„Dolej, dáma sama vína dolévati si nesmí. Na to jsou Galové zvláště citliví. Jsme přeci v zemi Frantíků kramářů a žabožroutů, co pojídají sýr smradlavý jako dlouho nemyté nohy, zapíjejíce to vínem zteplalým."

. . .

Ve stopách Tour de France

Zpráva o výpravě do kraje galských kohoutů na korouhvičkách a ještě častěji těch na víně.

 

Cíle výpravy:

 

1/ Nalézti naleziště krušpánku - zimostrázu, neb do pravlasti téhle boží dřeviny, do „Říše vycházejícího slunce“, je to přeci jenom pořád ještě řádnej flák cesty

2/ Propašovat skrze otevřené hranice EU sadičku levandule

3/ Okoštovat kapouna na víně

 

Členové výpravy:

 

Miloš – šofér a mechanik Vejtřasky

Vašek – pasant

Petr – sponzor

Míra – navigátor

Jirka – kronikář

Modrý Ford LT35i - 150 sil koňských

Onehdá, a není tomu zas tak pradávno, se nejváženější rada vědátorů, fachmanů cechu řezbářského konečně shodla, že ten nejlepší matroš pro to jejich počínání bohulibé roste nejraději při světových pangejtech a jako na potvoru je řádně pichlavej, jako u nás dřevo šípkové neboli růžové, to z růže plané, to co ale nejde prakticky vysušit bez popraskání. Králem takových dřevin je ale Buxus neboli krušpán, dřevo co se bojí mrazu, až strachy zezelená i uvnitř, zvané pročež „Zimostráz“. Bylo proto nutno nabulíkovat kumpánům z mokré čtvrti, že v zemi Provensálské v knajpách tamních rozlévají ten nejlahodnější mok z révy a vítr tamní, že tam bicyklistům vždy jen v záda vane. A tyto polopravdy do podvědomí veřejného vmáčknout a vtěsnat. Nedalo to ani moc práce.

22/5/2004 Start Praha, noční přejezd Německa

23/5 Dvě hodinky spánku na mezi nad Dyjonem. Za Romance vlevo odbočka z dálnice korytem řeky za Crest do zvrásněného kraje divoké levandule a dubů, toho „Muže, jenž sázel stromy“, pastevce, jenž měl boží poslání, ač jen z masa a krve byl. Bača Elzéard Bouffier praktikoval na sklonku života k sázení pečlivě vytříděných žaludů, co jiného nežli včelařinu. Bez ambic na uznání krajem náhodně putujících nás poutníků. Stejně jako náš děd Václav, co narouboval každé pláně jabloňové, co potkal na svých toulkách po mezích za humny Hrádeckými.
Koupel v oblázkové řece. Samé kopce, večer kapučíno pod zříceninou. Jasná noc s  Hubelovým teleskopem čersvě zavěšeným nad našimi hlavami. Oskarovo slavíci řvou a levandule smrdí kolem spacáku mezi buxusy plnými spících hadů, neprostupnými jak makyta v Kalábrii, té co o ní básní Leonard Cohen. Pozor ne ta Makita s měkkým "i" a velkým "M" od pana Masabura z loga fotříkovo profláknuté aku vrtačky.

 

24/5 Ráno nad zeleným čajem s Mátou peprnou (Mentha piperita nebo Mentha × piperita) z pangejtu, plánujeme kokavana na víně s předkrmem, mušlemi stravitelnými jen v měsících bez R. Černá, prý SS přilba ze zastavárny na Karláku k bezpečnosti moc neposloužila. Každý francek chce dostat svého němčoura. Staré animozity ... otevírání starých, ještě pořád nezhojených ran a křivd.
Seřídit tachometry podle Petrovo GPS na řídítkách. Uschlý buxus tažený za kolem zpět k autu, klenot, po kterém pasu v českých krajích drahnou řádu let. Takový buxus je pro dláto řezbářovo stejně dobrej jako santal, jen nevoní. Časté Vaškovské zastávky na odposlech slavíků. Kozí sýr na večer. V předvečer déšť přečkaný nad kapučínem a poznání, že kapky z mokré, teplé silnice se odpoutávají odstředivou silou přesně při rychlosti 20,5 km/hod, možná závislé na desénu pneumatiky ale nezávisle na poloměru kola. Test je dobré provádět bez blatníků. Kolem plantáží kyvy zahalených do záclon proti špačkům. Nocleh v cikánském lágru na levém břehu oblázkového vádí se zcela vyschlým přítokem. Hrad zavěšený na protějším břehu. Černý mrak a koupání v peřejích. Prales a další suché buxusy, připravené na otop cikány, břečťany jak stehno a bílý hloh = čím pichlavější, tím lepší. Chlapec na dekapotovaném fichtlu s pozváním do statku.

 

25/5      Smolný den. Zkratka po slepé bílé silnici až k modrému poli tymiánu.

Čtyři individuality se po ránu ztratili v buši a sešli se až večer, každý s kopou zážitků. Vašek s korintskými sloupy. Míra s traumatem z nepřekonaného kaňonu. Petr s pádem do brodu a já s parakotoulem přes řídítka. Setkání u velké přehradní nádrže. Pizza na půl s karafou vody. Zbytečný sjezd až k vodě. Volkswagenem do nejhlubšího kaňonu Francie. Nešťastný Vaškův pád z vyhlídkového kamene. Nepochopitelná chalupa s políčkem v protější stěně bez znatelné přístupové stezky, zrobená asi přeživším spadlým horolezcem. Vojenský újezd a průmyslový objekt chráněný moderní železnou oponou. Za soumraku čekáme na uvolnění tábořiště teenagerů u tůně. Před usnutím se přišel se zmrzačeným Vaškem kamarádit černý vořech. V noci 6 st. C.

 

26/5      Ráno mlha, raději nevstávat. Snídaně až po odhalení, že mlhu způsobuje moskytiéra přes oči. Po pozdním startu se noční slavík přestěhoval do předního kola a kolem oběda se proměnil v cikádu. Kapučíno pod platany Vidaubau. Marná snaha sehnat galusku. Z pasu Morra… lesem korkových dubů (Quercus suber L.) do Svatých Trop (Santropez) v Provence. Plat du Jour s růžákem a příbory Laguiole v Ste Maximu. V bouřce jsme se zajeli ještě pohádat k malé řece pod přehradou. Adrenalin jemně šimral, co kdyby začali vypouštět. Kam zítra, skončilo pravidelně zapíchnutím prstu do mapy s nejmenší hustotou a šířkou silnic. Celou noc létaly nad hlavou vojenské helikoptéry. Při hrubém opracování oschlého buxusu, nadělal Miloš zuby do svého parádního Victorinoxu. Známka kvalitního dřeva. Jo jednou bude jeden vzpomínat: „Jo to tehdá ve Francii nabíledni už bylo, že všechna rozlámaná madla nožů, šroubováků, ba i ztracený tlouk hmoždíře budou napříště z tohohle nazelenalého tvrdého matroše plného ostnáčů.“

Být finančním ředitelem výpravy s kasou na krku není marné, všichni se mi drží jak klíšťata.

 

27/5  Mirage létají nízko a kreslí na obloze dlouhé čáry, předzvěst dobrého počasí. Druhé probuzení u tůně a peřejí. Dnešní etapa neklade větších nároků na svalovinu, spíše na ledvinu a játra.

Conark, vinná réva tu roste i mezi dlažebníma kostkama. A oběd. 4 x menu po patnácti euráčích pod svalnatými kmeny platanů s kůží toho hodného policajta z Plzně, co prý svoji romskou kůži zkoušel odbarviti na gadžu kysličníkem jedné nepravé blondýny. To ale byly jen pomluvy Plzeňské galérky. Ten policajt byl přísnej a tolerantní fotr. Mě samotnému po dvakráte uštědřil pokárání, ale ne pokutu, když tátův žigulík, barvy lahváčů, ze sebe vyždímal sedmdesátku do našeho kopce Ejpovičáku cestou na Hrádeckou. Asi by neplnil příkazy dnešních radních, naplniti městskou kasu pokutami, za k tomu účelu vykonstruovanými příkazy a zákazy. Měl strašlivě velký klepeta cikánských brusičů kuchyňských košeráků, flekama odbarvený pazoury i ksicht. Šetrně listoval v malém řidičáku barvy růžové, stejného ostínu jako ty jeho nešťastný skvrny na hřbetu těch jeho lopat. Obří Kolodějův palec obracel stránky, prověřujíc záznamy o bezúhonnosti majitele, teda jako mě. Měl všechny mé sympatije, jak za sebou táhnul břemeno té své kůže, jako odbarvenej černoch z plantáží bavlny od Navajské Mississippi.
Platany, dlouhým sklem viděny jako neproniknutelná hradba lemují do kopečka podlouhlé úzké náměstí malého městysu tady dole v Provence. Tři podobné, ale ne tak plnoštíhlé obludy na cestě od útulny Naděje k Hlaváku stojí, pod nimi bezdomovec kamelot se belhá a vyvolává "Nový prostor". Několik dalších se stejnými fleky ležérně postává před domem Modrého abého Na Kampě v daleké matičce Praze.
Vašek vždy vyčenichá nacpanou hospodu, značku to kvality. Tak, jako se lidi nabalujou na lidi, když vidí frontu před dveřmi zaplivaného pajzlu, nelení a stoupnou si na konec, majíce dobrou záruku, že tam někde v přítmí za tlustou kamennou zdí bude ukryt slušný kuchtík.
Debata nad francouzskou česnečkou s topinkami nevázaně plyne na bráchovo chlapské téma: „Každé mé dítě má zákonité právo na svoji matku." „A pánové komu z vás se poštěstilo hnedka na potřetí přinatrefit na tu správnou ženskou?“ Brachus, prostě rodinný tip, pročež Peer Gyntem mezi babami zván. Tím zahrál na citlivou strunu okolo sedících i stojících Frantíků, pochytivších několik slov zpěvné češtiny. Na samotný fundament národního šarmu, flirtu a obecně vztahu k okouzlujícímu něžnému pohlaví. Odjakživa povoleného, ba přímo vyžadovaného arzenálu mužských zbraní. Záviděný úzkoprsými obyvatelkami všech sousedních zemí. O několik let později kavárny i knajpy na pravém i levém břehu Sénny bzučí, jako naše právě kvetoucí lípa. Pisálkové v jednom šiku, ti z pravého i levého křídla si brousí zuby, vtip a ostřit husích brků na americkou causu a hájí toho sukničkáře, národního hrdinu, svého šéfa MMF. „To je útok na národní hrdost a suverenitu Francie v pohledu na naše ženy.“ I flanďák u vedlejšího stolu se přidává. "Krapet mě mrzí, že všechny děti tady ve vesnici mě oslovují otče, jen ty moje, strejdo."
Faux pax při objednávce křepelek. Vaškovi přinášejí pštrosa.
V Santách Trope na cyklistické stezce, Míra za jízdy přetlačuje staříka odbočujícím vlevo, rameno na rameno. Sporý dědeček vyhrává.

 

28/5 Probuzení na mátové mezi. Vůkol pahorkatina všudypřítomným tymiánem a levandulí vonící, hlavně za noci. Jezero se světle zelenou vodou a volavkou, která vydržela pod vodou tři minuty. Vašek se opět ztratil. Zkratka byla opět delší a kamenitější. Příště musíme vybrat etapu po větru. Prošvihli jsme oběd podávaný pouze do 2 hodin pak následuje siesta. Kolem hradu v Saturninu ke kamennému napajedlu. Obecní sušárna jedlých kaštanů, ve které se opatrně topilo výhradně dřevem těchto kaštanů. Každý místňák, starousedlík měl svůj vyhrazený plácek na podlaze, o velikosti úměrné počtu vlastněných stromů.

 

29/5 Poslední ráno u starého větrného mlýna, už bez větrného kola. Výhled na Monte Vende. Kolem spacáků vousy svatého Ivana a rozryté drny od divočáků. Táhlý sjezd do Saltu kde právě probíhal start cyklistů na Monte Vende. Kolem silnice sušky buxusů jako v Japonii. V pasu nervózní kavárník, dojatý Vaškovým bicyklem ležerně pohozeným do právě pletého záhonu.

30/5 Ve dvě ráno si rozčilený německý celník vynucuje autoritu poklepáváním na pouzdro s pistolí.

 

Láhev vína je vždy řádně označena místem sběru a přesnými souřadnicemi regálu.

Druhý navigační systém ve sběrném autě navede neomylně šoféra k láhvi.

Míra se ukouří. Na vrcholu každého stoupání na nás čeká s cigaretou. Terén je samý kopec.

Ještě odbočka do Grasse, (v provensálštině Grassa) města parfémů, tam co je dost rosy pro jasmín, krále parfémů a ovoněných čajů.

Apanage nám bohatě vystačila na fromage, bagetu a růžák.

Po návratu dostane hnedka nejedna kudla v Květíno kuchyni nový heft z těchhle klacků, kvůlivá kterým mě spolucestovatelé moji po zemi této, požehnané na dřevo buxusové, furt od rána do večera peskují. Až oni ale dospějí do věku kmetského, dostane možná každý z nich po jednom takovém žabikuchu, inspirovaným těmi místními Laguole nebo Opiňol značek. A budou těch nactiutrhačných invektiv litovat.

 

 

Podzim

"Žít se dá jen v Paříži, jinde se živoří", Casanova 1750

Výprava třech spolužáků z gymplu za čerstvě na dlažbu vyhozenou spolužačkou do Paříže

Účel cesty: povzbudit a na celuloidový pás zvěčnit nezaměstnané.

Studijní materiál: Adolf Hoffmeister: Paříž a okolí a Ernest Hemingway: Fiesta "ztracené generace"

Místo konání: zapůjčený byt učitelky chemie Chantal a Café U dvou Magotů/mandarínů/vajglů pro přelouskání deníku Franze Kafky z jeho Pařížského vegetování.

Poznámky ze čtyř rohů napronu na pravém stole u okna v café Select, Montparnasse 99.

Start do nového dne s křupavou bagetou z nároží pod oknem, řádně rozlámanou, máčenou v panenském oleji olivovém s kapkou dvacetiletého hustého tmavého balsamica – řeckého balsamu, co zůstane na dně porculánové misky.

ulička sýru a mořských potvor: Rue Mouffetard

kavárna na nároží s dvojkou Burgundského

Mosque čajovna u zadní brány, brabčáci pod fíkovníkem, nejdražší čaj asi financuje teror. Cesmína

ostrovy zpět Rue St Luis

po obědě u Chantal, petang a Jim Morisson

pravidlo 24 minut v metru

Boulevaed Beumarchais – fotobazaru nad Bastilou

kostel st.Etienue du Mont s vitrážemi nožů u Pantheonu

maniok

kozí sýr s plátkem fíku

osmažený kozí sýr ve smotku slaniny s párátkem

křížaly s kostičkou slaniny na párátku rychle osmahnuté.

mušle omýt, otevřené krapet popíchnout zda mají ještě sílu se zavřít.

Krátce povařit s kolečky mrkve, pórkem v málu bílého vína, kolečka citrónu. Prvá škeble slouží kleštičky na vybírání dalších.

Oranžová dýně vařená ve slepičím vývaru s česnekem a rozmixovaná s pravou tavenou francouzskou Veselou krávou.

kachní paštika foagra na portu (portském)

 

desert:crumble jablečno banánové

circ.nord.>port. Lille>kruhákem do centra

 

sobotní trh Bastila. Nestydět se nakupovat až těsně před zavřením, kdy už je zelinářům líto vézt zbytky nazpět.

Perlaches Jim Morisson

hospody pod Perlaches

 

 Porte d,Vanves, konečná - blešák, sobota, za viaduktem knihy

šach. z (ETHNY) BURKINA-FASO, střední-západní Afrika

letecké budíky – horizont a výškoměr

pidi nůžky Solingen

hodinářská pozůstalost

prodávající pro radost sobě, ne existenční nezbytnost

hromada starých prof. objektivů, kus 10€