Ponejprv z kostry dubové vypreparováno pár tisíc pidi a ještě menších čtyřhranných kovaných hřebů držících kdysi staré popruhy, tráky zvané a povícero látek potahových i podpůrných, několika generacemi čalouníků na sebe vrstvených.
Pod látkou opěradla vizitka pana a paní Hubert z rue de Charenton, Paris.
Toho prvého, kdo jej spíchnul.
Ze stejné dílny určitě vzešel i Květíno psací stůl a jeho židle.
Bronzová péra nazpět přikurtována silným konopným provazem, uzly čalounickými, pěkně do kříže.
Nejprve svrchu od sitzu, pak nutno bylo otočit vše nohama vzhůru, řádně zatížit jednou Kytkou balancující špička pata na válu na nudle pod lustrem a přiheftovat též provazy kolem fortelných hřebů a jejich hlavy doklepnout.
Křížem krážem obtočit nové tráky, pěkně kol dokola.
Jako vše na blešáku řádně usmlouvané, většími podkováky heftované.
Pak přijde na řadu polštář - futrál z režného plátna lněného ze skládky na Hráchách, z Pětatřicátých kasáren jistě zachráněného, signovaného a C&K výsostnými znaky opatřen.
Plněný koňskými žíněmi grošáka kteréhosi ve větru čištěnými.
Sak takový, vedle na Singrovce bábrlinkou spíchnutý.
Nakonec zbývá natáhnout potahové sukno od cikánů z Tuháně usmlouvané.
Od těch, co později vlasů svých škubali si, zjistíce jakou podseknutou cenu nasadili u svého prostěradla auslágového.
Toto přitlučeno palicí dubovou původními mosaznými hřeby s půlkulatou dobře klenutou vypouklou hlavou, jedna po druhé na hadráku leštěnou.
Podpěrky ze dřeva mahagonu, plné děr po hřebech kovaných, pořízem na kůry loupání, řádně ubrány.
Do rovna u podpěrek vypodloženo ovčím rounem. Totéž vše, jen bez per, u opěradla provedeno.
Navíc opatřeno dvěma fungl novejma lamelama z lajsny dubové v horní části otvoru pro lopatky odpočívajícího Tomáše.
Tyhle lamely ještě sepnuty dohromady řezbou lipového listu ze dřeva jabloňového z jedné prožrané skříně zůstavší.
A ta řezba uchovává vespod ve schránce tajné, celou dědovu ságu obohaceno našimi novými deníky cestopisnými.
A již se pracuje na dalším projektu, zakázce od Jezuse.
Závěsu pro dvě
katany.
To vše přihodilo se tehdá toho podzimku, co bábrlinka Květka zatápěla ve svých řádně propálených kamnech značky PETRA a co čert nechtěl, zrovna jsme prořezávali jalovec pod její verandou.
A to to v té chajdě hnedka vonělo jako v nepálském klášteře někde hodně vysoko, kde roste stejný jalovec jen krapet zakrslejší od té výšky a od těch tamních věčných fukéřů.
Nebo jako ve Lhase, co ho tam kámošky babky pálí co by kadidlo v bachratých píckách hliněných.