drak: bohatství

pes: strážce domu před zloději, zlými duchy a nemocemi

holubice: mír, dobré znamení

kůň: svoboda

osel: tvrdá práce

páv: vystrašený pták, boží ochrana

ryba: štěstí

tarantule: vetkáním tohoto motivu, drží tkadlena tarantule od domu

velbloud: bohatství a hojnost

ovoce: úrodnost, plodnost

růže: láska

kříž: Ježíš Kristus

řecké písmeno “chí” : nemravnost, nebo dlouhý život

Ch’ang: dlouhý život

klikatá čára zigzag: voda, věčná pravda

osmiúhelník: vše o vesmíru

osmicípá hvězda: božství

“+” a "*" : dekorativní design

“S” motiv: světlo, božství a moudrost

“Z” motiv: světlo

Více wikipedie

nebo Ottův slovník naučný 1888:

Symbol, z řec., jest umluvené neb obvyklé znamení čili značka pro nějaký předmět. Na př. písmena v abecedě, číslice, dále všelijaká znaménka v algebře, v mathematice, značky chemické, astronomické, meteorologické a j. jsou s-y, jichž se užívá pro stručnost výrazu. Obyčejně však s. znamená tolik co emblem, totiž viditelnou, konkretní věc za abstraktní pojem. Lev jest nám s-em odvahy, růže s-em lásky, lilie s-em nevinnosti, žezlo s-em vlády, váhy s-em spravedlnosti. Řecká a římská mythologie vytvořily množství s-ů: trojzub Neptunův, páv Junonin, orel Zevův jsou s-y. Nejvíce však s-ův pochází z prvních dob křesťanství, jehož s-em jest kříž, jako s-em muhammedánství jest půlměsíc. Symbolismus křesťanský jeví se i ve stavbě chrámů v podobě kříže, obrácením oltáře k východu atd. S-em v poetice nazývá se představa zvláště jasná a významná, která obsahuje v sobě nějaký abstraktní děj: vyvolává jej, odkazuje k němu, upomíná nás na něj – repraesentuje jej nějak. S-y byly vždy v náboženství, v poesii i v uměních tvárných důležitým prostředkem, jak zkonkrétňovati abstraktní děje, pomysly vědecké; a každá kultura snažila se proto o vytvoření souvislého jazyka s-ů, jímž pracovaly náboženství i poesie a ve kterém dále myslily a tvořily; znalost jeho byla všeobecná a osvojoval si ji hravě každý; tak tomu bylo na př. v kultuře řecké i v středověké kultuře křesťanské, ať východní, byzantské, ať západní, římské. V moderní době, kdy abstraktní děje stávají se pořád dostupnějšími myšlence i širšího obecenstva, kdy škola učí stále širší kruhy abstraktně mysliti a souditi, s. má smysl poněkud pozměněný. Znamená obyčejně asi tolik jako typ: exemplář zvláště dokonalý, v němž soustřeďují se vlastnosti roztroušené po množství méně dokonalých exemplářů téhož rodu, nebo exemplář, v němž vyhranily se zvláště ostře a čistě vlastnosti vyskytující se mdle a matně u jiných exemplářů téhož rodu. Jest tedy s. představitelem nějakého pojmu obecnějšího, druhového nebo rodového: jeho vlastnosti osobní a jedinečné ustupují a mizejí a jedinec jest tu jen nositelem ideje – jejím ztělesněním.

Kilim - kelim (z pers. gilim), východní koberce vlněné, hladké, pruhované, které se zhotovují po domácku na jižní Rusi, v Bulharsku a Kurdistáně. Vzor tvoří útek, který neprochází celou šířkou tkaniny, ale provazuje vždy jen jeden barevný úsek, a tak mezi barevnými plochami vznikají rozparky. Nepřesně se termín kelim užívá pro všechny koberce bez vlasu bez ohledu na techniku tkaní.

grafické symboly