédnutých památných míst (obětiště, hippodrom) 1961 sem přistavěli budovu
Mezinárodní olympijské akademie . Hlavně jsem obdivoval nádherné všudypřítomné
květy na březích řeky Alfela . Děkoval jsem i za ně legendárním zakladatelům
olympijských her Herakleovi a jeho příteli Iolaovi. Olympos Snem každého cestovatele po Řecku je vylézt
na Olymp, alespoň na jeden ze 60 vrcholů tohoto horského masivu 40 km dlouhého na hranicích Makedonie a Thessalie. Proto má i dlouhé jméno „ Anó kai Kató Olympos = Velký
a malý Olymp“, s dílčím názvem vrcholu Mítikas 2.917 m. Málokomu se to povedlo a nevylezli jsme ani na jeden z vrcholů ani my.Mysleli jsme, že
jsme na ten Olymp připraveni. Mapy nám
byly však na nic. Přitom jsme se
snažili překonat tuto výšku i s přenocováním
na kamenných žlabech opuštěné zříceninky domku. Strmé srázy větší část roku
jsou totiž se sněhem , zejména když jsme
tam lezli druhý den května. Prostě jsme byli optimisté, kteří jen tak tak
trefili nazpět dolů po zasněžených vlastních stopách až k autobusu.na
hranicích národního parku. Počasí se proti nám
spiklo i se sněhem, deštěm i s hromobitím, těžko se nám i fotografovalo.
To prý zde Zeus dělá často. Možná, že si to vymodlí prodavači horkých nápojů v městečku
Litochoron, které je vlastně východiskem tůr na Olymp. Odtud už po velkém
horkém pití se nám zdála zpáteční cesta se záplavou růžově kvetoucích oleandrů
skoro rajskou. Děti samozřejmě nepily,
ty se hřály v autobusu. Parnass ( Parnas) viz Delfy Patrai (Patras) největší město na Peloponesu bylo
založeno r. 1.100 př.n.l., dnes je to velký přístav v jónském moři jako
brána do Řecka od západu. 1965 zde zemětřesení zničilo na 1000 domů. Zde jsme
se nezdrželi. Hrad nad městem totiž dnes místo památek hostí kasárna a
věznici. Kostel Agios Andreas ničím moc nevyniká. PELOPÓNNISOS ( Peloponés) je vlastně poloostrov
prý ve tvaru fíkového listu, nazvaný podle bájného krále Pelopa., který zde
v 2.tisíciletí př.n.l. údajně rozvíjel pozoruhodnou civilizaci . Byla snad
kolébkou pozdější mykénské kultury. Země je spojena se severním Řeckem
Korintskou šíjí, která je dnes prokopaná průplavem, aniž by z něj dělal
ostrov.Na Peloponesu jsou až nepřístupná pohoří (Taigetos, Kyllini). Jsou zde
benátské pevnosti, byzantské kostely, byly zde stavby křižáků. O polostrov se
prali podle historie mnozí, zejména Turci. Je součástí Řecka prý až po 8 letech
bojů s nimi od 1828.Nejdůležitějším městem na Peloponesu je Patra (
Patras) jako správní středisko nomu Ahaia, dnes jako třetí největší řecký
přístav s něco přes 150.000 obyvateli., který byl od 1929 skioro celý nově
vybudován. Pindos Podle průvodce je nejlepším výchozím bodem
do pohoří Pindos osada Metsovo.Má to být horský masiv táhnoucí se od Albanie ke
Korintskému zálivu. S vrcholky Smólikas (2.637 m) Grámos (2.520 m) Gióna ( 2.510 m) a s posvátným Parnasem (2.457) k Parnasskému Bakchovi
a Apollónovi jsme se dostali až o něco později, když jsme navštívili Théby.Jak
už jsem řekl, zastavili jsme se sice u odbočky na Metsovo a ale raději jsme
jeli doo Metéory. Piraieus (Pireu, Piras ) je přístav
spojující kilometry obytných čtvrtí s Athénami, které se opičí
po antické „Dlouhé hradbě“. Je to brána Athén s nekonečným nábřežím,
s velkými loďmi i plným přístavem jachet, se stovkami kavárniček,
hospůdek, s námořním muzeem s neuvěřitelným počtem stále se
pletoucích lidí, tržnicemi, které napodobují někdejší Digma- vzorkovou výstavu
s ukázkou všeho ze Středomoří. Tady byla snad první burza na zboží., Snad jsem
nic nezapomněl z toho co vidíte v každém přístavu, ryby, rybářské
bárky a sítě. Toho všeho k zalknutí nás ohromilo, když jsme zde přistáli
se sovětskou Latvijí, když jsme pak hodiny čekali na opakované sčítání nás a vydání
našich pasů podle sovětských zvyků. Záviděli jsme pasažérům americké lodi,
kteří z ní vypadli za pár minut. Sounion je už zdálky
viditelný mys s dórským chrámem boha Poseidona mocného boha moří. Ten svítí patnácti bělostnými sloupy
z mramoru, z nichž některé znovu vztyčili Řekové teprve nedávno.Je to
památka na posledním zbytku Attiky asi z 5. stol. př.n.l., kde se nesčetní
námořníci loučili s vlastí a turisté dávali najevo, že zde byli, zejména
tím, že na sloupy vyškrabovali svá jména. Udělal tak i básník lord Byron,
bojovník za svobodu nového Řecka. Jinak zde si můžete prohlédnout zbytky chrámu
Athény Sounias a na pobřeží od Sounion až po Pireus můžete vidět mimořádně zářivé
světlo, prý Apollonovo , který vydává jemný písek v záři slunce
v kontrastu s azurovou vodou moře. Spartí (Sparta) Jeli
jsme městem Spartou a skoro nic nás na ní nenadchlo, snad jen to její jméno ,
které učarovalo některým pražským fotbalistům. Je to dnes město založené mezi
pohořími Taigetos a Párnonas v r. 1834, blízko starověkých zřícenin .
Někdejší Sparta nebyla zničena válkou , ale zemětřesením v r. 464.Najdete
tam pozůstatky chrámu Artemidy a něco málo relikrů z vykopávek
v muzeu. Na mysl nám tedy přicházely jen vzpomínky, že ve
starověké Spartě žili chlapci v otcovském domě do svých sedmi let a pak
museli jít do jakýchsi odílů (agel), kde si navykali na sparťánský kolektivní
život. Komunisté u nás toho ve starověké Spartě odkoukali více než ty pionýry a
SČM, např. volby eforů, kteří ve svých rukou soustředili všechnu moc, společné
stravování, zbavení práv perioiků a heilotů, podřízení vojenskému výcviku a
disciplině, jak to třeba zorganizovali u nás s lékaři ročníku 1923 vydáním
paragrafu 39 branného zákona. Sparta však se dostala ovšem do
světových dějin i jako vzor obětování se pro vlast, jako to udělal spartský
král Leonidas se svými těžkooděnci u Thermopyl proti Peršanům. Ten den však nad
sochou lva u Thermopyl bylo takové horko, že jsme místo meditování raději
skočili do osvěžující vody řeky Evrotas. Thermopylai (Thermopiles, Thermopyly ) , česky bychom je mohli přeložit jako „teplé
brány“., nebo teplá soutěska s teplými prameny. Přímořská soutěska známá je
z historie jako místo, kde se za třetí řecko-perské války v roce 480
př. n. l. bránilo proti perské přesile 300 Sparťanů a 700 bojovníků
z biótských Thespií. Zradou Efialtovou jim Peršané vpadli do zad a všechny
je pobili. Starověké památníky bitvy se nezachovaly. My jsme sem zavítali za
moderním velkým pomníkem s postavou spartského krále a bojovníka
v plné zbroji a za moderní pamětní deskou s proslulým starořeckým
dvojverším: „Cizinče, zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony
kázaly nám “. Tato věta má mnoho různých překladů. Vrátit se nám zpět do Sparty
nechtělo, takže jsme Lakedaimonským už to nevyřídili. Na podstavci je dnes i
odpověď na perskou výzvu ke vzdání. Začal tím známým : „ Pojď a vezmi si…“.
Jděte se podívat po stezce ještě kousek do kopce a uvidíte v překrásných
oleandrech další pomníky. THESSALIA (Thesálie) Východní část severního
Řecka.ohraničená na západě pohořím Pindem, na jihu pohořím Othrys a na východě
Olympem, Ossou a Péliem Thessaloniki (Soluň) je druhým největším řeckým
městem , snad už od svého založení v r. 315 př.n.l. Jméno mu dal král
Kassandros podle své manželky. Pro nás byla Soluň místem památným tím, že nám
odtud poslali mnichy Cyrila (Konstantina) a Metoděje, protože bez nich jsme neměli
první abecedu a snad ani náboženské a liturgické texty. Nás však kromě římského
oblouku, hradeb zajímala z doby raně křesťanské hlavně rotunda ze IV.
století , kostely i z doby byzantské, nad jichž názvy basilik si můžete
zlomit jazyk, jako třeba nad kostelem Panny Marie kotlářů. Mezi památkami ,
které zde zanechali Benátčané, dominuje Bílá věž z 15. století a
z ostatních památek i mešita ( džamia) v níž je archeologické muzeum.
Dnes je to moderní město řecké Makedonie, vybudované po velkém požáru v r.
1917. Turci ho oslavují jako rodiště prvního tureckého prezidenta Kemala Paši
zvaného otcem Turků = Atatürk. Thévai (Théby) Dodnes Théby v Boiotii žijí, i
když je přeměnil Alexandros Makedonský se svým vojskem v hromadu rozvalin
a jejich občany prodal do otroctví.Théby dlouho byly spíše nepřítelem Athén a
s nimi spřáteleným Platajím, zejména za peloponézské války. Když se
s nimi smířili, tak zase byli v nepřýtelství proti Spartě. Když získali
Spartu , tak zase vedli svatou válku proti Fókidě. Bojovali snad furt, i proti
Makedonii. Však jim to Alexander spočítal rozbořením. Ušetřil jen chrámy, hrad a
dům básníka Pindara. Makedonský Kasandros dal Théby znovu vybudovat, abychom
v nich alespoň něco viděli Nás ale „teplé brány“ zajímaly
také z jiného důvodu, jako dva teplé prameny, které zde vyvěrají
s teplotou 40° C a dávají vznik vlahému potoku, v kterém se lze i koupat, pokud snesete mírný typický
sirný zápach.a nazelenalou barvu vody. Ta naše nahota na fotografii ten malý
zápach však překryje. Kdybyste tam znovu zavítali, doporučují Vám najít blízko
parkoviště malý pramínek čisté nezapáchající sladké vody k opláchnutí. Tam
ale zase žerou komáři. A ještě Terka
u pamětní desky Lakeidaimonským.
Na úvod něco o Řecku
VIOTIA (Boiotia) Tam jsme toho moc nenajezdili. Na jihu sousedí s Attikou, na severu s Fokidou. Jméno má po Aiolech, kteří zde žili ve starověku. Z bohaté historie známe zde jen Théby, Livadii s s proslulou věštírnou Dia Trofonia, projeli jsme Arahovem chlubícím se velkými cisternami na víno a stády ovcí na jižním svahu Parnassu. Tady někde leží křižovatka Diatomo, kde Oidipos, vracející se z Delf, zabil svého otce. To mu Delfy věštili, ubránit se věštbě nemohl, protože tátu nepoznal.
Povídání o Řecku zatím končí. Kdybyste v něm nenašli vše potřebné, zeptejte se těch, kteří tam byli. Tuto zemi prý navštíví každý rok více než dvě stě tisíc Čechů.
OLYMP 1992
"Svetr dostaneš až na vrcholu, abys měla na co se těšit."členové výpravy a předjezdci červené Karkulky):
1. Přemysl - dědeček kronikář
3. Jirka - fotoreportér e-mail
(... nebo 0604 10 knee)5. Petr Zlatník - závodník
6. Slávina
7. Franta
8. Harik - zvaný „Hlt a chlamst“ dnes řádný profesor na universitě Karlově.
9. Renda a Saša
Červená Karosa (ročník 1971) nafta, 424 tis km;
Cíle výpravy:
1. Dovézt dřevo Zimostrázu – Buxusu, Olivovníku a jiných vzácných dřevin
2. Zdolat Olymp
Mapa Řecka: (Abraham Ortelius ) fotoalbum a co pan Diderot Další naše cesty Tibet 87 Ararat 2005 Rumunsko Turecká rapsodie Magura Radúze a Mahuleny Roháče 2002