Tajnosnubný Jan Svatopluk Presl
Jeden z dvaasedmdesáti. Jméno jehož je vyškrábáno do omítky Národního muzea.
“Vraceje se přes Prahu a uslyšev od Jungmanna, že náš Presl na rostlináři československém pracuje, navštívil jsem hned p. Jana Svatopluka Presla.
Takovou slastí plápolalo srdce mé, když jsem z jeho úst všecky botanické názvy tak šťastně a krásně přeložené uslyšel, k. p. tajnosnubný, jevnosnubný atd.,“ vzpomínal ve svých Pamětech z mladších let života na význačného přírodovědce další obrozenec Ján Kollár.
Současně však právě v oblasti přírodovědy vytváření nové české terminologie nebylo při množství třeba jen rostlin nic jednoduchého. Svatopluk Presl při tvorbě názvosloví používal čtyři způsoby: nejprve hledal domácí názvy, které preferoval. Přejímal je také ze slovanských jazyků, hlavně z ruštiny a polštiny, příkladem je mrož, rusky morž, „panenská okurka“, což je lidový název pro jedovatou rostlinu z čeledi lilkovitých, dostala z ruštiny název durman. Pokud první dva způsoby selhaly, nastoupila vlastní slovotvorba, kdy si názvy, někdy více, jindy méně kostrbaté, vymýšlel. Třeba takový klokan, kdy Preslův novotvar převzali i třeba Slováci nebo Chorvati. Slovo nevychází jako jinde na světě z pojmenování australského vačnatce domorodým slovem gangurru, máme zkrátka svoje vlastní. Původně bylo údajně zamýšleno slůvko skokan, přesmyčkou pak vznikl klokan.
Poslední způsob své často poněkud svérázné slovanské terminologie uplatňoval Presl jen výjimečně, kdy si vypomohl neslovanským jazykem – příkladem je třeba kaloň, podobný netopýrovi; název byl odvozen ze slova kalong.