Bill Bryson: Dům

... milovali představu rozvoje a pořád vynalézali něco nového, aniž věděli, zda to vůbec bude k něčemu dobré. Klasickým příkladem je Thomas Edison. Nikdo neupotřebitelné věci nevynalézal lépe (nebo hůře - podle toho, z které strany se na to podíváte). Viděno celkově, byl Edison samozřejmě velmi úspěšný a dosáhl obrovského bohatství - v roce 1920 se odhadovalo, že hodnota průmyslové výroby stojící na jeho vynálezech a vylepšeních činila 21,6 miliard dolarů. V čem ale propadal, byla schopnost rozlišit, zda se nová věc bude prodávat, nebo ne. Asi trpěl představou, že cokoliv vynalezne, mu přinese peníze. Opak byl pravdou a většina z vynálezů nevydělávala, a snad na ničem to není patrnější než na jeho nákladném snu o zaplnění světa domy z betonu.
Beton vyvolával v devatenáctém století veliké nadšení. Vědělo se o něm již dlouho - velká kopule římského Panteonu je betonová, katedrála v Salisbury stojí na betonových základech - ale zvrat přišel v roce 1824, kdy Joseph Aspdin, skromný zedník z Leedsu, vynalezl Portlandský cement. Nazval jej tak po Portlandském kameni, neboť měl stejnou soudržnost a trvanlivost. Portlandský cement dalece převyšoval všechny tehdejší výrobky, dokonce lépe odolával vodě než Římská malta Jamese Parkera. Jakým způsobem Aspdin na svůj vynález přišel, je zahaleno tajemném, protože výroba cementu si vyžaduje přesně měřené procesy - musí se rozemlít vápenec na přesnou jemnost, smíchat jej s jílem zcela určité vlhkosti a pak to všechno upéct v teplotě mnohem vyšší, než jakou dosáhnete v běžné vápence. Co přimělo Aspdina ke změně poměrů a jak jej napadlo, že když cement nechá projít žárem, bude výsledek tvrdší, je záhadou. Nějak na to prostě přišel a zbohatl na tom.
Celé roky Edisona uchvacovaly možnosti, které beton skýtal, a na přelomu století se rozhodl podle svého impulzu začít jednat. Založil Edison Portland Cement Company a poblíž Stewartsville postavil obrovskou továrnu. Hned v roce 1907 se stal Edison pátým největším výrobcem cementu na světě. Jeho vývojáři patentovali více nez ctyri tucty vylepšení způsobu cementové velkovýroby. Z Edisonova cementu byl postaven Yankee Stadium a také první úsek betonové dálnice na světě, ale jeho přetrvávajícím snem bylo zaplnit svět betonovými domy.
Jeho plánem bylo připravit formu celého domu, do níž by se pak vlil beton, který by po ztvrdnutí vytvořil nejen podlahu a stěny, ale rovnou i interiér - vanu, toaletu, odpad, skříně, dveřní zárubně a dokonce i rámy pro obrazy. Zdi chtěl odlít barevným betonem, tedy by se nikdy nemuselo malovat. Čtyřčlenná pracovní skupina měla být schopna takto z betonu odlít dům během dvou dnů. Za každý dům by si účtoval 1200 dolarů, což znamenalo třetinovou cenu běžného domu.
Sen to byl bláznivý a neuskutečnitelný, protože technické problémy čekaly na každém kroku. Předně, forma musela mít velikost opravdového domu, byla neohrabaná a příliš složitá. Navíc bylo obtížné správně ji naplnit. Beton tvoří směs cementu, vody a plniva - písku a drobných kamínků - které má tendenci klesat ke dnu. Edisonovi inženýři tedy museli vytvořit směs dost tekutou na to, aby vtekla do všech zákoutí formy, ale zároveň dost hustou, aby plnivo vlastní tíží neklesalo během tvrdnutí dospod. Celkově musel být dost jemný a hladký, aby si nakonec lidé nemysleli, že namísto domku kupují bunkr. Byl to nesplnitelný úkol. I kdyby se to nakrásně povedlo a dům ztuhl, jak má, vážil by přes dvě stě tun, máme tedy další problémy na obzoru.
To všechno spolu s celkovou převahou nabídky betonu nad poptávkou bylo zárukou, že vydělat peníze tímto způsobem nepůjde. Edison ale své betonové sny rozvíjel stále dál a navrhl celou škálu betonového nábytku - skříně do kanceláře, židle, kredenc a dokonce i betonové piano. Sliboval také betonovou manželskou postel za 5 dolarů, která se nikdy neopotřebuje. Všechno to měl předvést na výstavě betonového průmyslu v New Yorku 1912, ale jeho Stánek zůstal bez vysvětlení prázdný. O Edisonově betonovém nábytku již potom nikdo neslyšel a Edison o něm nemluvil.
Pár betonových domů přeci jen ale postaveno bylo a několik jich dosud stojí v New Jersey a v Ohiu, celkově se však jednalo o jeden z nejdražších Edisonových neúspěchů. Edison zkrátka skvěle vymýšlel ...

____________________________________________________________________ Str. 236-237